Original subtitles

Ahoj, motýlku.

Chceš vidět tatínka?

Tak hele.

Potřebuješ znát jen tohle...

„Do toho, Wildcats.“

Tvoje máma fandí Dukes. Soupeří spolu.

Ale tenhle rok je náš.

Budeš na mojí straně. Rozumíš?

Tak jo.

Promluvili jsme si. Vem si ji.

Tak jo.

Dobrý pokus.

Musíme ji pojmenovat, aby nás propustili.

A neříkej Ed.

Takhle se jmenovat nebude.

- Myslel jsem Ed Jr. - Myslím to vážně.

Potřebuje jméno.

Její sestra jí chce říkat Yoda.

Radši to rozhodni ty.

Michelle.

- Znamená to „dar od Boha“. - Dobře.

Bude to Michelle.

Michelle Edward Yoda Schmittová Jr.

Nech toho.

Je nádherná.

Pane Schmitte?

Pane Schmitte?

Začíná jí klesat tlak.

Bude to brzy.

Moc mě to mrzí.

O PĚT LET POZDĚJI

Já...

Nevím, co říct.

Odpočívej, zlato.

Ano?

O holky se postarám.

NATOČENO PODLE SKUTEČNÉ UDÁLOSTI

Znáte to. Jedna, dva, tři, teď.

Zapomněl jsi na sůl.

Tak to radši zopakujeme.

Fajn.

Jednou pro mě, kamarádku

a pro všechny v baru.

Já si nedám, zlato.

No tak, trochu se pobavíme.

Dáte si všichni panáka?

Do toho.

Jeď, holka!

Na zdraví.

Říkala jsi jednu skleničku.

Jen chci, aby jeden z nich vypadal stejně starý jako já.

Na to tady není dost chlastu.

Já mám dost.

Tuhle písničku miluju.

Holka.

Na venkově za městem...

Nech toho.

v putyce...

Ne.

Do toho, kočko.

Jeď, holka!

po západu slunce...

Slez dolů.

Slez odtamtud.

ženský pijou whiskey,

hrají a kouří.

Tam všichni kovbojové

chodí tančit boogie.

Mám dobrou práci.

Na prachy se nadřu.

Hned po zavíračce

pádím rychle pryč...

Ukrytý v lese...

Nic mi není! Jedeme dál!

Pata, špička, jive. Tancuj, zlato.

Dobré ráno.

Vyděsila jsi mě.

Hlavně neříkej, že tu nejsi sama.

Neboj.

Díky bohu.

To byla noc, co?

Odvezla jsi mě domů?

Ano. Dalo mi to zabrat.

Byla jsi agresivní.

Tak jo, pojď.

To ten bar byl agresivní.

- Viděla jsi, co mi udělal? - Obuj se.

- Dáme si vafle? - Ne.

- Jsi génius. - Ne, Sharon.

Takhle už to dá nejde.

Vážně se o tebe bojím.

- Vážně? - Jo.

Hej, je to vážný. Bojí se o mě.

Dělej, obuj se.

- Ne. - Obuj se.

No tak, Rose.

Co to děláš?

Snažím se být dobrá kamarádka

a nedovolit, abys skončila jako tvoje máma.

A teď se koukej obout.

Sharon.

Už mě ten pocit unavoval.

Prázdnota.

Žádný smysl, nic.

Musel jsem si najít něco důležitějšího než sebe.

Smysl života.

Tehdy se to zlomilo.

Stejně to začalo.

Moje rada zní takhle.

Najděte si smysl života důležitější, než jste vy sami.

Díky.

Chce se svěřit ještě někdo?

Je tu někdo poprvé?

Fakt?

Tak jo.

Jmenuju se Sharon.

Ahoj, Sharon.

A nejsem alkoholička.

Jsem jen nakrknutá kadeřnice,

které třeští hlava a má otravnou kamarádku.

CHLAZENÉ PIVO

PĚTILETÁ DÍVKA PŘIŠLA O MATKU, BOJUJE O VLASTNÍ ŽIVOT

Paní?

Paní?

Tati, máme problém.

Chci se pro mamku vyparádit.

No...

Mně to přijde dobré. Sluší jí to.

Možná jen trochu otřeme tváře.

Pětileté Michelle nedávno diagnostikovali biliární trézii

Transplantace jater.

Chudinka.

Pohřeb Theresy Schmittové proběhne ve 14:00.

Co to děláš?

To je pitomost.

„Bože můj,

proč jsi mě opustil?“

Někdy na to odpovědět nelze.

Pitomost.

Na bolest, na ztrátu.

My lidé

neustále hledáme odpovědi.

Chceme znát důvod.

Proč jsme přišli o sestru Theresu?

Milovanou matku, manželku a přítelkyni.

Theresa byla světlem a inspirací.

Proto je vše o to bolestivější.

A nedostatek odpovědí víc frustrující.

Ede.

Moc mě to mrzí.

Kéž bych vám teď mohl říct ta správná slova.

Ale můžu vám říct toto.

Bůh je tu teď s námi...

v této místnosti.

My jsme tu s vámi.

A máme vás rádi.

Spolehněte se tedy na Boha i na nás.

Tímto všechny vyzývám.

Pomozte této rodině.

Dáme si něco k jídlu.

- Opatrně. - Pojď.

- Proboha. - Nic se nestalo.

- Promiňte. - To nic.

Máte třpytivou sukni.

Ahoj.

Ty jsi určitě Michelle.

Taky bych chtěla třpytivé šaty.

Podívejte, jak se točí.

To je moc hezké.

Je mi pět, ale už skoro šest.

Opravdu? A tobě?

Vsadím se, že ti je tak dvanáct.

Je mi teprve osm.

Teprve osm?

Máš krásný pásek.

Dobrý den.

Myslím, že se neznáme.

Jste Theresina kamarádka?

Ne, jen jsem sem vešla z ulice.

Promiňte, vstala jsem moc rychle.

Točí se mi hlava.

Jsem...

Jsem Sharon.

Já jen...

Četla jsem o vaší rodině v novinách.

Chtěla jsem vám říct,

že mě to moc mrzí.

- Opravdu. - Děkuji, paní.

Jestli můžu s něčím pomoct...

Jste laskavá, ale zvládáme to.

Tak jo. Nechám vás, ať se můžete vrátit k...

Promiňte, vím, že je divné mít...

No nic, budu na vás myslet.

Ahoj, holky.

- Nashle. - Ahoj.

Pitomost.

Tak počkat.

Tys šla na pohřeb

ženský, kterou jsi neznala?

Proč?

Protože je teta Sharon.

Nevím proč.

Ta nemocná holčička bez mámy

mi prostě rve srdce.

Je jí jen pět a už potřebuje transplantaci jater.

Taky jsem slyšela,

že jsou kvůli účtům za nemocnici na suchu.

Rose.

Myslím, že bych jim měla dát peníze

na transplantaci.

Jestli máš tolik peněz, chci přidat.

Máš štěstí, že dostáváš vůbec něco.

Nechci jim dát svoje peníze.

Ale najít je, nějak je sehnat.

Tisíce dolarů na operaci někoho cizího.

Prostě je „sehnat“.

Nebuď negativní.

Víš přece, jaké jsem měla dětství.

Prostě s ní soucítím.

Vážně si myslíš,

že by ses teď měla soustředit na tohle?

Vlastně jo.

Nedávno jsem někde zaslechla,

že si máme najít hlubší smysl života.

To je dobrá rada, ne?

Jedla něco?

Trochu.

Musí jíst, mami.

Tatínku?

Ahoj, motýlku.

Máš spát.

Kde je maminka?

Babička říkala, že je v nebi.

Je to pravda?

Kde je doopravdy?

Tady.

Ale kde je doopravdy?

Tati, je mi pět. Buď ke mně upřímný.

Já vím, je to složité.

Aspoň jedno sousto.

To bylo pořádné sousto.

Ukaž, zachumlám tě.

Nemusíš tu zůstávat, mami.

Já vím.

Sám to nezvládneš, Ede.

A teď počasí.

V Louisville máme další kentucký podzim.

Pokud jste jako já, vzhlížíte k obloze

s obavami, a z dobrého důvodu.

Blíží se k nám tmavé mraky,

vysoká vlhkost a bouřky...

...všechno tomu nasvědčuje, tak se připravte.

Tomuhle se říká tornádové počasí.

Vláda doporučuje, aby nikdo nevycházel ven.

Běžte do sklepa, pokud ho máte,

- a nepřibližujte se k oknům. - Co jsem ti kdy udělal?

