Original subtitles

Na památku slovenských vězňů Alfréda Wetzlera

a Waltra Rosenberga,

kterým se podařilo 7. 4. 1944 uprchnout z Osvětimi

a sdělit světu pravdu o zločinech proti lidskosti.

Jejich zpráva je považována za jeden z nejdůležitějších dokumentů 20. století.

Arnoštu Lustigovi a všem obětem holocaustu.

Josephe, promiň, ale nejdu tam.

Tati! Byla na tom jako ty.

Třeba jste se tam potkali, co ty víš. Pojď kvůli mně, jo?

Hana dělá slavnostní večeři. Přijela až z Los Angeles.

Nikdy o své minulosti nemluvila. Když tam budeš, třeba promluví.

Pojďte dál. Už na vás čekáme.

Čau.

- Vili Feld, těší mě. - Jim.

- Hanin brácha. - Aha.

Pojďte dál.

Dones víno.

Děkuji.

Dobrý den, já jsem Hana. Moc mě těší, pane Felde.

- Říkejte mi Vili. - Jsme rádi, že jste přišel.

- Děkuji. Moc vám to sluší. - Děkuji.

- Prosím, běžte dál. - Jime, pomoz mi, prosím tě.

Dobrý den, paní McCaine. Jsem Joseph.

Těší mě, Josephe.

- Yvette McCaine. - Vili Feld.

Dáme si aperitiv?

Ano, moc dobrý nápad.

- Na setkání. - Na zdraví.

- Na Hanu a Josepha! - Na Hanu a Josepha.

- Doufám, že si s ním poradíte. - Myslím, že ano.

Pojďme jíst.

Promiňte, paní McCaine...

Syn mi říkal, že jste jako já prošla táborem smrti.

Ano.

A jak jste se odtamtud dostala?

Jako všichni. Zázrakem.

A potom?

Chvíli jsem byla v Paříži a pak jsme odešli s mužem do Izraele.

A vy, pane Felde?

Vrátil jsem se do Československa. A z Prahy mě komunisti vyhnali sem.

Amerika je milosrdná úplně pro všechny.

Mami, proč jsme nezůstali v Izraeli?

Žili jsme na malém městě. Byla jsem tam jako černá ovce.

- Všichni věděli, že jsem byla v Osvětimi. - Mami, nebyla jsi jediná, kdo přežil.

Nic si nevyčítej.

Přežila jsem na úkor těch, co se nevrátili.

A to se prostě neodpouští.

Sama sobě jsem si neodpustila.

Copak jsi měla na výběr?

Každý člověk je někomu Kainem.

Prosím, vyprávěj, jak to bylo s tím esesákem.

Už to znáte.

Jednou to bylo vážně o vlásek.

Jeden esesák mi nařídil, abych se uvolnila na latrínu,

že na mě někde počká.

Venku mě hned chytil.

Odstrčila jsem ho a on upadl do bláta.

Nechal mě na pokoji. Některé takové štěstí neměly.

Poslužte si, prosím.

- Udělala jsi to skvěle. - Děkuju.

Omluvte mě na chviličku.

- Jsi zlato. - Děkuji.

Hana říkala, že píšete knihy.

- O čem jsou? - O tom, čím jsem prošel.

Napsal jsem jich dost, ale někdy se mi zdá, že jsem pořád nezačal.

Tu poslední nemůžu stále dopsat. Je o klukovi,

co utíkal po válce domů a měl pod jazykem diamant velký jako Ritz.

Kámen schoval a věřil, že si za něj koupí dům a bude mít velkou rodinu.

Mohu nějak pomoci?

Všichni někdy sníme stejné sny.

Pak můj hrdina studoval, stal se korespondentem, jezdil po světě

a marně hledal jednu ženu.

V Německu, v Izraeli, všude.

Takže autobiografie?

Tak trochu.

Myslíte si, že tyhle to bude ještě zajímat?

Je to velmi zvláštní příběh.

Ten diamant se jmenuje Colette.

Deset karátů.

Pane, musíte počkat, nemáme tolik na hotovosti.

Tariku! Běž!

Sežeň peníze.

Dáte si kávu nebo čaj? Prosím, pane, sedněte si.

Děkuji.

Peníze.

Prosím.

Odkud ten kámen máte?

Přesně takový vlastnila před válkou rodina Venezia, rejdaře ze Soluně.

Byl to můj strýc!

Josephe, o kolik let je Hana starší?

