Original subtitles

Rok 1988, Sovětský Svaz již 9 let válčí v Afghánistánu.

Krasnojarsk, Sibiř, rok 1988 Den 1.

Nebreč, prosím.

Jsou to jenom dva roky, pouhé dva roky.

- Čugajnov! - Čugajnov! - Zde!

Dobře, jdi už.

- Rjabokoň je tu? - Nesou ho, už ho nesou! Tamhle je!

Spěte klidně! Nepřátelé neprojdou!

Tak co... čas se rozloučit...

To je pro tebe.

Bráškové, hranice je zamčená a klíč máme kapse!

Všechny věci na stůl, rychleji!

Tašky na stůl! Pivo, vodku, pálenku - na stůl!

Tvoje holka? Stačil jsi aspoň zasunout?

Copak ti nedala?

Hele, netrap se! Bude to dobrý, hlavně neser.

Zůstane tu hodně dobrých kluků. Obhospodaří ji - jedna radost!

-Co to je? - Barvy.

Co tam chceš malovat, vojáku? Kolo od tanku?

Proč jsi rovnou nepřitáhl celou paletu, ty jeden výtvarníku?

Džakonda.

Další!

Co sis myslel? Že na tebe bude čekat? Píšeš jí dopisy a někdo ji tu vojíždí tam a zpět!

Proč se na mě lepíš? Co jsem ti udělal?

A heleme se, prořezal se mu hlásek! Co asi uděláš, co? Dáš mi přes hubu? Dělej! Dělej, ty hajzle!

Klid, synku. Udělám z tebe vojáka.

Znáš první přikázání vojenské služby? Voják mužně

snáší všechny těžkosti a strádání vojenského života.

Poslyš, proč jsi ve společenském? Do služby jak do kostela?

Já nic jiného nemám.

Hele, co takhle výměna? Já ti dám svoje a navrch nějaké cigerety.

Tobě už je to stejně jedno. To já chodím do města.

Diskotéky, holky... Víš, jak to myslím?

Máš to dobře zmáklý...

To víš. Služba - sladký sen, ani se nechceš budit.

Tak co, platí?

- To víš, že jo. - Hodný chlapec.

- Sundej mi zástěru. - Jasně.

- Říkáš, sladký sen? - No jo.

- Co děláš? - Stát, frajeři!

Stát, říkám!

Klídek, synku, jen klid.

Jak že to bylo s těžkostmi a strádáním?

Jen si to zapamatuj!

Zbytek si dostříháš sám.

Kluci, je tohle šestá skupina?

Odkaď se tu bereš, Rambo? Padej odsud!

Klídek, Čugune.

- Co je? - Nic. Jak se jmenuješ?

Voloďa Vorobjev (Vrabec).

Ljutajev Oleg. Zkrátka "Ljutyj" (Krutý).

- Tohle je Ruslan. - Voloďa. - Džakonda.

Stas - "Šedý".

Vítej!

Voloďa.

Rjaba. Čugun. Zatím jsou to všichni.

Posuň se, kua!

Sedej, Vrabče!

Pokračuj, Rjabo!

Zkrátka se ráno probudím.

V hlavě mi hučí.

Protírám si prstama oči, rozhlížím se z polštáře.

Co je to za dům? Jak jsem se tam dostal, ví ďas? Vedle sedí holka.

Usmívá se. Nahá. Nade mnou stojí její fotřík, jak nad hrobem.

Povídá mí: "Clapče, jsi v loji. Dceři ještě nebylo 18, tak si vyber -

buď na radnici, nebo k polišům." Ta kráva

si přes dudy natáhla deku, sklopila oči.

Jako by se jí to netýkalo.

Ta je vám ošklivá! ...jak buldok.

Říkám mu: "Ne, pantáto, to už si

radši lehnu pod tank, než vlezu na ni."

A upaluji.

Kdo bude rychlejší - já sem, nebo on na policii.

No a já se včera oženil.

Všechno najednou - svatba i loučení.

Tak to gratulace!

Říká mi: " Teď jsem tvoje - tvoje žena. Teď bychom měli."

Myslí si, že jsem úplně pitomý. Já otvírám dveře - a nazdar na dva roky!

Celou noc bulela. "Jak to?", říká. "Vdaná a netknutá?"

A já jí na to: "Vrátím se, zkontroluju. Bůh tě chraň, jestli to nenajdu -

zabiju, čubku!"

A takhle jsem ji tam nechal.

Ten! Ten to je!

V tom obleku.

Do koho se to navážíš?

Ticho, ticho! V klidu!

Já tě snad oholím sám! To je přece skupina do Afgánistánu, pitomče.

No tak pojď, mrzáku, pojd! Dělej, ty kurvo!

Fergana, Uzbekistán Den 3.

Poslyš, odkud ty vlastně jseš?

Z Grozného.

Odkud?

Z Grozného.

Z Grozného...Tak to budeš Pinochet.

- Jak? - Pinochet.

Proč Pinochet?

To nevím, ale proč ne?

Ten je asi náš.

To je ale ksicht.

Odkud jste, šašci?

Ze Sibiře, soudruhu veliteli.

Jmenuju se, starší praporčík Dygala.

Jak?

Má někdo problémy se sluchem? Vztyk! Všichni vstávají!

Rychle!

Do řady, rychle!

Pokrývky hlavy nasazené!

Vyrovnat! Pozor!

Myslím, že slepé tu nemáme. Ta hora je naše

další za ní je Afghán.

Aby ti z vás, kteří se tam dostanou, další den nechcípli,

budu z vás stahovat kůži 3 měsíce v kuse, 24 hodin denně.

Začínám ihned. Dotazy?

Dotazy nejsou.

Vpravo v bok!

Za mnou do sídla jednotky.

Poklusem!

Na rozkaz Poklusem! ohnete ruce v loktech!

Marš!

Jméno!

Vojín Rjabokoň.

- Jméno! - Vojín Čugajnov.

Pásek není od toho, aby ti držel koule, vojíne!

- Jméno! - Vojín Bikbulatov.

- Jméno. - Vojín Stasěnko.

Vojín Pětrovskij.

To ty jsi umělec?

Ano, soudruhu starší praporčíku!

Proč jsi sem lezl, synku?

Zůstal bys v civilu...

Maloval bys nahý baby, kytičky ve vázičkách.

Víte, soudruhu starší praporčíku, máme-li věřit doktoru Freudovi,

tak každé umělecké dílo čerpá z množiny vnitřních instinktů jedince.

Mimojiné instinktu násilí. Na druhou stranu s tím nemusíte souhlasit,

protože sovětská věda neuznává buržoazní teorie doktora Freuda.

Chytrej.

Moje vina, soudruhu starší praporčíku. Napravím se... s vaší pomocí.

Pravidlo číslo jedna:

Výsadkář je vždy připraven k neočekávanému útoku.

Dobře. Jméno!

Vojín Ljutajev!

