Original subtitles

Downloaded from YTS.MX

Official YIFY movies site: YTS.MX

Ve třetím patře naleznete novou jarní kolekci Armani.

Oblečení, boty, kabelky, doplňky.

Eleganci i nejnovější trendy.

Dobrý den, madam. Chcete si to vyzkoušet?

-Ne, díky, to není můj styl. -Střih je originální.

Šel by vám báječně.

-Znáte náš obchodní dům? -Ne. Bydlím tu sotva měsíc.

I tenhle model je krásný!

Dala bych přednost klasice.

Podíváme se ke kolegyni. Pojďte za mnou.

Madam shání společenské šaty. Klasiku. Co jí doporučíš?

Záleží na rozpočtu. Šaty na zvláštní příležitost?

Ne, matka mi dala peníze, abych si něco koupila.

A tak jsem tady.

Zkusíme splnit její očekávání, zároveň si uděláte radost.

-Co říkáte? -Ano! To se mi opravdu líbí.

Cena se bude líbit míň. Stojí 2 690 franků.

To si nemůžu dovolit.

Nabídnu jiné zboží. Tady a tam na tom věšáku.

Ceny jsou příznivější. Doprovodím vás.

-Vyzkouším je? -Prosím. Tyhle?

-Ano. -Ano.

Tyhle taky.

Výborně! Zavedu vás do kabinky.

A poprosila bych taky o ty úplně první.

Jen ze zájmu...

-Přirozeně. -Ano...

To je vaše velikost. Dojdu pro ty další.

Díky.

-Corinne? -Ano?

Podáš mi ty šaty ze síťoviny?

-Ano, hned. -Díky.

-Tady jsou. -Děkuju.

V našich obchodech v oblasti Romandie jsou nyní slevy až 50 %...

Nesu pro jistotu i o číslo menší.

Madam?

Madam? Jak vám jsou?

Mám i o číslo menší.

Madam?

Corinne! Corinne! Volej ostrahu!

Pošlete sem někoho z ostrahy! Ke kabinkám.

Zákaznici se udělalo zle.

-Proberte se! -Pospěšte si.

Jak je vám?

To nic není.

Jak jsem padala, uhodila jsem se.

Je tu židle, pojďte, posadíte se.

Asi mi klesl tlak. Stává se mi to.

-Pojďte, posaďte se. -Za chvíli to přejde.

Děkuju.

Praštila jsem se do hlavy.

Ale už je mi dobře. Nestojí to za řeč. Děkuju.

V klidu se upravte. Počkám venku.

-Nespěchejte, oblečte se. -Děkuju.

-Odnesu je. -Ano.

-Zákaznice omdlela. Tam je. -Dobře.

Madam? Jak je vám?

-Omlouvám se. -Je vám dobře? -Ano.

Posaďte se na chvíli. Klidně počkejte.

Dovedu vás k lékaři. Udělám to ráda.

Já jsem Christiane. Stačí říct...

Moc děkuju, ale nic mě nebolí.

Stavím se... Stavím se jindy.

Kdykoli, madam. Až budete mít čas.

Díky.

Co se stalo?

Nevím. Té paní se udělalo špatně.

Co se děje?

Co se jí stalo? Na obličeji má krev!

Volejte doktora!

Co pulz? Je zakrvácená.

Máš špinavé vlásky. Vidíš?

-Vylezeme nahoru? -Ninon?

Teď jsme dole! Musíme nahoru na kopec.

Jo.

-To jsou malinký domečky. -Ninon?

Ninon?

Pojď, broučku. Půjdeme?

-Ukaž panenky, dám je do kabelky. -Ne, udusily by se.

No ano! Víš, co uděláme?

Ponesu je v ruce, co?

Maminka je nezavře do kabelky. Nechám si je u sebe.

Ty vezmi tohle.

Jdeme, sluníčko?

Jsi unavená...

Pospíšíme si.

Vydrž!

Vidíš to hejno?

Andílku?

Andílku?

Zlatíčko moje?

To jsem nikdy nedělal, ale nevadí.

Takže bych měl přijet příští týden s náklaďákem?

Výborně. Počkám na telefonát z Mnichova?

Ano, díky. Na shledanou.

-Vyšlo to? -Jo, zdá se.

Poděkuj ještě kolegyni.

-Je mi trapně. -Abdeli!

Ty obrazy jsou padesátkrát cennější než tenhle dům, práce je ale stejná.

-Zajistíš přepravu a hotovo. -Je mi vůči tobě trapně.

-Přimlouvala ses za mě u kolegyně. -Ale pro ni to nic není.

Opravdu.

-Nejezdi nikam. -Začneš zase pracovat.

No jo.

Ninon! Zatelefonuju, než se půjdeš vykoupat.

Víš co?

-Přivezu ti ze Španělska dárek! -Ne.

Koťátko, musím pracovat.

Zůstaneš s tatínkem.

-Zlatíčko moje. -Já nechci!

V pondělí jsem zpátky.

Tvou první hodinu baletu si nenechám ujít.

Ano? Jsem pořád s tebou.

Jednu pusinku na den na každý prst. Raz, dva, tři, čtyři, pět.

Tu pusinku si vezmeš zpátky. Bereš?

Ano?

-Neměla bys jít? -Jo. Už mi ujel předchozí vlak.

-Nechci, aby odjela! -Já vím.

Jen v případě "If I were" překládáme první osobou singuláru.

-Je to správně. -Slečno, prosím...

Omlouvám se.

Moment, nezavěšujte.

Okamžik.

"Oblivion" bude spíš "nevšímavost".

Není to úplně přesné... Ale šlo by to.

Ano.

Ano.

-Prosím. -Díky.

Nepřeháníš to hubnutí? Jeffe, už ani kilo dolů!

Neboj, mám kde brát.

Tak zatím. Ahoj.

To jsem já.

-Máme co dělat! -Ahoj.

Promiň, nepřivítal jsem tě. Napravím to.

Dobrý den, paní Fauvetová. Ahoj, miláčku.

Jak se daří, hvězdo mých nocí, slunce mých dnů?

Jak jste se měla těch pár dnů, přelude z mých snů?

-Nepřeháníš?. -Litevci byli fajn?

Jordánci. Jo, byli fajn.

Nevím, jestli jsem tlumočila věrně, ale... Poraď mi?

-Nemám si vzít slavnostnější šaty? -Ne.

Dnes mám zářit já. Zastínila bys mě.

Nesmíš být krásná. Buď v šedém, jako myška.

Ukaž ten knoflíček.

-Mám řídit? -Ne, za volantem relaxuju.

Smí se jet ve městě sto osmdesát?

