Original subtitles

Tak pojďte, doktore.

Hej, ty taky!

-Ahoj, Brouku! -Ahoj, Francois. -Jo, díky.

-Ahoj, Marceli! -Ahoj, Brouku. Dojels dobře?

Mrkni mi na řízení, táhne nějak doleva.

-Něco už ujela, má toho dost. -Já taky,a jsem fit.Má být jako já!

Co je to, Marku? Můžu se na to podívat?

Ahoj, Michale. Potkal jsem svatební průvod,pekař vdával dceru.

-Já myslel,že ještě chodí do školy! -Teď už nebude!Co nového v Elsoiru?

No, novýho je dost...

Na co tak koukáš?

-Teda ta je! -Přivezli ji včera.

Víš, kdo ji vyžere? Ani ty, ani já. Zkušenej šofér s doporučením.

My jsme dobrý pro starý kraksny. Zkušenej šofér má 10 táců navíc

na tuzéru. Jenže to se pozná, když je v hajzlu.

Jak rád bych řídil takovou mašinu! Všechny bordely bych objel.

Hele, když to není pro tebe ani pro mě, tak pro koho?

To se právě rozhoduje.

Koukni se na ně. Jak slintají!

Ty taky koukáš, co! Nevíš, jakou máš šanci.

Taková mašina!Člověk by měl platit, aby v ní seděl.

-Pro mě je náklaďák jako náklaďák. -Teprve poznáš, co je to rodina.

Protože já jsem otec Casta. Nikdo tady není šofér,

nikdo tady není šéf. Jen velká rodina.

U nás žádný stávky. Odbory, ty prostě neznám.

Když chce šofér dovolenou nebo přidat, přijde a já mu řeknu:

Spánembohem! Kdybych těm individuím, co je tady mám,

trpěl jejich kaprice, nebyl bych tu tejden. A já jsem tu už 25 let!

-Víš, co tím chci říct? -Dokonale.

Tak, profesore, můžete zase jít. Za čtvrt hodiny mi bude zase zle.

-Když nemám jinýho doktora... -Nashledanou, pane. -Nashledanou.

Profesor Manyard. Slavný gynekolog z 25. let.

Prováděl porody v těch nejvyšších kruzích.

Děti mu nadělaly jmění a děti ho zabily.

Malý holčičky. Ve městě, i když je jí 13, tomu říkají

svádění nezletilých. Zvlášť u něho. Pravej maniak.

No... O to nejde.

Máš papíry?

Steiner. John Steiner...

To je komický!...

-Čemu se smějete? -Prohlíd sis to aspoň?

-Co? -To je celej arzenál pitomostí.

Už jsem viděl dost papírů, skoro pravejch anebo falešnejch,

ale takovýhle ještě nikdy. No, papíry jsou věc tak privátní...

Zejtra ráno jedeš do oázy.V 6 ráno. A tvůj mechanik se jmenuje Ali.

Čeká tě v dílně. Je to idiot, lhář a falešnej hráč karet,

ale je to starej veterán a jih zná stejně dobře jako já.

-Tak v 6! Nezapomeň nařídit budíka! -Nezapomenu nikdy, co mám dělat.

Steinere, ještě něco!

Půl kilometru dál na trase mi říkají Burina, pro tu cukrovku.

V mý garáži, zvlášť když tu jsem, mi říkaj pane šéf.To se doporučuje.

Jemu říkají pan šéf. Mně Ali.

-Michal. -Steiner. -Marek. -Rocco.

Tak vy budete řídit tu rozkošnou limuzínu. Gratuluju.

Zdá se.

-Řídils někdy takovou mašinu? -Ne. -Konečně, co je mi do toho...

Pan Marek je trochu žárlivej. Jeho první láska byla mašina,

druhá zase mašina, teď likviduje jednu starou rezavou milenku,

tak by rád něco mladšího. Pan Marek si dělá laskominy.

Bav se s nima sám. Oba mi hejbají žlučí.

-Kdyby se šéf ptal, jsem ve sprše. -Ale večer k Zezemu přijdeš?

Co bych tam dělal?

Krása a pýcha našeho domu! Pán to jistě zaleje,než bude pršet.

-Je to zvyk! -A ty my máme rádi! -Když to nebude moc stát...

-Bez úvěru by Afrika zbankrotovala. -Svý osobní konto už máte otevřený!

Á, dobrý večer, pane Steiner!

Já jsem Zeze, noví jsou u mě vždycky vítáni.

Opravdu?

Vidíš, už máš tabuli na sekeru.

-Tak co si dáme? -Počkáme na Marka. -Ten mívá zpoždění.Soukromej život.

Jeden šofér, nějakej Rodriguez, se rozsekal při sestupu do Džebelu.

Strašnej kotrmelec, asi 300 metrů. Nikdy nedostali to,co z něho zbylo.

Teď tam spí někde pod šrotem. Jeho vdova teď žije s Broukem.

Neutěšitelný! Broukova specialita. Takovejch vdov měl už půl tuctu.

V Monterimare, v Palermu...: má rád čistý košile a vyžehlený kalhoty.

-A je to maniak. -To mluvíte o paní Andriquezový?

Rodriguez byl pyšnej na svý nohy, měl 25 párů bot. Číslo 43.

-Víš, jaký číslo má Marek? -43.

-42! Pro eleganci se musí trpět. -Já bych nechodil v botách mrtvýho!

Měl jsem kámoše...

Pánové, zdravím vás. Jdu pozdě, ale nemoh jsem dřív.

-14 dní na cestách... -My chápem. Vždycky je co dělat.

Domácnost je po takový době kapku v nepořádku.

-Na co tak čumíš? -Nejsou trochu velký ty boty?

Ty mě budeš učit...?

-Nemáš říkat hlouposti. -Ale to ty jsi říkal...

No tohle?

Dobrá... Když je to tak...

Nezdá se vám, že je moc dovolenej? No, zdrželi jsme se dost.

