Original subtitles

STÍNY V MLZE

ZVONEK U DVEŘÍ -Jo! Jdu!

-Cos to udělal, ty hajzle?

Tys nám lhal! Slibovals! Jaks to mohl udělat?

-Klid, klid. -Já tě nenávidím!

-Co se tady...

Jste se zbláznili? Pusť ho! Ce se stalo?

-Hanku odvedli policajti!

-Já zjistím... -Ty už radši nic nezjišťuj!

S tebou jsem skončil! Seš pro mě mrtvej!

-Filipe!

-No čau. Dobré ráno, čau. Jak je?

Hele, co máš dneska v plánu?

Počkej, ty tam ještě chodíš?

Promiň, promiň.

Já ti za chvilku zavolám, jo? Jo, čau.

-Nemohls tušit, že ji ten dement udá.

-Ale měl jsem.

Posral jsem to, Malá.

-Ahoj. -Čau.

Ahoj. -Ahoj.

-Ahoj. -Ahoj.-Nazdar.

-Těžká řezničina, 10 bodných ran.

Sloužím už dlouho,

ale u něčeho takového jsem ještě nebyl.

Můj rekord je pět.

-Dobře, dobře. Kdo je ta žena?

-Edita Moravcová, 35 let,

pracovala jako mistrová praktické výuky na hotelové škole.

-Kdo ji našel? -Její sestra.

Moravcová s ní telefonovala, někdo zazvonil a řekla,

že zase za chvilku zavolá, ale už se neozvala.

A když se jí sestra snažila dovolat, tak už to nebrala.

-Mhm. Vdaná? -Ano.

Manžel je pracovně v Praze

a syn na nějakém sportovním kempu.

-A ten nůž nebo co to bylo? -Ten si odnesl.

-Svědci? -Většina lidí už byla v práci.

Ale chlapi teď vytěžují ty, co jsou doma.

A v okolí domu nikde nejsou žádné kamery.

-Mhm. Její mobil? -Je v kuchyni na stole.

-Jak se vrah dostal dovnitř?

-Žádné stopy po násilném vniknutí se nenašly, takže...

Musela mu otevřít sama.

A podle krevních stříkanců jí první ránu dal tady.

-Mhm. Byla znásilněna? Sperma? -Čekáme na doktora.

SMÍCH -Co to děláš?

Nesahej na mě! -Zrychli, ne? Jeď!

-Patriku, netoč mě. Slyšíš?

-Ty vole, co to bylo?

-Patriku!

-Takže...

Jste na tom videu vy?

Znáte Patrika Chvojku?

-Mhm.

-Předal nám ten záznam prostřednictvím svého advokáta.

Záznam byl pořízen v době,

kdy jste byla podmíněně odsouzená a měla jste zákaz řízení.

Způsobila jste dopravní nehodu a ujela od ní.

Ve fakultní nemocnici nám potvrdili,

že ještě tu noc přijali poškozeného cyklistu

se středně závažným poraněním.

To zranění nám nakonec potvrdil i sám poškozený.

Ve zkušební době jste porušila podmínku

a způsobila další závažný trestný čin.

To znamená...

Tady je usnesení o zahájení trestního stíhání,

které si, prosím, pořádně pročtěte a podepište.

-Žijete tu sama?

Vaše sestra musela tomu člověku sama otevřít.

Nenapadá vás, koho by pustila do bytu takhle brzy ráno?

Jenom v županu?

Nesvěřila se vám, že jí někdo vyhrožuje?

Nebo že se někoho bojí?

-Jaká vaše sestra byla? Jak žila, co měla ráda?

-Jak vycházela s manželem?

My přijdem někdy jindy. Zavoláme vám. Na shledanou.

První, co tě napadne?

-Maniak. Někdo, komu ublížila, kdo se chce mstít.

Manžel. -Manžel by nezvonil.

-Klíče byly zevnitř, jo.

Zazvonil, otevřel mu cizí pán, tak mu dal přes držku,

šel dovnitř, tam se pohádal s ní.

Vytáhla z příborníku nůž, no.

Co napadá tebe?

-Musely tam být silné emoce, nenávist.

Bodal do ní, i když už byla mrtvá.

-K vazbě není důvod. Budete stíhaná na svobodě.

-A... zavřou mě?

-Tak jistýho není nikdy nic,

ale šance, že se vyhnete vězení, je podle mě takřka nulová.

Je mi to líto.

-Proč jste byl v Praze?

-Pracuju jako analytik prodeje.

Byl jsem na pobočce, zítra jsem se měl vrátit.

Ráno mi volala švagrová.

-Kde jste v Praze bydlel? -V hotelu Monet.

-Promiňte, ale musím se zeptat. Jaké bylo vaše manželství?

-Normální. Občas jsme se pohádali jako všichni.

-Měla manželka v práci nějaké problémy? S kolegy, s žáky?

Nenapadá vás někdo, kdo mohl manželce ublížit?

Vím, že je to nepříjemné,

ale budu muset vyslechnout i vašeho syna.

-Proč, proboha? Zabili mu mámu.

-Je to běžná praxe.

Nemusíte mít strach,

bude u toho sociální pracovnice a státní zástupce.

-Pane Mašku, řekl jste hlídce, že jste ráno viděl

před protějším domem nějakou dodávku.

-Ano, červenou, takovou do cihlova.

Vždycky tam stála ta samá auta,

jenomže tentokrát... Tohle jsem viděl poprvé.

-Jaká to byla značka?

Nebo měla na sobě nějaké logo nebo nápis?

