Original subtitles

Psychologické profilování je tedy užitečné

především při objasňování sériových vražd.

-Ale k tomu já vás přece vůbec nepotřebuju.

-Suverén...

VÝKŘIK

-Máme jméno oběti. Jana Bortlíková, dvaadvacet let.

-2010, poškozená neznámé totožnosti.

2018, nález několika kusů rozřezaného ženského těla.

-2011. Našli jsme ji v Chabrech v kontejneru.

-Mám ten klub Zlaťák.

Podle obchodního rejstříku držel ochrannou známku Jiří Zimmermann.

-Pravděpodobná příčina smrti je vykrvácení

z řezných poranění na obou pažích a na krku.

-Tenhle přece tomu úchylovi, co běhá po lese,

není vůbec podobnej.

-Vy jste toho úchyla viděla? -Jo.

-Asi se shodneme na tom, že tu botu poznáváš, viď?

Že ji poznáváš?

-To je to tetování.

-Ta Didenková tam byla jenom na castingu. Neprošla.

A Zimmermann u toho výběru chyběl. -Dobrá operativní práce.

-Vy jste nám, paní Sirná, v mnoha věcech lhala.

Například v tom, že jste pana Zimmermanna skoro neznala.

-Z toho, co víme, si prostě s Daníkem myslíme,

že jak pachatel měnil pneumatiku, tak mu Jana nějak zdrhla z auta.

Jenže v tu chvíli tam jel Zimmermann.

-Vylítl z toho auta a šel k tomu odstavenýmu.

Na sedačce ležela nějaká vesta...

-Výpověď té svědkyně o existenci neznámého muže

potvrzuje nález týhle vesty.

-Obočí? -Je možno, že by ho nemal?

-Chcete říct, že ten člověk mohl být tenkrát nemocný?

-Myslíš, že to nepoznám?

Že si nevážíš, že ses dostal až sem?! Na vraždy...!

KAŠEL

-Tati... Tati, tati...

-Jmenuje se Sáša, ta ztracená holka.

Tohle po ní zbylo u přítele ve fitku.

-Máme proti sobě sériového vraha. Už zabil minimálně tři ženy

a za deset let na něj nikdo nepřišel.

On není hloupej, je to vrah! A je jednoznačně nad naše síly!

-Já na tom budu dál dělat sama. Po svým!

Takže ta Saša dělala tady na recepci.

Hledám jednu holku. Možná jste ji tu mohl vidět.

Mladá Ruska, devatenáct let, zrzavý vlasy, hubená. Saša.

-Jo, ňáká podoba tam bude.

-Co Fousová, volal jste jí? -Nebere mi to.

-Mně taky ne. Hned jak se vrátí,

napíše vyjádření k tý krádeži toho Lukáškova zápisníku.

To je poslední věc, co tady udělá. Pak poletí.

-Slíbil jste mi tu...

-Jo, fotku. Mám ji v noťasu, hned ho přinesu.

-Ááá...

-Jsi v prdeli, kapitánko.

PLÁČ

-Museli jsme vašemu otci provést bypass.

Ovšem v důsledku té pokročilé aterosklerózy

a vzhledem k jeho věku...

-Ledviny a plíce to vzdávaj, bohužel.

-Když to dopadne dobře, připravte se rozhodně na to,

že váš otec bude potřebovat stálou následnou péči.

-Jaká je pravděpodobnost, že to dobře dopadne?

-No...

Choď sem za ním co nejčastějc.

-Nevíš, kdy mě pustějí domu? -Tak... Hned jak to bude možný.

-Kdy? -Brzo. Až budeš v pořádku.

-Tak ať mě pustěj hned!

-Tati, to musíme nechat na doktorech.

-Už máš pachatele?

To jsou dědci, co se mnou dělali na obvodu.

Kdybych umřel, než ho chytíš, musíš jim zavolat,

aby věděli, že jsem pomohl chytit vraha.

Voni nikdy vraždy nedělali, víš?

Budou závidět.

-Řekneš jim to sám, na pivu.

-A jak jste na nás přišli? A proč zrovna tyhle vesty?

Můžeme vám ušít jiný, lepší. Třeba se zesílením ramen umíme.

-My potřebujem tyhle. I s tím znakem!

-No, nezbyly vám nějaký z tý zakázky?

To se dělá, ne, že se daj bokem a...

-Jak bokem? Co bysme s tím dělali?

Látka vyšla přesně, sám jsem to měřil.

-My bysme vám dobře zaplatili, fakt.

-Helejte, hoši, já vím, co jste zač.

Vy jste to někde našli, co? -No...

-A řekli jste si, že si to vemete na sebe

a půjdete se podívat na to natáčení.

A možná tam i něco lohnete, ne? -Ne...

To je jenom vážně taková recese.

-Jo. -Velká sranda!

-Víte co? Tak zavolejte panu Nachtigallovi,

to je producent, pro kterýho jsme to šili.

Třeba vám ty vesty na tu vaši recesi pučí.

A teď vypadněte, nebo na vás zavolám policii.

-Díky. -Díky!

-No tak fajn, za půl hodiny jsme u vás.

Nachtigall, ten producent.

-Dá nám seznam. Kdo bude mít vestu, je z toho venku.

-No, to se poserem, než to obejdem. Si jich nechal ušít 200.

