Original subtitles

Pane docente, váš obor, psychologické profilování

neznámých pachatelů,

čím může prospět kriminalistům v praxi?

-Psychologické profilování vychází z toho,

že každý pachatel je v něčem odlišný.

Jinak se chová na místě činu, vybírá si určité typy obětí.

Psychologické profilování je tedy užitečné především

při objasňování opakované trestné činnosti.

Třeba u sériových vražd... -Pche.

-Protože, ať v celkové statistice představují vraždy

jen zlomek všech spáchaných trestných činů,

a sériové vraždy jen zlomek toho zlomku,

tak dopadení či nedopadení vraha má velký vliv na to,

jak veřejnost hodnotí úspěšnost policie.

Kromě počtu stíhaných členů vlády a parlamentu, pochopitelně.

-Co k sestavení psychologického profilu pachatele potřebujete?

-Potřebuju znát kompletní spisový materiál, zajištěné stopy,

interní protokoly, výpovědi... Měl bych vidět i místo činu.

Pak můžu vytipovat třeba kolik je pachateli let,

jaké má vzdělání, v jakém sociálním prostředí žije...

-Ale k tomu já vás přece vůbec nepotřebuju.

Dejte to sem.

Když na místě činu vidím, že tam po pachateli zůstala

krabice od vypitého vína a šlupky od točeňáku,

tak potom i já, prostý policista, pochopím,

že pachatel patrně nepřespává v Hiltonu,

ale pod nejbližším mostem.

A tam si pro něj taky půjdu. A nebudu čekat měsíc,

až mi tady docent Stehlík vědecky vyprofiluje pachatele!

-Pane plukovníku, co vám na moderní vědě vadí?

-Mně? No mně vůbec nic, naopak!

Si ani neumím představit, že bysme vyšetřovali vraždy

bez poznatků tady genetiků, kybernetiků a biomechaniků.

Ale to jsou zkušení odborníci, kteří píšou desítky posudků ročně.

Kolik posudků na vyprofilování sériových vrahů

vypracoval tady docent Stehlík?

No? Žádnej.

Tak já vím, že to není jeho chyba, ani to není jeho vina.

A je konce konců dobře, že zatím neměl tuhle tu příležitost.

Nejsme v Rusku nebo v Americe. Tam sériové vrahy mají!

-A proč v Praze sériové vrahy nemáme?

Asi jste tak skvělí, že je vždycky hned po první vraždě

chytnete za ruku? -Asi.

Ale vidím, že jste si důkladně prostudovala

statistiky objasněnosti. Díky.

-Tak to nechte pana docenta Stehlíka aspoň jednou vyzkoušet.

-Dobře, dejme tomu, že docent Stehlík bude oficiálně požádán,

aby vypracoval psychologický profil,

jenže já ho budu muset přidat k vyšetřovacímu spisu.

Nám se mezitím, na základě našeho šetření,

podaří dopadnout pachatele,

který bude ale úplně jiného věku a jiného vzdělání,

než jak ho vyprofiloval docent Stehlík.

Tak co, řeknem si: "Tak dělal to prvně, asi se spletl."

Jenže já už ten jeho posudek nebudu moct z toho spisu vyndat!

A co myslíte, že udělá jeho obhájce?

No u soudu se bude bránit právě posudkem docenta Stehlíka.

Řekne: "Můj mandant tomu profilu vůbec neodpovídá.

Takže je nevinný!"

Vražda je závažný trestný čin! Tam nemůžete experimentovat něčím,

co jste si jenom někde vyčetli z knížek.

Notabene, když to je tak perspektivní obor,

myslím jako to profilování,

tak proč tady docenta Stehlíka z policejní akademie vyhazujete?

-My kolegu Stehlíka nevyhazujeme. -Ne?

-Pouze se ruší jeho tabulkové místo.

-Jo, jasně, ha ha, rozumím.

-Pan kolega Stehlík by mohl dál učit

jako civilní zaměstnanec, ale...

ZVONÍ MOBIL -Ano?

-... ale pokud chce setrvat jako policista

v zaměstnaneckém poměru, musí být převelen jinam.

Pan plukovník Šera má patrně práci.

Tak poděkujme oběma pánům a přejme jim,

aby se jejich příští rozhovor nesl v přátelštějším duchu,

až se zas někde setkají.

No, náš čas stejně vypršel,

poděkujme tedy všem zúčastněným za zajímavou debatu.

-Čau. Ahoj. Nashle.

-Suverén. SMÍCH

-Kam tě převeleli?

Nekecej!

-Jediná volná tabulka v 8. platové třídě.

Neměl jsem na výběr. -On má fakt ale recht.

Českej policajt nepotřebuje profilování.

A nýbrž blok, tužku a dobrý boty.

-Jsi tu moc brzo, tati, měl jsi přijít až po přednášce.

-Abych ti pomohl odstěhovat věci. -Ty už mám doma.

Ale musím ještě dozkoušet pár dálkařů.

No pojď.

-Zhruba před hodinou a půl nalezena mladá holka.

Asi dvacet let, totožnost neznámá. Žádný doklady ani prachy.

Zřejmě cizí zavinění. Doktor už je u ní.

Pan oznamovatel. -Dobrý den.-Dobrý den.

-Poškozenou nezná, ani ji tady nikdy neviděl, jenom ji našel.

Teda spíš ten čokl.

-Fenečka. Malý hrubosrstý bernadský baset.

-Kruci! Bejt to za tou cedulí, tak to není naše.

-No a?

Pokud to necháš dělat dvojčata, nemusíš mít strach.

-Přesně. My ti ten případ objasníme.-Jo?

-Pokud nám to teda s Daníkem necháš.

-Dobře. Jak se jmenuje ten pes? Rychle!-Baset.

-Dál? -Malý hrubosrstý berdenský.

-Dobrý. Tak pojďte.

-Dobrý den. -Dobrý den.

-Tak kdo je první? -Já.-Tak prosím.

-Ahoj.

-Zřejmě před ním zdrhala. -Hm.

-Tady ji dostihnul. A zardousil.

-Rdoušení, to je jako když někoho vezmu do kravaty.

A škrcení, to je... rukama.

-Škrtí se škrtidlem a rukama se rdousí.

-No... -No... Bohužel.

-Nejspíš ji táhnul odtamtud směrem tam.

-A proč by ji odtahoval? Že by si ji chtěl někde schovat?

-Tak to by ji táhl spíš směrem do lesa, ne?

Ale on ji táhl jako směrem...

-...k silnici. Mohl tam mít auto. -No.

-V lese ji přepad a pokusil se ji odtáhnout do auta.

-No ale jak se sem dostala? Žádná cesta tady není.

-Ten hajnej sem taky přišel pěšky, ne?

Musíme tu silnici celou prohlídnout.

-Celý se to tady musí prohlídnout. A pořádně.

Chybějí klíče, doklady a hlavně ta druhá bota.

-Hele, tohle udělal kdo? -Snad pachatel,

nikdo z nás takovou podrážku nemá, ani ten hajnej.

Takhle to tady vypadalo už když jsme přišli.

Koroner akorát končil a všude uniformy.

Já jim to říkám pořád, ale znáte to.

Každej strážmistr se musí kouknout na mrtvolu,

aby měl večer co vyprávět v hospodě.

-A máte vůbec přehled, kdo všechno se nám tady coural?

-Uveďte obecně známý postup pohybu na místě činu,

který s jistotou vyloučí zničení či znehodnocení

možných trasologických stop.

-Dobře, tak to uděláme jinak. Pánové, pojďte sem laskavě ke mně.

-Reálný případ.

Hlídka přijíždí k mrtvole ve volném terénu.

Jaká je hlavní zásada? -Každej musí koukat, kam šlape.

-Jistě, ale hlavní zásada pro policisty pohybující se

na místě činu je...

-V polobotkách... Do prdele!

-Nepoškodit stopy? -Stanovit jednu trasu k místu činu,

kterou třeba už použili svědci nebo záchranka.

Touto cestou postupují všichni policisté na místě.

Tím nevytvářejí další trasologické stopy a hlavně...

-Hlavně...

-...neznehodnocují případné stopy pachatele!

-No, přesně. -Trasologie... Bohužel.

Viděla jste někdy mrtvolu?

-Já jsem viděla desítky mrtvol. -Výborně.

Co všechno vám pomůže určit dobu smrti?

-Tak to samozřejmě vím. -No! Tak prosím.

