Original subtitles

Už se vám to někdy stalo?

Nikdy.

Moje sestra chtěla jít ven. Já ne.

Horký letní den.

Chci, aby ses setkala s jedním mužem.

Ne, ne.

Je to tvůj dokonalý protějšek.

Kdo říká, že někoho hledám?

- Ona to vnímá. - No tak!

Ségro...

Nech toho. Jsem starší.

O deset minut!

Pořád jsem starší.

- Jedu pryč. - Kam?

Do Itálie!

Večer budu pít koktejly bellini!

Jdu si zabalit.

No tak, Blanche.

Vem si plavky a pojď. Voda je teplá.

Svezu tě domů.

Slibuješ?

Slibuju.

- Pojď! - Je to hloupý, vypadám hrozně.

Jsi přirozeně půvabná.

Nemám kalhotky!

Skvěle. Pojď!

Jdete plavat?

Jak se máte?

Ahoj, Blanche.

Ahoj.

Ty mě nepoznáváš?

Ne.

Grégoire,

Grégoire Lamoureux.

Grégoire Lamoureux!

Býval jsi...

- Hubenější? - Ano!

To je pravda.

Co tady děláš, Lamoureuxi?

A ty?

Nevím.

To Rose... pamatuješ?

Řekla mi, abych přišla.

Chtěla mi někoho představit.

Můj dokonalý protějšek.

A setkala ses s ním?

Zatím ne.

Tak to mám štěstí.

Jsi vtipnej, Lamoureuxi.

Budeš mi pořád říkat příjmením?

Promiň, to je učitelský zlozvyk.

Tvému jménu je těžké odolat.

"Renardová" taky není špatný...

Učíš?

Ano.

Francouzštinu.

Baví tě to?

Vždycky jsem chtěla dělat tohle.

A co ty?

Dělám v bance.

Jak blbec.

Chtěl jsem být pilot.

A proč nejsi?

Zkus si to představit.

- Co piješ? - Vodu.

To je vodka!

- Alkoholik? - Vůbec ne.

Kdybych byl, přiznal bych to.

Lamoureux před tebou nechce mít žádné tajnosti.

Žádné...

...skryté neřesti?

- Jsi dokonalý muž. - Přesně tak.

Jsem tvůj dokonalý protějšek.

Jen tvá sestra o tom neví.

Zatancujeme si?

No tak.

Jdi nahoru.

Nepospíchej!

Nepřevrhni to!

Promiň.

Kde jsi to našel?

Tam, kde jsou obvykle talíře. V kuchyni.

Máš raději čaj?

Ne, kafe je super.

Piju ho ráno vždycky.

Napadlo mě to.

Bez mlíka a cukru.

Jo, jak to víš?

Dělám pro FBI.

Ne, jen jsem ani jedno nenašel.

Okay.

Díky.

Okay, tak já půjdu.

Kam?

Brzy nashle.

Ano, brzy nashle.

Grégoire Lamoureux!

Co?

Nevím. Chceš se s ním ještě vidět?

Ano, ale zároveň

nevím, jestli jsem připravená.

Možná potřebuju víc času.

Tak na něj kašli.

Řekla jsem, že se uvidíme.

No a?

Co když zavolá?

Tak mu to nezvedej.

Musím končit. Čauky.

"Příliš mnoho pro mé oči,

příliš toho bylo řečeno.

Miluju dokonce i slzy,

které jsem ji přiměl prolít."

Nesměj se. Jediná věc, co si pamatuju z francouzštiny.

Nesměju se.

Odkud to je?

"Britannicus".

A je to"Miloval jsem dokonce slzy, které jsem ji přiměl prolít."

Jsi nádherná.

Pořád po tobě toužím.

Já taky.

Neumíš si představit, jak je zábavnej.

V restauraci mě představil

lidem jako svou manželku.

Co to znamená?

Řekl to takhle

a díval se mi do očí:

"Seznamte se s mou ženou."

To se mi líbí.

Jak to má být!

Nedá se to vydržet.

Myslím, že jí se to líbí.

Jestli ji miluje, ona to opětuje.

Ale miluje ho?

Prudí mě.

Říká, abych se někam posunula, ale divočí, když to udělám.

Tak to není.

Myslí, že chytřejší je chvíli počkat.

V mém věku? Nechci být chytrá!

Chápu.

Miluju ho, mami.

Nesnáším lásku. Strašně to kazí život.

Ne, je to něco, co tě naplní.

Ty jsi byla s tátou šťastná.

Ano.

Chybí mi.

Pořád na něj myslíš?

Jistěže.

Často?

Pořád.

- Mám tě ráda, mami. - Já tebe taky.

Mám vás ráda obě.

To je vražedné!

Co myslíš? Ano?

Abys ho dorazila, jo.

Tak si je vezmu.

V Paříži je to tak romantické...

Můžeš přinést makronky?

Od každé barvy?

Dobře.

A růže pro Rose.

Šťastlivče!

Je to fešák!

Chceš ofinu?

Máš novou hlavu.

Nelíbí se ti?

Překvapilo mě to. Vypadáš jako někdo jiný.

Obvykle ofinu rád nemám.

Bez problému. To doroste.

Naštval jsem tě?

Klid, v pohodě.

