Original subtitles

- Dobrý den, paní učitelko. - Dobrý den.

Pojď sem, ty prase.

To je rasistická nadávka, paní učitelko.

Jasně.

- Dobrý den. - Dobrý den.

Prostě mě to s ním nudí. Nemůžu si vůbec pomoct.

Paní učitelko, myslíte, že si mě někdo vezme na Vánoce?

Ne. Jedině když budeš hodnej.

Jsme spolu šest let.

Nejhorší je, že vždycky přesně vím, jak to bude probíhat.

Svlíkne mě, položí mě na břicho, třikrát mě pohladí po zádech

a pak mi tam strčí prst. Pokaždý.

Takže vždycky, když mě třikrát pohladí po zádech,

přesně vím, co bude následovat.

Ještě že aspoň ty prsty nějak střídá. A jinak je to hrozná nuda.

- Nuda, nuda, nuda... - No.

Nuda, nuda, nuda...

- Čau. - Čau.

- Bude u nás dneska spát Johanka. - A Marii to nevadí?

Já nevím.

- Čau, brácha. - S kým si píšeš?

- S jedním pedofilem. - Píše si s Aničkou. Už dlouho.

- Vždyť je jí patnáct. - Zaplať pánbů, ne?

- Bylas dneska v kostele? - Jo.

- A budeš letos zpívat na půlnoční? - Proč bych nezpívala?

- Já nevím. Jestli tě to ještě baví. - Jasně, že baví.

Ty si píšeš s Aničkou?

15 je mnohem lepší, než kdyby jí bylo 14.

No, počkej. Ty myslíš, že oni už spolu...?

Co?

- Se to bojíš říct nahlas nebo co? - Ne, ale...

- Tak to řekni. - Ty víš, co myslím.

Ne, ještě spolu nespali.

Teda, pokud vím.

Ty by ses měla stýkat s živýma lidma,

a ne s elektronickýma duchama.

Já se kamarádím s živýma lidma, mami.

Můžu spát u Lukáše?

- Vždyť jsi tam spala včera. - Mami.

Co mlčíš?

- S Aničkou nechodím já. - Ale tvůj synátor.

A s mou starší spí tvůj druhej, viď?

- Máš prima rodinu. - Díky.

Takovou vitální, viď?

- Jak to myslíš? - Máte to v genech, ne?

Co?

Touhu rozsévače.

Jo. No.

U mě už trochu povadla teda. Znáš to.

Znám.

Co s tím?

To nevím.

Hm. Tak naše děti si to rozdávaj, a my...

Kolik?

- 44. - Jenom?

Ve 2. tahu Sportky byla tažena tato čísla:

22, 49, 16, 18, 5, 10 a dodatkové číslo 30.

Ve hře Šance bylo taženo šestičíslí...

Jak někdo může 10 let sázet stejný čísla,

když ho každej tejden znova zklamou?

V tom to právě je. Neměnit to.

Příště hrajeme o 125 600 000 korun.

- Ahoj. - Čau, holky. - Ahoj.

Ahoj.

To muselo bejt děsný dneska v tom větru.

Normálka.

- Večeře dneska u nás. - Jo, jo.

Tak večer. Pa.

Tak pojď.

- Ježíš, nech toho. - Ukaž, já to otevřu.

Tak.

- Chceš pivo? - Jo.

- Já taky. - Nepij to.

Máš smůlu, mladej.

Chceš?

No, mně dej.

Holky, vy jste kočky, to snad není možný.

Dal by sis říct, co, starej kocoure?

Uklidni se, Johanko.

Vážně, to snad není možný. Nedávno to byly děti, a teď...

- Teď už jsou to kočky. - Viď? - Tati.

- Co? - Seš trapnej. - Chceš taky slzu?

- Proč jsem trapnej? - Seš trapnej a ještě o tom nevíš.

To je snad nejhorší možná kombinace.

No jo, no. To mám po tatínkovi, víš?

Trapnost máme v genech.

Těš se.

- To stačí. - Čí to byla noha?

- Co? - Tak nic.

