Original subtitles

STÍNY V MLZE

-Dobrý den.

-Vydržte chviličku, prosím.

-Dobrý den. -Dobrý den.

-Dobrý den.

-Magdi, to je pan Jahoda, on nám přišel udělat koupelnu.

-Ale my se s panem Jahodou známe, on u nás byl podat vysvětlení.

-Jestli ruším, můžu přijít někdy jindy.

-Ne, ne, to je v pořádku. My jsme na odchodu.

-Tak tu máš. -Děkuju.

-Taky děkuju. Měj se krásně. Na shledanou.

-Na shledanou. -Já skočím pro ty výkresy.

-Skoro všechny díly už máme a děláme na tom.

-Kdy to bude hotové? -Počkejte nám ještě tak týden.

Ale potřeboval bych zálohu. -Kolik?

-Aspoň 80. Keš jako vždycky. -Odpoledne je přivezu. Tak zatím.

ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE -Dále.

-Tady jsou ty peníze. -Děkuju, Eriko.

-Vystup!

-Čau. -Ahoj.-Ahoj.

-Luboš Tureček, 51 let,

majitel firmy na cereálie, müsli, kaše a podobně.

Ženatý, dcera je na škole v Praze.

-Kdo ho našel? -Řidič, co tudy projížděl.

Pachatel střílel odtamtud,

našlo se 6 nábojnic 9 Para.

Oběť zasáhl jen jednou ranou přímo do krku.

Projektil mu málem utrhl hlavu.

-Kam jel? -Asi domů.

Bydlel v Šilheřovicích tady kousek za lesem.

Je to poslední vesnice před Hranicema.

-Svědci?

-Jezdí tady málo aut, ale možná budeme mít štěstí.

Stalo se to kolem páté, lidé se tudy vraceli z práce.

-Někdo věděl, že tudy pojede a počkal si tu na něj.

Mohlo jít o prachy nebo vyřizování účtů.

-Kartelová válka výrobců cereálií?

-Šéf chtěl, abych mu připravila na pátou 80 tisíc v hotovosti.

-K čemu ty peníze potřeboval? -Na zálohu automechanikovi.

Sbíral stará auta, jezdil s nimi rallye.

-Jak se ten automechanik jmenuje a kde ho najdeme?

-Charuza. Dílnu má v Šilheřovicích. Šéf tam bydlel.

-Jezdil váš šéf domů v nějakou pravidelnou dobu?

-Každý den kolem páté. -Kdo o tom věděl?

-Všichni z administrativy. -A kdo věděl, že poveze 80 tisíc?

-Já.

Možná jsem se o tom zmínila účetní na obědě.

-A jak ty peníze odvezl? -V obálce.

Měl takovou menší pánskou tašku přes rameno. Dával si ji do ní.

-Kdy jste s manželem mluvila naposledy?

-Manžel mi volal, než odjel z firmy.

Říkal, že zaveze peníze Charuzovi a přijede domů.

Těšili jsme se večer do divadla.

-Nedlužil mu někdo, nebo on někomu?

Nějaké osobní spory? Ve firmě, ve vesnici?

Nezlobte se, ale musím se vás zeptat na vaše manželství.

-Bylo nám spolu dobře.

-Mami, ty strašně kašleš.

Máš teplotu? -To nevím.

-Určitě máš. Dojdu ti pro teploměr.

-Děkuju.

-Bolí tě něco? -Ami, bolí mě úplně všechno.

Bolí mě hlava, bolí mě na průduškách.

-Tak to bude viróza, to jsem měla.

Udělám ti čaj a napiješ se pořádně.

-Dobrá, rozkaz, paní doktorko.

-Žádná pánská taška přes rameno ani peníze v Turečkově autě nebyly.

Nebyla tam ani jeho peněženka. -Okej, dík.

Čau, Martine. Jsi ještě v Šilheřovicích?

-Jo, proč?

-Má tam barák a dílnu ten automechanik Charuza.

Tureček mu vezl 80 tisíc v tašce,

ale v autě taška ani prachy nebyly.

-Pošli mi na něj kontakt. -Pošlu, čau.―Čau.

Dobrý večer. -Dobrý.

-Černý, kriminálka. Hledal jsem vás doma.

-Mám toho moc, tak musím makat i po nocích.

Jdete kvůli Turečkovi?

-Mhm. Odpoledne vám měl přivézt 80 tisíc.

Kdo o tom věděl?

-Jenom já. A slyšel nás syn, jak se domlouváme.

-Hm.

-Počkejte, Tureček byl náš nejlepší zákazník.

-Já rozumím. Nikdo další o těch penězích nevěděl?

-Ne.

-Mám nějaké zaprasené...

Ahoj.

-Jak je ti, Magdi? -Mnohem líp, děkuju.

-Co jste zjistili?

-Tureček měl v autě zařazenou zpátečku.

-Chtěl ujet, dopředu nemohl, chlap mu asi nějak blokoval cestu.

Nebo ho Tureček znal, tak zastavil.

-Předpokládáme, že šlo o loupežnou vraždu.

-Pašík musel vědět, kudy Tureček pojede.

Asi věděl i o penězích.