Naštval. Jsem kretén.

Ofina ti sluší.

Ani to nezkoušej!

Přísahám. Tobě stejně sluší všechno.

Nevěříš?

Jo, jo.

Na mou duši?

Na psí uši.

Chci strávit život tady.

Byl zvědavý.

Co se mi líbilo,

co jsem četla. Proč učím?

Proč literaturu?

Proč Molière, Verlaine, Musset?

Chtěl o mně vědět všechno.

Být dvojče musí být zvláštní.

Nic jiného jsem nepoznala.

Každopádně, jsi mnohem hezčí.

Vsadím se, že jsi měla víc mužů.

To opravdu ne.

Jsi zlej!

Ne, je to jenom pravda.

Jedno dvojče pokaždé předčí to druhé.

Jako vždycky.

Kdo to je?

Nikdo důležitý.

Chci vědět všechno.

To je Louis Gauthier.

- Ne! - Ano.

Tenhle chlápek?

Ukaž. Dej mi tu fotku.

Počkej.

Musím mu něco říct.

Díky, Louisi Gauthiere!

- Dík, že jsi ji opustil! - Buď zticha!

Bojíš se, že nás uslyší?

Mluvím hlasitě,

protože jsem šťastný

a mám chuť křičet.

Byl nenasytný.

Neuvěřitelně něžný.

Miluju tě.

Miluju všechno.

Já taky.

Byla jsem šíleně zamilovaná.

Klid, je tam jen jedno.

Dvojčata často přeskočí o generaci.

Tohle může mít dvojčata.

Kolik týdnů?

Šest.

Co když ho nebudu chtít?

Máte šest týdnů na rozhodnutí.

Nechcete to nechat do termínu?

Nejsem si jistá. Neznám svého partnera moc dlouho.

Tak si o tom promluvte.

Zkuste začít s čistým štítem.

Když o něčem mluvíme, zmenšuje to obavy.

Jistě, máte pravdu.

Nemůžu se dočkat.

Ty ne?

Ano.

- Bojím se, že to přinese smůlu. - Ne!

Vážně, jsem pověrčivý.

Jenom jí to řekneme!

- Proč? - Je to moje sesterské dvojče.

Do našeho vztahu nepatří.

Za mě tedy ano.

Tak to je čas přestat se dělit o postel.

Tři měsíce jsou dlouho. Nedokážu to skrývat.

Gregu?

- Ne... - No tak!

Ne, řekl jsem ne.

Nepočkáš.

Počkám.

Slibuješ?

Ano.

Na mou duši?

Na psí uši.

Díky.

Úplně nadšený

Greg řekl, že ho přeložili do Met.

Jak to všechno zvládne?

Chceš všechny tyhle knihy?

Její knihy jsou posvátné. Zvládneme to.

Mami, můžu si vzít tohle?

Tuhle ne.

Co tenhle toaletní stolek?

Vždycky se ti líbil.

Ano, ten bych ráda.

Nelíbí se ti to?

Nevím, jestli se vejde do auta.

Máš pravdu. Škoda.

Škoda.

Neřekl jsem ne.

Měli bychom se podívat, jestli se vejde.

To je v pořádku.

Nelituješ toho stěhování?

Nech toho.

Přeložili tě, nemáme na vybranou.

Jo, to je pravda.

- Co se děje? - Nic.

Ten tvůj pohled.

Ne, v pohodě.

Promiň, vím, že ti bude chybět.

Připravuješ nás o Blanche

a ji o moře.

Měním moře za les.

A za lásku.

Jo, za lásku.

A za zimu.

Mrzne tam, že?

Blanche nesnáší zimu.

Přestaň za mě mluvit!

Blanche, pojď sem. Mám pro tebe nádobí.

Můžeš si vybrat.

Koukej, ať je s tebou šťastná.

Víš, jaký máš na ni vliv.

Nemůže být šťastná, když ty nejsi.

Nebuď sobecká. Nech ji jít.

Vidíš obzor,

jak nabírá tvar,

vidíš to dobře,

jen si to představ.

To je náš nový život.

Ano, já vím.

Jsem šťastná, jenom...

Jestli je obtížné

se přestěhovat

a všechno opustit,

moje vzpomínky.

Chápu tvůj zmatek,

ale to, co nás čeká,

je teď

a mnohem víc.

Ano, já vím,

už miluju

naše dítě.

Ano.

Na náš nový život,

který dnes začíná.

Nový život

jako jednosměrná jízdenka.

Milujeme jeden druhého

až do smrti,

budeme se milovat

navždy.

Takže to byl učiněný ráj.

V tomhle okamžiku jste neměla žádné podezření?

- Kde? - Střední škola Poincaré v Nancy.

Vrátit se do práce tě udělá šťastnou?

Ani nevíš jak.

I když je to jenom zástup na jeden rok.

A pak?

No, pak mě

buď pošlou jinam,

nebo se budu ucházet o plný úvazek.

Jsou vybíraví.

Je to dost daleko. Máme jen jedno auto.

Můžu jezdit autobusem.

A co Stella?

Začne chodit do školky.

Nevím, zda si uvědomuješ,

jak únavné to bude.

Odpočinula jsem si dost!

- Dobrý večer, Grégoire. - Dobrý večer.