Zeze, prvních 6 pro začátek!

Dvacet kroků a jsme tam!

-Rovně, rovně! -Kecáš...

Selinóóó, lásko mojéé, oči tvééé á rety tvojééé

Selinóó, milko jedináá, ňadra tvýýý jsou nevinná!

Až nás láááska jednou spojí...

Panove...

Říkej si co chceš, ale ty nejsi, Steinere, čistokrevnej Francouz.

Nenarodil ses tak trochu u Berlína?

Kde jsem se narodil, se jmenuje Cenquilo. To neznáš.

Že neznám Cenquilo? Já? Rocco!

Rocco! Slyšíš? Nikdy jsme nebyli v Mexiku a neznáme Cenquilo!

Tohleto je nejlepší z celýho večera. Jedem! Hop!

Na-shle-da-nou...

Burina je hroznej gauner! Vyfouknul mi to, a Roccovi taky.

Protože Rocco, to se musí říct, se mi skoro vyrovná.

Viď, Rocco? Kde je ten pitomec?

-Viď, že se mi skoro vyrovnáš? -Přijde na to, v čem.

Armando, napiš to na můj účet!

Já musím jít telefonovat, mám rande s jednou osobou...

A hrome...

A hrome.

Holka zatracená!

Nemůžeš si zhasnout, když se svlíkáš?!

A teď poslední rundu platím já...

Ne že by mě to nebavilo, ale mám vstávat v 6 hodin...

Počkej, nechceš kafe? Trochu se natáhneš. Jdi s ním!

-Ty, jsi unavenej, mám jít s tebou? -Já, unavenej?

Hej, lidi, hejbejte se! Nechci zůstat sám...

A serem na vás, pane...

Nemůžeš se omluvit, ty trdlo?

Jsou nalitý jako nevím co! Nechám je, nebo se rozčílím!

Sonjo! Sonjo!

Děkuju, pane Marku! Už jdu!

Ty zvíře! Už jsi zase jako prase! Tak pojď! Honem!

Haló? Prosím. Malý okamžik.

Pane Castagliano! Máte tu ten hovor z oázy!

Moment!

Haló!... Haló!

Rád bych mluvil s panem Pelatrechem!

Á, to jsi ty! Jak se máš, rošťáku!

Je pryč už od 6 hodin... Docela novou 30tunkou.

Nedělám si legraci!

O šoféra neměj strach, je novej jako ta mašina.Najal jsem ho včera,

tak nebude mít čas naučit se ty jejich lumpárny.

Bude tam, hádám tak pozejtří. Kdo jede...

Ne, nepřerušili nás! Zůstaň tam, zavolám tě.

Co tady děláte!? Vy, Steinere!

-Co tu děláš? Kde máš kamion? -Nevím,kde je. Přišel jsem pro něj.

Nehrej si se mnou! Odjel jsi s ním! Viděl jsem tě!

Kdybych odjel, nebudu tady. A jsem tady, protože jste mě

-o to žádal. Je 10 hodin, ne? -Co je mi do deseti hodin?...

Podepsal jste to, nebo ne?

-Přece vidíš, že to není mý písmo. -Jak to můžu já vědět?

Kdes to sebral?

-Rocco mi to dal. -Rocco?

-Burina není moc naloženej. -To teda ne.

Šofér,který si nechá ukrást mašinu, může jen jedno! Chcípnout!

Přísahám, že to tak nenechám! Už nikdy nenajdeš práci!

Tady ani jinde! Celá Afrika bude pro tebe malá!

V celý dopravě toho Rocca znemožním, a tebe taky!

A ty, syčáku, se zase budeš učit sbírat datle. Až do smrti!

Jděte! Vypadněte odtud, už jste udělal dost volovin!

Jo, jsem vůl, že jsem si nechal ukrást kamion.

Vyhazuješ mě, dobře, ale můžeš to dělat zdvořilejc, špinavče!

-Cože?! -Jen se ti strefím do držky, ty...

Achmede! Ramíne, Husejne! Vyhoďte toho rošťáka, děti!

Třeba klackem! Nemažte se s ním! Má tvrdou hlavu!

Myslím, že Burina... že šéf chce, abys odešel.

OK.

Takovej syčák jako Rocco se najde vždycky.

Přijde na to...

Marku! Pojď sem!

Haló... Haló!

Haló!!

Deniso, zavolej mi Tagmout!

Moc hezká krysa je to, ten tvůj kamarád Rocco!

-A co zase udělal? -Však to dobře víš!

Zmizel s tou novou mašinou dnes v 6 hodin! Když podám žalobu,

policie ho chytí, než dojede do Salemu.

Jiný šéf by to hned udělal! Já ne! Firma Castagliano je jedna rodina

a všecko se zařizuje v rodině. Věci šoférů maj zůstat mezi šoféry.

-Víš, co tím chci říct? -Ne.

-Máte tu Tagmout. -Haló! Ano. Ne!

Hele, neprojel tam tudy Rocco?

Na mašinu se tě neptám. Já vím, že je moc krásná.

V kolik? Dobře. Tak díky.

Rocco právě projel Tagmoutem, jede na Salem.

Co jsem to říkal?

Že věci šoférů mají zůstat mezi šoféry.

Správně. Nemá význam si lhát. Tvůj přítel je zkurvysyn a prevít,

ale když sedí za volantem, je to eso.

Jestli se mu má někdo pověsit na zadek, aby ho chytil, jsi to ty.

Musíme se dívat na věci zpříma. Kamion za 10 milionů

a k tomu náklad, to je už něco. To už stojí za námahu.

-Ten náklaďák nebyl pojištěnej? -Byl, samozřejmě!

-A náklad? -Taky. -Tak proč brečíš?

Ty schválně děláš, že nechápeš! Opakuju, že poštvat policajty

na mý šoféry, to není můj styl! Mám svý zásady. Já!

