Original subtitles

YORKSHIRE, 1996

- Máš nějaké? - Ne.

Dal by sis ještě?

Jaké?

- Které máš nejradši? - Příchuť jablka.

Vlastně ne.

- Ten šerbetovej, s lízátkem. - Myslíš ten cukřík?

Je to ten s lízátkem? Protože ten s lékořicí fakt nemusím.

Jasně, že je.

Zajdu nám pro nějaké sladkosti, jasný?

Ale jsme přece švorc, ne?

Žádné peníze nepotřebujem, pokud mi pomůžeš.

Stačí, když zajdeš do obchodu a řekneš pánovi, že jsi ztratil tátu.

- Proč? - Abys ho odlákal, jasný?

- Proč? - Protože mě moc nemusí.

- Proč? - To se mě tak budeš ptát celej den?

Chceš nějaké sladkůstky?

Pojď sem, podívej.

Pamatuješ, jak ses jednou ztratil?

Šel jsi za paní a zeptal se, jestli by ti nepomohla najít tátu.

- No jasně. - Tak přesně to udělej.

Ale můj táta je tenhle týden v práci.

Já vím, ale to je fuk.

Ale co když bude chtít tátovi zavolat, jako ta paní?

Nezná tvého tátu.

Minutku hrej uplakánka a pak uteč, jasný?

A tamhle se sejdeme.

Donesu ti jablečnou příchuť a cukříky.

Dobře.

Jdeš jako první.

Haló?

Do prdele.

Co pro tebe můžu udělat?

Byl tu můj kamarád.

- Malý chlapeček? - Jo.

Hledal svého tátu.

To už je v pohodě. Jeho táta si ho před chvílí vyzvedl.

NEVIDĚLI JSTE DANNYHO?

DALŠÍ POHŘEŠOVANÉ DÍTĚ

NEVIDĚLI JSTE AMARU?

ZTRACEN ZA BÍLÉHO DNE

ČTYŘI DĚTI SE POHŘEŠUJÍ

HŘIŠTĚ UZAVŘENO

LÉTO STRACHU

DRŽTE JE V BEZPEČÍ

NIKDE NENÍ BEZPEČNO

UVĚZNĚN NA 25 LET

Nikdy jsem tam nebyla.

Já tam chodím pořád.

O 25 LET POZDĚJI

Slyšela jsi, co mají v plánu?

Jo.

Byli za tebou?

Policie? Ne.

- Ještě reportéři a média. - Však je znáš.

Ty.

Netuší, kde bydlím. O to jsem se postaral.

A policie?

Tentokrát mi řekli, že nic nezmůžou.

Začali mi vykládat všechny možné paragrafy.

Je mi to líto.

To by se nemělo dít. Prostě...

Nemělo.

Kdybych mohl něco najít...

Kdybych našel Dannyho, už ho nikam nikdy nepustím.

Ty si fakt myslíš, že je někde na vřesovišti?

Jsou tam všechny děti. Bůhví kolik dětí se tam ztratilo.

Já vím. Vím, že moc šancí na jeho nalezení nemáme.

Musím to zkusit, nemyslíš? Musím něco udělat.

Ale něco mi na tom dává smysl.

I když nic nenajdu, můžu to všem aspoň ukázat.

Co dělají.

Že se chystají vypustit monstrum.

Ujistím se, aby se to všichni dozvěděli.

- Chceš to propálit do médií? - K těm bastardům bych nikdy nešel.

Tak co chceš dělat?

Napadlo mě, že s tebou hodím řeč.

Vedeš na internetu ten rozhlasový pořad.

Můj podcast?

Jo, no...

Můžeš ukázat, co dělám. Máš zkušenosti s publikováním.

To je... Takhle to nefunguje. To nedělám.

Dělám s lidmi rozhovory. S lidmi v showbyznysu, to je všechno.

- Nejsem dokumentaristka. - Jen chci, abys to všem ukázala.

Aby to nemohli ignorovat. A nepustili tu svini ven.

- Ale to vážně nepůjde. - Však zatím nic neděláš.

Ne. Nejde o to, že nechci. Ale prostě nemůžu.

Můj malý podcast nebyl...

Nebyl zrovna úspěch.

Skoro mě nikdo neposlouchal. Čísla byla otřesná.

Mám svou práci, abych zaplatila účty. Myslím tím...

Nejsem ta pravá, co by mohla publikovat tvoji práci.

Slyšel jsem tvůj pořad.

- Myslím, že to není tvůj šálek kávy. - Ne, to není.

Jack a Alex to poslouchali každý týden.

Až do konce.

Tak jsem se přidal.

A každý týden jsem si říkal, kdy začneš mluvit o tom, co se stalo.

O Dannym.

A taky mě zajímalo, jestli se budeš tvářit jako moje žena.