Myslel, že mu je odevzdá, ale on začal ujíždět,

chlap zpanikařil a začal střílet.

-Nemusel jít po penězích.

Za to Turečkovo auto mohl dostat mnohem víc.

-Kdyby šel po káře, šlohne si ji na ulici.

-Třeba to nebyl profík.

Možná nepatřil k žádné organizované skupině.

To se stalo kousek od Polska, ne? No.

-Dobře, budeme pracovat i s touto verzí.

-Jak se dostal z místa činu?

-Psi nic nenašli, vrtulník taky ne, takže jedině autem.

-Ale to by vylučovalo, že šel po Turečkově autě.

-Nemuselo by, mohli být dva.

-Zaměřte se na lidi z Turečkova okolí, co věděli o penězích.

Na to kdy, kudy a čím jezdí domů.

Na lidi, co máme v záznamech a taky na něco,

co by je mohlo spojit s jeho firmou anebo bydlištěm.

-Tak ahoj. -Čau.-Ahoj.

-Paní Turečková souhlasila, že se tady můžeme porozhlédnout.

Nemohl vás někdo u oběda slyšet,

když jste se účetní zmínila o té hotovosti pro šéfa?

-Nemohl.

-Je tam něco zajímavého?

-V neděli ve 4 měl schůzku s nějakým Novákem.

Je u toho poznámka "Giulia 1970 250 !!!".

-Takže typ auta, rok výroby a cena.

-No to jo, ale... taková kára může stát i 5x víc.

-Je tam číslo na toho Nováka? -Mhm.

-Tak mu zavolej. -Už to točím.

Neexistuje.

Manžel měl v neděli schůzku s nějakým Novákem.

-Nabídl mu auto. Leoš říkal, že za skvělou cenu.

Měli se sejít u penzionu na kraji Vřesiny.

Čekal tam půl hodiny, ale ten člověk se vůbec neobjevil.

Telefon nebral.

-Nebral, nebo byl nedostupný? -Nevím.

-V neděli odpoledne?

To jsem obsluhoval jen pár lidí.

Většinou jsem je znal od vidění, lidi z chat, místní.

-Nikdo jiný?

-V rohu seděli dva Poláci, furt čuměli do mobilu.

Pak se k nim přidal třetí.

-Taky Polák? -Čech.

Ale též s nimi mluvil polsky.

-Jak platili? -Hotově.

-Lidi tady měli Turečka rádi, podporoval hasiče,

sponzoroval fotbalisty.

Chlapi už včera v hospodě řešili vraha.

-Na co přišli? -No...

Že by to mohl být Lojza Gazdík.

-To je ten, co seděl za vykrádání kamionů?

-Zdědil tady barák, s nikým se nebaví,

pořád jezdí někam tranzitem.

Kdo ví, co vozí.

-Víme o něm, máme v plánu se tam zastavit.

-Jeho sousedka říkala ráno v obchodě, že zase někam odjel.

-Tím tranzitem?

-Syn by s vámi chtěl mluvit, vracel se kolem páté z Ostravy.

-Mhm. -Něco viděl.

-Na lesní cestě stála zelená Vitara první generace,

asi 20 let staré auto.

Takové vraky už používají jenom lesáci nebo lidi,

co s tím jezdí na pole, ale žádní lesáci tam nebyli.

-Jak to víš? -To už jsme s chlapama zjistili.

-Díky za pomoc, ale vyšetřování si povedeme sami, jo?

-Jasný. -Kde to auto stálo?

-U lesíka, jak jsem říkal.

Je tam sjezd z hlavní, začátek je ještě vyasfaltovaný

a pak už je to rozježděné od traktorů.

-A viděls někoho u toho auta? -Ne.

-Byls u toho, když se táta bavil s Turečkem o záloze?

-Jasně. -Zmínil ses o tom někomu?

-Všichni věděli, že Tureček je za vodou a že nám vozí prachy.

Pořád nám tu stálo nějaké jeho auto, na kterém jsme makali.

-Ahoj, Martine. -Zdar, Milane.

Mrkni nám prosím tě do registru na Vitaru první generace,

rok výroby kolem 2000.

-Takových šunek už moc nejezdí.

-No právě. O to větší šance ji najít.

-A udělej nám prosím tě tu buňku, co pokrývá penzion Vřesina, dík.

-Jo, podívám se na to, čau. TÓN ZAVĚŠENÍ

-Mrkni na to.

-Že by chtěl Turečkovo auto na díly?

-Hledáte Gazdíka? -No.

-Včera odpoledne odjel. -V kolik?

-Před čtvrtou. Jezdí pryč každej den, ale vždycky se na noc vrací.

-A jakým autem odjel? -Má velkou bílou dodávku.

-Co je to za značku? -Co já vím?

-Najdeme si ji v registru. -Ty autodíly prodává?

-Asi jo. -Jezdí sem někdo?

-Jo, často, ale většinou jenom jednou.

Pravidelně jezdí jenom dva Poláci.

-Jo a ti mají co za auto? -Modrou dodávku.

-S polskou SPZ? -Jo.

-Dokázala byste ty dva popsat? -Nedokázala.

