Original subtitles

NESROZUMITELNÝ HOVOR

-Hele, já už budu muset jít. -Ne! -Tak ahoj.

-Pozdrav starýho!

-Čau!

PODIVNÝ ŠRAMOT

-Poškozená: Petra Roubíčková, 29 let. Bydlí 3 minuty pěšky odsud.

Tímhle směrem.

Její manžel.

Nevrátila se v noci domů, tak ji šel hledat.

-Čau. -Až ji našel. Uškrcená.

Poloha těla není původní, jak se ji snažil oživovat.

-Peněženka, karty, mobil, klíče, všechno.

Takže loupež to asi nebyla.

-Zbitá ani znásilněná není?

-Kromě tý strangulačky nic. Můžeš být naprosto klidnej.

-Pachatele mohl někdo vyrušit. -Myslíš toho tvýho pachatele?

Ty ho asi nedostaneš z hlavy, co?

-Jak dlouho tady leží? -Tak 2 hoďky.

-Tak to sedí, protože ve 22.15 měla přijet busem z města.

A zastávka je 5 minut tudy.

-Hele, odkud toho manžela můžu znát?

-To je Václav Roubíček.

Má nadaci na podporu rodinám obětí trestných činů.

-Nějakej feťák mu přepadl matku a on všechny prachy,

který v životě vydělal, vrazil do tý nadace.

-Furt si stěžuje na práci policie. Prej děláme všechno blbě.

-Tak na to myslete, až s ním budete mluvit.

-A dělejte všechno dobře. -A nechceš to radši udělat ty?

-Tak vy jste tady nejlepší, ne? Tak jo, nebo ne?

-No jo. -Tak vsadíme na jistotu.

-Hlavně se držte předpisů. -To my jinak neumíme.

-Když jste sem přicházel, nevšiml jste si ničeho neobvyklýho

nebo někoho podezřelého? -Víte, odkud vaše žena jela?

-Všechno je to vaše vina.

Nemuselo se to vůbec stát.

Nahlášený jste to měli už dávno.

-Nerozumím. Co jsme měli nahlášený?

-Já to tak nenechám.

-Pane Roubíčku, já chápu, jak se asi cítíte...

-Promiňte, já mám doma čtyřletého syna.

-My vás tam hodíme. Já vím, že to máte kousek,

ale ať jste u syna co nejdřív.

-Naše nadace pomáhá poškozeným řadu let, takže mě nemusíte poučovat,

jaká mám práva a povinnosti. Děkuju za odvoz. Nashle!

-Pane Roubíčku, vaše žena byla zavražděna a naší povinností je...

-Vaše povinností bylo ji ochránit, a jste nedokázali,

takže si vaši aktivitu strčte někam!

-Možná by nám hodně pomohly kamerové záznamy z vašeho domu.

-Mimo svých práv a povinností znám dobře i pravomoci policie,

takže se laskavě obraťte na soud se žádostí o svolení.

-Jestli k tomu budete přistupovat takhle,

tak si na svolení počkáte s náma. Ale u nás.

A o syna se vám zatím postará sociálka.

Vyšetřujeme vraždu. -Vraždu vaší ženy.

A toho hajzla chceme dostat. K tomu potřebujeme vaši pomoc.

-Hotovo. Všechny záznamy čtrnáct dní dozadu.

-Díky.

-Synovi ráno řeknu, že už nemá mámu.

-Můžeme zavolat krizového interventa. Pomůže vám.

-Ne, děkuju.

-Víte, kde vaše žena večer byla?

Myslím, jestli víte, odkud se vracela.

-Byla s kamarádkou.

Lenka Wienerová. Bydlí tady kousek.

Chodily občas na víno. Když se asi v 11 nevracela,

tak jsem se jí zkoušel volat. Potom jsem šel naproti k autobusu.

Pak znovu.

A pak jsem ji našel.

-Říkal jste, že jste s vaší paní něco hlásili.

-No jistě, že jsme hlásili.

Robert Protivanský.

Žádal naši nadaci asi před rokem o finanční podporu na svůj projekt.

Úplná fantasmagorie.

Zamítli jsme to a on se začal mstít.

Vymyslel si, že Petra je týraná.

Potom se ji snažil kontaktovat a nakonec i pronásledovat.

-Jak pronásledovat? -Stalking.

Stál nám tady denně před domem.

Ve dne, v noci, v dešti.

A reakce vašich kolegů a soudního znalce?

Pan Protivanský není nebezpečný.

-Můžeme si to půjčit?

-Cestu ven znáte.

-Daníku!

PLÁČE

-Magor asi je, ale on tu Roubíčkovou ničím neohrožoval.

On ji jen přesvědčoval, že ji chce zachránit.

-Tady v místě trvalýho bydliště má přestřiženou elektriku.

-Asi neplatil. -Říkal, že bude bydlet u přítelkyně.

-Tady se bude něco točit. -No jo. Nějakej MIMO FILM.

-To bude Renč. -S tím mám fotku, ty vole!

-Já vím.

Pane Protivanský!

Ani nevíte, jak moc jsme rádi, že vás vidíme.

-Co se stalo?

-Pojeďte s náma, ať se nemusíme zouvat.

My vám to rádi vysvětlíme.

-K tomu přece nemáte důvod.

-Paní Roubíčkovou včera večer někdo zabil.

-Takže přece? A co já s tím? Včera jsem nevytáhl paty z baráku.

-A co jste tady dělal celej den?

-Co to je? -V tom budou bydlet oběti domácího násilí.

-Byl jste tady sám? -S družkou.

Celej den, že jo?

Ještě jsi říkala, že tě z toho lepidla bolí hlava.

A šli jsme spát v kolik? No, řekni!

V půl jedenáctý.

-V půl jedenáctý. -Já se moc omlouvám, já mám strašnou žízeň.

-Nemohl bych se u vás napít? -Ano.

-Kolik se tam vejde lidí? -To bude pro každou ženu zvlášť.

Sociální zařízení, sprchy. Všechno tam bude.

Aha. A co to je, támhle to? To vypadá jako komín.

-To je komín. -Tam se bude topit kamnama?

-To je neekologický, ne? -Myslíte?

-To je hezký, jak se váš přítel stará o ty týraný ženy?

To na vás asi musí bejt hodnej, že jo?

Máte krásnej úsměv, víte to?

Takže on byl včera doma, to je pravda?

-Jo.

-To je dobře. Kdybyste si chtěla někdy popovídat,

tak já jsem k dispozici.

Kdykoli.

No, stejně to budeme muset u nás sepsat,

tak se oblékněte, prosím vás, a půjdete s náma.

-Děkuju.

-Co to je? -To je to přepadení z Vršovic. Čekají na výslech.

-Udělali jste to?

-No a je po výslechu.

-Kdyby kývla na mou nabídku azylu, tak by se tohle nestalo.

-U mě by byla v bezpečí. -Víte, co je stalking?

-Je nikoho nepronásleduju. -Ne?

-Vám přijde normální, někomu takhle stepovat před domem?

Házet mu věci do schránky.

-Já jsem jenom vyvíjel aktivitu, abych paní Roubíčkovou zachránil.

Nabízel jsem jí azyl. Nejdřív u mě a v budoucnu...

Ale to bych nejdřív musel dostat tu dotaci. A on mi na nechtěl přispět.

Proč asi?

-Pan Roubíček? -No jasně.

-Bál se, že první, kdo by se tam nastěhoval, by byla jeho žena.

-On je totiž mikroagresor. -Mikro co?

-No terorizoval ji.

-Volala o pomoc. -Komu volala? Vám?

-Nedělejte si ze mě legraci. Vysílala signály.

To já u žen vycítím.

-Vycítíte? Tady čtu, že za poslední dva roky

jste vycítil týrání žen v dalších pěti rodinách.