Dávejte na sebe pozor.

„Brzy přijde příliv.

Jestli zůstanou na pláži, zemřou.

Stařec se zamračil...“

Tatínku.

To nic, miláčku. Nic se nám nestane.

Ochráním vás. Podívej na ty velké ruce.

- Nech toho, tati. - Myslíte, že se něco stane

s těma velkýma rukama?

Jste v bezpečí.

Nejsi silnější než bouřka, tati.

Vsadíš se?

Chceš se vsadit?

Čti dál.

„Stařec se zamračil a řekl: ‚Copak nevidíš?

Pláž se táhne na míle daleko

a je na ní tolik hvězdic, že je ani nespočítáš.

I kdybys pracovala celý den i noc,

ničemu tím nepomůžeš.‘

Jak mluvil, dívka zvedla další hvězdici

a hodila ji zpět do oceánu.

Pak s úsměvem řekla...

‚Téhle jsem pomohla.‘“

- Paráda. - Hezky jsi to přečetla.

Dobrá práce, zlato.

- Musíme jít. - Co se děje?

Má žluté oči.

- Cože? - Co je, tati?

- V tomhle nemůžeš nikam jet. - Budu muset.

Pojď sem, holčičko.

Chceš zažít dobrodružství?

Co se děje, tati?

Nic, neboj. Ty tu zůstaň. Mám tě rád.

Dálnice bude zavřená.

- Objedu to. - Nedostaneš se tam.

Pojedu vedlejší ulicí.

Znám tu každou uličku.

Tak pojď. Je ti dobře?

Co nohy, zlatíčko?

Joyce?

Potřebujeme další transfuzi. Okamžitě.

Nedívej se. My se nedíváme.

Pamatuješ, jak to děláme?

Dívej se na mě. Soutěž v zírání.

Nesmíš mrkat.

Nedívej se.

Tak jo.

Je čas jít na kutě.

Zazpívej mi o bříšku.

To zpívala maminka.

Mně to moc nejde.

Zpívej.

Tak dobře.

Hladím ti bříško pomalu,

hladím ti bříško rychle.

Hladím ho sem a tam,

hladím ho pořád

dokola.

Hladím ho dokolečka.

Hladím ho dolů a nahoru,

hladím ho krátce

i dlouze.

A tím je písnička o bříšku u konce.

Povedlo se ti to.

Jsi hodná.

Teď už spi.

Dobrou noc.

Horší se rychleji, než jsme čekali.

Dobrá zpráva je, že je na seznamu

pro transplantace šestá.

Kolik má času, doktore?

Bez jater jí zbývá zhruba rok.

Možná méně.

A jak dlouho trvá dostat se na první místo v seznamu?

Nemůžu to říct s jistotou, ale...

Déle než rok?

Ano.

Obvykle dva a půl roku.

Nechci, abyste se vzdával naděje.

Ano? Okolnosti se mění.

Ale chci, abyste byl připravený,

pane Schmitte.

Věděli jsme, že to bude těžké.

Žádná procházka růžovým sadem.

Ale berme to den po dni.

Mezitím...

Kartička pojišťovny?

Nemám.

Zdravotní pojištění?

Ne.

Dobře...

Celkem to bude 6 130 dolarů

- a padesát... - 6 000?

Šest tisíc dolarů?

...130,50 dolarů. Ano.

Děkuji.

Karta zamítnuta.

Můžete zaplatit jinak?

Děkuji.

Promiňte...

Nemáte debetní kartu?

V zasažené obytné oblasti

je velká část domů

poškozená nebo zničená...

zatímco sousední domy zůstaly nedotčené.

Nešťastná dráha té bestie.

Několik komunit je v troskách, zatímco zbytek města

žije dál jako obvykle.

Následuje rychlá pauza na rádiu 99.7 DJX.

Zdravím. Pořádáme střihoton.

Stříháme vlasy pro dobrou věc.

Zastavte se u nás.

Tamhle. Elegantní střih.

Promiňte. Jak se máte?

Můžu vám trochu promelírovat vlasy?

Jste moc hezká.

Ten objem nahoře je prima,

ale dole bych to zkrátila.

Můžeme vám vytrhat chloupky z uší.

Dávejte si pozor. Ta bouřka nadělala pěknou paseku.

Vybíráme peníze na záchranu života této holčičky.

Jsme kousek odsud. Zastavte se u nás.

Stavte se. Stříháme vlasy pro dobrou věc.

Díky, že jste přišli.

Nebudete čekat dlouho. Slibuju.

Ty jsi naprosto dokonalý.

Na tobě není co měnit.

Hned budu u vás.

- Moc vám to sluší. - Díky.

Díky, že pomáháte zachránit holčičku.

Děkuju.

- Pokračujte v tom. - Děkuju.

Jak jsi to sakra udělala?

A proč jsi to nikdy neudělala pro nás?

Jen jsem potřebovala pořádnou motivaci.

Je teprve sedm.

Potřebujeme víc lidí. To nestačí.

Neboj.

- Co to je? - Holka,

mám 42 bratránků jen z máminy strany.

Všechny jsem obvolala.

Nemohla bych tě milovat víc,

i kdybys byla z čokolády.

- Ahoj! Dobrý den! - Pojďte dál.

- Rose. - Ahoj.

Máš krásnou rodinu.

- Ahoj. - Jak se vede, zlato?

Dobře.

Zkrášli mě.

Mě dvakrát tolik.

Dvakrát víc než mě? Ale jdi.

Nejsou kouzelnice.

- Tak jo. - Jak to chcete?

Tři tisíce 254 dolarů.

To je hodně ostříhaných lidí.

To rozhodně.

Řekla bych, abychom to šly zapít, ale...

Cítím, že teď nemáš náladu.

Vím, že bylo drsný

tě tam takhle vysadit, ale...

Probralo mě to.

Zpráva přijata.

Jen jsem...

Přestanu tolik pít.

Hlavně abych se nemusela dívat

na ten tvůj obličej.

Dobře?

Dobře.

Michellko, nepokoušej mě,

nebo tě ohnu přes koleno. Hej! Pojď sem.

Sundej si ty plavky! Ano?

Maminka mě nechává oschnout. To není fér!

Chci maminku zpátky!

To já taky.

Poslechni babičku, šup.

Vítej doma.

- Už je zase plná energie. - To rozhodně.

Koupil jsi nudle?

Cože?

Vaječné nudle. Jsou na seznamu.

Asi jsem je zapomněl.

Jak to myslíš? Stroganov už mám hotový.

Potřebuju jen nudle.

Promiň.

Jak jsi mohl zapomenout, když máš seznam?

Nevím, mami.

Píšu seznamy, abys nezapomněl.

Kdybych věděla, že je nekoupíš...

To stačí!

Nech toho.

Neměl jsem na ně.

Stejně jako na polovinu věcí na seznamu.

Když všechno nesplatím,

budu ji muset vozit

do státní nemocnice dvě hodiny odsud.

Synu,

neztrácej víru.

No tak, musíš se držet.

Víru?

Víš, na kolika modlitebních seznamech Theresa byla?

Na sedmnácti.

Teď je na nich Michelle.

Ta dobrá víra je fakt k ničemu.

Jo.

Tati, u dveří je ta paní z mámina pohřbu.

Jaká paní?

Ta třpytivá duhová paní.

Zdravím, jsem Sharon.

Pamatujete si mě? Z pohřbu?

Ano, paní.

Na to se nedá zapomenout, co?

Nemám vaše číslo, tak jsem si říkala,

že vám to zanesu.

S kamarádkou máme v centru kadeřnictví.

Vybraly jsme na vaši dceru peníze.

Je tam 3 254 dolarů.

Není to moc,

ale snad to pomůže.

To je...

Odpověď na modlitby.

Co myslíš, Ede?

Jak že se jmenujete?

Sharon Stevensová.

Já jsem Barbara...

Jste po večeři?

Zrovna jsem dovařila, jestli máte čas.

Moc ráda.

Pojďte dál. Je to jen stroganov,

akorát s rýží, pokud nějakou najdu.

Ledaže byste přinesla i nudle.

- Ahoj. - Ahoj.

Jak se ti daří?

- Dobře. - Copak jsi dnes dělala?

- Byli jsme plavat. - Tys byla plavat?

- Mami. - Co je?

Co to děláš?

Když Pán pošle ke dveřím ženu

s obálkou plnou peněz,

pozveš ji na večeři.

Já tu ženskou znám.