-Tak víme, jak pachatel zhruba vypadá, máme barvu i typ auta, ne?

-Ale pachatel ví, že tu vestu ztratil.

-He... A ty myslíš, že ví, kde ji ztratil?

Když ji Zimmermann z toho auta vytáh a hodil ji do škarpy,

tak u toho nebyl.

Navíc měl nervy. Vražda, píchlá guma, svědci...

Ten si to s tím lesem nespojí. -Na to bych nespolíhal.

Jestli zjistí, že ty vesty kontrolujem,

tak si ji může od někoho pučit.

Musíme to dělat chytře a skrytě.

-Soudní?

Můžu mluvit s panem doktorem Hladkým?

-Jsem ty vesty nechal udělat jako takovou propagaci

k novýmu seriálu, akčnímu, kterej zrovna točíme.

Přišly nám před třema nedělema.

Chcete je vidět? Mám je ve skladu. -Jo.

-Něco je s nima špatně?

-No, my jsme z hospodářský kriminálky.

Ten pan Jehla, co vám je šil, je podezřelej z daňovejch úniků.

-A mně připadal takovej solidní a akurátní.

-No, je prostě podezření, že pan Jehla do daní uvádí,

že ušije třeba dvě stě vest, jako vám,

ale ve skutečnosti jich ušije dva tisíce.

-Co by dělal s tolika vestama? To je blbost ňáká, ne?

-No, zkuste to vysvětlit státní zástupkyni.

My si o tom taky myslíme svý.

-Tak, prosím.

-To je ono? -Jo.

-Pět, deset, čtrnáct, osmnáct, devatenáct.

-Budem to rozdávat za tejden. Na dotočný.

Jako takovou odměnu všem lidem ze štábu a hercům a tak.

Prostě všem, co se ňák podílej na tom seriálu.

-Deset, v pohodě.

-Devatenáct krát deset mínus pět.

Těch zbylejch patnáct vest je kde?

-Tady by jich mělo být ještě šest. -Jo.

-Těch devět lidí, co jste jim to dali, to je co zač?

-Pan Sedláček, dramaturg, ten měl narozeniny,

tak jsme mu to dali dřív.

Paní Budíková, autorka seriálu, ta to chtěla jako dárek pro syna.

A pak pan režisér Renč.

Ten je v tý době na dovolený ve východním Německu.

No a ten zbytek se z tý dotočný omluvil předem,

tak jsme jim to taky dali dřív.

-A můžete nám to vytisknout? Dopsat kontakty?

-A co s těma lidma budete řešit?

-To neřešte. Jenom ty vesty chceme vidět.

Když je ty lidi budou mít u sebe, už o nás neuslyšíte.

-Jo, prosím vás, s panem režisérem Renčem nějak citlivě.

To víte, je to umělec.

-Alopecie, no. Tam může být hodně příčin.

-Co to je alopecie? -Ztráta ochlupení.

Buď je totální, to přijdete o vlasy, obočí a řasy,

anebo univerzální, a to přijdete o veškeré ochlupení.

V polovině případů dochází do puberty,

těch dalších 50 procent kolem čtyřicátého roku života.

U starších lidí se to tolik nestává.

Příčiny jsou různé - dědičnost, extrémní stresová zátěž,

štítná žláza... -Čím se to léčí?

-To vám řeknu naprosto přesně. Hodně blbě.

Většinou hormonálně, takže do vás cpou dryjáky, trvá to léta,

pořád se to vrací. Málokdo se z toho vylíže úplně.

Většina pacientů s alopecií mívá psychické potíže,

takže to řeší parukama a tak.

-A kdyby se z toho člověk výjimečně vyléčil,

poznám na něm nějak, že tu totální alopecii někdy měl?

-Podle nehtů byste to mohl poznat.

Nemocní mají takové nemocné a poškozené nehty.

Jsou takové vroubkaté, víte? -Aha.

Jeden náš svědek ho viděl na vlastní oči,

ale na nehty jsme se ho samozřejmě neptali.

Tak já zavolám kolegyni, ona na něj má mobil.

-Dobře. -Pardon, ještě...

Kdyby to přeci jen ta alopecie byla,

jakými léky se to léčí? -Těch je víc.

-Mohl byste mi je vypsat? -Ano.-Díky.

TELEFONNÍ ZÁZNAMNÍK

S volaným číslem se nyní nelze spojit.

Volaný je buď nedostupný, nebo nyní nemůže přijmout vás hovor.

Zkuste to prosím později...

-Vy chcete vidět tu vestu. Je to ona?

-Je to vona, no. Děkuju. -Tak nemáte zač.

Je to všechno? -Je to všechno.

-Mějte se hezky, na shledanou. -Mějte se krásně.

Pěkně jste to napsala. -Děkuju vám.

-Myslíš, že je to von? -To nevím.

-Jak že se to jmenuje? Renč, režisér.

-Tohle není Renč. Renč je takovej ten, co i hraje.

-Vašut! -To není Vašut.

Vašut je z těch reklam, to vím. -Tak není to Tofi?

-Tofi, ty vole. Tofi to nebude...

Hele, ty vole, vesta.

-To možná bude von. Jdu to vypátrat.

Dobrý den, pane Renč. -Dobrý den.