Ten stejný výraz, když se o tom mluvilo v televizi.

Ale nikdy jsem ho na tobě neviděl.

Nikdy jsi neprobrala tu jednu věc, která by ti zvedla čísla a sledovanost.

Jared ve zprávách.

Neříkej, že sis o tom nikdy nechtěla veřejně promluvit.

Jen si o tom promluvit.

Za ta léta, ti supi z novin dostali všechny, které jsem znal.

Rodiče, bratry, sestry, strýce, bratrance.

Ale ne tebe a mě.

Lidé musí vědět, co dělám.

A to znamená oslovit média.

Ale po tom všem, co provedli, to nemůžou být oni.

Nemůžeme je to nechat pošpinit.

Proto to musíme udělat my.

Pojď, představím tě.

- Claire? - Ano?

To je Liz. Je to kamarádka jednoho z rangerů.

Snažila se mě tu udržet v bezpečí.

V bezpečí?

No jasně, to jsou rašelinové vřesoviště. Bohaté pro divou zvěř...

Ale taky nebezpečné.

Především mimo běžné trasy, kam půjdeme my.

Vážně se chceš přidat?

Dejte mi vteřinku. Dobrá, jedeme.

První zmizení bylo pro nás velkým varováním.

Jakmile nám došlo, že je v těch zmizeních jistý vzorec,

stalo se to naší hlavní prioritou.

Ale nebylo se od čeho odrazit, protože nebyl dostatek důkazů.

Bylo to strašné. Nazvali to létem strachu.

A opravdu to ve všech vyvolalo strach. Každý rodič měl strach.

V jednom kuse jste si hlídali své děti.

Vzpomínám si, jak mě máma pouštěla do školy a všechno bylo v pohodě.

A potom, jak se začaly dít ty věci...

Pak mě už do školy vozila a mého bratra taky.

Vyzvedávali nás hned po škole. Učitelé nás doprovázeli až k bráně.

Pak nás vyzvedla máma a na další den to samé.

Vzpomínám si, jak jsem jednou ztratila dcerku v supermarketu

a doslova se otočila, aby se na něco podívala,

ale ten pocit paniky, který mnou cloumal mě donutil ji držet za ruce,

pro případ, že by zmizela.

Nejnáročnější byla komunikace s rodiči.

Je těžké si představit, jaké to pro ně muselo být.

V aule školy proběhl nějaký projev a všechny nás tam poslali si promluvit,

s nějakou ženou, sociální pracovnicí. Někým takovým.

Všichni jsme si s ní museli promluvit.

Ale...

Asi...

Jak to šlo?

Dneska nic.

A co ty?

Vypadáš vyčerpaně.

Hodně jsme toho dneska prohledali.

Vytáhneš mi mapu, abych ti to mohl ukázat?

Takže...

Tady jsi byla.

A tady půjdeme zítra.

Jaké to tam je?

Žádné místo pro dítě.

Od té doby, jsme se čistě soustředili na oblast vřesoviště.

Byli tam skoro pořád, dobrovolničili a pátrali.

Nikdy jsme to místo předtím neřešili. Prostě tam bylo.

Počasí bylo hrozné. Pršelo a všude byla mlha.

Jakkoli nám to mohlo mařit pátrání, tak se tak dělo.

Logistika pátrání takového rozsahu...

Upřímně řečeno, byla nebezpečná v takovém vřesovišti.

Nikdy nic nenašli.

Chodívali jsme tam na sběr ostružin, pamatuješ?

Byl to takový vesnický zvyk.

Ale pak jsme s tím přestali.

Prostě přestali.

Lidé už tam nechodí.

Což je smutné.

Běžně okolo 10 % mladých lidí opouští oblast, ve které vyrostli.

Ale od toho léta to bylo až 50 %.

Osobně si myslím, že už nemohli vystát pohled na to místo.

Ochucené pivko. Na šťastnou cestu.

Díky.

Vidět tě jako dospělou ženskou je...

Divné.

Jen to, že jsem zpět je divné.

To se vsadím. Ne, chtěl jsem říct hezké.

Díky tomu jsem si uvědomil, o kolik let jsem zestárnul.

Je to pro tebe těžké?

Vrací se mi vzpomínky.

Jo, to se vsadím.

A co Bill?

Je to holt Bill.

Pořád tam chodí.

Jo, já vím, slyšel jsem.

Vlastně jsem vás o něco chtěla požádat.

Vadilo by vám to?

Ne.

Tady hledal Bill.

Ve kterých oblastech jste hledal vy?

Nepoznávám žádné z těch míst.

Co z toho můžu usoudit je,

že jsme prohledávali oblast devět kilometrů tímhle směrem.

To jsem celkem zmatená. Vy jste neprohledávali vřesoviště?