O čtyři roky. Proč?

- A nevadí ti to? - Ne, miluju ji.

- Víš, co ta paní McCaine dělala v lágru? - To nevím.

Musela jim být po vůli.

- Protože byla krásná? - Ano.

Kdyby byla pravda, co vyprávěla, už by tady nebyla.

Příběh Colette z Antverp se vypráví těžko.

Člověk je pravda a lež.

Dobro i zlo.

Nejvyšší i nejnižší poschodí pravdy a lži.

Slova ke mně přilétají jako ptáci a s nimi jejich odvrácený stín.

Toho dne jsme byli převeleni do Březinky, do největší továrny na smrt.

Bůh stvořil člověka. A člověk stvořil koncentrační tábor.

"Koncentrační tábor Březinka, 12. července 1943"

Co čumíte, nelezte do kójí!

Nástup na apel!

Tys byl v Terezíně! Bydlel jsi proti škole.

Izák Hofman.

Říkali ti Malý pivo, viď?

- Co se stalo? - Hledá se spousta lidí pro Kanadu.

Čekají se nové transporty.

Do Kanady ne. Tam je prý hrozné peklo.

Je to tam tak špatné?

Je to drsné, ale můžeš tam mít všechno.

I banány!

Znám tam jednoho kápa. Stačí jen říct.

- Jdu do toho. - Já nevím.

Neměli bysme riskovat.

Největší riziko je neriskovat.

Je to tenhle.

A tenhle.

Dones ten míč.

Stůj, ty idiote!

Tam zkapeš.

Dobře.

Máte štěstí, že jsem si na práci v Kanadě vybral vás,

ale očekávám pořádek a disciplínu.

Každý z vás dostane deku a plac.

Zalezte.

Čepice dolů!

- Hele, moc tu nežerte. - Zbláznil ses?

Žaludek dokáže přijmout jen chleba.

Zrovna dneska přijede transport z Belgie a bude tam i čokoláda.

Berte jen suchý chleba, idioti.

- Odkud je ten transport? - Z Antverp.

- Jak je velký? - Přesně tisíc čtyři sta třicet dva.

Mami, tvoje kabelka! Mami!

Mami!

Ne!

Tati!

- Na konci rampy řekni, že jsi švadlena. - Ale já nejsem. - Řekni to!

Nesmíš zůstat u rodičů. Jsi zdravá a nikdy jsi nebyla nemocná.

Dej mi!

Doprava.

- Věk? - Dvaadvacet.

- Zdravotní stav? - Jsem zdravá.

- Co umíš? - Jsem švadlena. Umím šít.

Doleva.

Máte krásnou němčinu, madam.

Vystudovala jsem klasické německé gymnázium v Cáchách.

Misereatur nostri omnipotens Deus.

Opatrně, ať neupadnete.

Mami!

Mami!

Uvidíme se.

Horká! Zpátky!

Studená!

Jak říkáme, čistota nade vše!

Nechceme chytit žádný tyfus!

Moje hodinky. Měla jsem tam hodinky od babičky!

Tiše!

- Jméno? - Colette Cohenová.

324459.

K čemu jsou ta čísla?

To jsou telefonní čísla do nebe.

Mami?

Kam to jdou?

Komínem do nebe.

Ne. Mami.

Mami!

Byly jste vybrány do komanda Kanada, kde budete třídit šaty a věci.

Místo toho půjdete pracovat do lomu.

Až vyvoláme vaše číslo, vystupte z řady!

- 324430! - Sieg Heil!

324431!

Jdeme!

"Pracovní jednotka Kanada, nedaleko základního tábora"

Otevřete vrata!

Ty!

Kapsy ven.

Prohledat.

Byla mi zima.

Ne! Pro smilování Boží, prosím, nechte mě tady!

Prosím, smilujte se!

Hysterická kurva.

Pomoc.

Prosím. Ne!

Ne!

Ne!

Broderová!

Jaký máme stav dílny?

Denní směna, blok jedna, sedmdesát devět žen. Jedno místo neobsazené.

Kde jsou ty z Belgie? Jedna z nich je převelená ke mně.

S okamžitou platností!

Odešly do lomu.

Číslo 324459/69!

Ke mně!

Vždycky seber jenom to, co jiní pustí před tebou.

Polož tu deku!

Krademe? Dvacet ran holí!

Pojď!

Peníze a cennosti jsou schované většinou v límcích,

v manžetách, ve švech.