Ale reálně: novej kamion, poslední model,

naloženej až ke stropu, to se nemůže jen tak nechat.

Skočíš do svýho Berliera, a máš Rocca zejtra před polednem.

S tebou nemám strach. Chytíš Rocca hladce.

-Co je v tý nový mašině? -He...? Co... co to má znamenat?

To má znamenat: Co je v tý nový mašině?

Pytle cementu... Ty mi mašinu chytíš i s nákladem.

A přivezeš mi ji sem, třeba i s Roccem, když chceš.

Omluví se mi a já mu to prominu.

Ujišťuju tě: je to jen věc principu!

Neodpovídej hned. Ale až přijedeš, kdo ti dá bakšiš? He? Táta Casta!

Nebudeme smlouvat. Neprodáváme koberce. Půjdu nad maximum!

500 000. No, co tomu říkáš?

Tak milion?

Tak kolik!?

Zdá se mi, že trochu těžíš ze situace, ne?

Budiž. Dám ti tedy dva miliony. Ale to je moje poslední slovo!

Ali! Plnou nádrž! Žrádlo a vodu na 2 dny!

-Ať za půl hodiny jedem! -Dobře, už letím!

-Co tě to napadlo? To není možný! -Rád bych jel tu cestu s tebou.

Promiň, mám plno a spěchám. Vezu brambůrky do Tagmoutu.

-Ty tam můžeme dovézt spolu, ne? -Vidíš, na to jsem nepomyslel.

-Já vystoupím... -Ne, zůstaň sedět.

Nemařme čas. Můžeme jet spolu. Tábořit někde přes noc...

a jestli chytíme Rocca, bude s ním práce pro oba.

-Pro oba? -Ovšem. -Jestli chcete dopadnout Rocca

a mluvit s ním oba, pak nebudu vyrušovat.

Znám tě a znám Rocca. Někdy spolu mluvíte moc silně.

No dobře. Vylez.

Řekni Burinovi, že... Ále, řekni mu, co chceš. Pojď!

Pomyslel jsi na to, že Rocco má třeba bouchačku?

-Heleme se, ty myslíš na všecko. -Na tyhle věci jo.

-Je ti dobře? -Prima!

-I mně je dobře, víš? -To chápu!

Salem! Květina pouště v pásu zeleně!

Měla jsi volat svému tlusťochovi, že všechno klape.

Zatelefonuju, až když bude zle.

Za dva dny budeme bohatí, Rocco...,

-budeme šťastní. -Jak víš, že peníze jsou štěstí?

-Nalej mi plnou! -Co mám dělat já? -Počkej na mě.

-Ahoj vespolek! -Zase ty? Ty si nedáš chvíli klidu!

Nekoukám na zdraví, jen když je šéf spokojen.

-Podívám se,jestli je něco teplýho. -Nemusíš, dej mi 4 chleby a piva.

Co ti je? Hoří ti zadek?

Haló? Ano?

-To je Ribbi? -Ne, Kenjuš. -Jel už kolem Rocco?

-Je přede mnou. Předám ti ho. -Ne! Řekni mi jen,s kým jede! Haló!

-Haló? -Tebe jsem nechtěl. -To jsi ty, Brouku? -Jo!

Máš divný hlas. Schválně ho měníš?

Co? Nech si už ty kecy! Dostal ses do pěkný šlamastyky

a já tě z toho můžu dostat! Já neřvu, ale ty se tomu nesměj!

Ano, je se mnou.

Nejenže že tě mám chytit, dokonce za to platí!

Poslouchej, co ti navrhuju: Počkáš na mě v Salemu

a promluvíme si! Dáme si do držky nebo se dohodneme!

Ušetříme čas i námahu! Jsi pro?! Cože?!

Ale ne... Já tě mám stejně rád, Brouku.

Že jsi ukrad mašinu... no co. Každej udělá v životě blbost...

-Nechci moralizovat... -Ty lotře, budeš držet hubu?!

-Co že mám? Neříkej silný slova... -Mlč už!! -Říkám:

Nechci tě moralizovat, ale nechci, abys padl do ruky žandárům.

-Ty syčáku!! -Poslouchej: Až dojedeš do Salemu,

dáš si prima baštu a vrátíš se. Udělej to. Buď tak hodnej.

Nemá cenu skončit za mřížema. Seru na tebe!! Slyšíš?!

Ahoj, Somaji. Radši bych, kdybys to byl neslyšel.

Ale vím, že jsi člověk diskrétní.

-Marek proved nějakou hloupost? -No, mluvme o něčem jiném.

Telecí už není, máš je se šunkou. Chceš pivo do termosky?

Ne, to stačí. Tu máš, to je pro tebe.

-Co ho to napadlo? Byl tak solidní. -Jó, když do toho přijde vášeň...

Jaká vášeň? Já myslel, že tu vdovu má jen pro zahnání hladu.

-Ale teď pán mlsá a la carte. -Koho má? Berberku?

Američánka. Siláka. Šampiona v basketbalu.

Ne!... To není možný!

-Tomu nevěřím. Jak se to stalo? -Co já vím? Potkal ho u Zezeho...

Moh padnout na slušnýho, ale tenhle je navíc mrcha.

-To je ale kočka! Kde máš Sahiba? -Nechci dopadnout jako Brouk.

-Je-li to pravda, Burina asi zuří. -Příšerně. A když o něm mluvíme:

-Ty přece držíš jeho zákazníky. -Ne snad? Proč mi to říkáš?

Kdyby sem přijel Marek s dámou a ty bys je zásobil benzínem,

-Burina by to asi neocenil. -Klidně spi. Mý pumpy jsou prázdný.

Prosím vás, pane, nevzal byste mě do Cherfy?

Nejedu do Cherfy.

Jeď pomalejc. Pomalejc, povídám!

Nebo ho zajedeš! Pozor!!

Kdybysme jeli tím novým kamionem, je po nás!

Kdybysme jeli tím novým kamionem, nemusíme se za ním honit.