Já mám nohy v pantoflích.

- Dobrou. - Jo, dobrou.

Ondro?

Co?

- Dobrou, Víťo. - Dobrou, Maruš.

Nuda, nuda, nuda...

Nuda, nuda, nuda...

- Čau. - Ahoj. - Zdar.

- Bahamy, Kuba. Asi tady. - A to modrý, to je moře?

Ne, to jsou právě ty plochy zničené hurikánem.

Proč tam nepošlete Američany? Mají to blíž.

To pochopíte až tam.

Ty rozvodny nebyly kdovíco už před tím hurikánem.

Žádná cizí pojišťovna nikoho na tuhle práci nepojistí.

- Protože to je u hubu? - Ale, hoši, Karibik.

- Co by jiní za to dali. - Hm.

- Jak to řeknem doma? - To nebude problém.

Služebka, no.

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20,

21, 22, 23, 24, 25, 26, ách...

- Proč u toho počítáš? - Dobrý.

Jeden urolog mi řekl, že když u toho nenapočítám aspoň do 25,

mám prostatu. Tutově. Stáří je svinstvo.

Říkali, že budou doma.

Ale prosím tě.

Třeba jsou vedle.

- Počkej. - Ahoj.

- Ježíšmarjá, přes tohle? - Dobrý, dobrý. - Pojď sem.

Nebudeme rušit, jen na skok.

Nesvlíkej se, jdeme hned pryč.

- Pojďte se posadit. - Ahoj. - Ahoj. - Zdravím.

Přišly naše geny.

- Čau, babi. - Dobrý den. - Ahoj.

- Nebudem dlouho zdržovat. - No jistě.

- Marie zas pekla, dáte si? - Děkujeme, už jsme jedli.

Nebudeme zdržovat. Nech to.

Buď tak hodnej a předej to mýmu synovi. On by si to ode mě nevzal.

- A pojď. - A co to je?

Na plot. Jste jediní, kdo mezi sebou nemá plot.

Vždyť je to hanba. Jediní v celý ulici.

My žádnej plot nepotřebujeme.

My žádnej plot mezi sebou ani nechceme.

Máma má pravdu. Jste jediní v celý ulici. Plot potřebujete.

- My jsme vám dřív nemohli pomoct. - Vždyť jsme nic neměli.

Copak říkám, že jsme mohli?

A teď, když můžeme, tak jim pomůžeme.

- Šetřili jsme na barák. - Když nebudeme moct,

- nepomůžeme. - To je jasný. - Vždyť to říkám. To je jedno.

Tati, seš hodnej, ale o plot se postaráme sami.

Když tak vydražíme na internetu Ančino panenství, viď?

To si ale budete muset pospíšit. Viď, Adame?

- Tak zase nic, co? Že jo? - Vpříštíhře hrajeme

- o 162 300 000 korun. - Vyhrál jsem 80 tisíc.

No.

A co mám tátovi říct? Líbí se vám ňákej?

Co se nám má líbit na plotě? Plot je plot.

- No jo, s našima je to těžký. - No a co, těšíte se?

- Na co? - Na ten ostrov.

Prosím tě, ostrov.

Pustej ostrov, kudy dvakrát prolítl hurikán.

- No. - Podívala jsem se na to

na internetu. Tam je nějakých 27 stupňů.

- Vedro. - V noci. Teď.

Proč nás vlastně nevezmete s sebou? Když jsi vyhrál.

Copak tam jedeme na dovolenou?

- Máme služebku. - Přesně.

- Tam jedeme makat od rána do večera. - No. A v noci?

- Kdy se vrátíte z bowlingu? - Brzo. - Pozdě.

- Mohla by Anča přespat u nás? - Ne.

- Děkujem. - Děkujem.

Co ty děti?

Když vás vezmem s sebou, co tady budou celou dobu dělat?

- Samy. - Jaký děti?

Vždyť už to žádný děti nejsou.

No, nejsou.

Jo!

- Kosa, co? - Hm.

Za týden se zahřejeme.

- Ahoj. - Zdar.