-To vím, ne, z toho mě nemusíte zkoušet.

-Tak musím, protože od toho jsem tady.

-Určit dobu smrti pomůže doktor, kterej tam přijede.

A když mi to neřekne na místě, tak po pitvě určitě.

-Pokud se lékař nevyjádří k době smrti na místě,

tak na pitevně už toho moc nevymyslí.

-Jak to vypadá? -No...

Já bych asi řek, že nežije.

Z toho teda vyplývá, že bude nejspíš mrtvá, no.

Holčina nám tady leží štyry dny. Možná od pátku večer, od soboty.

Přesně to určit nedokážu.

-Celou neděli lilo, takže se stopama jsme v hajzlu.

Pokud ji teda... -To se nabízí,

ale na zevních pohlavních orgánech nejsou žádný známky násilí

a kalhotky byly neporušeny.

-Nechtěl, nebo to nestih? -No já jsem u toho nebyl.

Na to se budeš muset zeptat pachatele.

-Že ty umíš vždycky poradit. -No, mám na to školy.

-Co například entomologie?

Čím ta nám může na místě činu pomoci?

-Entologomie... -Entomologie...

-No... -No?

No?

-Ta souvisí...

...s ptactvem!

-Vy jste policistka? -No.

-Policisté by neměli podvádět.

-Ale za nás se říkalo: Dobrej policajt musí bejt lišák,

co si nějakou cestu za plot vždycky najde.

-Entomologie je nauka o hmyzu.

Pomáhá právě při určení doby smrti.

Tak to máme zase... Bohužel.

-Hele, támhle to na tý ruce, je co?

-Tohle to je čtyřlístek.

Vypadá to, že jí příliš štěstí nepřines.

-To teda nepřines.

-Nezlobte se, ale to jsou základní věci.

To musí absolvent policejní akademie bezpodmínečně znát.

-Pane docente...

Já toho mám teď v práci fakt moc. Furt jsem v terénu.

Dyť víte, že to je poslední možnej opravnej termín, poslední zkouška.

Když mi to nedáte, tak mě nepustí ke státnicím.

Děkan mě vyloučí ze školy.

-Tomu se asi nevyhnete, když nic neumíte.

A navíc podvádíte. -Jinejm byste to dal!

Ale já, protože jsem taková ta protekční dcera,

tak mně to všichni dávaj sežrat! -Jaká dcera?!

-Prosím vás, aspoň nedělejte blbýho.

-S tou dělat, to musí bejt něco.

Ta by měla mít na tu svoji hubu zbroják.

-Tak další.

-Pátrači prověřili všechny pohřešovaný. A nic.

-Nebudeme čekat a zveřejníme její fotku.

-Něco modrýho narazilo támhle do toho patníku.

A zdá se, že to tu neleží moc dlouho.

-Na!

Co je? Můžeš vyloučit, že to s tím nesouvisí?

Jak si tady Dan správně všiml, nevede sem žádná pěšina.

A že by si takhle nalehko vyšla na borůvky je nepravděpodobný.

Pokud sem přijela sama, nebo já si spíš myslím,

že ji někdo přivez, tak proč, kruci, zastavili zrovna tady?!

-Trochu se nám to srdíčko od minula zhoršilo.

S tou aterosklerózou. Ale to zvládnem.

Já vám napíšu nějaký léky.

Za týden se na mě přijdete podívat.

Co je?

Se ti zase vrátily závratě? -To je od nervů, jak měním práci.

-Sedni si. -Ale to nic není.

-Rukáv!

-Už dva dny se nemůžu dovolat Báře.

-To zkus přes Skype, je tam furt. -Skype...

-To by ses musel nejdřív chtít naučit, co?

Je v pořádku. Včera jsem s ní mluvila.

-Kde je? -V Rotterdamu.

Pomáhá tam v cukrárně. -Už ne. Je v Haagu.

Potkala tam nějaký lidi. Chtěj dělat společně zmrzlinu.

-Zmrzlinu...

Má jít k policii.

Kdo to veme po tobě?

Pamatuj, policejní rodina je základ policejního státu.

-Vemte pana Stehlíka na rentgen, ať se připraví.

S tímhle tlakem chceš honit zločince?

Proč nesebereš výsluhy a nejdeš do civilu?

-Víš, co by to s ním udělalo?

Ty jsi říkala, že třetí infarkt by už nepřižil.

-Jemu život prodloužíš, sebe zničíš.

Kdyby ses mu už tenkrát na gymplu vzepřel.

Že se ti ten policajtskej šovinismus hnusí,

že k nim nepůjdeš...

-Jsem váhavej. Proto ses se mnou rozvedla.

-Ne váhavej, ale že všecko za sebe necháš alibisticky

rozhodnout ty kolem.

Dyť ani řidičák bys neměl, kdybych tě k tomu nedokopala.

Na! Třikrát denně, než se ti ty závratě a nervy srovnaj.

-Díky.

-SPAci to tam prolezli důkladně. Nic novýho ale nenašli.

Ta pravá bota furt chybí.

-A všimněte si tohohle. Daníku, prosím tě.

-Ano, Jaroušku... -Tu další.

Podle předběžný zprávy z chemie, něco jako kolomaz.

Olej z auta nebo něco takovýho.

-Kde by k tomu v tom lese přišla? -Jedině od pachatele.

-Takže možná fakt stopařka.

To je blbý. To se neobjasňuje dobře.

Něco k totožnosti tý holky?

-Na výzvu ve zprávách se zatím nikdo neozval.

-K pachateli?

-Zatím máme pravděpodobnou stopu jeho obuvi.

Dane... -Ano, Jardo.

-Nejspíš nějaká pracovní. Velkost 44.

Bližší nám snad řekne trasologie.

-Jo, poznatek z místa.

Kolujou tam fámy, že se po lese pohybuje nějakej úchyl.

-Ano, ale zatím je to - jedna paní povídala.

Všichni to slyšeli, ale žádná konkrétní ženská,

kterou by někdo v lese obtěžoval, není.

-Tak najděte aspoň tu babu,

která s tou historkou přišla jako první.

Takže pro všechny, kdo nemají jiný úkoly,

vemte si fotku poškozený a obejděte širší okolí.

Pošťačky, řidiče autobusů, měšťáci... Však to znáte.

Všem všechno jasný?

Na pitvu jde z vás kdo?

-Já myslel, že pošleš někoho mladýho.

-Nejsou lidi.

-Dobrý den.

Promiňte, ale já jsem myslel, že...

-Na akademii se začíná v osm, že jo?

U nás v sedm třicet.

První porada vedení je ale v sedm deset,

abychom všechno stihli, víte?

Tak, chlapci, vzhůru do terénu, ať tady panu docentovi ukážeme,

že vražda se od stolu vyřešit nedá.

-Nechci překážet.

Mám slíbeno, že až se něco uvolní na střední policejní škole, tak...

-To bude kdy? -No...

-Budeme to řešit věcně.

Pojďte sem.

Dám vám dva měsíce.

Po tu dobu vás budu brát jako nutný zlo.

Když bude něco, co vám budeme moct ukázat, ukážeme vám to,

ale nebudete se nám do ničeho plíst.

Je to jasný? -Jistě.

-To jsem rád.

307.

Co je vám? -Nic, to je...

Pardon.

Děkuju.

-To je všechno.

-Dobrý den.

RÁNA

-Máte se mnou jet na pitvu.

-Já? -Ano, vy.

-Dobrý den.

Na shledanou.

-Ten Šara vás musí hodně nenávidět, že vás posadil k Fousový.

-Jsou s ní problémy? -Celá je problém.

Hlavně je po fotrovi. -Po fotrovi?

-Ještě řekněte, že ho volíte.

Neposlouchejte ji. V ničem!

-Ale v terénu si vede dobře, ne? -Tam byla jednou.

Pak ji Šara šoupl na pomníky, neobjasněný případy.

Tam nic nevymyslí a hlavně neposere.

-Mně ale říkala, že viděla desítky mrtvol.

-Pcha, blbost!

Ty jo, leda v Kosovu.

Tam stála na kraji díry a koukala na exhumace.

A za to ji povýšili, ty vole!

Pak se uvolnilo místo u nás, tak ji k nám šoupli.

Nic neumí, akorát překáží. Všichni čekáme až vypadne.

Stejně jako u vás.

Co je vám? Vám je blbě?

-Ne, to je dobrý.

-Blbě se dělá lidem obyčejně až uvnitř.