Tady to znáte.

- Dobrý večer. - Zdravím.

Vaše žena? Já jsem Jérôme Vierson.

Ředitel banky.

Aha, ten.

Blanche, moje manželka.

- Blanche. - Ano.

Hezké jméno.

Takových tu moc není.

Jenom vy.

Jistě.

Jste ráda, že jste zpátky v rodném kraji?

Věci jsem urychlil.

Narodila jsem se v Caen, v Normandii. Vůbec ne tady.

Vážně?

Nebyl to důvod, proč jste se přihlásil?

Vůbec ne, to je nedorozumění.

Jen jsme chtěli změnit působiště.

Už jsme měli dost moře a Normandie...

V pořádku.

Už vás nechám na pokoji.

Děkujeme!

- Rád jsem vás poznal. - Nápodobně.

Díky.

Tak se do toho pusť.

Trochu mě to překvapilo.

Gregu, já to nechápu.

Teď ne.

Pojďme se najíst.

Co chceš?

Vrátit se?

Zpátky k mámě?

Chci vědět, proč jsi lhal.

Není moc nač se ptát.

Kdybych řekl: "Pojďme se odstěhovat", co bys odpověděla?

"Jasně, paráda!" Ne...

Dobře to víš.

Nerozumím tomu. Ten dům jsme vybrali spolu.

Myslel jsem, že se ti líbí.

Napadlo mě,

že znovu objevíme jeden druhého.

Na novém místě, bez minulosti.

Když jsme se potkali, byla jsi smutná.

Slabá.

Myslel jsem, že rozkveteš.

Tak daleko od domova, v zapadákově?

Daleko od domova?

Počkej.

Co pro tebe znamenám?

Promiň mi tu lež.

Měl jsem strach.

Strach říct ti pravdu.

Jakou pravdu?

Že tě miluju.

Že jsem do tebe blázen.

Bál jsem se, že tě ztratím.

Nikdy jsi to tak necítila?

Říkáš vždycky pravdu?

Nikdy jsi mi nelhala, ani nedopatřením?

Nevím.

Jsem si jistý, že jsou chvíle,

kdy se mnou nesouhlasíš, a mlčíš.

Možná, abys mě nezranila.

Ano, snad.

Tak vida!

Vidíš? Je to úplně hloupé.

Měli bychom si říkat všechno.

Ano.

Mrzí mě, co jsem udělal.

Teď už mi nikdy nebudeš věřit.

Tohle neříkej.

Teď, když mluvíme otevřeně, musím říct ještě něco.

Co?

Nejsem nadšený z té tvé práce.

Je to na nic.

Stydím se.

Chci jen, abys byla šťastná.

Věříš mi?

Nevím.

Dobrá.

Co to děláš?

Volám Viersonovi. Vracíme se.

No tak, Gregu...

Ne, končím.

To je v pořádku, nech toho!

Blanche, přestań!

Nech mě. Jsi nešťastná, vracíme se.

Chci jen, abys byla šťastná.

Proč se nevrátit?

Vážně? Teď, když mám práci?

Zvykneš si na tenhle život?

Se mnou?

Zvykneš si na to, že pracuju?

Ne.

Chci tě jen pro sebe.

Samozřejmě, že jsem šťastný.

Jsem na tebe tak pyšný.

Na mou duši?

Na psí uši.

Potichu, vždyť spí.

To je v pořádku.

Miluju tuhle písničku.

Tu noc jsem znovu otěhotněla.

"Miluju tě.

Udělej ozvěnu, zopakuj to, princezno."

- Kdo to byl? - Marivaux.

Na co myslíš?

Na nás.

Viděla jsi, jak pršelo?

Venku je pěkně.

Líbí se mi, když přestane pršet.

- Otevřu! - Dobře!

Co děláš?

Píšu své sestře.

Stěžuješ si na mě?

Proč si to pořád myslíš?

Protože jsem prudič.

Říkal to často?

Pořád.

"Milá Rose,

musím Ti říct, že je to skličující."

Četl mi přes rameno.

Nevím, proč jsem to dovolila.

Zase těstoviny?

Haló?

Ty jsi mi zavěsila?

To bylo ve výuce.

Proč jsi nezavolala zpátky? Výuka skončila.

Chystala jsem se. Teď sedím na obědě.

- Ruším tě? - Vůbec ne.

Ano, ruším.

Nemůžeš to prostě říct?

- Jsi sama? - S Delphine.

Věděl jsem, že nejsi sama. Jdi od stolu.

Nechci, aby nás někdo poslouchal.

Takže to máš jako i večeři...

Teď už jsem sama.

- Kdy přijdeš domů? - V pět. Proč?

Protože se mi stýská.

Káva, cigarety, žádné jídlo.

Manžel ti dost vyvolává!

Jo, je už takový.

Nemůže bez tebe být.

Šťastlivko.

Ahoj, holky.

Nashle.

Můj dokáže mlčet celý týden.

Necítí potřebu komunikovat.

Má mě za kus starého nábytku!

Jako starou skříň, vážně.

Směješ se, ale...

- Je bankéř? - Ano.

Bankéř, učitelka.

Není to stejná...úroveň.

Jak jste se seznámili?

Na večírku.

V bance ne.