Je na hlavu.

Tak to sem zapadne.

Prý byla moc milá.

Babi, dáš mi trochu másla?

Tady máš.

POSLEDNÍ VÝZVA

Podáš mi ještě housku?

Na.

Doufám, že vám chutná.

Žertujete?

Je to výborné.

Domácí jídlo jsem nejedla celou věčnost.

Většinou jím sama.

Máte moc hezký dům.

Krásně útulný.

To moje žena.

Promiňte, slečno Sharon?

Ano, slečno slušňačko.

Dala byste mi vaši třpytivou sukni?

- To nejde. - Zlatíčko, ne.

Nemůžeš chtít po lidech jejich věci.

Něco ti povím. Ušiju ti hezčí.

Ušiju ti třpytivou sukni v tvojí velikosti

a bude se i hodně točit.

Co ty na to?

To nemusíte.

Udělám to moc ráda.

To je skvělé.

Můžu mluvit s někým z fakturačního oddělení?

Dobrý den.

Chtěla bych uhradit dlužnou částku

pana Schmitta.

Edwarda Schmitta.

Jsem jeho účetní.

Ano, rozumím.

Patřím do rodiny.

Jsem jeho sestra.

I účetní.

Chcete mít ty dluhy splacené, nebo ne?

Mockrát děkuji.

Vydržte chvilku.

Jo, už můžu.

Promiňte, můžete tu částku zopakovat?

Čtyři sta třicet dva tisíc dolarů?

- Co prosím? - No potěš.

Potřebuju vidět vaše dokumenty.

Promiňte, volala vám moje matka?

Ukažte mi vaše účty. Čeká nás práce.

Promiňte.

Není mi příjemné,

když se mi hrabete v mých věcech.

Ede, měl byste o mně něco vědět.

Umím hodně věcí.

Ale nenechám se odbýt.

Radši postavte na kafe. Bude to dlouhá noc.

S dovolením.

Tunu smetany a cukru.

Tak to mám ráda.

„Tunu...“

Ajej, taťka je v tom až po uši.

Jo, vyřešíme to.

Jo.

Co to znamená?

Nic.

Všechny tři kreditky jsou vyčerpané

a nabíhají na nich úroky.

I na čtvrté kartě. Ta patří vaší mámě?

Jo.

A 400 000 dolarů v účtech za doktory, taky s penále.

Michelliny léky, 670 dolarů měsíčně.

A nutně potřebujete zdravotní pojištění.

Viděla jsem...

Tuším, že máte reverzní hypotéku.

Jo. 2 400 dolarů měsíčně, čtyři měsíce po splatnosti.

A váš příjem je jen 3 600 dolarů měsíčně.

Takže když máte dobrý měsíc,

jste 1 800 dolarů v minusu

a pokryjete jen základ.

Ano, paní.

To není dobré, Ede.

Ne, paní.

Moc toho nenamluvíte, co?

Ne, paní.

Nechal jste si nacenit dům?

Neprodám ho.

Tak...

si určíme priority.

Zaplaťte, co můžete, vyjednávejte, zbytek slučte

a sjednejte si splátkový kalendář.

Mezitím budeme pokračovat se sbírkou.

Nebojte, mám nápady.

Vážím si toho, ale vyřeším to sám.

Tohle mi není příjemné.

Budete si na to muset zvyknout,

protože tady nejde o vás, ale o vaši dceru.

Co je tahle hromádka?

Naléhavé.

- A tahle? - Velmi naléhavé.

- A tahle? - Ignorovat.

Ignorovat?

- Tohle nemůžu ignorovat. - Ede.

Za 20 let jsem vlastnila čtyři malé podniky.

Naučila jsem se tohle:

některé účty jsou jako víno.

S věkem se zlepšují.

Já vím, jdu pozdě.

- Dobré ráno. - Zdravím.

Zdravím, Mindy. Dáváte si melíry?

- Ano, paní. - Přemýšlela jsem celou noc.

Vytvořím pro Michelle propagační materiály

do firem,

abychom získali firemní dary.

Nejdřív založím neziskovku,

aby se ty dary daly odečíst z daní.

Chytrý, že jo?

POMOZTE MICHELLE DĚKUJI!

- Pořád v tom pokračuješ? - Jasně.

Tři tácy jejich problémy nevyřeší.

Ani zdaleka.

Tady to je. Musím do banky.

Počkej, v jedenáct máš zákaznici.

Posunula jsem ji na druhou.

Mějte se, Mindy!

PROSÍM, POMOZTE MI ŽÍT MICHELLE SCHMITTOVÁ

Zdravím, tady je Derekův záznamník.

Po pípnutí zanechte vzkaz.

Ahoj.

To jsem já.

Jen... ti nechávám vzkaz.

Bylo by fajn, kdyby...

ses mi jednou ozval.

Tak jo.

Město pokračuje v úklidu po ničivém tornádu.

V některých čtvrtích jsou poškozené všechny domy.

Některé jsou zdemolované,

jiné mají jen poničené střechy a okna.

Spousta práce a uklízení.

Tohle je teprve začátek.

Těžko říct, jak dlouho to bude trvat.

Mockrát díky, Dane.

Když je řeč o počasí,

mělo by se začít oteplovat...

„Super pokrývači...“

SUPER POKRÝVAČI - OD 1975 199-3764

- Tatínku! - Ahoj!

Ahoj, motýlku.

Ahoj, tati.

Nezlobily jste dnes babičku?

Sním ti nos.

Ona jo, já ne.

Ona zlobila?

- Jak ses dneska měl? - Dobře.

Je tu příšerné horko.

Možná mě něco napadlo.

Jo?

Jak vydělat víc peněz.

- Povídej. - Tatínku.

Můžeme jít nahoru ke hvězdám?

Ke hvězdám?

Hned teď? Proč?

- Protože chci. - Tak běž.

Vezmi ji tam. Řekneš mi to potom.

- Běž. - Prosím.

Nemůžu ten tvůj výraz vystát.

Nemůžu ten výraz vystát.

Pojď sem, dej mi pusu.

Nesnáším ten výraz.

Víš, co nikdy neudělám, až budu velká?

Válku.

Válku?

Protože by mě mohli praštit do oka.

Bouchají se ve válce lidi do očí?

Někdy.

Takže ne, děkuju.

Radši budu tančit.

- Nebo zavařovat okurky. - Okurky?

Nebo budu vědkyně.

Nevím.

Měla bych to vědět?

Myslím, že máš čas.

Už tam skoro jsme.

Blížíme se.

Milion miliard mil za hodinu.

Už tam budeme?

Za chvilku.

Vidím je.

Tady jsou, tati.

Hvězdy. Dokázali jsme to.

Dobrá práce.

Je tam nahoře maminka?

Dívá se na nás?

Co myslíš?

Asi ano.

Tak jí zamávej.

Ahoj, maminko.

Ahoj, maminko.

Ahoj, zlatíčko. Je tatínek doma?

Jo.

Tati! Pojďte dál.

Děkuju.

- Dobré ráno. - Ahoj, Sharon!

Ahoj, čumáčku.

Zrovna jdu do práce

a napadlo mě, že vám zanesu

borůvkové muffiny jako poděkování.

- Díky. - Jediné,

co umím péct.

Ale hlavně jsem ti chtěla dát tohle.

Ta je fakt pro mě?

Počkej, až uvidíš, jak se točí.

Díky, Sharon.

Není zač.

A pro tebe, madam, co kdyby ses podívala,

co je uvnitř?

Lesk na rty. Může být, taťko?

- Jo, je. - Tati, podívej, jak se točí.

Nádhera.

Pojď, sníme je.

Jste moc hodná, paní.

Neříkejte mi pořád „paní“.

Kam máte namířeno v tom obleku?

Na schůzku.

Něco mě napadlo.

No...

Po té bouřce budou mít pokrývači

práce nad hlavu.

Ve střechařině se vyznám.

Tak jsem si říkal, že nabídnu svoje služby.

Tohle je váš návrh?

Dobrý nápad, Ede.

Moc dobrý nápad

a moc špatná prezentace.

Jak to myslíte?

Nemůžete tam nakráčet s tímhle papírkem.

A rozhodně ne s touhle kravatou.

Holky, máte foťák?

Usmějte se.

Usmějte se.

Ede, nikdo si nenajme chlapa,

který se neumí usmát.

Holky, pomozte tátovi.

Ne, počkejte.

- Vážně. - To je lepší.

No tak, musím se nechat vyfotit.