Pravidlo číslo dva:

Chytřejší než paporčík, je pouze starší praporčík.

Zapomeňte, kým jste byli a co jste uměli v civilu!

Zapamatujte si, šašci.

Tady nejste ani zlí, ani dobří.

Ani chytří, ani hloupí! Ne umělci! Tady jste nikdo!

Nejste ani lidi. Jste hovna.

Lidi z vás budu dělat já, těmahle rukama.

Je to jasné?

Ano, jasné!

Neslyším!

Ano, jasné!

Nahlas!

Ano, jasné!

Každej ruksak bude plný.

Soudruhu praporčíku, První oddíl běhá bez zátěže.

Bez zátěže si to rozdávejte s holkama ve křoví!

Tady platí, čím víc nesete munice, tim větší šance vrátit se živý.

Úkol: Vytlačit nepřítele,

obsadit výšinu, opevnit se. Nahlaste příjem!

Soudruhu praporčíku, Druhý oddíl připraven k plnění bojového úkolu.

Do řady!

Pohyb!

Jedem, dělejte!

Kupředu!

Bojový ukol nesplněn.

Všichni jste mrtvoly. Ty, ty, ty i ty!

Náklad 200 v "černým tulipánu".

Kus hovna v zinkové truhle!

Kolona, která tudy pojede,

narazí na past.

Víš ty vůbec, co znamená jeden kulometčík

tady na vyvýšenině?

Víte to?

Vztyk! Nasadit helmy! Mrtví nepotřebují odpočinek! Pohyb!

Pohyb, říkám! Poklusem!

Už abychom byli v Afghánu...

Vrabče!

Co chceš?

---

Ale kdeže, popraskají mu žíly.

Koukej! Bělosněžko!

Pojď k nám!

Bělosněžko!

Bělosněžko, pojd sem.

Pojď sem! Pojď, neboj se!

Kurva, teď mi bude stát až do rána.

Kdo je to?

Spadl jsi z Měsíce? Tohle je Bělosněžka, dcera ošetřovatelky.

Přes ni šli všichni branci.

Ošukala půlku vojáků v Afghánistánu.

Perpetuum mobile. Nejebeš ji ty, ale ona tebe.

Existuje taková choroba. Jak se jmenuje?

Dej pokoj, vědátore.

Mohl bys to s ní dokecnout?

Není problém.

V tomhle je spolehlivá jako kalašnikov. Ber a užívej.

Musí se ale propašovat přes dvoje stráže.

To jsou samý žvásty, chlapi.

Možná před samotným odletem...

Pak už je všechno jedno. Dál než do Afghanistánu, tě nepošlou.

My se tu ještě tři měsíce budeme trápit.

Zbytečné riziko.

Poslyš, Ljutyj, šel bys po čtyřiceti chlapech s takovou houbou?

- Ty ne? - Já ne.

Radši umřít hlady, než žrát odpadky.

Fakt? Já jsem žral.

Žral jsem. Měl jsi někdy hlad, žes nemohl usnout?

Co se do toho sereš?

K večeří tři lžíce lepidla...

Chodíme po městě, hledáme...

Koukáme, jak se v hospodě bavíš se svou ženskou,

abychom urvali zbytky z talíře. Sleduješ?

Baby jsem měl přesně takové. A jiný už to ani nebude. Rozumíš, zmrde?

Nechte toho, chlapi.

Drž hubu, opeřenče. Nejdřív babu očuchej, pak se teprve ozývej!

Klid, klid.

Co, klid? Neser se do mně, pak tě také nechám v klidu.

Prej "žrát odpadky!"

Ona je možná lepší, než všechny tvoje fifleny.

Ješte slovo a budeš žrát hlínu, rozuměls?

Kdo je sovětstký výsadkář?

Sovětský výsadkář, je

síla, krása a hrdost ozbrojených sil!

Kdo je sovětský výsadkář?

To je vzor a objekt pro závist všech v civilu.

A kdo jste vy?

Jsme hanbou výcvikového pluku i vaší osoby.

Poslouchejte!

On je přece idiot.

To nic, ještě ujde, ale jednomu nerozumím -

proč je První oddíl vždycky vepředu?

Nalehko a ještě si hodinu kouřej, zatímco my chcípáme.

Nemají problém nás shodit.

Kéž bychom se mohli vyměnit! Jednou my, jednou oni...

Protože jejích praporčík je normální.

My máme Dygalu. Jedno slovo - idiot.

Na nás se předvádí.

To ne, byl zraněn.

Celá hlava.

Jeho jednotku v Afghánistánu zničili.

Přežil jenom on. Převeleli ho sem.

Celou dobu píše ministrovi.

Chce zpátky do akce.

Nikdo ho nechce s takovou hlavou. Proto se vzteká.

Zkrátka chlapi, jsme v tom až po uši.

Roto, budíček!

Co se hejbete jak těhotný?

Proč to zdržení?

Žádný vojáci, těhotný švábi.

Tak co, holčičky, těžký?

Sukně překážej?

Co je to za frontu?

Roto, spát!

Spát!

Rychleji! Pomáháme dystrofikům.

Roto, budíček!

Všichni vstávat!

Co dál, vojáku?

Vraťte se, šašci!

Vemte Čugajnova!

Pohyb!

Vpřed!

Roto, spát!

Ještě níž, níž!

Zadek níž!

Roto, budíček!

Všichni vstávat!

Hlavu dolů, níž!

Hlava nahoře je dárkem pro ostřelovače.

Matka dostane úmrtní list.

Rychleji, říkám!

Rychleji!

Roto, spát!

Čelem vzad!

Máš průšvih vojáku. Večer před spaním za mnou.

Roto, vztyk!

Roztáhnout se, pohyb!

Zvednout zbraň nad hlavu!

Rychleji!

Druhá četo, zpět!

Ihned se vraťte!

Ljutajev, Rjabokoň, seberte vojáka!

Zapamatujte si jednou provžy! Výsadkáři neopouštějí vlastní.

Vpřed! Vpřed, říkám!

10 minut odpočinek.

Tady máš!

Zmrde.

Poslyš, Vrabče! Furt tě tahám na zádech!

Mám snad málo vlastních krámů?

Tak mě zabij, zabij mě!

Vodpal!

Já už to nevydržím.

Když nemůžeš, tak to zabal. Zítra na přehlídce udělej krok dopředu a oznam to.

Nechám se vyřadit. Pohrdáte mnou?

Na to vám kašlu, kašlu na vás na všechny!

Doma je Olina, nemůže se dočkat.

No jo, no...

Taky zítra vystoupím.

Matka napsala dopis.

Už dávno. Je nemocná.

Jestli mně zabijí, kromě mne nikoho nemá.

Sám bych nevystoupil, jak největší hajzl.

Co, kluci, už nikdo?

Chlapi, co tam byli před námi, povídali,

že v Afgháně chodíš týden po horách a čtrnáct dní odpočíváš na základně.