Volal tvůj syn.

Myslíš "náš syn".

Ne, když mě naštve, tvůj.

-O kterém z nich je řeč? -Ty mezi nimi vidíš rozdíl?

Víš, že se ozvali z té realitky?

Z realitky?

-Nepřeladím? -Ne, mě to uklidňuje.

-Volal jsem do té realitky. -Ano? Proč?

Nevím. Napadlo mě, co pořídit nový dům?

Pro nás. Pro naši lásku.

Dobře, ale...

Kdy tě to napadlo?

Nedávno. Změna je život.

Rád bych znovu zařizoval dům.

Jako v osmnácti.

Ale v osmnácti mladí obvykle bydlí u rodičů.

-Ano. Víš přece, jak to myslím? -Ano.

-Nebyla bys ráda? -Byla.

Domluvil jsem prohlídku na pondělí. Dům snů.

-Tohle pondělí? -Hm.

Tak za chvíli.

Miluju tě. Moc.

-Zdravím vás, paní Fauvetová. -Dobrý večer.

-Dobrý večer, madam? -Dobrý večer i vám.

-Díky, děkuju. -Neruším?

-Ani v nejmenším. -Nenalil byste mi gin?

-Hned to bude. -Díky.

-Ano? -To jsem já.

-Jak se máte? Neplakala? -Ano, ale už je klidná.

-Obávám se, že v pondělí nedorazím. -Nevadí.

Melvil něco domluvil.

-Nelámej si hlavu. -Povyprávím ti.

Co tu hodinu baletu přesunout?

-Mrzelo by mě... -Necháme to, jak to je! Nin, dost!

-Nedělej si starosti. -Je to důležitá věc.

-Malá to nepochopí. -Je to jen hodina baletu!

Dobře.

-Nevolal jsi mi před chvílí? -Jo, ale o nic nejde.

-Co jsi chtěl? -Vážně nic.

-Řekneme si to jindy, jo? -Máš zvláštní hlas.

Nin není v koupelně, dáš mi ji?

-Zítra budu kreslit. -Tak co, beruško?

Jsem ve Španělsku. Máš se dobře?

Kdy se vrátíš?

Není pod tlakem? Velcí mistři jsou odhodlaní, vím.

Vždyť ho znáte. Bez chybičky. Neproniknutelná tvář.

Takový zkrátka je.

-Těší mě. -Dobrý večer.

-Ahoj, mami. -Dobrý večer.

Ty se neumíš blýsknout.

Ty šaty ti dělají placatý zadek. Není to hezké.

Jsi "milá". Ahoj, tati.

Jak se vede? Co kluci? Jsou na horách?

-Ano. -Ahoj, holčičko moje.

Promiň, opozdili jsme se.

-Nevadí. -Jsem nadšená. Je nabito.

-Sejdeme se potom? -Nesedíme vedle sebe?

Sedíme s Gedalgesovými. Máme balkon.

Jsem raději dál od jeviště.

Zatím pa.

Dovolíte?

Děkuji.

Díky.

Pardon. Dobrý večer.

Dobrý večer.

-Jak se cítíte? -Jsem nervózní.

Velice se omlouvám.

Je vám dobře, madam?

-Podal byste mi léky, jsou v kabelce? -Jistě.

-Tyhle? -Díky.

-Donesu vodu? -Nemusíte.

Budu tu chvíli s vámi?

Nemám přivolat lékaře?

Jak se jmenujete?

Pol. Jako Paul, ale píšu se s "o".

A vy?

Cítím se líp, vrátím se do sálu.

Opravdu mě to těší.

-Díky, Madeleine. -Hned se vrátím.

Tvůj muž dirigoval mistrně!

Jistě, je to mistr! Takový je. A bude pořád.

Vím o napětí mezi ním a Barnettim.

Melvil čeká na tu smlouvu deset let. Musí ji dostat, jinak se naštvu!

Věř mi, až se bude rozhodovat, vložím se do toho.

Plnou svou vahou, snad to bude stačit?

-Co je to za příšerné náušnice? -Jsou od tebe, nosím je.

Mám mizerný vkus.

Příště si dárek vezmi, poděkuj a prodej.

-Kluci jsou na prázdninách? -Právě se vrátili. Byli nadšení.

Pošli tam napřesrok Jacoba, to místo je kouzelné.

Říkáš, že koncert byl skvělý, ale hned po zahájení ses vytratila.

Ano.

Na pár minut. Udělalo se mi slabo.

Stává se mi to, zřejmě pokles tlaku. Banalita.

Nic to není.

Nádherný recitál.

Na, zakuř si místo mě. Budu se dívat.

Pokles tlaku? Co si zase vymýšlíš?

Já nevím.

Olé! Klapy klap klepeta!

Těžké, viď?

Asi jsi na to malá.

Koupila jsem to ve čtvrti, která mi tě připomíná.

Jmenuje se La Niňa. Ninon: La Niňa.

-Jaká byla hodina baletu? -Chci jet někdy s tebou.

Víš co?

Příště nebo někdy příště pojedeš.

Pojedeme spolu, budeme cestovat.

Ano?

Já to udělám.

-Ukaž. -Mě to neobtěžuje.

Já to udělám!

-Nakreslím sluníčko. -Výborně!

-Je za pět půl. -Mám ještě patnáct minut.

Abych nezapomněla! Zhřešila jsem!

Koupila jsem pracovní stůl. Ludvík XV. Postavíme ho tam.

Budu mít místo na práci. A ty taky.

-Bude pro oba. -Najednou kupuješ nábytek?

-Najednou? Jak to myslíš? -Ale nijak.

Divím se, že sem kupuješ nábytek.

Říkám si, že to bude praktičtější.

Ano, jasně. Určitě. Je to praktický.

Půjdeme, Nin. Odlož pastelky.

Dělej.

Obuj si botičky.

Tam jsou.

-Tady. -Pospěš si.

Tu máš. Zlato? Obuješ se?

Prima?

Jo. Je čas.

Co se děje?

Nic.

Vážně nic?

Co jsi mi chtěl tuhle po telefonu?

Proč jí vykládáš ty pohádky?

O Španělsku, o Itálii a tak.

Co to je?

Proč ji balamutíš, že ji vezmeš s sebou? Je to lež!

Nevím.

Něco jí říct musím, ne?

Nelíbí se mi to.

Nesnesu to.

Když přijedeš, je šťastná. Když jsi pryč, je smutná.

Je to pro ni těžký.

-Takhle to nemůže pokračovat. -Proč ne?

Jednou třeba vůbec nepřijedeš.

Co to vykládáš?

