Original subtitles

Tohle je mnohem pravdivější,

než by vás napadlo.

Slečna Edith Swanová

19. dopis

Kdo by něco takového dělal?

- Myslím, že víme. - Nevíme to jistě, otče.

Jak zlé to je?

Stejně jako ty ostatní.

Ale utrpení má i své světlé stránky.

Uctíváme Spasitele, který trpěl,

takže jsem ve svém utrpení blíže k nebesům, že?

Ne!

To bych neřekl.

Ach, Edith.

Zaběhni pro konstábla, prosím.

Tohle bude moje smrt.

Mě rozhodně přemlouvat nemusíš.

Stejně jsem se tam chystal.

Ta babizna bude vcukuletu

z naší ulice pryč.

Jsi v pořádku?

Ano. A ty?

Že budeš uklízečka? Jen přes mou mrtvolu.

Do prdele, zkurvený mlíko!

Pojistná matematička! Nance, to bys mohla dělat.

Co to znamená?

No...

to fakt nemám šajna.

Prachy, to to znamená. Prachatá a chytrá.

Beztak vyfasuješ psací pero. Nebudeme tam dlouho.

Ale možná se trošičku zdržíme,

protože maminka má chuť na velký.

Ta je Billova. Hodný holky nehrajou na kytaru.

- To je mi jedno. - To ne.

Co jsem ve tvém věku dělala já?

Pomáhala dědovi krást?

No,

jo, pomáhala jsem mu vykrádat baráky.

Ale přísahám, Nancy Goodingová,

že ty to samé dělat nebudeš,

protože jsi královna.

A když si nenapíšeš úkoly,

tak na jméno Pánaboha přísahám,

že ti zakroutím krkem.

A na tu kytaru nesahej!

Ruce pryč!

Jednoho z nich, prosím.

Stížnosti řeším i já.

Jednoho z nich.

Pálí vám to, pane Swane.

Jisté hodnoty přežily i zákopy, pane konstáble.

- Další dopis? - Prachsprosté týrání to je!

Edith skoro nespí.

Celou noc fňuká, dušička jedna. Z postele a do postele.

Znám naše zákony. Tohle je na vězení.

Tak s tím koukejte nějak naložit,

než z toho bude pěkný povyk.

To jsou všechny.

Jistě.

„Milá Edith, ty úlisná stará couro.“

- Svatá dobroto. - Ne. Pokračujte.

Nestrachujte se, konstáble. Povznesu se nad to.

„Fakt jsi podlá stará mrcha.

Beztak patříš do pekel

a jsi ubohá, smradlavá fena.“

Asi mi jen někdo závidí.

- Co s tím uděláte? - Provedu záznam.

Určitě provedu záznam.

- Co prosím? - Záznam,

jako že to zapíšu někam na papír,

na nějaký formulář, který máme na stanici.

Zapíšete to do formuláře?

- Formuláře? - Nebo...

Edith, jste si jistá, že je Rose Goodingová vinna?

- Ano. Velmi. - Edith.

Ano! Zrovna jsem řekl, že je! Já se z toho zvencnu.

Já bych nikoho soudit neměla.

Jen jeden může soudit.

- A na jeho soud čekáme všichni. - Zvlášť ta stará běhna.

Ne. O to tady nejde.

Nech pána mluvit.

Děkuji. My na stanici...

Tak pokračujte.

Na stanici také myslíme, že za tím stojí slečna Goodingová.

Ale bude to stačit na soud?

Za tyhle půjde sedět.

Ať si jde. Má na Edith pifku.

Jen nedorozumění.

Ta ženská kleje jak námořník.

Pořád je rozcuchaná.

A o šábesu se promenáduje kolem

dočista bosá.

Ale i tak...

No dobře.

„Její veličenstvo, slečna Swanová, vykouří týdně deset pér.

Edith Swanová je rozhoďnožka

a užívá si to jak nikdo jiný.“

- Edwarde! - Jsou to jen slova.

„Ty úlisná stará kobylo.

Chceš si dát do nosu, ty smradlavá couro.“

- Dobrá. - „Ty bulvo jedna přerostlá!“

Dobrá, děkuji.

Edith by musela přijít

a osobně u mě podat stížnost,

což chápu, že nepůjde snadno,

vzhledem k vašim morálním selháním.

Nehodím kamenem jako první.