Jenomže s Dygalou se války nedožiješ.

Zdechneš dřív.

Tak jak, Rjabo?

Vrabče, ujednáno?

Vystoupíme spolu?

Pozor! Vyrovnat!

Soudruhu plukovníku, na Váš rozkaz je pluk seřazen.

Buďte zdrávi, soudruzi vysadkáři!

Buďte zdráv, soudruhu plukovníku!

Pohov!

Každý z vás se dobrovolně

rozhodl sloužit v Afghánistánu.

Musím se ale zeptat.

Je mezi vámi někdo, kdo si to rozmyslel?

Nebudu se ptát na důvody.

Budete pokračovat ve službě na základnách v jiných částech země.

Kdo nechce letět do Afghánistánu?

Děkuji za službu!

Sloužím Sovětskému Svazu!

Pracujeme rychleji!

Přesněji!

Tohle není holka, ale kovový samopal!

Tvrdě! Zabíj ho!

Zabij! Neměj strach! Zabij ho!

Budeš mít pouze jeden pokus, abys ochránil vlastní prdel!

Zlom mu žebra!

Namotej střeva!

Dej to sem, synku!

Takhle musíš!

Pojď, vojáku! Zabij ho!

Zabij!

Vorobjev!

Zde.

Ke mně!

Provedu!

Stasěnko. Ke mně!

Odložit zbraň, sundat výstroj!

Rychle!

Vojáci!

Seberte to!

Bij ho! Do obličeje!

Jedeš do války! Dělej!

Takhle se mazli se svou ženskou v civilu!

Bij ho přes hubu!

Plný kontakt! Oba! Rychle! Jedem!

Udeř ho první, Vorobjev!

Dělej, Vrabče!

Dělej, Vrabče, neboj, vydrž!

Vstávat!

Vstávej, vojáku!

Udeř ho, Vrabče!

Miř na obličej!

Ještě, Vrabče, až do konce!

- Vstávat! - Bij ho! Zabij!

Skonči to s ním, Stasi.

Vstávat, vojáku! Musíš ho dodělat, když je na zemi!

Jenom mrtvola, tě nestřelí do zad! Rozuměls?

Promiň, Vrabče.

Dobrý.

Pokračujeme.

Vypadá jako modelína.

Vyzkoušejte si to všichni.

Dotkněte se, pomačkejte.

Mačká se lehce?

Velmi tvárná.

Jako neškodná dětská hračka.

Každý ji měl doma.

Každý z ni dělal veverky, zajíce...

Dneska ve je vašich rukách,

hrozivá a výkonná zbraň.

Plastická trhavina. Jednoduše - plastik.

Má chemický vzorec,

ale ten znát nemusíte.

Plastik je nenahraditelnou věcí -

proto je součástí vyzbroje každého výsadkáře.

Nabízí se otázka - Proč?

Za prvé: neaktivovaný

je naprosto bezpečný, snadno uchovatelný a vždy po ruce.

Jak se říká - kapsu neutrhne.

Ale při užití v boji

je nesmírně účinný

a má ohromnou ničivou sílu.

Avšak k práci s ním jsou potřebné určité návyky.

Jmenovitě... Vojíne!

Existují dvě prosté vojenské zásady.

První: Čím víc se stlačí, tím víc to bouchne.

Zásada druhá: Nestrkej ho všude.

Avšak sám o sobě je nefunkční!

Aby explodoval, potřebujeme co?

Detonátor.

Správně.

Musíte vtlačit detonátor.

- Vojáku, jméno? - Vojín Pětrovskij.

To jste přehnal, vojáku.

Musím to nahlásit vašemu nadřízenému.

Soudruhu starší praporčíku, Vojín Pětrovskij.

Pojď dál!

Pěkně jsi to splácal...realisticky.

Umíš malovat?

Studoval jsem malířství.

Portrét...velký....

Můžu.

Píše mi děvče.

Poznal jsem ji před válkou.

Chce fotku.

Cožpak jí mohu poslat Tohle?

Mohl bys to nějak...prostě...bez tohodle? Hezky.

Ovšem. Ale barvami se to nedá udělat rychle. Nepůjde to najednou.

Pak už za ní nepojedu.

Ať zatím píše.

Pozor!

Jeď!

Traktoristé.

Tady máš!

Koukejte.

Pochcal se.

Vy se smějete, jenomže já mám postel pod Vrabcem.

Tak co, ptáku, mám spát s deštíkem?

Nerozumím, vojáku.

Viděl jsi něco?

Nic.

A ty?

Asi se mi něco zdálo, soudruhu praporčíku.

Podělte se!

Taky se chci zasmát.

Můžou ti téct nudle,

můžeš volat maminku,

chcát do kalhot,

ale úkol musíš splnit. Chcípni, ale splň! On ho splnil.

Čelem vzad! Pochodem v chod!

Minimum znalostí nutných pro komunikaci s místním obyvatelstvem

najdete v této brožuře.

Ale,

nejdůleitější, co si máte pamatovat po překročení hranice

je to, že jste v muslimské zemi.

Islám - to není jenom odlišné náboženství.

To je odlišný svět s vlastními pravidly.

To je jiný vztah k životu a smrti.

Pravověrný muslim se nebojí umřít na bojišti.

Ten, kdo zahyne v boji s nevěřícími, tedy s námi,

ihned putuje do ráje.

Kde ho čeká všechno to, co mu scházelo v tomhle životě.

Voda, ovocné sady a prsaté děvy (guri).

Vztah k ženám v islámském světě, to je další téma.

Největší svatyně pro muslima, je jeho dům - haram.

Právě z toho vzniklo slovo - harém.

Další vyznam tohoto slova - nesmí se, zakázáno.

Dívat se na islámské ženy - haram.

Pokud jde o sexuální záležitosti - haram.

Haram - ukazovat muslimům nepřístojná gesta,

na která jste všichni tak zvyklí.

Za to můžete schytat kulku dokonce od civila.

Na druhou stranu - muslim nikdy neposkvrní svůj dům krví.

Od chvile, kdy vejdete do kišlaku, jste hostem.

Zabít hosta, dokonce i bezvěrce - haram.

Proto si zapamatujte -

dokud jste v kišlaku, jste v bezpečí.

Ale jak pekročíte hranici kišlaku -

stejný člověk, který vás před pěti minutami hostil čajem,

vás může střelit do zad.

Protože zabít bezvěrce je hrdinský čin.

To je schod do Ráje.

Povídám to pro vás, vojáku.

Takže - Afgánistán.

Je to mnohonárodnostní stát.

Žije tu přes dvacet etnik.

Tádžici, Turkméni, Uzbeci.

Podél hranic s Pákistánem Puštuniové.

Na západě Chazaři, mongoloidi.

Kteří se tu zřejmě usadili z dob mongolské invaze.

Chazar - znamená v ťurkských jazycích - tisíc.

Vás to nezajímá, vojáku?