Třeba zjistíš, že tvůj domov je spíš tam.

Abdeli, já tě nechápu.

Postoj místních úřadů k průplavu přes Tchaj-wan je jasný.

I když situace s čínským partnerem nyní...

Omlouvám se.

Ano, tenhle bod si musíme ujasnit.

Čínská vláda. Tchaj-wanská...

Promiňte. Mohli bychom to vzít znovu?

Ano, je nutné ujasnit tento bod.

Judith!

Doufala jsem, že se setkáme. Jak se máš?

Volal Abdel do muzea?

-Ano. Vzali ho. -Bezvadně.

Nevím, jak ti poděkovat.

To je snadné. Pozváním na večeři mě neurazíš.

-Ale... -Dělám si legraci!

-Ale ne. -Někdy někam zaskočíme.

-Tak jo. -Těším se.

Chtěla bych vidět toho tvého Abdela.

-Tvůj poklad! -Jo, mám štěstí.

Pierre-Paul pořádá příští týden večeři s kolegy.

Přijďte. Aspoň mu Abdel osobně poděkuje.

Zařídil to spíš on než já.

Ano. Výborně!

-Skvěle! -Judith?

-Val? -Ano...

Cory říkal, že tě tu zahlédl.

-Fakt žiješ ve Švýcarsku? -Ano.

-Nejsi ve Francii? -Ne. -Melvil je s tebou? -Ne.

Skočila jsem vám do řeči.

Já jsem Valerie. Bývalá kolegyně. Roky jsme se neviděly.

-Věky! -Dlouhou dobu.

-I my jsme kolegyně. -Helene Rivazová.

-Těší mě. -Nápodobně.

-Máš co vyprávět! -Ano.

-Jsou s tebou kluci? -Promiň, musím běžet.

Jordánci už čekají. Rychle!

-Musím jít. -Jistě, utíkej.

Popovídáme si jindy. Zůstáváš?

-Zdržím se pár dnů. -Prima.

-Ráda jsem tě viděla. -I já tebe. Zatím ahoj.

-Ahoj. -Zatím!

Kde je druhý tlumočník?

Jasně...

-Nakreslím ji. -Sklidím ze stolu.

Ty namaluj kytici. Až se vrátím, ať vidím...

-Bude tmavomodrá. -Nakresli nejmíň tři kytičky.

-Tahle je žlutá. -Moučník nebudeš?

Kde je taťka?

-Zeptej se táty, můj milý. -Říkal, ať se zeptám tebe.

Je mazaný! Takže zase budu ta zlá.

Zakážeš mi to?

Jorisi, ten kluk jezdí jako šílenec, nelíbí se mi to.

-Nechci, abys umřel. -Kde jsi?

Zlato, jsem na večeři s lidmi z práce. Měj se...

Ty mě fakt štveš.

Taky tě mám ráda.

-Uvidíme se v pátek. -Jo.

-Povíš, jak ses měl na horách. -Tak jo.

Ahoj.

"Šel přes les, skákal ze skály na skálu.

Za ním modrá laňka a červený králíček."

Vidíš? Tady jsou.

Když tu nejsi a jsi jinde, jsi pořád moje maminka?

Co je to za otázky, Nin?

Ano, pořád.

Až usnu, už tě neuslyším.

Ne.

-Zůstaneš u mě, než usnu? -Ano, jistě.

Nechci, abys jela pryč.

Jsem u tebe.

Už nikdy neodjedu.

Dobrý den!

-Judith, jsme domluvení na večer. -Dobrý večer. Jsem připravená.

Bez toho se nehneme. Skutečně to potřebuju.

Ano, hezký večer.

Prosím...

-Nechoďme tam zítra. -Proč ne?

Co z toho všeho?

-Co myslíš? -Já nevím.

Když nejsi doma, žiju si podle sebe.

Mám svůj život. Nejsi v něm. Jsem sám.

Nemůžu jen čekat.

Na tom se nedá stavět.

Chci něco víc.

Chci někoho vedle sebe.

Pořád.

Ale já ti rozumím.

Víš, že Melvilovi to nemůžu říct.

Ano, já vím. Já vím.

Jenže Melvil není hlupák.

-Kam tím míříš? -Problém je jinde.

Já to takhle dál nechci.

Mluvím za sebe, za Nin.

Tenhle režim se pro ni nehodí.

Je mi to líto.

Mrzí mě, že se nechovám, jak bych měla.

Snažím se.

Nerozumím ti.

Ve třech je nám krásně.

Ne?

-Kdy jsi přijel? -Před pár hodinami.

Co ty? Jaké je Polsko?

Prakticky nic jsem neviděla. Plácám se v okolí letiště.

Pověz, co ten dům na prodej?

Je pryč, ale včera před odjezdem jsem vyhlédl jiný.

Zajdeme tam, až se vrátíš. Domluvil jsem to na čtvrtou.

Ano, to je fajn.

Melvile?

-Co říkáš, miláčku? -Nic.

Rozloučím se, za chvíli začíná konference s neziskovkou.

-Stojím před budovou. Čekají mě. -Jo, měj se.

-Dobře. -Příště pojeď se mnou.

Na tři dny do Madridu. Uvolni se.

Roky jsme nedořekli větu.

-Každý na opačné straně planety. -V Londýně jsem byla nedávno.

Ale nevymýšlej si! Miluju vás, paní Judith.

-Zopakovala byste mi své jméno? -Sorianová. Margot.

Zopakovala byste to?

Margot Sorianová.

Ano, tady. Doklad totožnosti, prosím.

Já ho zapomněla. Zůstal na stole.

Omlouvám se.

Bez dokladu vám balíček nevydám.

Ale ne...

Tady je.

Výborně. Ještě podpis, prosím.

Tak...

Na shledanou.

Ano, přesně.

Je to spíš problém úvodního článku.

Ne, myslím, že advokát by se měl informovat.

A jestli mu to nevyhovuje, ať si vezme někoho jiného.

Promiňte. Dal byste mi chvíli? Jen minutu. Díky.

Co stojíš? Proč nejdeš dál?

-Dobrý? -Jo.

Cítím alkohol, pil jsi?

Myslel jsem, že jsi nahoře a spíš.

Ne, máme poradu, chystáme plán na příští týden.

Je potřeba to dodělat.

Vyspím se v obýváku.

Proč?

Nejsem sám.

Mohla jsi tušit, že to přijde.

Ano, já jsem...

Ne...

Běžte nahoru do pokoje. Vyspím se tady.

Ale...

-Abdeli? Co to má znamenat? -Nic. -Dobrý večer.

Není to šťastný nápad, půjdu.