Ahoj.

Ahoj.

Co vidíte na obrázku?

Má bodlinky...

na jablíčko.

Pejsek?

Krtek.

- Adios, amigos. - Čau.

Tak čau, děti.

Tak dobrý, no.

Pojď.

- Já se tak těším. - Tohle je super plot.

No, to jo.

Jdeme. Jdeme.

Juhů!

- Nosíš ponožky do postele? - No.

- Já taky. - Jste oba prasata.

Čokoládovej neměli. Takže jen vanilkovej.

- Jako vždycky. - Dobrou chuť. - Dobrou.

To není elektrický vedení. To je elektrický křeslo.

Jau!

- Co děláš, vole? - Nic.

To je živý.

Líbí se ti Marie jako ženská?

Líbí. To víš. Ale dokážu se ovládnout.

Tobě se zas líbí moje žena, viď?

Líbí. A ty to víš.

Ale budeš tak hodnej a ovládneš se taky, jo?

Pokusím se.

Nebo bysme možná mohli zkusit svým touhám podlehnout.

Myslím samozřejmě oba.

Co?

Zaujal jsem tě, úchyle, co?

Ty kuplíři hnusnej.

Marie chodí každou neděli do kostela,

- jestli jsi na to nezapomněl. - Nezapomněl.

- Zahráváš si s ohněm. - Proč?

Jestli to ta tvoje pánbíčkářka se mnou jednou zkusí,

tak už v životě nebude chtít nic jinýho.

Vidíš. A já jsem ochoten to risknout.

Tomu se říká zdravý mužský sebevědomí. Máš ty ňáký?

- Ty to snad myslíš vážně. - Máš, nebo ne?

Jasně, že mám.

- Co blbneš, ty vole? - Jau!

Třeba tu zažijem ňáký romantický dobrodružství.

S kým? Vždyť tady nikdo není.

To se třeba tak úplně nevylučuje.

To se teda vylučuje.

- Tak kdy, když ne teď a tady? - Co?

Jako skupina?

Jako všichni čtyři dohromady?

No jasně.

Dej mi 10 minut, než se do tebe zamiluju.

Šaškováním čtyřka nevznikne.

Seš pro?

- Jsem pro. - No.

Hele, ale i kdyby to nakrásně vyšlo, jakože tohle nevyjde,

tak nic nebudete dělat za mýma zádama, jasný?

To se ale nesmíš otočit na bok.

Takže na boku ne.

Základní pravidlo číslo jedna: Jeden pokoj, pořád všichni spolu,

nikdo nikde jinde a když se řekne spát, ruce na deku.

Pravidlo číslo dvě: Nikdo se do nikoho nezamiluje.

Platí.

- Jako komplet všechno, jo? - Všechno. - Jako i...?

Na to zapomeň. To jsem zažil s Marií jednou, a nic moc.

V tom případě je to tabu i pro tebe.

Proč?

- Ahoj. - Ahoj.

Není to blbý, jak se na tu Ditu furt koukáš?

- To se ti zdá. - Mně to nevadí,

jenom jestli jí to není nepříjemný.

- A kam se jako koukám? - Všude.

Myslíš?

- Ty si to dovedeš představit? - A ty?

- Já jsem se ptal první. - Já stejně vím, že ty to chceš.

- Ty to taky chceš, ne? - Žárlíš?

Trošku. Ale mnohem míň, než bych čekal.

To ty nežárlíš vůbec, viď?

Na Marii ne.

- Hele, já bych jí to fakt přála. - Ale sobě bys to taky přála, viď?

Sobě bych to taky přála, ale Marii bych to přála.

Jo.

Jasně.

Hele, ale i kdyby to nakrásně vyšlo,

jakože to nevyjde, protože známe Marii,

- tak u toho vždycky chci být, jasný? - Jasný.

Přísaháš?

Přísahám.

A proč vlastně?

Že to chceš mít pod kontrolou, nebo že se chceš koukat?

Prostě u toho chci být, no.

Když mi u doktora berou krev,

tak se taky dívám, jak mi tam vrazej jehlu.