Soudruhu kapitáne, neni snad jedno, koho máme střílet?

V celé historii

nikdo a nikdy nedokázal dobýt Afghánistán.

Nikdo a nikdy.

Četo, vztyk!

Co děláme v Afghánistánu?

Plníme internacionální závazek v poskytnutí bratrské pomoci národům Afghánistánu

v obraně před kapitalistickou agresí.

Pal!

Vojín Rjabokoň konec!

Vojín Čugajnov konec!

Pořád napravo dolů.

Taháš za spoušť.

Blízko sebe, ale vysoko. Dýchej klidně.

Ujde to.

Ty jsi dřív střílel?

Nestřílel, soudruhu starší prapočíku.

Mám vyvinutý odhad pro vzdálenost.

Doneste SVG! (puška Dragunov)

Rozkaz!

Dej mu ji.

Vojín Vorobjev!

Zde!

Beze zbraně ke mně!

Provedu!

Vem si to. Upevnit na cíl!

Provedu!

Pohyb!

Hezký, Džakondo!

Hezké!

Hele, Džakondo, ale vážně!

Proč jsi šel do Afghánu?

Maloval bys na štábu. Vždyť tě tam chtěli.

To nepochopíš.

Tak to řekni jednoduše.

Jednoduše?

Vidíš ten tank?

Pěkný, viď? Taková síla

a žádné zbytečnosti.

Ani linie navíc.

Zbraně jsou ty nejhezčí věci, které lidstvo stvořilo během svého vývoje.

No a?

V době renesance existoval malíř jménem Michelangelo.

Jednou se ho zeptali, jak tvoří svoje sochy.

"To je prosté", řekl. "Beru kámen a osekám všechno, co je navíc."

Chápeš? Krása spočivá v absenci všeho přebytečného.

Žádné zbytečné tretky.

Ve válce je pouze Život

a Smrt. Nic zbytečného.

Válka je krásná.

Poslyš, Džakondo, vysvětli mi -

to jsi skutečně tupý, nebo si jen děláš srandu?

Co je na tom pěknýho?

Když se střeva namotávají na pásy?

Hraješ si na válku z nudy?

Říkal jsem ti, že tomu nebudeš rozumět.

Táhni k čertu, debile!

Chlapi, pošta!

- Dej mi to! - Klid! Klid!

Stasěnko.

Co je dneska za den?

Středa - třetí!

Voroběj.

- Ljutajev. - Pospěš si!

Suvorov.

Rjabokoň.

Všechno.

Jak všechno?

Vrať mi to!

Holky mně tahali na diskotéku,

ale nechci tam bez tebe, protože tě miluji.

Vrať mi to!

Večer jsem sbalila dva chlapy...

Vstávej!

Nějak si dovoluješ, hajzle!

Co děláte?

Vraž mu!

Do toho, Vrabče!

Pokračuj! Rozmazni ho!

Zastavte to, vojáci!

Pozor! Velká chyba, vojáci!

Před spánkem se hlaste v mé kanceláři.

Pašák, Vrabče! Dobrý!

Hezký, chlape!

Vyrovnat! Pozor!

Čelem vzad!

Kupředu!

Poslouchejte, kluci!

Jdeme všichni dohromady, nerozdělovat se.

Nahoře u toho šutru -

Vrabec, Stas a Rjaba, chytáte je za nohy a strháváte na zem.

Jedno jak, třeba zubama. Jasný?

Pinochet, Čugun, Džakonda se mnou.

- Řekl jsem, kupředu! - Tak jo, kluci, jdeme na to!

Kupředu!

Rovně, rovně!

Snaž se, Vorobjeve, snaž se!

Hurá!

Roto vstávat!

Vstávat, jsem řekl!

Všichni k zemi!

Na podlahu!

Plazit se!

Plazit se všichni! Cože?

Co? Cože!

Nerozuměl jsem! Vztyk!

Cože! Kdo to řekl? Kdo?

Kdo to byl?

Možná ty?

Kdo to řekl?

Pojď sem!

Chtěl jsi mi něco říct?

Řekni, řekni mi cokoliv!

Pošeptej mi to do ouška, prosím tě!

Všichni, všichni na jednoho!

Dělejte! Vy výsadkáři - já výsadkář! Nikdo se to nedozví.

Jsou tady normální lidi?

Nebo ustrašení srabi?

Co?

Že by zlý sen?

Vypadá to tak.

Nějak se to zase zhoršuje.

Počkejte, dneska na štábu říkali,

že znovu posílal žádost.

Chtěl s námi letět do Afghánu.

Dnes dostal zamítnutí.

Stůj, kdo tam?

Kdo potřebuje, ten jde. Kdo ne, ten stojí.

Rychle, rychle! Ticho.

Drž!

Nezbyly vám cigarety?

Hele, zase se ozvala.

Ta ale je...

Závěr má jak kulomet.

Kluci a co Dygala?

Ten nic.

Proč?

Protože proto.

Ljutyj. A já si říkal, kdo tam pujde s velkým kalibrem.

Nic nezůstalo?

Tady máš.

Najebu se tolik, aby se mi přes rok a půl ani neozval.

Chlapi, ještě si zapálíme, ne?

Vrabče, ty ptáku.

Víš, jak jsme kouřili v děcáku?

Po cikánsku - jeden pro všechny. Mám vám to ukázat?

Do toho.

Koukej, koukej, co dělá.

Clapci, všichni jste tak...

Ja vás všechny miluju...

Ani nevíte, jací jste... Všechny vás miluji.

Ptákovi už nenalévejte.

Nebo ho zase budeme nosit.

Jdu na to.

Poslyš, Vovko, jseš chlap?

Řekni, jseš chlap, nebo jak to je?

Nech toho, Olegu.

Proč?

Vždyť moje Olina - víš, jaká je?

Ale klidně ji miluj, na tohle se neptám.

Všichni máme Olinu. Každý z nás takovou má. Ale vzpomeň si, kým jsi byl, opeřenče.

Jenomže teď je z tebe skutečnej chlap. Zbývá poslední zkouška.

Musíš, ptáku, musíš.

Nejedeme do lázní.

Možná je to poslední šance.

Nemůžeš jít do války jako panic.

Chlapská věc, rozumíš?

Dělej, Vrabče, no tak!

Třeba se mnou nebude chtít.

Ona tě má nejradši ze všech.

Kecáš?

Já? Chlapi nelžou, těch se zeptej .

Dělej, jdi na to!

Stokrát tě viděla ve městě.

A ty si ji nevšimneš. Mrzí ji to. Mám pravdu?

Nemůžu přede všema.

Vydrž. Napij se. Hned jsem zpět.

Proč, je snad VIP?

Zklapni. Potom to pořešíme.

Dobře, Vrabče. A nechtěl bys helfnout?

Jdeš, Vrabče.

VDV do boje! (VDV - výsadkáři)

Šavle vyndat!

Napíšou - Hrdinně padl na bojišti.