Máte tým?

Můžu si ho rychle sehnat.

Jste pojištěný?

Ne.

Ale myslel jsem, že bych pracoval pod vaší firmou.

Pod naší firmou?

Ano, pane.

Provedená práce by byla na vaše jméno.

Pojištěná.

Jste slušný a klienti spokojení.

- Tak nějak. - Hele, viděli jsme zprávy.

Dvě stě střech zničených za jednu noc.

Na opravy bude potřeba celá armáda.

Můžete tu práci přenechat konkurenci,

domluvit se s někým, kdo vám naúčtuje 40% marži,

protože má nóbl reklamy,

nebo s tímhle chlapem, který opravuje střechy 20 let.

Žádné nesmysly, přirážky ani nóbl reklamy.

Jen se na něj podívejte. Není vůbec nóbl.

Ani se neumí bavit.

Je to ten nejnudnější a nejspolehlivější člověk na světě

a ten pravý na opravu

všech zničených střech.

Dodávám na klíč.

Provedu práci, vyřídím účty, komplet všechno.

Je pravda, že jsme zahlcení.

Do zimy musíme stihnout

přes sto střech.

Kolik jich zvládnete?

Co třeba polovinu?

Polovinu?

Promyslím si to.

Díky, že jste se zastavili.

Padesát střech do prosince?

To je čtyřikrát víc, než zvládnu.

A čtyřikrát víc peněz.

Život je o tom říct ano, Ede, pak teprve vymyslet jak.

Projděte si to.

Tady jsou všechny informace...

Promiňte, pane.

Pomozte zachránit dívce život. Podíváte se na to?

Můžete vybrat hodně peněz, i 200 000 dolarů.

Hodně.

Hledá, má čas. Vypadá to dobře.

- Touchdown! - Je to tam!

- Wildcats! - Wildcats!

Tady máte, snad to pomůže.

Dobré je, že jsme tento měsíc vydělali přes 11 000 dolarů.

Skvělá práce. Jen tak dál.

Ale špatná zpráva je,

že s návštěvami nemocnice a novými léky

dlužíte 13 000 dolarů.

Pane kongresmane!

Promiňte. Děkuji, že jste počkal.

Darujte, co můžete. Dá se to odečíst z daní.

Musím k vám dát svoje auto.

Vydává takový divný zvuk.

Vypadá to skvěle.

Nádhera, jo.

Jak poznáš, kolik je akorát?

Podle citu.

Děláme to pro sebe, ne pro někoho jiného.

- Víš to? - Neboj.

O sebeúctě vím všechno.

To teda.

Teď já.

Dobře, teď ty.

Tak jo.

Co se stalo?

Honila jsem se s holkama

a vymkla si kotník.

- Jsem levá. - Mělas mi zavolat.

Nechci tě otravovat v práci.

Sharon mě vzala k doktorovi.

Nesmím na něj pár měsíců stoupat.

Mělas mi zavolat.

Proto máš na lednici moje číslo.

- Já vím. - A nechci na ni

ve všem spoléhat.

- Pojďte. - Vypomůže

mi s holkama pár dní v týdnu.

Potřebuju pomoc. My ji potřebujeme.

Proč ji sem prostě nenastěhuješ, mami?

To není špatný nápad.

Sluší ti to.

Ukaž.

Ještě trochu.

- Na druhou stranu? - Víc tvářenky?

- Co děláte? - Sebeúcta!

Tati, podívej se na mě!

Jsou z vás úplné kočky.

Běžte se umýt,

než babička dostane infarkt.

- Tati. - Běžte.

Nech toho. Šup.

Pa, čumáčku.

Jen se trochu bavíme.

Tohle patří Therese.

Promiňte, myslela jsem, že když je nepoužívá...

Já to udělám.

Promiňte, raději už půjdu.

To bude asi nejlepší.

Jste hrozně nepříjemný, víte to?

Občas sice překračuju hranice,

ale jen se snažím pomoct.

Udělat něco hezkého pro holky,

aby aspoň na chvíli unikly z téhle deprese.

Neprosím se vás o rodičovské rady.

I přes to, co si myslíte,

tady nejste sám.

Tak jo, ahoj, holky.

- Ahoj. - Ahoj.

Můžu si nechat tu bundu?

Ede, nezapomeň, že tě nikdy nepřestanu milovat.

A že se s Wildcats budeš navždy mýlit. - T.

Otevíráme až v devět.

Hledám Dereka.

Dereku!

Jo.

Počkejte chvilku.

Ahoj.

Ahoj, synu.

Co tady děláš?

Zajímalo mě, jestli jsi dostal moje vzkazy.

Šla jsem k tobě domů a...

Přestěhoval jsem se.

To jsem nevěděla. Kdy?

Co potřebuješ, mami?

Nic. Jen jsem tě chtěla vidět.

Tady mě máš.

Viděla jsi mě.

Máš bezva účes.

Dereku, počkej.

Právě jsme začali.

Pomáhám jedné rodině.

Mají malou holčičku.

Je nemocná.

Pomáhám jim sehnat peníze na operaci.

To je super.

Je jí pět.

A když jsem s ní,

myslím na tebe, když jsi byl malý.

Jezdívali jsme autobusem do knihovny.

Tvoji maňásci.

Pamatuješ, jak jsi říkal „Yew Nork“

místo „New York“?

Přišla jsi vzpomínat, mami?

Protože já mám taky hodně vzpomínek.

Musíš to pokaždé vytahovat?

To tys sem přišla.

Dobře.

Já vím,

že jsem tě zklamala. Nebyla jsem s tebou,

když jsem měla.

Být svobodnou matkou není snadné.

Vím, že se pořád zlobíš a je mi to líto. Já jen...

Já se zlobím?

Já za to můžu? O to tady jde?

Ne, to jsem neřekla.

Omluvila jsem se nejmíň milionkrát.

Já vím, ráda se omlouváš.

Ale nikdy jsi nepřevzala zodpovědnost,

nikdy nepožádala o pomoc,

ani nepřiznala, že ji potřebuješ!

Tohle je na mě moc.

Už to nechci poslouchat.

Mohla bys odejít?

Prosím.

Dobře, půjdu.

Promiň, že jsem přišla.

Víš,

ta holčička,

je mi jí líto.

Mně taky.

Ne proto, že je nemocná.

Ale že spoléhá na tvoji pomoc.

Promiňte, už jdu.

Tady to je.

Tatínku!

Tatínku!

Tatínku!

Všechno mě svědí a bolí mě bříško.

Tak jo, vstaň.

Chceš zažít dobrodružství?

Držím tě, pojď.

Promiňte, že volám. Vím, že je brzy.

Já...

Hodila by se mi laskavost.

Dobré ráno.

Teto Sharon.

- Ahoj, slečinko. - Ahoj.

Jak se máte, Ede?

Dobře.

Ahoj, čumáčku.

Honem domů,

obléknout a do školy.

Ještě jednou se omlouvám. Máma s tou nohou nemůže řídit.

Nemusíte se omlouvat. Ráda pomůžu.

Přinesla jsem vám muffin.

Nezajdeme nejdřív na vafle?

- Fakt? - Máš hlad?

Jo.

Musím říct, že je to tu s vámi fajn.

Ed je zřejmě jiného názoru.

Je jen nerudný jako jeho táta.

- Zdravím. - Přidali jí léky.

- Zase? - 400 dolarů měsíčně navíc.

To je zlodějina.

Tati, jakou barvu mají maminčiny oči?

Mám to do školy.

Tohle je babička.

Tohle je děda.

A tohle jsi ty

a maminka.

Ale nemůžu si vzpomenout,

jakou barvu mají její oči.

Měla hnědé oči.

Dobře.

Hele,

chtěla jsem vzít holky na kolečkové brusle.

Půjdete s námi?

- Teď? - Jo.

Ne.

Nemůžete pořád pracovat. Musíte si chvíli pohrát.

Holky se potřebují pobavit s tátou.

Neumím bruslit.

Všichni umí bruslit.

Já ne.

Holky, hádejte co?

Táta s námi půjde bruslit!

- Opravdu? - Cože?

Jupí!

Jde vám to. Asi to bude dědičné.

Opatrně, tati.

Opatrně, nestrkej do tatínka.

- Bavíš se? - Jo.

Abys ho neporazila.

Nevěš se na mě.

- Spadnu. - Tuhle písničku miluju.

Mám tě.

- Už se nemračte. - Ne tak rychle.

Dost už toho mračení.

Možná když se dostanu z téhle spirály smrti.