Chceš potom svézt? Ušetřit si autobus?

Vyrážím brzy, ale díky.

Někdy jindy?

Aspoň se seznámím s tvým manželem.

Zlato, tady máma.

Pořád s tebou počítáme na Vánoce.

Sehnala jsem velkou husu.

Bude se ti to líbit.

I dětem se to bude líbit.

Nemůžu se tě dočkat.

Jo, to jsem já. Opravdu nikdy neodpovídáš.

Zaneprázdněná jak ministr.

Nezapomeň na zítřejší setkání v bance.

13 z 20, to není špatné. Zamysli se nad tím ještě.

Potřebuješ se setkávat s lidmi?

Nikoho nepotřebujeme, jsme jen my dva.

Přijedeš na Vánoce?

Ještě nevím.

To jsem já. Byl bych radši, kdybys to zvedla.

Přemýšlel jsem o tom. Uděláme si Vánoce tady.

Je to mnohem jednodušší.

Tentokrát se odtud nevykradeš jako zloděj.

Proč?

Studenti plánují nějaké překvapení.

To je tak hezký.

"Naše nejlepší francouzštinářka".

Žárlím.

Vždyť učíš dějepis!

No a? Tebe mají nejradši.

Musím k dětem.

Greg je může vyzvednout.

Projednou.

Catherine?

Mám říct, že mi to manžel zakazuje?

Přestaň hrát mučednici! Nic ti nezakazuju.

Na poslední chvíli mi říkáš, abych skončil v pět.

- Víš, že pracuju. - Vím.

Pojď!

Dobrá, stačilo.

Dostaneš svou pochvalu.

Vyzvedneš děti?

Jo, co sis myslela?

Jsi tak krásná.

Můžeš mi ho vykouřit?

Teď?

Ano, teď.

Ne až zítra ráno.

Zapomeň, že jsem se zeptal.

V tomhle vypadáš jako jeptiška. Strašně asexuálně.

Vynuceně je to ještě horší.

- Ale já to chci! - Ticho!

"Nesnáším všechny muže.

Někteří jsou zlí a podlí.

Další zlí, samolibí..."

Promiňte, omlouvám se.

"Bez zdravého opovržení,

které neřest vzbuzuje v ctnostných."

Výborně. Díky, Violette.

Pierre?

"Přes jeho masku vnímáme zrádce.

Pozná se ve své pravé barvě.

Jeho vytřeštěné oči a medová melodie

fungují jen na ty, kdo ho neznají.

Tento ubohý člověk,

který si zaslouží posměch,

se prodírá světem.

Nádhera, kterou získá,

rozzáří zásluhy a ctnost se červená."

- Přijdeš na můj páteční večírek? - Ano.

Nechceš, abych řídila?

Vypadáš unaveně.

Jo, to jsem.

Unavený z večera stráveného s idioty.

Jsi zlej.

Tak to jsme asi nebyli na tom samém místě.

Zářila jsi jako diamant.

- Nic neřekneš? - Zpomal.

Mluvit se mnou je míň zajímavé?

Nejsem dost intelektuální?

Gregu, přestaň, prosím tě.

Zpomal!

Umím řídit.

Čeho se bojíš?

Že nabourám?

- Nevěříš mi? - Věřím!

Ne, nevěříš!

Gregu, věřím ti.

Zapni světla!

- Je tu rovina. - Ta světla!

- Je to rovně! - Světla!

Mířím domů.

- Mám strach. - Užij si tu scenérii!

Můžeš vidět i hvězdy.

Gregu!

Promiň, jsem debil.

Jdeme na to.

Tohle je složité puzzle

celého kraje.

Se stromy a silnicemi?

Stromy, silnice, všechno.

Napřed najdeme rohy.

A taky okraje.

Našla jsem růžek!

- To není růžek. - Je.

"Další den byl pro Emmu ponurý.

Vše se zdálo zahalené v temnotě

plující zmateně vně všech věcí.

Její duše byla pohlcena smutkem

s tichými výkřiky

jako zimní vítr ve zříceninách..."

Blanche! Blanche!

Podívej, kdo je tady!

Pojď dolů!

Pojď!

Děti, to je Rose!

To je sněhu!

Proč jsi přijela?

Sama se divím.

- To je Tony. - Ahoj.

Známe se pár měsíců.

- Tajemství! - No tak...

Zkoušela jsem ti to říct. Jsi pořád v jednom kole.

Včera

nad skleničkou jsem o tobě mluvila.

Napadlo mě, že je čas na návštěvu!

Jeli jste celou noc?

- Ano! - Unesla mě.

- Neměl jsem na vybranou. - Je nebezpečná.

Děcka, pojďte!

Jak se máte?

Pojďte obě sem!

Hele, mám tady dárek.

Co je uvnitř?

- Pro koho to je? - Pro holky!

Udělám kávu.

Tumáš. Myslím, že jsou šťastní.

Hasič už je tady!

- Není to fešák? - Ano.

Taky chytrej?

Ještě jsme spolu nemluvili.

Daří se mu, na co sáhne.

Vypracoval se sám.

Je tak rozkošnej.

Má úroveň.

Jsem zamilovaná, bojím se, že zpitomím.

Mám ho pod kůží.

Koukni se na mě.