VDV do útoku!

Jsme s tebou!

- Stasi. - Copak? - Co tak smutně?

Stýská se mi po domově. Dej mi práska.

Jde z toho trochu strach. Co, kluci?

Vážně. Bez drsných keců.

Strach.

Tak snad ne všechny...

Jestli hned, tak to není hrozné.

Nejhorší je, když zůstaneš mrzák.

Byl jsem ve špitále v Taškentu. Ležej tam chlapci.

Celé oddělení.

Každý se vejde na půl postele - vše, co z nich zbylo.

Tam od nás se vrátil jeden kluk.

Je celý. Jenomže střepina mu prorvala močový měchýř.

Z břicha mu vede trubička. K noze přvázanej pytlík.

Kořalka mu říkaj. (jako přístroj na výrobu kořalky)

Co tam dělá Vrabec? Usnul nebo jí čte knížky?

Vydrž, mrknu se.

Dobytci jste!

Dobytci!

Jste jak zvířata - s kýmkoliv, kdekoliv! Vám je to jedno!

Já takhle nemůžu.

Jak dobytek!

Chtěl jsem jak nejlíp.

Co tak zíraš?

Říkali ti někdy, že jsi moc pěkná?

Zamiloval jsi se? Tak se ožeň. A oni k nám mohou chodit na návštěvy.

Měla bys to vědět. Jsi velmi hezká.

Straší ti ve věži?

Jsem malíř.

Afrodita vycházející z mořských vln.

Afrodita!

Afrodita vycházející z mořských vln.

Bohyně krásy!

Moře smývá všechny hříchy!

Navždy nevinná hříšnice!

Bohyně!

Modlete se! Všichni na kolena, zmrdi!

Bohyně!

Chlapci, miluju vás!

Do řady!

- Soudruhu, starší praporčíku... - Pohov!

Ten čas letí...

Vlevo v bok!

Do letadla, pohyb!

Bahram, Afghánistán Den 153.

Krasnojarsk!

- Je někdo z Kamčatky? - Krasnojarsk se tu najde?

Já!

Odkud přesně?

Z Kraza.

Já jsem z Jeršovky. Krajan!

Hlavně v klidu!

Provedu!

Já odlétám, i ty odletíš!

Koukni, tumáš talisman.

- Sergeji! - Čtyři termíny nad normu, 28 bojových akcí a nic.

Nos ho a nesundávej! Rozuměls?

Jenom ho nos a nesundávej!

Příjdou další branci od nás, předej jim ho. Ale jenom našim!

Ano!

Jak se jmenuješ?

Oleg . A ty?

Cože? Neslyším! No to je jedno... Drž se!

Koukejte!

Veliteli, z pravé strany!

Dělej, dělej, dělej, pohyb!

...46 na 49, systém se automaticky zapnul...

Nastupte, rychle!

Brzdy!

Víc do leva!

Vyrovnej, vyrovnej!

(Moskva 5197 km, Kyjev 4549 km, Kábul 267 km, Taškent 1704 km, -možná- Baku 5109)

- Rjabokoň! - Zde!

- Bikbulatov! - Zde!

Ke 4. rotě za mnou.

Tak zatím, chlapi.

Držte se.

Vítězství, kluci!

Měj se!

No co, chuligani? Narkomani, alkoholici, sexuální maniaci!

9. rota

Za mnou!

Přivezli čerstvé maso.

Věšte se, duchové!

Vyrovnat!

Pozor!

Vojáci, gratuluji ke vstupu do chrabré 9. roty!

Něco mi uniká, vojáci?

Gratuluji,

ke vstupu,

do chrabré 9.

roty!

Hurá! Hurá! Hurá!

Už mě sereš, Chochle (nesp. přezdívka pro Ukrajince). Běž je vojebavat na plac!

Jmenuji se praporčík Pogrěbňak!

Zapomeňte, kým jste byli při výcviku. Tady nejsou premianti, ani tupouni. Tady nejste nikým.

To už jsme někde slyšeli.

Budu z vás dnem i nocí stahovat kůži, aby z vás byli normální bojovníci.

Jasné?

Ano, soudruhu praporčíku.

- A? - Ano, soudruhu praporčíku!

To je dobře.

Vojín Čugajnov.

Co že je tak poďobaný?

To je kulomet vojína Samylina. Zemřel smrtí hrdinů.

Složil s nim 7 duchů. (přezdívka pro zkušené afgánské bojovníky)

Dostal za to vyznamenání.

Je trochu poškrabaný, pač dostal granátem.

Nevadí, to si zalepíš.

Hlaveň je křivá. Jak s tím mám střílet?

Tohle je velká čest, ty poleno!

Měl bys bejt hrdej, a ty vyvádíš!

- Soudruhu... - Vojíne! Podepiš se.

Vlevo v bok! Pochodem vchod!

Kdo byl váš velitel?

Starší praporčík Dygala.

Saška?

Myslel jsem, že ho úplně vyřadili. Tamhle spal.

Celou noc skřípal zubama. Furt chodil do útoku. Vyspat nás nenechal.

- Potom ho odvezli. Do Taškentu, snad do nemocnice, ne? - Hmm.

Dobrej chlapík. Veselej. Smál se.

Měl nějakou nemoc. Slyšíš, mediku?

Zranění se tomu říká.

Myslel jsem, že řekneš něco inteligentního, čurko jedna! (nesp. označení pro "šikmooké" národnosti SSSR)

- Nech mě být! - Tohle vím i bez tebe.

- Je tam ještě Bělosněžka? - Ta jo.

Co, umělče?

Podobná?

Viceméně.

Dělal to jeden známej. Zpaměti.

Poslouchej, Chochle!

Rajče, vošoust jeden ze skladu, mu vydal poškozený kulomet Samylina.

Novej kulomet určitě dávno odepsal a prodal.

Obchoduje se zbraněma?

Pro někoho válka, pro jiného kojná.

Soudruhu praporčíku, je pravda, že za tři dny jdeme do boje?

Není to boj, ale bojový výjezd.

Úkolem je obsadit vyvýšeninu nad cestou a bránit jí. Chránit naše projíždějící kolony.

To je všechno?

Všechno. A ty sis myslel, že jsme u Stalingradu?

Kolono, vpřed!

To je chlap! Toho tak odlít z bronzu!

Kogramat.

Cože?

Kogramat.

Dušmani mu dali tohle jméno.

V překladu: Zlý obr.

Náš velitel roty, je jedinej takovej v celým Afghánistánu.

Třikrát ho navrhovali na Hrdinu. (asi vyznamenání Hrdina SSSR)

Jenomže ten se po návratu z akce

pokaždé opije a vrazí pár do zubů někomu ze štábu.

K soudu ho nedají - a zase je bez hvězdičky.

Afanasiji, kdo je to?

Zelení.

Afgánská armáda. Spojenci podělaný.

Není nic horšího, než s nimi spolupracovat.