To nebyl nejlepší příklad. Uznávám.

Prostě u toho chci být.

- Co je? - Nic.

- Tak se na mě takhle nedívej. - Jak?

No takhle.

Prosím tě, pojď.

Dobrý.

Pěknej kousek.

Holky?

Copak?

Co kdybyste nám udělaly striptýzek?

- Ani náhodou. - Proč ne vlastně?

Mimo jiný proto, že mám špeky.

Náhodou Ondrovi se tvoje faldíčky moc líbí, že jo?

- Já mám oči jen pro tebe, lásko. - Nekecej.

Kdybys byl upřímnej...

Třeba tady Ondra dneska říkal,

cituju, že se mu Marie hodně líbí.

- Že jo? - Říkal. On to ví.

No, všichni víme, viď, Marie, že já to mám s Ditou podobně.

- Fakt? - No.

- A mně to vůbec nevadí. - No...

Ty víš, Marie, že mně taky nevadí, že se líbíš Ondrovi. Naopak.

Žijem jenom jednou přece.

Ne. Prostě ne.

- Já nejsem žádná hedonistka. - To nejsi. Náhodou jsi krásná.

- Co je hedonistka? - No to je, když se...

My jsme chtěli přeci zažít něco jinýho než...

plot.

To přece nemůže vzniknout takhle. Ta vaše čtyřka.

- Když tak naše. - To je jedno. Tak naše.

Řekla "naše".

Jak podle tebe vznikne čtyřka? Konkrétněji.

Co já vím? Tak nějak spontánněji, když už.

A hlavně si napřed musej lidi na sebe navzájem nějak zvyknout, ne?

To nebude problém.

Co tu děláš?

Chci se vysprchovat.

Si na sebe musíme zvykat. Pustíš mě?

Čeho se bojíš?

Že se to všecko pokazí. Tyhle experimenty nikdy nefungujou.

Ale já myslím, že nám by to mohlo vyjít.

Když se máme všichni tak rádi.

Promiň, Marie, že se k tomu ještě vracím,

ale zažil někdo z vás čtyřku?

- Tě přetrhnu, jestli se dozvím, že ty jo. - Já?

Já nezažil ani trojku.

- A ty? - No on taky ne, pochopitelně.

Jak pochopitelně? Proč pochopitelně?

- A ty? - Ježíš, sám dobře víš, že já ne,

tak co mě tady zkoušíš?

- Já? Zbláznili jste se? - No. Přesně.

Takhle na tom jsme.

Já třeba znám plno kamarádek, který jsou 20 let věrný

svýmu manželovi, jsou otrávený jak psi.

Máš tam písek.

Je to horký.

- Ona to nechce. - Chce, ale pasivně.

Třeba by se mohla Maruška jenom dívat.

Zásadně nesouhlasím. To by bylo pěkně nefér.

Můžeme se třeba jenom mazlit, ne?

- Ale budu se hrozně stydět. - Řekla, "budu." Slyšeli jste?

- Řekla, "budu." - Řekla. - No, řekla, "budu."

Nechte toho.

Já se taky stydím. A to je právě na tom to hezký.

Proč bysme se měli stydět?

Když děláme jeden druhýmu radost?

A sex je radost, sakra.

Neklej, prosím tě.

Pojď sem...

- Počkej... - Au!

- Dobré ráno, miláčkové. - Dobré ráno. - Dobré ráno.

- Tys mě poslintal. - Promiň.

Sorry.

Až si vyčistíte zuby, tak vás oba políbím.

- To co máš? - Kousla mě vlastní žena.

Kde vůbec je?

- Kde je? - Marie? - No.

Jestli je neděle, tak je v kostele.

A nešlo by to bez tý pasty?

- Ahoj. - Ahoj? Jak se máš?

- Tak co? - Jo, dobrý.

Bůh s tebou, bratře.

- Nerouhej se. - To, že nevěříš v Boha,

ještě neznamená, že ho můžeš ignorovat.

To máš jako s elektrikou. Drát je odpojenej,

ale stejně se k němu musíš chovat, jako když je pod proudem.