-Nikdy se to neprokázalo. -Ale to je chyba policie,

že to pořádně neprošetřila. -Chyba policie?

-Kdy jste byl poblíž domova paní Roubíčkové naposled?

-Tři, čtyři týdny dozadu. -Tři, čtyři týdny dozadu?

-Nedělejte si z nás legraci. Co takhle dva týdny?

Co? Tady podle toho data.

-Nebo třeba předevčírem. To jste tam náhodou nebyl?

-Aha! Tak vy jste Roubíčkovi nohsledi

jako všichni ostatní esenbáci. -Esen co?

ČTE BEZHLASNĚ

-Všechno v pořádku?

-Stalo se něco? -Stalo.

-Pan Protivanský... -No. Ten cvok.

-Cvok? -Ano. Petru šmíroval, obtěžoval.

Chtěl, aby se k němu nastěhovala. Petra byla z něj úplně hotová.

-Byla kvůli němu i na policii. -A neviděla jste ho ten večer?

-Ne. -Tak si to shrneme.

Takže do tý vinárny jste s Petrou chodily často?

Ten poslední večer, co jste tam byly, se nic zvláštního nestalo?

Děti vám hlídal váš bratr. Do toho vám volal pan Roubíček,

že Petra ještě domů nedorazila. A váš bratr odjížděl kdy přesně?

-Já nevím. Proč? -Tak říkala jste, že to je paní Roubíčkový exmanžel.

-S Petrou jsme zůstaly kamarádky, i když se s bráchou rozvedla.

Co je na tom špatně?

-V kolik teda přesně odjížděl?

-Nějak těsně po tom, jak jsem mu psala, že jsem už na cestě domů.

Někomu vezl počítač nebo co, tak pospíchal.

-Případ tří zavražděných žen z počátku 90.let

patří mezi největší pomníky pražského oddělení vražd.

Tři sexuální vraždy mladých žen z přelomu let 90 a 91.

Název D.N.A. je dvojznačný. Jednak to byl jeden z prvních případů,

kdy byl zajištěn genetický DNA profil neznámého pachatele,

a pak ty tři litery byly shodou okolností

počátečními písmeny profesí poškozených,

Doktorka, návrhářka a atletka.

Všechny tři poškozené se samy večer vracely z centra Prahy domů.

Po vystoupení z tramvaje či autobusu za chůze domů

byly napadeny na odlehlém místě. Park, lesík, křoví.

Znásilněné a uškrcené vlastním kusem oblečení.

Prověřeno tisíce podezřelých. Řadu let na tom dělal velký tým.

Bezvýsledně. Vy si teď na tomto případu můžete sami zkusit

vytvořit psychologický profil pachatele.

-Pane Wienere, vy jste s paní Roubíčkovou žili jak dlouho?

-Asi 4 roky, než Petra nastoupila jak projektová manažerka

do Nadace pana Roubíčka, kde si ji pan Roubíček vyhlídl.

-Vy jste včera hlídal děti vaší sestře. To jste věděl,

že jde s vaší bývalou ženou na víno? -Jo.

-Vám to nevadilo? -Tak přece nemůže za to,

že to mezi mnou a Petrou dopadlo, jak to dopadlo, ne? Prosím.

-To je pravda. Děkuji. A od sestry jste odjížděl

v kolik přesně? -Jak ségra napsala, už už se vrací z města,

tak jsem sedl do auta a jel jsem domů do Líbeznic.

Přes Zdiby. Vezl jsem kamarádovi notebook.

Tak zhruba po desátý jsem vyrážel.

-Byli jste spolu v kontaktu?

-Dvakrát ročně jsem jí napsal. K svátku, k narozkám.

-Dvakrát ročně? Ale před měsícem nic neslavila,

a přitom je tady vaše číslo. Tady taky a tady taky.

-Umírala kočka, kterou jsme si pořídili ještě spolu.

Já jsem jí volal, jestli se nechce rozloučit.

Chtěla, ale neměla čas, takže jsem nakonec na veterinu jel sám.

-Pane Wienere, co kdybyste nám konečně řekl pravdu.

Třeba něco o panu Roubíčkovi.

-Je na něj házet špínu nebudu,

i když mi přebral nejlepší ženskou mého života

jenom proto, že vydělal stamiliony na softwaru

a já jsem obyčejný ajťák od vojáků.

-Vy jste na ni byl asi hodně naštvanej, co?

-Na Petru po rozvodu. -Na ni ne. Na něj.

-Pachatel je muž. -Tipnul bych si někoho mladšího.

-Proč? -Testosteron?

-Výborně. Jeho deviace se vyznačuje značnou akcelerací

a růstem agresivity. Oběti si patrně ve veřejné dopravě

tipoval náhodně, pak je sledoval a za příchodných okolností napadl.

-Takže pachatel byl fyzicky zdatnější. -Proč myslíte?

-Na začátku jste říkal,

že ta atletka byla profesionální vícebojařka.

-Výborně. -Takže pachatel byl taky sportovec?

-Proč ne? -Dělník nebo voják.

Série ale po třetí vraždě skončila.

Z psychiatrického a sexuálního hlediska je vyloučeno,

že by pachatel přestal z vlastního popudu.

Jeho agresivita se stupňovala. A náhle konec.

-Důvod? -Čistě teoreticky pachatel mohl být cizinec

a mohl se v Praze zdržovat, jenom když páchal tyto činy,

a následně se opět vrátil do zahraničí.

-Nebo to byl Čech a zemřel.

-Nebo spáchal sebevraždu.

-Anebo spáchal sebevraždu. -Protože dostal povolávák.

Byla v té době válka v Perským zálivu, nebo ne?

-Máte něco k věci? -Nebo ten pachatel sedí.

-Že by byl odsouzen za jiný trestný čin?

Jako odsouzený by byl jeho genetický vzorek v národní databázi

DNA, takže odsouzeného Čecha můžeme vyloučit.

Kdo mi psychologický profil pachatele sepíše a pošle

za domácí úkol, tomu to u zkoušky přičtu k dobru.

Možná. Termíny najdete na intranetu.

Konec přednášky.

Já myslel jste studia na policejní akademii dávno dokončil.

-Ano, To máte pravdu. I když jednu zkoušku u jistýho Stehlíka

jsem musel tenkrát opakovat.

Pane docente, proč přednášíte zrovna o tomhle?

-Zajímavější kauza pro účely výuky není.

A to, že se to tenkrát neobjasnilo, nebyla vaše chyba.

Jako vyšetřovatel jste udělal maximum. Měli jste smůlu.

-Pane docente, myslíte si, že je téma tý vaší přednášky v pohodě?

Co když je pachatel pořád někde mezi námi?

Co kdyby ho ta připomínka série D.N.A.

vyprovokovala k něčemu nepředvídatelnému?

-Jsou to přes 30 let staré případy. Dávno promlčené.

-Ale kdyby pachatel během těch 30 let spáchal další vraždy?

-Tak se promlčecí doba počítá znovu od nové vraždy.

Ale uznejte, že je to nereálné.

Kdyby pachatel pokračoval, asi by se o tom vědělo.

-A nemůžou ty vaše úvahy utéct na veřejnost?

-Stejně to občas připomenou novináři při výročí té série,

nebo když se v Praze stane podobná vražda.

A oba víme, že pachatel je po smrti. Nejspíš.

-Tohle přišlo do jedný televize dva roky zpátky.

Pisatel se v něm označuje za pachatele té série.

-Píše anglicky? -Jo.

Že zvažuje návrat do Prahy, kde před 30 lety zabil 3 ženský.

Má tam i popisy. Případ dobře zná.

-Pokud obdržím bitcoiny

do své anonymní virtuální peněženky,

návštěvu Prahy vynechám.

Co to vlastně je ta anonymní virtuální peněženka?