Tak řekněte mi, co vy jste tomu Šerovi proved,

že vás tak trestá?

-Totožnost už máme? -Ne.

Nemáme.

Na levém rameni má vytetováno: Bišonek Emil.

Na internetu jsem zjistil, že Bišonek Emil je název

jedné lokální hudební skupiny z Opavy,

takže bych hledal směr Slezsko nebo severní Morava vůbec.

Výškrabky z pod nehtu máte tady v misce.

Roubík a pásku jsme zajistili taky. Ty jsou tady.

Podle otlaku bych řekl, že nějakej čas svázaná byla.

-No a to rozřízla? Nebo jak se z toho dostala?

-Ne, ne, musela to být vada materiálu anebo přetržená páska.

Sama by to rozhodně nezvládla.

-Mohla to přeříznout pomocí nějakého ostrého předmětu.

Anebo použila zuby. -Přes roubík?

No a to je ta chvíle, kdy vaše teorie naráží na naši praxi, že?

-V šátku jsem našel tmavý vlas. Evidentně nebyl její.

Máte ho támhle ve zkumavce.

-Výborně. Stopa k pachateli.

-Jak jsem říkal namístě činu,

nejpravděpodobnější příčina smrti je udušení zardoušením.

-Plesl? Ahoj, Jaroušku.

-Pojďte blíž. Tak. Co budeme na těle hledat?

-Tak pokud se jedná o příznaky rdoušení,

tomu by odpovídaly případné zlomeniny

obou velkých rohů jazylky,

či obou horních rohů chrupavky štítné

a s tím pak spojené krevní výrony měkkých tkání v okolí.

To jest v oblasti krku. Pokud se jedná o smrt udušením,

tomu by odpovídaly krevní výronky v oblasti spojivek

a hlavně otok mozku. -Výborně. Moc dobře.

Nechcete si to odpitvat sám?

-Doktore, tak tu Opavu jste trefil.

Přihlásila se nám svědkyně, co ji poznala v televizi.

Co je?

-Kam potom Jana spěchala?

Řekla proč a kam spěchá?

-Jenom, že to kafe nedáme. Že zrovna ztratila mobil.

A že musí letět,

protože za pět minut otvírá nějaká hospoda,

kde dělá v kuchyni.

-A pak už jste ji neviděla? -Ne.

Ale vzala si moje nový telefonní číslo

a já jsem jí ještě rychle dala dárek k narozeninám.

Takovej čtyřlístek, talisman.

-Tenhle?

-Jo...

Ona říkala, že až bude mít nový telefonní číslo,

tak že si napíšeme. Že to kafe dáme jindy.

-A napsala? -Ne.

-A když jste se potom potkaly, byla tam sama? -Jo.

-Kam pak šla? Kde tady bydlela?

-Vona hrozně spěchala.

Někde bydlela, to vím určitě, podle toho, jak jsme se dohadovaly.

Ale neříkala kde.

KLEPNUTÍ NA FUTRA

-Co je? -Máme jméno oběti.

Jana Bortlíková, 22 let. Z Kobeřic u Opavy.

Svobodná, bez záznamu.

Měla akorát babičku, která ji vychovávala.

Ta jí ale před čtvrt rokem umřela.

-Hm. -Svědkyně.

Spolužačka její, z hotelovky. V Praze žije už pár let.

-...pak jsme se zase vracely, protože...

-A ta Jana u ní bydlela? -Ne. Dva roky se neviděly.

Asi před měsícem se ta Jana objevila v Praze a kontaktovala ji.

Že prej v těch Kobeřicích už nemohla bejt.

Nějaký problémy finanční nebo co.

Asi před 14 dněma se sešly na Kulaťáku.

Ale moc si toho neřekly,

protože ta Jana spěchala do nějaký kuchyně.

-Do jaký kuchyně?

Měla kluka?

-Pej do Prahy přišla sama, si myslí ta...

-Holka od Opavy. Že by šla až do Prahy?

Tady musela někoho mít. -Hm...

My na to přijdem. -Hm...

-Co ten vlas?

-Volal jsem na soudní. Už se nenašel.

Jediná naše stopa k pachateli. Bych toho Stehlíka zabil.

-Třeba se Fousovou pozabíjej navzájem.

-Možná.

-To byl brilantní tah, sesadit je k sobě.

-Díky, ty, vlez do prdelko.

-Já tady pracuju!

-Tady? Já myslel, že jste pořád v terénu.

-Byla bych tam častějc, kdyby mi Šera dal šanci!

Jenomže on mě nesnáší!

-I kancelářská práce má u policie smysl.

-Jasně. Třeba tohle má fakt smysl!

Projít všechny ty pohřešovaný a najít tam shodu

s obětma neznámý totožnosti ze starejch nevyřešených vražd!

To už přece dělali ty, kdo kdysi ty vraždy vyšetřovali!

A nevyšetřili nic!

-A co když poškozeného začne někdo hledat až po letech?

Třeba příbuzní.

Od rodiny se získá DNA pohřešovaného,

ta se porovná s DNA neztotožněné oběti.

A když se to protone, tak je oběť ztotožněná.

A totožnost je co? -Nejsme na zkoušce!

-Totožnost je klíč k objasnění případu.

-Tak se s tím serte sám! Prosím!

Těch mrtvol beze jména je deset.

To máte deset mrtvol beze jména, krát šest tisíc pohřešovanejch!

S tím vašim pedantským přístupem to budete mít hotový dřív,

než řeknete index!

BOUCHNUTÍ DVEŘÍ

-Jo, rozumím.

Tak moc děkuju. Na shledanou.

Tak podle kobeřický starostky ta Jana byla docela slušná holka.

Bydlela s babičkou v nějaký obecní bytovce.

Akorát po smrti babičky tam byly nějaký exekuce skrz nedoplatky.

Asi 40 tisíc.

-Lidi v exekuci často makaj načerno.

To se nám žádnej hospodskej na výzvu nepřihlásí.

Že u něj dělala v kuchyni načerno, vole.

-V docházkový vzdálenosti od Kulaťáku...

-Třeba bydlela někde tam, jak jsme ji našli.

Někde poblíž.

-No. A nějakej kolega z kuchyně ji chtěl odvízt,

v autě ji cestou obtěžoval a pak...

NESMĚLÉ ZAKLEPÁNÍ

-Pardon...

Omlouvám se za ten vlas.

Mohu to nějak napravit?

Třeba sestavit vám k té vraždě pachatelův psychologický profil?

-Díky, my víme, co a jak. -Jistě.

KLEPÁNÍ

Pardon. Ještě...

Kde najdu archiv, kam se ukládaj neobjasněné případy?

-To my nevíme.

My tady s Jardou máme všechny případy objasněný.

-V suterénu.

-To je dole.

-Jistě. Děkuju.

-Tendle ten, ty vole, vyrazil prej Šeru od zkoušky.

-No, tak to má hodně blbej kádrovej profil.

Ale profiluje se jako obětavej typ.

-A to je u policie dost úzkoprofilový zboží.

-No. Tak najdeme tu kuchyň. -Jo.

Dobrý večer. -Dobrý večer.

-Jsem se chtěl zeptat, jestli tady nepracovala tahle ta holka.

-Ne. -Děkuju.

-Na shledanou.

-Dobrý večer, pánové. Máte, prosím rezervaci?

-Znáte tuhle holku?

-Pánové, prosím, hlavně diskrétně. -Diskrétně?

-Co říkal?

-Pánové, pojďte, prosím, za mnou.

Pardon za ten chaos, opravujeme tady trošku za pochodu.

Kluci, stopněte to.

-Co blbneš? Lítáme tady jak hondy.

-Pánové jsou od policie.

Hledají tu Janu, co tady dělala na přípravě.

-Kde je ta její skříňka, jak jste říkal? -Tudy.

-Jo, měla přijít minulou sobotu na odpolední a nepřišla.

Bez omluvy.

A zrovna jí jsem věřil, že tady chvíli vydrží.

-Se jí něco stalo, jo?

-Jak to myslíte, že se jí něco stalo?

Mi o ní něco řekněte.

-Se mu líbila.

-Tobě taky. Všem.

Oni ji kvůli tomu chtěli dát i na plac,

jenomže ona se bála, že dělá manko.

Si nevěřila. Měla tu... dys...

-Dyslexii. -Jo.

Ale jinak byla docela šikovná.

-Co je? Pokračujte.

Měla někoho? Nebo byl tady za ní někdo?