- Jsi v pohodě? - Jsem.

Můj milenec mě vzal na dovolenou.

Ten hotel si neumíte představit.

Minibar jak moje lednička.

A kam to vedlo!

Opil jsem se.

Objednala jsem si každý koktejl, abych si otestovala angličtinu.

Výborně!

Bylo to skvělé.

Ano.

A tahle... naše baculatá léta.

- No tak. - Kde jsem?

To jsi ty a tohle máma.

Tohle je těžší.

- Ty a máma. - Ano, výtečně.

Na dovolené. Nepamatuju si kde.

Blízko Marseille?

Byla jsi v Marseille?

Jo, párkrát.

Tahle!

To je, když jsme se seznámili.

To chci vidět!

Byla jsi krásná.

Nezměnila ses, miláčku.

Nemají tady dveře!

Náš byt bude jiný. Zámky a klíče!

Další den věci eskalovaly.

Pojedeme.

Odvezeš nás na nádraží?

Dám ti svoje auto.

Potřebuješ ho víc.

Ten autobus vyčerpává.

Auto ho přivádělo k šílenství.

Kdykoli jsem si ho vzala, myslel, že odcházím nadobro.

- Zbláznil ses? - Neodpovídáš!

Tyhle tvoje mocenský hry jsou úchylný.

Greg začal dělat život nesnesitelným.

Dobrý den!

Můj rozvrh se změnil na vojenský.

Účtenky za každý výdaj.

- Kdy zítra končíš? - Ve tři.

Tak se neflákej.

Jako minule.

Měla jsem rozpočet na jídlo a osobní věci.

V hlavě jsem pořád počítala.

- Jen společný účet? - Ano.

Řekl, že moc utrácím.

Řekl, že to bylo

bezpečnější a jednodušší.

Plná nádrž každé tři dny

kvůli 50 mílím denně

je moc.

Možná to někudy utíká.

Vezmeme to do servisu.

Byl to tanec mezi vejci.

Neustále v pochybnostech.

- Tuna! - Šílené množství práce.

Nemůžeme dávat míň domácích úkolů...

On vás sledoval?

Nechtěl, abych se s někým vídala.

Styděla jsem se.

Ano, zlato?

Co se děje?

Cože?

Co tím myslíš?

Stello?

Arthure?

Gregu? Děcka?

Je někdo doma?

- Mami... - Už jsem tady.

Všechno je v pořádku. Spi.

- Co se stalo? - Ticho!

Buď tiše, prosím. Stydím se.

Kvůli čemu?

Byl jsem s dětmi v kuchyni.

Hrálo rádio.

Dělali rozhovory s muži a ženami,

oběťmi manželského zneužívání.

Říkali spoustu detailů

o svém charakteru,

svém chování.

Ano?

Poznal jsem sám sebe.

Prohrál jsem to.

Vyděsil jsem děti.

Psychiatr řekl,

že pro oběti je jediná šance:

odejít.

Utéct.

Prosím!

Blanche, neopouštěj mě.

Nevydržel bych to.

Nepřiprav mě o sebe a o děti.

Prosím.

Prosím za odpuštění.

Změním se.

Protože už jsem to pochopil.

Tak moc tě miluju.

Proč nic neříkáš?

Řekni něco.

Nechápu to, omluvil jsem se.

Řekl jsem, že se změním.

Jsem hodný. Proč to brát tak špatně?

Řekni něco! Chceš mě opustit?

Odpověz! Neposmívej se mi svým mlčením.

Co je to?

Proč?

Proč jsi mi to dovolila?

Proč jsi nic neřekla?

Kdybych ti něco řekla,

vyšiloval bys, přesně jako teď.

Co mě ničí,

je tvoje mlčení.

Tvůj odstup.

Nedostatek ohleduplnosti.

Kdybys mě trochu milovala,

nikdy bys mi nedovolila s tebou takhle zacházet.

Nemůžeš mě milovat, když jsi ze mě nechala udělat monstrum.

Nemohla jsem mluvit.

Byla jsem úplně poražena.

Ale projednou jsem viděla svou situaci zvenčí

jako terén plný trosek.

Chtěla jsem pro sebe něco udělat.

Tajemství, o kterém by nevěděl.

Přihlásila jsem se na web.

Někoho jsem hledala.

- Tak se sejděme. - Ano.

- Kdy, milá Emmo? - Co nejdřív.

Potřebovala jsem se cítit volná.

Kvůli svému tělu, mysli, kvůli všemu.

Bez přemýšlení.

Přestaňte se ospravedlňovat.

Když se vás ptají, říkejte, jak to bylo.

Bylo to poprvé.

Přestaňte se ospravedlňovat.

Pokračujte.

Vybrala jsem si jednoho, který psal nejlíp.

Vypadalo to, že mu záleží na slovech.

A na mně.

Můžu tohle říct?

Ano.

Teď ne, dělej!

Startuj!

Dnes nejdeš na oběd?

Promiň, mám toho moc.

Chci tě pozvat na oběd.

Máš volno ve čtvrtek, že?

Promiň, nemůžu.

Máš něco naplánováno?

Ano, oběd s Delphine.

Nemůžeš to přehodit?

Budu tam v jednu, okay?

Musíme si promluvit, Blanche.