-Značku bohužel nevím, byla menší.

Na boku byl vodovodní kohoutek a u něho kapka vody.

-A byl u ní někdo? -Jo, chlap.

A vyšel zrovna z toho baráku, kde se to stalo.

Pak do ní nasedl.

-V kolik to bylo hodin? -Asi v 7.

-A jak vypadal ten muž? -Mladší, vysoký.

-Viděl jste ho tímhle? -Prosím vás.

Tím koukám na hvězdy.

-Můžem?

Já chápu, jak se asi teď cítíš a co prožíváš,

ale budu ti muset položit pár otázek.

Zvládneš to?

Hádali se rodiče? Měli nějaké spory?

-Občas na sebe křičeli. -Kvůli čemu?

-Třeba...

Když přišla máma pozdě domů.

-Neubližoval táta mamince? -Ne.

-Nebil ji? Nebavili se třeba o rozvodu?

-To by stačilo.

-Ahoj, Hani.

Pojď sem. -Nech mě.

-Co je? -Sbal si věci a vypadni.

-Cože?

-Neslyšels?

Odejdi.

Kurva, já půjdu sedět.

-Co se stalo? -Nešahej na mě!

Tvůj tatínek mi slíbil, že budu v pohodě

a vysral se na mě!

Šlo mu jenom o to, aby zachránil tebe.

-Já jsem s ním skončil, chápeš? Pro mě neexistuje.

-A pro mě zase neexistuješ ty! -To myslíš vážně?

-Vypadni. -To myslíš vážně?

-Vypadni!

-Víš co, jdi do prdele!

-Co mám říct náměstkovi? -Pravdu.

Že na tom intenzivně makáme a že už máme nějaké indicie.

-Jo? -No.

-A jaké? -Červenou dodávku.

Projedu vodárny, instalatérské firmy,

rozvozy pitné vody, vodovody a kanalizace.

Do hodiny přijdu na to, komu patří

a kdo tam s ní byl.

-Dobře, ale co dál? Co pohyb osob v okolí?

Co mobily?

-Budou zítra, stejně jako pitva a laborka.

Jirko, jsme na začátku. -No dobře.

-Budu mít narozeniny. Byla bych ráda, kdybys přišla.

-Super! Jo, jasně, přijdu. -Tak to je super.

Tak se uvidíme tam. -Tak jo, tak čau. ―Čau.

-Ahoj!

Tak jaké to bylo? -Bylo to super.

-Jo? -A už jsem zase jezdila na koni.

A už mě Lucka skoro nedržela na uzdě.

-No prosím tě, tak paráda. A co to máš?

-Jo, to je pozvánka od Evy. Mohla bych přijít?

-No jasně, že můžeš, když tě pozvala. -Jo!

-Ale musíš jí koupit nějaký dárek, jo?

-My to nějak s mámou vymyslíme. -Tak pojď.

-Řídím!

-To jo, budeš řídit, ale vzadu. Šup.

-Tak fajn. -Tam máš taky volant.

-Na, to si vem k sobě.

-Ahoj! -Ahoj.

-Kde je táta, nechtěl jít dát? -On má tu... Večer hraje.

-On dneska hraje? -Mhm.

-Co to máš? -To je pozvánka od Evičky.

-Aha. Běž se vyzout, prosím tě.

Od jaké Evičky? -Od koní.

Táta mi řekl, že bych mohla na její oslavu.

-To já si nejsem jistá, jestli to je úplně vhodné, Amálko,

protože Eviččin táta je něco jako můj šéf, víš?

On je můj nadřízený

a teďka dohlíží na případ, který já vyšetřuju.

-Aha. Já myslela, že to je tvůj kámoš.

-No to se tak úplně nedá říct.

-Já bych moc chtěla.

-Běž si umýt ručičky

a pak se vrať na večeři a potom to probereme, ano?

Chceš tam šunku? -Mhm.

-Zasáhl ji asi desíti bodnými ranami

do oblasti hrudníku a břicha.

Nejprve do ní strčil rukama

a pak za dveřmi jí dal první bodnou ránu.

Podle fraktury týlní kosti spadla na záda a na hlavu do chodby,

kde pokračovala.

-Psychopat?

-Určitě byl v silném afektu. Neřešil, kam bodá.

Spousta bodnutí vedla mimo důležité životní orgány.

Moravcová útok určitě nečekala. Nepokusila se ani bránit.

-Aha. No a ten nůž?

-Šířka čepele asi 4 centimetry, klasický tvar.

Mohlo jít o jakoukoliv dýku, bojový nebo kuchyňský nůž.

-Hm, jasně. -Ale ještě taková maličkost.

Asi pár hodin před smrtí

měla Moravcová dobrovolný pohlavní styk.

-Mhm, manžel byl tou dobou mimo domov, byl někde v Praze.

-Spermie v děloze a vejcovodech přežijí 48 hodin.

Někdy i víc. -Mhm.

-Ale nemusel to být zrovna manžel. -Pochopitelně.

ZVONĚNÍ TELEFONU -Pardon.

Ahoj.

Děkuju, ahoj. -Ahoj.

-Cos dělal včera ráno v Hrabůvce?

-Pracoval. Měl jsem tam objednávku.

-Se služební dodávkou jsi parkoval před domem,

kde došlo k vraždě.

-Protože tam bylo jediné volné místo.

Opravoval jsem dřez u jednoho starého pána.

Bydlel kousek.

V zakázkovém listu mám jeho jméno i adresu.

Poslali mě tam z podniku, to si můžete ověřit.