Vidím je vždycky jenom z dálky.

-Tak jsou to Poláci, tak asi mají knírek, ne?

-Copak já tam vidím? -Kdyby se vrátil, dejte nám vědět.

Děkujem. -Nashle.

Bába ví všechno a zároveň hovno.

-Gazdík odjel včera večer z domu kolem čtvrté.

Domů se nevrátil, má záznam a na dvoře hromadu autodílů.

Může to být z čorovaných aut.

-Dáme do pátrání SPZ jeho dodávky.

-Je to ten chlap, co si v neděli přisedl k těm Polákům?

-Ne. -Tak děkuju.

Jestli tady něco bylo, chlapi by už to našli.

Tudy mohl Turečkovi vjet do cesty a zastavit ho.

-Jak by poznal, že se blíží? -Třeba byli fakt dva.

-To znamená, že žádný Novák neexistuje.

Někdo chtěl Turečka vylákat na falešný prodej na Vřesinu.

-Pak si to rozmyslel

a o den později si na něj počkal tady.

-Možná na něj čekal u penzionu, měl plán, Tureček tam přijel,

jenomže se něco zvrtlo, třeba ho někdo poznal.

-Čau. -Nazdar. -Ahoj.-Čau.

Mám pro vás tu Vitaru a taky horkej tip.

-Tak se pochlub. -Jezdí už jich málo.

Jednu z roku 2005 má na sebe napsanou Oldřich Srníček,

flastr za loupež.

Pětku vyfasoval jako člen organizované skupiny,

která v příhraničí vykrádala kamiony.

Bydlí v Karviné.

-Díky a prosím tě, mrkni se, jestli v tom Srníčkově gangu

nebyl taky Alojz Gazdík.

Bydliště má v Šilheřovicích. -Gazdík...

-Gazdík. -Mám.

Jo, byl tam. Vyfasovali oba stejně. Byli to pěšáci.

-A byli v té bandě taky Poláci? -Kradlo se na obou stranách hranice.

-Takže začneme se Srníčkem

a samozřejmě prověříme taky všechny majitele

stejně starých Vitar.

-V pondělí kolem páté jsem byl tady.

-Co dělalo tvoje auto u Šilheřovic?

-Nevím. V neděli ráno jsem ho půjčil Vojtovi Semanovi,

potřeboval něco odstěhovat.

-Adresa, telefon? -Neznám.

-To je zvláštní, půjčíš mu auto a nevíš, kde bydlí

ani nemáš jeho telefon?

-Je to kámoš. Bydlí někde na Mizerově. Chodí sem do hospody.

-Kde je to auto teď? -Má ho pořád Seman.

-Kdy ti ho vrátí? -Až ho nebude potřebovat.

-Kolik má roků? -Asi 60.

-Znáš ho?

-Jo. Ale v ničem s ním nejedu.

Už jsem si to odseděl a zpátky nechcu.

-Zná se Seman s Gazdíkem? -No to já nevím.

-Jestli nám s tím Semanem kecáš, vrátíme se.

-Dobrý večer. -Ahoj. -Ahoj.

-Ahoj, Kubo. -Čau.

-Ahoj. -Ahoj.

-Dám si večeři a pak musím zpátky do práce.

-Hele, trenér říkal,

že mě v sobotu nasadí zase do druhé lajny.

-No to je skvělé. Skvělé.

Z čeho máš úkoly? -Z VKZ.

-Co to je?

-Výchova ke zdraví. Mají to první rok.

-Já ti to dám na talíř, jo? -Děkuju.

Jak ti to dopadlo s těmi přesčasy?

-Šéfová rozhodla, že to neproplatí.

-Však ono se jí to vrátí.

-Kolik? -Čtyři, prosím.

VKZ. To jsem nikdy neslyšel.

-To je vono. Tady, no. -Otevři to.

Pojďme stranou.

-Kdo to je?

Neznám. Nevím.

-Kde jsi byl v neděli kolem čtvrté?

-S partou na Baníku. -Aha, na Baníku.

A v pondělí kolem páté?

-To už jsem pomáhal kámošovi na stavbě v Petřvaldě.

-V Petřvaldě. A kromě vás dvou, byl tam ještě někdo?

-Jo, dva helfři.

-Takže jména, adresy, telefonní čísla všech,

se kterými jsi byl na fotbale a na té stavbě.

-Jo, to vám dám, no, ale ty helfry neznám, to nevím.

Možná kámoš. -Tak mu zavolej.

-Martine, počkáme, než přijede výjezd ohledat auto.

-Zvoní to.

-Okoun 215, Okoun 215, Atos. -Atos, atos, na příjmu.

-Ulicí Grmelova směrem ulice Přemyslovců

právě projelo zájmové vozidlo.

Jedná se o bílou dodávku, SPZ 2SP 3756.

-Okoun 215 rozumí.

-Dobrý večer, pane řidiči.

Předložte mi doklady potřebné k řízení a provozu vozidla.

-Hever mám tady. Rezerva je zespod a lékárničku mám v autě.

ZVONĚNÍ ZVONKU -Pizza!

-Ahoj. Jedna šunková, jedna sýrová.