Bez tvé pomoci to nikdy nevyřešíme.

Promluvíme si večer.

Jak říkáš.

- Dobrý den. - Dobrý den.

Chceš jít dovnitř na kávu?

Ne, díky.

Sklenici vody?

Ne, jsem v pohodě

Lituješ, že jsi přijela?

Vůbec ne... No, zatím nevím.

Je bláznivé bydlet v lese!

Můžeme se projít?

Co ty na to?

Ráda bych.

Pojď.

Pojď!

Střílíš z luku?

Střílel jsem.

Teď už jen jednou za čas, pro zábavu.

Chceš to zkusit?

Jistě, proč ne?

Opatrně, lukostřelba je vážná věc.

Uvidíme.

Tumáš.

Postav se rovně.

Takhle?

Paže dopředu.

Soustřeď se na terč.

- Okay. - Zamířit...

Střílej!

Zbodala jsem to.

Tak špatné to nebylo.

Dál, než jsem si myslel.

Když střílíš,

mysli na přítomnost

a blízkou budoucnost.

Nech obojí splynout.

Šíp a terč

splynou dohromady.

Davide, rozptyluješ mě.

Chápu.

Ve skutečnosti vypadáš líp.

Ty taky.

Trefila jsem se.

Ani nevím jak.

Výborně.

Já taky ne.

Máš talent.

To je celé.

- Promiň, já... - Ne, já se omlouvám.

Nic se nestalo.

Ano, stalo.

Chtěl jsi úlet, ale toho já nejsem schopná.

Plýtvala jsem tvým časem.

Musím jet. Je to tak lepší.

Přijedu pozdě.

Pozdě k někomu?

Ano.

K dětem a...

k manželovi.

Pojedu, než zničím úplně všechno.

Promiň.

Kam jdeš?

K autu. To není tudy?

Vůbec ne.

Doprovodím tě zpátky.

Nechci odejít.

Jestli chceš, vrať se.

20 euro.

- Tady - Díky.

Mami, uvolnil se mi zub.

Nech mě si sáhnout.

Tvůj první uvolněný zub!

To znamená, že rosteš.

Co se děje?

Proč jsi odjela pryč?

Chtěla jsem být chvíli sama.

Rozumíš? Potřebovala jsem...

dýchat, jít na procházku...

To je ale divný.

Vidím, že táta je smutný.

Je naštvanej.

Táta je naštvanej často.

Ale to přejde.

Vidíš?

Půjdete od sebe?

Neboj.

Pokračuj.

Založíme stránku a jdeme spát.

Kde jsi byla?

Ve škole.

Pak jsem se byla projet.

Nejsem blázen. Kde jsi byla?

Ve škole.

Oprava domácích úkolů.

Mluvila jsem s kolegy.

A pak?

Projížďka. Vyjela jsem si, to je celý.

Potřebovala jsem čerstvý vzduch.

Aniž bys cokoli řekla? Ani ve škole?

Představ si, jak jsem se bál.

Chápu, omlouvám se.

Nesledovala jsem čas.

Zeptám se ještě jednou.

Kde jsi byla?

Pracovala jsem,

pak jsem šla na procházku.

Do lesa.

Procházka v lese?

- Přísahám. - Na životy dětí?

Ne.

K tomu mě nenuť.

- Takže lžeš. - Nelžu.

Děti z toho vynech.

Je to nezdravé.

Protože zmizet je zdravé?

- Bylas nedostupná! - Nebyl signál.

Nebyl signál?

Ne...

Okay, věřím ti.

Vyřešeno. Všechno je moje chyba.

Pojď.

Pojď.

No tak.

Ty sis myla vlasy?

Ráno.

Jsou vlhké.

Co je to za vůni? To není lesní!

Kde sis dala sprchu?

- Podívej, co mi děláš! - Prosím.

Skoro jsi mě dostala, ty lhářko.

Teď předveď ty malý vyděšený oči.

Řeknu tvým dětem o tvé procházce.

Nech toho, prosím.

Potřebují vědět, že jsi nebezpečná!

Pelešíš se a já mám mlčet?

Nikdy jsem tě nepodvedl, Blanche.

Nikdy jsem se nepodíval na jinou ženu.

Není tohle tvoje pojetí lásky?

Odpověz, nebo někoho zabiju.

Nemůžeš mě vydírat.

Jen jsem šla ven.

Potřebuju přemýšlet.

- Venku? - Ano.

Daleko od domova. Nemůžu tady dýchat, děsíš mě!

Přiznej to.

Přiznej tu nevěru.

Takhle strávíme celou noc. Řekni mi to!

S kým ses sprchovala a kde?

Chci pravdu.

Poslechni.

Procházíme krizí.

Je to 7 let, to je běžné.

Dokážu to pochopit.

Můžeš se přiznat, ať se hneme dál?

Strávila si odpoledne šukáním se svým milencem.

Taková je pravda, ty děvko.

Za to draze zaplatíš.

Chvíli to trvalo.

Nevyčistila sis zuby.

Ty taky ne!

Slyšíš to? Co to řekl?

Ve dne se choval normálně.

Pak mě vzbudil, aby mě vyslýchal.

Jak dlouho to trvá a s kým?

Řekni mi jeho jméno.

Ztrácím nervy!