Usměj se.

Dokola, jedeme.

Rychleji.

Bylo to fajn.

Já to říkala.

Vážím si všeho, co jste udělala.

A pořád pro holky děláte.

Ale upřímně řečeno...

Buďte upřímný. Proč ne?

Nelíbí se mi to.

Nevím, jestli je to poděkování, nebo omluva.

Pomáháte mi.

Jsem její otec.

To já se o ni mám starat.

Víte co?

Já budu dál pomáhat

a vy to dál nesnášet, ano?

A co vy?

Nerada mluvím o sobě.

Tomu se mi nechce věřit.

Mluvím ráda, ale ne o sobě.

Jasně.

Vdaná? Děti?

To už je dávno.

Vdávala jsem se mladá.

Pak si uvědomil, že má sen, do kterého nepatřím.

Ani náš syn.

Založil docela úspěšnou kapelu.

Přeju mu to.

Moc spolu nemluvíme.

A se synem?

Taky ne.

Jak jsem říkala, nerada mluvím o sobě.

Já taky ne.

Tři, čtyři,

pět, šest,

sedm, osm...

Hodně štěstí, milý Dereku,

hodně štěstí, zdraví.

Nemůžu uvěřit, že ti je 23.

Šla jsem...

dnes na tvou počet bruslit.

Vždycky budeš maminčin smraďoch.

Mám tě ráda.

Všechno nejlepší, synu.

Pojď zalít bazén.

Uděláme zase kouzelný lektvar.

- Jo. - Dobře.

Zalij ty ostatní kytky.

Zdravím.

Něco mě napadlo.

Ale než řeknete ne, vyslechněte mě.

- Slibujete? - Ne.

Je to dobrý nápad, slibte mi to.

Tak dobře.

Trochu jsem se porozhlédla

a našla tohle.

3 LOŽNICE, 2 KOUPELNY A BAZÉN

Ne.

- Slíbil jste mi to. - Jen ji vyslechni.

Vypadá to moc hezky.

Našla jsem stěhováky, kteří darují své služby.

Nájem je poloviční než vaše hypotéka

a máte...

Teď se podržte...

126 000 dolarů v hotovosti.

Jsou jen vaše.

Ashley, dohlédni na svou sestru.

Musím do práce.

- Ede. - Ne.

Musíte mi vyjít vstříc. Dělám, co můžu,

ale za každý vybraný dolar dlužíte dalších pět.

Jak jsem říkal, dům neprodám.

Ede.

Opravy střech náklady nepokryjí.

Prodejte dům a budeme mít šanci.

Sharon, to stačí!

Tohle je poslední, co mi po ní zbylo.

Neprodám dům, ve kterém žijí moje dcery

a který postavil můj otec,

abychom dali peníze nějakým vymahačům.

Ani za nic.

Najednou má plnou pusu řečí.

Žádáte nás, abychom snížili

účty za léčbu kvůli tíživé situaci?

Žádám vám, abyste je vymazali.

Všechny.

Přijde vám to vtipné?

Něco vám ukážu.

Tohle je domácí úkol Edovy dcery.

Rodokmen.

Jednoduchá dětská kresba.

Jak jeden život vede k druhému.

Nebo jak jedna smrt

- vede k další. - Slečno, prosím.

Theresa Schmittová sem přišla pro pomoc.

Doktoři se ji snažili zachránit,

ale nešlo to a zemřela.

Zůstal po ní zdrcený manžel

a velmi nemocná holčička.

Michelle.

Její léčba stojí tisíce dolarů měsíčně

a nemůžou si to dovolit. Víte proč?

Když jste její mámu odvezli do márnice,

poslali jste jim účet tak vysoký,

že ho nedokážou splatit ani za sto let.

Uvědomujete si, co tím říkáte té holčičce?

„Naúčtovali jsme tvojí mámě za smrt tolik,

že musíš zemřít i ty.“

Nemůžeme jen tak anulovat

stovky tisíc dolarů

za léčebné výlohy.

Je mi to líto.

Vážně.

Virginie.

Co kdyby to byla vaše dcera?

Odpusťte, ale trochu jsem se poptala

a vím, že máte krásnou 11letou holčičku.

Co kdybych se tu snažila zachránit ji?

Našla byste nějaký způsob, ne?

Aby mohla žít.

Aby si dokreslila vlastní větve.

Prosím.

Musí se to dát nějak udělat.

Otevřete to.

Možná si to dáte zarámovat.

Nejnovější účet z nemocnice.

Čtyři sta tisíc dolarů smazáno.

Všechno od Theresina pobytu v nemocnici

po výdaje z vlastní kapsy,

všechno je pryč.

Cože?

Jak?

Říkala jsem, že se nenechám odbýt.

Pořád zbývá splatit hromadu

léků a kreditních karet.

- Ale to znamená... - Že si necháme dům.q

Můžete si nechat dům.

Ede, nechci přehánět,

ale možná bychom si mohli plácnout.

Omluvte mě.

Dneska makáme přesčas.

- Musíme to dodělat. - Dobře.

Dejme se do toho.

„Stařec se zamračil:

‚Copak nevidíš? Pláž se táhne na míle daleko

a je na ní tolik hvězdic, že je ani nespočítáš.

I kdybys pracovala celý den i noc,

ničemu tím nepomůžeš.‘

Jak mluvil, chlapec...

dívka zvedla další hvězdici

a hodila ji zpět do oceánu.

Pak s úsměvem řekla...“

Barbaro!

Ne! Michellko!

Ede.

Právě nám zavolali.

Vaši dceru odvezli do nemocnice.

Saturace klesá.

-Rychle. -Nasaďte jí masku.

Potřebuju CHEM-7 a krevní obraz.

Ustupte, prosím!

Promiňte, sem už nesmíte.

Přivezte resuscitační vozík.

Pozor na dveře.

Zdravím.

Bože... Řekněte mi, co se stalo.

Já nevím.

- Má v nose hadičku. - Začala vykašlávat krev.

Prostě to z ní šlo. Nebyla...

Není na tom dobře.

Dali jsme ji na čekací listinu jako první.

Ale potřebuje dárce jater

co nejrychleji.

Kolik času jí jinak zbývá?

Čtyři týdny.

Možná šest.

Pokud najdeme vhodného dárce,

musíme Michelle převézt

do dětské nemocnice v Omaze.

Je to nejbližší místo, kde tuto operaci provádí.

Ale je to 1 100 km odsud, deset hodin jízdy autem

a játra od dárce vydrží jen šest hodin.

Někteří pacienti to nestihli,

protože nesehnali letadlo. Doporučuji,

abyste si ho domluvil.

Takže teď potřebujeme letadlo?

- Doporučuji... - Jak to myslíte?

Soukromé letadlo?

- Podívejte... - Tohle...

Vím, že toho je hodně.

Soukromé letadlo?

Jak přesně nám doporučujete

- sehnat letadlo? - Počkej.

Povězte. Mami, jak to uděláme?

- Jak si domluvíme letadlo? - Dokážeme to.

Dokážeme.

Ede.

Slibuju, že vám seženu letadlo.

- Seženete letadlo? - Cože?

- Soukromé letadlo? - Ano.

Díky.

Jsme jen charterová společnost.

Nevlastníme letadla.

Aha. Kdo je vlastní?

Většinou velké korporace a generální ředitelé.

Dobře, díky za váš čas.

PRVNÍ KENTUCKÁ BANKA Nejdůvěryhodnější banka v Louisville

Alberte, volá nějaká Sharon Stevensová.

Kdo že?

Sharon Stevensová.

To mi nic neříká.

Já si to myslela.

Je mi líto, teď nemůže.

To nevadí, ráda počkám.

Myslím, že nebude mít volno. Má hodně práce.

Přeji hezký den.

Ne, počkejte.

Dobré odpoledne.

Můžu mluvit s Mauricem Thomasem?

Tady Sharon Stevensová.

Mohla bych mluvit s Donaldem Colettim?

Felipem Alvesem?

Anthonym Lendarym?

Tedy „Lundarym“.

Volám správně do Hlavních financí a fondů?

Je to důležité

a slibuju, že vás nezdržím dlouho.

Je tam pan Blaine?

Snažím se domluvit si schůzku.

Zdravím, Lydie. Tady Sharon. Promiňte, že zase otravuju.

Zapomněla jsem se na něco zeptat.

Jaké muffiny máte nejraději?

První kentucká banka. Tady Doris.

Přejete si?

Zdravím, slečno Janine.