-Hele, drahoušek jde nakupovat. -Ahoj, chlapi!

-Ahoj, Brouku. -Ahoj, Somaji. Daří se?

-Co je novýho? -Ty nic nevíš? To se divím.

Co mám vědět? Všelijaký povídačky, nedoslýchám, vždyť víš.

-Pivo, a ne ledový. -Kenjuši, taky jednu pro mě.

I když jsi hluchej, nejsi slepej. Když Rocco projížděl, byl sám?

Ne... Měl s sebou slečnu.

Všichni si s sebou berou slečny!

-Co je to za štětku? -Nikdy jsem ji neviděl.

Nejhorší jsou Američanky. Zvlášť ty s dlouhejma nohama!

Jsou takoví pořád, nebo se chtějí poprat?

Vůbec tomu nerozumím... Kenjuši, natankuj mi plnou.

Pokud jde o benzin, mám takovou potíž...

Projížděl tudy vojenskej konvoj a vyprázdnil mi nádrž.

-Co je to za blbý kecy? -Když ti to říkám?...

Marku, pojď se podívat!

"Novomanželé"

Somaji!

Ano...?

Co je ti?

Myslím na Somaje. Na tu mordu, co dostane do rypáku.

Je ti líp?

Steinere...

Přestaňte! Přestaňte! Už máte plnou, pane Marek...

Tak vidíš. Trochu dobrý vůle a jde to.

Co se účtu týče, když ti vojáci vyprázdnili pumpu,

-tak jim ho klidně pošli. -Nemyslíš, že přeháníš?

Nejsem žádnej bankéř, ale kupec. Prodávám benzín, pití.

-Jestli ještě cekneš,tak se vrátím! -Ne, ne, ne, nic!

Řeknu vám, že nejste moc zábavný!

Pane, čekám tu už 2 dny, nemůžete mě vzít?

-Kam? -Do Cherfy. -Tam nemám co dělat.

Neřek byste mu, abyste mě vzali do Cherfy?

Vždyť říkal, že do Cherfy nejedem!

Hej! Vlez si dozadu, vezmeme tě na hranici. Hni sebou!

Tak co, jsi tam?

-To je ale vůl! -Co je, najeli jsme na mokřinu, no.

To mám děsně rád!

Flek jako prase a ty ho nevidíš! Máš v palici drtiny?

Chceš mluvit do rádia, nebo vzít lopatu?

A ty, na co ještě čekáš? Dej sem lopaty!

Páni, to je pravej šampion trasy. Mistři od volantu.

Pardon, promiňte mi mou zvědavost, nezapadli jste náhodou do písku?

-Moc vtipnej nejsi. -No, přines lopaty a plechy.

Musíme pomáhat bližním. Musíme dělat, že nic nevidíme.

Broukovi slábne zrak. Člověk ho nachytá skoro všude. Jednou

v Mosambiku, jednou na dálnici, pak v močále. Musíme mu píchnout,

-aby nepřišel o místo. -Už jsi skončil? -Jo, jo, jo.

Navrhuju 20 lopat za minutu. Není to moc? Nebo 25?

Ale s podmínkou, že se ručička pokaždý zastaví. Tak jedem:

Hej rup, hej rup...!

Co vám starej udělal, že jste ho dostali do takovýho stavu?

Prej Rocco se zdejchnul s nějakou myší. Je to pravda?

Spíš ji sbalil někde na trase.

To mu připomíná mou Finku. Znáš mou historii s Finkou?

Znáš... Ale ty ji neznáš. To se nasměješ.

Jednou na trase do Salemu jsem padl na inženýra s nabouranou mašinou.

Měl s sebou paničku, blondýnu s očima zasněnýma,

s dětským úsměvem. Potvoru, to já poznám, v ženských se vyznám.

Víc než v práci...

Tak jsem mu navrhl, že dámu odvezu a pošlu mu havárku.

Tak jsem panenku odvez. Je to pravda, Sahibe?

Je to pravda!

A je to taky náramně zajímavý! Nechtěl bys nám pomoct?

Moment, jeho to zajímá! Viď, že tě to zajímá?

Jen co jsme vyjeli, začnu po ní jezdit rukou, žába se uculuje,

kroutí se, takový ty ženský fóry... však Sáhib na nás moh oči nechat.

U dun Fince povídám: Viděla jste už písečnou růži? Ne, povídá,

zastavím mašinu a povídám: Tam za tou dunou

je ta nejkrásnější písečná růže. Chtěla se na ni jít podívat...

2 hodiny nato už byl Michal s tou svou myší v Beaufrie.

Baštili a pili absint. Najednou se přižene paroháč,

jde ke svý ženě a dá jí takových pár facek,žes to neviděla.

-Někdo ho upozornil? -Jen písek. Užvaněnej Michal

mu předtím řek: až vám to pojede, sledujte stopu až k Beaufrie.

Tak ji inženýr sledoval, ale u dun uviděl jiný stopy!

-Jak to dopadlo? -Když dal facku choti,

pustil se do Michala. Ten povídá: Neblbni a buď rád, že jsi celej.

-A její manžel neřek nic? -Když chlap se 130 kily něco řekne,

ten, co má 60, moc nemluví.

A je to. Ale chcete-li znát můj názor,

šlapejte míň na plyn a líp se dívejte, kam vedete kola.

Já tady vždycky nebudu.

Á, ďábel Sisco. To si užiješ.

Někdo tu zapad do mokřiny. Že by Marek? Tomu nevěřím.

-Žertuje, dělej,že neslyšíš. -Rocco mi dal pro tebe tohle.

"Kašlu na Brouka."

Potkals ho dávno?

Tak přede 2 hodinama. Tak já jedu. Jedu do Salemu, přespím u Somaje.

To nepůjde! Není tam nábytek, nic. Nějaký banditi všechno rozmlátili.

-Michale, vezmu si ten plech. -To tam žádnej nemáš?