- Kdybych byla bez hříchu... - Přijde.

Edith, drahá.

Když na to půjdeš správně, což vím, že uděláš,

půjdeš lidem příkladem.

V Littlehamptonu se proslavíš

svými mravy a obětavostí.

Možná.

Ano, když budu někomu nápomocná.

- Ale není to domýšlivé? - Není.

Nenávidím ji!

Bůh mluví skrze spravedlivé.

Dobrá.

Budeme potřebovat hlášení. Všechna fakta, která máte.

- Kam jdete vy? - Zatknout slečnu Goodingovou.

Nebuď nervózní, Dene. Trefím tvůj pytel.

- Ne, tohle už jsem dělala. - Opravdu?

Za jiných okolností, samozřejmě.

Jako jakých?

Pro začátek tam nikdo nebyl.

Ani ta brambora. Nic! Tak jdeme na to!

Slečno Goodingová, půjdete se mnou.

Dáte mi pět minut?

Jenom se zapíšu do historie.

Nevím, proč v tuto hodinu

povykujete v hostinci,

ale ta pinta nevypadá polovičně.

A je načase přiznat barvu ohledně vašich dopisů slečně Swanové.

Děláte si ze mě prdel?

Děláte ze sebe přitroublýho kreténa.

Proč bych to dělala?

Abyste věděla, byli jsme u vás

a vzbudili jsme vaše děvče, ale je s ní Mabel Alfordová.

Nancy? Bille, neříkej jí, co se děje.

- Neřeknu, neboj. - Já jí to říct musel.

- Co jste jí řekl? - Nic špatného.

Jen že jdu zatknout její matku

a že je to pro celou rodinu

i celou ulici velká ostuda.

- Rose! - Hlavně se postarej o Nancy.

Ráno jsem zpátky.

To je kurva k smíchu.

Vyřiďte s ní papíry, Gladys. Já jdu za Speddingem.

- Jméno? - Rose Goodingová.

Vy jste uklízečka?

Strážmistryně Mossová. Adresa?

No do prdele.

Slyšela jsem o vás.

V utajení ve vyšívacím kroužku, co?

Western Road 67.

- Příbuzní? - Kdo se počítá?

Kdokoli dospělý a příbuzný.

Nikoho takového nemám.

Můžete uvést někoho z domova.

Ani vám nedali pouta, co?

To je na uvážení mého nadřízeného.

A uvážil váš nadřízený v tomto případě

své dosavadní možnosti?

Pojďte se mnou.

Kurva! Proč bych posílala anonymní dopisy,

když ji můžu zjebat jen tak na ulici?

Vypadám jako někdo anonymní?

Nejste první, kdo nepřiznává vinu.

Hele, ženská ženské. Mám doma dceru.

Opravdu?

Tak to byste neměla porušovat zákony.

Svině!

Kurva.

Bude to trvat dlouho?

Ne, nebude to trvat dlouho.

Postavíme vám na čaj.

Budu samozřejmě čekat tady.

Kdyby mě Edie potřebovala.

- Vždy je to tady takhle cítit? - Jak?

Promiňte, na policii to neznám.

Povězte nám o Rose.

Strážmistryně Mossová přísedí u žen

pro případy záchvatů hysterie a slz.

Takže... jaká je?

Jako všechna Boží stvoření.

Všichni jsme mu po vůli.

- Slečno Swanová... - Je odporná

a je přesně to, čeho jsme se po válce obávali.

Miluj bližního svého. Snažila jsem se, ale...

Tehdy na jaře,

když se přistěhovala ze smaragdového ostrova,

bylo jasné, že jen tak nezapadne.

Její manžel zahynul ve válce, otec Nancy.

A její další, Bill,

nebyl po návratu už nikdy stejný.

Prý ani nebyl první. Měla jich víc.

Dokážu si to představit.

Zdála se mi... nadšená

do této konkrétní oblasti zájmů.

Ale obracela list.

Chtěla se stát počestnou ženou.

Postavila jsem se do role misionářky.

Pomoct někomu nalézt cestu.

Řeknu jen tři slova, drobky na podlaze.

Pořeš je a zbytek půjde sám.

Moje teta něco říkávala.

„Žena, která má špinavé podlahy...“

- Prostě že je to coura. - To si budu pamatovat.

Měly bychom tě

přizvat do dámského karetního spolku.

- Co to kurva je? - Jéminkote.