-Svědek vás viděl, jak z toho domu vycházíte.

A nastupujete do auta.

-To se musel splést, v tom domě jsem určitě nebyl.

-Znáš ji?

-Dobrý den. -Dobrý den. Co vy tady?

-Byl jsem v nesprávný čas na nesprávném místě.

-Šlo o podání vysvětlení.

-Každopádně v sobotu a v neděli hrajeme,

takže počítám se synem do druhé lajny.

-Vyřídím mu to. Děkuju.

-Na shledanou. -Na shledanou.

-Na shledanou. -Nashle.

-Na shledanou.

-Hotel jste měl rezervovaný do čtvrtka.

Proč jste se odhlásil už v úterý?

A zkuste pravdu.

Máme výpisy vašich hovorů a lokalizaci mobilního telefonu.

-Napsal mi soused.

Viděl Editu, jak přichází s nějakým chlapem.

Měl jsem už delší dobu podezření.

Nemohl jsem se vyrovnat s tím, že to dělají v našem bytě.

V mojí posteli.

-Tak jste jel do Ostravy a ukončil to?

-Stál jsem před domem, díval jsem se do oken.

Ale neměl jsem sílu zazvonit nebo to řešit.

Nebylo to poprvé, co Edita... -Měla poměr už dřív?

Co jste dělal? Kam jste jel?

-Odjel jsem k řece, opil jsem se v autě a usnul.

Probudilo mě až volání švagrové, že je žena mrtvá.

-Kde jste si koupil pití?

-Měl jsem v autě flašku vodky.

-Viděl vás někdo u řeky?

Tak se tam pojedeme podívat.

Tak kde to bylo? -Myslím, že tady.

Ne, tady to nebylo.

-Támhle pod mostem. -Určitě?

-Jo, tady to bylo.

-Zákazník potvrdil,

že Jahoda, který parkoval dodávku před domem oběti,

u něj doma ráno opravoval dřez.

Tu objednávku potvrdil i jeho zaměstnavatel, Jahodův.

-V poslední době volala Moravcová často na číslo,

které patří Miloši Gregorovi.

Rozvedený, jedno dítě, pracuje jako geodet.

A teď pozor. Žádné SMSky, žádné chaty.

Volala jenom ona jemu.

Naposledy v úterý před smrtí ve 21:15.

-Milenec a vrah? Nebo jenom jedno z toho?

-Zítra přijdou výsledky DNA spermií z její dělohy,

takže porovnáme... -Neporovnáme, Magdi.

Od středy nepřišel do práce, doma není a mobil nebere.

-Dám ho do pátrání, do médií, požádám o domovku.

-Tvrdíte, že jste tady byl celou noc.

Hulíte jak fabrika, ale žádné vajgly tady nejsou.

-Dával jsem je do kelímku od kafe. Pak jsem ho vyhodil.

-Kam?

-To si nepamatuju.

-Říkal jste, že jste vypil celou láhev vodky.

Tu flašku máte v autě?

-Vyhodil jsem ji. -Kam?

-Já nevím, možná do řeky.

Byl jsem na šrot.

Do prdele, někdo mi zabil ženu. Já jsem to nebyl.

Chtěl jste pravdu, řekl jsem vám ji.

-V tom případě vám nebude dělat problém

dát nám písemný souhlas k tomu, abychom prohledali vaše auto.

Nebo pojedeme k nám, kde počkáme, až soudce vydá příkaz k prohlídce.

-Martine. -Hm?-Sleduj.

"Nevěřte vlastním myšlenkám, nevíte, odkud se v hlavě vzaly.

Nevěřte svým pocitům.

Emoce jsou nestálé. Věřte jedině Písmu."

-Tohle čte?

-"Jsme rodina, žijeme jeden pro druhého.

Kdo naši církev opustí, podruhé ukřižovává Krista

a sám sebe odsuzuje k věčnému zatracení."

-Má toho tam víc?

No tak to vypadá, že Gregor patří k nějaký sektě.

-To evidentně.

-V koupelně jsou krevní stopy. Vedou ven z koupelny na chodbu.

-Je mezi nimi člověk,

který vyšel z domu a nastoupil do dodávky?

-Ne.

HLÁŠENÍ

-Na nástupišti číslo čtyři, kolej druhá,

ukončete nástup do osobního vlaku číslo 3180 linky S6

dopravce České dráhy.

ZVONĚNÍ TELEFONU

-Čau, jak se máš?

Máš pořád volnej gauč?

-Vrah musel mít na podrážkách a na oblečení krev,

ale v Moravcově autě se žádná nenašla.

-Takže je z toho venku? -Ale nemusel jet autem.

Mohl jít pěšky a cestou se zbavit jak nože,

tak i oblečení.

-Ale to mu nedokážeš.

-Můžu ho podusit v CPZ a třeba změkne.

-Ale k tomu nemáš důvod.

A kdyby se nakonec ukázalo, že je čistý,

tak by to pro nás byla pěkná ostuda.

Hele, co ten chlap od naproti?

-Nikoho z těch fotek nepoznal. -No, tak to je skvělý.

-Víte, že vaše sestra měla milostný poměr?

-Byl u ní tu noc, než zemřela. -Znáte ho?

-Mhm. Bratr Miloš.

Patří do naší církve, nebo spíš patřil.

Už mezi nás nechodí.

-To je tahle církev? -Mhm.

-A patřila k ní i vaše sestra?

-Párkrát jsem ji tam vzala, ale nebylo to nic pro ni.

Myslela si, že jsou to podvodníci.