-Něco, na co jsme krátký.

Původně jsem celé bral jen jako debilní vtip nějakého cvoka.

Ani v té redakci se jim to nezdálo uvěřitelný.

A tak nám vyšli naproti a zahodili to.

Jenže před týdnem se stala v Bohnicích vražda.

Petra Roubíčková. A včera přišlo tohle.

Ale ne do žádný televize ani redakce, ale přímo mně osobně.

Z úplně nový e-mailový adresy. Ten hajzl se mi vysmívá,

jsme ho nedokázali zastavit, ani mu neposlali ty prachy,

tak vraždil znovu.-Chce ty peníze, jinak bude pokračovat.

-Podepisuje se Camper?

-Asi naznačuje, se mi tu hodlá zakempovat nebo co.

Nechtěl byste se na tom podílet s námi?

Přizval bych vás k případu jako znalce.

-Teoreticky ano.

Ale kdy?

Příští týden mám dost nabitý. Ten další není o moc lepší.

-A nešlo by dneska?

-No. To vypadá docela dobře.

Pěkný. Můžeš si sednout.

Do konce života ti srdce vydrží.

-Máš ještě ty prášky? -Mám.

-Tak je můžeme vysadit. -Aha.

-Cvičíš? -No...

Tak cvič. Bude to ještě lepší.

Ale to bys musel odložit knížky, viď?

-Zrovna dneska jsem četl o tvé spolužačce z medicíny.

-Irena Reiffová. -Na ni ses mě ptal už na prvním rande.

-Ty si na to pamatuješ? -Když se rande zvrhne ve výslech,

tak na to se těžko zapomíná. -Když jsi mi řekla,

že jsi byla jedna z posledních, kdo ji viděl naživu,

tak mě to zajímalo. -Tebe ta vražda zajímala víc než já

-A proč si o tom čteš? -Kvůli přednášce do školy.

-Chci to udělat zajímavější. -Aha.

-Nevzpomněla by sis k ní ještě na něco? -Těžko.

Zapíjeli jsme státnice. Irena odešla z hospody dřív.

A ráno ji bohužel našli někde na Jižáku u zastávky.

-Třeba se ti vybaví určitý detail,

na co sis tenkrát do protokolu nevzpomněla.

-Otíku, mně se na nechce vzpomínat. Mě to do teďka bolí.

Byla nejchytřejší holka z ročníku. Chtěla dělat dětskou kardiologii.

-Tak se nezlob. Jenom jsem se zeptal.

-Ukaž!

-Jo, já jsem si to...

-Sluší ti to? Někoho máš?

-Proč? -Tak.

Srdce je v pořádku, máš nový oblek.

Sama jsi říkala, že to, co nosím, je příšerný,

tak tě poslouchám. -Jo?

-To je snad poprvý. -Ale přece.

-Exmanžel. Motiv by mít mohl, ale alibi mu potvrdil

jeho kámoš ze Zdib, kterýmu Wiener večer vezl počítač kolem desátý.

Údajně byl uvolněný, vtipkoval

a navíc jeho auto jsme našli na kamerách.

Takže trasa potvrzená. Dál. Protivanský.

To je magor, ale alibi mu potvrdila i jeho družka.

-I když stoprocentně přesvědčivá nebyla.

Typická oběť domácího násilí. -Jo, to je fakt.

Ale taky je fakt, že na kamerách v okolí místa činu

jsme ho nenašli. Ale ani nikoho dalšího.

-A co ten Roubíček? Je v pohodě?

-Jo. Zpřístupnil nám i počítač, na kterém dělal celý večer doma.

Tím se dostávám k časovému snímku. Daníku!

Co? Jo.

Tady nám jde Roubíčková do města. Roubíček je doma,

hlídá syna, objednává nákup online.

Roubičková sedí se svojí kamarádkou Lenkou Wienerovou ve vinárně.

5 minut před tím, než se zvedly, jí volá Roubíček,

aby nešla od autobusu sama. Ale ona že dobrý, že v pohodě.

-Teď dál. Dane! -Jo.

-Příjezd busu. Čimický háj.

Roubíčková jde k domovu. Volným krokem to má do 8 minut.

A teď to je důležitý. Dane! -Jo.

-Pod další kamerou tady v ulici už nám neprošla.

Takže logicky musela pokračovat dál do parku.

-A teď k manželovi. Když se Roubíčková nevracela domů,

tady jí několikrát volá. Pak zavolá Wienerový.

Ta už byla doma. Vydá se tedy manželce naproti.

Tady vychází z domu. A tady nám Roubíček prochází pod kamerou,

kam už ovšem Roubíčková nedošla.

Přijde na zastávku. A teď utíká zpátky domů.

Znovu volá Roubíčkový, jde zpátky. Tady.

Neví jak dál, jde do parku, tam najde Roubíčkovou,

zkusí jí dát první pomoc a pak zavolá záchranku.

-Proč nejela taxíkem? Proč autobusem?

-Oni takhle žijou, no. Roubíček je sice ve vatě,

ale nepoznáš to na něm. -Roubíčkovi si těžko vymluvíme,

že jsme neudělali chybu. Narážím na ty jeho předešlý oznámení.

Je to klasický stěžovatel. Takže až s ním budete řešit cokoliv,

tak mě o tom informujte, ať není průser.

-Jistě. My s Daníkem jsme totiž strašně nesamostatní, viď?

-Pokud vím, tak v Praze neběží žádná série připadení žen

až na jedno neznámý napadení v Motole.

Ale ženská se ubránila a pachateli zdrhla.

Bylo to týden před naší vraždou. Měl vypadat nějak takhle.

Teď mě napadá, když máme tu vraždu v Bohnicích,

co ještě zajít do... -Do Bohnic. -Do léčebny.

-Přesně. -Už jsme tam objednaný.

U primáře.

-Ne.

Ne.

Taky ne.

Tenhle už vůbec ne.

To je všechno. Je mi líto, pánové, ale z našich pacientů,

kteří byli v době té vraždy na útěku nebo na propustce,

mi na to nikdo z naší léčebny nesedí.

-Pane primáři, probereme ještě nedávno propuštěný

násilnický pacienty? -Jak si přejete.

To je teda smůla.

-To se mi už dlouho nestalo, abysme odsud nejeli na barák

aspoň s jedním horkým typem. -To ne.

-Hele, ty vole. Tady nějakej magor nechal hrábě.

Vypadaj nový, viď? Železný. Ty by se mi hodily na chalupu.

Daníku!

-Hej! Jasně bylo řečeno,

že dneska pracujeme u pavilonu 15, tak střihej!

A co ty hrábě?

Ty tam jako dojdou samy? -Pojď, mizíme.

-Tak je seber a mazej za ostatníma. -Dobrý, pane kolego.

Já se tady o pana pacienta postarám.

-To jsem zvědavej.

-Pacienti z Bohnic, včetně nedávno propštěnejch deviantů, nic.

Recidivisti z okolí místa činu, zatím nic.

Stopy z místa činu, nic. Genetika nalezená jenom manželova.

Jestli tam byla i od pachatele, tak ji Roubíček znehodnotil.

-Pokoušel se ji oživovat. To mu nemůžeš mít za zlý.

-Škoda, že ji nenašel někdo jinej.

Mohl zavolat 158 a mohli jsme mít stopy.

-Fakt? -Ale proč ona nezahla domů?

Proč pokračovala dál k tomu lesu? To furt nevíme?

-Ne.

-Takže k případu Roubíčková nevíme vůbec nic.

-Vždyť na tom děláme sotva tejden. Nač ten spěch?

-Nač ten spěch?

-To si někdo dělá prdel, ne? -Uka!

To je anglicky.

-Neseme tu návrhářku. -Díky. -A vezmeme si tu atletku.