Když jedeš do Moussorahu, můžeš si to zkrátit.

Nech už vzpomínek a jeď přes Cherfu.

Co myslel Michal těmi vzpomínkami? Ale asi mi do toho nic není, že?

No, není to specielně tvá věc, ale taky žádný státní tajemství.

V Cherfě jsem měl před 5 lety domek s garáží a tři káry.

Bylo to už skoro zaplacený, jmenovalo se to Saharská doprava.

-A vše jsem ztratil za jediný den. -V pokru?

Jestli to chceš brát jako komedii, tak bych musel přestat.

Prohrát majetek v pokru je biograf. Tohle bylo blbější.

Jednou jsem jel džípem pro zásoby. Jel jsem v 6 a vrátil se v 9 večer.

Utahanej jsem byl!

Kdybys to tu znal, věděl bys, co se tu děje. Pořád revoluce.

Pravej diktátor se vymění za levýho,

ministr zahraničí a šéf policie jsou za mřížema. Z toho se vyvine

všelijaký svinstvo, mý 3 náklaďáky v plamenech, barák v povětří.

Pokrok se nedá zastavit, tož mi zrekvírovali džíp.

Nezbylo mi vůbec nic. Tak je to. Od doby, co vládnou republikáni,

plamenomety jen změnily majitele. Ale na to já jim neskočím.

Papíry.

Pusť je dál.

Já myslel,že přes Cherfu nepojedeš! Podle toho kecání o revolucích!

Copak jsi změnil názor?

Co tobě na tom sejde? To si mám zajet 2 hodiny

-pro nějakej kapric? To teda ne! -To jsi mi měl říct před hranicí.

Když jsem nechtěl jet přes Cherfu, měl jsem důvod. Jaký důvody máš ty?

Tohle není kamion, ale zpovědnice.

Dělej!

-Nech toho, já vozím zadarmo. -Já jen chtěl... Alláh ti zaplať!

Zastav!

Tady to vede k hranici!

Já vím. Zvláštní, že to víš taky. Já myslel, že to tu neznáš.

Asi jsem tu byl v předešlým životě.

Hele, poldové. Teď to bude horší.

Hej, vystupte! Policejní prohlídka!

Vaše papíry.

Jmenujete se John Steiner?

-Stojí to tam, ne? -Ano, stojí.

Bylo ti horko.

-Moh bys to vysvětlit, ne? -Hledají nějakýho Petera Frochta.

-Tak a to stačí. -Řek jsi, že nezastavíme.

Teď říkám, že musím chrnět. Za 5 kilometrů jsme před Džebelem.

Kilometr stoupání, 60 zatáček a každá 180 stupňů.

Tři šoféři se tam zřítili. Nechci jít za nima.

S prachama, co nás čekaj, nechci chcípnout jako chudej.

Jestli chceš, můžu řídit. Aspoň to zkusím!

Budeš hodná, když mě dovedeš ke 100 000 dolarů,

o všechno se postaráš, i o mě, ale o mašinu se postarám sám.

Vzbuď mě za 2 hodiny.

-Chceš-li, můžeš připravit večeři. -Dobře.

Poslouchej!

Poslouchej...!

-Co mám poslouchat? -Jako bych něco slyšela.

To je z nedostatku hluku. Někdo slyší ráno trávu růst,

-někdo zase varhany. -Přísahala bych, že to byl motor.

-Říkám: mámení. -Mám udělat kafe?

Kafe budeme pít, až prodáme ten šmejd a vyinkasujem prachy.

Kafe a rohlíky s marmeládou, Koupat se budem v pěnový vodě,

milovat se v barevným povlečení. Ale do tý doby jedem!

-Rocco! Proč už nejsi ke mně hodný? -Nemůžu dělat sto věcí najednou.

Ještě jsi mi nedal vysvětlení. O těch policajtech v noci.

-Zdá se mi to trochu nejasný. -Tak? Tím hůř.

Pověz... Ten jistej Frocht. Neznal jsi ho tak trochu?

Jen trochu?

Snad. Tak trochu. Kdysi. Proč? Řek ti někdo o něm?

O svini takovýho kalibru se člověk vždycky doslechne.

Při tý změně režimu, kdy jsem o všecko přišel,

oddělal jistě aspoň 200 chlapů. Hezkej šmejd!

Mluvíš jako vojenskej soud. Je to mnohem prostší.

Historie peněz jsou vždycky prostý. Frocht dělal svou práci

za 1000 dolarů měsíčně. Ty běžíš za Roccem taky pro peníze!

-Ty ne? Ty za ním neběžíš? -Běžím. Ale můj přítel to není.

A i kdyby byl, nic to nezmění.

-Je zrovna pod námi. -Určitě to střihnul přes Cherfu.

Dej pozor!

Ten syčák!

Vidíš ho?

Podívej!

Budeme ten prach žrát ještě dlouho?

-Jeď, máš místa dost! -Co blbneš,ta svině čeká jen na to!

-Projeď! -Ten sráč!...

Zapomněl jsem tam dát blinkr.

Vidíš, kam vede to tvý kecání?

-Nejezdi tak těsně za nima. -Zrovna teď ho musím dostat.

Poznám, kam až zajde, rošťák.

Podrž se!

Svině!!

Hovno

hovno hovno

hovno!!

-Čau, Rocco. -Ahoj, Angelo. Táta je tady?

-Je v Moussorahu. -A Abdul? -Někde vzadu. -Abdule!

-To nebude tak hrozný.Aspoň myslím. -Tak to oprav.

-Stačí tam dát špunt. To stačí. -Tak dělej!

-Kdy jsi odjel tenkrát ráno? -V 5 nebo v 6, už jsem zapomněl.

I na mě jsi zapomněl. Vezmi mě do Blimy. Já se práce nebojím.

-Můžu třeba dělat prodavačku. -Ne. Hele, budu prevít,

ale prokážu ti službu. Umíš prodávat leda sebe.