Ano, samozřejmě.

Podle tebe je to všechno součást vřesoviště?

To je vřesoviště.

Jak je to možné?

Jako...

Mohl by tam někdo něco najít?

Šance byly vždy mizivé.

I kdybys hledala v konkrétní oblasti,

šance, že někoho v takovém terénu najdeš...

Navíc po 25 letech...

Opravdu nemám tušení, proč Bill hledá zrovna v této oblasti.

- Čas zrovna nehraje v můj prospěch. - Slyšel jsem.

Claire.

To je Alex.

Ahoj.

Ahoj.

Dej mi vědět, jak se to vyvíjí, jasný?

Kdo to je?

Kamarád.

Tak jo. Trocha poučení o bezpečnosti. Půjdeme v řadě.

Já půjdu první. Osobu před vámi si držte na dohled.

V takovém terénu je jednoduché se ztratit.

Dneska nepůjdeme nijak daleko.

Možná jen pár mil, ale není to procházka růžovým sadem.

Dohlédnu, abychom se vyhli rašeliništím.

Tak se snažte chodit v mých stopách.

Je vodotěsná?

Jasně. Lidi s nimi chodí surfovat.

A co telefon?

Díky.

- To berete všechno s sebou? - Jen to nezbytně nutné.

Proto jsem tady, abych všechny ochránila.

- Co to bylo? - Rašeliniště.

Někdy jim říkáme rašelinové propadliny.

Vždycky je tu tak hnusně?

Dneska to právě ještě celkem jde. Počasí je na nás hodné, co?

Jo, tady se počasí může změnit během okamžiku.

Jsou tu velké změny v tlaku vzduchu.

Jak to zvládáš?

Je to...

Je to makačka.

Co jsi čekala?

Nevím.

Opravdu si myslíš, že tu něco najdeme?

I kdyby to stálo hned vedle nás, myslíš, že máme šanci si něčeho všimnout?

Určitě tu něco najdeme. Vím, že ano.

Děje se něco?

Velké rašeliniště.

Nevypadá jinak.

Je tam. Tím směrem nemůžeme pokračovat.

Počkej! Nesahej na to.

Musíme ji schovat.

Skalní útvar.

Tady je další.

Sahají až do doby kamenné. Ty tady najdeš všude po vřesovišti.

Ale vracíme se, že? Jdeme stejnou cestou?

Jistě.

Ale kolem těch jsme předtím nešli, tak jak se můžeme vracet?

Nemůžeme jít stejnou cestou, ne?

- Claire, to je v pořádku. Vím, kam jdeme. - Jsi v pohodě?

Ať už jsme doma.

Vím, že to byl dlouhý den, ale pomysli na to, co jsme našli.

Všechno to vypadá stejně.

To chce klid.

Claire, nic se neděje. Neztratili jsme se.

Jak to můžete vědět?

Už to není daleko.

Claire!

Počkej.

Podívej.

Nevím, co tím chceš dokázat.

Ale ta popsaná oblast nesouhlasí s tím, kde jste byli.

Je mi jasné, že je to z tvého pohledu znepokojující nález.

Neodpovídá to popisu.

Přidali jsme to mezi další důkazy.

Nechytili ho díky brilantní práci policie. To je jisté.

Bylo to především štěstí, pokud mám být upřímný.

Nebo smůla pro něho.

Dokážete si představit, jak se tehdy všem ulevilo?

Zpočátku jsme nevěděli, jestli máme toho pravého.

Ale měli jsme pocit, že se díváme na někoho, kdo by neměl být na svobodě.

Vždycky se říká, že vypadají normálně. Může to být chlápek od vedle.

Ale to nebyl ten případ. Něco mi na něm nesedělo.

Pak tu byla cenzura jeho obličeje ve zprávách.

Protože by ho to proslavilo nebo tak něco.

Ale ve skutečnosti ho to vyobrazovalo ještě děsivějšího.

Hlavně pro jeho děti.

Jak musel mít děsivej obličej, když ho nechtěli publikovat?

Víte, jak to myslím?

Co ty ruce provedly.

Co oči viděly.

Během vyšetřování došlo k chybám.

Některé chyby vyšly najevo, ale ostatní ne.

Chyby jako když byl vynesen pouhý jediný doživotní trest.

Jeden doživotní trest.

Což v podstatě činí 25 let.

Je to parodie.

Není sebemenších pochyb, že až ho pustí ven, bude nebezpečný.

A část viny za to poneseme my.

Myslíte si, že to může být důvod, proč to policie nechce znovu otevřít?

Že by tím upozornila na ty chyby?

Danny?

Danny?

Danny!

Taky nemůžu spát.

Co bude dál?

Potřebuju, abys byla všemu otevřená, jasný?

Proutkaření?

Není to, jak lidi chodí s proutkem?