-Tu doktorku můžeme taky? -Pak vám ji přinesu.

-Narazili jste u té návrhářky na něco zajímavého? -Jo.

Že je velitel z toho mailu zbytečně podělanej.

-Křivdíte mu. On nemá mindrák z toho,

že mu to před 30 lety zůstalo jako pomník.

Jako velitel nemůže ten e-mail hodit do koše,

dokud se stoprocentně nevyloučí, že se ten sériový vrah nevrátil.

Až budete jednou šéf vy, Jardo, určitě to pochopíte.

-Ráno porada, vzkazuje Šera. -Mhm.

-Pachatel vaší série D.N.A. si ženský tipoval

asi cestou z centra. Tramvaje a autobusy.

A pak je napadl. Dost brutálně. Pěstma, možná i kopy.

Dál. Všechny poškozený uškrtil nějakou jejich oděvní součástí

a znásilnil je. Pokaždý si vzal něco na památku.

Tohle u atletky, tohle chybělo návrhářce.

U doktorky chyběl náramek.

Jeho popis se bohužel tenkrát nepodařilo zjistit.

-A teď vražda Roubíčkový. Daníku! -Jo.

-Že by s ní pachatel cestoval v MHD, tak to je vyloučený.

Nebyla zbitá, pachatel si nevzal žádnou trofej

a ani se nepokusil o znásilnění.

-Mohlo ho něco vyrušit.

-Já prostě nechápu, proč tady pana docenta zdržujeme

od psaní disertačních prací.

Na takovéhle analýzy stačíme s Daníkem sami.

Podle mě je jasný. Ty dvě věci spolu nesouvisej.

Pane docente?

-Jarda to shrnul precizně. U mě za jedna.

Až na jednu chybu. Disertační práce nepíšou docenti, ale doktorandi.

Ale ani já tam nevidím žádnou souvislost.

Pachatel se před 30 lety nemohl ovládnout.

Svou agresivitu stupňoval. Proč by náhle přestal?

A proč by po 30 letech znovu začal?

-Můžeme to vyloučit stoprocentně?

-Rukopis pachatele nemohl zůstat bez vývoje.

S věkem by jeho agresivita asi slábla.

I fyzicky na tom bude hůř.

Ale je tady jeden zajímavý detail. Možná je to jenom banalita.

Pisatel v obou e-mailech uvádí jisté detaily k vraždám D.N.A.

Většinou jsou to volně dostupné informace. Až na tohle.

Lodička poškozené návrhářky se našla relativně vzdálená

od místa činu. Patrně ji ztratila ve snaze pachateli utéct.

A vyděrač v e-mailu po vraždě Roubíčkové uvádí,

snad to přeložím správně:

Tu poslední jsem aspoň nemusel honit polobosou

jako předtím tu blondýnu.

Na tenhle detail, že návrhářce chyběla jedna bota,

jsem v žádných novinách nenarazil. Zatím.

-V tištěných novinách, pane docente?

-I na internetu samozřejmě.

-Je spousta jiných zdrojů. Třeba podcasty, streamy.

Spoustu dokumentů. Třeba Josef Klíma dělá kriminální dokumenty.

-A proč vyděrač píše do televize dva roky zpátky

a teď přímo tobě?

-Poprvý mohl mít pocit, že se na něj v televizi vysrali.

Analýza: Nejde zjistit, odkud to bylo poslaný.

Pisatel použil anonymizační cesty. Kdyby mu policie poslala prachy,

asi by ty bitcoiny převed hned jinam nezjistitelně,

říkají analytici. -Bitcoiny, ty vole!

Sám nevím, jak to funguje, a to ještě nejsem tak starej.

Vy dva třeba uvažujete o tý virtuální peněžence?

-Já ne. -Říkám: Vaše série D.N.A

a naše Roubíčková prostě nesouvisí.

-Dokud nebude pachatel, budeme to řešit dohromady. -Jasně.

-Daníku, jdem!

-Myslím, že Jarda má pravdu. -Nepřál bych si nic jiného.

-Jak stárne, tak blbne, ty vole.

Na tohle přestávám mít nervy. Už aby to vedení položil.

-Jak más Stehlík pochválil, viď? -Přemejšlej radši o práci.

-No tak moment. To já přemejšlím.

Tak třeba: My sice máme na kamerách exmanžela Roubíčkový Wieinera,

jak odjíždí z Bohnic. Ale víme, že to auto řídil on?

Nevíme. A já bych chtěl mít stoprocentní jistotu, že jo.

Nebo Wiener nám říkal, že se s Roubíčkovou po telefonu bavili

o kočičce. Ale co když se bavili o kočičce?

To už se nám Roubíčková neřekne.

Co když se chtěl exmanžel Roubíčkový Wiener k ní vrátit?

Nevíme. Nebo co když Roubíčková měla milence?

Všichni sice o ní mluvěj, že to byla vzorná manželka, hodná

a tak dále, ale známe to. No jasně. Každá branka

má sice svého brankáře... -A stejně padají góly.

-Přesně tak. -A co my jsme se jich nastříleli, viď, Jaroušku?

-To byly časy, Daníku.

-Jestli my jsme se neptali blbě

a neměli bysme se zeptat ještě podruhý.

-To myslíte vážně?

-Vaše paní byla atraktivní žena, takže se musíme ptát i na věci,

jestli se nemohla někomu líbit.

-Kromě toho úchyla Protivanského samozřejmě.

-Je to rutinní otázka. Na to se ptáme vždycky všech.

-Ne. Vy se neptáte, jestli se mohla ještě někomu líbit.

Vy po dvou týdnech vyšetřování nic nemáte a vymýšlíte nesmysly.

Víte, že jsem na chvilku uvěřil tomu, že jste opravdu elita?

Když jste mi dneska volali, tak jsem myslel, že máte pro mě

nějakou dobrou zprávu. Že Protivanský už sedí ve vazbě.

Ale vy nejenže nic nemáte. Vy se navíc sprostě dotýkáte

cti mé ženy, kterou navíc policie nedokázala ochránit.

Ne.

Nebyla to žádná rajda. Stačí?

-Pane Roubíčku, to co jsme se asi jenom nepochopili. -Nestačí?

-Tak se podívejte na youtube na rozhovor, který jsme natočili

s Petrou pro naši nadaci, a tam pochopíte,

jaká moje žena osobnostně opravdu byla.

-Na shledanou.

-Nashle.

YOUTUBE: Váš manžel pomáhá mnoha rodinám obětí trestných činů.

-Kdy naposledy pomohl vám? -Naposled?

Před chvílí mě uklidňoval, ať z toho rozhovoru nejsem nervózní.

Že to zvládnu.

Vidíš tady to červený obložení?

To je travertin, ty vole. To je drahý jak prase.

Daníku!

-Kdy se ve vás zrodil ten nápad založit vlastní nadaci?

-Já bych si to dal na chalupu. -Vždyť máš roubenku.

-Na podlahu v předsíni. Potřebuju novou.

-Ty vole, my jsme v průseru, a ty zase řešíš blbosti.

-Můžu to prozradit? -Mhm.

Řekla: Prosím tě, já mám takovej nápad...

-Kdo mohl vědět, že to veme takhle blbě? -My. My jsme měli vědět.

...kteří jsou nějakým způsobem zasaženi životem.

-No tak nejsme holt elita, no. Říkal Roubíček teda.

VIDEO-V roce 1991 bylo nalezeno zavražděné tělo mladé ženy,

která byla uškrcená a znásilněná.

Cestovala městskou hromadnou dopravou,

kde si jí pachatel pravděpodobně vytipoval.

Krátce nato byla nalezena další zavražděná.

Opět mladá atraktivní žena,

která předtím cestovala v nočním autobusem.

Uškrcená, znásilněná.

Zanedlouho byla nalezena za stejných okolností třetí žena.