-Já se omlouvám, že obtěžuju, mohl byste se mi podepsat?

-Jo. -Jo jo. Děkuju.

Ještě můžu selfíčko? -Jo.

-Před fyzickou kontrolou vest prověřeno všech devět lidí

z hlediska případný trestní minulosti

a vlastnictví většího tmavýho auta typu SUV,

který ním zhruba popsala ta svědkyně z lesa.

Čtyry z nich maj tmavě modrý nebo černý auto, ale není to SUV.

Dvě maj SUV, ale bílý.

-A trestanej za mravnost nebo násilí někdo z nich?

-Vestu nám zatím ukázalo sedm lidí.

Jednoho jsme nezastihli a jeden už tu vestu nemá.

Dal ji bráchovi.

-Ale ani na toho bráchu nesedí popis.

A trestní minulost má čistou.

-Tak přivezte tu svědkyni z toho lesa.

Tu, jak si obarvila hlavu. Zkusíme s ní udělat rekognici.

-Tak jo.

-Tady píšete, že žádáte seznam všech lidí,

kteří se léčí s tou totální alopecií

a kteří můžou užívat všechny tyto vyjmenované

částečně nebo plně hrazené medikamenty.

-Ano.

-Kolik myslíte, že se s tou chorobou léčí lidí?

-No..., proto jsem právě tady. -Tisíce, pane. Tisíce.

A to budete obcházet všechny zdravotní pojišťovny?

-Tak aspoň ty největší, jsem myslel.

-Jardo...

Ozval se ten osvětlovač, kterej se omluvil z tý dotočný.

Tohle nám teď poslal.

-Takže zbejvá už jenom Sedláček. -Ten se taky ozval.

Prej už tu vestu od svýho bráchy vyzved a veze ji k nám na barák.

Takže máme všechny. Žádná nechybí.

-Ale jak je to možný, do prdele? -Nevím.

-Nesmíš to vzdát!

Nechci umřít s neobjasněným případem na krku.

Co dělá tvoje kolegyně?

-Kolegyně?

Vzala si volno. Nevím, co dělá.

-Říkala mi, že ráda sportuje.

Tak asi šla někam sportovat.

-No. Asi sportuje.

-Vyřiď jí, že ji pozdravuju.

-Vodu...

PLÁČ

-Kurva...

TELEFONNÍ ZÁZNAMNÍK

Je nám líto, ale s volaným číslem se nyní nelze spojit.

Volaný je buď nedostupný, nebo není nemů...

-Co se týče lesní vraždy,

tak plán jít na to přes tu vestu

nám teda zase tak úplně nevyšel, no, zatím.

Napadá k tomu někoho něco?

-No, pachatel tenkrát v tom lese měnil gumu, čili píchnul.

Takže to auto muselo, nebo mohlo bejt pár dní po vraždě

v ňákym pneuservisu. Víme zhruba typ a barvu,

takže bych asi obešel ty pneuservisy. V Praze.

-A okolí. -Hm. A zvládnem to sami,

nebo chcem požádat další pražský kolegy a Středočechy,

aby se nám poptali?

Dobře. Tak je požádáme. A přidáme jim i identikit.

Zařídím já.

Už není na co čekat, nápady docházej,

takže to zveřejníme i v médiích.

-To stejně nechápu. -Co nechápeš?

-Ten počet vest, že vám žádná nechybí.

Ňáká chybka v počtech.

-Dobře, žes mi to připomněl, ty počty!

Přišlo vyúčtování za telefon.

Ty jedinej máš prokecanej limit na mobilu!

Co je, sakra?! To máš nějakou novou babu, nebo co?!

Co si takhle zavolat z pevný na pevnou?!

-Už si ani nepamatuju,

kdy by mi někdo volal zvenku na pevnou.

Leda cvok.

Jo pardon, nedávno vlastně pan docent.

SMÍCH

-Pardon, potřeboval bych takovou věc.

Šlo by zjistit z výpisu hovorů,

kdo volal na pevnou linku kolegyně Fousové?

Před třemi dny. K večeru. -Jasně.

-Šlo by to zjistit ještě dneska? -Jasně.

-Děkuju.

-Mně řekni, kde se ta vesta v tom lese vzala, když nikomu nechybí?!

-No a co ten majitel tý krejčovský firmy, co to šili?

Se na něj budem muset podívat asi znova.

-A ty vesty se maj rozdávat na ňáký dotočný filmu, jo?

-Seriálu.

-Já teda nevím, jak to vypadá na dotočný filmu,

poněvač jsem na žádný nebyl, ale protože jsem hrával fotbal,

tak vím, jak to vypadá na takový dokopný.

-Asi všichni chlastaj, ne? Co jako?

-A na jedný takový dokopný na konci sezóny

jsme nafasovali od klubu fungl nový teplákový soupravy.

Pak jsem si všimnul, že některý kluci hrajou pořád v těch starejch.

Tak bylo jasný, že ten večer jsme měli pěkně naváto

a když na někoho nevyzbyla souprava, tak to neřešil,

páč měl opilecký opojení.

-No to by byl dobrej poznatek, kdyby ta dotočná už proběhla.

Ale oni je maj pořád ještě na skladě.

-A vy jste ty vesty spočítali všechny?

Myslím fyzicky. Nejenom ty krabice.