-Jo, jednou. Takovej hulič. Měl dredy.

-Tak v tý skříňce má nějaký věci, ale nemaj rezervní klíče.

Ale tady pan provozní říkal, že to můžeme vypáčit i bez papíru.

-Chlapi, pučte mi ty sikovky.

Děkuju.

-Bortlíková v tý hospodě dělala tejden.

Naposledy tam byla ve čtvrtek večer, v pátek měla volno.

-A v noci pak došlo asi k tý vraždě.

-Přesně tak.

Ten poslední večer prej odcházela sama.

Personál se dál shodnul, že byla slušná, ale důvěřivá.

A potvrdili i toho frajera s dredama, co se za ní stavil.

Neměla prachy, šetřila, bydlela v nájmu s někým ještě.

A dojížděla busem 180. -Jo, jednou si postěžovala,

že s tím busem by to mělo být obráceně.

-Co tím myslíš?

-No jakože odpočatá z domova si vždycky sedne,

ale unavená z práce musí stát, protože je bus plnej.

-To vypadá, že by mohla jezdit z konečný.

-No. -Čili Řepy.

-Jo! A, pánové, v její skříňce jsme našli klíče.

-A dámo!

-No, i kdyby spolubydlící po jejím zmizení

vyměnili zámek u bytovejch dveří, o čemž silně pochybuju,

tak podle těch domovních najdem aspoň barák.

-Je to tam dost hustě zabydlená část.

Navíc nemusela bydlet hned u tý konečný.

Mohla tam odněkud chodit pěšky. Rozšíříme to na celou čtvrť.

A vyrazíme tam všichni!

Dvojčata už stihli udělat kopie klíčů,

takže každej si jedny veme,

a když někdo narazí na pasující zámek, tak mi hned volá.

Já zatím rozdělím úseky.

-Je nutný si odškrtávat každej barák?

-Když máte ve věcech pořádek, vyhnete se omylům.

Třeba jakože si při akci v terénu spletete plot

a vašeho parťáka potrhá dobrman.

-Daník měl velkou hubu, co?

Doufám, že se vám taky pochlubil, že donáší Šerovi.

-A Jarda?

-Všude byl, všechno ví, všechno zná, od všeho má klíče.

Celej se třesa až to Šera pustí, aby ved oddělení místo něj.

-Proč se jim říká dvojčata?

-Vždycky, když Jarda povýšil, tak si vytáh Daníka k sobě.

Bez něj by se Daník ani netrefil zmrzlinou do huby.

-Ale úspěchy maj, ne?

-No tak jasně, že maj úspěchy, když se řídí pravidlama 5N.

-Čím?

-Nikdy, nikomu, nic, nasrat, nazdar.

-Nazdar.

A vám se po tý misi v Kosovu nechtělo zpátky do NCOZ?

-Jak nechtělo? Se mnou vyjebali!

Mezitím mý místo obsadili a pak už nikde jinde

než na vraždách v mý tabulkový třídě, nebylo místo.

To vy znáte, ne?!

Víte, co? Mě už to nebí. Teď vy!

Bortlíková žádná.

No vy nejste zrovna nejvostřejší pastelka v penále, co?

Když zavoláte Šerovi, pošle dvojčata

a my dva skončíme zase u papírů!

-Kdo vás sem pustil?!

-Měla by tu bydlet. Asi tak měsíc.

Jsme její ségra a táta. Přišli jsme jí říct,

že mámu odvezli do nemocnice.

Mohla by bydlet s nějakým dredařem,

nebo ten dredař mohl za ní aspoň chodit.

-Ve druhým. Tam žije něco takovýho.

-Pojďte. Pojďte už, jo?

-Asi jsou klíče z druhý strany zevnitř.

-No, dobře. Tak pojďte a jdeme.

-Plyn! Plyn, pomoc! Plyn, otevřete! Pomoc!

Policie! Policie!

Pracky vzhůru!

Dělej!

Dělej!

Kam utíkáš?!

Ruce za záda!

Kam jsi utíkal?

Kam jsi utíkal?!

Co to tady cejtím?!

Pěstuješ tady trávu? Kde máš tu trávu?!

-Na shledanou.

-Bylo jasně řečeno, že kdo najde barák, kam pasujou ty klíče,

tak mně volá a čeká na další instrukce!

Jenže vy vrazíte do toho bytu a rozpoutáte tam třetí světovou!

Nebylo by lepší pro vás dva a pro celý naše oddělení,

a taky pro mě, abyste si našli jinou práci?

Jinou a hlavně někde jinde!

-Že byl zadrženej hledanej notorickej útěkář

a že v tom bytě kouřili trávu, o tom ani zmínka?!

Ty smradi byli připravený k okamžitýmu výslechu!

Ty by nám řekli všechno! A vy to zavoláte šéfovi!

-Z výpovědi vašich spolubydlících vyplývá,

že jste Janu znal nejlíp.

-Nám nejde o nějaký džointy, nás zajímá ona.

Prej jsi u toho byl jenom ty. Ten den, co se sbalila a šla.

Říkaj ostatní. -No?

Tak co nám k tomu řekneš? -Co je vám do toho?

-Prosím?

-Co je nám do toho?

Tohle.

-Tak kam teda šla? -Kdys ji viděl naposled?

-V ten pátek. Všichni z bytu byli venku.

Ona si sbalila věci a pak odjela.

-Kam? -Jana o tom nechtěla mluvit.

Jenom říkala, že bude mít byt pro sebe.

-To tě ani nezajímalo, jak mladá holka jen tak přijde k bytu?

-Tak když o tom nechtěla mluvit...

Jestli celej život žila s babičkou v garsonce,

skoro spaly na jedný posteli, tak já jsem jí to přál.

Měla radost, že bude bydlet sama.

Jenom říkala, že mi brzo vrátí klíče od našeho bytu,

který zapomněla v práci.

-No? A ozvala se?

-Kdo jí slíbil ten byt?

-Někdo od ní z práce? Nějakej kamarád?

-Vím jenom, že měl modrý auto asi.

-Ty jsi ho viděl?

-Ona měla modrej šátek. A říkala,

že to auto jí bude ladit s tím šátkem.

-To ses ani nekouk z okna?

Jsi nebyl zvědavej, kdo pro ni přijel a čím?

-Ale on nepřijel, on pro ni poslal taxík.

-Ona jela taxíkem?

Potřebujem pošťáka.

Zjistili jsme telefonní číslo naší Jany.

A k výpisu hovorů je nutný povolení.

Tohle patří na soud, tohle na státní zastupitelství

a tohle do zapalování.

Vy máte jet taky. No ať víte, kde co je.

A taky, ať se víc sblížíte tady s kolegyní, sympatickou.

-Tak to šlo rychle. A příjemná soudkyně.

Na ředitelství se jede doprava.

V práci čekaj, až jim přivezem ten papír.

-Chci si jenom ověřit, že dvojčata ten případ vedou dobře.

Někdo to musí zjistit, když všechny nejlepší případy vyžerou voni.

Proč furt voni?!

-Protože u nich má Šera největší naději, že mu případ objasní.

-Ale vůči ostatním to není fér! -Šera se chová racionálně.

Je pod tlakem statistik objasněnosti.

Aby svou pozici obhájil, musí mít výsledky.

A ty mu nezajistíme vy nebo já.

-A co když je v týmu někdo šikovnější?

Kdo prostě akorát nedostane šanci.

Proč nikdy nikdo nedá šanci mně?!

Protože jsem Fousová! -To Šera neřeší.

Vždyť vám dává šanci. Teď jste mohla ukázat,

jak umíte rychle obstarat podpis soudce.

Možná byste příště dostala větší šanci.

-Porovnávat těch tisíce pohřešovanejch ksichtů

s ksichtama mrtvol beze jména, to je teda šance.

To je buzerace. Úplně k ničemu!

-Třeba to není úplně k ničemu. Jste netrpělivá.

Chcete úspěch hned, bez práce. Podvádíte.

Viníte všechny kolem, ale ten problém, Moniko, je ve vás.

-Děkuju vám za psychologický vyprofilování.

-Ani vy, ani já na vraždy nepatříme.

Jsme tu kvůli chybě v systému.

A ti zkušenější nemaj čas nás něco naučit.

Copak nevíte, jak to u policie chodí?

Vždyť váš táta byl taky policajt, ne?

-Já nemám žádnýho tátu, to zaprvý!