-Je to tak. -Tak.

Tak tady. -Děkuju.

-Ještě vydrž, musím vrátit drobné. -Máma říká, že to je tak v pohodě.

-Tak díky. -Na shledanou. -Ahoj.

-Jé! Paráda. Tak já přinesu talíře.

-Mami, sníme si to tady! -Se zamaže to povlečení.

-To je dobrý, to se kdyžtak vypere.

-Vypere se to, to je fajn.

-Mami, neměla bys pracovat, když seš nemocná.

-Já vím.

-Z toho počítače tě bude bolet hlava.

-Už to balím. -Tak jo.

-Ukaž. No paráda. -Mhm.

-Nice!

Krása.

-Výborný!

-Jo, pomůžeš jí?

Vezmeš tu tašku, prosím tě? -Vezmu.

-Co jsem se vrátil z lochu, tak sekám dobrotu.

A jestli jde o tu vraždu... -Jde!

Kdes byl v neděli kolem čtvrté?

-V Ostravě. Na oslavě šedesátin. Bylo tam asi 30 lidí.

-A v pondělí kolem páté? MUMLÁ:V pondělí kolem páté...

No na vrakáčích. Nejdřív v Šenově a potom v... v Bílovci.

-Znáš ho?

-Jo, jel s náma v těch vykrádačkách.

-Kdys ho viděl naposled? -Nevím, v lochu.

Kdy už mi vrátíte tu dodávku a ty autodíly? Živí mě to.

-Jestli se mezi nimi nenajdou čorky, tak brzy.

-Čorky...

-Dobré jitro. -Čau.

Autaři zčekli asi polovinu dílů z Gazdíkovy dodávky

a zatím nenarazili na žádnou čorku.

Všechno z vrakovišť nebo překoupené od automechaniků.

-Co máš dál?

-Na vrakovišti v Bílovci a v Šenově

potvrdili Gazdíkovy alibi na pondělí.

Na té oslavě v neděli byl.

-Jsme idioti. Nechali jsme se do toho vmanipulovat místníma.

Gazdík seděl, nebaví se s náma, tak je vrah.

-Co ta odborka z balistiky?

-Zbraň nebyla použita k žádné trestné činnosti.

Ale teď bacha, Tureček volal v neděli po čtvrté

třikrát na číslo toho, co se vydával za Nováka.

A v té době to číslo lokalizovali na Vřesině.

-Takže tam na Turečka přece jen čekal.

-Na mobilní buňce, co pokrývá penzion,

se před půl pátou přihlásil mobil mladého Charuzy.

-Charuza by se nevydával za Nováka. Tureček ho znal.

-Taky by neodrovnal svého nejlepšího kunčafta.

-Bacha, teď to nejlepší.

Novákovo číslo komunikovalo jenom s Turečkem, s nikým jiným.

A pokaždé se přihlásilo ze stejného místa.

-V neděli jsem na Vřesině byl,

projížděl jsem se tam na čtyřkolce.

-Jel jsi taky kolem penzionu? -Jo.

-Byl tam Tureček? -Mhm.

Seděl uvnitř, jenom jsme se pozdravili

a já jsem pak vypil colu na baru a jel jsem pryč.

-Byl tam ještě někdo, koho jsi znal?

-Ne. -Nějací Poláci?

-Kromě Turečka tam byly jenom nějaké dvě rodiny s dětmi.

-Kdo obsluhoval? -Nějaké dvě mladé holky.

-Žádný číšník? -Ne.

-Tento tu byl v neděli. Nikoho dalšího z nich neznám.

-Byl Výmola v neděli odpoledne v práci?

-Sváťa tu byl jenom do jedné.

-A v pondělí odpoledne? -V pondělí máme zavřeno.

-Kde Výmolu najdeme? -Bydlí v Porubě na Alžírské.

Udělal něco?

-Nevolej mu, ať v tom nejedeš s ním.

-Děkujeme, na shledanou.

-Budeš nám muset něco vysvětlit.

-Tak ještě jednou.

Proč jsi nám lhal o těch Polácích a o tom chlapovi,

co si k nim přisedl?

-Nelhal jsem.

-A kde jsi byl v pondělí kolem paté?

-Doma.

-Ten nám nic neřekne.

-Mám zprávu z daktylky.

Číšníkovy otisky v Srníčkově Vitaře nebyly. Pardon.

-Tak byl na místě v jiném autě, nebo měl rukavice!

-Projel jsem mu mobil,

v neděli 10 minut před čtvrtou a ve čtvrt na 5 volal

na tohle číslo.

Je to dobíjecí karta, Výmola s ním komunikoval docela často.

Naposledy v pondělí ráno, potom před polednem a pak ve 3:15.

-Je ta SIMka v provozu? -Mhm.

-Když ji necháme lokalizovat, dá nám to jenom přibližnou polohu.

-Volám soudci a na útvar zvláštních činností.

Lokalizují nám ji na metr.

-Už se blížíme, cíl je tak 200 metrů od nás.

-Rozumím.

-Cílovka sedí uvnitř. -Dík.

Víme, o koho se jedná, může být ozbrojený.

Takže ho sebereme, ale opatrně.