Máte výborné muffiny.

Můžete si o ní přečíst trochu víc.

Mezitím vám ukážu tuhle holčičku.

Musíte sehnat soukromé letadlo, aby přežila.

Chudinka.

Chci ti představit jednu ženu, Ale.

Janine, mám práci.

Může přijít později?

Alberte, okamžitě vylez.

Zdravím.

Já jsem Albert.

Blahopřeji, Alberte. Udělám z vás hrdinu.

Zdravím.

Hádejte, co mám.

No to snad ne.

Máte letadlo?

Ne.

Mám jich pět.

- Pro jistotu. - Cože?

Nemůžu tomu uvěřit.

Ede, pojď sem.

- Co je? - Sharon to dokázala.

Sehnala letadlo.

Má jich celou kupu.

- Jak? - Nemůžu tomu uvěřit.

Víte co? Neříkejte mi to.

Ještě nemáme vyhráno. Potřebujeme víc peněz.

Už jste udělala dost.

Víc než dost.

Nemusíme se teď starat o peníze a účty.

Operace bude stát pár set tisíc dolarů.

A bez vašeho zastřešujícího účtu

budete zase tam, kde jste byl...

Sharon,

už jste udělala dost.

Nevybírejte další peníze.

Chci teď být se svou rodinou.

Je hrozně frustrující. Neposlouchá mě.

- Kdo? - Ed.

Je strašně tvrdohlavý.

Musíme pokračovat. Zviditelnit to.

Víš co?

Mlčela jsem už dost dlouho.

V jednom kuse jsi pryč, přicházíš o klienty,

vybralas všechny svoje úspory

a úplně se ruinuješ.

A vím, že piješ.

Nepiju, Rose.

- Pracuju. - Tady ale ne,

protože tu dělám úplně sama.

Hele,

vím, že se snažíš udělat dobrou věc.

Ale tohle všechno...

je projev závislosti.

Vážně?

Ráda bych to probrala,

ale snažím se udržet jednu holčičku naživu.

Odkdy je její záchrana tvou povinností?

Protože můžu.

Protože mně nikdo nepomohl.

Někdo musí něco udělat, Rose.

Někdo za ni musí bojovat. A klidně to udělám já.

A jestli je to projev závislosti,

tak jsem závislá.

Aspoň je to pro dobrou věc.

Ede, už můžete.

Adventní kalendář je připravený.

- Už jdeme. - Dobře.

- Pojď, Michellko. - Opatrně.

- Jsi připravená? - Sem.

Tady je to prima.

- Motýlci, jo. - Motýlci.

Úplně jako ty.

Dvacet tři dní.

Dvacet tři dní do Vánoc.

Schválně, co tam bude zítra.

Kolik týdnů je 23 dní?

Asi tři.

Rozbalíš mi dárky,

když tu nebudu?

Můžeš si je rozbalit sama, trubko.

Slyšela jsem tatínka.

Možná mi už tři týdny nezbývají.

Tohle je pro tebe. Rozbal to.

Pro jistotu.

Je to hvězdice, co jsem vyrobila ve škole.

Líbí se ti?

Co to děláš?

Líbí se mi.

Dej mi ji znovu na Vánoce. Ano?

Proč ještě nespíš?

Chtěla jsem tě vidět.

Kde je babička?

Nahoře s Michelle.

Tati?

Umře Michelle jako máma?

Strážci vesmíru.

V obchodě KB jich zbývá 15.

A až se o dvě hodiny později otevřou dveře,

můžete nechat

vánoční náladu u sobů.

Jsem Amy Čchanová a přeji dobrou noc.

Můžete mi dát číslo

na stanici ABC v Louisville?

Vypadá to dobře, Ede.

Co se děje u tebe doma?

Jak to myslíš?

Co to k čertu je?

Povíš mi, co ráda děláš?

Co se děje?

- Ede. - Počkat, to je otec?

Moc mě těší. Jsem Amy Čchanová z WPVK.

Můžu vám položit pár otázek?

Ne, paní.

Nechci žádný rozhovor ani kamery.

Budu vděčný, když to tu zabalíte.

Můžete obě na chvíli?

Hned se vrátíme.

Nevyjádřil jsem se jasně?

Nechci vybírat další peníze,

a najednou prosí v televizi o peníze

před celým světem?

Jen před místními.

U nás doma jsou cizí lidi.

Je nemocná, Sharon.

A řekl jsem, že si to nepřeju.

Ede, je nadšená, že bude v televizi.

Omlouvám se, já vím.

Tohle je dobrá příležitost zviditelnit se.

Pomůže jí to, Ede. Věřte mi.

Co si o sobě myslíte?

Ede.

Snaží se nám pomoct.

Dělá, co může, a ještě víc.

Udělala jste pro nás hodně.

Neříkám, že ne.

Ale nepředstírejte, že to děláte pro Michelle.

Děláte to pro sebe.

A vyhoďte je odsud.

Všechny.

Musím zpátky do práce.

Opravdu jste pro nás udělala hrozně moc.

Nesmírně si toho vážím.

I Ed.

Jestli můžete na chvíli pohlídat holky,

šla bych domů.

- Jo, jistě. - Jo.

Můžete řídit?

Chodit nemůžu, ale řízení mi jde.

Tak zatím.

Nashle.

- Tatínku. - Ahoj.

Co se děje?

Teta Sharon mluvila divně,

chovala se zvláštně a děsila Michelle.

A teď je venku,

nehýbe se a asi je mrtvá.

Kde je tvoje sestra?

Brečí nahoře.

Tak jo.

Tak jo.

- Nic se nestalo. - Cože?

Teta Sharon jen spí.

Běž nahoru a postarej se o sestřičku.

- Vzbudím ji. - Dobře.

Ede.

Jen jsem šla na vzduch.

Sbalte si věci.

- Cože? - Musíte odejít.

- Ne, jen jsem... - Vstaňte.

Zavolám vám taxík.

Nechci, abyste hlídala holky.

Jasně.

Něco se jí mohlo stát.

Jak jste to mohla udělat?

Jsem troska, Ede.

Odjakživa.

Stejně jako moje máma.

Pila a byla zlá.

Neměla mě ráda.

Nikdy jsem nevěděla proč.

Přísahala jsem, že budu jiná.

Ale on mě nenávidí.

Můj syn mě nenávidí.

To určitě není pravda.

Mám v hlavě takový hlas.

Pořád mi říká, že jsem k ničemu.

Že si nic nezasloužím, ani lásku.

Ten hlas zmlkne, jen když piju.

Asi jsem si myslela,

že když zachráním Michelle,

zachráním i sebe.

Využila jsem vaši dceru, abych si pomohla...

Omlouvám se.

Moc mě to mrzí.

- Hej. - Ne.

Hej.

Popřejte jim za mě dobrou noc.

Potřebuju pomoc.

Jsem Sharon.

A jsem alkoholička.

Ahoj, Sharon.

Pojďme na to.

Tenhle.

Ashley, tenhle je pro tebe.

Pořád se mi líbí.

Hvězdice...

Ještě tu nějaké máme.

- Píseň o hvězdici. - Pojďme...

Tady je Derekův záznamník.

Po pípnutí zanechte vzkaz.

Ahoj, to jsem já.

Veselé Vánoce.

Tohle je můj poslední vzkaz.

Už žádné omluvy

nebo výmluvy.

Jen ti chci říct, že chodím na sezení

a léčím se.

- Ráda plavu. - Plaveš?

Hele, Michelle je v televizi.

- Co ještě ráda děláš? - Ráda jezdím na...

- To jsem já. - Adresa

na obrazovce je pro zasílání darů...

To je super. Jsi jako filmová hvězda.

Abyste přispěli na Michellinu transplantaci jater.

Jsem Amy Čchanová ze zpráv WPVK. Přeji hezký večer.

TVOJE KŘÍDLA BYLA PŘIPRAVENÁ, ALE NAŠE SRDCE NE

Tady máš, mami.

Tohle dáme pryč.

Zlobíš se na Boha, tati?

Proto se už nemodlíme?

To nic. Každý se někdy zlobí.

Ale stejně bys s Ním měl mluvit.

Nejdřív ty.

Ahoj, Bože. Tady je Ashley a táta.

Pozdrav Ho, nebuď nezdvořilý.

Ahoj.

Chybíš nám.

A bojíme se o Michelle.

Jsem vděčná, že spolu můžeme trávit Vánoce.

Nejprve několik oznámení.