-Tak tys toho producenta viděl, ne?

Myslíš jako že by měl zapotřebí krást? -Ne.

-Víš, co dělá u filmu lidí?

Nám tenkrát ty soupravy taky neukradl majitel klubu,

ale správce. A to ještě před tou dokopnou.

Tak spočítali jste ty vesty, nebo ne?!

-Jenom krabice. -Jenom krabice.

-Ano?

-Byl tam za celej den jedinej hovor.

-Děkuju vám.

Pardon. Ale asi jiný den jste mi vyhledala,

než jsem po vás chtěl.

-Co? -Pardon.

-Tři dny zpátky jste to chtěl, ne?

-Ale to číslo, co volalo na pevnou linku Fousové,

je tady její mobilní telefon.

-Fousová si sama sobě volá na pevnou?

To jejímu psychologickému profilu odpovídá, ne?

-Tu pevnou jsem zvednul já.

Ozval se tam nějaký chlap a sháněl se po ní.

A jí se teď nedá dovolat. Už třetí den.

Nemůže mít nějaké potíže, třeba? -Hm.

Myslím, že to k jejímu psychologickému profilu taky sedí.

-Děkuju.

Na shledanou.

TELEFONNÍ ZÁZNAMNÍK

Je nám líto, ale s volaným číslem se nyní nelze spojit.

Volaný...

TELEFONNÍ ZÁZNAMNÍK

Je nám líto, ale s volaným číslem se nyní nelze spojit.

Volaný je buď nedostupný,

nebo nyní nemůže přijmout váš hovor...

-Pamatuju si, že jste mi slíbili, že už o vás neuslyším.

A teď vás navíc i vidím! -No, tak vidíte.

Tady chyběj dvě. A tady taky!

-Ale to se mohlo stát už u výrobce při balení.

Nebo při přepravě, ne?

-Jako že byste si toho nevšimli, když jste je sem skládali?

-Kdo u toho byl? -No já a tady moje asistentka.

-Byste si toho asi všim, ne?

Navíc ty dvě načatý bedny byly jakoby schovaný.

To vypadá jako záměr, nemyslíte? Kolik lidí má klíče od skladu?

Vo co vám furt jde?! Krádež čtyř bund?

-Pane Nachtigalle, někdo vám tady prokazatelně krade.

A bude krást i dál.

My zas vyšetřujem fakt závažnej případ.

Když nám pomůžete, tak vám toho zloděje tady bokem vypátráme.

-No. Dyť máme společnej zájem.

-Občas se něco ztratí, no.

-A co bezpečnostní kamery? Ty by se vám nevyplatily?

-Jde o položky v řádech stovek, pár tisíc možná.

Při rozpočtech seriálů v řádu desítek mega...

-Tak kdo všechno má ty klíče? Kromě vás?

-Tady Anička, ale ty věci se ztrácely dřív,

než ještě nastoupila.

No a pak dva kluci od rekvizitářů.

-Přes noc se nám trochu zhoršil.

-Jak zhoršil? -Ty ledviny jsou špatný.

Přestaly mu fungovat.

Je teďka pod silnějšíma lékama, tlumícíma.

Tak se nediv, když bude mluvit trochu z cesty.

-Tati. Tati, to jsem já, Otta.

Jak se máš? Co je novýho?

HEKY

Cože?

Co tě bolí? -Pivo... mi chybí...

-Jo, pivo, ti chybí. Tak já ti ho přinesu, zítra.

Ale něco bych za to od tebe potřeboval.

Je to důležitý pro to vyšetřování. Pomůžeš mi?

Vzpomínáš, jak jsme mluvili o tom Fousovi,

co s tebou dělal na obvodě? No, ten ministr.

Tak já bych s ním nutně potřeboval mluvit. Soukromě.

Nebyl tam tenkrát někdo z těch tvejch dědků,

kdo se s ním znal nějak blíž? Kdo s ním kamarádil?

Že by mohl vědět, kde ten Fous teď bydlí?

-Cígler. -Cígler.

Díky.

Cígler.

-To, že máte ve filmovým skladu pořádek

před tebou tvrdil tvůj parťák. Přitom ve skladu se krade.

A tvůj parťák tvrdí, že on to není!

-To já taky ne.

-Takže tvůj parťák? -Ne, ten taky ne.

-Někdo krást musí! -Já ne.

-Ty vole, to seš tak blbej, že nedomyslíš,

že když kradeš u filmu, že tě můžou natočit?!

-Nějaká tak kamerka na stropě navíc se vždycky najde.

-Kdyby tě teďka viděl soudce, jak se tváříš,

tak máš dva roky natvrdo jak vyšitý!

-Ale to byly jenom takový drobnosti. Nepotřebný věci.

Prostě ty, co zbyly a nikdo je nechtěl.

-No a ty čtyři vesty, co chyběj, ty taky nikdo nechtěl?

-Tak jestli je nikdo nechtěl, tak to je budeš mít pořád doma, ne?

-Třeba se daj vrátit. On to totiž ještě nikdo nehlásil.

-Já už mám doma jenom dvě. -A ty zbylý dvě?

-Já jsem je prodal v hospodě. -Komu?

-Nevím, takovejm dvoum chlápkům. Já je neznám.

-V jaký hospodě?! -Na Libuši.