-Proč? Měla důvod?

-Ale podezírala kde koho.

Za vším viděla jen postranní úmysly a spiknutí.

-A s Milošem Gregorem se seznámila právě tam?

-Mhm. Líbila se mu. Točil se kolem ní.

-A Gregor z té vaší církve vystoupil dobrovolně?

-Mhm. -Kvůli sestře?

-To nevím.

-Kdo to společenství vede nebo kde má sídlo?

-Otec Volf.

-To je on? -Ano.

Scházíme se na statku u Martinova.

-Vypadá to tu opuštěně.

Slušně zabezpečený.

Jestli je někdo uvnitř, tak má docela přehled.

-Taky zavřeno?

Udělej mně stoličku, podívám se dovnitř.

-Pro tebe všechno, Malá. Pojď.

-Šup, hop.

-Jsi zhubla. -Díky.

Vidím modrou Škodovku, asi Fabku.

7T2 něco, něco, je tam nějaký křoví.

A poslední je dvojka.

-Tak pojď dolů. -Počkej, tam někdo je.

ŠTĚKOT PSŮ

-Nehoří, snad, ne?

-Brý den.

-Co chcete?

-Kapitán Malá, kriminální policie.

Chceme mluvit s někým z Církve čisté duše.

Mají tu mít sídlo.

-O tom já nic nevím, žiju tu sám.

-Znáš ho?

-Ne.

-Můžeme vidět průkaz totožnosti?

-Jako můj? -Mhm.

-Občanku s sebou doma fakt nenosím.

-Tak si pro ni skoč, doprovodím tě.

-Ne, ne, ne. Nemáte povolení.

-Díky.

Proč neodešli? -Poslali mě pro občanku.

Vědí o nás.

Ukazovali mi obálku tvý knihy a ptali se na tebe.

-Cos jim řekl? -Že tě neznám.

Chtěli dovnitř, tak jsem je nepustil.

-Chyba. Vrátí se.

Dobrý den. -Dobrý den.

-Dobrej. -Pojďte dál.

-Omluvte bratra Mojmíra,

stará se o naše bezpečí a soukromí.

-Otec Volf? -Ano, to jsem já.

ŠTĚKOT PSA

Prosím, pojďte dál.

Posaďte se. -Ne, díky.

-Dobrá. Jak vám mohu pomoct?

Bratr Miloš. -Nevíte, kde je?

-Ne, nevím.

-Tuhle ženu znáš taky?

-Promiňte, my nejsme přátelé, nikdy jsme se neviděli.

Zůstaňme u vykání.

Ano, znám.

Párkrát ji sem přivedla sestra Vilma, ale nezapadla mezi nás.

-Někdo ji ubodal v jejím bytě.

-Myslíte, že s tím mám já nebo někdo z církve něco společného?

-Tak bratr Miloš od vás kvůli ní odešel

a vy přece nemáte rád, když vaši sektu někdo opouští.

-Jsme rodina.

Kdybychom byli sekta, pak by celá křesťanská církev...

-Nepřišli jsme na kázání. Máte taky nějaký občanský jméno?

Průkaz totožnosti, prosím.

-Jistě. Tady je. -Děkuju.

-Ahoj.

Z TELEVIZE

-Myslel jsem... -Co jsi myslel?

Jak jsi myslel?

Myslíš ty vůbec?

-Byla jsem s Filipem dneska. Na kávě.

-Mohlas zavolat, šel bych taky.

-Ale on tě vidět nechce.

Hanka jde do vězení.

Rozešla se s ním, on nemá kde bydlet.

-Tak může bydlet tady, má tady pokoj.

-Říkal, že dokaď tady budeš ty, tak sem nevkročí.

-Jak se mu mám omluvit?

Nebo jak mu to mám všechno vysvětlit,

když se mnou nechce mluvit?

-Divíš se mu? Jako co? Divíš se mu?

Vždyť je nešťastnej kvůli tobě.

-No moment.

Tys do mě pořád tlačila, abych něco udělal,

tak jsem udělal, co jsem mohl.

Dostal jsem ho ven. -Dobře. Za jakou cenu?

-Do prdele, myslíš, že z toho mám radost?!

-Chlapi porovnali biologický matroš z Gregorova bytu s tím, co už máme.

-No a? -Sperma z dělohy oběti, shoda.

Ejakulát na povlečení v bytě oběti, shoda.

-Krev v jeho koupelně? -Byla jeho.

-Tak třeba se mohl říznout při holení

nebo mu tekla krev z nosu.

-Taky se mohl říznout při vraždě nebo mohl někdo říznout jeho.

-Takže už nehledáme Gregora jako možného pachatele,

ale taky jako možnou oběť.

-Prosím vás, nerozvíjejte tady teorie o vraždící sektě

a rituálních vraždách.

-No, ten jejich kazatel, otec Volf, se jmenuje Kamil Mach.

Seděl za podvod, připravil o peníze asi 70 lidí.

A ve vězení pobodal spoluvězně. Dostal za to dva roky navrch.

-Jaký by měl motiv?

-Nesnáší, když tu jeho sektu lidi opouští.

Jak to píše v té brožuře, Malá?

-"Kdo naši církev opustí, podruhé ukřižovává Krista

a sám sebe odsuzuje k věčnému zatracení."

-Gregor tu jeho církev opustil kvůli Moravcové, oba zradili.

Tak třeba chtěl kazatel ostatním dokázat,

že jeho pravidla a učení platí.

Opustíš rodinu, jsi zatracený.

-No dobře.