Nezapomeňte...

si po bohoslužbě odnést vánoční hvězdu,

jestli jste si ji koupili.

Začneme mou oblíbenou

„ Andělský chór shůry zní“,

kterou najdete ve svém programu.

Rád tě tu opět vidím, Ede.

Připojte se ke mně, prosím.

Andělský chór shůry zní,

láska klíčí

v údolích...

Ty jo, to je veliké.

A když říkám veliké,

myslím tím opravdu malinké.

Je to malé.

Tatínku.

Podívej, sněží.

No teda.

17. ÚNORA 1994

Mám poslední krabici mléka.

- Ahoj. - Ještěže jsem šel pěšky.

Silnice jsou zledovatělé. Je tam hrozně.

Pořádně se tam rozchumelilo.

A má být hůř.

Vláda vyzývá občany,

aby se připravili

na nejhorší blizard v dějinách státu.

Čtyřicet dva tisíc domácností bez elektřiny.

Polovina mezistátních silnic je uzavřena

- a všechny lety zrušeny. - Snad máme dost jídla.

Dálniční hlídka vyzývá, abyste nikam nevyjížděli

a zůstali, kde jste.

Tato bouře jen tak neustane.

Já to vezmu.

Haló?

Moment, prosím.

Ede, pro tebe.

Tady máš.

Tady je Ed.

Cože?

Dneska?

Jo, dobře.

Šest hodin?

Na předoperační?

Kdy musíme odletět?

Zítra.

Dobře.

Budeme tam.

Šest hodin do Omahy.

Ede, poslouchej. To nepůjde.

- Nějak to uděláme. - Podívej se ven.

Zapadli jsme sněhem.

Silnice nejsou protažené a letiště je zavřené.

Je to příliš nebezpečné.

Musíš tomu doktorovi zavolat.

- Ne. - Zlato,

tahle játra možná nejsou pro nás.

Možná jsou pro jiné dítě.

Ne, jsou pro nás.

Musí být.

- Ale... - Tohle je naše poslední šance.

Když ji nevyužijeme, Michelle zemře.

Když ji vezmeš ven v tomhle,

- tak zemře. - Já to dokážu.

Musím.

Haló?

Sharon, tady Ed.

Ede, zdravím.

Prý se vám vede dobře.

To mě moc těší,

ale přejdu k věci, protože nemáme moc času.

Dobře.

Máme játra, Sharon.

Máme je.

- Dnes? - Ano.

Michelle musí být za šest hodin v Omaze.

- Za šest hodin? - Necelých.

Když to nevyřeším do západu slunce,

musíme ta játra přenechat další rodině.

To je sotva za dvě hodiny.

Jo, je to tady.

Musíme to zvládnout.

Sbalte jí věci. Ozvu se vám.

Dobře.

- Tak jo. - Bum.

- Jdeme na to. - Cože? Ale jdi.

Koukej odsud mazat.

Sakra.

Haló.

Zavolej dálniční hlídku.

Zjisti otevřené silnice a naplánuj cestu

z 12. ulice a Henley na letiště.

- Cože? - Mají játra.

Panebože, dneska?

Ano. Udělej to co nejrychleji.

Let trvá dvě hodiny, pak 45 minut autem

do nemocnice a 30 minut příprava.

Do dvou hodin

musí být na letišti vzdáleném 58 km.

Když to nestihneme, přijdeme o játra

i o Michelle.

- Dobře. 12. ulice a... - Henley. U dálnice.

Ještě musím najít letadlo, co v téhle bouři vzlétne.

Hledej, tohle vyřídím.

Potřebuju na dnešek to letadlo, Ale.

Moc vtipné.

Myslím to smrtelně vážně. Přišla jim játra.

Dobře, zavolám pilotovi.

V tomhle počasí ale asi nikdo nepoletí.

Letiště je určitě zasněžené jako všechno kolem.

Jen se zeptejte, jestli by to šlo.

- Prosím. - Ozvu se vám.

Letiště je zavřené, paní.

- Komplet. - Ne.

Slyšíte mě? To nepřipadá v úvahu.

My tu holčičku zachráníme.

Prohrňte jednu ranvej.

Prosím.

Chtěla jsem říct „prosím“.

Uvidím, co se dá dělat.

Dělej.

Jo.

Tak jo, pojede

po dálnici Rounders Pike na Preston Highway...

- a silnici 65. - Tu právě uzavřeli.

Silnice 65 je uzavřená.

Sakra. Škrtni to. Musí to objet.

Musí jet po...

Canyon Creek.

Canyon Creek? To je jednoproudovka.

Ostatní jsou uzavřené.

Mám další hovor.

- Haló? - Volala jste

kvůli letadlu pro tu holčičku?

Ano.

Uděláme výjimku a otevřeme ranvej.

Někdo na vás bude čekat u brány.

Díky. Bůh vám žehnej.

A vyřiďte kolegovi, že se omlouvám za ten křik.

Máš to celé objet po Canyon Creek.

Vyplivne tě to jižně od letiště.

- Po Canyon Creek? - Jo.

Máme jen hodinu a tři čtvrtě.

Jinudy se tam nedostaneš.

- Postarej se o babičku. - Dobře.

- Počkej! - Mám tě ráda.

Pa, Michellko. Copak je, zlatíčko?

Meli, přines mi ji zpátky, ano?

Dobře.

Buďte opatrní!

Tak jo, jdeme na to.

Tady Sharon.

Prý vzlétne.

- Opravdu? - Ano.

Údajně letěl i v horších bouřích.

Už tam jede.

Panebože. Díky, Ale.

Ani nevím, jak vám poděkovat.

Je mi zima, tati.

Já vím, zlato.

Zahřejeme se.

Další špatné zprávy z dálnic.

Další uzavírky na dálnici 265 Watterson

a velký kamion odřízl dopravu v obou směrech

- na Canyon Creek. - Bože.

To snad není pravda.

Musí to otočit a jet jinudy.

Všechny ostatní cesty jsou zablokované.

Stejně mu to nemáme jak vzkázat.

Brzy se to dozví.

Netřeba zdůrazňovat,

že na takovéto počasí nejsme v Louisville zvyklí.

Přesně tak...

Kde jsme, tatínku?

Hned se vrátím. Počkej tu.

No tak.

Slunce zapadá. Dochází nám čas.

No tak, Rose, musí se to dát nějak projet.

Dobře, vydrž.

Když to nejde projet, co to vzít horem?

Horem? Jak to myslíš...

Vrtulníkem.

- Jsi génius. - Díky.

Počkej, jak sakra seženeme vrtulník?

Situaci budeme nadále sledovat

a ještě se ozveme.

Ještě ti zavolám.

Někde na Canyon Creek

je přístupová cesta.

Napojuje se na ulice.

- To půjde. - Co půjde?

Táta má nový plán.

Chceš zažít dobrodružství?

Jo.

Tak jo, hezky seď.

Stevensová na lince čtyři.

Přepojte ji.

- Děkuji. - Máte ji tam.

Sharon, zdravím. Jak se máte?

Cože potřebujete?

Pořádně se drž, zlato.

A jedeme.

Dálniční výjezdy

jsou úplně mimo provoz...

- Haló. - Nepanikařte.

Přepněte na kanál sedm.

Ashley, dej tam kanál sedm. Rychle.

...letiště je zavřené

a její jedinou nadějí je vrtulník.

Prosím, pokud jste pilot nebo o nějakém víte...

Musí být někde na Canyon Creek.

Najděte ho a řekněte mu, že sháníme vrtulník.

- Jasně. - Myslím, že má

modrou dodávku.

Už tam skoro jsme.

Už to bude.

Chce se mi spát, tati.

Musíš teď zůstat vzhůru, ano?

Zvládneme to, holčičko.

My to zvládneme.

Co to je?

Tak jo.

Tak jo.

Drž se.

No tak! Tohle mi nedělej!

No tak!

Prosím!

Moc prosím.

Prosím, takhle ne.

TELEFONNÍ BUDKA

Pojď sem, motýlku.

Proč pláčeš, tatínku?

Mám tě moc rád, holčičko.

Tatínek tě mám moc a moc rád.

Pojedeme na to letiště?

Pojedeme domů.

Ale nejdřív

si tatínek musí zavolat.

Dave, pojď sem.

V televizi mluví o Michelle Schmittové.

Naší Michelle?

Sehnali jí játra, ale silnice jsou uzavřené

a teď se snaží sehnat vrtulník.

Amy, naši diváci

v minulosti vždy pomohli.