Do prdele.

To jsou ale slova. Nahlas?

- Já se poseru! - A uvnitř?

- Ve středu? - Kriste!

Takže jste se poznaly?

Trochu ano.

V mnoha ohledech byla milá.

Spřátelily jsme se.

- Máš chlapa? - Takto.

Nemám. Byla jsem zasnoubená, ale...

Panebože, byl na frontě?

Ne, Sidney nezemřel. Jen... odešel.

Cože?

Zkurvenej bastard.

Beztak byl jak stěna.

Sidney je prašivý, žalostný jméno.

Božínku.

Byl trochu bledý.

Můj otec říkává, že dobře pro mě. Nebyl to dobrý křesťan.

Seženu ti pořádnýho nabíječe.

Takovýho, co si z něj sedneš na zadek.

Zasloužíš si dobráka. Opravdu, Edith.

Co tě sem přivedlo, když jsi přišla o manžela?

Svěží vzduch, Editko.

Neměla bych to říkat,

ale někdy je to fajn

vypadnout od svý zkurvený rodiny.

Ne každému samozřejmě sedla.

Na Western Road víme samozřejmě o všem.

Třeba...

No do prdele.

Kriste.

Třeba jsme měly společnou prádelnu a latrínu.

Řekněme,

že ani jedno nezůstávalo v nejlepším stavu.

- Panebože. - Kristepane!

Pak slavil otec u Svatého Jana narozeniny.

Ne. Dělám si srandu. Jen chvalozpěvy.

Pár sprostejch vtípků a chvály.

Nejdřív se zeptám vikáře.

Edith, přines oslavenci kousek dortu.

Zrovna s někým mluví.

Až bude moct, přijde.

Ne.

Já chci teď.

Hned to bude.

Ještěže zde nemá manžela.

Co to bylo, Rayi?

- Sem s tím. Povězte nám to. - Nechte toho.

Slavím narozeniny.

Slavíte narozeniny? Koho to zajímá?

To je vám osm?

Nemluvte se mnou jak s klučíkem.

Povídal jsem, co by si váš podělaný manžel pomyslel?

Manžel není naživu.

Tak toho moc nenamyslí.

Beztak si říká,

že je škoda, že přišel o tyhlety hnusný koláčky.

Ještě z toho vyšel dobře.

Dort.

To by v karetním klubu neprošlo.

Druhý den jsme se potkaly.

Jestli se jdeš omluvit, otec je uvnitř.

Nepřišla jsem se omluvit.

Proč bych se omlouvala před záchodem?

Tvoje včerejší chování...

Ray byl kurva debil.

Tvůj otec si taky potřebuje dáchnout.

Myslím, že dáma se takto nechová.

Příště budu vědět, že s pančelkou mě nic dobrýho nečeká.

Podělaná stará krávo.

Jen jsem chtěla být kamarádka.

Hele, já tam fakt musím, dáš mi chvilku?

Zacpi si uši!

No do prdele!

Následující den dorazili z úřadu na ochranu dětí.

Opravdu nevím, proč přišli.

Byli jsme upozorněni na výtržnosti v domácnosti.

Nancy, pojď sem. Kdo to říkal?

Hodné holky na kytary nehrají,

- že ne, beruško? - Kdo je tu kurva hodnej?

Dovnitř. Dej to sem. Stejně je Billova.

Taková ostuda celé domácnosti

nemá žádné obdoby.

Já ne... Rose. Ne.

Rose. Já tě nenahlásila.

- Kdy začaly ty dopisy? - Ihned poté.

Už jsme nepromluvily.

Když to podáte takto...

Zčistajasna.

Co s ní bude?

Děkujeme, slečno Swanová.

Vše ukazuje na Rose Goodingovou,

- jak jsme očekávali. - Dobrá práce.

Není to překvapivé, čekal jsem to.

Pane.

Obviňujete ji?

Z urážky na cti. To není malá věc.

Ne, to není. Jaké máte důkazy?

Motiv, načasování...

Pusťte mě z tý posraný cely ven, vy přestárlí,

zkurvení pamrdové vod koňských chcanků!

Podobnost ve vyjadřování.

Všichni ví, že je za tím ona.

Od chvíle, co připlula,

působí problémy.

Pamatujete, jak na své narozeniny lezla po zdi hostince?

Dopadla na Flowerse.