To je vodní proutkaření.

Je to stejný princip, ale nefunguje to jen pro vodu.

Teď se v tom trochu ztrácím.

Využívám koncentraci.

Ten byl Dannyho.

Potřebuju něco, co pro něho bylo v životě důležité.

A pak mě kyvadlo navádí k tomu, na co se soustředím.

Zpočátku jsem byl taky skeptický.

Jacqueline byla takovým věcem vždy otevřenější.

Takhle ses rozhodoval, kde budeš hledat?

Jo, a k něčemu nás to dovedlo. Zabralo to, ne?

Možná by bylo jednodušší, kdybys jí to ukázal.

To můžu, ale mám-li být upřímný, tak už toho pro tebe moc neudělám, Bille.

Ještě toho můžem najít spoustu.

Nejsem žádný vědec.

Není to přesné.

Soustředil jsem se na věc, která patřila pohřešovanému dítěti,

ale zavedla tě k úplně jinému dítěti.

Nemyslím, že ještě pro tebe něco můžu udělat.

Možná máš pravdu.

A co ona?

Je v těchto věcech lepší, ne?

To teď nebudeme vytahovat, jasný?

Ty máš své priority a já zase ty své.

O kom se to bavíte?

Můžeš nám dát chvilku?

Ahoj.

Už jsme se přece rozhodli a sám jsi viděl, co se posledně stalo.

- Tati? - Co bys jako otec teď udělal?

Tati?

Ty...

Tys ji zavolal?

- Ty už jsi jí volal? - Rozhodla jsem se přijít.

Neměl jsi obavy, že mu jde jenom o prachy?

Dal bych mu cokoliv, kdyby si o něco řekl.

Bylo mnoho charit, které jsem už dřív moc nemusel.

Šlo jim jenom o prachy, nebo se chtěli zviditelnit ve zprávách.

Jacqueline oproti mně některým dala šanci.

Avšak Alex a Eleanor, byli jiní.

Nechtěli zveřejnit. Žádali mě, abych o nich nikomu neříkal.

Alex nechce, aby se do toho zapojila?

Něco jsme už zkoušeli, ale nastaly potíže.

Možná bychom je měli ignorovat.

Potíže?

Jo.

Sám tomu nerozumím.

Myslím...

Nevím.

Přijde mi v pohodě.

To jo.

Ráda bych zkusila něco jiného.

Můžeš se posadit tamhle?

Promiň.

Promiň.

Tak jo.

Necítím vůbec nic.

Jsem v pohodě.

Tři, jedna, čtyři, jedna.

Nic mi není.

Tři, jedna, čtyři, jedna.

Pět, tři, pět...

Pět, devět.

Dva, šest, pět, tři, pět, devět.

Jsem v pohodě.

Bude to náročný výšlap.

Cesta tam a zpět zabere skoro celý den.

A kolik nám zbude času na prohledání oblasti?

To nevím jistě. Možná pár hodin.

Za den? To je hodně oblasti k prohledání.

Zvládneme to?

Půjdu s vámi.

Ellie, ne.

Tati, Claire má pravdu.

Bill to nikdy nemůže stihnout prohledat. Mohlo by to zabrat měsíce.

Na tom jsme se nedohodli.

Ty víš, že někdo musí jít. Tak to funguje.

Proutkaření mapy získáme oblast, ale někdo tam musí jít fyzicky.

Nemyslím, že je to dobrý nápad, abys tam chodila.

- Tak kdo tam půjde? - Já. Tvůj táta může mít pravdu.

Stejně tam nebudu sama.

Víš to jistě?

Neříkám, že tě tam nechci, ale tvá pomoc by se mi hodila.

Budu v cajku.

Mám přece vás dva ochránce, ne?

Jsi studentka.

Co studuješ?

Aplikovanou matematickou teorii.

Čekala jsi něco strašidelnějšího, co?

Toho už mám dost ve svém životě.

Je to strašpytel po mámě.

Vy děláte to s tím proutkem, že?

Proutkaření map je celkem prosté.

Co to mělo znamenat s těmi čísly?

Když to začne být náročné, soustředím se na čísla.

Není to vždycky procházka růžovým sadem.

Čísla jsou pro mě jako taková kotva.

Číselné řady jsou neměnné, spolehlivé, nikdy se nemění.

Používali jsme Pi.

A kdo ho nemá rád?

Co to je?

Vykopávka.

Jezdí sem občas z univerzity a pátrají po artefaktech z doby kamenné.

To je stan?

Více lidí, větší vzdálenost, více opatření.

Neplánujeme nocovat, ale v případě nouze se úkryt bude hodit.

A ještě tu mám tyhle. Fungují kdekoli na světě, takže se neboj.

Jsme v pohodě.

Ty to všechno natáčíš?