Dobrý večer!

Táta je doma!

Pojď sem, zlatíčko!

A ty taky.

Umyjte si ruce. Budeme večeřet.

Jděte si umýt ruce.

Co budeme jíst?

Čekankový salát se šunkou.

Udělám těstoviny.

Těstoviny chceme taky.

Ne, ty jste měli ve škole.

Mám hlad!

Chci těstoviny! Co je k večeři?

Koho to zajímá, jen klid...

Proč děláš čekankovej salát se šunkou?

- Komu to chutná? - Mně ne!

Ani mně ne. To nemá rád nikdo.

Nikdo, protože je to hnusný!

A co víc, každý ví...

Co to děláš?

Ty udělej večeři, já si dám vanu.

Sprchování šetří vodu!

Co vám udělám?

Těstoviny!

Těstoviny s kečupem.

Ze sklepa.

Štrasburk.

Začněme s touhle verzí.

Před procházkou jsi chtěla do Štrasburku.

Šla sis tam číst,

do kavárny, jen tak.

Ano.

Ty spíš!

Vzbuď se!

Takže jsi šla do kavárny, ne do kadeřnictví.

Neexistuje žádný doklad z kadeřnictví.

Jdeš do kavárny a pak do lesa,

což jasně vysvětluje vůni šampónu.

Umyla jsem si vlasy ráno.

Obdivuhodným šampónem!

Zázračným! Zavoláme do Vatikánu!

Nešla sis tam číst.

Setkala ses tam se svým milencem.

Tak kdo je to?

Nepůjdeš spát, dokud mi to jméno neřekneš!

Bolí mě hlava.

Míváš migrény?

Někdy.

Mám akorát paracetamol.

V pohodě.

Třeba to pomůže.

Dost těch kravin, odpověz.

Bolí mě hlava.

Když jsi šukala, to tě hlava nebolela.

Jak je?

Je tady Blanche?

Jo.

Prý omdlela. Co se děje?

Spí. Je totálně přepracovaná.

Brzo jsou letní prázdniny.

Čas s rodinou jí udělá dobře.

Máš strach, že tě praštím?

Je to tak?

Myslíš, že jsem nějaká mlátička?

Chráníš se, jako kdybych byl barbar.

Je to tak?

To je tak ponižující.

Otec tvých dětí!

To se nestydíš?

Přestaň si schovávat obličej.

Dívej se mi do očí. Uhodil jsem tě někdy?

1,2...

Ano, podvedla jsem tě!

Jak se jmenuje?

Díky.

Nevím.

Neptala jsem se.

Byl to kamioňák.

Teď to víš, tak mě nech spát.

Tak lehce se nevykroutíš.

Dělej!

Sedni si sem. Sednout.

Zůstaň sedět.

Ani se nehni.

Ukaž mi to na mapě!

Tady, nebo tuhle?

Šukala jsi tady, nebo tam?

Ve tvým autě, nebo v hotelu?

Chci všechny detaily.

Když podvádíš kvůli sexu, nenecháš se chytit.

Když se necháš chytit, je to schválně.

Kdybys šukala s cizím, zavolala bys,

že se zpozdíš.

Pokud jsi to neudělala, dáváš mu přednost před rodinou.

Přede mnou a dětmi.

To nebyl nikdo cizí.

Tvoje historka o kamioňákovi je vycucaná z prstu.

Odkdy a s kým mě podvádíš?

Co je ti do toho?

Děláš si prdel?

Podvedla jsem tě, protože jsem nešťastná.

Tak koho zajímá s kým?

Jestli chceš, aby to mezi náma fungovalo,

je potřeba dobrat se pravdy.

Možná tak můžeme zapomenout

a znovu začít.

Ale mezitím,

chci, abys mi pravdivě odpovídala.

Když ucítím levárnu,

budu hledat pravdu, dokud se jí nedopátrám

v hloubi své duše.

Poslouchám.

Zhroutila jste se?

Ano.

Řekla jsem mu pravdu.

Chtěl to slyšet pořád dokola.

Chtěl, abych mu předvedla...

jak jsme...

Ano?

...se milovali.

Dělat to stejně.

Tak jsem s ním dělala ty samé pohyby.

S vaším souhlasem?

Už nevím.

Zeptám se jinak:

chtěla jste to dělat?

Takhle ti to dělal?

Potřebuju to vědět.

Abych ho dostal z hlavy.

Víte, jak se tomu říká?

Střílej!

Jestli chceš, vrať se.

Jestli to tak cítíš.

Pane...

Vaše žena je vzhůru. Je v pořádku.

Můžu ji vidět?

Ale krátce, protože je vyčerpaná.

- Okay. - Zůstanu s nimi.

- Díky. - Není zač.

Miláčku.

Chci vidět děti.

Až doma.

Až ti bude líp.

Už jsi je traumatizovala dost.

Dovedeš si představit jejich životy,

kdyby se ti to povedlo?

Promiň.

Proč jste to řekla?

Cítila jste vinu?

Víte, co teď uděláme?

Dejme morálku stranou

a zaměřme se na fakta

a na zákon.

Pokračujte.

V nemocnici mě neustále obtěžoval.

Kdykoli mohl.

Řekněte mi, co se stalo.