Prý to pořád cítí, když otáčí hlavou,

což dělá neustále, jako my všichni.

Teď to dělám já.

Jistě. Velmi přesvědčivé.

Vím, že se teprve učíte a že váš otec byl dobrý policista,

ale policie má určitou hierarchii, drahá.

Jistě, pane.

Rose Goodingová, jste obžalována

z psaní zlomyslných psaníček Edith Swanové.

Očividně máte motiv

a existují dostatečné důkazy o vaší vině.

Údajně jste obtěžovala... hezkou, mladou křesťanku,

kterou toto utrpení mnohé stálo.

Kauce je stanovena na tři libry,

než dojde na soudní řízení.

Můžete si to dovolit?

- Ne. - Pak tedy

po dva a půl měsíce setrváte ve vězení v Portsmouthu.

Další!

Hlavu vzhůru, Nance. Oni na to přijdou.

- Jak to můžeš vědět? - Maminka nic neudělala.

Přesně tak.

Piš úkoly a ruce pryč od kytary.

Máš něco stranou?

Když budu muset, budu klidně pracovat.

Paní Millsová mi dluží týdenní výplatu.

Týdenní?

Rose, co když se už nevrátíš?

Seš blbej? Prostě se o ni postarej.

Nemám napsat vašim?

Ne.

Je to pěkné vězení, mami?

Určitě je moc krásné.

Vy zmrdi zkurvení!

Nechte toho!

- Zpátky! - Nechte toho!

Pohyb.

Koukej dopředu. Zpátky do řady. Fofrem.

Milá Edith, ty úlisná, stará couro.

PISATELKA OBVINĚNA. ČEKÁ NA SOUD.

Ne, až po zápase. Šukal ji na podlaze,

ale hlavně fofrem, strýc byl nahoře.

A povídá, že je to poběhlice, že umí všechny...

Slečno Mossová.

Pokračujte. Zní to zajímavě.

Ne, to bych neřekl.

Není to úplně nedělní kázání. Vůbec ne.

Jak vám můžu pomoct?

- Potřebuji váš podpis. - Co to je?

Chlap se proháněl na motocyklu po promenádě bez helmy,

což zákon neumožňuje.

Jste v pořádku? Musíte být otřesena.

Jsem ráda, že jsem zpět, konstáble Papperwicku.

Slušná policejní práce.

Také jsem studovala dopisy pro Edith Swanovou

a věřím, že jsme obvinili nevinnou.

- Hledala jsem... - To není váš případ.

Bude za tím někdo jiný, pane.

Nějaká spodina z univerzity?

„Podívejte na ty krucánky u F, tečku nad...“

I?

Jo, přesně. I.

Nebo J. Malé J. Jsou dvě možnosti.

Abeceda vám jde skvěle.

Soudce písmo nezajímá.

Plňte rozkazy, jinak je po případu.

Jo, strážmistryně neslídí, drahoušku.

- Pane. - Kam se chystáte?

Zkontrolovat rozpoložení žen postižených zločinem,

což myslím spadá pod moje pravomoce.

Doufám, že jsi nebyl jako oni.

KONSTÁBL MOSS

ZA SLUŽBU LITTLEHAMPTONU

Strážmistryně Mossová.

Strážmistryně Mossová.

Jsem strážmistryně Mossová.

Byly to strašlivé strasti.

Strastiplné je to slovo,

co vystihuje moji sílu a svědomí.

A noviny. Takový hrozný kolotoč.

Nechci být mučednice,

strážmistryně Mossová.

Nikdo vás jako mučednici nevnímá.

Říkají mi „ctihodná slečna Swanová“.

Doslova cituji.

Ale co já vím? Počtete si?

Ne, děkuji.

Vezměte si výtisk. Máme jich víc.

Slečna Goodingová je již ve vězení.

Ano, to mě moc trápí.

Proč? Pochybujete, že je za tím ona?

Kdyby tak. Ne, jen mě trápí, že jsem jí nemohla víc pomoct.

Měla jsem ji ráda.

Jediná záchrana je to,

že vzhledem ke své povaze a jednání

Rose jistě ve vězení najde své spřízněné duše.

Ve vězení v Portsmouthu?

Ne ty vrahy a násilníky.

Spíš mezi opilci a podivíny, což?

Hledám něco pozitivního.

Co vy, paní Swanová?