Jeli jsme z natáčení. Asi tak měsíc dozadu.

Takhle to dělám často.

Jakože prodávám věci, co zbydou, prostě cizím lidem v hospodách.

-A nevypadal jeden z těch dvou chlápků takhle?

-Možná.

Jo, asi jo.

-Pane ministře, dobrý večer.

-Stůjte! Ruce nahoru!

A nehejbejte se!

-Pusťte ho.

Co tady děláte, člověče?

-Zvonil jsem, nikdo není doma, tak tu na vás čekám.

-Proč?

-Přišel jsem za váma v takové spíš polosoukromé věci,

tak jestli bysme mohli někde stranou...

-Prosím. -Já jsem kolega vaší dcery, Moniky.

Už tři dny se o ní nic neví, nedá se jí dovolat.

Chtěl bych se podívat k ní domů. Jestli...

-Já ale nevím, kde bydlí, se nestýkáme.

Manželka, která by vám to řekla, je právě v zahraničí.

-Já už jsem si zjistil, kde bydlí, byl jsem za ní. A neotvírá.

Třeba máte doma rezervní klíče od jejího bytu.

Tak mě napadlo, že bych... -Pokud máte podezření nějaký,

řešte to cestou služebních postupů, ano?

-Pane ministře, já se vážně obávám,

že s Monikou něco je. A vy jí můžete pomoct.

Třeba v tom bytě leží zraněná, může jít o minuty.

-Tak vydržte chvíli. Vy taky.

-Prosím...

Ne, pane ministře, tady dolů. Prosím.

Ne, je... Je to otevřený. -Jo.

-Prosím, vlevo.

-Tak asi pudem, ne?

-Granule má vyžraný, vodu vypitou.

Monika má přece zvířata ráda, ne? Takhle by ji tady nenechala.

-Mohla někomu říct, aby jí kočku krmil

a ten člověk se na to zřejmě vykašlal.

Smrdí.

-To tu není pár hodin, to je tu několik dní.

Jako kdyby si jenom někam odběhla a že si to pak pověsí.

-No tak teď o půlnoci už asi nepůjdeme zvonit na sousedy,

jestli jí náhodou neviděli.

Zítra můžu někoho poslat, aby se poptal.

A obvolat špitály.

-Kamarády nějaký nemá, nevíte? -Vůbec.

Můžu zkusit zavolat ženě, ale pochybuju,

že bude o někom vědět.

-Takže ona hledala tu vaši známou a přišla sem

kvůli tomu za vámi a... -Ne, ne, ne, ono to bylo naopak.

Že já přišla za vaši kolegynki tam k vam na palícii

a já ji prósila, jestli by nemohla zjistit,

gdě ona je, ta Sáša.

Jo, jestli třeba neodjela domů do Ruska.

A ještě jsem jí dala ten baťoh. -Jaký batoh?

-No jak Sáša ho nechala u mého přitele ve fitku.

-A nebyl ten batoh... Dobrý den... Dobrý den.

-Prosim.

-Nebyl ten batoh takový šedočerný? -Asi jo.

A přitel říkal mi, že ona tam přišla a ptala se ho na Sášu,

ale hrozně na ni huboval.

Že ona slíbila, že mu to pohlídá tam

a potom odešla odtud a nechala fitko odemčený,

takže to mohl kdokoli vykradnut, že jo.

No a já jsem jí pak volala, ale byla vypnutá.

-A to bylo kdy, jak šla za vaším přítelem?

-Á, to... bylo... Pjátnica... šes...

Štyry dni asi. -To by odpovídalo.

Počkejte, do toho fitka chodila i ta vaše kamarádka Jekatěrina.

-Hm.

-Jak jsme pak zjistili, že byla zavražděná...

Na shledanou.

-Na shledanou...

-Stehlík, kriminální policie. Dobrý den, paní ředitelko.

Vzpomínáte si, jak jsem byl u vás s tou žádostí

kvůli seznamu lidí užívajících léky na alopecii?

Dalo by se to porovnat se seznamem lidí, kteří si...

řekněme v posledních dvou týdnech, vyzvedávali někde v lékárně

navíc ještě Doxymyclin?

Případně ještě jiné antibiotikum, které se užívá,

a to je důležité, k léčbě kapavky?

Kdyby se vám tam nějaký pacient užívající oba ty léky,

tedy na alopecii a na kapavku protnul, dejte mi, prosím, vědět.

Je to opravdu důležité. A spěchá to.

Ano, na tohle číslo. Děkuju, jste moc laskavá.

Na shledanou.

ZVONÍ MOBIL

Stehlík, kri...

Dobrý den, pane ministře.

A co ti sousedi, nikdo z nich Moniku neviděl?

Dobře, tak já se ještě poptám na jedné adrese,

kde Moniku viděli naposled a uvidíme.

Jinak už bychom po ní museli vyhlásit pátrání.

Samozřejmě.

Ano, hned vás budu informovat. Na shledanou.

-Co uděláme s tím rekvizitářem? -Vrátíme ho tomu producentovi,

ať si s nim dělá, co chce, s debilem.

-No, tak jste chytli dalšího zloděje.

Škoda že neděláte na majetku. To byste měli hotovo.

Ale takhle se musím ptát dál: Kde je pachatel?