V té době se k nám dostává nová kriminalistická metoda genetika,

tedy DNA. Ve všech třech případech

byl jednoznačně zjištěn jeden genetický profil.

A to znamená, že se jednalo o jednoho jediného pachatele.

Po třetí vraždě náš sériový vrah se svou trestnou činností přestal

a nám se přes veškerou snahu

pachatele tenkrát dopadnout nepodařilo.KLEPÁNÍ NA DVEŘE

-Jak to vypadá?

-Sleduju dokumenty k sérii D.N.A,

ale zmínka o lodičce poškozené návrhářky pořád nikde.

-Hm. Dvojčata taky nic. -Děje se něco?

-Nevím. Mám jít k řediteli. Nechtěl mi říct proč.

Tak bych mu rád dal jakoukoli dobrou zprávu.

Ani nápad?

Dík.

Urovnávat to teď musím já. Roubíček to chce medializovat.

-Sorry. Tak mu z toho úplně hráblo. -My se mu omluvíme.

-Ne! Vy už tam nelezte! KLEPÁNÍ NA DVEŘE

-Ano? -Promiňte. Jenom mě napadlo,

co to zkusit otočit v náš prospěch. -Jak otočit? Co otočit?

-Pokud dál pracujeme s verzí, že vražda Roubíčkové souvisí

se sérií D.N.A... -Což s nesouvisí. -Sss!

-A že pachatel té série by mohl být pořád ještě naživu,

mám nápad. -No, prosím.

-Víme, že pachatel té série se vyznačoval

silnou nenávistí k ženám.

Všechny 3 poškozené byly brutálně napadené.

Zbité v obličeji. -Což ovšem nebylo u Roubíčkové.

-Jistě. Ale co když ho ta agrese neopustila úplně?

Co když došlo jenom k jejímu otupění

a z nějakého důvodu se dnes zmůže už jen na to oběť zabít.

-Důvod té změny? Věk?

-Nebo dobrovolná nebo úrazová kastrace. Ale nenávist mu zůstala.

A ta nenávist k ženám může být jeho slabé místo.

Vražda Roubíčkové zajímá veřejnost. Co exponovat do popředí týmu ženu?

Třeba jen naoko. Pachatele to může vyprovokovat.

Ženská tvář v něm může vyvolat impulzivní reakci.

V rozčílení napíše další e-mail.

Třeba se v něm dopustí nějaké chyby.

-Hm. Ženská. A jakej typ ženský?

-Co třeba Fousovou? Cha, cha, cha. -Tu ne!

-Ta vytočí každýho.

-Je pravda, že Monika Fousová dokáže vytočit každého.

-To přece ne!

-Víte, jak dopadla její razie na policejním prezidiu, který velela?

Nespletla si 2 byty na jednom patře nebo 2 vchody v jednom baráku.

Ona si, ty vole, spletla hned 2 města.

-Fousuvá nikdy. Jinej nápad.

-Že Šera posílá vás?

Proč mě nepřišel požádat o pomoc sám?

-Má toho moc.

-Kdyby o mně jo stál, tak už tady klečí.

-Já myslel, když jste se proslavila jako statečná kriminalistka,

což je ostatně pravda,

tak že vám tady z prezídia hodili lano a vy jste souhlasila.

Není tady nuda?

-Nuda? Tady řešíme jeden libovější případ než druhej.

Mezinárodní obchod s bílým masem, pašování drog za miliardy,

terorismus! Proti tomu nějaká Roubíčková uškrcená... Ts!

-A co když je to větší případ? Možná dokonce celá série vražd,

se kterou si stovky kriminalistů léta nevědělo rady?

A vy teď máte možnost pomoct to objasnit.

-Tohle je potřeba celý načíst.

Nadepsat čééčka, tady datum stokrát razítko a popis.

Taky stokrát.

Jo a vzkaz od velitele.

Někdo tě bonznul. že prej v práci hraješ na kompu střílečky.

-No, řešíte tu jeden libovější případ než druhej,

tak já nebudu rušit.

-Jaká série vražd? -Na shledanou.

-Jaká série vražd?

-Jestli s tím pan vedoucí souhlasí,

tak začínám mít vážný obavy o jeho psychologickej profil.

-Moniko, slyšel jsem, že naše elita na prezídiu

si plete Trutnov s Turnovem.

-Jak jsi mohl něco takovýho slyšet,

když máš celej život hlavu v Jardově zadku?

-Trutnov s Turnovem. Chápeš to, Daníku?

-Po dobu vaší účasti v týmu nebudu řešit žádný průser.

Nic tady neshoří, nevybuchne, nikdo nebude postřelenej.

Jasný? Budete dělat jenom to, co vám řekne pan docent.

A budete ho poslouchat. Ano?

A vy mi za ručíte.

-Byl váš nápad. -Ano.

-No tak abysme nemarnili čas, ne? Všechno bude tip ťop, žádnej stres.

Jestli ta Roubíčková měla zahnout tudy domů,

tak je divný, že pak šla sem. Pachatel ji tam násilím zatáh.

-Na rukou neměla žádné zranění. Musela jít dobrovolně.

-Mohl použít pistoli. -Kdyby měl pistoli, proč by škrtil?

Chtěl jste vidět místo činu. Splněno.

-Teď k našemu plánu. -Moment!

Tady čtu, že jste k případu zavolaný jako znalec.

To je jenom civil. Odkdy civil velí?

Jaký je teda ten plán?

Vyprovokovat hajzla, který zabil mámu čtyřletýmu klukovi,

není problém. -Ale přesně podle zadání.

-Jasně. Takže odpapouškuju všechno, co jste mě naučil, a nic navíc.

-Ani slovo navíc, ani slovo!

-Dobrý den, dámy a pánové, vítám vás na tiskové konferenci

Policie České republiky, Krajského ředitelství hlavního města Prahy.

Vítám zde podplukovnici Moniku Fousovou a předávám jí slovo.

-Náš tým prověřuje všechny vyšetřovací verze.

Veškerá komunikace probíhá skrze mě,

takže poprosím všechny, který se v daný čas pohybovali

v okolí místa činu, ať se přihlásí.

Vyzývám také všechny ženy, které byly přepadeny,

ale dosud to nenahlásily, ať se ozvou.

Pokud se budete bát úředního oficiálního jednání,

můžete mi napsat na tento mail.

-Máme problém, pane ministře. Ta vaše firma...

-To není moje firma. Bezpečnostní agentura patří mojí manželce.

Když ale před barákem ministerstva obden parkujou lidi z vaší...

...z bezpečnostní agentury vaší ženy,

tak to působí, že se jezdí radit s váma.

Tak ať parkujou za rohem, o ulici dál, já jim říkám pořád.

-Co s tím chcete dělat? -Odvést pozornost. Změnit téma.

VYZVÁNÍ TELEFON

-Prosím?

Děkuju.

-Omlouvám se, ale musíme začít něco dělat,

abysme co nejdřív chytli toho sraba.

-Pardon. Vy jste řekla slovo srab?

-Já jsem řekla srab? -Ano.

-Tak to se omlouvám. Myslela jsem hajzl.

-To myslíte vážně? Jak to můžete vědět?

-Člověk, kterej přepadne samotnou ženskou v parku,

je podle mě srab. A hajzl!

-Mě bude velitel poučovat o nějaký taktice jednání.

Tohle má být jako docentův plán?

-A tohle byste mu fakt řekla, kdybyste ho potkala?

-Takže vy si myslíte, se ho bojím?

Jestli je to takovej frajer, ať se mi ukáže.

Já jsem připravená.

-Sežeňte mi plukovníka Šeru.

-Podle mě je to takovej ubožák, že to neudělá. Nemá na to koule.