-OK.

-Tango má na sobě modrou džísku, tady jsem ti ho cvaknul,

sedí u druhého stolu na zahrádce.

-Jasný. -Je tam jenom pár lidí, takže...

-Tak si jdeme pro něj.

-Policie, nehýbej se, nehýbej se! -Dej ruku za záda!

-Nikdo se nehne, všichni v klidu.

-Co jste s Výmolou probírali

během těch nedělních a pondělních telefonátů?

-Holky, fotbal, práci, jen tak jsme kecali.

-Přestaň si dělat srandu.

Měl jsi doma pistoli, která se ráží shoduje se zbraní,

kterou byl zastřelený Tureček.

Já věřím, že to potvrdí i balistická expertíza.

Jsou na ní jak tvoje, tak Výmolovy otisky.

-To je docela možné, já jsem ji měl taky v ruce,

ale odprásknul ho Výmola. Zpanikařil.

-A proč byla ta bouchačka u tebe? -To není těžké uhodnout.

Asi mi ji tam podstrčil, že?

-Tohle je jasný přímý důkaz, z vraždy se nevykroutíš.

Můžeš ale ovlivnit výšku trestu, když budeš spolupracovat.

-Já budu spolupracovat.

Ale hlavně taky aby spolupracoval tady ten můj advokát.

Ten člověk na moji obranu zatím neřekl ani slovo.

-Brzdi, frajere, brzdi. Proč jste přepadli Turečka?

-Chtěli jsme jeho káru.

Výmola... to je von. To je on. To asi víte.

Výmola na ni dostal zakázku od nějakých Poláků.

-Od jakých?

-Asi z Polska.

Já nevím, ty zná jenom on.

-Jak to bylo s tou károu ze 70. let za čtvrt mega?

-To vymyslel Výmola.

Chtěli jsme na ten auťák Turečka vylákat na to místo na Vřesině,

kde není žádný provoz.

Mysleli jsme, že na něj vytáhneme bouchačku, postrašíme ho,

on vyleze z auta, Výmola s ním ujede.

Bylo to domluvené na neděli. -A proč to neklaplo?

-Ta šunka, co jsem si půjčil od Srníčka, nenastartovala.

A Výmola nechtěl riskovat, že použije svoje auto.

Tak jsme to přehodili na pondělí.

Každý v okolí ví, kdy a kudy jezdí Tureček domů.

Vitara stála v cestě, takže ji nemohl objet.

Výmola šel k autu, poručil mu, ať vystoupí.

-Vystup!

-Jenomže Tureček začal couvat. -Co děláš?!

-Výmola začal střílet, asi mu jeblo.

Křičel jsem na něj, ať neblbne.

Bylo to hrozné.

-Kdo byli ti Poláci, co si objednali Turečkovo auto?

-Nevím.

-Je to vaše poslední šance,

jak se dostat z basy ještě před důchodem.

-Bratři Wojciech a Bogdan Wysočti. Vozí kradená auta na Ukrajinu.

-Kde bydlí?

-V Turze Slaskej.

U cukrárny.

-Jsou napojení na nějakou skupinu?

-Nevím, mluvil jsem vždycky jenom s nimi.

-Budu hned informovat Poláky.

-Kdo zabil Turečka? -Seman.

Začal střílet jako šílený.

Nebylo to v plánu, nenapadlo nás, že bude ujíždět.

-Seman tvrdí, že jsi střílel ty.

-Ne.

-Je to jedno. Za spolupachatelství vyfásnou oba stejně.

-Kdyby mu to auto aspoň ukradli. -Na to neměli.

Prosím tě, vždyť to jsou úplní amatéři.

-Pane Hašpice?

Prosím, můžete dovnitř.

Tobě něco je?

-Skončili jsme případ, chtěl jsem tě vidět.

-Ale já jsem v práci.

-Tak mám předstírat ledvinovou koliku?

-Tak pojď, dvě minuty.

Jani, mohla bych poprosit,

jestli bys to za mě na chviličku...

-Jasně. -Děkuju.

-Díky.

Jak se má Filip?

-Jo, dobře. Chybí mu poslední zkouška a...

-A pořád bydlí u toho kámoše? -Mhm. Jo.

Je dobrej. Myslím, že se srovnal.

-A neměl bych mu třeba... -Ne.

To určitě ne, ještě mu nevolej. -Aha.

A co ty?

-Já už musím.

ZVONĚNÍ TELEFONU

-Ano, Jiří? -Přišel mail s číslem 2.

Není nahlášená žádná oběť, žádná pohřešovaná.

-Třeba ji ještě nenašli, žila sama.

-Anebo možná ještě žije.

V tom prvním mailu byla fotka ubodané oběti.

Tahle žena nemá tvář.

Možná ani on sám ještě neví, kdo ta žena je.

Nebo si s náma hraje.

Dává nám šanci zjistit, kdo ta žena je.

-To je dost nevyrovnaná hra. -A co budeme dělat?

Přece nebudeme čekat, až se najde tělo.

Dáme info do médií? -Jaké?

"Varujeme všechny siluety s dvojkou na obličeji,

ať nevycházejí z domu"?