Jak začne jít do tuhýho, vypaří se.

Myslíš, že tě kryjí, a oni jsou 3 km za tebou.

Hezky za tvými zady.

Kvůli těmhle teploušům jsme se dostali do obkličení.

A kde začíná území dušmanů?

Hned za kontrolním stanovištěm.

To jsou oni.

Šuravi - bratr i přítel.

A v noci vyhrabe pušku -

Allah akbar, ufikne ti kebuli a zmizí.

Nespěchej do boje. Ještě to stihneš.

Už jste se vsadili, kdo sejme prvního Ducha?

Jasně, že jo.

A vo co?

Karton Marlborek.

Dám ještě jeden.

A kdo byl první u vás, soudruhu praporčíku?

Samylin. První ducha sejmul,

první odletěl v truhle. Tedy aspoň to, co z něj našli.

Stanoviště v Anave Den 164.

Tohle jsou oni - divoši!

Předsunuté stanoviště.

Vyložíme zásoby a pokračujeme.

To ho budeš sebou vozit?

Ovšemže.

Co až vyroste?

Vezmu ho sebou.

A pak ho sežereš?

Jsem snad Korejec?

- Kousni ho, jen ho kousni! - Stačí?

- ...Serjogo! - Dobrý.

Zkvasilo se?

Bylo to na slunci, Serjogo. Čistá Massandra.

Odlejeme tak 5 litrů, pohostíme chlapce.

- Tak, kluci, na setkání! (mluví ukrajinsky) - Popojedem!

Poslyš, v čem teď choděj buchty?

Ten už půl roku nebyl na vycházce.

V sukních, v džínách...

Vím, že nenosí neprůstřelné vesty a helmy.

Já se tě ptám, v jakejch sukních? A nešetři podrobnostmi.

Letos se nosí takový sukně -

úplně průhledný. Proti světlu je všechno vidět.

Koukneš - nohy má jak vzpěrač, ale pořád jí sluší.

Takový?

Ne, trochu delší.

Střih je o něco širší.

Je taková volná.

Jak zafouká, hned se všechny chytaj za sukně.

A co Gorbačov?

Poslouchám to v rádiu, a ničemu nerozumím. Perestrojka a tak...

Co říkají lidi?

Hej, zavřeš už klapajdu?

Vidíš, že tu s někým mluvím?

To si takhle jedna jde a sukně dělá tam a zpět...tam a zpět...?

- Takhle? - No jo.

Fakt?

Fakt.

Mrchy jedny.

Jak dlouho tu dřepíte?

Rok a půl.

15 měsíců.

Umím počítat i bez tebe, chochle zajebaný!

S tebou je to na hovno, pokoj člověku nedopřeješ!

Co s tím furt máš? Chochle, chochle... A kdo jsi ty?

Kozle horský! Černý! Včera teprve slezl z kopce.

Záchod jsi viděl prvně v kasárnách!

Ty že mě chceš srát? Pojď si to vyříkat!

Ticho. Napijeme se na civil.

Moskevský čas: 22 hodin. Začínáme koncert na přání posluchačů.

Tak co, chlapi, zastřílíme si?

Sehni se.

Nazdar.

Zdarec, chlapi!

- Tak co? Už jdou? - Jdou.

- Kolik? - Pět či šest, zatím nevím přesně.

Nad želvou, vlevo třicet metrů, u velkého zubu.

Hned pod slonem.

Tady je máme.

Usaďte se co nejpohodlněji

u vašich rádiových přijímačů! Asi pět jich je.

Ahmed.

Ahmede, jsi to ty?

Salam alejkum, kamaráde!

Ahmede, to jsi furt naživu, hovnožroute poďobaný?

Kurevníku neukojený, vlezdoprdelko podělaná!

Za chvíli tě zabiju.

Loša, (asi myslí Aljoša) já zas rád krájet tvoje střeva!

Já tvá máma jebal, táta jebal, bratr i sestra jebal!

Jebalka ti nevyrostla.

Pal.

A teď vaše oblíbená skladba od skupiny AC/DC! Začni!

Odcházej.

Koncert na přání posluchačů je u konce. Těšíme se na vás příště.

Jdeme, chlapi.

Stůj! Stůj! Stůj!

- Loša? - Voloďa.

Voloďa. Salam, Voloďa.

To ty jsi Ahmed?

Ahmed, ano.

Moje rychle odcházet, tvoje vůbec nečekat.

Úplně brzy.

Žila Taškent? Otec, matka - Taškent?

- Krasnojarsk, Sibiř. - Ó, zima.

Holka je v Sibiř? Miluješ?

- Jak jmenovat? / - Olina. - Olina. Hezký?

Ano, velmi.

Já také mám - krásný Fatima.

Velmi miluji.

- Snoubenka? - Ano, snoubenka.

Sousední kišlak.

Snoubenka, žena, milovat.

Voloďo!

Moje jít pryč.

Brzy...jít pryč.

Voloďo!

Voloďo!

- Ty jsi střílel? - Odkud se tu vzal? Hele ho!

Úplně ztratili respekt, lezou sem za bílého dne.

- To je Ahmed. - Patefone, dyť je to tvůj kámoš! - Dejte mi svátek.

Zrůda smradlavá, aspoň se mu kouknu na ksicht.

Tři naše dostal.

Kurva.

Tak co, první zásah? Můžeš si udělat zářez.

Tohle je tvoje, Vrabče!

Sbohem, drahý příteli. Již nikdy tě nepotkáme.

Avšak navždy zůstaneš v našich srdcích.

Jdeme, chlapi?

Kolona, zastavit!

Vystoupit! Jsme na místě!

Vlak již dále nepokračuje, prosíme o uvolnění vagónů!

Kámen.

Zaujmout pozice a opevnit se!

Pojď sem.

První, tady devítka.

Zaujali jsem pozici.

Stát! Dva kroky vzad!

Špacíruješ snad s holkou u řeky? Pod nohy se nekoukáš, magore?

Nevidíš? Leží tu lísteček.

Nejzákeřnější mina.

Naše. Duchové takové nemají.

Sami zaseváme, sami se vyhazujeme do vzduchu. (odkaz na to, že tyto miny byly schazovány z letadel na cesty, kde se předpokládala nepřátelská aktivita)

Šlápneš, urve ti to nohu po samý kotník.

Zpátky všichni .

Provincie Chóst, kóta 3234 Den 181.

Vem si velký.

Támhle ještě kámen.

Dej ho sem.

Dělej.

Kam jsem ti řek, že ho máš dát!

Zprava pohyb! Pal na průsmyk!

Naši.

Zdravím, soudruhu kapitáne!

Koukni se.

- Náš Rjaba. - Kluci, přeberte vojáka.

Vzdálené stanoviště rozstříleli. Zbyl jenom on.

Rjabo.

První!

První zde.

- Druhý! - Druhý zde.

- První! - První zde.

- Druhý! - Druhý zde.