Proto jsem přece tady.

Snažím se moc neukazovat, když přijde věc na něco takového.

Bill mi říkal.

Vy ji tady vážně nechcete, že?

Ellie má dar.

A vždy ho chce využít, aby pomohla lidem.

Což je většinou v pořádku.

Ale v případech jako je tenhle... To není moc v pohodě.

Jak to myslíte?

Když je přítomna temnota.

Když v tom hraje roli násilí.

Když je něco znepokojivého jako tohle.

Má to svou cenu.

Ty už jsi tu jednou byla, že?

Vlastně ne. Nikdy jsem tu ještě nevkročila.

Co se stalo?

Tohle místo...

Je jiné.

Cítíš to taky, že?

Co myslíš?

Takovej ten pocit, že tě něco tíží.

Stahuje tě k zemi.

Jako by nás to tady nechtělo.

Jak může místo něco chtít?

Rády na nás koukají, co?

Donutí tě to přemýšlet, co si o nás tak myslí.

"Co tu k čertu na našem vřesovišti dělá tahle člověčina?"

Připraveni pokračovat?

Jsme na místě.

Mohla bys...

Samozřejmě.

Tamhle je dítě.

Schovává se.

Má strach.

Nemůžu ji najít.

Má bosé nohy.

Ne, jedna noha je bosá.

To je v pořádku.

Nemusíš se schovávat. Přišli jsme ti pomoct.

Vezmeme tě odtud pryč. Vrátíš se domů.

Ty snad nechceš domů?

Za svou maminkou a tatínkem?

Nemůže si vzpomenout.

Na co si nemůže vzpomenout?

Nemůže si vzpomenout na své rodiče.

Pamatuje si jen temnotu.

Můžeš mi ukázat, kde se schováváš?

Můžeš mi to ukázat?

Můžeš to pro mě udělat?

Nemusíš se schovávat. My ti neublížíme.

- Počkej! - Ellie!

Ellie!

To je ono?

Jsme na místě?

- Je to ono?! - Bille, přestaň!

Ellie!

Ellie!

Ellie! Tři, jedna, čtyři, jedna.

No tak.

Tři, jedna, čtyři, jedna.

Tři, jedna...

Čtyři, jedna...

Pět, pět...

- Pět... - Ne, ne!

- Devět, dva. - Devět, dva.

Přesně.

- Šest... - Ano!

Pět, pět...

- Pět, pět, pět... - Ne!

Pomozte mi!

Ellie! Osm, devět, sedm, devět.

Osm, devět, sedm, devět.

Ellie! No tak!

Tři, dva.

- Ano, to je ono! - Tři, osm, čtyři.

Jsem v pohodě.

Jsem v pohodě.

Proboha.

Každou noc se mi občas stává...

O ČTYŘI TÝDNY POZDĚJI

Že se octnu na vřesovišti.

Někdy se mi zdá, že jsem u obchodu na ulici.

A někdy vidím tvář té malé holčičky v bahně.

Ale obličej je Dannyho.

V těch snech jsi dospělá, nebo máš pocit, že jsi opět dítětem?

Nevím.

Ve snech se moc nevyznám.

Jen tak mimochodem, poslechla jsem si tvůj starší podcast.

Ten jeden o náhodném e-mailu byl fakt legrační.

Ale nenašla jsem žádnej novej podcast.

Nedělala jsem jediný podcast od doby, co to začalo.

Prostě mi to nepřišlo správné.

- Jak je na tom tvůj táta? - Je pořád naštvaný na Billa.

Zase u něho přespáváš?

Jo.

Novináři našli můj byt. Nemůžu se k němu ani přiblížit.

Chovali se k tobě hrozně?

Jeden z nich předstíral detektiva.

Málem jsem mu všechno vyklopila.

Je to hrůza.

Alespoň ještě nenašli Billův barák.

Jak je na tom?

Je to Bill. Takže těžko říct.

Když v noci nespím, tak ho slyším pochodovat.

Myslím, že toho moc nenaspí.

A kde je teď?

Tam, kde byl celé dny.

Takže je to pravda.

Souhlasil, že jim ukáže, kam vzal Dannyho a ostatní.

Bill je nechce k ničemu dovést.

Hraje hru.

- Vychytralou hru. - To nemůže.

Stejně ho nepustí potom, co jsme našli.

Petovi se to tělo podařilo zachovat.

Našli taky nějaké další forenzní důkazy.

Ale s dalším zavražděným dítětem na krku se ven nedostane.

Oni vědí, kdo to je?

Mně se nepodařily dohledat žádné informace.

Nebyla jednou ze známých obětí.

Pocházela z jiné oblasti a zemřela o tři roky dřív.

Panebože.

Jak dlouho to dělal?