-Když to neuděláme, pustí se do nás novináři,

že jsme veřejnost nevarovali.

Můžeš aspoň přibližně zjistit, kde je to focené?

Tak se podívej, za ní je zeď z nějakého baráku.

Dejte informaci do republiky a vložte to do telefota.

-Večer.

Fajn.

Kam jdeš? -Ven. Nemůžu tady jen tak sedět.

-Myslíš, že na něj venku narazíš, jo?

-Někdy tuhle práci nenávidím.

Teď fakt lovíme stíny v mlze. A v kurva husté.

-Nemusí to být focené v Ostravě. -Do prdele, já to vím.

Promiň, Jirko.

-Jsme úplně v hajzlu. A ta svině to ví.

Nemusí se nás bát, má nás na háku a proto posílá klidně ty maily.

-To nikdo v téhle republice není schopen zjistit,

odkud přišly? NCOZ? BISka?

-Můžu to zkusit, ale bude to trvat hodiny, dny

a nakonec se dostanou tam, kam já. Což je nikam.

-Co máme teda do prdele dělat, aby to mělo nějaký smysl?!

-Běží mimořádné opatření. Kdo může, je venku.

Na operačním kluci na kamerách dělají na maximum.

Informovali jsme dopravní podnik.

-Jirko, Moravcovou zabil doma. -Kde je doma číslo dvě?

-Možná už je mrtvá.

-Propuštění psychopati?

-Lidi s disociální poruchou osobnosti.

Chytám se už každé možnosti.

Za poslední rok propustili 4 pacienty,

kteří by mohli být potenciálně nebezpeční.

Mluvila jsem se všema, ale fakt si nemyslím,

že by byl někdo z nich schopný plánovat a organizovat vraždu.

Nebo posílat nedohledatelné maily. Ale vyloučit to samozřejmě nemůžu.

-Monitorujete je? -No jasně.

-A co podezřelí z vraždy Moravcové?

-Všechny jsme vyslechli, ale nikam to nevedlo.

Nikdo z nich neměl ani nějaký pořádný motiv.

Fakt nevím, co mám dělat.

-Můžeme jenom doufat, že to neudělá.

Nebo že mu v tom něco, nebo někdo... zabrání.

-Tak to je teda fakt zoufale málo. -Jo.

-Dobré ráno. -Dobré ráno. Stalo se něco?

-Máme nahlášenou poruchu.

Ve vašem domě praskla stoupačka

a podle plánu je to zrovna ve vašem sklepě.

-Je to tam zatopené? -Myslím, že to nebude tak strašné.

-Jo, tak vezmu klíč. -Jistě.

-Nesvítí. -Nevadí, posvítím vám.

Prosím. -Jo, super.

-Ahoj.-Čau. -Ahoj.-Ahoj.

-Pošli mi Karla, prosím tě. -Ahoj.-Ahoj.

-Kdo ji našel? -Sousedka.

-V kolik? -Asi v 10. Dobu smrti nevíme.

Soudní s koronerem čekají, až budou moci nastoupit.

Dá se ale odhadnout, že se to stalo před osmou.

V osm jí začínala směna

a do práce to má autem asi 15 minut.

-Tak to ukaž.

Takže ubodaná. Kolikrát? -10.

-Kalhotky má, takže žádný zjevný sexuální motiv.

Nůž si odnesl? -Mhm.

Jmenovala se Aneta Fojtíková. Vdaná, 36 let, dcera, 13.

Pracovala jako lékárenská laborantka.

-Svědci? -Obcházíme partaje a lidi v okolí,

kteří mají okna směrem k jejímu domu.

Ale zatím nic. Pojďte se mnou.

Ve vypínači byl přerušený kontakt. -Vylákal ji do sklepa.

Věděl, že si nerozsvítí.

-Ale na co ji vylákal? Proč sem šla?

-Klíče od bytu jsme našli u jejího těla.

Na kroužku byl i klíč od sklepa.

-Jo. Její mobil? -Nechala ho nahoře v bytě.

Zajistili jsme ho. -A ten byt byl zamčený?

-Dveře jsou na kouli, jenom přibouchla.

-Tak dík, my jdem dál.

Tak co?

-Zdá se, že dneska nejlepší forenzní práci odvedl pes.

Narazil na krevní kapky.

Jsou hodně daleko od místa, kde ji ubodal.

-Takže nepatří oběti? -Necháme je vyhodnotit.

-Fajn.

-U Moravcové a Fojtíkové to vypadá na stejného vraha,

stejný modus operandi.

Prověřte, co mají obě ženy společného.

Jestli nic, tak je to průser.

-Zmonitorujeme veškerý pohyb aut a lidí v okolí.

A taky mobily, co se připojily k buňce, která pokrývá Kunčičky.

-Koho budeme hledat?

-Nejbližší kamera je odsud kilometr a půl.

Když nám poslal e-mail, který nedokážeme vystopovat,

tak si s sebou na místo činu asi nebral mobil.

-Třeba se říznul. Počkáme na tu krev.

-Co řekneme novinářům?

-Že v téhle fázi vyšetřování nemůžeme sdělovat žádné detaily.