- Já, já...já ne...ne...nechtěl jsem. - Ale no tak, Stasi.

Měl jsi zlý sen?

Vstávej, ty kurvo!

Víš, jak se to dělá? Co?

Vlezou až sem, přímo SEM a podříznou 30 chlapů.

Jednoho po druhým.

Podříznou tě - od ucha k uchu, jak podsvinče.

Kvůli jednomu zmrdovi jako jsi ty, který usnul na hlídce.

Tohle není výcvikový tábor! Tohle je válka! Nenapíšou vám nedostatečnou! Zabijí vás!

Seberte to hovno.

- Vorobjev, vystřídej ho. - Provedu.

Afanasiji, Kurbaši, za mnou.

Provincie Chóst, kóta 3234 Den 210.

- Hezký! - Nakreslíš mi to potom taky?

Začnem.

Džakondo!

- Volá tě Chochol. - Až se vrátím dodělám to.

Soudruhu praporčíku, vojín Pětrovskij hlásí splnění rozkazu.

Koukej, přebíjím.

A tady máš na čumák.

Naval prachy, čurko!

- Zpozdil jsi se o dvě minuty. Máš? - Jo.

- Tohle mi vysvětli - střílíš si ze mně? - Nikdo je nemá, soudruhu praporčíku.

To je vše, co zbylo.

Víš, kdy sem pojede kolona? Za den, dva, týden? Jak dlouho tu budeme tvrdnout?

Za hodinu tu budou dvě krabičky, jasný!

- Kde je vezmu? - Je mi to u prdele!

- Najdeš, ukradneš, porodíš. Jasné, vojáku? - Ano.

Odchod.

- Rozdávej. - Do toho, podvodníku.

Kluci, máte zápalky?

Bačo!

Zastav!

Říkám ti, stůj, potvoro!

Zápalky, rozumíš? Zápalky.

Já - tobě - tohle.

Ham - ham. Dobrý to je - dobrý. Tohle - já - tobě - chutné.

Ty - mně - zápalky.

Hadži Murate!

Zakázáno.

Haram.

Haram.

Zakázáno.

Choď, choď!

Pojď sem. Kdo ti dovolil opusti pozici?

Hraješ si na hrdinu, Picasso? 3 směny navíc.

- Provedu! Tři směny navíc. - Ajvazovskij, kurva.

Kdes byl tak dlouho? Už jsme chtěli jít na zteč. Rozebírat kišlak po kamenech.

Maš?

Koukej. Celý mokrý.

Šikovný. Vlast ti to nezapomene.

Jedou.

Těch teda je.

Duchové!

Odkud se berou?

K zemi!

Palte!

Rota do boje!

Střelo, Střelo!

Tady Sokol!

Příjem!

Střelo, Střelo. Slyšíš mně?

- Příjem! -...zleva, zleva po nás jdou!

Zastavte to!

Ne!

Tamhle jsou!

Kurbaši, kryj kapitána!

Stasi, vem kapitána!

Vrabče, Džakondo, Ljutyj, za mnou!

Vem ho!

Zpátky!

Půjdu napřed.

Zalehnout!

K zemi!

Vrabče, na zem!

Jdeme.

Dolů!

Stát.

A hele, Vrabec.

Kams poděl zbraň, zabijáku?

Odchod. Už jsou v kišlaku.

Chochle, máš střed.

Já půjdu z pravé strany.

Jdeme.

Čugun, Kurbaši - dvorek vpravo.

Stas, Ljutyj - dvorek rovně.

Kde to bylo?

Stasi, Stasi!

Kam jsi to lezl?

Palbu zastavit!

Nestřílet!

Pojď, pojď!

Už. Už.

- Bolí to. - Jasně, že bolí. Já vím.

Chochle, odcházíme!

Za chvíli sem spustí GRAD!

Kam jsi to vlezl, mladej?

Už, už, vydrž. Kurbaši!

Tady! Stas je raněnej!

Pospěšte! Zpátky!

Stasi, nezavírej oči!

Všechno bude dobrý.

Stasi, nedělej to!

Nezavírej oči, Stasi. Dívej se na mě.

Afghánistán Den 237.

Jdeme!

Chytej.

Koukej, co dělají!

Konec, padáme!

Jen si zastřílej, debílku!

Chlapi, k zemi!

To jsou ale hajzlové! Ještě tě zastřelej kvuli krabici konzerv půl roku před civilem!

Ty máš do civilu stejně blízko, jak do Číny pozpátku.

To my s Kurbašim jdeme pakovat kufry.

Možná jsme neměli, není to hezký. Třeba to vezli na předsunudé stanoviště.

Jen si poučuj! Víte, kdo je náš Vrabec?

Práskni to na sebe, ptáku!

Nemám se za co stydět - Pedagogická fakulta.

Vrabec je náš učitel.

- Co je na tom legračního? - Buď rád, žes na mě nenatrefil ve škole...

- Učitelé se do naší třídy báli chodit. - Kolik vás tam bylo kluků?

- Tři. - A baby?

Tos je měl všechny? Nebo jsi měl nějaké i do zásoby?

No tak, kluci, ten má přece Olinu.

Určítě přijedu, abych kouknul na tu Olinu. Zázrak přírody.

Počkejte.

Takže tu máme Vrabce, kerý bude stát s ukazovátkem u tabule.

Ty jsi taky jasný, Džakondo!

- Kurbaši bude operovat lidi. - Nebudu, už nebudu. Stačilo mi to tady.

Budu veterinář. Koně, ovce...

A ty Chochle? Vrátíš se z Afghánu - co budeš dělat?

- Budu pít. - No to je jasný. Týden budeš pít. A potom?

Zase budu pít.

- A dál? - Dál také.

Dokud na tohle všechno nezapomenu.

No a pak se zvednu, opláchnu si ksicht

a začnu žít nový život, jestli se mi to podaří.

Provincie Chóst, kóta 3234, nový rok 1989 Den 267.

Rychlejc, ptáku! Kvuli tobě jsme propásli Nový rok v Krasnojarsku.

To nic, tenhle z Vladivostoku je od rána na hadry.

- Poslouchej, Čugune. - No?

Ty jsi schoval kompot?

- Proč hned "schoval"? - Tak kde je?

- Prostě jsem zapomněl. - Prej zapomněl! Chtěls to sloupnout pod peřinou,co!

Bratříčci!

Bratři! Pinochet!

Vítej!

- Odkaď se tu bereš? - Poslali mě sem. - Za co?

Vymlátil jsem jednomu trotlovi pár zubů. Prý - že mlaskám jak prase.

Prase je pro muslimy špinavý zvíře, chápeš... Za takový slova se u nás střílí.

- Dej mi napít. - Špiritus!

Tak jo.

Seznamte se!

Afanasij - starší poručík.

Kurbaši - medik.

A to je Chochol.

Pro někoho Chochol, pro jiného soudruh praporčík.

No tak, Serjogo, ten je náš - od Dygaly.