Na konci rukávů, v prošívaných klopách.

Lidi si dělají skrýše z přezek pásků a z knoflíků.

Buď důsledná.

Já jsem Sarah. Jsem ze Segedína.

Můj otec byl Francouz.

Francouzské transporty znamenají peníze a zlato. Polské stříbro.

Výborně, dítě. Jen tak dál.

To je moje.

Jediný, kdo z naší rodiny přežil, kromě mě,

je náš pes.

Jestli se ptáte, co vám u mě projde, tak se ptáte špatně.

Spíš se ptejte, co vám u mě neprojde!

Jak řekl Goethe...

O život se člověk musí rvát den co den!

Jak se jmenuje ten kluk venku?

Ten malý.

Jak se jmenuje ta holka v červené košili?

Colette.

Tak jí řekni, že jsem Vili.

Čepice dolů!

- Tak co, vy svině, co dneska pašujete? - V té kapele hrají oba moji synové.

Jen aby nehráli falešně, to bys je už nikdy neviděl.

Až válka skončí,

půjdou na konzervatoř do Prahy nebo do Vídně, možná do Moskvy.

Viděli mě. Určitě.

Rozdělte si to.

Tohle zanes na revír Davidovi, tomu polskému felčarovi. Čeká na to.

Běž.

Prosím, kousek chleba, dejte mi kousek chleba...

David?

Potřebuju aspirin a tanin. Aspoň něco.

Že Fritzovi děkuju.

Schovej se.

Tak co, Chaime?

Ještě jsi to nevzdal, ty idiote?

A co ty, Jašku?

Ještě dýcháš?

Dýchej.

Ještě chvíli můžeš.

Pohyb!

Děkuju, lásko.

Pohněte se!

Nechtějte, abych to musela ještě jednou zopakovat. Konec řečí!

Potřebuju mluvit s Vilim.

Prosím, já musím.

Tady.

Hovado jedno, co máš v tý hubě?

- Nic. - Lžeš! Otevři hubu, dělej!

- Zmiz! - Jašku!

Vyplázni jazyk!

Vezmi tu deku!

Budeš běhat místo něj.

Pohyb!

Pohněte!

Nejste tu na dovolené!

Běž dolů.

Pořádně!

Chci vidět, jak se potíte!

Colette.

- Ahoj. - Ahoj.

Voní to tady jako v cukrárně.

Po pražených mandlích.

To je dezinfekce.

Cyklón B.

Zdálo se mi o tobě.

Nesmíš se na mě vázat.

Ty mě nechceš?

Chci.

Ale můj kamarád Elli říká,

že i kdyby chlap umíral touhou, nesmí dát nic najevo.

Žena taky ne.

Ale nesmíme se řídit Elliho pravidly.

Ne tady, ne teď.

To nejhezčí, co může člověk udělat,

je zachránit někomu život.

Děkuju, že sis mě vybral.

Na té rampě jsem viděla tatínka,

maminku a sestřičky naposledy.

Nikdo mi tě už nemůže vzít,

leda by mě zabili.

Ty.

Ty, ty a ty.

Zapamatujte si, že mám oči všude.

Dvacet ran!

Každý.

Vstaň.

Vyžaduju absolutní věrnost a vděk.

Tahat kamení a párat kabáty není jedno a to samé.

Kdo ti dal druhou šanci?

Bůh?

Byl jsem to já.

Nechtěj, abych toho někdy začal litovat.

Děkuju, že jste si mě vybral.

Nástup na odvšivení!

Takhle skončí každý, koho chytí s ženskou od vedle!

Čekej to nejhorší.

Kvůli tobě vyletěla Wanda komínem nahoru.

Dokud chodí do bordelu, je dobře.

Tohle dáš Kordule. A k tomu přidáš pomeranče.

Seženeš si je ráno.

Jašku! Dotáhnu tě na revír.

Jen to potřebuju zajíst chlebem.

Pojď.

Jašku!

Vezmi jí konzervu a mýdlo.

Wolf mě ráno dvakrát prohledával.

Nechá tě být.

Weissacker není u sebe na pokoji a Wolf má svých starostí dost. Běž!

Proč?

Proč ty?

Proč jsem tě zachránil?

Děkuju, Herr Kommandant.

Měl jsem tě nechat v lomu.

Měla bys to blíž ke komínům.

Víš, co to je blutschande?

Ne.

Jsem vůči tobě imunní.

Rozumíš mi?