A ještě špatně, jsi moc roztomilá. Vzít do Blimy tě nechce

-ani nikdo z ostatních. A víš proč? -Jste všichni rošťáci.

Ne! Protože tě máme rádi a nechcem, abys skončila v bordelu.

Co je s tím špuntem?

Za čím se tak ženeme? Jakej náklad Rocco vlastně veze?

Cement.

A to jsi nás málem oddělal, abys ukrad cement?

-Ukrad? To je novina. Jaká krádež? -Tak to všechno jsme dělali,

abysme Roccovi jen vyhubovali a vrátili náklad do Blimy.

Správně.

A kvůli návratu do Blimy máš s sebou 800 000?

Á, ty prohrabáváš kapsy. To je báječný.

Poslouchej dobře: Jestli se vrátím do Blimy, po tom ti nic není.

A dál: Co je v tom náklaďáku, mě nezajímalo. Ale teď na to kašlu.

Chci ho jen načapat, i když v něm nic není.

Už to zase čůrá!

Až to zase začne, naleješ tam olej. Víc dělat nemůžeš.

-Co se vám stalo? -Nic. -Tak přece to není sen.

Naše slavná posádka. Zrovna jsem říkal Sahibovi:

Chudák Brouk s jeho slabejma očima. Potřeboval by pořádný patníky,

aby se neporoučel do propasti. No bravo, mládenci.

-Máš vlečnou tyč? -Mám všechno, co je třeba!

Když jedeš přede mnou, mám i náhradní motor. Mě nepřekvapíš.

Zázrak, že to není smrtelný úraz. Protože kdyby ses v tý rychlosti

-poroučel doprava,voláme funebráky. -Koho volat?

To nic. Hlavně ať se vypovídá. Jen ne protestovat. Když řekneš

jediný slovo, jako bys hodil prak do orchestrionu. Už se nezastaví.

-Dělá to tlak, leješ to vedle! -Nemysli si, že je to tak lehký!

-Rocco, myslíš, že to vydrží? -Musí! Do-pr-dele...

Víš co uděláme? Střihneme to tudy.

To je naše cesta

a tuhle Moussorah.

A zde druhá cesta.Říkáme jí kšanda. Je měkká a nikdo po ní nejezdí.

Když do ní zapadnem, oba akrobati projedou a neuvidí nás. Máš štěstí.

Vybrala sis mě pro krásu a ke všemu pán má taky hlavičku.

-Co se ti stalo, Brouku? -Je tu táta? -Je v Moussorahu.

Ale Abdul je tady, ne? Abdule!

-No to je den... Dnes ráno Rocco, -Rocco? A co měl?

-Proraženej karter. -Cože? -Čůralo to, ještě když odjížděl.

-Tak i on měl malér, prevít. -To tě těší? -Brečet pro to nebudu.

Taky hezkej malér. Skoro stejně hezkej.

Samá puklina... To se musí svařit. Ale svařování je svařování!

5 táců, když odjedu za půl hodiny. Platí?

-Moc brzy. -10! -Já mluvím o čase.

Tak dělej, nebo nedostaneš nic!

-Máš chvilku čas? -Ne! -V pátek jsi slíbil,že než odjedeš,

-zaklepáš. Moc silně jsi neklepal. -Nemoh jsem probudit celou vesnici.

Pověz mi pravdu, Brouku. Jsem kurva?

To je... Spíš tady se všema... Totiž chci říct... s kamarádama!

Ano...!

-Zůstal ti některej dlužen? -Ne...

Tak vidíš, jsi naše malá Angela, to je všechno.

Dobrej skutek jsem skončil. Najím se a pak se trochu prospím.

Ohřeju ti včerejší jídlo. Doufám, že budeš se vším spokojenej.

-Tak co, už je to? -Ještě trochu, to chvíli trvá.

Marku, kolik kilometrů je to na hranici?

-300 a něco. -Tak je v tahu. -To není jistý.

Ten syčák má od začátku kliku. Ale nikdo nemůže mít štěstí věčně.

Říkám ti, že mně se bude vysmívat už nejvejš hodinu. Poslední.

TROUBÍ

Allamo, je to dlouho, co jsi potkal Rocca?

-Já jsem ho vůbec nepotkal. -Sakra...!

-Tys ho neviděl, s novým kamionem? -Ne! Rocco dostal novej kamion?

-Hrome, ten se vytáh... -Nežvaň, kamaráde. Neviděl jsi ho?

Fakt neviděl! Mám tam trochu čerstvýho piva. Nechceš?

Ne, dík.

Pochopil jsi? Máme ho v zádech. A když dojedeme na konečnou,

co uděláme? Dáme inzerátek? Poprosíme zloděje o adresu?

Nebo pojedeme dál, až k mysu Dobrý naděje?

No já padnu...!

Když ho Allamo neviděl, tak tudy nejel, to je jednoduchý!

-Ty jsi moudrej!... -Počkej: Elsoir-Moussarah.

Vyjel z Elsoiru, nepřijel do Moussarahu.

Tady je kšanda. Opuštěná trasa. Nejhorší na jihu.

Tady je Rocco.

Slyšíš, tady.

Hej, Brouku!

Řekni svýmu miláčkovi, ať zahodí tu hračku. Steiner, jsi hluchej?

To je vůl.

No táák!!

Příště to dostaneš do těla! Zahoď tu bouchačku, Steinere!

A ruce za hlavu!

Ty taky, Brouku!

A teď si lehněte na zem!

Žádný klukoviny, žádný pitomosti. Je nešikovná, mohla by vás poranit.

Žádný bouchačky, žádný kudly, dovolíte, abych se přesvědčil.

Rocco!

Varoval jsem tě!

-Ahoj, Marku. -Ahoj, Rocco.

Nemyslel jsem, že nás tu vyčucháš. Jsi chytrej, mizero.

-Teď bych ani neřek. Můžu už vstát? -No můžeš, Brouku...

