Original subtitles

Je to pravda?

-Zabil jsi Markuse? -Ne.

-Ve zprávách říkali, že... -Byla to nehoda.

Pohádali jsme se. Spadl ze schodů.

Markuse jsem nezabil.

To bych neudělal.

Znáš můj i Markusův temperament. Byla to nehoda.

Hledá tě policie.

Neměla bych s tebou vůbec mluvit.

Musím se rozloučit s Markusem.

-Nemůžu uvěřit, že mě o to žádáš. -Ano.

Mohli by mě vyhodit, když tě pustím dovnitř. Je to nelegální.

Když půjdu na policii, už mě nepustí ani na pohřeb.

Tohle je jediná šance, kdy se mohu s bratrem rozloučit.

-Nemůžu, Holgere. -Zaplatím ti.

Cos to říkal?

Při rozvodu jsi o hodně přišla. Nebylo to vůči tobě fér.

To je pravda, nebylo. Alespoň z finančního hlediska.

-Teď to můžu napravit. -Nechci tvoje peníze!

-Já vím. -Opravdu?

-Snažíš se mě uchlácholit? -Ne. Byl jsem tehdy jako slepý.

Mnoha lidem jsem ublížil.

-Snažím se to napravit. -Nejsi žádný hlupák.

Lidé od tebe chtějí něco, co jim nejsi ochoten dát.

Ano.

Co se stalo?

Mezi tebou a Markusem?

Markus mě chtěl zničit a převzít firmu. Pohádali jsme se.

Možná jsem na něj moc tlačil.

Zuřil jsem. On mě zradil.

Neplánoval jsem to. Byl to jen instinkt.

Nebyla to vražda.

Víš, co mi řekl, když jsem ho viděla poprvé?

Tam v parku, když jsi mě představil své rodině.

Vzal si mě stranou a poděkoval mi, že jsem tě udělala šťastným.

-Markus chtěl, abys byl šťastný. -To už je dávno.

Ne. Markus tě znal. Bral tě takového, jaký jsi.

Také jsem pro tebe chtěla jen to dobré.

Myslela jsem to s tebou dobře.

Ale tys ze mě udělal svého nepřítele. Myslela jsem, že tě obtěžuji.

-Bylo to jinak. Měl jsem strach. -Z čeho?

Že ztratím svobodu.

Rodina tě brzdí v cestě na vrchol a stahuje tě dolů.

Uvědomuješ si, jak to zní krutě.

Posloucháš se vůbec?

Promiň.

Omlouvám se.

Zklamal jsem tě.

Nic mi nedlužíš.

Já vím.

Proboha.

Mám chuť vystoupit z auta a zavolat policii.

Dobrá.

Jdeme.

Je tady zadní vchod. Chodí tudy jen pár lidí.

Jeho tělo bude pravděpodobně v márnici. Na zítřek je naplánována pitva.

Markus mě nenáviděl.

-To není pravda. Měl o tebe jen starost. -Jak to můžeš vědět? Mluvila jsi s ním?

-Občas. -A kdy naposledy?

Před pár měsíci.

Pojď. Tudy.

To bylo ještě předtím, než se mě rozhodl zničit.

To nevím. Pro mě to byl prostě Markus.

Tvůj malý bratr, který k tobě vždycky vzhlížel.

Co ti řekl?

Mluvil o nějaké Christině. Bál se, že tě chce využít.

-Nebyl jsem do ní zamilovaný. -To jsem si myslela i já.

Byla to talentovaná a citlivá žena.

Christina pro mě byla jako dítě, které jsme měli mít spolu.

Tys děti nechtěl.

Tohle je něco jiného. Myslel jsem si, že to nezvládneme.

Pokud ti na ní záleželo, proč se jí Markus bál?

Nelíbily se mu mé plány, které jsem měl s Christinou ve firmě.

Měla ve firmě pracovat?

Měla mě nahradit. Markus to zjistil a teď jsou oba mrtví.

-Ano. -Počkej tady.

Jdeme.

-Mám tady s tebou zůstat? -Ne.

Chci se jen rozloučit.

Pak půjdu na policii.

-Počkám venku. -Dobře.

Promiň.

Omlouvám se.

Mám tě rád.

Na chvíli si sedni.

Co ti řekl?

Co říkal, když jste se viděli naposledy?

Nic moc. Mluvili jsme o tom, jak jsi tvrdohlavý.

Co dál? Neřekl nic jiného?

Ani ne.

Co jsi chtěla říct?

Zaváhala jsi.

Mluvili jsme o různých věcech, nebylo to o tobě.

-Cože? -Musíme už jít, Holgere.

Jestli tě tady najde policie, budu v maléru.

Dobrá.

Dobrá.

Tudy.

-O čem jste s Markusem mluvili? -Záleží na tom?

Možná. O co šlo?

Markus se ptal na jednoho z mých pacientů.

-O nic nešlo. -Na tvého pacienta? Proč?

Tvrdil, že to je jeho kamarád, ale byla to lež.

Jsem vázána profesním tajemstvím.

-Na koho se ptal? -O svých pacientech nesmím mluvit.

Markus nebere ne jako odpověď. Něco udělal. Cítím to.

Prohlíželi jsme si spolu na počítači staré fotografie.

Když jsem odešla, otevřel v počítači složky mých pacientů.