Kdo myslíte, že to mohl být?

Co myslíte?

Co si myslím?

Ne. Nic.

Jen přišla zkontrolovat Edith.

Strážmistryně.

Hele, letí prase.

Jen žertuje.

Strážmistryně nám přijdou legrační.

Rozumím. Je to nové.

Ve škole se vám dařilo, že Edith?

Svět se v peklo obrací.

Kdepak, moc ne.

Sem tam nějaká ta cena a nějaké to sólo ve sboru.

Byla takřka geniální.

Co tenkrát říkávala u čaje.

Musela být dokonalá,

což je u nejstarší z 11 sourozenců normální.

Všichni jsou pryč. Ale...

jedno kuřátko vždy zůstane v kurníku.

V přírodě asi ne, ale u nás v rodině.

Studovala jste dál, když vám bylo 12?

Co má tohle znamenat?

POCHOD SUFRAŽETEK

Jako volební právo?

Dva mí chlapci, ještě ve Francii.

Za co zemřeli?

Proč?

- Musím vyrazit na karty. - Jistě. Můžu se přidat?

Ahoj, holky. Tohle je Gladys.

Gladys, to je Kate a Mabel.

Celou válku jsme hrály karty. Podrželo nás to.

- Strážmistryně. - Mám pro tebe sádlenku.

Všechno jsem to četla.

Gratuluju k tragédii.

Díky. Vskutku to bylo strastiplné.

- Četla jsi to, Mabel? - Ještě ne.

Plela jsem.

Nabízela jsem, že ji přešiju.

Tu uniformu. Aspoň knoflíčky.

Díky, Edie, ale dobrý.

Byla jejího manžela. Dělal pošťáka.

Utopil se v Lamanši...

Její volba.

Mabel, jsou to jen novinové články.

Nic převratného.

Jenom příliv soucitu vůči mé osobě, zdá se mi, a lásky.

Přílivy a přílivy lásky.

Vskutku to v člověku budí pokoru.

Beru to jako takovou upomínku, že ano,

prošla jsem si peklem, ale vytrvala jsem

s hlavou vztyčenou.

To nemůžu soudit já. Ale ano, je to tak.

Aspoň, že je za mřížemi.

Počkej, drahá. Vždyť má dceru.

To my všechny a není to...

Totiž, já mám papouška. Ale je s ní dřina.

Nevíme, jestli to byla ona.

Nezní mi to jako Rose.

Odsoudili ji po mé výpovědi. Myslíš, že to nebyla ona?

No... ne.

Napadá vás někdo jiný, kdo by to Edith mohl udělat?

- Někdo jiný s pifkou? - To snad ne.

- Pardon za zpoždění. - Ahoj, Ann.

- Andrew utekl. - Kdo je Andrew?

- Prase. - Jistě.

Pifku? Bože, no jasně. Na Edith?

- Hned spatra mám čtyři. - Cože?

Margery Stonesová.

Takže pět. Ta mě nenapadla.

Z mlékárny? Myslela jsem, že jsme udobřené.

Kdepak, prý se moc nosíš.

- Co se to dozvídám? - Neřešila bych nějakou...

- To je ale zajímavé... - Je to legrační stařena...

Můžete na chvilku přestat?

Na chvilku zastavit?

- Stalo se. - Fajn.

Policajtko. Zapomněla jsem jméno.

Říkáte, že to nebyla Rose?

Neúčastním se vyšetřování,

ale musíme mít jistotu, než ji pošleme do vězení.

Zastavte se, člověče! Co bude pak?

Pustit na svobodu?

Jestli to neudělala, necháte ji běžet?

No... ano.

Ta ženská je jako pavouk na nohách.

- Pavouci mají nohy. - Je to příšera.

Rose je rozhodně svá, ale není krutá.

Opravdu?

Tvrdit o Edith, že je frigidní, škaredá

stará panna, co zůstala u rodičů a nemá život, to není kruté?

Tohle v těch dopisech nestálo.

- Tak kde jsem to vzala? - Asi z vlastní hlavy.

Fajn. No...

Tak to pardon, Edith.

Přátelíme se s Edie,

ale Rose jsme taky poznaly a máme ji rády.

- Promiň, Edith. - Neomlouvej se.

Z vlídnosti k ostatním mám radost.

A jestli to nebyla ona

a teď čeká na soud v tom příšerném vězení

a její děcko nemá ani penci,

natož pak tři libry na kauci...