Vlastně ani nejde říct, kolik bylo přesně obětí, ale...

Souhlasím s Billem.

Myslím, že se nikdy nevzdá toho, co nám vzal.

Ale Danny je pořád...

Pořád je tam někde venku.

Myslela jsem, že se mu uleví...

Kdyby měl jistotu, že už tam nikde nepobíhá, ale...

Neulevilo se mu. Takže...

Ale...

Už se tam nikdy nechci vracet, Claire.

Ne.

Naprosto ti rozumím.

Možná bych ještě něco mohla udělat.

Těžko se to vysvětluje.

Mám jisté spojení s jedním duchem.

Asi ho můžeš nazvat strážcem.

Na jedné straně mám tátu a na straně druhé, Thomase.

Díky našemu spojení jsem schopna dělat to, co dělám.

Stojí po mém boku, kam mi jen sahá paměť.

Chrání mě z té druhé strany.

Může to být hlasité.

Matoucí.

Všechny ty hlasy, které zoufale žádají o pozornost.

Thomas mě před těmi hlasy chrání.

Bez něj bych byla naprosto zranitelná.

Thomas slouží jako klíč ke dveřím na druhou stranu.

Otevřeme je jen tolik, abych nahlédla na druhou stranu.

Ale...

Pak je vždy musím zavřít.

Thomas je prastarý duch.

Dokáže být temperamentní.

Výslovně se mu nelíbí, když mu nevyjdu vstříc.

Byl se mnou celý život.

A nahoře na vřesovišti, byl vždy po mém boku.

Ale říkám vám to, abyste pochopili, co se chystám udělat.

Thomas ke mně napřímo nemluví.

Je to spíše pocit.

Ale dokáže mluvit skrz mě.

Může být jediný, kdo dokáže vysvětlit, s čím se tu potýkáme.

Je nejlepší se mu nedívat do očí.

Provokuje ho to.

Dívejme se všichni jinam, jasný?

Thomasi...

Thomasi, slyšíš mě?

Ano.

Odpověděl bys nám na pár otázek?

Ano.

Co nám můžeš říct o zdejších dětech?

Neslyším je.

Neslyšíš děti?

Hlasy.

Mnoho hlasů. Ale ne od nich.

Od nich ani hlásek.

A co to znamená?

Ticho.

Ticho.

Temnotu.

Velkou temnotu. Velmi prastarou temnotu.

A co Danny?

Kde je Danny?

V temnotě.

Na jednom místě.

Pamatuje si mě?

Pamatuje si svou maminku?

Vážně? To se mi jen zdá.

Co to přesně znamená?

Pokud ho najdu a přivedu domů, bude v bezpečí?

- Sním v temnotě. - Co to jako znamená?!

To by stačilo, Bille.

Kde je můj syn?

- Tam musíme jít. - No tak.

Tam půjdeme!

- Bille. - Musíme tam jít a přivést Dannyho domů.

Rozhodně ne! To je čiré šílenství.

- Chci... - Bille, ne!

Bille, uklidni se.

Potřebuje nás.

Ztrácí rozum.

To je...

To je prostě...

Danny je pořád někde tam venku. A je úplně sám.

Není sám, Claire.

Bill má pravdu.

Všichni víme, že má pravdu.

Té malé holčičce jsme pomohli, a teď je v bezpečí.

Musíme pomoct Dannymu.

Pět.

Cože?

Pět kruhů.

Mluvil jsem s těmi lidmi, co makali na vykopávkách...

Řekli mi, že na vřesovišti je každý kámen unikátní,

ale všechny mají pět kruhů ve skupinách po pěti.

Řekli ti, jaký mají původ?

Ne.

Jsou z doby kamenné, minimálně 5000 let staré.

Ale ti archeologové si mysleli, že jsou ještě starší.

Doufali, že to tvrzení podloží nějakým důkazem.

Už jsi něco takového viděl?

Kolik je hodin?

Pořád jdeme za světla!

V takových podmínkách není bezpečné pokračovat.

Zalez dovnitř.

Necítím obličej.

Jsi v pohodě?

Thomasovi se tady nelíbí.

Je nervózní. Nikdy předtím nervózní nebyl.

Ten pocit, že nás tu někdo nechce...

Je teď strašně silný.

Vy to necítíte?

Nevím.

Co?

Přijde mi to tu povědomé.

Jako bych tu už někdy byla.

Nemá někdo hlad?

Máme tu...

Granolu.

Čokoládu.

Zajdu omrknout ostatní.

Tati, myslím, že jsem se spletla.

Cože?

Že ji to místo tady nechce.

Už se celkem vybralo.

Ale je pořád špatná viditelnost.

Musíme vědět, kde jsme.

Myslíš, že se to pro nás vyjasní?

Dejme tomu čas.

Můžu přivolat pomoc, jestli tu uvízneme.