-Četl jejich zdravotní záznamy? -Ano.

-Co jsi udělala? -Zjistila jsem to až když odešel.

Některé složky a dokumenty zůstaly otevřené.

-Docvaklo mi, že to byl on. -Markus je četl. Jak jsi reagovala?

Zeptala jsem se ho na to, ale popřel to. Nechtěla jsem to rozmazávat.

Jen by mě obvinili, že jsem dovolila neoprávněné osobě přístup k dokumentaci.

-Proto jsem to nenahlásila. -O koho se Markus zajímal?

To ti nemohu říct, Holgere.

Pokud Markus ukradl informace, musím vědět, koho se týkaly.

-Na tom nezáleží. -Markusovi na tom záleželo.

-O koho šlo, Camillo? -Uklidni se! Šlo o Viktora Mallströma.

Můj pacient Viktor Mallström.

-Znáš ho, že? -Podniká ve stavebnictví jako ty.

Je do toho zapletený. Markus s ním měl vztah.

-Oni byli milenci? -Skrýval to přede mnou.

Muselo to začít dříve, než šel za tebou. Co se dočetl?

Co se o něm Markus dozvěděl?

Mallström se straní lidí. Nemá mnoho přátel.

Požádal mě, aby se mohl léčit co nejdál od Stockholmu.

Tudy.

Co mu bylo?

Měl sebevražedné sklony. Dohlížela jsem na jeho terapii.

Jaká byla jeho diagnóza?

Mallström se nervově zhroutil, když ho opustil jeho přítel.

Měl potíže s respektem.

Pro milovanou osobu byl ochoten udělat cokoli.

I kdyby ho to stálo život. Pomohla jsem mu postavit se na nohy.

Pro Markusův plán byl ideální.

-To nevím. -Ale já ano.

Když ti Markus řekl, že Mallströma zná, proč jsi mu nevěřila?

Všimla jsem si, že mluví tak, abych si myslela, že ho zná.

Někdo mu asi řekl, že léčíš Mallströma, ne?

Možná. Já nevím.

Pak setkání s Mallströmem nebyla vůbec náhoda.

Někdo ho musel na Mallströma nasměrovat.

-Někdo mu musel pomoci. -Mě se neptej. Já o ničem nevím.

Beatrice požádala Markuse, aby nechal sledovat Christinu.

Tak se dozvěděl, že firmu má převzít Christina,

ale Beatrice si to nechala pro sebe.

Na rozdíl od Markuse.

Ten kontaktoval Mallströma, pak Liz a Ottu.

Kdo za tím je, když to není Beatrice? Co mi uniká?

Na někoho jsi zapomněl.

-Na koho? -Na svoji matku.

-Na Elisabeth? Co je s ní? -Vy dva jste se nikdy nehádali kvůli penězům.

Chtěl jsi jí vždycky dokázat, že to zvládneš bez ní.

Můžeš mě přestat analyzovat?

Bez jejího svolení jsi nikdy nic neudělal.

Poté, co jsem převzal firmu, se o ni nezajímá.

Je v důchodu. Je to jen figurka.

Firma je v potížích a tys ji chtěl předat Christině.

-Neříkej, že to Elisabeth nezajímalo? -Nezajímalo.

Sklízí jen plody své dlouholeté tvrdé práce.

-Chce pro tebe jen to nejlepší? -O čem to kurva mluvíš?

Já...

Jestli něco víš, řekni mi to. O co jde?

Když jsme začali mít manželské problémy a tys přesvědčil Elisabeth,

aby ti předala firmu, chodila jsem na terapie.

-Kam tím míříš? -Elisabeth...

Že nebyla těhotná, když ses narodil.

Není to tvoje biologická matka.

Chceš říct, že jsem adoptovaný?

-Tohle jsi zjistila na terapii? -Zkoušela jsem, co jsem mohla.

Chtěla jsem si promluvit s porodní asistentkou o tvém porodu.

Možná měla Elisabeth poporodní depresi.

Něco, co by vysvětlovalo váš vztah.

Tvůj rodný list jsem nenašla.

Narodila ses v nemocnici Rigshospitalet, ale Elisabeth tvrdila, že rodila doma.

Nedávalo to smysl. Proč by o něčem takovém lhala?

Tak jsem se v tom začala šťourat. Nebylo moc zákonné.

Našla jsem dokumenty o adopci.

Podepsané Williamem a Elisabeth.

To není možné.

Ty...

Ty lžeš.

Mé jméno.

To je...

Nebyl to Markus, kdo chtěl Christininu smrt.

Byla to Elisabeth.

Byla zdrcená, když jsem odkoupil Markusovy akcie.

Zabila Christinu, aby mě zničila a dosadila ComTech.

Mallström měl Markuse rád a ten mu bezmezně důvěřovat.

-Ve tvé kanceláři našel důkazy. -Omlouvám se.

Měla jsem ti to říct.

Tys neudělala nic špatného. To Elisabeth mi lhala.

Odvezu tě na policejní stanici. Všechno jim řekneš.

Pojď, Holgere.

-Musím si promluvit s Elisabeth. -Ne, Holgere, ty...

Camillo! Zajdu na policii sám.

Ale nejdříve...

Musím si promluvit s Elisabeth.

www.titulky.com