Tak co se s tím dá udělat?

Strážmistryně Mossová,

nejsem tak hloupá, že bych nevěděla o své reputaci.

Dá se shrnout jako „běhna na útěku z Irska“.

Váš šéf věří, že jsem to byla já.

Z Irska jsem neodešla kvůli sobě.

Ale kvůli Nancy.

Proč bych to všechno riskovala jen kvůli dopisům pro Edith?

Musíte vědět, že jsem to nebyla já.

Možná se vám nelíbím, ale nedokázala byste mi pomoct?

S pozdravem, Rose Goodingová.

Milá slečno Goodingová,

rozhodně vám pomoct nemohu.

Jsem strážmistryně a vy jste podezřelá.

Kdybych tak učinila, porušila bych zásadní pravidla.

To rozhodně nepůjde.

S pozdravem, strážmistryně Mossová.

- Tak šup. - Kam?

Na kauci ven, až do soudu. Honem!

To ne.

Nebo jo?

A kdo?

Co?

Proč jste to kurva udělaly?

Nepotřebovala jsem pomoct.

Dobře jsem se bavila.

Kde jste sebraly tři libry?

Prodala jedno svý prase.

Jako fakt?

Byl nemocnej, tak jsem o moc nepřišla.

Já tomu nemůžu uvěřit.

Hele,

nikomu to neříkej, ale pojde na hnilobu.

Hnilobu?

Prasečí hnilobu.

Kriste.

Co budeš dělat?

Nic.

Až do soudu si nebudu vyskakovat.

Chápu, proč myslí, že jsem to byla já.

Sem tam jsem někomu nadzvedla mandle.

Ale to u soudu neobstojí.

Lidi mají na někoho pifku co chvilku.

Proč ty a už nikdo jiný?

Proč ne Sidney?

Proč Sidney?

Edith ho hrozně tahala za nos

a pak ho odkopla.

Ona odkopla jeho?

Myslela jsem, že on ji.

Pamatuju si to jinak.

Proč nikdo nevyšetřoval jeho?

Je to slušňák. Já nejsem.

Nikdo není dokonalý.

Já jsem milá dáma, ale hygienu fakt nezvládám.

Už to děsí i mě.

- A jsem snad zločinec? - Ne, nejsi.

Na slušňáctví se nehrálo, když jsme dřely v továrnách

a jezdily s traktory.

Ale teď máme být zase spořádané, co?

Ať si... naserou.

Mám trochu rumu. Ať si to strčí do prdele!

To je Nance?

Nancy!

Co jsem ti říkala o hraní na kytaru?

Zalez!

A ještě kouříš? Chceš, aby ti zčernaly plíce?

Ale lepším se. Omlouvám se.

To nestačí!

Jsem pryč pár měsíců a ty už máš...

Neříkala jsem, že se vrátím?

Vidíš?

Nenech se od nich rozjebat.

Oholil ses kvůli mně, přiznej se.

Do hajzlu! Chceš mě uvařit?

Jak je na tom Nance?

Je v pohodě.

Zbožňuje tě.

Já vím. Vy obě.

Zdravíčko, Daily Mail.

- Ne. - Ne.

Nechci vás zpovídat o dopisech.

Tak o čem?

Ne, to přesně jsem chtěl.

Proč je to vůbec zajímá?

Protože si chtějí zvolit stranu.

Ty dopisy jsou odporný.

Jsou kurva k popukání.

„Zvláštní případ... dopisní oběti z Littlehamptonu,

slečna Edith Swanová hovoří o své víře

a zdrženlivosti slušně a důstojně.“

Dejte mi kurva pokoj!

DOPISNÍ OBĚŤ, SLEČNA SWANOVÁ, HOVOŘÍ O SVÉ VÍŘE.

STARÁ PANNA ČTE BIBLI PĚTKRÁT DENNĚ.

Jde to tady z kopce.

Odpusť, otče, hned to bude.

Oslepila tě sláva, co?

Jen ať se otáčejí za madam Populární.

Nenech se tím unést.

Ne, otče. Byla to jen chvilička.

- Nezapomeň, kam patříš. - Jistě.

Ano, otče.

Rose?

To je ale načasování.

Modlila jsem se, co ti mám říct.

Co už.

Nic ve zlém. Bylo to fajn, dát si oraz.