-By to měl bejt von, co si koupil tu vestu.

-Prej se v tý hospodě na Libuši akorát votočil.

-Česky mluvící, věk kolem čtyřiceti, střední postavy,

kšiltovka a spíš jakoby pracovní hadry.

-Ale celkem odpovídá.

-Co ty pneuservisy? Už se něco vobešlo?

-Jo, ale o nikom, kdo by si nechal opravovat tmavě modrý SUVčko

nebo si nechal měnit gumy, se neví.

-A v tý Libuši, kolem tý hospody, už se to obešlo?

-Jo. -Pořádně?-No to doufám.

-Nemohl se ňákej přehlídnout? -Tak do tý hospody zajedem.

Je to naše poslední šance. -Dobře.

-To je celý. Pak ten kamerovej systém vypla.

-Nemohlo se to vypnout samo?

-Byl vytaženej zdroj támhle z elektriky.

-No jo. A pak jste ji tu potkal vy.

-No.

-Požádal jste ji o kávu... -No.

-Ona vám tu kávu chtěla udělat... -Preso s mlíčkem...

-A nějak se jí to rozbilo. -No.

Já jsem jí řek, že to je rozbitý a šel jsem domu.

-Aha.

Škoda, že se nedá zjistit, v kolik přesně

a hlavně kam odešla.

-Ještě tu musela bejt tak dvacet minut nejmíň,

když to stihla spravit a vyčistit. -Jak vyčistit?

-Za prvý, když sem se vrátil, tak to normálně fungovalo.

A za druhý tu takhle stál tenhle sajrajt,

kterej si vždycky vozej servisáci, když to jezděj čistit.

-Já bych jako šel zpátky na ty mašiny, jo?

-No, běžte.

-Hlavně byste měl tý vaší kolegyni vysvětlit

pravidla slušnýho chování.

Já samozřejmě policii dycky rád vyjdu vstříc.

Dyť jsem i sám manželce řek, že mam o tu Sašu obavu,

aby se zkusila ňák tý vaší kolegyně poptat po ní.

Ale ta vaše kolegyně? Nezlobte se na mě,

ale za prvý, byla drzá jak lázeňská veverka,

a za druhý si zmizí a nechá mi to tu vodemčený.

-Omlouvám se za ni a spolehněte se, že ji poučím.

Pokud ale říkáte, že si to ti servisáci vozí s sebou,

tak tu asi byli, ne? -No to nevím.

Na revizi tu byli nedávno, tak tři tejdny zpátky.

Ale hlavně, kdyby se tu stavili, tak by mně vystavili fakturu.

Na to voni jsou akurátní.

A žádnou fakturu mi tady nikdo nenechal.

-Máte na ně číslo?

-A kdy se to tu mělo prodávat?

-Tak asi tak před třema tejdnama. -Tak to jsem si nevšim.

Jsem tu taky nemusel vůbec bejt. Se tady střídáme s kolegou.

-Tu vestu si tady měl koupit tenhle člověk.

Nechodí sem ňákej štamgast, takovej?

-Hermelín! -Jo, už jdu!

Ne!

-Dobrý den, omlouvám se, že ruším, ale chtěl jsem se zeptat,

jestli se tady neprodávala tady ta vesta.

Podívejte se pořádně.

-Dobrý den, policie Český republiky.

Neviděli jste tady tohodle... -Dobrý den.

-Dobrej... -Dobrej...

-Nemáte drobný na cigára?

-Na. -Díky.

-Neviděli jste tohohle chlapa?

-Jé... -Chlape, dávejte pozor!

-Promiňte, já...já se vám omlouvám. -No, to je dobrý...

-Co je?

-Viděls toho frajera, co teď vyšel? -Ne.

Ty vole! -Co je, potřebuješ prášky?

-To je lékárna z toho receptu, kterej jsme našli v týdle vestě.

-Co to bylo za frajera, co tady rozbil to sklo?

-Občas si sem skočí pro cigára. Já ho neznám.

-A co je zač? -K nám rozhodně na pivo nechodí.

-Aha.

A je podobnej tomuhle?

-No, asi jo. Já nevím. -Ještě jedno.

-Před chvílí jste se tvářil, že vám to nic neříká.

-Ptal jste se, jestli to není štamgast. A to není.

-A kdybych potřeboval vyměnit píchlou pneumatiku,

něco přelakovat nebo vyklepat... Nechtělo se mi do autoservisu.

Je tady někdo v okolí šikovnej, kdo by mi pomoh?

Někdo, kdo se tím neživí, ale umí to?

-Jo, jo. Třeba támhle pan Nejezchleb.

Ten v tom koutě.

Ale bydlej tady v okolí i jiný, kdyby zrovna von neměl čas.

-Byla tam taková pěkná magistra. Vypadala jak ségra Kuchařový.

Dala mi pět jmen.

Maštera Jan, kardiak, Golis Ivan, slinivka,

Vondřich Petr, ten bere léky na padání vlasů,

Škoda Milan, deprese,

Doležal Ludvík, cukrovka, ale to je důchodce.

-Dobrý, kouknem na ně na baráku. -Jo.

-Ještě objedem ty autodílny, když už jsme tady.

-To je takový to fitko na Petřinách?

-Ano. -Jo, tam jezdíme taky.