Jsi v pohodě?

Já mám strašnej hlad.

Tak se jdem najíst.

Já bych vám chtěla něco říct. Důležitýho.

- Že je po líbánkách, že jo? - Ne, to ne.

Thank you.

Ale vyslechněte mě, prosím vás.

Včera to bylo fakt... Bolí?

- Trochu. - Promiň.

Ne, bylo to fakt... Znáte mě, já o tom neumím mluvit.

Mluvit o tom nemusíme. Já bych řekl, že to bylo dobrý.

- Moc dobrý. - Jo.

- Jo, ale nesmí se z toho stát... - Zvyk, myslíš. - Hm.

Musí to zůstat jako výjimečný, jako svátek.

- Třeba jako Vánoce? - Hm.

- Ty jsou jednou za rok. - Neděle je taky svátek.

- Jste pitomí. Vím, jak to Marie myslí. - Jako svátek, rozumíš.

Já chci taky něco říct.

Hele, jak víme, tyhle věci nikdy nefungujou, ale nám to prostě vyšlo.

Máme se fakt rádi.

- To je skvělý, ne? - To je.

Nikdo nedělá žádný žárlivý scény, jste oba skvělí, jak to zvládáte.

Ostatní chlapi proti vám jsou zamindrákovaní žárliví sobci.

- Líp bych to neřekl. - Já to myslím vážně, fakt.

- Dík. - Dík.

My tu prostě zažíváme splněný sen milionů manželských dvojic.

A za to musíme být osudu vděční.

Doufám, že jsi v kostele zapálila svíčku.

- Promiň, jsem vůl. - To seš.

Tvůj muž je někdy vůl, ale mám ho ráda.

- Thank you. - Vždyť říkám, že to funguje.

Hele...

- Zažil někdo z vás šestku? - Jak vlastně vznikne taková šestka?

- Řečmi ne. - Do žádný šestky s vámi nejdu.

- Nejsem žádná... - Hedonistka.

Co tomu říkáte?

- Co to je? - Asi plot, ne?

Aha.

Vám se to nelíbí?

Co se vám na tom nelíbí?

- To jste snad ukradli na smetišti. - No a co?

- Vždyť to můžeme přetřít. - Víš, jak budou vaši koukat,

až to uviděj? Nebo to můžem přetřít.

Ježíšmarjá.

Dobrý.

- Hele... - No?

Co je dneska za den?

To úplně přesně nevím, ale jedno vím určitě.

- Že je... - Dneska...

- Dneska je... - Svátek!

Svátek!

- Ahoj. - Ahoj.

- Nazdar. - Dobrý den.

Se jim to líbí, vidíš?

To bylo jasný. Já jsem ti to říkala.

- Tak co? - V podstatě...

Když... No. Tak je to...

Že jo?

- No, strejdo, to tedy... - No, panečku.

- Můžeme být rádi, že na tom... - Pěkná barva.

Taky, no. No, má to hlavně...

Šmrnc.

Ale...

- Na zdraví. - Ahoj.

- Tady. - Děkuju, hodná.

- Dobrý, držím. - Povídejte. Bylo to pěkný?

- Ale jo. - A jak jste se měli?

Měli jsme se...

krásně.

Co je?

Nic, co by bylo? Pohoda.

Ježíš.

Fuj, ten je strašně černej.

- Babi je rasistka. - Prosím tě, jaká rasistka?

- No, tak koukám, je černej. - No, celej. - No.

Teda, mami, já zírám.

Hergot. Úplná sexbomba.

To by se líbilo i panu faráři.

- Pan farář ví o životě pendrek. - Cože?

Že pan farář ví o životě pendrek. Jak může...

Proč by se mu to nelíbilo? Líbilo by se mu to, určitě.

Celej život káže vodu, tak když potom má víno, tak...

Ale no jo. Proč se tak čílíš?

- Já se nečílím. - Ale...

- Tak jdem, holky, ne? - To už nic nebude?

- Já jsem unavenej ňák z tý cesty. - Chce někdo panáka? - Já určitě.