- Odpouštím ti, Rose. - Edith...

Já jsem to nebyla.

Kdo to je?

Já. Omlouvám se.

Chtěl jsem vám jenom dopřát soukromí.

Ale také jsem nechtěl odcházet, kdyby nastaly problémy.

Tak jsem se ani nehnul.

Řešili jsme kázání, co bych mohla přednést u Svaté Kateřiny.

Všichni jsme z toho nápadu u vytržení.

Také jsem ti jednu pasáž chtěla přečíst.

Proto to pěkné načasování.

Zásah osudu.

Ne, díkec.

Ne. Děkujeme.

Je vskutku energizující.

Nechtěj mě energizovat,

pokud nechceš dostat na budku.

Fyzické násilí.

Kamkoli se hneš, tam se otevře brána do pekel.

Nejsem zlá, jen ať víš.

Ne, ale nosíš si v sobě zlo. Už ses tak narodila.

Ale mám tě ráda

a chtěla bych té přivést ke světlu,

hlavně kvůli Nancy.

Strč si svý světlo do prdele!

Co to děláš? Co to má být?

Nic. Jen taky poklízím,

jak by dobrá matka měla.

Ty už dobrá matka jsi.

Ale chci to pro Nancy všechno lepší.

Pro mě už je pozdě, ale chtěla jsem to...

Kurva.

Jsem v pohodě.

Kdybych lidem mohla dokázat,

že si v sobě nenosím žádného démona,

tak bych možná...

A vysvětlujte. Tohle donesl pošťák.

- Vysvětlujte! - Do prdele.

- Sotva jste zpátky... - Ne, já ne. Přísahám.

To bude moje smrt.

„Milá slečno Swanová,

ty prašivá, stará bečko slepičího chcaní.

Chceš se nechat šukat do nozder,

ty stará belo.“

Belo?

Fakt myslíš, že jsem to já?

Já už nic nevím.

Otče, mohla by to být ona. Nebo kdokoli jiný.

- Byly jsme kamarádky. - Ne! Není to tvoje kamarádka!

Je to prolhaná coura!

Hele, co jsi to zrovna řekl?

Víš, že je. Pochlap se, synu!

Bacha, starouši. Boxoval jsem za prachy.

To nikomu neříkej.

Smrdí po tobě latrína.

- Bille! - Ale jo.

Budeš nemocnej, hochu.

Panebože, prosím!

Bille, běž dovnitř. Vrať se dovnitř!

Ne, nechte toho!

Tak kde je?

Lizzie, co se děje?

Zrovna jsem si přečetla, že jsem vlezlá šlapka

a že se můj chlap tahá s něčí vychovatelkou!

Posíláš je nově všem, co?

Cože? Ne. To nemáte všech pět pohromadě?

Proč bych...

Máme další dopisy.

My víme. Dostala půlpencovou pokutu.

Půlpenci? Mohla ji zabít.

Kolik jich máte? Zatáhněte.

Šest jenom dneska ráno.

Lidem, které zná?

Ano, víceméně.

Já mám čtyři.

Dva z nich náznakem naráží na sodomii.

Odpusťte, Gladys.

V jednom je slovo, co jsem nikdy neviděl.

Ano, původně je myslím z řečtiny.

Jak to víte?

Fascinující, jak jazyky putují.

Je to příšerné.

Takže to máme 11.

Nepřijde vám zvláštní, že by to Rose udělala,

když může všechno ztratit?

Zželelo se vám jí? Bože!

Sotva vyleze ven, tak je tady máme.

Pije a nadává.

Vy také! V čem je to u ní horší?

No...

Pokračujte. Zopakujte to.

Nebyla to ona!

Nemůžete aspoň uznat, že je to možné?

Rozhodně ne.

Bože, Glad, Goodingová to má spočítané.

Mám toho po krk. Prý že má manželka hluboký hlas.

Ví o tom, děkuji velmi pěkně.

A když mluví výš, bolí ji to.

Gladys, postavíte na čaj, prosím?

Gladys?

S mlékem a cukrem.

V úterý se ministr vnitra, Edward Shortt,

zpovídal před parlamentem

ohledně přetrvávajícího skandálu littlehamptonských dopisů.

Zlomyslná psaníčka,

stejnou měrou obscénní i podlá,

již sužují kompletně celou zemi.