Takže se zase vrátíme zpátky na zem, jo?

Co jsi zjistil o Gregorovi?

-Před Moravcovou dlouho žádnou přítelkyni neměl.

Navštěvuje nějakého kamaráda z Dolní Lutyně.

Jeho ex mi prozradila, že se rozvedli kvůli tomu,

že se nedokázala vyrovnat jeho dokonalé matce.

-No a co udělá mamánek, když se bojí?

-No, schová se ke kámošovi do Dolní Lutyně.

-Tak prověřte oba.

-Neviděl jsem Miloše už nějakou dobu.

Je to takový hodný, nesmělý kluk.

Zamiloval se asi podruhé v životě a ta ženská ho úplně změnila.

-V jakém smyslu?

-V dobrém. Přestal chodit do té náboženské party.

-A dál? To je všechno? -A přestal se řezat nožem.

Poškozoval se na rukou. Nejprve na levé, potom na pravé.

A říkal, že ho to nebolí. Že to dělat musí.

-A fakt nevíš, kde by se mohl schovávat?

Aspoň nějaký tip.

-Buď je u mámy, nebo je mrtvej.

-Jasně. Díky, Jarku, ahoj.

Tak kamarád z Lutyně o Gregorovi neví.

Prý se řezal nožem na předloktí, ale kvůli Moravcové toho nechal.

-No třeba toho nenechal.

To by vysvětlovalo tu krev v jeho koupelně.

-Taky pravda.

Tady první doleva. -Jo.

Hele.

Pamatuješ si ještě tu SPZ ze včerejška?

-7T2? To sedí.

Tak jdem.

ZVONEK

Paní Gregorová,

váš syn byl v úterý v noci v bytě ženy,

která byla brutálně zavražděna.

-Miloš není vrah.

-Pátráme po něm taky proto, že už může být po smrti.

-Nemáte o něj strach?

-Schováváte ho?

-Nevím, kde je. Měsíc jsem ho neviděla.

-Aha. Komu patří to modré auto, co parkuje u domu?

-Mám ho půjčené.

-Včera jste s ním byla u statku, kde má sídlo Církev čisté duše.

-Nikde jsem nebyla.

-Víte, že ta církev existuje?

-Můžeme se tady...

STARTOVÁNÍ MOTORU ZVUKY ODJEZDU AUTA

-Kapitán Malá, pronásledujeme podezřelého z vraždy.

Ujíždí nám v tmavomodré Fabii 7 Tamara 2, dál nevím,

poslední číslice je dvojka.

Odbočil do Ocelářské a míří směr Místecká, nebo Rudná.

Nevíme. Ano.

-Do prdele, kde je? -Jeď doleva.

-Pane řidiči, vystupte z vozidla.

A předložte vaše doklady.

-Co jste dělal u paní Gregorové?

-Že bych byl na návštěvě?

-Proč jste ujížděl? -Neujížděl jsem.

Zrovna jsem odcházel, když... -Zkus to ještě jednou.

Hledals tam Gregora?

-Jsme s jeho matkou přátelé. -Jak přátelé?

Pijete spolu čaj, nebo spolu spíte?

-Obojí.

-Ona je taky členkou vaší církve?

-Scházíme se tajně.

Otec Volf nerad vidí, když členové rodiny mají vztahy.

-Tak to se mu asi nelíbilo,

když Gregor vaši "rodinu" opustil kvůli paní Moravcové.

-Nelíbilo. Vnímá to všechno jako zradu,

bere si to hrozně osobně.

-Proč? Bojí se, že někdo prozradí nějaké tajemství?

-Ale my přece nemáme žádná tajemství,

věnujeme se studiu Bible.

-A ve zbylém čase? -No tak...

Máme záhony, pole, zvířata.

-Proč Moravcová tvrdila své sestře, že jste podvodníci?

Co viděla nebo věděla?

-Ta ženská neměla na statek nikdy přijít.

Ztělesňovala všechno to, co odmítáme.

Prokoukli jsme ji trochu pozdě, no.

-Proto jste ji zabili? -My jsme ji přece nezabili!

-Tak kdo? -Co já vím?

Třeba její manžel.

Pronásledoval ji na každém kroku. Říkala, že je chorobně žárlivý.

Bála se ho.

-No a co když si to ten sektář vymyslel?

-To je možné, ale stejně se na to Moravce zeptej.

-Na co se mám zeptat? Proč je chorobně žárlivý?

-Ne, proč se ho bála. -Nic nepustí.

-Zkusíme sestru Vilmu.

Myslím, že ví mnohem víc, než nám zatím řekla.

-Čau. -Čau.

-Věděl jste, že vaše manželka koketovala se sektou,

která si říká Církev čisté...

-Byla tam jen párkrát.

Zatáhla ji tam švagrová.

Jednou k nám domů přitáhli takového pošahance.

Neměl to v hlavě v pořádku.

Prý mu chtěli udělat radost, ukázat prostředí skutečné rodiny.

Navařili, napekli.

A on nám potom z chodby ukradl fotku i s rámečkem.

-Co na ní bylo?

-Edita a já. Na dovolené.

-Proč se vás manželka bála?

-Nevím o tom, že by se mě bála.

-Tvrdila před svědky, že jste chorobně žárlivý,

že ji hlídáte a proto se vás bojí.

-Před jakými svědky? To si někdo vymyslel.

-Bil jste ji? -Nikdy jsem se jí ani nedotkl.

Ani když mi zahýbala.

-Proč jste se odhlásil z toho hotelu už v úterý?