Než aby sám přišel, tak ten úchyl bude radši posílat nějaký bláboly

v nějakejch mailech. Podle mě je to chudák,

kterého žádná ženská nechce. To si myslím já.

-To snad není možný.

My to tady všechno odtaháme jako otroci a lidi si pak budou myslet,

že tomu případu šéfuje nějaká šílená paní.

-ČTK, Palečková. Vy mluvíte o e-mailech, a to teda znamená,

že pachatel komunikuje s policií? -No jasně.

Jestli se mi chce ozvat, e-mail na mě má.

Moc ráda si s ním pokecám.

-Až to tady budu šéfovat já, tak takovýhle věci nedopustím.

A sundej si ty hnáty z mýho stolu.

-Omlouvám se. Teď už opravdu musím jít.

No nazdar!

Brnkačka!

-Jsem myslel, že vám vyhovovalo, když jsem zařídil,

aby Monice nabídli klidnější místo na prezídiu.

Tak nechápu, proč je u vás zpátky.

-Něco jsme chtěli zkusit. -Ona to myslí dobře,

ale ve své horlivosti je dost nebezpečná nejen sama sobě.

Je moje nevlastní dcera, ale voliči nás vnímají jako úplnou rodinu,

když se jí něco nepodaří, tak... Tím spíš se teď nehodí,

když vaši lidi vytočí Roubíčka. Stěžoval si mi osobně.

-Já jsem mu volal. Chtěl jsem se s ním sejít, abych to urovnal.

Položil mi telefon.

-Plánuje velkou tiskovku, kde chce policii popravit.

Včetně mě. A on to dokáže.

Máme s ním a tou jeho nadací na ministerstvu zkušenosti.

Musíte zařídit, aby si ten nápad rozmyslel.

Pojď!

-Ten váš nápad s tím mailem moc nevychází.

Zatím jsem dostala tři vzkazy z Nigérie,

že jsem milionářka, haldu hoaxů, že je země placatá,

místo aby chtěli peníze. Dva masochisti mi nabízejí,

že mi zaplatí, když je přijdu zbičovat.

A nějakých 6 úchyláků mi posílá fotku svého péra.

Taky bez nároku na odměnu.

-Čtěte to pečlivě, ať vám nic neuteče.

-Co ta zavražděná Roubíčková? Nevěřím, že měla

jenom jednu jedinou kamarádku, se kterou by si zašla na víno.

-Roubíčková je práce dvojčat. Vaše je támhle.

-Tak určitě. Všichni víme, jak profesionálně jednali s Roubíčkem.

Kdyby mi někdo dovolil, abych s ním normálně lidsky promluvila já...

Ale mně tady nikdo z těch machistických ješitů nic nesvěří,

protože jsem ženská.

UPOZORNĚNÍ NA E-MAIL -Další úchyl s pérem.

Náš vyděrač!

-Co tam píšete?-Ať si se mnou dá rande na místě činu,

když je takovej frajer. -Okamžitě to smažte!

-Píšu mu, že jestli chce peníze, tak jak nám dokáže,

že má s těma případama doopravdy něco společnýho.

Může být?

-Co vám tady napsal? -Že se těší, až mi dá headshot.

-Headshot? -Jako tečku, ránu do hlavy.

To je takový slovo z počítačových her.

-To neznám. -Protože jste trilobit.

-Tak já odesílám. -Až to schválí Šera. -Posláno.

Šera je taky trilobit. Než ho seženete, než se sem doplazí,

než si odhlasujete a schválíte odpověď, tak ten úchylák

odletí zpátky na Mars. Ještě u toho stihne prohlídku Karlštejna

a zardousit dalších 6 ženskejch. -Ne zardousit. Uškrtit.

-No. Uškrtit.

-Museli jsme jednat rychle. Byla šance, že pisatel zareaguje obratem

-Tak se omlouvám. -Ne, to je v pořádku.

To byl dobrej nápad s tou Fousovou. A možná že bylo dobře,

že ta Fousová před těma novinářema takhle ulítla.

Třeba by na ni ten pisatel jinak nereagoval.

-A co kdyby s ním Monika komunikovala samostatně dál?

-Samozřejmě pod dohledem. Ale jde o rychlost.

Umí anglicky líp než my dva. Zatím si vede solidně.

-Fajn.

-Je všechno v pořádku?

-Proč? -Zatím co jsem tady, jste mi ještě nic nevytkl.

Všechno jste mi odsouhlasil.

-Neodpovídá to mému psychologickému profilu, viďte?

-Je to zvláštní. -Hm.

Promiňte, ale musím dopsat tu omluvu panu Roubíčkovi.

-Co vyděrač? Ozval se ještě? -Ne. Jenom další dva úchylové.

Jeden mi nabízí svatbu. Volala vám exmanželka.

Na mobil. Tak jsem to vzala. Se za ní máte stavit.

-Víc toho nemám.

Ale jestli to budeš ukazovat na přednáškách,

tak prosím tě rozmaž můj obličej, ať mě nikdo nepozná.

Bude ti to k něčemu?

-Určitě je to ten poslední večer, kdy byla Irena ještě naživu?

-Určitě.-Proč bys ty fotky tenkrát nedala kriminálce? Ve spisu nejsou.

-Mě vyslýchali dva dny po. V tu chvíli mně nedošlo,

že nás někdo fotil. Ty fotky se ke mně dostaly kdovíkdy.

Víš, jak tenkrát bylo. Nejdřív se musel dofotit kinofilm

a potom se ty fotky daly vyvolat.

Jsem podezřelá?

-Hm. -Jo?

-To je kdo?

-Nevím. Od nás není.

Od nás určitě ne.

-Dobrý den. -Dobrý den.

-Jdeme kvůli tomu případu z televize, kvůli tomu přepadení.

-A která z vás byla přepadená?

-Přišly jsme nahlásit důležité svědectví.

Jdeme za tímhle tím detektivem. Dcera už s ním mluvila.

On o nás ví. -Vydržte chvilinku.

-Ona mu to vysvětlí.

-Minule jste nám tvrdila, že v době tý vraždy s váma

pan Protivanský seděl doma. Lepil si ty domečky.

Proč jste nám lhala?

-Vy jste se něčeho bála?

Nás dvou jste se bála?

Pana Protivanskýho?

-Doufám, že je vám jasný, jak jste nám tím zkomplikovala práci?

-Ne. Naopak je dobře, že jste nám to přišla říct.

To je dobře.

Tak to sepíšeme.

-Sepíšeme? -Hm.

-Ne. To ne.

-Ale to se musí, to jinak nejde.

-Nakonec jsme ji neukecali. Na papír to řekne až jedině,

jestli Protivanský bude zadrženej.

-Jenže bez papírů nám na něj státní zastupitelství nedá výpis hovorů

ani souhlas se zadržením. Jasně. Protivanský ji může napadnout.

Žijou ve společný domácnosti. -Buďme rádi aspoň za tohle.

Sledovat ho tak trochu můžem. Neoficiálně.

V rámci týmu. Budeme na něj sbírat věci.

-A aby se nic nestalo, tak jsme se domluvili, že ona a její matka

si vezmou dovolenou a pojedou na chatu.

-A co že ta družka tak najednou otočila?

-Ta její máma ji přesvědčila. Že prej má sebrat odvahu.

Ona s nima bydlí. Akorát se včera vrátila z lázní.

-Ta holka je totálně pod Protivanského vlivem.

On je psychopat. -Hm.

-Víme, že v době vraždy Roubíčkový Protivanský doma nebyl.

V šest se sebral, někam táhnul a vrátil se až po půlnoci.

-Ale nikde na kamerách poblíž místa činu jste ho nenašli.

-Tak se to musí prohlídnout znova. Taky někdy děláme chyby.

Občas. Já nemám problém to přiznat.

Mimochodem sehnali jsme na něj psychiatrický posudek z dřívějška.