-Ne. -Tohle je můj dům.

Zůstaňte, prosím.

-Cože? -No...

-To nejde. Kdo to je? -Ale nikdo. Nevšímej si jí.

Pojď, zůstaň.

Jste tam? Judith? Jste tam?

-Ještě chvíli, prosím. -Budiž.

PŘEDSTAVUJU SI TĚ V POLSKÉM HOTÝLKU.

DOBROU NOC. ZÍTRA PROHLÍDKA DOMU.

Judith, jste tam?

Mami, tu místnost jsme už viděli.

-Prostor se dá přepažit. -Ano.

-Plánek. -Díky.

Měl bych se vztekat!

Rok a půl jsi čtyři dny v týdnu někde v tahu.

Chci být s tebou! Nakonec budeš doma jen jeden den?

Taky jsi pryč, nic ti nevyčítám.

Líbí se ti ten strop? Ty lišty jsou pěkné.

Měla bys mi to vyčítat!

Jorisi, netvař se otráveně!

-Netvářím se. -Copak tě neznám?

Zlobíš se, že jsem ti zakázala jízdu autem s tím klukem?

Jdu zavolat Jordáncům. Bude to jen chvilka.

Podívám se nahoru. Já si ten dům zamiloval.

To je konec, zamiloval jsem se.

Dovolali jste se Abdelu Sorianovi. Zanechte mi vzkaz.

To jsem já. Posílám Nin pusu.

Řekni jí, že jsem dojela dobře a že jí něco přivezu.

Líbám vás.

Oba dva.

Mám vás ráda...

Nezničme všechno. Mysleme na Ninon.

Je to malá a křehká holčička.

To je všechno.

Objímám tě.

Mohl bys jí číst z té knížky, co má vedle postýlky.

S obrázkem modré laňky. Tu má ráda.

Zítra se koná večeře u Pierra-Paula.

U Helenina muže. Doufám, že jsi nezapomněl.

Musíme tam jít. Poděkuješ mu. Líbám tě. Líbám vás.

Dobře, ozvi se. Ano, udělám to. Děkuju.

To byl Peter.

Prý to vypadá nadějně.

Měl by se ozvat v příštích dnech.

Čekání je sportovní výkon. Chce pevné nervy.

Ten výhled do zahrady je nádherný.

-Jedinečný. -Ano.

Nezeptáš se na mé Jordánce?

Co je s Jordánci? Co bych se měl ptát?

Nevím. Ani Varšava tě nezajímá?

-Nechceš nic vědět? -Říkala jsi, že znáš jen letiště.

Upřímně, koho zajímá Varšava?

Já nevím. Možná se snažím jenom...

To bude Peter. Jo!

To je změna, když si rozpustíš vlasy.

To je záměr.

Nepřemýšlela jsi po návštěvě Londýna o budoucnosti?

Co?

Na tom postu bych víc cestoval. Nahrával.

Nemůžeme být pryč oba dva.

Myslíš, že budeš permanentně na cestách?

-Mami? Smím si vzít sušenku? -Jistě, zlato.

Tu máš.

Co když se vrátím v době, kdy jsi v cizině, nebo naopak?

To nemůžeme klukům udělat.

Nemáš dost popojíždění?

Ne. Bojíš se, že se budeme míjet? Přestaň pracovat!

Copak pracuju jen tak?

Mezinárodní konference jsou pro zábavu?

Měla bych být v domácnosti? Byla bych to já?

-Děláš si legraci? -Nerozčiluj se. Byl to jen nápad.

-Já nevím. -Očividně nevíš.

-To je machistický přístup! -Jsi nespravedlivá.

Právě mi volali a nabízeli dlouhodobou smlouvu.

Možná i partnerství. Budu muset víc zabrat.

Jorisi!

Co to mělo znamenat?

Co to děláš?

Chci vystoupit.

-Přeskočilo ti? -Vyděsil jsi mě!

-Neudělal jsem to schválně. -Ne? Málem jsem naboural! Blázne!

Máme zastavit, miláčku?

Kdy jsem to měla říct?

V zahradě toho domu.

Při té prohlídce? Byl to pracovní hovor s Jordánci.

Říkáš jim, objímám vás? Mám vás ráda?

Co blázníš?

Pak jsem mluvila s Madeleine. Byl u ní syn, Jacob.

Znáš se s ním.

A vůbec! Špehuješ mě?

Ty kouříš?

Není to divný? Přijít na takový věci. Aniž bys je čekala.

-Pletu se? -Co to na mě hraješ?

O co jde, Jorisi?

Zkoušíš mě? Vyhrožuješ mi?

Zkoumáš, jak zareaguju? Já ti nerozumím.

Reaguj si, jak chceš.

Mluvíš s cizím člověkem a říkáš, líbám tě, mám vás ráda.

-To mi přijde divný. -Ale ne!

Telefonovala jsem s Madeleine.

Fantazíruješ.

Víš, kamarádství s Terencem jsem ti nezakázala, jen jízdu autem.

-Klidně se s ním vídej. -Proč o něm mluvíš?

Jen tak... Já...

Máš ho dost rád, ne?

Chtěla bych o tobě vědět víc.

I věci, na které nejsem připravená.

Budeme pátrat, vzájemně se poznávat.

Jen jsem telefonovala.

-Mami? -Ano, zlato?

-Nemůžu usnout. -Už jdu.

Ty taky spi.

A nehloubej.

Mám tě ráda.

Asi by si přál, abys byla víc doma.

Ty pracovní výjezdy měly trvat omezenou dobu.

Miluješ svou práci, ale co zase pracovat ve Francii?

Všechno se nemusí řídit podle tebe!

Něco může být i podle mě, ne?

I když se to kříží s tvými plány i nápady.

Pracuju tam ráda. Baví mě ta rozmanitost.

Nemám snad nárok?

Ano, Švýcarsko dávalo dřív smysl.

Mohla jsi být nablízko Abdelovi. To chápu.

Ale už tam skoro nejezdíš.

-Jen se trmácíš po všech čertech. -Prosím!

Nezačínej zase.

Ano?

Volal mi před týdnem. Mluvili jsme spolu pár minut.

S Abdelem, víš? Překvapilo mě to.

Ano? Co jste probírali?

Byl milý. Navrhoval, ať někdy přijedu.

-Víš, co mě překvapilo? -Ne.

Prý jsi ho navštívila. Nezmínila ses.

Strávila jsem u něj pár hodin.

Tuhle, když jsem byla v centrále v Ženevě.

Občas se vidíme.

Tajíš to přede mnou? Zvláštní, ne?

Ano, promiň, v poslední době jsme oba na cestách.