To z vás už nikdo nezná nějaké dobré písničky?

Víc folkových písní?

Folkové písně? Co jsem, námořník?

A staré folkové písně z Yorkshiru?

Asi to tak bude nejlepší.

Určitě moc zpívat neumíš.

Vlastně bys byl překvapený.

Bill kdysi zpíval ve sboru, kde měl hlavní mužský hlas.

Opravdu?

No jasně. Lež má krátké nohy.

Měl hlas jako anděl.

To vidím.

No tak, Bille. Co na to říkáš?

- Už nezpívám. - Co?

Řekl jsem, že už nezpívám.

Musím na hajzl.

Ve dvojicích.

- Budu v pohodě. - Nesmíme se vzdalovat.

Vážně! Budu v pohodě.

Někdo tam je.

Počkej!

Co má za problém? Jak s ním může někdo vycházet?

Jak s ním vycházíš ty?

Teď, teď, teď!

Do prdele.

Viděla jsi ho? Byl tady!

Kde?

To je rašeliniště. Tam nikdo nevydrží.

- Viděl jsem ho! - Tak nesmíš utíkat!

Víš, že to není bezpečné!

Sakra! Nemůžu najít stan.

Tati?

Já vím...

Musím si odskočit. Hned jsem zpět.

Mrzí mě to.

V pohodě, to vůbec neřeš.

Jsem na tebe a Billa zvědavá.

Moji rodiče byli... Byli moc fajn, ale nikdy tu pro mě nebyli, rozumíš?

Mohla jsem si dělat, co se mi zlíbí. Prošlo mi cokoli.

Dokonce i po zmizení Dannyho.

Nikdy jsme...

Nikdy jsme se o tom pořádně nebavili.

Ale Bill...

Bill je takovej ten taťka ze starý školy. Víš, jak to myslím?

Přísný, ale spravedlivý.

Věděla jsi, kde máš hranice.

A co tě čeká, když je porušíš.

Ale jak jsme přišli o Dannyho...

To bylo...

No...

Celou dobu nás navštěvovali podivní chlápci.

Pokládali mi různé otázky, ale většinou...

Jen něco nesrozumitelného mumlali.

Vsugerovala jsem si, že to byla má chyba.

Jako...

Vždycky jsem nějak oblbla rodiče a poldy.

Ale Bill vždy o všem věděl.

Bille, no tak!

Pamatuji si na mé první setkání s Billem. Myslím po incidentu.

Zjevil se tam celý horlivý, a jeho výraz ve tváři připomínal blesk.

Myslím, že se hádal s poldama.

A pak si to nakráčel přímo ke mně.

Měla jsem hrozný strach.

Byla jsem si jistá, že se na mě jen podívá a dojde mu to.

Věděl, že to byla má vina.

Jako...

Danny zmizel jen kvůli mně.

Ale místo toho mě objal.

A zeptal se mě, jestli jsem v pořádku.

Právě v tu chvíli mi došlo...

Že to přece nemůže být má vina.

Protože kdyby ano,

neobjal by mě a nezeptal se, jestli jsem v pořádku.

Potom jsme se hned odstěhovali.

Rodiče na to chtěli zapomenout.

Claire, já...

Obávám se, že tě tu něco chce.

Ty sis teda dala načas.

Kde jsou ostatní?

Je pryč.

Je pryč! Thomas mě opustil.

Křičel a pak mě opustil!

Dveře se otevřely a já prostě nemohla...

Něco tu s náma je. Něco...

Něco tady je. Tati, musíš mi pomoct.

Nevím, co mám dělat!

Musíš mi pomoct, tati. Musíš mi pomoct!

Musíš mi pomoct!

Co to děláš? Proč jí nepomůžeš?!

Prosím, tati.

Co se děje?

Seženu pomoc.

Ellie, zůstaň se mnou.

Ano, máme tu nouzovou situaci.

Cože?

Podívejte, potřebuju někoho...

Nerozumím vám.

Víte, kolik je hodin?

Kdo je to?

Můžu přivolat pomoct, pokud jste někde uvízli.

To je Danny.

To je Danny.

Držte se u stanu!

- Přeju ti... - Dýchá.

Kde je Alex?

Zůstaň s ní.

- Opovaž se ještě někam tak utéct! - Neutekl jsem. Ty jsi utekla!

Co tím myslíš?

Málem jsem si vyřval hlasivky.

- Mám se vrátit do stanu? - Byl jsem tady!

Ale tys byl tamhle.

Viděl jsem tě ve stanu, když Eleanor...

Eleanor co?

Co se stalo s Ellie?

Musíme se vrátit.

Nic nevidím.

Ozvu se ti.

Bille.

Končím.

Jsme na to sami.

Ahoj, Claire, poslyš.