Vítku!

- Čau. - Čau.

- Vzbudíte děti. - Chceme vám dát dobrou noc.

Čau.

- Pojď už. - Pa.

Dobrou.

A jéje. O copak se to snažíme?

O manželskej sex, miláčku.

Náhražkovej sex.

Po 20 letech je každej sex náhražkovej, princezno.

Takže já jsem teď vlastně taková princezna na hrášku.

- Možná nám ta změna prospěje. - Určitě.

Ale jestli mi při tom jedinkrát řekneš "Vítku",

nadosmrti s náhražkovým sexem končíme.

Ty vole, to se budu muset hustě soustředit.

- Hlavně nemluv, lásko. - Ale ty mně můžeš říkat "Maruško",

- mně to nevadí. - Sklapni.

- Víš, co je dneska? - Revize?

- Revize? - No.

- Svátek. - Svátek. Svátek.

- Proč tam zavíraj tak brzo? - Protože tam chodíme jenom my.

- To je pravda. - Pa. - Pa.

- Vaši ještě nespěj? - Asi čuměj na telku.

- Ahoj. - Čau. - Ahoj.

- Dobrou. - Dobrou.

- Kolik je hodin? - To je fakt moc.

- Kdy jste měli bejt doma? - V jedenáct.

- A kolik je? - Deset.

Tak šup, ne? Spát. Dobrou chuť. Eh, dobrou noc.

- Dobrou. - Dobrou noc.

Au!

- Musíme si dávat pozor. - Já si dávám.

Nedává. Na poště mi sáhnul na břicho.

- Jsem se nestrefil. - Co mý ženě saháš na břicho?

- Normální lidi... - Jsme normální lidi.

Ti se zdraví jinak. Dají si maximálně pusu.

- Ondra mě chtěl na ulici líbat. - Co moji ženu líbáš?

Jsem ji objal, to přece nebylo to.

Děkujem.

Jak to, že jemu nalejváš mattonku prvnímu?

Půjdeš se mnou v sobotu sáňkovat?

Rád bych, ale nemůžu.

- Proč? - Porušil bych pravidlo číslo jedna.

- A to je co? - Nic za jeho zády.

- Nesmíme být spolu sami. - Vždyť tam bude celej děcák.

- Proč nemůžou jít sáňkovat? - To je jedno.

- Společný sáňkování netoleruju. - Co je teda pravidlo číslo dvě?

Nezamilovat se.

To je jasný, ne?

To je máma.

Děkuju.

- Nazdar. - Ahoj.

- Dobrý den. - Kde jsou kluci?

S holkama v kině.

Aha.

- Kino už dva měsíce nehraje. - Fakt? - Jo.

Coje tvoje, toje moje

A coje moje, to se měníbez ustání

Hlava, ruce, nohy u mě nemajstání

Co se nedomilovalo, tak není

Coje tvoje, toje moje

A coje moje, to se měníbez ustání...

- Ahoj. - Ne, promiň, dneska fakt...

- Ahoj, mami. - Dobré ráno.

- Ahoj, mami. - Ahoj.

Jsem ti říkal, že letos půjdeme pro stromeček sami.

- Rodinný tradice se nemaj porušovat. - I kdybys měl dostat infarkt, že jo?

- Já ti něco řeknu. - Říkej.

Víš, já jsem v životě taky nebyl svatej, že jo.

To já přece vím, to neříkáš nic novýho.

- Víš prdlajs. - Dva roky jsi s náma nebydlel.

- To ještě neznamená, že... - Ale znamená, já přece nejsem blbej.

Jak můžu vysvětlit někomu, kdo nedělal v textilce, že...

Lezeš celej den po sloupech a ženskou vidíš akorát ráno v trafice.

- Ještě k tomu ošklivou. - Není tak strašná.

Já chodil na noční s šedesáti ženskýma. Nadrženýma.

- Hlavně mě ušetři detailů. - Ale to nebyla žádná sranda,

vydržet to pokušení. To byly útoky.

- Fakt, jo? - Jo.