Ale teď si nevzpomínám,

že bysme tam byli ten den opravovat kávovar, jak říkáte.

-A není možné, že byste to měli v počítači?

-Jo, to se někdy dopisuje zpětně, když je fofr.

A naši kluci některý jsou hrozný bordeláři.

Máme toho moc. Servisujem nejenom kávovary,

ale taky veškerý zařízení do hospod.

Fritézy, myčky, sporáky...

-Taky konvektomaty? -Jo, to taky.

Pokud by do toho vašeho fitka někdo akutně fakt jel,

tak záleží, kdo zrovna měl službu tady na asistenci.

A to by mohl vědět šéf.

Ten hlavně rozhoduje, kdo kam pojede.

Moment, hned to zjistíme.

ZVONÍ MOBIL

Nebere to.

Proč von to nebere?

No jo, von si vzal na dnešek volno.

Ale jak ho znám, tak je zalezlej doma a kutí něco na baráku.

Se za ním stavte, bydlí kousek vocaď.

Počkejte, já vám dám adresu! Kde mám ty vizitky?

-Tmavě modrý SUVčko... -Jo...

-Tak to bude Vondřich! Ten jezdí Nissanem.

To je soused, bydlí tu o dvě ulice dál v takovým baráčku.

Bydlí tam sám, no.

Rodiče má po smrti. Už jak dlouho...

-A vy se znáte nějak líp, jo? -Jo, často mi sem jezdí.

Von je šikovnej. Velice.

Všecko do kuchyně vám spraví. Má na to i firmu.

Mockrát mi pomoh.

Tak já, abych mu taky pomoh, tak jsme domluvený,

že když má něco s autem, tak mu to udělám.

Navíc, von nemá dycky čas. A taky náhradní díl,

co já mu seženu...

A proč ho hledáte?

-Nechal si u nás tuhle vestu. Tak mu ji vezeme.

-Aha...

-Někdo nám řek, že bude tady. Že prej mu měníte píchlou gumu.

-Gumu, jo? -No.

-To nevím.

Gumu jsem mu měnil před asi třema tejdnama.

Ale z tý vesty bude mít radost, jestli to je vona.

Myslel, že ji nechal u mě, když jsem mu měnil tu gumu.

Tak se tady hned pro ni druhej den stavoval.

Vidíte? Já mu říkal, že ji musel nechat někde jinde.

-Čau, asi ho máme.

Petr Vondřich, bydlí v Modřanech, Zlíchovská 14.

Asi čtyřicet let, ňákej instalatér.

Blbý trochu je, že jsme se s nim asi potkali.

A jestli nás taky zahlíd,

tak asi nebude úplně čas něco na něj chystat.

My bysme zatím jeli vobhlídnout ten jeho barák.

-Jo, zatím.

VZDECHY, PLÁČ

-A ty pudeš první.

Strašně jsi mě nasrala.

Jsi mě nakazila tím svinstvem.

-Nech ji! Ty hajzle zasranej!!!

-Proč jsi mi neřekla, že seš špína, he?

Že máš kapavku? -Ty hajzle...!

-Ty drž hubu! Tebe si nechám jako rukojmí.

Možná.

ZVONÍ MOBIL

-Dobrý den, paní ředitelko.

-Tak my jsme teda provedli to šetření,

jak jste po nás chtěl... -Ano?

-A vyplynulo nám z toho,

že v rámci Prahy a Středočeského kraje

si v posledním měsíci na předpis vyzvedával medikamenty na alopecii

a současně s tím ta urologická antibiotika Doxymyclin

jediný člověk. Pan Petr Vondřich. -Aha.

-Ročník 81. -No tak to je zajímavý.

Tedy, chtěl jsem vám poděkovat. Moc jste mi pomohla.

Já jen teď nevím, co mám...

Ještě se vám ozvu. Děkuju, na shledanou.

ZVONÍ MOBIL -No, teď mě volá. Teď!

-Ne, ne, ne, ne...

Ne, ne, ne.

To bych si to tady zasvinil krví.

To ne.

Tak...

ZVONEK

HLUK

RÁNA -Ááá!!!

-Nejlepší tam bude jít zezadu. Přes zahradu.

-Co když tam teď zrovna je? Koukni, ty dveře otevřený.

Musí bejt někde venku, ledaže by větral. -Hm...

-Anebo je v garáži.

-Pomoc! Pomoc...pomoc...pomoc!

-Ticho, ticho, ticho, ticho, ticho!

Zavři pusinku, zavři pusinku. Tak pšt, tichoučko...

Áááá... VÝSTŘEL

-Dobrý? -Jo.

-Žije! Volej záchranku!

-Plukovník Šera...

-Jste v pohodě? -Jo. Jo jo...

-Opravdu? -Jo, jo...

-Opravdu neviděla.

Ale řeknu vám, stejně byl divnej.

-Tak jo, tak vám děkuju, paní. -No za málo.

-Seš v pohodě? -Já jo.

-Zandej to.

Říká sousedka, že tady žil úplně sám.

Je to barák po jeho rodičích.

Ti se mu prej zabili v autě asi před dvanácti rokama.

Krátce po tom mu prej slezly ty vlasy.

-Šoková reakce na stres. To je dost častá příčina alopecie.

-Hm. Rodiče byli údajně nějaký diplomati.