-Podle něj to vypadá, že pan Protivanský měl problémy s erekcí.

-Hm. Hele, kolik ono mu bylo v tom devadesátým?

-Šestnáct.

-Takže stejně starej jako spartakiádní vrah.

-Tak to už jsme si snad vyjasnili, ne?

Série D.N.A. a vražda Roubíčkový.

Nikdo si nemyslí, že by to souviselo.

Aspoň doufám. Dobře, nějaký magor nám píše e-maily,

včetně nějakých detailů. Buď to slyšel někde v hospodě

od vožralýho policajta, co se vytahoval,

anebo ty detaily prostě volně dostupný jsou.

Akorát pan docent je neumí dohledat.

Zatím.

Motivace ke stalkingu bývají různé.

Tady je to neschopnost v navazování vztahů.

Útočník neumí zaujmout objekt zájmu

z důvodu nějaké sociální inkompetence.

Jakože si přijde neatraktivní, nebo že je nižšího intelektu.

Tyhle typy se potom na objekt zájmu intenzivně zaměří,

ale rychle se umí přeorientovat na osobu jinou.

To vysvětluje, že těch žen v minulosti obtěžoval už víc.

-Dokázal by nějakou napadnout?

-Není to časté. Tak v pětině případů.

Ale jisté sklony k fyzickému jednání tu vidím.

Tady ta zmínka, jak se popral se strážnicí městské policie například

Jo, jo. pojďte, pojďte! Tady náš pan vychovatel zaslechl,

kvůli čemu jste tu minule byli, a něco pro vás má.

-Dobrý den. Děkuju, pane primáři. Mně jde jen o to,

já jsem dřív dělal v komunitě v Úštěku

a měli jsme tam klienta pana Bureše.

On tam byl na vlastní žádost, gambling, alkoholismus,

ale na terapiích kreslil takový zvláštní obrázky.

Já jsem si jich pár schoval. -Díky.

A vedl i takový blbý řeči o ženách. Tak jsem to ukazoval doktorovi,

že mi to připadá jako příznaky sadismu.

Jenomže on se mi vysmál, abych prej neanalyzoval,

ale podával pastelky klientům.

-Být to já, tak za sebe bych sadismus vyloučit nemohl.

-A teď dělám tady. A minulej měsíc jsem cestou do práce

dvakrát zahlíd toho pana Bureše tady. U autobusu tady v Bohnicích.

-Čili se nám tu někde pohybuje. -Byl trestanej, nevíte?

-Nevím. Ale jinak inteligentní chlap. Teda než se napije.

-Vy jste s tím spisem Roubíčkové nějak manipulovala?

-Ne. -Ne?

-Ne. -Ne?

-Mně tam spadly žvejkačky. -Ale!

-Tak jsem o to asi štrejchla. -Štrejchla, jo?

-Ta vaše žena, ta byla fakt hustě crash.

Se divím, že se vám po ní nestejská.

-Co kdyby vám teď napsal ten vyděrač?

To mám pořešený. Kdyby napsal,

mám nastavené takovéhle upozornění. Takhle to zazvoní.

OŠKLIVÉ SKŘEKY

-To je strašný. -Ale dobře si pamatuje.

-To jo.-A to jí nevadí, že neví, kdo tehdy její kamarádku zabil?

Já bejt vona, tak by mě to trápilo celý život.

Ty devadesátky, to bylo stejně peklo.

Všichni jste vypadali o 20 let starší.

Tady ty vyřezávané cetky, to já znám.

Takovej náramek nosilo moje teta.

-Toho náramku si všimla Monika.

-To byste nebyl vy, abyste nevyzdvihl zásluhy ostatních.

-A to je špatně?

-Co ale s tím? Jako poznatek fajn.

Ale představa, že s tím po 30 letech obcházíme svědky.

To nikdo nepozná. Se na to nikdo nebude ani pamatovat.

-Taky myslím. Ale vyděrač se už třetí den neozývá.

Mají jenom tady sedět a čekat?

-Tu doktorku tenkrát našli

u vysokoškolskejch kolejí na Jižňáku.

Nejvíc lidí se tenkrát prověřovalo mezi dělníkama,

který kousek dál stavěli kulturák.

Co třeba začít u někoho, kdo na ně tenkrát dohlížel?

-Sliboval jste mi, že dostanu šanci objasnit velkej případ.

Zatím jsem odepsala na jeden e-mail a vozím vás po svědcích.

-Sama říkáte, že jsem civil. Vy jako policistka v činné službě

se teď panu staviteli můžete prokázat služebním průkazem. Já ne.

-Dělám taxikářku s průkazem. Proto jsem studovala akademii,

proto jsem podplukovník? -Víte, co se mi na vás líbí?

Jak nedokážete promluvit bez toho, aniž byste se pochválila.

-Myslíte, že ten náramek někdo pozná?

-To si myslí tady kolega. Já jsem jenom taxikářka.

-Většina chlapů už je v důchodu nebo po smrti.

-Seznamy jmen mám, ale stejně bych je rád vyhledal a ukázal jim to.

-Prosím. -Děkuju.

-Sorry, kdy tady máte záchod? -Po schodech a doleva.

Mám i adresy, ale třeba jste s někým z nich dodnes v kontaktu

a máte na ně i čísla.

-Pardon.

-Ještě mě napadlo, jestli se tenkrát na někoho nezapomnělo.

Měli jste určitě i brigádníky, studenty, co přijdou vozit maltu

na den, dva, víc už se neukážou.

-No to měli, ale vaši kolegové tehdy byli dost precizní.

Testy DNA dělali všem, i mně.

Pochybuju, že by na někoho zapomněli.

Viděla jste bráchu?

To nic. On o vás neví. Je v komatu.

-Co se stalo?

-Bouračka. Dva roky zpátky. Sundal nás kamion na křižovatce.

Mělo to dopadnout obráceně. Ten kamion jsem přehlídl já.

Brácha sice řídil, ale já jsem řekl zprava dobrý.

-Taky jsem měl bratra, ale ten autonehodu nepřežil.

-No tak já vidím, že si skvěle rozumíte, tak já jedu.

-Kam? -Natankovat a najíst se.

-Tak mi ukažte ty vaše seznamy. Ale chlapi tenkrát dost pili.

Uvidíme, jak na tom budou s pamětí.

-Dobrý den.

-Prosím? -To jsem já, jak jsem volala.

BZUČÍ ZÁMEK

-Promiňte, ale mně někdo zavraždí ženu

a česká policie místo pátrání po pachateli ji ještě nařkne z nevěry.

Další mi píše dopisy, žehlí to za ně.

Teď jste tu vy.

A já se až z televize dozvím, že jste nová vedoucí týmu.

Přesně tohle jsme v naší nadaci vždycky kritizovali.

Že česká policie neumí komunikovat. Jednat s rodinami poškozených.

-Na tom se oba shodneme.

-Přitom já jako manžel poškozené mám právo na informace.

Třeba i nahlédnout do spisu.

Myslíte, že mi to někdo nabídnul?

-Proto jsem tady já.

Tady je spis.

Prosím.

-Děkuji, ale...

Já jsem takhle nemyslel.

Jde mi spíš o to, že když se objeví nějaká nová informace

nebo jen spekulace v tisku, tak já nevím nic.

Je to pravda, není to pravda.

Třeba informace, že vražda Petry souvisí s nějakým starým případem.

-To je úplná blbost. To si myslí jenom jeden znalec,

protože nám nějakej blázen posílá nějaký e-maily.

-Ty vraždy si nejsou vůbec podobný. -A jaký je váš osobní názor?

-Můj názor je, že musíme opravdu důkladně prověřit

všechny kontakty vaší ženy.

-Promiňte. Já musím synovi udělat svačinu.