A zadruhý, je moje věc, jestli chci, nebo nechci

něco dokázat na rozdíl od vás, kterej jenom sedíte a čekáte,

až vás zase šoupnou jinam!

Víte, co? Nejlepší bude, když my dva už spolu dělat nebudem.

Jděte si po svým, já si jdu dělat to svý!

-Sakra!

-To je nám platný jak datlovi gumovej zobák.

-Každá nalezená stopa se má zajistit.

Kam zas jdete? -Potřebuju.

-Co? -Ježiš, co asi?!

Ne že za mnou polezete,

ještě byste to pak po mně chtěl zajišťovat.

PRASKÁNÍ VĚTVIČEK

Pracky nahoru! Dělej! Slyšíš!

Pracky nahoru!!!

-Tak pro tu naši Janu přijel stříbrnej nebo šedej taxík

kolem desátý večer.

-Hm. -Obeslal jsem všechny taxislužby.

Ale ty tři největší jsem obešel sám.

-To ti chválím.

-Takže, když najdeme toho taxikáře a zjistíme, kam ji vezl,

tak možná najdem i toho tajemnýho přítele.

-To jenom za předpokladu, že toho taxíka objednával fakt on.

-No tak si s Janou volali, ne?

Žádost o výpisy už máme na státním zastupitelství.

-Hele, vy jste posílali Stehlíka namísto činu?

-Ne, ten nám s Fousovou objíždí ty výpisy.

Už by měli být zpátky. -Že mi píše operační.

Stehlík prý volal na výjezd a žádal o součinnost

na zajištění nějakýho kousku skla.

-Na co? Žádný další střep už nepotřebujeme.

Máme předběžnou zprávu.

-Ve věci zavražděné Jany Bortlíkové hlásím zadržení podezřelé osoby.

Pohyboval se podezřele na místě činu!

-Běž.

-Potřebujem vidět, v čem jsi přišel.

Vestu si nech, potřebuju vidět boty.

Boty!

Odnes je na trasilku, ať si to taky užijou.

-Viděl jste ty jeho oči?! Je to úchyl!

-To říkáte vy!

Jedinej jeho prohřešek je, že šel v lese.

V lese, kde vy jste neměli co dělat!

-Jiří Váchal, trvale hlášen na Městským úřadě Praha 10.

Před měsícem vydán zatykač obvodním soudem pro Prahu 6.

V minulosti čtyřikrát trestanej pro majetek,

vloupání do prádelny, krádeží věcí z balkónů.

Naposled dostal 16 měsíců a nenastoupil do basy.

-Takže nejdřív mladistvej útěkář a teď bezďák,

kterej se vyhejbá trestu.

Nechtěla byste přejít náhodou k Lovcům lebek?!

Tam by tu vaši aktivitu jistě ocenili!

A vy, vy nežádejte výjezdovou skupinu k nesmyslnýmu výjezdu!

My tady nic nepodceňujeme!!!

Po modrý Oktávii s rozbitým levým světlem se už dávno pátrá.

A další lidi tady čekají na papír,

aby mohli analyzovat výpisy hovorů poškozený.

Ten papír jste měli přinýst vy!

No, máte ho. No!

Nechtěl byste pro změnu přejít k nehodovce?

S tím vaším precizním dohledáváním byste tam byl za hvězdu!

ZVONÍ MOBIL

Ano, slyším!

Nevadí. Dík. Čau.

Trasologie.

Boty toho úchyláka Váchala nesouhlasí

se stopama na místě činu.

-Chachacha...

-Stejně ho ale musíme vyslechnout.

-Serem na Váchala, ten taxík musíme najít.

-Pohyboval se nám na místě činu.

A vy, slečno Fousová, když máte čas na výlety, co váš úkol?

Splněno? -Splněno.

Kdybyste měl zájem se podívat... -To si pište, že mám zájem!

Todle to si vemte a napište na to zápis.

Odchod!

-Mám zavřít dveře? -Ne!

-Tak znova.

Co jsi dělal v tom lese?

Chrápeš tam někde?

-A normálně spíš kde?

-Tak různě. -Jak různě?

Kde jsi spal minulej tejden?

-V tom lese, cos byl zadrženej, tam se vyskytuješ nějak častějš?

No, bez dokladů, to z tebe v base nebudou mít radost.

Co nám zbejvá, no, pošleme tě tam bez dokladů.

-Boty moje. -Ty si vezmeš s sebou.

S těmahle smradlavejma fuseklema by tě tam stejně nevzali.

-Tady je záznam o nálezu a tady je ten střep.

Na akademii jsem učil,

že žádná nalezená stopa z místa činu se nesmí podcenit.

Už vám vysvětlil, co v tom lese dělal?

-Ani neví, jak se tam dostal.

-Ale budete ho ještě prověřovat. -Jistě.

A využijem výsledků vašeho šetření.

Není to náhodou z tvýho auta?

BOUCHNUTÍ DVEŘÍ

-Takže co ta analýza?

-Nechcete se posadit?

Z porovnání vyplynulo... -Ale většinu toho jsem udělala já.

-...vyply... -No ne, aby bylo jasno.

-...vyplynulo, že v databázi pohřešovaných není nikdo,

kdo by odpovídal někomu z poškozených

bez zjištěné totožnosti v dosud neobjasněných případech.

-Ach...

Zítra po poradě dostanete jiný úkol.

-Ještě taková vedlejší zajímavost...

Rok 2010.

Tehdy jste dálkově studoval policejní akademii.

Případ nazvaný Popelka. Poškozená neznámé totožnosti.

Našla se v lese v Prokopském údolí.

Pachatel tělo polil benzínem a zapálil.

Odhadovaný věk 20 až 30 let.

A druhý případ... Předloni, 2018.

Nález několika kusů rozřezaného ženského těla.

Trup a končetiny zakopané v lese u Nebušic.

Hlava se nenašla, lesní zvěř byla zřejmě rychlejší.

Zajímavé je, že pachatel oběti vyřízl

na hrudi a na rameni části kůže.

Odhadovaný věk 25 až 35 let.

-Dvě vraždy 8 let od sebe. A co jako?

-Ta místa se dost podobají, nemyslíte?

-Jsou v úplně jiných částech Prahy.

-V okrajových čtvrtích, zhruba do 50 metrů od polní cesty,

kam se dá zajet autem.

To nejsou náhodně vybraná místa, pachatel si je vybral dopředu.

Možná proto se tak trochu podobají.

Dále shoda ve věku poškozených a také v tom,

že obě byly nahé bez jediného kusu oblečení.

Poprvé spálení, podruhé vyříznutí částí kůže.

Poškozená tam měla patrně tetování nebo mateřské znaménko.

U obou se pachatel snažil znemožnit identifikaci.

Ani na jednom místě se nenašly žádné upotřebitelné stopy,

jen tenhle utržený přívěšek od klíčů,

který jste našli poblíž této poškozené, té Popelky.

Když pachatel nesl mrtvolu, mohl se v lese o něco zachytit.

Klíče mu možná vysely za opaskem.

-To tam mohl ztratit kdokoliv dávno předtím.

-Tím spíš by to potvrzovalo hypotézu,

že pachatel je pečlivý, inteligentní.

Pokud bychom připustili, že tu můžeme mít sériového vraha,

tak bych mohl zkusit vypracovat jeho psychologický profil.

-S tím profilováním jste to zabil.

Schválně, jestli ty spisy zapálí, jako u tý první.

Nebo rozřeže a zakope, jako u tý druhý.

Díky, že už tady nejsem nejhorší.

-Takže si koukal, jak ženská chčije a náhodou jsi šel kolem.

Výborně.

Tak si to dobře zapamatuj, protože následujících 16 měsíců

nic podobnýho neuvidíš.

-Takže kromě těch 32 korun, lžíce, baterky a hřebenu

jsi u sebe nic jinýho neměl?

-No tak si to zkontrolujem.

Stoupni si.

Co tady máš?

Jsi byl v lékárně?

Sis kupoval něco na ty svý smradlavý nohy, viď?

No ale já myslím, že lék na takovej puch ještě nevymysleli.

Tak.

-My jsme s tebou prozatím skončili.

Půjdeš si odsedět ty krádeže. Podepiš to.

A modli se, abychom se za tebou nestavili!

Kluci, pojďte si pro něj.

Protože jestli zjistíme, že jsi kecal,

tak se ti to líbit nebude.

-Pane docente, měl byste chvilku?

Můžeme?

-Prosím. -Díky.