Tentokrát pomůžou také.

Diváci WPVK v Louisvillu vždy pomůžou.

Čísla jsou na obrazovce.

Zavolejte nám, prosím. Je to důležité.

Operátor. Kam chcete přepojit?

Mám tu naléhavý případ. Spojte mě prosím

s dětskou nemocnicí svatého Ondřeje.

Pokud alespoň vzdáleně

znáte pilota vrtulníku, dejte nám...

Na lince jedna máme volajícího.

Mluvte. Jste ve vysílání.

Dobrý den, tady Todd z A-1 Aviation.

Vzpomínám si na tu holčičku ze zpráv.

Mám vrtulník.

Můžete v tomto počasí vzlétnout?

Paní, mám za sebou 26 misí v Saigonu,

- takže ano. - Ano!

- Trochu sněhu zvládnu. - Ano!

Máme vrtulník!

Máme vrtulník.

Budu potřebovat rovinu, kde ji vyzvednu.

Bez stromů a vedení.

Potřebuju 30 x 30 metrů plochy bez sněhu,

abych mohl přistát.

Vím, kde s ním můžou přistát.

Kde je telefon?

- Kde je bezdrátový? - Zavolej z kuchyně.

- Použij ten na zdi. - Jasně.

Na lince dvě máme volajícího.

Mluvte.

Tady pastor Dave Stone

z Jihovýchodního kostela.

Ten vrtulník může přistát na našem parkovišti.

- Na Washingtonské. - To je pastor Dave.

Slyšíte to, Louisville?

Parkoviště Jihovýchodního kostela. Silnice 64.

Ale potřebuju pomoct se sněhem.

Takže kdokoli...

kdokoli nás slyší, prosím,

přijďte nám pomoct.

A pro můj sbor,

vyřiďte to ostatním. Přijďte do kostela.

Pomozte zachránit tuto holčičku.

A přineste lopaty.

Bude jich potřeba hodně.

Tak jo, popadněte lopaty.

Vezměte je všechny. A ještě deky.

A kabáty a... Kde mám boty?

Můžeš jít s Bordenovými.

Čekají na rohu.

- Dobře. - Tady máš.

Obleč si to, mrzne tam.

Lopata je na verandě.

- Buď opatrná. - Dobře.

Ede?

Tady doktor Ghorbani. Děje se něco?

- Doktore. - Připravují se na operaci.

Michelle by měla být v nemocnici

za necelé čtyři hodiny.

Nejde to.

Ede?

Uvíznul jsem.

- V bouři. - Ede, jestli

se jater musíte vzdát, řekněte nám to.

Čeká na ně druhá rodina. Můžeme...

Má přednost...

- ale musím to vědět. - Hej!

Stihnete to?

Vydržte, doktore.

To je vaše dodávka?

Jo.

Jsme kamarádi Sharon. Čeká na vás vrtulník.

Vezme vás na letiště.

- Slyšíte mě? - Musíme jít.

Doktore, to nic. Už jedeme.

Naložte svoji dceru. Zavolám Sharon.

Kam jedeme?

- Do Jihovýchodního kostela. - Tam chodím.

Máme tam být za 45 minut.

Ještě to stihneme.

Odtamtud jsem přijel.

Dálnice je uzavřená. Naskočte si k nám.

Znám jednu cestu.

Musíme jet mimo silnici.

Budu řídit.

A jedeme.

- Do toho! - Jo!

Odkliďte ho na jednu stranu.

Jsem tady!

A hele, kdo se rozhodl přijít.

Ráda tě vidím.

Další předpověď počasí. Dostáváme zprávy,

že se blíží druhá bouře,

a je ještě ošklivější

než ta první, se silným větrem...

...a podobající se

zimnímu hurikánu. Nedoporučuje se cestovat

po zbytek večera

- do brzkého rána. - No super.

Dvacet šest minut. Pořádně se drž.

...rekordní sněhové srážky a nízké teploty.

Tohle není žádný lehký prašan.

Bez další pomoci to nezvládneme.

Sharon.

Zdravím.

Potřebujete pomoc?

Pojďte, chlapi!

Teto Sharon!

Tak jo, rozdělte se!

Potřebujeme prostor 30 x 30 metrů.

Vy zůstaňte tady

a ostatní půjdou sem.

Bouře se každou minutou zhoršuje

a celý Louisville zadržuje dech.

Všichni tady na stanici

jsou jako na trní.

Ale jedno vím jistě,

té holčičce teď drží palce celé město.

Padá těžký sníh,

začíná se zvedat vítr

a situace se velmi rychle

zhoršuje. Nastává bílá tma.

Vítr v nárazech dosahuje síly hurikánu

o rychlosti až 112 km za hodinu.

Místy se objeví velmi těžký sníh

a silný severní vítr.

Žene se sem velmi silná bouře...

Dostal jsem tvůj vzkaz.

Všechny vzkazy.

Zachráníme tu holčičku.

- Jo. - Co ty na to?

- Jo. - Jo?

Jo.

Máme skvělé zprávy.

Vrtulník je odsud jen pět minut.

Pět minut. Honem.

Je ti dobře, motýlku?

Tak jo.

Ještě pár kilometrů.

Jedeme do finiše.

Tamhle je!

Tamhle je.

Je tady!

Tamhle je.

Paráda.

Tamhle je. Zvládli jsme to.

Tamhle je Ed!

Jeď, Ede!

- Jeď. - Pokračujte.

- Je tady. - Do toho!

- V pořádku. - To je Michelle!

Zvládla to!

Honem!

Ještě není hotovo.

Pořád se cítíte osamocený?

Tohle je...

neuvěřitelné.

Ahoj, maličká.

- Moc jsi mi chyběla. - Tatínku!

- Pojď ke mně. - Podívej, co jsme udělali!

Jsi šikula.

- Pozor! - Pozor!

- Pozor! - Zapněte rádio.

Volá nám pilot.

Mluvte.

Nevidím v té bílé tmě přistávací plochu.

Prý nevidí.

Je tam bílá tma.

Je mi líto, ale nic nevidím.

Po tom všem to přece teď nevzdáme.

Světlomety!

Zapněte všichni světlomety!

- Dobrý nápad. - Rozsviťte světla.

Světlomety. Zapněte světlomety.

Ashley. Kam běží?

Hej, Ashley!

Ashley!

Pomohlo to?

Vidím to.

Jo, prý to vidí.

Dejte jich tam víc.

Položte sem svoje kabáty!

Deky, cokoli!

Podívej se na ty záběry, Amy.

Přicházejí...

Zdá se, že tam pokládají bundy.

Lidé dávají na zem svoje bundy,

- aby viděl. - Může přistát.

Ustupte!

Ustupte, ať může přistát!

Ahoj, motýlku.

Michelle, podívej.

Motýlci.

Běž, Ede!

Šťastnou cestu, Ede.

Chci vám něco říct.

Ten hlas ve vaší hlavě je úplně vedle.

Nejste k ničemu, Sharon.

Jste učiněný zázrak.

Běžte.

A Sharon...

chci vám říct ještě něco.

Díky.

A tady ji máme.

Malá Michelle Schmittová letí na operaci.

A naše modlitby odlétají s ní.

- Je to neuvěřitelný okamžik. - Děkuju.

Po krátké přestávce

jsme zpět.

Máme tě rádi, Michelle!

Mami.

Mami.

Ahoj, motýlku.

Michellina transplantace proběhla na poslední chvíli.

Byla úspěšná.

Uhradily ji peníze za Sharoninu reportáž.

Z Michelle vyrostla zdravá a šťastná mladá žena.

V roce 2014 získala vysokoškolský titul.

O rok později ji Ed doprovodil k oltáři.

Sharon, která nezmešká žádnou rodinnou sešlost,

přišla ve třpytivých flitrových šatech.

Jako obvykle.

Ed a Sharon jsou dodnes přátelé.

Dárcovství orgánů každoročně zachrání tisíce životů.

Jak se stát dárcem orgánů najdete na: OrganDonor.gov

Zavolala jsem do rádia,

proč tady nemůže vrtulník přistát

a prý, že se to musí prohrnout.

Najednou

odevšad začali přicházet lidi.

Úplně cizí lidi

přišli pomoct někomu, koho nikdy neviděli.

Je to úžasný pocit.

Nemůžu tomu uvěřit.

Poděkovala bych z celého srdce,

ale slova díků nestačí.

Chci, aby všichni věděli, jak moc si toho vážíme.

Překlad titulků: Terkas

www.titulky.com