Vítej.

Tak se posadíme, ne?

- Nalej. - Chlapi, mluví Gorbačov - dej to víc nahlas.

Vzpomeneme na uplynulý rok! Na Starý rok!

Aby všechno zlé zůstalo za námi.

Další kolo!

- Na civil! - Hurá!

Letos do civilu, chlapi.

Nalévat!

Bratři, třetí přípitek.

Na naše padlé kamarády.

Za Samyla, za Nikitu Balašova, za Potapa...

Za Rjabu, za Lysého, za Kosťana...

Za všechny, co se toho nedožili.

Za Stase.

VDV vpřed!

Nespi, změníš se v kůzlátko! (odkaz na lidovou pohádku)

Kluci, Duchové!

Roto, do boje!

- Spoj se se štábem. Rychle! - Fofrem náboje!

To jsme dopadli. Tihle budou válčit do posledního.

No tak pojď sem, pojď!

- Střílejte! - Jsou ztráty? / - U nás máme dva!

Hlídka padla! Chybí Džakonda!

Kurvy!

- Ústup, ústup, chlapi! - Minomety! K zemi!

K zemi!

Sokole! Sokole!

Kde je kapitán?

Vrabče!

- Vrabče! - Tady!

Za kapitánem do zákopů! Tady nás rozmaznou!

K minometu!

Máš je vpředu mezi kameny. 150 metrů.

Rozumím - 150 m!

Palte!

Dobrá trefa, chlapi!

Ranění ke mně!

Kapitán je mrtvý. Kdo z důstojníku zůstal?

Je tu někdo takový?

Roto, na můj rozkaz k boji...

Allahu Akbar!

- Jdou! - Roto, do boje!

Pojď sem!

Vorobjeve, Čugune - střed!

Nenechte je přiblížit se!

Kolik vás, kurva, je?!

Nemá to smysl. Nikdo tu není.

Neplýtvej. Třeba se ještě budou hodit.

Vždyť se tu musejí objevit...

Když jsme se s nimi celý den nespojili.

- Serjogo? - Hmm?

Proč furt střílej ze samopalů?

Do minometů jim třeba došla munice,

ale granátů maj přece dost, ne?

Ti čekají na kolonu, na nás kašlou.

Zatím...

Hej, Vrabče, vylez. Nic ti nebude.

Vydrž chvíli. Už to nepotrvá dlouho.

- Za chvíli příjdou naši. - ...zima je mi...

Přiletí vrtulník, vyzvedne tě.

Do Taškentu.

Tam je dobře, teplo.

Sestřičky a župánky...

- Jak dlouho tu sedíme? - 3 hodiny.

Za chvíli to začne.

K zemi!

Dodělávají nás z granátometů!

Chochle!

- Kurbaši, sem! Chochol je zraněný! - Provedu...

Kurbaši!

Allah Akbar!

Vrabče! Plaz se k nám! Slyšíš?

Doplaz se k nám, Vrabče!

Honem!

Vorobjeve, mákni!

Čugune, to ne, to ne!

Vrabče!

- Zůstal někdo naživu? - Já jsem tady.

Chlapi, vidíte Duchy?

- Z této strany nejsou. - Tady se zdá, že také nejsou!

Tady máte, kurvy!

Stačí! Už stačí!

Kdo z důstojníků zůstal?

- Kdo z veteránů? - Žádní už nejsou!

Na můj rozkaz!

Odpočítat z tamté strany!

První.

Druhý.

Třetí.

Čtvrtý.

Pátý.

Šestý.

Sedmý.

Všechny obejít - posbírat munici, která zbyla.

Mám dvě rakety.

Zbyly mi dva granáty.

To ani nestačí na zastavení jednoho útoku...

Už se činí.

Za chvíli příjdou - udělaj s námi krátky proces.

Roto, do boje!

Na můj rozkaz -

VDV vpřed!

Naši!

Soudruhu plukovníku, 9. rota splnila rozkaz.

Kolona může projet.

Žádná kolona nebude - odcházíme.

Soudruhu plukovníku, výšina je naše!

Kolona může jet.

Slyšíš mě, synku? Proč nefungovalo spojení?

Proč nebylo spojení? Slyšíš?!

Afghánistán, Čaugani, 9. února 1989

Opouštěli jsme Afghánistán.

My, 9. rota, jsme vyhráli naši válku.

Tehdy jsme ještě mnohé nevěděli.

Nevěděli jsme, že za 2 roky zanikne stát, za který jsme bojovali.

Že začné být nemoderní nosit vyznamenání neexistující země.

Nevěděli jsme, že praporčík Dygala zůstane na druhý termín.

Že bude s jednotkou převelen do Ruska - kamsi do okolí Tuly.

Za rok dostane mrtvici během nočního pochodu.

Nevěděli jsme, že Bělosněžka zůstane s matkou a jinými ruskými rodinami

v opuštěném městečku u afghánských hranic a že prostě zmizí.

Něvěděli jsme, jak se k nám zachová krutý život.

Někdo si bude žít jako kníže, někdo klesne až na samé dno.

Nic z toho jsme tehdy nevěděli.

Tehdy jsme nevěděli, že v chaosu při stahování velké armády na nás jednoduše zapomněli -

na tom vzdáleném návrší.

Odjížděli jsme z Afghánistánu.

9. rota

My - jsme vyhráli.

Film je natočen podle skutečných událostí, které se udaly 8. ledna 1988 v provincii Chóst - kóta 3234

Věnováno otci

Dodatek překladatele: V listopadu 1988 zahájila sovětská armáda,

s účastí jednotek afghánské armády loajálních prosovětskému režimu, operaci Magistrála s

cílem uvolnit blokádu afghánského města Chóst.

Sovětští výsadkáři byli vysazeni na výšinách okolo cesty z Gardezu do Chóstu. Jednou z těchto výšin byla i kóta 3234,

kterou bránila, s dělostřeleckou podporou, 9. rota 345. gardového výsadkového pluku Sovětské armády o síle 39 mužů.

7. ledna 1988, v 15.30 hodin, na kótu 3234 zaútočila jednotka přibližně 200 až 400 dobře vyzbrojených a organizovaných

mudžáhidů. Po odražení tohoto útoku následovalo v průběhu 12 následujících hodin dalších 11 útoků,

které byly rovněž odraženy. 8. ledna 1988 se mudžáhidové stáhli.

6 sovětských výsadkářů v bojích zahynulo, 28 bylo zraněno, z toho 9 těžce.

Dva ze zabitých výsadkářů obdrželi titul Hrdina Sovětského svazu.

Ztráty mudžáhidů se (vzhledem k odkrytému terénu pod kótou, dělostřelecké podpoře obránců

a intenzitě útoků) odhadují na přibližně 100 mužů.

Zdroj: Wikipedia-otevřená encyklopedie

Z ruštiny přeložil a za pozornost děkuje Alfa

Prečasoval Penclen

www.titulky.com