Podzim 2011.

Našli jsme ji v Chabrech v kontejneru.

Celý to bylo politý nějakou kyselinou.

Než jsme ji ztotožnili,

tak jsme zkusili poslat její genetiku do sousedních zemí.

A ozvali se nám Němci. Ukázalo se, že je to Ruska.

Jekatěrina Bazdyrevová.

Živila se tam načerno jako tanečnice.

Než ji Němci vyhostili,

tak jí naštěstí odebrali bukální stěr.

My jsme později zjistili,

že po tom vyhoštění žila tady u nás, v nějakým podnájmu,

ale moc dlouho tam nevydržela.

A to bylo všechno.

Tím jsme skončili.

Asi jsme si vybrali štěstí tou genetikou.

Kde se toulala ty 4 měsíce,

než skončila v tom kontejneru, netušíme.

-Takže vy myslíte, že by ty tři případy,

ta spálená, rozřezaná a tady ta Kyselka, že by spolu mohly nějak...

-Jako podoba by tam byla, akorát se nám neshoduje to místo nálezu.

Ale jak jsem si to teď zpětně čet, třeba vás napadne to samý, co mě.

A tak jsem si říkal, že kdyby vás to zajímalo,

než se vrátíte do toho školství, jak jste mi slíbil,

že byste si na tom mohl klidně bádat.

Mám ovšem dvě podmínky.

Zaprvé, budete mě o všem informovat

a nebudete se nám montovat do žádných živých případů.

Přinesu vám ty vaše dva spisy.

-Jsi se mnou nemusel. Na odběr krve já...

Chybíš v práci. -Já pracuju.

-Co kolegové? Jaký jsou?

-Jsou. -Hm.

-Jak jsi tenkrát dělal na obvodě, neříkals jednou,

že tam s váma dělal vyšetřováka ten Fous?

Víš, co je teď ministr. -A co?

-Měl on nějaký děti? -Dva kluky a holku.

Počkej, vlastně holku ne. To bylo nějaký blbý.

Nějak zjistil, že není jeho, ta holka.

Údajně jí prý řekl, ať si najde tátu sama.

Tak se holka protloukala sama a údajně šla taky k policii.

Ale to bylo, až když ten Fous odešel do politiky.

-Pan Stehlík. -Volaj tě.

-Mluvila jsem včera s Bárou. Ses jí furt neozval.

Se jí stejská, jak je tam sama.

Jo, mimochodem, zejtra má narozeniny.

Víš to, že jo? -Jo, jo, jasně.

Na tom přívěšku je zajímavé to, že se nikomu nepodařilo zjistit,

co ten symbol znamená. Dobré ráno.

Ale mohl by nám něco napovědět k pachateli.

Třeba čím jezdí, odkud pochází, čím se živí...

Neříká vám to něco?

-Si řekněte dvojčatům, to jsou experti na všechno.

-Ti to právě před těmi deseti lety zjistit neuměli.

Ale i jiný věci tam jsou, kde by to chtělo mladší oči.

-To zvládnete. Je to váš případ přece.

-Jste si stěžovala, že vám nikdo nedá šanci.

-Víte, jak to mám.

Netrpělivá, která se snaží jenom bezpracně proslavit...

Ne děkuju, fakt ne.

-Škoda. Hledám to logo tady v těch...

Ve dvou by nám to šlo rychlejc.

-Vyhledávač.

Nahrajete tam obrázek a ono to najde obrázky,

který se tomu podobaj.

Tady to je nějaká firma, která vyrábí konvektomaty.

Další úkol?

-Ten prostřední případ, co mi přines Šera,

se od těch dvou, kdy se ostatky našly zakopané v lese,

zdánlivě liší, ale i tady máme les.

A díky tomu, že kolegové byli před těmi devíti lety

při zápisu o ohledání místa pečliví,

tak víme, že se v tom lese tenkrát konal noční závod

v orientačním běhu.

Nic?

Jste pachatel, máte rozřezané torzo těla

a připravené místo v lese, kdo ho chcete zakopat.

A teď sem přijedete autem a zjistíte,

že je tu vytyčená běžecká trať.

Chtělo by se vám vracet domů

s rozřezanou ženskou v kufru přes celý město?

Takže se jí zbavíte na nejbližším místě.

A protože hrozí, že ji tu brzy někdo objeví,

hlavu narychlo polijete kyselinou.

-Aby ji nikdo nemohl identifikovat.

To by ale museli mít tu kyselinu v autě.

-Třeba počítá se vším.

Anebo tu kyselinu z nějakého důvodu vozí s sebou běžně.

-A co todle? Z tý první vraždy.

Kdo dělá něco s kyselinou a zároveň s konvektomatama?

-Tak to bude ten váš další úkol.

V té firmě, co ty konvektomaty prodává,

se poptáte, kdo se k tomu mohl dostat a jak.

Ale rozumně.

Cestou mě vysadíte na soudním

a pak přesně v jednu se sejdeme na téhle adrese.

-V těch Řepích, jak jste vyzvedával tu Bortlíkovou,

stavili jste se někde cestou? -Ne.

-No a tady na ni někdo čekal, když jste sem přijeli?

-Ne. -Nestálo tady žádný auto?

Modrá oktávka třeba. -Ne.

-A kterým směrem pak šla?

-Když vystoupila, tak si sedla na ty dvě tašky, co měla.

Jednu sportovní a druhou takovou kostkovanou, jako od Vietnamců.

-A když jste se nám přihlásil, tak jste říkal,

že měla během jízdy nějakej telefonát, nebo co.

-Volala. -No.

-Jak nastoupila v těch Řepích. Ale bylo to takový krátký hrozně.

Nejdřív řekla něco jako "už jedu" a pak "tak jo".

Pár vteřin prostě.

-A vám cestou něco řekla? -Ne. Až tady.

Jo, já jsem se jí ptal, jestli opravdu chtěla sem, jo.

Jestli se nespletla. A ona říkala, že ne.

A znova mi přečetla tu esemesku, že je to jako tady.

Jo a pak říkala, že ten kámoš už je blízko.

-Kámoš už je blízko.

Takže jí šel naproti. Nebo jel.

-Tady v té vaší knize uvádíte, že mezi příznaky hladovění

řadíme i temnou zahoustlou žluč až dehtovité konzistence.

A temná zahoustlá žluč se uvádí i v pitevním protokolu

téhle první oběti, co byla politá benzínem a zapálená.

-Protože žlučník je jeden z mála orgánů,

který se dobře zachová i u zuhelnatělejch popálenin.

Je totiž dobře schovaný pod játry.

-Takže se dá říct, že mohla hladovět?

-Ta prostřední a třetí oběť taky hladověly?

-U obou shodně: žaludek i tenké střevo bez obsahu.

-Zajímavá shoda.

-A, pane doktore, kdybyste měl ohodnotit

to rozřezání u druhé a třetí oběti?

-Obojí nožem a pilkou.

Řekl bych, že to rozřezání třetí oběti

je provedeno mnohem šikovněji. Koukněte se na oddělení končetin.

-Ne, ne, děkuju. Mně stačí váš názor.

-Dobře.

-Takže se dá se říct, že pokud to byl jeden a tentýž pachatel,

takže se zdokonaluje? -To každopádně.

-Zbraň máte? -Jo, jo.

-Jakou? Čézetu? -Ne. Glock. Rakouskej.

Maj je zásahovky.

Patnáct nábojů. Má pojistku.

Blbuvzdornej. Tasíš - střílíš.

To je vaše paní?

-Dva dny po tom, co umřela, mě vezli do špitálu.

Se srdcem.

Byla písařka u nás na kriminálce. Tam jsme se poznali.

Láďa, ten zase jezdil u PMJ.

Ten by se taky jednou dostal na vraždy.

Už to měl domluvený, že pude na obvod, na násilí.

A v tom měl tu bouračku.

Když mi to volal operační, tak mě do špitálu vezli podruhý.

Víte, že se mi tenkrát chtělo umřít?

Ale teď, když se dostal na vraždy Otto, to víte, jsem šťastnej.

Jste měla vidět - všichni dědci z odvodu, co jsou ještě naživu,

mi gratulovali. -Záviděli.

-A jak! Dítě se vám dostane až na vraždy.

Co si může táta policajt přát víc? Co?

-Ahoj tati! Tady to máš.

Měla jste počkat dole.

-Byla tady dřív, vidí na zvoncích Stehlík, tak zazvonila.