Jsem vůči tobě imunní.

- Kde je Kordula? - Ve skladu.

S Fritzem.

Pro tebe a pro Colette.

Weissacker i ti jeho dva psi už něco tuší.

Nebuď srab!

Až se Korduly nabažím, tak ti to vrátím.

Postarám se, aby z tebe udělali zapisovatele.

Vem si.

Musíš být po tom hladová.

Někomu je tady horko až k zalknutí.

Tady jsou konečně doma.

Tak to má být.

Židovští andělé.

Víš, že kurvy se taky vždycky upalovaly?

Máš štěstí, teď tě předběhli obřezaní.

Poláci půjdou po nich, pak Rusáci a slovanská havěť.

Bude to země vyvolených.

Pojď sem.

Vozili se v kočárech,

na parnících, měli sluhy, jachty, lepší zaměstnání,

za peníze si mohli koupit všechno.

Krásné ženské.

Měli lepší školy,

než jsme měli my.

I topiči u pecí jsou obřezaní.

Bůh je spravedlivý.

Dávej pozor.

Pohyb!

Sežeň mi fíky, dělej!

Až příště.

Stůj!

Shoď to, ty svině!

Pohyb! Do práce!

Potřetí už tě nezastaví.

Uvidíme.

Deku na zem!

Ještě ne.

Pohyb!

Neboj se, zastavili tě přece třikrát.

Panečku.

Nebuď srágora! Dones jí to.

Teď, nebo nikdy!

Čtyřikrát tě nezastaví.

- Běž! - Nechte to na mně.

Už nemám mýdlo. A čokoládu.

Pracujeme!

Stát!

Ty malá svině.

Konec hry.

Polož tu deku, nebo tě zastřelím.

Je konec, mrňousi.

Čokoládové bonbóny.

Mejdlíčko z Marseille.

Cigarety.

Pro koho to neseš?

Pro sebe?

To sotva.

Pro kterou lasičku tu kradeš?

Pro Kordulu?

Stačí jméno.

Naši vojáci umírají,

a tady se žere čokoláda,

myje se francouzským mýdlem, pokuřuje se...

Tak pro koho kradeš?

Pro koho to bylo?

Pro koho?

Dělejte!

Ty se nezdáš, Malý pivo. Nikdo nevěřil, že necekneš.

Neznám nikoho, jako jsi ty.

Uzavírali sázky, kdy se zlomíš a začneš mluvit.

Získal sis u všech respekt.

U nich taky.

Nemůžu na nohy.

Ani do práce.

- To je můj konec. - Musí tě operovat.

To zvládneš.

Já to tam viděl. Vím, co to znamená!

Napij se. Citron s cukrem.

V tomhle stavu k nám nesmí.

Skončil by s fenolovou injekcí.

Nechte ho tady do rána, odoperujeme ho dřív, než přijde Zigmund.

Kdyby ho viděl v tomhle stavu, je po něm. Za svítání pro něj pošlu.

Byl nemocný, moc trpěl.

Znám ho odmalička.

Bydleli jsme v jedné ulici. Boguslavského, naproti sobě.

Teď už je mu líp, nemusí umírat.

Vybral sis dobře, synku.

- Kdybych tak byl jen o trochu mladší. - No tak, nekoukej za každou sukní!

Obleč se.

Oholit! Jinak je s námi ámen.

- Vystupte! - 31698!

Vystup!

16165.

Ty! Vystup!

61853.

Vystup.

- Co mu je? - Gangréna.

37375.

A tenhle?

Zítra nastupuje do práce.

Ty! Z řady!

36899.

Vybraní na vyšetření, odchod na ošetřovnu, hned!

Rychle!

Aspoň se pořádně nacpeme.

Těm už dneska uvaří v nebi. Shrábneme i jejich příděl.

Tak to chodí.

Pojď.

Sterilizace je předpis.

Další.

Dost!

Tuhle ne.

Nikomu ani slovo.

Neřvi, máš to za sebou.

Jdete do Arbeitslagru Monowice. Všichni.

- Patřím do Kanady! - Teď už ne, přidělili tě jinam.

Přidělení do tábora Monowice, nástup!

Ne.

Kápo z Kanady je můj kamarád!

Chtěl by, abyste to zařídili.

Rozkaz je rozkaz.

Fritz ti to nikdy nezapomene. Posílá ti léky.

Vrať se na osmičku.

Do práce tě vzít nemůžu.