Proč jsi mi neřekl, že ti telefonoval?

Zajímalo mě, jestli o tom nezačneš sama.

Jak se má? Co malá?

Netuším. Zdržela jsem se chvíli.

Udělala mu ta návštěva radost?

Asi ne. Nemá to lehké.

Jdu do sprchy, ráno brzy vstávám.

Kruci, kde je Judith?

Jste milý, ale musím se vrátit. Díky za cigaretu.

Děje se něco?

Ne...

Vlastně mám ještě pár minut.

-Pracujete tady? -Ano.

Zrovna ale končím.

Proto je potřeba využít čas.

Vracím se do Montrealu. Vezmu vás s sebou?

Správný akcent získáte hned. Bude vám slušet.

Nikdy není pozdě, ale já jsem vdaná, navíc mám dcerku.

To mi nepřekáží.

Manželovi vrazím pár facek.

S manželstvím i dítětem se srovnám.

Já jsem Georges.

Margot.

Dal byste mi cigaretu?

Vykouřím si ji pak.

-Díky. -Margot? Jak dál?

Polová. Nepíšu se ale jako "Paul".

-Promiňte, rozloučím se. -Jistě.

Myslela jsem, že jste odborník.

Ne, jsem nováček.

Umění, muzea, to není můj svět.

Chtěl jsem udělat dobrý dojem. Povedlo se mi to?

-Ohromně! -Skvěle!

Vy a vaše žena jste krásný pár.

-Vřelé díky. -Nejsme manželé...

-Promiňte. -Nic se neděje.

-Dorazil Louis? Tak za chvíli! -Ano.

Neřekl jsi mi, že jsi mluvil s Melvilem.

Ne. Ale nedivíš se, viď?

Měl jsi mi to říct.

-Helene... -Georgesi!

To jsou k nám hosti!

-No jo! -Dlouho jsme se neviděli.

-To ti povím! -Pojď, představím tě.

Jsme všichni. Můžeme zasednout ke stolu.

To je neuvěřitelná náhoda!

Neříkala jste, že večeříte u přátel. Ani že máme ty samé!

-Takže vám bych měl dát pár facek? -Pardon? -To byl vtip.

A taky způsob, jak složit vaší ženě poklonu.

-Díky. Co vy tady? -Chci se zeptat na totéž, Margot.

-Znáte se s Pierrem-Paulem? -Jsem Judith.

-Nepředstavila jste se jako Margot? -Asi jste špatně slyšel.

Jsem kolegyně Helene.

Zřejmě jsem se spletl. Vy víte líp, jak se jmenujete.

Rozhodně je to obrovská náhoda.

Proč ses mu představila jako Margot?

Nevím, kde to vzal. Je to blázen.

Často si vymýšlíš?

Abdeli? Je to cvok. Já se mu tak nepředstavila.

Možná jsem se přeřekla? Ale ne!

To je za hranou! Co ti jde vůbec hlavou?

Já se tak nepředstavila.

Pojďte...

Ano, hned.

Ukončíme to.

-Vysvětlíme to Ninon. -Tady se o tom nebavme.

Kde a kdy se se mnou hodláš bavit?

-Je šťastná. -Cože?

My to máme složitější, jde ale o ni!

Není šťastná, ty jsi šťastná. Myslíš jen na sebe.

Myslím jen na ni! Pořád!

Prosím...

-Vytrpěla si dost. -Roste.

Začne se vyptávat. Ta situace není normální.

Bojím se. Už to nevydržím.

Dnes večer s ní promluvíme.

Nezvládnu to.

Dej mi čas.

Dokdy?

Já nevím.

Miluju tě. Nevím, proč jsem mu řekla jiné jméno.

Nevím to.

Promiň.

Margot!

Margot!

-Ukážu ti fotku Abdela. -Jo.

To je krása!

-A bydlet s ním v tomhle domě? -Brala bych to.

Je to domeček, maličký domeček.

Na jeden jsme se byli podívat. Čtyři pokoje.

-Tuhle si vezmu. -Máme poruchu, nepíplo to.

-Věřím, že knihu vrátíš. -Prodloužila jsem ti průkazku.

-Díky. -Vypršela ti platnost dokladu.

Jak to?

No jo. Ten čas letí!

To jsme si říkaly s Martine. Udělejte Ninon sestřičku nebo bratříčka.

Člověk nevnímá čas.

Martine tě zbožňuje. Chtěla tvoje číslo.

Když jsi odešla, vzdychala, Margot, Margot.

Jdu za Kurtem. Už jsem u něj byla.

Datum platnosti brzy vyprší.

Ahoj.

Rád tě vidím.

Průkaz mám sotva měsíc, už je neplatný.

Chtěl jsem mít jistotu, že se vrátíš.

Normálně platí pět let.

Nezkontrolovala sis to.

Ale teď jsi tady. Jsem rád.

Stálo to pět set franků. Proč tak krátká platnost?

-Nehodlám platit každý měsíc. -Taky nebudeš.

-Posaď se. Dáš si něco k pití? -Nemám čas.

Chtěla bych jen ty doklady. Za kolik to bude?

Proč jsi taková?

Jsem hodnej. Přehlížíš mě.

Nezdáte se mi hodný, žebrám znovu o doklady.

Laskavě mi netykejte.

Udělal jsem to, aby ses brzy vrátila.

Myslíš, že se tak chovám ke všem?

Co je mi po tom? Spěchám. Kolik chcete?

Kolik, kolik? Zajímají tě jen prachy.

Není romantický, jak jsem tě sem vylákal?

Škoda.

Necítím se dobře.

Posledně jste mě podvedl, abyste mě přilákal zpátky?

Jsi pěkná ženská.

Chtěla jsi falešný papíry. To je rajc.

Objevíš se tady.

Máš parfém, lítáš letadlem, chodíš do divadla.

Tváříš se, že se nebojíš.

Ale bojíš se.

A to je rajc.

Vyrobím ti ten doklad.

Nejdřív ti něco řeknu.

Chci, abys věděla, že nejsem nula.

Nejsem je lúzr.

Lúzr, co sedí proti tobě.

A civí na tebe.

Máte v oku skvrnku, to je hezké.

To je všecko? Tak jo, prima. Skvrnka v oku.

Aspoň sis mě prohlídla. Jsem rád.

Vím, já na ženskou jako ty nemám.

Chtěl jsem tě jen zase vidět.

Kdo jsem podle vás?

Nejsem šílená, víte?

Ten doklad mám jen na jisté věci, které mi dělají radost.

-Znám hranici, kam smím zajít. -Na nic se neptám.