-Tohle jsem snad už vysvětlil. -Ale já vám nevěřím.

-Zmínila se vám sestra někdy o tom,

že se bojí manžela?

-Tvrdila to správci Lukešovi.

-Leoš hodně žárlil, vztekal se, když se hádali.

Ale určitě ji nikdy nebil.

-Mám jít s tebou? -Ne.

Nemáš státní zástupce rád a oni to poznají.

Čau. -Čau.

-Podezřelí jsou manžel, milenec, který je nezvěstný.

Další verze je psychopat,

který si Moravcovou vybral náhodně.

A zvažovali jsme taky lidi ze sekty.

-Proč? Došlo tam k nějakému sporu mezi nimi a obětí?

-Gregor kvůli ní ze sekty odešel. -Mají zakázáno odcházet?

-Od člověka zevnitř víme, že to kazatel bere jako zradu.

-Vraždící sekta?

Na naše poměry je to dost silná káva.

Když na ně vlítneme bez důvodného podezření,

bez jediného důkazu a oni budou čistí,

spustíme mediální kampaň proti bezpečnostním složkám.

Budou se nám smát a poukazovat na naši neschopnost.

Vrah si běhá po městě

a my šikanujeme neškodný spolek věřících.

-Dobře, takže my ještě jednou

vytěžíme kazatele a jeho nejbližší.

Podíváme se jim důkladně na účetnictví,

zjistíme možné vazby na politiky, organizace a jiné sekty.

-Moje dcera říkala,

že pozvala Amálku k nám na oslavu narozenin.

Doufám, že přijde.

Nezkazíme holkám oslavu tím, že spolu aktuálně pracujeme.

-Co tuhle? -Tu už určitě má.

Tahleta. -To je o malířství, Ami.

Tys říkala, že máme hledat něco o konících.

A tahle? Můj kůň a já? -To vypadá dobře.

Ona vypadá jako Evička. -No, vidíš to.

Jsou tam nějaký fotky? No to vypadá pěkně.

-Koně v pohybu, elegantní krasavec.

-Tak to berem, ne? -Kůň do hor. Ta je krásná.

A můžeme vzít nějaký šampaňský a nějakou květinku?

-Dobře.

Ami, tam jsou pokladny. -Aha.

-Pane Machu, byl jste odsouzený za podvod.

Ve vězení jste pobodal spoluvězně.

-Lidé se mění. Prozřel jsem.

Pochopil jsem, že jediná cesta je...

-Můžeme se porozhlídnout po statku?

-Myslím, že k tomu potřebujete soudní příkaz, ne?

Nic byste nenašli.

Nic nezákonného se tu neděje.

Modlíme se, čteme Bibli, diskutujeme.

Společně pracujeme, jsme rodina.

To, že nás opustil bratr Miloš, mě velmi mrzelo.

Je to jako kdyby by vás opustil skutečný bratr.

-Kde je?

-Nikdo z nás jemu ani té ženě neublížil.

Neschvalujeme násilí, neschvalujeme zlo.

My odpouštíme.

-To, že Gregor odešel, vnímáte jako zlo?

-Asi jste mě špatně pochopila.

-Chápala jsem to v kontextu slov křesťanského kazatele,

který má na zdi reprodukce Dürerovy apokalypsy.

Mimochodem, z čeho žijete?

-Z darů. -Od koho?

-Od bratří a sester. Stačí mi málo.

V Bibli se píše: "Nestarejte se o den zítřejší."

-Já vím. "Ptactvo nebeské, lilie polní se taky nestarají."

-Máte bankovní účet? -Ne, nemám.

-Já vím, že "nezalžeš" nepatří mezi přikázání,

ale zkuste to ještě jednou.

-Máte dva a na nich dohromady 2 miliony 926 tisíc.

-To jsou církevní peníze. Používám je pro církevní potřeby.

-Každý z bratrů a sester vám měsíčně posílá

desetinu své výplaty nebo důchodu.

Proto je takový hřích opustit církev?

-Dělají to dobrovolně. Já je k ničemu nenutím.

Můžete se jich zeptat sami.

-Hej, stůj!

Co to kurva bylo, tys je na mě pustil? -Ne.

-Pane správce, budete tak laskavý a odvedete si ty psy? Díky.

-Samozřejmě.

-Kdo to byl?

-Mirek Mokrý. Chodí sem pomáhat a uklízet.

-Proč utíkal? -Není zvyklý na cizí lidi.

Vylekal jste ho.

Je retardovaný.

Bude nějaký čas trvat, než se zase uklidní.

-Moravec říkal,

že jeho žena se sestrou přivedly domů nějakého pošuka.

-Možná se moc soustředíme na lidi z jejího okolí.

-Jo. A ti jsou všichni úplně v pohodě.

Její manžel je chorobně žárlivý a nemá žádné alibi.

Její sestra je členkou sekty.

Její milenec sektu opustil a je nezvěstný.

Jeho matka, sektářka, to táhne se správcem sekty.

Statek sekty střeží kamery, psi, ten kazatel byl v kriminále.

A běhá jim po statku nějaký pošuk.

-Víš, žes použila slovo "sekta" pětkrát?

-Moravcová nečekala nikoho.

Nečekala řemeslníka, kurýra.

Jako koho pustíš do bytu v 7 ráno, nahý, jenom v lehkém župánku?

-Tebe bych pustil, Malá. -Ty máš lehký župánek?

-Mhm. -Překvapils.

-Ahoj.-Čau. -Čau.-Ahoj.

-Čau, Magdi.