Je policajtka, umí si poradit.

Kolik ti dám?

-Ta firma na konvektomaty, byla jste tam?

-Měli to jako propagační předmět, když v Česku vstupovali na trh.

V roce 2008. Dva roky před tou první vraždou.

Jenomže toho vyrobili nějak moc, asi tisíc kusů,

tak to pak dávali kdekomu. Obchodním partnerům, kunčaftům,

co od nich kupovali ty stroje do hospod...

-A domů si to lidi nekupujou? -Ne, to je profesionální vybavení.

V tom se peče, griluje, smaží...

-Čili pachatel, nebo někdo z jeho okolí

může mít vztah ke gastronomii. Dle psychologického profilu.

-Ten frajer, co za ním jdeme, je taky hospodskej?

-Údržbář u vodáren. Ale už je v penzi.

Ta prostřední poškozená, ta Kyselka,

co se pak našla v kontejneru a povedla se ztotožnit,

u něj bydlela v nájmu. Asi dva týdny.

Zkraje léta dva jedenáct. Jekatěrina Bazdyrevová.

ZVONEK

-Co je? -Dobrý den.

-Pardon, já jsem si myslel, že vy jste ti svědci Jehovovi.

-Jekatěrina Bazdyrevová. Vzpomínáte?

-Před devíti lety jste na policejní služebnu

odnesl průkazku do posilovny.

Že ji u vás zapomněla. Po odstěhování.

Zůstala tu určitě po ní?

-No, to... To ona cvičila, to jo, to...

Jak měla chvilku volno, třeba jenom hodinu, už mazala.

-Ta průkazka ale nebyla na její jméno.

-Však já jsem ji taky hned odnes na policii!

Jako řádnej občan!

To víte, chtěli po mně vědět, jak jsem k ní přišel.

Naštěstí...

... já si všechny podnájemnice eviduji. No!

-Tehdy jste taky uvedl, že netušíte, kam

a případně s kým a ke komu se od vás odstěhovala.

Nevybavíte si ještě něco dalšího?

-Pane! Dyť je to devět let!

-No. Tak...

-Doufám, že ty osoby máte přihlášený.

Co nájem od nich?

Řádně hlásíte?

Tu Jekatěrinu, tu jste asi přihlášenou neměl,

tak nechápu, proč běháte na policii s nějakou její průkazkou.

-Jak jsem řek: Jako řádnej občan...

-Tak jako řádnýmu občanovi vám asi nebude vadit,

když vám sem pošlu cizineckou. A finančák.

-Ježíšmarjá, počkejte. Jsme lidi, ne?

No. Ta Jekatěrina, ona tady nechala tu průkazku

jako do posilovny a nějaký prachy.

Asi dva tisíce, že si pro to přijde ňáká ta její známá,

taky Ruska nebo co. -A přišla?

-Ale já mezitím jsem zjistil újmu na svým majetku!

Protože se porouchal kotel plynovej.

Asi s tím neuměli zacházet, nebo co.

No tak jsem tu opravu uhradil z těch peněz, ne?

No a když sem chodila ta dotyčná pořád otravovat,

odnesl jsem to na policii, ať si pro to jde tam!

-No, tu průkazku jste odnes, ale prachy jste si nechal, že jo?

-Jak vypadala ta její známá?

Vlézt do toho bytu bylo protiprávní.

-Okrad mrtvou, dobytek.

A nás všechny okrádá na daních, tak co?

-Jméno té kamarádky stejně nevíme.

Když si tenkrát tu průkazku do posilovny přišla vyzvednout,

tak službu konající policista jí to vydal,

aniž s ní sepsal záznam.

Asi měl k administrativě stejně vřelý vztah jako vy.

Takže jsme skončili.

-Jekatěrina tu tenkrát byla sotva něco přes tejden

a už tady měla tak dobrou kámošku, že jí ta kámoška

nechala chodit do fitka na její vlastní permici.

A vod něj víme, že byla taky z Ruska, měla vlasy na ježka, rudý.

Tak výraznou buchtu přece v tom fitku musej znát!

-V jakým fitku? Víte, co jich v Praze je?

-Jak to říkal?

Chodila tam skoro denně, kdykoliv měla volnou chvíli,

i třeba jenom hodinu, už tam mazala.

Když máte volnou hodinu,

tak nejedete do fitka na druhým konci Prahy.

To znamená, že to musí bejt někde tady. Blízko.

-Pátek, 21:15, Řepy.

Sem si volá zavražděná taxíka. Ten ji vyzvedává ve 21:45.

Jedou přes Zličín, zavražděná telefonuje.

Bohužel předplacený číslo, teď vypnutý.

-Tajemnej přítel v modrým autě? -No...

Stodůlky, nájezd na obchvat. Tady ji taxikář vysazuje ve 22:05.

Točná, les.

-Co okolí?

-Je to tam taková díra, ale všechno jsme prošli.

Prohlídli svodky, mluvili s lidma...

-No prostě tu noc tam Janu nikdo neviděl.

Ani žádnou nabouranou Oktávku jsme nenašli.

Ani nikdo s trestním rejstříkem, kdo by se nám hodil,

tam nebydlí, ani nedělá.

-Co ten taxikář? -Minulost čistá.

Podle taxislužby i GPSky všechno, co nám vypověděl, sedí.

-Mezi těma Stodůlkama a vraždou uplynulo pěknejch pár hodin.

A ten náš neznámej přítel v modrým autě

nemusí bejt pachatel. Třeba se tam vůbec nedostavil.

Třeba se na ni nalepil někdo cizí.

Ona mohla jít klidně tady na ten obchvat a tady stopovat.

Nebo znala adresu toho svýho přítele a chtěla ho překvapit.

Nebo se prostě nechala jenom někým přiblížit směrem k Točný

a tam na něj v klidu v teple někde čekat.

Restaurace, hotely, ubytovny z okolí místa činu máte hotový?!

-No to ne.

-Tak co tady děláš s těma nohama na stole?!

Co je to? To je ten střep, co našel docent?

To mělo bejt už dávno na technice!

-Jedenáct, dvanáct.

Dvanáct ženskejch jmen, co zněj rusky.

Vytisk jste mi to všechno? -Jo jo. No.

-Dělal jste tu v létě 2011? -No jo, jo.

-Hledáme Rusku. Zrzavý vlasy, krátký měla tenkrát.

Možná sem v tý době přestala chodit, protože byla těhotná.

Možná po tý pauze zase chodit začala.

Teď by měla devítiletý dítě.

-Krátký zrzavý vlasy?

A zákaznice.

No, to ne.

-Tak pudem.

-Jedná se o vraždu. Možná o sérii vražd.

-Čau.

Hele, jsem v práci. Asi tě tu někdo shání.

Tak já ti je tam pošlu.

Hm... Čau.

Oxana, moje partnerka.

Pomáhala mi, když sem to tu rozjížděl.

Nevím teda, jestli je to to, co hledáte,

ale máme spolu devítiletou holku.

-Kaťuška byla nejlepší z nás.

Když chytla zákaz v Německu, tak ona mi psala,

ona věděla, že já v Praze.

Tady mám hodně práce v divadle, v dance-klubě, u přítele ve fitku.

Tak já jí pomohla tady najít bydlení, práci.

-Bydlení. Myslíte tady u toho člověka?

Jmenuje se Lukášek. -Ano.

Já viděla inzerát u nás v supermarketu.

My tam bydleli blízko. S přítelem na sídlišti.

-Tu pernamentku do toho... -...permanentku.

-...tu jste Jekatěrině taky dala vy?

-Já dala jí volný vstup.

Katuška, ona potřebovala cvičit, ale musela moc šetřit,

mně bylo jí moc líto. -Kdy jste ji viděla naposled?

-No, ona tu byla dva týdny asi, pak se chtěla stěhovat.

Že to bydlení špatný, že ten dědek prase a že ji šmíroval.

Tak já jsem řekla: "Katuška, neboj sa,

najďom nove bydlenie,"

a ona mně pak volá, že má byt sama a že se stěhuje.

-Víte kam?

-Ne, ona řekla jenom: "Už tam jedu, ale promiň,

zapomněla jsem v tom bytě u dědka tu kartu do posilovny a ty peníze.

Je to v obálce. Můžeš si to tam vyzvednout?"

-Co to bylo za peníze? -Jsem jí něco půjčila.

A tak já jsem šla do toho bytu a dědek prý, že kartičku nemám,

že to je na policii. A ty peníze mně nechtěl dát.