Kdyby tě viděl Weissacker, je s tebou ámen.

Tady ho neschováme.

Musíte mě dostat do Kanady.

Bez vás mě tady utlučou.

Co?

Vždyť se sotva motáš!

Připravený?

Tak běž.

Co se tak vlečeš, ty svině!

Pohyb, vstávej!

Pohyb!

Colette.

Modlila jsem se za tebe.

Kdo ti to udělal?

Oba jsme rozbití.

Krásné hnědé oči.

Ještě žiju. A ty taky.

Miláčku, chci tě živého.

Musíš být nejsilnější!

Jenom s tebou.

Do práce! Na co zíráte?

Zpátky do práce!

Něco pro tebe mám.

- Co to je? - Diamant.

Kup si další den, kup si život.

Každý den pro tebe ukradnu jeden diamant, můj milý.

Dokud budu naživu. Slibuju.

Co má cenu saze, bude saze.

Prach jsi a v prach se obrátíš!

To máte napsané na hřbitovech, ne?

Dílna číslo dvě, přítomných 60 žen.

Od noční směny děláme mimořádný transport z Francie.

Takže boháči. Přijelo sádlo Evropy.

Padesát vagónů.

Vida, přišli o peníze.

Ani se nemuseli namáhat je utratit.

Břitvou ti párání půjde líp.

Žiletkou mi to jde taky.

Šlo by ti to mnohem rychleji.

Já jí to ukážu.

Ty?

Ty umíš zacházet s břitvou?

Ano, umím to moc dobře.

Naučil mě to jeden holič.

Starala jsem se o barona Guterského, vzal si německou kněžnu.

Německá kněžna si vzala Poláka?

Ano.

Utekli spolu do Ameriky.

Broderová tvrdí, že prý čteš z ruky.

Co tam vidíš, řekni?

Vidím dlouhý život, Herr Hauptsturmführer.

Lžeš!

Včera sis pustila hubu na špacír.

Vyčetlas tam prý něco docela jiného.

Prosím, nechte mě tady.

Našla jsem nejvíc zlata.

- Lžeš, zmije! - Nelžu.

Říkala jsem vám pravdu!

Cos o mně včera vykládala?

No?

Máte ve dlani vepsanou smrt.

Zmlkni!

Každému, co jeho jest.

Čepice dolů!

Ty!

Ty!

A ty!

Na co máš ty noty?

Mám rád hudbu.

Co?

Mám rád hudbu.

Zítra musíš zůstat s noční směnou na baráku.

Myslím, že se ti do rány dostala infekce.

Sežeňte Colette.

Cítím tě v těle i v duši celou svou bytostí.

Jsi moje vášeň.

Lásko.

Jenom ty máš to, co on nikdy nedostane.

Proč to děláš?

Kdybych měla dceru, chtěla bych, aby byla jako ty.

Pojď, půjdeme na revír.

Zvládneš to?

Tak vstávej.

Vezmi si tohle. Propustka k Davidovi, vyšetří tě.

Neboj, je pravá, od esesačky, kterou si platím.

Běž.

Chtěl jsem na Sorbonnu.

Mám ti ještě píchnout morfium?

Vydržíš to?

Dám ti nějaké prášky.

Děkuju.

Měla bys zůstat na revíru.

Bojím se, abys nepřišla o ruku.

Musím se vrátit.

Dej mi injekce pro Viliho, prosím.

Posílá mě Colette z Kanady.

Postaráme se o tebe.

Blokový tě tady ještě dva dny nechá.

Colette ti obstará další dávku.

Je nás tady víc, než si myslíš.

Jsi to vážně ty?

To jsou mi věci.

Vypadáš dobře, svině jedna prohnaná.

Jméno.

- Vězeň číslo... - Tvoje jméno!

Žid Vili Feld.

Říkají ti Vili "Malý pivo".

Dneska máš pech, Malý pivo.

Patnáct mužů z Kanady bylo chyceno při krádeži.

Nejstarší z vás půjdou na trestní blok, blíž ke komínům!

Ty! Ty! Ty!

Ty! Ty! Ty!

Ty! Ty! Ty!

A ty.

Vítej v pekle.

Karpinski?

Aron Karpinski?

- Jo. - Posílá mě David.

- Nějaký vzkaz? - Hledám Steina. Huga Steina.

Je v márnici. Dělá v Sonderkommandu.

Víš, co to je, ne?

Seženeš mi propustku? Musím za ním.

Jo.