Já ti chci říct, že...

- Já tomu rozumím, to chápu, ale... - Co chápeš, co víš?

Rodinný tradice se maj dodržovat, ale...

Musíš taky sakra bejt opatrnej, ne?

Jako před čím?

Ježíš, vždyť to máš napsaný na čele.

- Co mám napsaný na čele? - Miluju Marii. Jsem z ní štajf.

- Velkýma písmenama jako kráva. - Jo? To je tak vidět?

- Tse. - Tak co, dědo, udejcháš to?

Neměj starost, to víš, že jo.

- Tati, my ti musíme něco říct. - Že jsem trapnej a nevím o tom?

No, vlastně jo.

Vítek si něco začal s mámou.

Viděli jsme je, jak se líbaj. Při sáňkování.

Já jsem jim zakázal sáňkování. Výslovně jsem jim zakázal sáňkování.

- To je všechno, co jste mi chtěli? - Tobě to připadá málo?

- Docela hustý. - No, to je...

- To si přece nenecháš líbit. - Tati, to je...

Od nejlepšího kamaráda si necháš dělat na hlavu.

- To u mě nejsi chlap. - Nech si to vysvětlit.

- Chtěli jsme jen, abys to věděl. - Abys nebyl trapnej.

Protože, tati, když ty o tom nevíš a všichni ostatní jo...

- Děkuju. - Seš frajer, že to bereš takhle.

Jiný mužský by dělali žárlivý scény, a ty seš docela v pohodě.

- Hlavně to nevyčítej mámě. - "Nevyčítej mámě," to jsou řeči.

- Nic takovýho neplánuju. - Přísaháš?

- Jo, přísahám. - Ona za to taky nemůže.

- Tati, nikdo za to nemůže. - Jak to myslíš?

Spát s jedním a tím samým člověkem dvacet let...

- Fakt sorry, ale musíš uznat... - To chápu, no.

Taky spím s jedním a tím samým člověkem 20 let.

- To je něco jinýho. - Ježíšmarjá.

Vy zas pochopíte, že...

- Já jsem si začal s Marií. - S Marií?

- Jako s tetou? - No.

Klid, Vítek to samozřejmě ví, táta to ví taky.

- Vy jste si to jako prohodili... - Prohodili...

- Prostě jsme si to zpestřili. - Zpestřili...

Neřešte to, někdy vám to vysvětlím. Pojďte, je mi zima.

Mám chuť na kafe. Pojďte.

- Zpestřili? - Oni si prostě...

- Mám já tohle poslouchat? - No jo, když jsi s tím začal.

- Tak ty myslíš, že je to v pohodě? - Jestli to ustojej, tak jo.

Podle mě to v pohodě není.

Asi to vzniklo fakt z lásky. Se na ně podívej.

- Jsou trapný. - A nevědí o tom, viď?

Tebe nikdy nenapadlo, že bysme si to někdy s někým zpestřili?

- A jako s kým? - To já nevím.

S ňákým příjemným voňavým mladým párem.

Koukám, že už to máš promyšlený.

Ale ne.

- Tebe to vážně nenapadlo? - Asi bych neustál toho kluka.

- Ale tu druhou holku bys ustál, viď? - S tou bych asi problém neměl.

Samozřejmě.

- Proč by měl Bůh chápat cizoložství? - Zklidni to, ségra.

Ale to nebylo žádný cizoložství. Nemůžeš jí to nějak vysvětlit?

Jak bych jí to měl jako vysvětlovat?

Jestli se tam zítra půjdete producírovat, tak já nejdu.

Já bych tě chtěla vidět zpívat, Aničko.

Máma by tě chtěla vidět zpívat.

Ne. Prostě ne.

Tak ne, no.

Chápu, že to je celkem šok, ale proč brečíš?

- Protože je to hnusný. - Proto hodinu a půl brečíš?

Jo. Tobě to nepřipadá nechutný?

No, já když si představím naši mámu a vašeho tátu...

Mně to přijde spíš směšný.

- A mně se chce blejt. - Nic tak strašnýho se nestalo.