-Smí se kouřit? Nevadí to paničce? -Slečně!

Marek, můj nejlepší přítel, Peppa, má nejlepší snoubenka.

-Ani krok! Zpátky... Správně! -Budeš hrát vola ještě dlouho?

Už dva dny si hraješ na šerifa. To mě udivuje. Vždycky jsi utíkal.

-Nikdy jsi nebyl na straně žandárů. -Žandárů? Ten je blbej!

Má tě za svini!Nepochopil, že ty jsi na straně zlodějů.

Co tím chce říct? Nejeli jste přece 1500 kilo proto,

abyste mi vyfoukli náklad! To přece nebyl tvůj nápad, Brouku!

Řek jsem ti to do telefonu. Mohli jsme se sejít v Salemu

-a diskutovat... -O čem?

Místo střílení bysme se dohodli, přátelsky se rozdělili.

-Víš, že nejsi hloupej? -Nestěžuju si.

-Nemáš nějaký plátno nebo něco? -Postarej se o něj. -Ať chcípne!

-Je líbezná, ta tvá snoubenka. -Slyšelas, co jsem řek?

Toho si nevšímej. Vypadá tak trochu divoce, ale zobe z ruky.

Smím si sednout?

Pokud jde o naši hru,

řek bych, že máš divnej plán. Tam u Džebelu stačilo málo

a shodils mě rovnou do díry. Ona každá hra má svý pravidla.

Ve hře o 100 000 dolarů znám jen jediný pravidlo.

-Kolik jsi to řek? -One hundred thousand dollars.

-A co v tom vlečeš? Zlato? Hašiš? -To nevím. A je mi to putna.

-Nebudeš mi vykládat,že nevíš! -Pán si z nás střílí.

Fakt!

Vím jen, že ten, co na to čeká na druhý straně, za to dá 100 000.

Tak jestli je to zlatý proutí, hořčice nebo plevel, co na tom.

Dodám-inkasuju. K čemu expertiza. Tak žádný naděje, Brouku.

I kdyby to bylo pro dva, každej by měl hezkej balík.

-Jak to, pro dva?! -Nehýbejte se! -Seru na tebe!

Steinere, zůstaňme i mezi rošťáky zdvořilí.

-Proč pro dva?! Nepracoval jsem? -Potřebuješ autoškolu. -Mám průkaz!

Žádný hádky, dělit se nebudete.

Miláčku, chceš jíst?

Ovšem. Pánové budou jíst taky. Budou pracovat, musíme je živit.

-Jeden by mi moh pomoct. -Já jsem raněnej.

On není raněnej, ta držka nařvaná.

Chtěl jsi zdvořilost.Já bych chtěl, aby ta tvá děvka mluvila jinak.

-Cože?! -Počkej, počkej, klid, není slyšet.

Na poušti je vždycky lepší bejt zdvořilej. Šetří to náboje.

Ty si nebudeš otvírat hubu a ty připravíš žrádlo.

Doufám, drahý pane, že bolest vám nevezme chuť k jídlu.

-Tomu říkám způsoby. -Kašlu na takový způsoby.

Jak se může chlap tak změnit? Vzpomeň si, Rocco, v Tampicu,

v Murcii, v Caracasu, dělili jsme se o všecko,

o riziko, o prachy, o holky a teď se zdejchneš jako smrad

a nic neřekneš. Dřív jsme si přece všecko řekli, ne?

Neříkám, že nemáš docela pravdu. Ale já mám pořád větší.

-Jak to? -Držím karabinu.

Upřímnost za upřímnost: O co jsme se dělili za těch 15 let?

O trasy, o prach a o bídu. O nic jinýho.

Každej se dělí nejvejš o svinstvo. Nikdy o prachy.

-Stal se z tebe pěknej gauner. -Opravdu?

A co ty, když ses na mě pověsil. Ptal ses, jestli se to má či nemá?

Hnal ses za prachama.Moh sis vybrat mezi přátelstvím a prachama.

-Co chceš? -Sůl. -Tak si řekni.

-Je ti blbě? -Jde to.

-Smím ti položit otázku? -Jistě, držíš karabinu.

Kdybys měl náklad, komu bys ho střelil?

Když věc za něco stojí, vždycky se najde kupec.

Správně.

Jestli tomu rozumím, jsme velkoobchodníci, žádný šoféři.

Právě. Vzchopte se! Po jídle si musíte trochu zacvičit.

Můj taxík je v tahu, tvůj jede jako blesk, přendáme oba náklady.

Poslouchej dobře: Ty teda chceš mít můj náklaďák, až to skoncuješ.

Říkám: můj náklaďák. Ale jedno musíš vědět:

od tohohle okamžiku, ať jsi kdekoli, ve Venezuele

nebo v Paříži, budu tě hledat. I kdybych tě léta hledal.

I kdybych měl utratit poslední vindru. A já si tě najdu.

A pak?

Držet karabinu je fajn. Otrava je, co přijde pak. Už se jí nezbavíš.

Sakra, to je tíha. To jsou jistě zbraně!

Zlatý cihly jsou taky těžký. Spousta věcí je těžkejch.

Až se to promění na obrázky, bude to lehčí, zabere to míň místa.

Vždycky jsem se ptal, co se spoustou peněz.

Myslím, že budu mít koně. Už 30 let čekám na odpočinek.

Dobře chlazenej šampus, válendu a rybník s kachnama.

-Tak koně, nebo kachny? -Kachny! Jsou blbý, ale je to šik.

Taky si snad budu držet šoféra. A ještě něco si zaplatím.

Pamatuješ, Brouku, ty hodinky, co jsme viděli v Mexiku?

-Co mají korunku s rubínem? -Se safírem. -A...!

-A ty,můj cukroušku, nemáš program? -Ty jsi můj program.

A co ty,Brouku, kdybys měl 100 000, jaký laskominy by sis popřál?

Na blbý otázky neodpovídám...