Pro papíry si přijď za pár dnů.

Můžu se na něco zeptat?

Proč Margot?

Nehodí se k tobě.

Proč ne třeba Azra? Já nevím...

Nebo Dafina?

To je hezký jméno, ne?

Nenabízím ti pozvání na večeři, ale to, abys byla tou, kterou chceš.

Promiň, jdu pozdě. Nakoupila jsem hromadu věcí.

Tady je! Ta, která nechodí nikdy včas.

Kde jste se tu vzali?

Přijeli jsme za vnučkou. Seznámit se s Christine.

Vypadáš překvapeně!

-Snad mě pozdravíš, ne? -Promiň.

Ahoj, Ninon. Ahoj, mami. Jak se máš?

Abdel s tebou snad mluvil? Proto jsi přijela.

Ano, říkal, že tu budete.

-Jo. -Vidím, že tě to netěší.

Umíš přivést lidi do rozpaků. To ti jde.

-Kdy jsi dorazila? -Teď.

Nejste unavení po cestě?

Ne, není to daleko. Únavu si necháme na jindy.

Je fajn, že jsme zase jednou přijeli.

I když je mi smutno, když vidím tenhle dům.

Proč jsi mi to zatajil?

-Ty jsi je pozval? -Ano.

Jak dlouho jste se neviděli?

-No... -Jak dlouho?

Já nevím... Pár měsíců to bude.

Nějak tak, nevím.

-Tolik ne. -Narazili jsme na sebe.

Není to tak dávno. Viděli jsme se víckrát.

Ano? A mně se nic neřekne!

Telefonoval jsem, že jsem se seznámil s Christine.

Trochu jsme si povídali.

Ano, po pár měsících Ninon nepoznáš.

-Mění se před očima. -Ano. Neuvěřitelně.

Pomůžu ti.

-Vezmu to. -Koupila jsem zákusky.

Položím je tam?

-Ano. -Dobře.

Není někde nějaký tác?

Ještě se nevyznáte ve skříňkách.

-Ne. -Fandím vám.

Přenechejme nějakou práci mužům.

Víte, není to pro nás snadné.

Rádi se s vámi ale setkáváme.

Těší nás to, Christine.

Ať Abdel není sám.

Děkuju.

Dáš si dortík, Ninouche?

Bojíš se mě?

Nejsem cizí. Nemusíš se mě bát.

Pojď, Ninon.

Pojď, sluníčko.

Ukaž, já ji vyzuju.

Jsi tu na pár dní? Nebo jen na noc?

-Neměla jsi být v Polsku? -Myslím, že je unavená.

Ale ne, není pozdě. Pojď.

-Neměla by jít do postele? -Zůstane chvíli s námi.

Nekomanduj všechny!

Nejsi přece její matka!

Chci se potěšit s vnučkou. Dej lidem svobodu, ne?

Abdeli, řekl bych, že jsme všichni unavení.

-Jo. Vezmeš ji? -Ano. Pojď ke mně.

Máte pokoj nahoře.

-Všechno jsem připravil. -A co vy?

Přespíme na sedačce.

-Opravdu? -Ano.

Mami!

Pojď, pojď.

-Mami! -Mlč, jdeme.

-Mami! -Ta holčička je zmatená!

-Mami! -Nemůžu to poslouchat!

-Mami! -Ať přestane!

Ať přestane!

Ať přestane!

-Já to nevydržím! -Jude.

Musím jít, mám práci.

-Mami... -Vrátím se, zlatíčko.

-Judith, počkej. -Zítra brzy ráno mám poradu.

Francisi, dělej něco!

-Ať zmlkne! -Mami!

Dovolali jste se Abdelu Sorianovi. Zanechte mi vzkaz.

Dobrý večer, madam.

-Doklady od vozu, prosím. -Přehlédla jsem rychlost.

Žádal jsem doklady od vozu a doklad totožnosti.

Ale já je nemám...

Zapomněla jsem si kabelku. Nemám doklady.

Pohádala jsem se s mužem a narychlo odjela.

Nemáte nějaký jiný doklad?

Ne, nemám.

Tam vidím průkaz.

-To je jen průkazka do knihovny. -Ta mi stačí.

Margot Sorianová. Vůz je na vaše jméno?

Okamžik.

Margot Sorianová zemřela před třemi roky.

Požádám vás, abyste si vystoupila.

Vystupte si z vozu.

Nic se nestalo. Nebráním se, uložte mi pokutu.

Tady nejde o pokutu, vážená. Má otázka je snadná.

Jste schopna dodat ve lhůtě 48 hodin platné doklady?

Proč jste vůbec dala policistovi průkaz na jiné jméno?

Jen na to se ptám.

Falešné doklady jste použila poprvé?

Průkazku si vzal policista sám.

Už jste to někdy udělala?

Máte další falešné doklady?

Nezadržím vás. Nevsadím vás do vězení

za překročení rychlosti a za tu průkazku do knihovny.

Ale navštívíte psychologa. Tohle není normální.

Zaštítila jste se totožností osoby, která je tři roky mrtvá.

Rozumíte?

Kdo vás vyzvedne, komu zavolám?

Nikomu.

Zvládnu to sama, nikoho nevolejte.

Přestaňte se třást.

Chápejte, zdáte se mi labilní.

V tomhle stavu vás nepustím za volant.

Nikdo na mě ani nesáhne!

Nesahat!

Pusť mě!

Nech mě, říkám ti!

Nevšimla jsem si, že to není má průkazka.

Byly jsme si se sestrou podobné.

Sestra byla o sedm let mladší. O sedm let!

Měla jsem těžký večer, ale nic mi není.

Mám domov, práci...

Chci jen domů.

Bydlíte tady?

Ano.

Vlastně ne. Žiju ve Francii.

Tak žijete tady, nebo ve Francii? To je rozdíl.

Říkáte, že byste ráda domů.

Chcete do Francie? Ještě dnes večer?

Ne, přespím v hotelu.

Takže tady nemáte bydliště?

Vaše křestní jméno, madam?

To je lehká otázka.

Judith.

Judith Fauvetová.

Narodila jsem se 12. ledna 1977.

Jsem provdaná za Melvila Fauveta. Brali jsme 24. července...

Roku 2006.

Chtěla bych domů.

Zopakovala byste mi ty informace?

-Jméno? -Judith Fauvetová.

Narodila jsem se 12. ledna 1977.

Jsem provdaná za Melvila Fauveta.

Brali jsme se 24. července...

Roku 2006.

Judith?

Judith?

Omlouvám se.

Neodvážila jsem se pohnout, abych ji nevzbudila.

Moc plakala?