-Někdo vybral z bankomatu v Dolní Lutyni prachy

na Gregorovu kreditku.

-Ty jo, Gregor toho na účtu moc nemá. Kolik vybral?

-Pět tisíc. -Jak znal jeho PIN?

-Já myslím, že jsou situace, kdy ho velice rád prozradíš.

-Pusť záznam z toho bankoše. -Jo.

-To je Ivaško, ten jeho kámoš.

Ale proč by říkal, že se Gregor řezal

a ty kecy o tom, že je u mámy, nebo je mrtvý?

Takže mě přechcal týpek v gumákách.

Tak já jedu do Dolní Lutyně a pohlídám ho.

-Jedu tam já. Tebe zná.

Čau. -Čau. -Čau.

-Magdi? -Ano?

-Něco jsem možná našel v kalendáři Moravcové.

-Aha. -Tady a tady.

-Mašek, skřínky, 16 hodin?

-Je to v den její smrti.

A ten samý zápis měla i dva dny před ním.

-Počkej, Mašek, to je ten chlap od naproti s dalekohledem?

-Jo. Je stolař.

A Moravec mi potvrdil,

že jim měl dělat skřínky do koupelny.

-Že by nepřišel ve 4 odpoledne, ale v 7 ráno?

-Nazdar. -Ahoj.

-Chtěli udělat skřínky do koupelny.

Tak jsem tam jednou byl, rozměřit to a domluvit se.

-Takže vás Moravcová znala. -No.

-Vy jste ji šmíroval? -Ale prosím vás.

-V dalekohledu je kamera. -No.

-Ukažte mi poslední záznamy. Máte je tady?

-Ne, to nemůžete. -Jirko. Můžeme.

Jste podezřelý z vraždy, pane Mašku.

-Cože?

-Tak dobře. Díval jsem se na ni.

I jsem ji natáčel.

Byla krásná.

Ale nic jsem jí neudělal.

-Co jste tam dělal?

Chtěl jste ji vidět ještě zblízka?

-Ale já jsem vůbec nevěděl, co se tam děje.

Začali se hromadit lidi, tak jsem se šel jenom podívat.

-Byl jste u ní ten den ráno? -Ale proboha, nebyl.

-A viděl jste někoho nebo něco, co není na tom záznamu?

-Jenom toho chlapa s dodávkou, u ní nikoho.

-No ale toho, kdo s ní odjel, jste na fotce nepoznal.

-Koho tam máš?

-Jéé. -To je krásný.

Kde je Evička? -Nevím, nevidím ji tu.

-Já ji možná vidím. -Tak na ni zavolej.

-Evi! -Ahoj.

-Čau. -Čau.

-Ahoj. -Dobrý den.

-Mám šampáňo. -Jo? Tak ho jdem otevřít, pojď.

-Ami, ty dárky ještě.

-Dobrý den, Magdo. -Jé, dobrý den.

To je pro Evičku. -A to je pro mě?

-Ne, to je taky pro Evičku, akorát to potřebuje do vody.

-Potom. Dáte si něco?

-Ne, díky, díky. V kolik mám přijet pro malou?

-Já vám zavolám. -Dobře, děkuju.

-Nezůstanete? Pozor. -Jo.-Na chvilku.

-Ne, ne, ne. Děkuju. Na shledanou.

-Nashle.

-Proč jste se schovával?

-Protože jsem se bál, že budu podezřelý.

Já jsem Editě nic neudělal.

Chtěl jsem si ji vzít.

A taky jsem se bál, že ji zabil někdo z církve

a že by mohli jít i po mně.

-Proč?

-Volf zjistil, že Edita přišla na ty desátky,

které mu každý odváděl.

-A myslíš, že ji kvůli tomu zabil nebo nechal zabít?

-Mohla zradit.

I já jsem zradil.

Všichni se tam bojí.

Nechtějí odejít, každý moc dobře ví,

jak to dopadlo se sestrou Věrou a bratrem Janem po tom,

co odešli z církve.

Věru našli měsíc potom.

Oběšenou u ní doma.

Neměla důvod.

Bydlela kousek ode mě ve vedlejší ulici.

Honza...

Mu bylo 20. Zmizel asi týden potom.

-Jak je to dlouho? -Asi rok, rok a půl.

-A znáš příjmení těch dvou?

-Jirko, najdi to.

Věra měla bydliště poblíž Gregora.

Jan, 20 roků, pohřešovaný rok, rok a půl.

-Tady je to. Věra Macháčová, nenechala dopis na rozloučenou.

Příbuzní i známí tvrdili, že neměla žádné problémy,

takže neměla důvod k sebevraždě.

-Co pitva? -Neprokázala cizí zavinění.

-A ten kluk? -Počkej.

Jan Holiš, nezvěstný 14 měsíců.

Odešel večer do hospody a už se nevrátil.

-Tak já myslím,

že je nejvyšší čas se na tom statku trošku porozhlídnout.

-Když jsem šel ten večer k Editě,

tak jsem u jejího domu viděl Mirka.

-Mirka... Mirka Mokrého?

-Edita a její sestra ho jednou vzaly k sobě domů na návštěvu,

asi že jim ho bylo líto.

Já myslím, že on se do Edity zamiloval.

-Tenhle Mokrý nám zmizel někde na statku a Volf tvrdil,

že neví, kde Mokrý bydlí

a jestli se ještě vůbec na statek vrátí.

-Ale Mirek má na statku pokoj a dílnu.

Udělá všechno, co mu Volf řekne.

-Hodíš nám to na papír, kde...

-Co hledáš? -No papír.