Chtěla jsem, aby mě přestala bolet hlava.

Tím, že si vezmete celou krabičku?

Nemůžu si vzpomenout.

Pane,

nemůžete dovnitř. Je tam lékař.

Celou krabičku paracetamolu.

Poškození jater, vnitřní krvácení.

Málem jste umřela.

To jste měla v úmyslu?

Když nebudete mluvit, nemůžeme vám pomoct.

Dobrá, zítra můžete odejít.

Ne!

Jste pořád křehká.

Možná bude lepší

odjet si někam odpočinout.

Bude vědět, že jsem o to požádala.

Najdeme řešení.

Děkuji.

Ale jenom dočasné.

Co se stane, když odejdete?

Vyhrála jsi.

Budeš si odpočívat, zatímco já, paroháč,

se budu starat o děcka a o všechno.

Blanche, podívej se na mě.

Slyšíš mě, přestaň předstírat!

Zdravím, vedeme vám spolubydlící.

Je unavená, měla by být sama.

Nedostatek lůžek.

Pro mě žádná kavárna.

Sem si dáte věci.

Postupy znám.

Nashle zítra.

Co je to za týpka?

Můj manžel.

Máš telefon?

Ano.

Můžu zavolat dceři?

Teď? Jseš si jistá?

Nikdy nemám odvahu jí zavolat.

Ale nevím, já...

Mám strach, že na mě zapomněla.

Podej mi tašku.

Měla jsem strach, že mi ho vzal.

Kdo?

Ten týpek.

Díky, sestro.

Byla jsem jako vězeň,

nedocházelo mi, že dveře jsou pootevřené.

Jste v pořádku, madam?

Můžu dostat papír a propisku?

Chlapík, se kterým tě chci seznámit.

Tvůj dokonalý protějšek.

Grégoire Lamoureux.

"Miloval jsem dokonce i slzy,

které jsem ji přiměl prolít."

Vy dítě nechcete?

Na mou duši?

Chci tě jenom pro sebe.

Nikoho nepotřebujeme, jsme jenom my dva.

- Haló? - Rose?

Potřebuju tě.

Udělala všechno,

bez váhání.

Víš proč? Já to vím.

Vlastně...

- Ahoj! - To je Rose!

Je někdo doma?

Kde jste?

Přijela jsem pro děti.

Blanche mi nic neřekla.

Vzhledem k jejímu stavu se nedivím.

Raději je vezmeme se sebou.

Musíš toho mít nad hlavu.

Ahojky!

Moře je lepší než skautský tábor.

Jo, jo?

A já za vámi přijedu za pár dnů.

Miláčkové moji.

Děcka, pojďte sem.

Mám pro vás dárek.

Pojďte.

Přečti si to a toho se drž.

Jasně.

Díky.

Ruším?

Ne, hrajeme karty.

To vidím.

Dovolená.

- Musíme si promluvit. - Hrajeme.

Neřekla jsi mi, že si tvoje matka vzala děti.

Promiň, zapomněla jsem.

Myslela jsem, že by ti to pomohlo.

Kdy tě pustí ven?

Nevím.

Promiňte, kdy bude moct odejít?

Těžko říct.

Její pobyt zde prodloužíme.

A omezte návštěvy.

Proč jste šla domů?

Abych se mu naposled postavila.

Mohl jsem tě vyzvednout.

Nesundáš si kabát?

Co to hraješ za hru?

Odjíždím za dětmi do Normandie.

Nechápu. Co to má znamenat?

Opouštíš mě?

Ano. A požádám o rozvod.

Blázne!

Podvádíš mě,

pokusila ses o sebevraždu, nechala ses propustit

a opouštíš manželství?

Abych odjela za našimi dětmi do Normandie.

Děti odešly s tvým souhlasem.

Ty nikam nepojedeš.

A ty mě nevyděsíš.

Jdi ode mě!

Nech mě!

Zbytek znáte.

Dobrý den, paní. Pojďte dovnitř.

Dobrý den.

Rose mi řekla, abych přišla rovnou sem.

To měla pravdu.

Antoine?

Připravte složku Blanche Renardové.

Probereme to před soudcem.

Budu vás hájit.

Musíme jednat rychle.

Zaprvé, podejte trestní oznámení,

než to udělá on.

Jděte do nemocnice v Caen

a nechte zdokumentovat stopy po útoku.

Před námi je dlouhá cesta.

Nebude to jednoduché.

Budete muset říct věci, které budou bolestné.

Pro vás i pro děti.

Je to válka.

Dobře!

Ano, je toho hodně.

Jsi v pořádku?

Všechno je v pohodě.

Našli jsme lopatku na hrady z písku. Jsou z toho nadšení.

Buď silná, Blanche.

Jsme s tebou.

Mám tě ráda.

Já tebe taky.

Jste v pořádku?

Budete v pohodě?

Podívej se na mě.

- Poslouchej mě, prosím. - Pane!

Miloval jsem tě.

Miloval jsem tě, ale špatně.

- Slyšíš mě? - Pane!

Snad s ní můžu mluvit!

Ne, ne.

- Blanche! - Pane, ne!

Bude to v pořádku...

Nic mi není.

Myslím, že už jde.

Následujte mě, prosím.

kinderman2024

www.titulky.com