-Obchodní atašé byl jeho otec. Na Ukrajině.

Celá rodina tam žila od roku 93. A on tam chodil do školy.

Takže se výborně naučil ukrajinsky. -Aha.

Našlo se ještě něco zajímavýho?

Není to to, jak se našlo v tom lese kousek od tý první poškozený?

Jak ji někdo polil hořlavinou a zapálil. Ta Popelka!

-Když se tady ty konvektomaty v roce 2008 objevily na trhu,

tak Vondřich vyhrál výběrové řízení na autorizovaný servis.

A už tenkrát jezdil bílou dodávkou.

Asi se mu profesně dařilo, protože si ho na záruční

a pozáruční servis najímali další a další výrobci profi spotřebičů.

-A v těch barech a restauracích, kam to jezdil spravovat,

tak tam von přece mohl navazovat ty kontakty s holkama z východu!

Byly tady krátce, neměly tady žádný zázemí...

-Takže když se ztratily... -Tak je nikdo nehledal,

protože nikomu nechyběly. -A v tom jsem udělal chybu.

Byl jsem si skoro jistý, že pachatel musí být kuchař,

nebo provozovatel hospody. Nebral jsem v úvahu jinou profesi.

Mělo mi to dojít tady u toho velkoskladu

s instalačním materiálem.

-Heleďte, ta třetí holka, ta s tím vyřízlým tetováním,

ta, jak tam uklízela... Vy jste ji ztotožnil.

-Viktoria Didenková. -Jo!

Nenašla vona se až tak ňák čtyři roky po svým zmizení?

-Ano.

-Jestli ji ten šmejd držel celý ty čtyři dlouhý roky ve sklepě...

To muselo bejt strašný, co si musela prožít.

Ehm. Asi bude dobrý najít tady ještě ňáký další věci

k těm ženskejm, abysme měli jistotu,

že je tu fakt celou dobu držel, protože sousedi říkají,

že tady žádnou ženskou nikdy neviděli.

Pak už nám zbejvá jenom ztotožnit první poškozenou, tu Popelku.

-Můžeme podle těch faktur obejít všechny hospody, bary,

kde něco spravoval. Poptat se, jestli se tam

taková podobná holka kolem roku 2010 neztratila.

Třeba budeme mít štěstí. -Fajn, to je dobrý.

No, pane docente, nerad to říkám, ale gratuluju vám, klobouk dolů.

Objasnil jste případ. -Udělal jsem chyby!

Nebýt toho, tak by teď Monika možná...

-Možná.

A možná, že byste nevlez do toho baráku a nevyrušil Vondřicha.

A dost možná, že už by nebyla naživu ani jedna z nich.

-Vůbec jsem ji do toho případu neměl zatahovat.

-Slyšel jste doktory ze záchranky. Řekli, že by měla bejt v pořádku.

-Bylo to nahoře v ložnici.

-No prosím, pane docente, je to vaše.

-Květinová a banánová mise? -Pozdravuje Šera.

A vůbec celé oddělení. Dokonce i dvojčata.

Zprávy z tisku...

Jste slavná.

Ta Saša uvedla, že nebýt vás, tak by to nepřežila.

-Já si vůbec nic nepamatuju.

Jaká dcera ministra?! Já nejsem žádná dcera ministra!

-Píše se to v novinách, tak to bude pravda.

A ještě něco.

Nechcete se podívat dovnitř?

Třeba je tam nějaká známka... z nějaké zkoušky.

-Dvojka, jo?

-Ten stupeň dolů je za ten přívěšek,

co jste mi šlohla z nástěnky.

-Děkuju.

ZVONÍ MOBIL

-Ahoj.

Kdy?

Tak já tam jedu.

-Upřímnou soustrast. -Děkuju.

-Můžu?

Takže je fakt potvrzený, že je to ona?

-Vondřich tam v březnu 2010 spravoval něco v kuchyni

a ona tam dělala servírku.

Zřejmě ji zkontaktoval, nabídl bydlení...

Podobně asi jako v tom posledním případě Jany Bortlíkové,

z té vaší lesní vraždy.

-Pane docente, dlouho jsem o tom přemýšlel.

Víte, já...

Já bych nikdy nevěřil, že vám tohle to někdy řeknu,

ale pokud byste měl zájem zůstat na našem oddělení, tak můžete.

Víte, došlo mi, že někdy není úplně dobrý

tady mít jenom samý ranaře a pistolníky a...

No, že zkrátka je dobrý tady mít někoho,

kdo se na ty věci dokáže dívat jiným úhlem pohledu.

Někoho jako vy.

-Děkuju pane plukovníku, moc si toho vážím,

ale od prvního příštího měsíce už nastupuju jinde.

Tedy vlastně se vracím na policejní akademii.

Můžu tam zase učit,

protože odcházím ze služebního poměru do civilu.

-Hm. No, tak dobře, no. Tak jak myslíte.

Ale přeci jenom, kdybyste si to chtěl ještě rozmyslet,

tak...budu rád.

A děkuju vám.

-Ahoj, Báro, všechno nejlepší k narozeninám.

No, já vím, že volám pozdě, tak jako vždycky.

Jenom jsem ti chtěl říct, že...

Že umřel děda, víš?

Skryté titulky: Tereza Fenclová 2022