Trápí ji, když nejste u ní. Ale utišila se.

Usnula. Udělal jste, co chtěl?

Ne.

Nevím, co jsem chtěl, zapomněl jsem to hned za dveřmi.

Stál jsem venku, stál jsem na ulici.

Máte její parfém?

-Nezlobte se. -Nevadí mi to.

Vytřídila jsem věci v koupelně...

Ta vůně mi ji připomíná.

-Nin ji asi cítila, zklidnila se. -Ano.

Nestihla jsem zlikvidovat šatník.

Dvě krabice jsem odvezla do Armády spásy, ale je toho víc.

Taky sluneční brýle. Nevím, co s nimi uděláte.

Můžu zůstat pár dnů. Domluvím se s Melvilem.

Ne. To musím já sám.

Nemůžete jezdit sem a tam, do Francie a zase k nám.

Mě to neobtěžuje.

Je nám dobře, ne?

Jsem rád, že jste tady.

Aspoň na chvíli zapomenu.

S malou si nevím rady.

S tebou je to... s vámi...

Je to snadnější. Nebudeme si tykat?

-Ano. -Po takové době...

Ano. Něco mě napadlo. Můj zaměstnavatel tu má pobočku.

Byla jsem tady před časem na konferenci, pamatujete?

Ano.

Na nějaký čas bych se mohla přestěhovat.

Zeptám se.

Ano.

Abdeli, ne.

Naprosto směšná historka. Hloupé překročení rychlosti.

Mrzí mě, že jsi měl se mnou starosti.

-Policisté ti nic neříkali? -Ne.

-Co maminka? -Neboj se.

Něco jsem jí namluvil. Nechtěl jsem ji děsit.

Vždyť se nic nestalo.

Včera jsem byla přetažená. Je mi líp.

Zítra jedu do Frankfurtu.

Chtěla bych se zastavit za Abdelem a pozdravit Nin.

-Byla popletená... -To bych ti neradil.

Jeď radši domů. Koupil jsem jízdenky na devátou.

Mamince jsem řekl, že tě hodím na nádraží. Čeká v autě.

Prosím?

Víš, že tvůj muž získal to místo? Neříkej, že ti to nesdělil.

Ale ano, vím to.

Slíbil jsem, že tě posadím do vlaku. Uklidnil se.

-Mluvil jsi s ním? -Judith...

Pošle ti zprávu o takové novince, a ty mu ani neodpovíš?

Všechny obvolával, byl strachy šílený.

Řekl jsem mu, že se ti udělalo špatně.

Netušil, že jsi tady s námi.

Odešla jsi... a Ninon chtěla, abys ji uložila.

Říkala, že jí vyprávíš každý večer pohádku.

Hrozně plakala.

Volala tě. Volala, kde je maminka?

Víš...

To bys měla vědět. Ale maminka to nevydržela.

Nemohla to poslouchat.

Podívej se...

Nepátrám po tom, co to stalo.

Udělala jsi, co jsi měla udělat, když Margot...

Nikdo neudělal pro Abdela a malou tolik, co ty...

Nikdo. Ale už to stačilo.

Skonči s tím. Nech je oba být.

Mám je ráda.

Stavila jsem se za nimi jednou dvakrát do roka.

-Já jsem... -Jude? Rozumíš mi?

Máš klíče od Abdelova domu. Máš u něj své věci.

Takže...

Vrať se domů.

Buď šťastná se svým mužem.

Zažívá krásnou chvíli.

Ale já...

Nerozloučila jsem se s Nin. Jak odejít bez rozloučení?

Jude...

Jude...

Tu oslavu nestihneme. Vracíme se až zítra.

Pozdravuj Melvila. Poblahopřej mu.

Tenhle pán je slavný dirigent. To je můj syn.

-Těší mě, mladíku. -I mě.

Je to ohromné, dirigovat takový orchestr!

Je to překrásný den.

Plánujeme mezinárodní turné.

Cesty po světě, nahrávání neprodejných cédéček.

-Ale jsme šťastní. -Nesmírně!

Děkuji z celého srdce. Po pravdě...

Je to čest, ale sotva stojím na nohou.

Je to krása!

Ne to, že sotva stojíte na nohou...

Přeju vám to, upřímně. Hodně štěstí!

Díky, díky...

Víte, slyšel jsem Melvila dirigovat v Lyonu.

Fenomenální výkon!

Promiňte, hned se vrátím.

Pěkně hraješ tu komedii!

-Cože? -Říkám, že jsi dobrá herečka.

Tváříš se, jak tě těší tátův úspěch.

Ale mě těší. Co vykládáš?

Nikdy jsi nebyla v Polsku.

Tvrdíš, že ti můžu důvěřovat, ale vodíš mě za nos.

Nikdy jsi nebyla v Německu, ani v Itálii nebo jinde.

Byly to lži.

-Je mi na omdlení. -Přestaň! Na mě to divadlo neplatí!

Co se děje?

Co se děje?

Podrž to.

-Judith? Co ti je? -Klesl mi tlak.

Vyndáš mi z kabelky léky?

Jaké léky? O čem to mluvíš?

-Mám je ráda, víš? -Cože?

Co říkáš?

Jsem šílená. Mám strach.

Ale ne!

-Patřím pod zámek. -Nemluv tak.

Seber se, zhluboka dýchej. Jsem u tebe.

Chtěla bych být jako ty. Pevná jako skála.

Mám tě ráda, víš?

Moc ráda.

Jsi doma?

Odcházím...

Nemůžu zůstat. Odcházím. Odcházím.

Zůstaň se mnou, prosím. Potřebuju tě.

Někoho jsem potkala.

To se stává.

Jsem šťastná.

Judith, uklidni se. Co ta nevolnost?

-Proč jsi mi nic neřekla? -Ty sis ničeho nevšiml?

Ne.

Jsem šťastná. Na nic jiného nemyslím.

Srdce se mi může rozletět! Copak jsi slepý?

Nemůžu být šťastnější. A ty mi říkáš, ať zůstanu.

Šanghaj, New York! Tváříš se jakoby nic.

Jsem tvá žena, sakra! Vymýšlím si báchorky o hotelech, letištích.

Vykládám o konferencích. Jezdím sem a tam.

Zakazuju ti volat mým kolegům. Tvrdím ti, že jsem nedostupná.

A říkáš, že nic nevíš? To snad ne! Dost už!

Věřil jsem, že se mi jednou vrátíš.

Jen nechápu, proč to tak není.

Proč bych se vracela?

To, co žiju, to je... Netušíš, co prožívám.

Je to ohromné.

Je to...

Lpíš na té holčičce, je to tak?