Stein má konexe, jak nás odsud dostat.

Chceš to zase, co, židovská děvko?

Ano, Mein Herr.

Hugo!

Malý pivo!

- Rád tě vidím! - Já tebe taky.

- Vzpomínáš na Terezín? - Na co?

Jak jsme šmírovali krásnou Dolores z podkroví?

Pojď, dáme si kafe.

Představím tě pár důležitým lidem, jako je on.

Umíš nějaké jazyky?

Nejlíp německy, polsky, trochu rusky

a dělám na francouzštině.

Tak to tě uděláme zapisovatelem. Psát umíš, ne?

Vězňové sem nesmějí, to nevíš?

To je můj starý kamarád.

Vili Feld z Prahy.

Já jsem Gérard Platard.

Francouz z Paříže.

Vážně? Potřebuju se hrozně rychle naučit francouzsky.

Vítám tě ve světoznámé škole Berlitz.

Německy za den s důrazem na konverzaci s rodilými mluvčími.

Jsem vám plně k dispozici, monsieur.

Podařilo se odsud někomu utéct?

Jenom tudy.

Pojď!

"Březinka, září 1944"

65191!

- 62113! - 65178!

Hugo!

Kam vozí to dřevo?

Ven, mimo lágr. Esesáci nemají doma čím topit.

Tak se zásobují takhle.

Znáš esesáka, co ho vozí?

Gérard ho zná. Jsou oba Francouzi.

Máme ho na výplatní listině.

Propustka. Nesu to z odvšivovací stanice.

Colette.

Lásko moje.

Byl to dlouhý, nekonečný měsíc.

Na baráku nám všude řádil tyfus.

Musíš nás dostat pryč dřív, než mě zabije.

Víš, co mi řekl?

Tvá lhůta se naplňuje.

Tohle nás dostane ven.

Jsi nemocná?

Průjem?

Davidovi došly léky.

Colette, přede mnou se přece nemusíš stydět.

Stydím se právě jen před tebou.

Promiň.

Musím vyhnat ty démony.

Válka brzy skončí.

Ještě se spolu projdeme po Champs Elysées.

Chci být nahá s tebou...

...jenom pro tebe.

Tak moc bych s tebou chtěla mít dítě, které by se ti podobalo.

Z Antverp jsme jezdili na prázdniny k moři. Celá rodina.

Pozorovali jsme racky.

Lítají vysoko, rychle

a najednou se spustí na hladinu, vyloví rybu a odnesou si ji do nebes.

Přežijeme.

Oba dva.

Přísahám.

Bojím se, že Weissacker bude rychlejší.

"Varšava - povstání potlačeno"

Herr Hauptsturmführer, do práce nastoupilo třicet žen.

Nesnáším, když se děvky zmalujou.

Dneska byli chyceni dva vězni, kteří připravovali útěk!

Pod svými mundúry měli civilní oblečení!

Budou za trest oběšeni!

A stejně tak každý, koho chytíme, že plánuje útěk!

Řád tábora se musí dodržovat!

Snaží se nám jen nahnat strach.

Leo.

Můj syn.

Leo.

Leo!

Elli!

Budete stát v pozoru až do rána!

Ten tvůj esesák jezdí se dřevem za vnější obvod stráží.

Během posledních dvou měsíců ho zastavili pětkrát

a sedmkrát jenom mávli rukou.

Němci hlídají první okruh kolem tábora.

Když někdo uteče, vyhlásí poplach a okamžitě uzavřou druhý okruh.

To my ale už dávno budeme na cestě do hor, na Slovensko.

Ten tvůj Rudi vozí dřevo naštěstí až večer po nástupu.

Máme celou noc na to zmizet dost daleko,

aby na Rudiho nepadl ani stín podezření.

Budu vám držet palce.

Máš ty diamanty?

Seženu je.

- Ale chci dvě místa. - Cože?

Ve třech nemáme šanci! Pro koho?

Pro Colette.

Je těžké nevzdat se. Ale kdyby k tomu přece jen došlo...

Nezáleží na velikosti zmije, když tě kousne.

Jde jen o to zbytečně netrpět a mít po ruce jed.

Ty smradlavý žide, neznáš rozkaz?

Ztratils hlas?

Opravdu ho ztratil.

Děkuj mi za odpuštění.

Děkuji vám, můj pane.

Hlasitěji, slyšíš? No tak.

Bude to?

Děkuji vám, můj pane.