-Vezmi tohle a tady si to může napsat klidně.

-...Kde přesně ta dílna je

a nakresli nám taky plánek celého objektu.

ŠTĚKOT PSŮ

-Policie! -Policie!

-Policie! -Policie!

Lehni si na břicho! Na břicho si lehni!

Ruce na záda! Dělej! -Čistý!

-Pouta!

-Prosím.

-Proč mě zatýkáte? Nic jsem neprovedl.

-Kristus taky ne. Šťastnou cestu.

Znáte některou z nich?

-Edita.

Byl jsem u ní doma, byla moc hodná.

-A kdy jste u ní byl? Je to už dávno?

-Dobře, takže víme, že jste u ní byl.

Dala vám jídlo, pití.

A byl jste u ní ještě někdy potom, později?

Bylo to tento týden?

-No, v úterý večer vás u jejího domu viděl bratr Miloš.

Co jste tam dělal?

-Jsem tam chtěl jít. Ale bál jsem se.

Jsem tam šel ráno.

-Ublížil jste jí?

-Víte, že je mrtvá?

-Co měla Edita na sobě, když jste tam to ráno přišel?

-Byla krásná.

-Dobře. Takže jak to bylo?

Vy jste tam přišel, zazvonil jste,

ona vám otevřela, pozvala vás dál?

-Pamatuješ si, kde bydlí?

Dokázal bys nás tam zavést?

-Je retardovaný.

Před dvěma lety utekl z blázince a od té doby o něm nevěděli.

Podle psychiatra k jeho onemocnění patří výpadky paměti,

bludy nebo halucinace.

-Takže se asi nikdy nedozvíme, jak to bylo doopravdy.

-Věci, které se našly v zásuvce ponku v jeho dílně,

patřily Moravcové.

Gregor tvrdí, že ji úplně miloval.

-Ten nůž?

-Na střence a kolem nýtů na rukojeti byla její krev.

-Takže důkaz.

-No, jenomže její sestra si myslí,

že se Moravcová o ten nůž pořezala,

když na statku krájela cibuli do guláše.

-Že by Mokrý nůž sebral a schoval si ho?

-On sbíral všechno, co jí patřilo.

Dokonce i to, čeho se jenom dotkla.

-Tady rovně?

-Ano.

-Tady, teď? -Tady...-Doprava.

-Tady kam? -Tady... tady.

-Kde? Tady? -Ano.

-Takže tady Edita bydlela.

Tady jsi v úterý v noci čekal a ráno jsi šel do bytu, jo?

-Ano.

-U Moravcové v bytě našli biologické stopy Mokrého.

-Dobře, ale ty tam mohly být od té jeho první návštěvy.

-Dovedl nás k ní.

Potvrdil, že byl u ní,

i když nevysvětlil, co tam dělal.

Večer ho u jejího domu viděl Gregor.

-Máte nějaké pochybnosti, paní magistro?

-No tak... Mokrý je duševně nemocný, má výpadky paměti.

Kdyby Moravcovou zabil,

tak by na jeho oblečení musela být její krev.

Ale v jeho pokoji na jeho šatech žádnou krev nenašli.

-Mohl ty hadry vyhodit nebo spálit.

Všechno ukazuje na něj, Magdi.

-Není trestně odpovědný, do basy ho nikdo nepošle.

Stačí, když se na něho znalec jenom podívá.

-Detenční ústav?

Zatím jsme ho nechali eskortovat do léčebny.

-Co s tím kazatelem?

Účast na vraždě mu těžko prokážeme.

-Předejte ho kolegům z druhého oddělení.

Ať vyslechnou lidi ze sekty.

Jestli se tam objeví náznak vydírání, manipulace, podvodu...

VIBROVÁNÍ TELEFONU -Pardon.

Ano, Malá.

Cože?

Co se stalo?

-Celou dobu byl v pohodě. Předali jsme ho v budově saniťákům.

Jakmile jsme ale vyjeli z areálu,

volal operační s tím, že se máme okamžitě vrátit.

Že Mokrý zdrhnul.

Psovod a pátračka už hledají, nemohl se daleko dostat.

-Zná to tady, může být zalezlý někde ve sklepě.

-Počítáme s tím.

-Možná to není až tak velký idiot, jak se zdálo.

-Třeba utekl právě proto,

že to tady zná a ví, kam se má schovat.

-Co chceš dělat? -Nevím.

Ty, on je nahoře. -Jdu tam.

-Já volám operačnímu.

-Než přijede vyjednavač, tak ten magor skočí.

-A co mu řekneš? -Nevím!

-Operační? Tady kapitán Malá.

-Mirku? Mirku, slez dolů.

Slez dolů. Mirku, nedělej blbosti. Pojď dolů.

Pojď dolů, pojď, pojď, pojď dolů.

-Ami, Ami.

-Čau! -Kdo tam je?

-Tati!

-Tak co? -Dobrý.

-Jo? -Můžu dneska spát s tebou?

-No jasně, uděláme si pěkný večer, jo?

-Jo! V novým pokojíčku! -No tak jo.

A jé.

Musím dělat koně.

Tak jo, tak mazej, běž do auta.

-Tady máš batoh, Ami. Ahoj. -Ahoj.

-Tak utíkej.

-Zítra si ji vyzvednu.

-Přemýšlela jsi někdy o tom, že s tou prací skončíš?

-Od toho našeho posledního setkání na to myslím skoro pořád.

-Jo? Tak jo. Ahoj.

Skryté titulky: Tereza Homolová Česká televize, 2024