Já jsem jí hned volala, ale měla telefon nedostupný.

Psala jsem jí e-mail, taky nic.

A tak jsem si myslela, že třeba odjela domů, do Petěrburgu.

-Proč by se stěhovala zpátky do Ruska,

když si tady zrovna našla bydlení?

-Maminka její, v Petěrburgu, byla moc nemocná.

Kaťuška pro ni šetřila.

-Měla tu nějaké kamarády? -Ne...

-Pracovala někde?

Tady? -Ehm.

-Taky jako tanečnice? -Ona chtěla,

ale nebylo místo zrovna. Tak ona tady jenom uklízela.

A ještě pracovala v jednom dance-klubě,

v katorom já taky tancovala.

Ale tam se nějak pohádala se šéfem a byla tam asi jenom dva dny.

-Víte, jak se ten klub jmenuje? -Zlaťák.

-A ten šéf byl kdo? -Jirka.

-Co to bude?

-Psychologický profil pachatele.

Je inteligentní, učenlivý, precizní...

-Celej vy.

-Má řidičák, auto, je manuálně zručný...

-No tak to jste mimo podezření.

-Heterosexuál...

Může cílit na mladé atraktivní ženy, anorektické typy.

Zná Prahu, zřejmě v ní i žije...

Nebo v jejím okolí.

Má, nebo měl přístup k chemikáliím,

může mít vztah k profesionální gastronomii.

-Mám ten klub Zlaťák!

Podle obchodního rejstříku držel ochrannou známku ve vlastnictví

do loňskýho roku Jiří Zimmermann. Narozen 5. prosince 62.

To bude ten Jirka. To je držka, co?

Tyhle hovada, který řídí diskotéky,

jsou po mladejch anorektickejch holkách úplně ujetý!

Prcaj každou noc jinou!

-Řekl jsem, že může cílit na mladé anorektické typy.

-Narodil se v Praze, má řidičák. A diskotéka?

Tam může mít kuchaře i s konvektomatem!

Jedeme! Čaj bude i tam!

-Dobrý večer. -Dobrý večer.

-Dobrý večer. -Můžem otázku?

Neviděla jste tady tuhle dívku? Podívejte se pořádně.

-Ne, neznám.

-Tak děkujeme. Hezkou noc, nashle. -Na shledanou.

-Co teď? -Na Zbraslav.

-Co tam? -Ještě tam máme dvě benzínky,

tři hospody, nonstopáč a ňákou ubytovnu.

-Víc podniků než v Praze. -No, aspoň zapátráme, vole.

-Neznám, sorry. Ani jeho, ani ji.

My jsme to tu otvírali až letos v zimě.

Předtím to bylo asi rok zavřený. Takže komu to patřilo, nevím.

-A nemůže ho znát tady někdo z vašich lidí?

-Sem si přived komplet nový lidi.

-Dobře, tak vám děkujeme a zaplatíme.

-To je dobrý. -Ne, ne, to my zaplatíme.

Zaplatíme!

-Třeba ty naše další dvě zavražděný taky tancovaly tady?

-Ty naše zavražděný nemají jméno. Takže domýšlet jejich povolání...

-Dyť je to docela jednoduchý, mladá holka odněkaď z východu,

přijede si sem přivydělávat tancováním,

nikoho tady nemá, ani rodinu.

Takže když se ztratí, nikdo ji nehledá.

To je ideální oběť pro vraždu!

-Jekatěrina je náš jediný pevný bod a od něj se musíme odrazit.

Prověříme všechny muže z jejího okolí.

Zatím máme dva: Zimmermann a ten její bytnej, ten Lukášek.

-Heleďte se, ta naše série a ta lesní vražda,

co dělaj dvojčata, nepřijde vám to podobný?

Dyť jsou to samý mladý holky! -Způsob smrti:

náš pachatel si vraždu pečlivě připraví.

Přesně ví, kdy a jak se zbaví těla.

Poškozenou vždy svleče, zbaví identifikace.

Mrtvolu spálí, rozřeže, zakope, nebo polije kyselinou.

Zatímco ta lesní vražda je evidentně nepřipravená, spontánní.

Pachatel si nevybral místo, nechal oběti šaty,

neznetvořil jí obličej, nechal jí i tetování.

Sériovost se potvrzuje jednáním pachatele,

nejen shodným typem obětí!

-A taky byla kost a kůže. Stejně jako ty naše!

-Většina obětí sexuálních vražd jsou mladé atraktivní ženy,

zatímco pachatelé jsou různí. Proč?

Protože většině mužů se líbí

mladé a hezké a ne staré a ošklivé.

-Koukali jsme, parkoviště prázdný.

Mimo sezónu tady frmol zrovna nemáte, co?

-Moc ne, no.

-Tak to byste si mohl pamatovat,

jestli se tady předminulej pátek neobjevila tahle dívka.

Je o něco menší než já. -A o něco hubenější než on.

-O dost.

-Mohla se tu chtít jenom ohřát. Nebo na někoho počkat.

Na někoho s autem. S modrou oktávkou, třeba.

-Na modrou oktávku tu nikdo nečekal.

Ale nějakej chlap s modrou oktávkou tu byl.

-Jakej chlap? -Nevím, přijel tak o půlnoci.

Parkoval jak debil. No, jak vy, no.

Magor ňákej.

-Proč magor? -No jo, tak chtěl pokoj.

Já na to že jo, že si zapíšu jeho občanku do knihy hostů,

No a on jestli by to jako nešlo načerno, že mi nechá o kilo víc.

Já na to: "Se kvůli kilu nenechám vyhodit."

A von, že to chce jako diskrétně, že normálně jezdí jinam,

ale tam, že maj dneska obsazíno. -A dál?

-No tak mi ukázal občanku.

A já na to, že musím mít občanku i tý paní.

-On tu s sebou měl ženskou? -Jo,

ale ta z toho auta nevylezla.

Tak on šel ven, chvilku to s tou babou řešili,

ječel tam na ni něco do okýnka. Pak nasedl a odjel.

Dost nasraně teda.

-No a jeho občanku jste si zapsal? -Ne celou, mám jméno.

-Dobrý, aspoň něco. -Myslím teda.

-Ten chlap měl stopro středočeskou espézetku.

A jak se hádal venku u toho auta, tak k tý babě měla padnout výčitka,

že kdyby nebyla paranoidní, tak mohli jít němu domů.

-A že ztratili skoro hodinu cestou do toho hotelu.

-Takže si myslíme, že by měl bydlet v nějaký vesnici v tomhle prostoru.

-Ta ženská byla blondýna, stejně jako naše Jana.

Ale recepční ji viděl jenom matně, přes přední sklo.

Zato toho chlapa popsal celkem přesně.

Vypadal ňák takhle.

-Co to auto? -Reflektory svítily oba.

-Takže cestou zpátky mohl bourat v tom lese u Točný.

-Jo.

Když si to vemu, vracel se domů s plným pytlem,

holka seděla vedle něj v autě...

-To příjmení by mělo bejt Cimrman.

Akorát recepční neví, jestli na začátek s Cé, nebo Zet.

Na konci s dvěma en, nebo s jedním. Variant je víc, budem to zkoušet.

-Tak si to shrnem!

Hledáme chlapa asi tak padesát, vejška kolem 180,

co bydlí v okolí místa činu. Pohybuje se modrou oktávkou,

která má, nebo měla v určitou dobu rozbitej levej světlomet.

-Já... -Co je?

-Ha! -Myslím, že bychom měli dobrý tip.

Při pátrání v naší starší věci

jsme narazili na Jiřího Zimmermanna.

Ročník šedesát dva.

A co se týká jeho minulosti, tak...

-Dejte to sem.

V minulosti se dopustil opakovaně násilí na ženách, na pracovnicích.

V současné době v platební neschopnosti,

nařízené exekuce, které nesplácí. Příští týden má soud a bydlí...

Bydlí... -Dolní Břežany.

-Dolní Břežany.

Jestli von se vracel z toho hotelu v Zbraslavi domů,

tak von nám musel projet tím lesem u Točný!

Co je? No proč stojíte? Sedněte si.

Pokračujeme!

-Vy fakt nejste policajt! Vy jste vůl.

-Dvě stě dvacet osmička.

-Měl by bejt doma, má tady auto. Hm...

Zastavím dál. Ať ho nevyplašíme.

Skryté titulky: Tereza Fenclová 2022