Co bys dělala, kdyby s nima třeba spadlo letadlo?

Mně když bylo 15, taky se mi chtělo blejt,

už jen když jsem si představoval naši mámu s naším tátou.

Když si to nebudeš představovat, tak je to v pohodě.

Prostě si to nepředstavuj.

Tak my se tady dva týdny dřeme s tím plotem,

- a oni tam někde v tramtárii to... - Co?

- No co, co. Šukaj jak králíci. - Prosím tě.

- Hlavně, že máme ten plot. - No jo.

Když jsi byl ty dva roky v tramtárii,

tak já jsem tady sama dřela s dětma.

No. Tys měl taky tu svoji textilku.

Prosím tě. To byly útoky, prosím tě.

Útoky. Chudáčku malej.

Panebože. No, já jsem měla taky kdysi takovou komunu.

- Jakou komunu? - No víš, co je na kolejích.

Aha.

Taky jsme se měli všichni takhle nějak rádi.

Počkej, jak takhle? Jako takhle dohromady všichni?

Jo.

A to mně říkáš až teď. Tedy to je...

- Prosím tě, neviňátko. - To je krásnej dárek na Štědrej den.

- To ti pěkně děkuju. - Dědo, šetři si nervy.

- Je to 45 let. - No právě.

Po tolika letech se dozvídám takovýhle věci.

- Dědo? - Ale co?

Prosím tě!

Nestrkej do mě, ještě spadnu do tý vody.

Ale jdi ty.

- Lidi se mají mít rádi, víš? - Jo.

Honzíku, pojď mi pomoct.

- To už snad vážně přeháníte. - To je nějaká výstava?

- Máme dva betlémy, tati. - Já jsem byla proti.

- Mně to přišlo vtipný. - Mně taky.

- Máme dvě Marie. - Dva Josefy. - Dvě jezulátka.

- Dva anděly. - Dva oslíky. - Dvě kravičky. - Dvě ovečky.

- Šest králů. - No, svatou šestici.

- Svatou šestici? - Hm.

Já se picnu, to je sranda, ne?

Jo!

Coje tvoje, toje moje

A coje moje, to se měníbez ustání

Hlava, ruce, nohy u mě nemajstání

Co se nedomilovalo, tak není

Coje tvoje, toje moje

A coje moje, to se měníbez ustání

Hlava, ruce, nohy u mě nemajstání

Co se nedomilovalo, tak není

Ajá

Něco se vymění, něco se odevzdá

A ty

Něco se přimhouří, něco se odpustí

Ajá

Něco se usmlouvá, něco se ustálí

A ty

Něco se připustí, něco se nenechá

Coje tvoje, toje moje Coje moje, toje tvoje

Coje tvoje, toje moje Coje moje, toje tvoje

A "já"se měnína "ty"

Se měnína "já"

Se měnína "my"

Se měnína "ty"

Se měnína "já"

Se měnína "my"

Se měnína "vy"

Se měnína "my"

Někde jsme udělali chybu, to je jasný.

Coje tvoje, toje moje

A coje moje, to se měníbez ustání

Hlava, ruce, nohy u mě nemajstání

Co se nedomilovalo, tak není

Coje tvoje, toje moje

A coje moje, to se měníbez ustání

Hlava, ruce, nohy u mě nemajstání

Co se nedomilovalo, tak není

Ajá

Něco se vymění, něco se odevzdá

A ty

Něco se přimhouří, něco se odpustí

Ajá

Něco se usmlouvá, něco se ustálí

A ty

Něco se připustí, něco se nenechá

Coje tvoje, toje moje Coje moje, toje tvoje

Coje tvoje, toje moje Coje moje, toje tvoje

A "já"se měnína "ty"

Se měnína "já"

Se měnína "my"

Se měnína "ty"

Se měnína "já"

Se měnína "my"

Se měnína "vy"

Se měnína "my"

Coje tvoje, toje moje

A coje moje, to se měníbez ustání...

České titulky pro neslyšící vyrobil KIT digital Content Solutions, 2012