-Ještě ty hodinky nemáš... -Dáme ti šanci.

Dej pryč tu bouchačku, my řekneme, že máme poruchu, a rozdělíme se.

Teď drž hubu. Peppo, zhasni tu lampu.

Tak, když jste teď skončili snění, neměl bych nic proti další práci.

No, Brouku!...

Nechám vám tu papání na 3 dny, včetně chlastu. V Moussorahu řeknu,

že jsem tu viděl viset 30tunku. Uvidíme,jestli tu bude ještě zítra.

To všecko bys pro nás udělal?

Konec srandy, Brouku. Děkuju ti. Při tom překládání jsem se bál,

-že uhneš. Že budu muset střílet. -Přišel bys o svůj sen o kachnách?

-Tak trochu. -Nemusel ses bát.

Já vím, kam až se dá jít. To bohužel o tobě neplatí.

Na shledanou.

-To je všecko, co uděláme? -Co máme dělat?

V každým případě jsi neudělal nic. Neriskoval jsi.

Nechat se střílet jako holubi? To není riskování, ale blbost!

Kam jdeš?

-Kam jdeš?! -Zabruslit si!

Půjdeme rovně, do Moussorahu jsou 2 hodiny cesty.

Jak mám jít takovou dálku s tou svou hnátou?

Tak nechoď, co je mi do toho?

Vzpomínáš si na Tampicu,

vzpomínáš na Murcii,už jsem myslel, že se začnete líbat!

Kdyby mě ten lotr oddělal, ani prstem bys nehnul!

Žvaníte si o Mexiku, o vzpomínkách, o všech svých děvkách...

Počkej na mě!!

Ty bys chtěl, abych tu chcípnul,co? To by se ti hodilo, ty policajte,

jak říkal Rocco. Mně by se zas líbilo,

kdybys ty bejval pošel v tom svým baráku v Cherfě!

A víš, kdo tam byl tenkrát se mnou? Ten černej polda, co chtěl

mý papíry v noci. Poznal mě. Hledals toho svýho Frochta.

Nemoh jsi pro to spát! Máš ho před sebou! Na co čekáš?

Na nic.

Přišel jsi pozdě, ubohej Frochte. Viděl jsem tě zahodit revolver.

Hodils ho pod nohy. Na to nikdy nezapomeň.

-Co tím chceš říct? -Skončil jsi. Už neexistuješ.

Chlap jako ty couvne jen jednou a je s ním konec.

Chvíli se povlečeš, zúčastníš se malejch posranejch revolucí,

pak budeš dělat drobný rošťárny za trochu menáže.

Skončíš jako vagabund někde v Abidjanu

a pak jednou se dáš zabít pro krádež portmonky.

Dal bych ti do zubů,ubohej Frochte, kdybych tě ještě bral vážně.

Co je?

Telefonovala jsem Abdallahovi. Rád by věděl, kde je vůz.

To se dozví, až navalí prachy. Nevyinkasuju je na hranici,ale zde.

V civilizovaném městě s chrabrými policajty,milými fízly.

Kdyby ho snad napadlo po mně střílet...

Ty máš důvěru...

Za chvíli budeš klidnější. Zatím si sedni do vozu

a pak začne náš svátek.

Potřetí servis! Cos zas udělal tý svý rachotině?

-To bys chtěl vědět, co? -Vozy to nemají s tebou snadný.

Kroutíš je, děláš z nich harmoniky, ty jsi ale případ!

-Hovno...! -A navíc jsi roztomilej!

Anýzetku. Dvojitou.

Hej!

-Co to vykládá? -Pořád to samý. Kmeny na jihu.

Ty kurvy už zas začínají. Zas nějakej puč. Fašisti

okupujou letiště a zas se vrátěj modrý helmy. Samý neštěstí.

Poslyš, tady u vás šoféři co jezdí na jih, berou pasažéry?

Kam chcete jet?

Do Abidjanu. Ale ještě ne.

Ale ale, milý slečny, prosím vás! To musíte trošku slušněji!

Počkej, Dalido, já ti něco povím! Chceš mi něco dát na památku?...

No vidíš...!

-Už dnes? -Už nemáš karabinu?

To může bejt hrozně mrzutý. Můžeš se zdvihnout sám...?

-To můžu. -Tak snad můžeš chvíli ven?

Můžu. Slečny, omluvte mne.

Ale bude to asi o krapánek delší, než si ten pán myslí.

Ale ne, páni, přece zas nezačnete. Mám právo na soukromej život, ne?

Sem ne, jdi si hrát na dvoreček, jdi, maličkej.

Zavři dveře.

Slečny, zapomeňme na ten incident a pokračujme.

Co je, zbláznil ses?

Co se s tebou stalo? Varuju tě, začínáš mě štvát.

Co je ti?

Chceš pořád ještě... fifty-fifty?

To je všechno,co z tý mašiny zbylo. Technickej průkaz.

Ale...

Tady je tvůj díl. Chápeš to? Proto jsme jeli 2000 kilo.

A ještě jsem si přijel pro parohy. Peppa. Můj andílek,písečnej kvítek!

Viděls ji. Strašně zamilovaná. Svolná. Hotová hned se mi položit.

Svěřil jsem jí mou káru. Měl jsem smluvený rande pro ty prachy.

Nikde nikdo. Vrátím se k mašině. mašina nikde. Ani Peppa: odletěla.

-Ty si vymejšlíš... -Přísahám, že mi utekla.

To jsou na světě svině! Vidíš, kdybys mi důvěřoval...

-Taky jsi mě pěkně zřídil. -No, nemáme si co vyčítat, ne?

No,Brouku, stálo to za tu štrapáci? A málem jsme se pro to rozkmotřili.

-Madam, pošlete nám slečny! -Ať se pomilujem,slušně a v rodině!

A jede se dál! Kamarádi jako vždycky!

Ať znějí tamtamy a rozhlásí to do všech koutů Afriky!

Titulky: Petr Dvořáček