-A nebyl mezi brigádníky zahraniční student

hovořící dobře anglicky? Dnes by mu bylo kolem 50 let.

-My jsme je z jazyků nezkoušeli.

U lopaty preferujeme spíš výdrž než jazykový certifikát.

Když jsem skončil, tak jsem si všechny ty papíry vzal sebou.

Ale musíte si uvědomit,

že celá parta na jedné stavbě nikdy není pohromadě.

Když jsou tam tesaři, nejsou tam klempíři.

Pak přijdou pokrývači a kopáči už jsou dávno někde jinde.

Nechcete zavolat taxíka?

-Kolegyně mě vyzvedne. Doufám.

-Tak tohle ti nedaruju. Jdu na tebe.

Výborně. Míříme na tvoji branku.

Gól! Vítězný tým. Tak pojď! Vrať mi to. Čekám na odvetu.

-Zvoní vám telefon. -Pauza.

Děkuju.

-Péťo, pojď!

-Děkuju za svačinu. -Prosím.

-Haló, docente?

Nerušíte, poslouchám, co je?

Kde jsem? Kde jsem? Na houpačce!

Ne na Matějský, na houpačce.

Ježiš, já vám pak vysvětlím, jo? Nazdar!

-Je vám jasný, že tímhle postojem si nepomáháte?

-Doma jste nebyl, jak jste nám tvrdil. To už víme. Byl jste pryč.

-Tak kde jste byl? -Řekněte nám to, a máte klid.

-Byl jsem doma celej den.

-Zkusili jsme na něj, že ho pár lidí vidělo před barákem.

Ale on pořád mele svoje jako kolovrátek,

že ten den z domu nevyšel. -Udělali jste fakt kus práce.

Svědectví těch dalších ženskejch, kterejch se jakože zastával,

kolegové z práce, kumpáni z hospody.

To je všechno pěkný. Fakt. I ty psychiatrický posudky.

Ale furt na něj máme strašně málo. Na stopy z místa činu ho neuděláme.

Navíc se neobjevil na žádný kameře ten večer v celejch Bohnicích.

-Takže se v tom za nás nepostavíš? Ne že bych to nečekal.

-Včera jsem revidoval celej spis. Co jste udělali s tím Burešem?

Ten, jak je na něj tip z tý psychiatrický léčebny.

-Je to jenom podnět. Takovejch je.

-Já jenom že mi celkem pasuje na to neznámý přepadení v Motole.

-Na ten identikit, na který pasuje půlka Prahy včetně nás tří?

-Promiň, promiň. Myslíš, že takhle vypadáš? Nebo já?

-No ne. Rejstřík má čistej. To jsme ověřili.

-Protivanského pustíme.

Klid. Ne z očí. Třeba udělá chybu.

Nesmíme vůbec nic podcenit. Takže prověříte i toho Bureše.

-Jo. -Nechal sis tady svoji fotku.

-Nebo snad moji? -To je Dan.

-Jak vás to jen mohlo napadnout jít za Roubíčkem?

-Nikdo s ním nemluví, jak se má. A když, tak úplně debilně.

Co si o nás má myslet?

Pak chceme, aby s náma spolupracoval.

-Tak jste se rozhodla to zachraňovat?

-Dvojčata jednají pořád proti pravidlům, a nikomu to nevadí.

-Do dvojčat nám nic není. Tou návštěvou Roubíčka

jste mě podvedla. Jak vám teď mám věřit?

A jak má Šera věřit mně? Jak mu vysvětlím?

-A co bysme mu vysvětlovali? -No to teda musíme.

-Vy si myslíte, že by se neprovalilo. To jste tak naivní?

-Pan docent se za vás zaručil, že nebudete dělat nic za jeho zádama.

Na co se mám těšit teď? S čím vystoupí Roubíček v televizi?

-Proč mi děláte? -Protože kdybych vám to navrhla,

tak byste řekl ne. Přitom Roubíček je úplně v pohodě.

Stačilo s ním normálně promluvit. Dokonce si pak vzpomněl,

že se mu manželka před měsícem přiznala, že jí volal její bejvalej

Chtěl, aby si šli někam sednout.

-Budete dělat jenom to, na čem se dohodneme.

A o tom poznatku na exmanžela Roubíčkový

sepíšete záznam a dáte ho dvojčatům!

KLEPÁNÍ NA DVEŘE -Ano? -Pošta.

-Od pana Roubíčka. -Co?

Pro Moniku.

-Tak Roubíček vás chválí, jak skvělá že jste policistka,

a ruší tu plánovanou tiskovku.

-Tak já jdu sepsat ten záznam a dát ho dvojčatům.

-Dort.

Tak já jí ho...

-Tříděný odpad je na chodbě. -Díky.

-Stehlík, kriminální policie. Ano, dobrý den, pane Dušku.

Vy jste před 30 lety dělal zedníka pro firmu...

Počkejte, počkejte, já se jenom chci zeptat...

Haló? Haló?

-Ten úchyl Protivanský. Jede se pro povolení na odposlechy.

V hospodě se chlubil, že ví přesně, kdo a jak zabil Roubíčkovou.

Mají na to svědky. Slyšela jsem to přes dveře.

-Co vyděrač? -Nic. Už mi chodí jenom nevyžádaný maily.

Nestíhám ty kraviny mazat. Co jsou ty křížky?

-Stavební dělníci, co jsou po smrti.

-Ty hodláte taky vyslýchat? -Hm.

-Dáte si? -Ani ne.

-Fakt ne? Je výbornej. -Děkuju.

-Ta stavební firma stavěla tenkrát všude po Praze,

ovšem s výjimkou místa činu vraždy doktorky nestavěli nikde poblíž.

-Aha. Takže asi žádná souvislost.

-Objíždět ty zbylé stavební dělníky a ukazovat jim ten náramek...

Zkusil jsem obvolat několik jmen. Jeden byl nahluchlý,

další tři mě poslali rovnou... -Do prdele.

-Slepá ulička.

-A e-mailový vyděrač se odmlčel. -Hm.

Už tomu taky věřte. Jarda má pravdu.

Někdo si o případu D.N.A. něco načetl,

nebo něco zaslechl a zkusil na nás.

-Tak aspoň víme, že sleduje český média.

Takže bude asi někde tady. A i když píše anglicky,

česky umět musí. Další nápad?

-Poslední.

Rozloučím se.

Tady už vám s profilováním nepomůžu, už tomu nemám co dát.

-V tom se teda neshodneme.

-Brát peníze za to, že nic užitečného neudělám,

by bylo nemorální. Monice už jsem to řekl.

Sám víte nejlíp, jestli a jak ji ještě budete dál potřebovat.

-Proč tolik pospícháte? -Já že pospíchám?

-Normálně necháte svoje lidi na případu dělat v klidu trpělivě

i půl roku, rok. Teď mě k tomu narychlo přizvete,

přestože musíte vědět mezi vámi a dvojčaty nadělá zlou krev.

že se to dotkne Jardova ega, že nevěříte jeho schopnostem.

Berete každý můj nápad. I tu střelenou Moniku

jste mi odsouhlasil. To byste přece normálně neudělal.

Nevím proč a kam, ale spěcháte.

-Dobrá operativní práce.

-Díky.

-Ještě jednu? -Ne. Můžu se zeptat?

-Znáte je?

-A vy jste kdo?

Jo, znám.

Tohohle jsem možná viděla. Nevím.

-To je ta zavražděná? Jo, byla tady předtím.

Obě tady byly. Odcházely nějak před desátou.

Samy. Ale to už jsem říkala vašim kolegům.

-Jak často sem chodily? -Já nevím. Sotva jednou za měsíc.

-Tak málo? Určitě? -Určitě.

VÝKŘIKY HRŮZY A BOLESTI

Vyzvánění: OŠKLIVÉ SKŘEKY

Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2024