- Řekni mi, že nejsi na vřesovišti. - Ne, už ne.

To je dobře. Hlavně se tam nevracej, jasný?

Proč?

To ti nedokážu upřesnit, ale drž se od vřesoviště dál.

O co tady jde?

No tak, mi to můžete říct.

Dobře, ale zůstane to mezi náma, jasný?

Včera, když ho policie využila pro účely pátrání...

Oni...

Úplně tomu nerozumím, ale mělo to něco společného s počasím.

A...

Utekl.

Nějak se mu podařilo utéct.

Tentokrát ho najdeme.

Bille.

Nemůžeme se tam vrátit.

Eleanor je v nemocnici.

A on...

Je tam někde venku.

Nepamatuji se, že bychom se ho museli někdy obávat.

Jsem na něho celou dobu připravený.

Je to už nějakej ten pátek.

Sama o tom často nemluvím.

Jsou věci, na které se mě lidé ptají, ale nikdy o nich nemluvím.

Když se nám stane něco hrozného, snažíme se tomu dát nějaký smysl.

Nějak tomu porozumět. Potřebujeme to,

abychom ty hrozné události uzamkli do malé krabičky a nechali je na polici.

Takhle už nám nikdy neublíží.

Avšak některé věcí jsou tak nesmyslné a nepochopitelné, že to málokdy dokážeme.

Snažíme se ty věci propustit, nemyslet na ně,

ale pak z toho má člověk pocit...

Zrady.

Takže se snažíme.

Snažíme se tomu porozumět.

Snažíme se nesmyslné věci pochopit, a díky tomu se nikdy neposuneme dál.

Nastane chvíle, kdy musíte přijmout, že některé věci se už nezmění.

Tak co můžeme dělat?

Můžeme o nich mluvit.

Chci tím říct, že...

Myslím, že jsem připravená o těch věcech mluvit.

- Cítíš se na to? - Jo.

Vezmi mě s sebou.

Prosím.

Pokračuj.

Vůbec se mnou nemluvíš, Bille. Prosím, mluv se mnou.

Slyšela jsi ho. Slyšela jsi Dannyho ve stanu.

Něco jsem slyšela.

To je jediná cesta, kterou tě dovedu zpátky.

Vstávej.

No tak.

Prosím, Bille. Prosím.

Jdi do prdele!

Bille, prosím.

Pohyb.

Nechápu, proč to děláš.

Víš o tom, že sem kdysi dávno vodili lidi?

Cože?

Kdo?

Na vykopávkách mi říkali o tělech, které vyplavovaly místní rašeliniště.

Mrtvoly.

Uchované po tisíce let v místních rašeliništích.

Ti lidé byli obětováni.

Obětováni?

V době kamenné sem přiváděli lidi.

Dusili je.

Pohřbívali.

Aby prokázali úctu nějakému zlu.

Bille...

Tobě to nedochází?!

Něco tady je.

Něco prastarého.

Hrozného.

Co vždy v lidech vyvolávalo strach.

A Danny byl obětován. Až na to, že to neměl být on.

Odkud to máš?

Sama jsi to slyšela.

Ten hlas ve stanu.

Ty...

Ty jsi mu rozuměl?

Ty snad ne?

Řekl, že to musím udělat.

Panebože.

Nikdy to Dannyho nechtělo.

Chtělo to tebe. Vždycky to chtělo tebe.

Bille, prosím.

Pohyb!

Bille, prosím!

Bille, prosím!

Jen šlapej. Brzy tam budeme.

Kam to vlastně jdeme?

Musíme jít až na konec vřesoviště. Tentokrát až na konec.

Až na konec.

To nechápu.

Tohle je to místo.

Nic tu není.

Nic tu není, Bille.

Ale mělo by tu něco být!

Proč tu nic není?!

Na chvilku si mě vyslechni, dobře?

Poslouchej mě.

Řekl, že když tě sem přivedu, tak najdu Dannyho.

To mi řekl. Přesně to mi řekl ten hlas.

Bille, podívej se kolem sebe.

Po Dannym není ani památek. Zamysli se.

Jak by tu jen mohl být?

Jak by se sem Danny dostal?

Musím ho dostat zpátky.

Slíbil mi to! Ten hlas mi to slíbil!

Billy, Danny je pryč.

Je mrtvý už 25 let.

Nejsi tady sám sebou.

Zamysli se nad tím, co děláš a kde jsme, prosím.

Prosím, prosím!

Vraťme se prostě domů.

Pojďme domů, Bille.

Prosím, Bille, pojďme domů.

Bille.

Teď už tomu rozumím.

Cože?

Co?

Ne!

Prosím, prosím!

Přestaň, prosím!

Pomoc!

Překlad: Lordek. Děkuji za vaši podporu. www.titulky.com