-Měli bychom lidi varovat.

-Jestli lidem řekneme, že tady chodí sériový vrah

a my nic nemáme, tak bude akorát chaos.

-Lepší chaos než další mrtvá. Měli jsme je varovat už včera.

Svoláme tiskovku.

Budeme varovat přes média ženy, které jsou samy doma,

aby neotvíraly neznámým lidem.

U úředních osob a služeb ať si ověří totožnost.

-Manžel Fojtíkové je primářem na gynekologii.

Byl na 4 misích Lékařů bez hranic.

-Manžel to nebyl. Mezi ním a Moravcovou není žádná spojitost.

-Moravcová patřila mezi jeho pacientky.

-Vedli jsme se ženou úplně normální život.

Neshody jsme neměli.

Nikoho se nebála. Nikoho nepodrazila.

Nevím, jestli měla poměr... Myslím, že ne. Ještě něco?

-Měla důvod jít ráno do sklepa?

-Otevřela by takhle ráno cizímu člověku?

-S nikým cizím by bez důvodu do sklepa nešla.

-A nenapadá vás teda, proč tam šla?

-Kdyby jí někdo řekl,

že je tam zatoulané kotě nebo zraněný pták, tak by asi šla.

Třeba předstíral, že jde o nějakou poruchu nebo opravu ve sklepě.

-Znáte ji?

Byla to vaše pacientka.

Před čtvrt rokem ji někdo zabil stejným způsobem jako vaši ženu.

-Nemůžu si pamatovat všechny svoje pacientky.

-Mohl byste nám o své ženě říct co nejvíc detailů?

Co měla ráda, co dělala?

Cokoliv nám pomůže.

-Nemělas být nevěrná.

VYZVÁNĚNÍ TELEFONU -Ano?

-Magdi, ty krevní kapky nebyly oběti.

-Takže máme vrahovu DNA. -Vypadá to tak.

Chlapi už na ní dělají.

-Dobře. Ten pes, co tu krev našel, má u mě věnec buřtů.

-Vyřídím mu to.

-Nevšimla jste si u paní Fojtíkové v poslední době

nějaké změny v náladě nebo v chování?

-Ne.

-Neobtěžoval ji někdo ze zákazníků?

-Ne. -Neměla s nikým konflikt?

Jaká byla?

-Spolehlivá, ochotná, obětavá byla.

-Děkuju, ale to je spíš do posudku.

Já bych potřeboval něco z osobního života. Jaká opravdu byla.

-Měla ráda pocit, že má věci pod kontrolou.

Že něco řídí a funguje to podle ní. Jenom podle ní.

-Ještě něco? -Taky ráda utrácela.

Neřešila, kolik co stojí.

-A nemělo to její chování někoho popuzovat?

-To těžko.

-Během pracovní doby, chodil někdo za ní?

-Pár přátel. -Nějací muži?

-Doktor Maláč, veterinář.

-Měli spolu poměr? -Tak to nevím.

-Byla tady někdy? -Ne.

-Mohl bych se podívat na věci paní Fojtíkové?

-Mhm, pojďte za mnou. -Děkuju.

-Co to je? -Anabolika.

-To tu prodáváte? -Ne.

Tyhle obsahují dehydroepiadrosteron,

to je zakázaná látka.

-Kde k tomu Fojtíková přišla? -To netuším.

-Musím zavolat technikům a kolegům, pardon.

-Rozumím, díky.

Odborka potvrdila, že fotka v e-mailu patřila Fojtíkové.

-To se dalo čekat, no.

Fojtíkovy informace byly doslova vyčerpávající.

-Ale stejně nám pomohl.

Řekl, že by s nikým cizím do sklepa nešla,

takže jí musel namluvit, že se tam stala nějaká nehoda,

havárie, co já vím.

Taky na sobě mohl mít uniformu.

Hasičskou, záchranářskou, policejní.

-Nebo montérky.

Ten chlap s dodávkou v kauze Moravcové, to byl instalatér.

-Jahoda? -Jo, Jahoda.

-Ale GPS v jeho služební dodávce

byla asi 6 km vzdušnou čarou od místa vraždy.

A na stejném místě měl i mobil.

A zaměstnavatel i zákazník potvrdili,

že tam pracoval na zakázce, no.

A stejně neprůstřelné alibi mají

i všichni ostatní podezřelí z té minulé kauzy.

-Co ty anabolika?

-To není naše věc. To předáme protidrogovému.

-Ještě jednou?

Ještě jednu. -Jasné.

-Oběť útok nečekala. První bodnutí bylo do břicha.

Poté pravděpodobně spadla na kolena

a tu ji vrah zasadil druhou ránu mezi krk a klíční kost,

přeťal karotidu.

Ostatní dokončil, když už ležela na zádech.

-Shody s Moravcovou?

-10 bodnořezných ran vedených necíleně s velkou intenzitou

do oblasti hrudníku a břicha.

Nůž, kterým bodal, měl asi o centimetr užší čepel.

Stejně jako u Moravcové to byl běžný typ.

-Moravcová měla několik hodin před smrtí

dobrovolný pohlavní styk.

-Fojtíková taky.