Všechno jsem domluvil. Na Rudiho je spoleh.

Má přijet zítra.

Tenhle je rarita.

Na světě je jich jen pár.

Ale ten mu dáme, až budeme venku, za drátama.

Colette!

Dneska je náš den.

- Dá ti Broderová propustku? - Ano.

Ukrajinec ze Sonderkommanda ti přinese pasy. Ale potřebuju pro něj slepici.

Přijď po nástupu.

Sejdeme se přímo v márnici, budeme tam na tebe čekat.

Ve tři čtvrtě na osm. Přesně.

Budu už pořád s tebou.

Navždy.

Všichni nad čtyřicet, vystupte!

Svléknout!

Ostatní odchod!

86751.

- Číslo! - 36932.

61537!

- Číslo! - 34799!

Kontrola z Berlína.

Zdá se jim, že posíláme málo.

Spojenci vyřadili železniční tratě.

Kdo ví, co nás čeká.

Weissacker dostal zprávu o smrti svého bratra. Drž se od něj dál.

Co je s tebou?

Snad nechceš zdrhnout nebo skočit na dráty?

Pospíchám.

Oslavujeme vítězný postup Rusů. Zvu tě na výborný boršč a vodku.

Nemám hlad.

A to má být co? Vězeň z Březinky, a nemá hlad.

Uklidni se, děvče, netřes se.

Něco se děje, selekce je už skoro každý den.

Sedni si. Tak dělej!

Začínám mít strach.

Prý dochází Cyklón B.

A šetří se i se střelivem.

Slyšela jsem, že na revíru už píchají místo fenolu do srdce vzduch.

Konec lehárny! Je tu transport z Lodže!

Máte mimořádnou noční směnu!

Tak slyšeli jste? Do práce!

Hněte sebou! Pohyb, pohyb, pohyb, pohyb!

Kde je?

Už vyrazila z Kanady.

Rychle, rychle!

Prosím, musím na latrínu.

Musíme odjet, sakra. Rudi čeká a je podělanej.

Počkej. Prosím!

- Kampak máš namířeno? - Na latrínu, Herr Kommandant.

Ale na latrínu se chodí jinudy. Nějak sis popletla cestu.

Všechno z kapes ven!

Kalhoty dolů!

Všechno dolů.

Řekl jsem, všechno dolů!

Kdo ti to dal?

Je přímo z Lagerkommandatur.

Chtěla jsem jít do sprch. Asi mám vši.

Bála jsem se, abyste je ode mě nechytil.

Kdo ti tu propustku dal?

Kdo ti ji dal?

Broderová.

Jeď! Nečekej na ni!

Tady nikdo nedostává druhou šanci!

Vili!

Jeď místo mě.

Nespěte! Do rána musíte roztřídit celý transport!

Ne!

Ty polská svině!

Pro tebe.

Jdeš akorát.

- Nestalo se něco v Kanadě? - Sedni si.

Transport z Lodže, hned po něm další z Varšavy.

Stál před nádražím, dokud jsme neodbavili ten první.

V Kanadě mají noční šichtu.

- Poplach! - Kde je blokový z devítky?

To je Gérard!

Poplach!

Vylezte z těch pelechů, okamžitě!

Kde je blokový z devítky?

Nástup! Všichni ven!

- Kde je Blockführer? - Blokový z devítky tu není!

Ty zatracenej idiote! Tamhle ho máš!

Co se stalo?

Sedli na lep esesákovi.

Ten podrazák jim za tučnou úplatu slíbil pomoc. Vyvezl je za dráty,

tam je ten německej hajzl zastřelil, shrábnul diamanty

a ještě to rychle nahlásil.

Hele, ty parchante, víme dobře, žes v tom jel taky.

Skončíš jako oni, jestli nám neřekneš, kdo je hlavou podzemního hnutí!

Byl to Gérard.

Ten sotva.

- Stráž! - Ty si vzpomeneš, ty zatracenej dobytku.

Krematorium čtyři je v plamenech! Sonderkommando povstalo!

Davide, pomoz mi. Musím pryč.

Broderová je mrtvá.

Prý se organizuje transport do Sachsenhausenu.

Seznam je uzavřený. Transport je plný.

Prosím, musíš mi pomoct, jinak je se mnou ámen!

Přijď pozítří brzo ráno, hned po apelu.

Děkuju.

Dej to Vilimu. Je to adresa, kde mě po válce najde.

Tak po válce.