Nedotýkej se mě! Ty, ani nikdo jiný!

Nikdo nikdy!

Judith, tady Philip, Philip Collins.

Stavte se u mě v pondělí.

Vaše nedávné chování je zcela neslučitelné

se standardy společnosti Collins and Associates.

Zbytek platu dostanete jako obvykle na konci měsíce.

Je mi líto, že se rozcházíme.

Ale nedala jste mi na vybranou. Na shledanou.

Judith, tady Philip, Philip Collins.

Nechceš, abych ji vzala do školky?

Co to děláš?

Judith, prosím tě, dost! Stop! Přestaň už!

-Slíbila jsem jí, že budu s ní. -Já jsem s ní pořád!

-Nechci ti ublížit. -Tak mi neubližuj.

Myslím, že bys měla jít za odborníkem, pomůže ti.

Dovol, sklidím to.

Já se z tebe zblázním! Rozumíš?

Ty ze mě?

Ty ze mě?

Jo!

Jak jsi mi to mohl udělat?

Jak jsi mohl? To ty jsi mě odřízl od světa!

Ty! A já ti pomáhala!

Využil jsi mě! Prosil jsi, ať zůstanu.

"Řekni Melvilovi, že změníš práci, že musíš do Německa.

Vymysli něco!" Využil jsi mě! Nic víc!

Nechci tě poslouchat! Nechci tě poslouchat!

Chápeš, co děláš?

Neohlížíš se na nikoho.

Naháníš mi strach. Lžeš, pořád, ve všem.

Ale miluju tě.

Miluju tě. Jak to mám smazat?

Mám vás oba ráda.

Jude, zemřela mi žena. Miloval jsem ji. Chápeš?

Vím, co jsem řekl. I co jsem udělal.

Zkus obrátit list. To, co bylo mezi námi, to je...

Nevěděl jsem si rady. Nabídla jsi mi pomoc.

Nic to neznamenalo.

Já jsem...

Ne, Jude.

-Nech mě! -Promiň.

Ninon, plav nahoru!

Jude, promiň.

Bylo to s tebou hezký.

-Nemyslel jsem to vážně. -Nech si to.

Jude, zlobím se na sebe.

-Nech mě! -Věděl jsem, že lžeš Melvilovi.

Vím, je to má vina.

-Promiň. -Ale...

Nech mě!

Nech mě!

Uklidni se.

-Ne, uklidni se. -Pusť mě, ona pláče.

Pláče, pusť!

Nin, zůstaň tam!

Ty jsi ale blázen! Nech mě! Blázne!

-Nic se neděje, neboj. -Nin!

-Pusť, zranila se! -Nevyváděj!

-Bolí ji to! -Jude...

-Zavolám pomoc. -Nech mě, pusť.

Nin!

Ne, nech mě!

Otevři!

Otevři ty dveře!

Pusť mě ven!

-Policie, prosím... -Žena má záchvat...

Jste tam s ní, pane?

Ninon.

Pojď, koťátko.

Zastav! Promiň mi to!

Sakra, co tam dělá?

Z cesty!

Uhněte!

Dobrý, zlatíčko?

Bude to dobrý.

Neboj se.

Vaše jméno, madam.

Máte doklad totožnosti?

Platím v hotovosti.

I tak potřebuju doklad totožnosti.

Dám jednou tolik.

-Pokoj 234. -Díky.

Ninon, počkáš chvilku?

Ať ty vlásky vysuším.

-Já nechci. -Ne, Nin.

Lehni si, prosím. Je pozdě.

Nin, posloucháš mě?

To už stačí! Ne, Nin. Co pohádka o modré laňce?

Ne.

Spinkej, beruško. To stačí.

Ano, Collinsová. Se dvěma "l". Madeleine.

Zavoláme si, domluvíme schůzku?

Zlatíčko?

Prosím tě, nasaď si kapuci.

Maminka bude pořád se mnou.

-Jsem ráda, že se usmíváš. -Kam jedeme?

Budeme spolu. Neměj strach.

Maminka se mnou bude pořád.

Maminka se mnou bude pořád.

-Pořád bude se mnou. -Co je s tebou, Nin?

Maminka bude pořád se mnou.

Maminka bude pořád se mnou!

Ty jsi moje maminka!

-Budeme pořád spolu. -Nin, uklidni se!

Ty jsi moje maminka!

Nin, prosím... Ne. Uklidni se, to je nebezpečné!

Ty jsi má maminka!

Ty jsi má maminka!

Maminka bude pořád se mnou!

Pšt. Copak je, andílku? Projdeme se, jo?

-Chci maminku! -Broučku, no tak!

-Uklidni se, andílku. -Nech mě!

-Mlč, už buď zticha. -Ne!

-Nech mě! -Co se děje, řekni?

-Chci svou maminku! -Co to říkáš?

Pusť mě!

Půjdeme za zvířátky?

-Půjdeme za zvířátky? -Ne! -Nechceš?

Půjdeme za zvířátky, ano?

-Nechceš vidět modrou laňku? -Ne!

Pusť mě!

-Chci pryč! -Co děláš?

Co je s tebou? Jdeme, Ninon.

Jsem tady.

Co je s tebou?

Co se děje?!

Ty nejsi moje maminka!

-Nejsi moje maminka! -Jsem tvoje maminka!

Nejsi moje maminka!

Běž pryč!

Ty nejsi má maminka!

Chci svou maminku!

Je mi to hrozně líto.

Promiň.

Tvá maminka už tu není. Stalo se neštěstí, byla jsi miminko.

Upadla. Uhodila se do hlavy.

Odpusť mi, nezlob se na mě.

Už je to za námi. Pojď.

Ano, je tady...

Zlatíčko moje, chtěla jsem ti říct...

Takže se nevrátíš?

Ne.

Přijdu si ohavná.

Nemám o tebe strach.

Denně budu myslet na tebe i na brášku.

Jednou budu zase u vás, budeme spolu.

Jen nevím kdy.

Mám tě hrozně ráda.

Obejmi brášku a řekni mu, že je moje zlato!

Dobrý?

Jsi magor! Jsi fakt šílená!

Malá je v pohodě.

Jsi veřejný nebezpečí!

Strašně jsem se bál.

Věděla to. Ví všechno.

Nech mě jít. Prosím.

Takže jsi sama?

Ano.

Co tvá dcera?

Jak to jde?

Jde to.

Určitě?

Ne.

Tady to je. Se dvěma "l".

Ani tohle příjmení ti nesedne.

Přiblížím tě někam?

V tomhle životě ne.

Díky.

České titulky Irena Novotná Iyuno 2023