-Tak i z toho mála, co o něm zatím víme,

se dá na základě expertíz a studií předpokládat,

že se jedná o muže ve věku mezi 30 až 40

v dobré fyzické kondici.

Patří k tzv. organizovanému typu pachatelů.

Disponuje průměrnou až nadprůměrnou inteligencí,

je sociálně i sexuálně kompetentní,

má vysoký sociální status ve vlastní rodině.

Práci vykonává spíš kvalifikovanou

a sleduje informace o probíhajícím vyšetřování.

-Podle čeho si vybírá oběti?

-Může to být detail zásadní a důležitý pouze pro něho.

Nebo čirá náhoda.

-Přesně tohle jsem potřeboval slyšet.

-K první vraždě došlo v Hrabůvce, ke druhé v Kunčičkách.

Podle Canterovy kruhové teorie by se pachatelovo bydliště

mělo nacházet přibližně někde mezi těmito body.

Takže Vítkovice, Kunčice.

-Máme ty body jen dva. -Bohudík.

-Jeho avizovaná vražda a vystavená mrtvola napovídá,

že má tendence k symbolickému rituálnímu chování.

Může se vysmívat policii, provokovat rodinu obětí, přátele,

dráždit veřejnost.

-Myslíte si, že bude pokračovat?

-Obávám se, že ano.

VYZVÁNĚNÍ TELEFONU -Malá.

Dobře, ať na mě počká. Ano, jsem tam za chvíli. Děkuju.

Pardon.

-Já jsem ho viděla.

Myslela jsem si, že se jenom poranil a proto že krvácí.

-Kdo? -No ten vrah.

Já jsem chtěla zaparkovat v ulici, kde se to stalo

a on zrovna nastupoval do auta.

-A proč si myslíte, že to byl vrah?

-Měl ruku zabalenou do něčeho bílýho a tam prosakovala krev.

Já jsem si myslela, že se jenom poranil.

-Víte určitě, že to byla krev?

-No jo, já jsem od něj byla kousek.

-V kolik to bylo hodin? -Určitě to bylo před osmou ráno.

-A vybavujete si to auto, do kterého nastupoval?

-Bylo to Fabie, stříbrná Fabie.

-SPZ si náhodou nepamatujete? -To vůbec.

-Viděl vás? -Dívali jsme se na sebe.

-Něco, co vás na první pohled zaujalo? Brýle, vousy.

-Brýle neměl a vousy měl.

-Dokázala byste ho popsat našemu technikovi

a pomoct mu sestavit jeho portrét?

-No... Snad si vzpomenu.

-Vousy? -Myslím, že byly víc.

-Takhle? -Jo.

-Nos? -Hm... Jo.

-Vlasy? -Trochu delší, trochu do čela.

-Jo. Jo. Mhm. -Oči?

-Mhm. Jo.

-DNA z krve pachatele není v databázi.

-Všechny hlídky už mají k dispozici identikit toho hajzla.

A taky popis jeho auta.

-Fojtíková stejně jako Moravcová

měla před smrtí dobrovolný pohlavní styk.

-Počkáme si na DNA, nebo se na to zeptáš manžela?

-Už přišel o ženu.

Nemusí přijít i o iluze, kdyby to nebyl on.

-Zkusím toho veterináře, co za Fojtíkovou chodil.

Myslím, že její kolegyně z práce o jejich poměru věděla,

ale nechtěla o tom mluvit.

-Protidrogové už si ho prověřuje kvůli těm anabolikům.

BUČENÍ KRAV

-S Anetou jsme byli přátelé. -Jak dobří?

Spali jste spolu předevčírem?

Tak to byl její manžel.

-Tvrdila, že s manželem nespí. -Věděl o vašem vztahu?

Kdo všechno o něm věděl? -Nikdo.

-Kde jste byl předevčírem kolem osmé ráno?

-Byl jsem v ordinaci, můžete se zeptat.

-Nesvěřila se vám paní Fojtíková, že ji někdo stalkuje?

-Nesvěřila.

V lékárně ji mohl stalkovat kdokoliv, aniž by si toho všimla.

-A vy jste si nevšiml nikoho, že by vás sledoval,

když jste byli spolu?

Měl jste ji, kurva, aspoň trochu rád?

Z TELEVIZE

-Jako většina kytovců, i delfín má velký a těžký mozek

s výrazným neokortexem.

-Víťa od nás v práci má nějaký problémy s počítačem.

Slíbil jsem, že mu s tím pomůžu.

-Co se ti stalo s rukou? -Nic. Škrábnutí od zrezlý matice.

Ahoj. -Pa.

-Atos 1000, Atos 1000, stříbrná Fabie nám ujíždí!

-Okoun 325, Atos.

Směrem k vám se blíží stříbrná Fabia, RZta nezjištěna.

-Atos, rozumím.

Atos, Atos, teď nás předjel, jdeme po něm.

-Okoun 325. Zavěste se na něho, posílám další hlídky.

-Otevři dveře! -Vylez!

-Ukaž ruce! -Ven z auta! Dělej!

-Ven! -Ven z auta!

Skryté titulky: Tereza Homolová Česká televize, 2024