Z komanda nepřežil vůbec nikdo.

Ani Aron Karpinski.

Lágr se má likvidovat, po Sonderkommandu jsme na řadě my.

Koukejte dělat a netlachejte!

Naučila ses to rychle.

A neříkej mi, že se ti to nelíbí.

Prosím. Zařiď, ať ho pustí.

Pomoz mu.

Chci diamanty.

Všechno, cos nakradla.

Tohle je všechno, co mám po Broderové. Odkázala mi to.

Už nejsou transporty, tak není co brát.

Víc nemám!

Jeden by ti skoro uvěřil.

Ale udělám to jen kvůli tobě.

Když mi slíbíš, že zase přijdeš.

Rozumíš mi?

Pusťte nás ven!

Jsme sovětští váleční zajatci! Nemůžeme tady dýchat!

Pusťte nás!

Co tady stojíte? Do práce.

Herr Hauptsturmführer, dílna číslo jedna nastoupena na denní směnu

v počtu padesát devět vězňů.

Padesát devět?

Kdo chybí?

Vězeň A 324459/69.

A kde je?

- Kdo ji napsal do Sachsenhausenu? - Koho? - Nedělej, že nevíš!

- Tu Belgičanku. - Nevím, o kom mluvíte.

Byla těhotná, Herr Hauptsturmführer.

Cože?

Je to tak.

Kdo o tom ještě ví?

Otec dítěte.

Prosím.

Smůla, umřít zrovna dneska, co?

S kým se kurvila?

S kým se kurvila?

S kým se kurvila?

"Březinka, 19. ledna 1945"

Je konec.

"Antverpy, 1945"

Číšníku?

Colette!

Promiňte. To je omyl.

- Neznáte Colette Cohenovou? - Ne.

Dobrý den. Nevíte něco o Colette Cohenové?

Nezvěstná.

Zkuste to v místě bydliště.

Byl jsem tam, nikdo se nevrátil.

Dobrý den. Nemám tady něco na jméno Vili Feld?

Dobrý den, pane Felde.

Bylo by to z Belgie.

Konečně. Tak vám přece jen něco přišlo.

Děkuju.

Colette Cohenová, narozená 1921,

nezvěstná od 18. ledna 1945 do 30. listopadu 1946,

je oficiálně prohlášena za mrtvou.

Dobré ráno.

Čekám tě už třicet let.

- Změnila ses. - To my všichni.

Děkuji.

- Psal jsi? - Celou noc.

O nás?

O morálce a o kompromisech, když chce člověk přežít.

Dodnes nevím, jak je to s hodnotami.

Jestli se válkou změnily, nebo jestli jsme se změnili my.

Nemáš cigaretu?

Colette Cohenová, číslo A 324459/69.

Proč, Colette? Řekni mi proč?

Nevšiml sis něčeho?

V klidu ležte.

Všiml sis, jak vypadá Hana?

Krásné modré oči. Ale po vás je nemá.

Že by po tatínkovi?

Já ho nechci!

Cože?

Vemte si ho, nechci ho.

Modrooká krásná blondýnka je dcerou německého válečného zločince.

Stačí ti to?

To bylo to poslední, co zabilo Colette Cohenovou.

Colette!

Paní Cohenová, kam jdete?

Paní Cohenová, sem nesmíte!

Kde je moje dítě?

Tady je.

S narozením Hany Colette Cohenová už nebyla.

Vzala si jméno po sestře,

provdala se za velmi bohatého starce a přijala jeho příjmení.

Ten se na nic neptal.

Stříhala mu vlasy, nehty na rukou i na nohou.

Hanu měl jako vlastní.

Byla jsem mu věrná.

Porodila jsem mu syna. Jima.

Colette stoupala po schodech své jediné pravdy a lži na místo,

kde se ztrácela a nalézala zároveň.

Tiše, jako poraněný pták,

který přestal létat a zpívat poté, co ho donutili proletět bouří.

Byla slabá i silná.

Zdálo se mi, že to byla poslední vteřina s posledním člověkem.

Spojilo nás nižší i vyšší poschodí pravdy.

Stáli jsme tam a já jsem měl pocit, že stojím v tunelu mezi životem a smrtí.

Konečně jsme došli k vysvobození, třebaže chvilkovému,

protože nic lidského, kromě smrti, není trvalé.

Láska jako vteřina, kdy se lidé podobají hvězdám, slunci, letícím ptákům.

Děkuju, Colette.