V počtu o více než 100 kusech

je pan Shortt nazval národní ostudou,

ale pevně věří, že jeho ukázkový policejní sbor

viníka již brzy polapí.

S dopisní záhadou si nadále láme hlavy celý národ

a každá domácnost má svou teorii o tom,

zda je slečna Goodingová vinna nebo nevinna.

CHCÍPNI, DĚVKO

To je německy.

Ahoj. Je tady slečna... Je Gladys doma, drahoušku?

Winnie?

Neteř. Chce být policistka.

- Utíkej. - Tak buď dobrá, jestli ti to vyjde.

Rozhodně budu.

Jak můžu pomoct, Rose?

Mizerná krávo!

Do prdele! Nezlomte mi ji! Tou píšu dopisy!

Koukejte si to vzít na svědomí.

Poprosila jsem vás o pomoc.

Proč bych pomáhala podezřelé?

Protože poldové jsou na hovno.

Jestli chcete pomoct,

dá se zeptat i bez klení.

Nevěřím, že mi kurva pomůžete!

Ale nepomohla byste mi?

- Očividně to nepotřebujete. - Ne. Ale nabízíte se?

- Ne, nenabízím. - Fajn, tak si naserte.

Ale ráda bych vás ještě jednou vyslechla.

V rámci preciznosti.

Preciznosti?

Nepůjdete dál?

„Zatímco spousta zástupkyň něžného pohlaví pochoduje ulicemi,

slečna Swanová září jako maják morální zdrženlivosti.

Tato bezdětná stará panna působí neutěšeně

a rozhodně neoplývá tradičním půvabem.“

To není pravda.

„Slečna Swanová odmítá odsoudit svoji sousedku.

‚V odpuštění je nám odpuštěno,‘ nechala se slyšet.

Sama přednese kázání u Svaté Kateřiny.“

Jsi poklad. Z toho musíš mít radost.

Pýcha činí z andělů ďábly.

Víš, co budou muži s tím obrázkem dělat?

Pěkně si ho užijí v soukromí.

Je to odporné.

Otče, o nic nejde.

Je to jen krátký rozhovor. Neznamená, že...

Omlouvám se.

Jsem...

Jsem to ale troubelín, že?

Trošičku, otče.

Už se mi to plete, co?

Edwarde.

Ne, máte pravdu. Nebudu zvyšovat hlas.

Co by si pomysleli sousedi.

Nikdo ze mě klučíka dělat nebude!

Klidně si naklusej do zkurvené kazatelny,

- ale čí je to dům? - Tvůj.

- Kdo téhle lodi velí? - Ty.

- A co jsi ty? - Nevím.

- Co jsi ty? - Otče...

Jsi moje malá Edie.

A vždycky budeš.

Kniha přísloví, kapitola 3, verše 11 a 12.

Dvěstěkrát.

Mám napočítat do tří?

Omlouvám se za ta slova.

Nelíbí se mi, jak se chováte a mluvíte, Rose.

Ať v tom máme jasno. Nejsme přítelkyně.

Dobrý Bože, to ne, Gladys.

Vám jde přece o kariéru.

Strážmistryně Mossová, prosím.

To říkat nebudu. Jen strážmistr Mossová.

- Strážmistryně. - Vidím, že jste žena.

Kriste.

Nemyslím, že jste je psala vy, slečno Goodingová.

Podívejte se.

Tohle je formální, vzdělaný rukopis,

zatímco váš je...

Byla jste ve škole?

Ano, děkuji pěkně.

Protože píšete velká F.

Vypadá to tak líp.

Jsou snad nějaký pravidla, co říkaj, co se má psát velkým?

Ano, jsou.

Toto písmo je velice květnaté.

Všechna ta S, F a G.

Kdo má čas psát takovýhle G?

Jejich věc, hádám.

Zločin se mezitím poněkud rozrostl.

Teď by trestem mohl být i rok nucených prací.

Přišla byste o opatrovnictví své dcery.

Do soudu zbývá ještě deset dní,

tak se do toho pustíme.

Děkuju.

Máte frajera?

Ženy u policie se nesmějí vdávat nebo mít děti.

No to mě Kriste poser.

Tak proč?

Otec byl policista.

Dvacet dva let.

Někdo to na vás nastražil, Rose.

Napadá vás, kdo by to mohl být?

Máte tužku a papír?

„Neodvrhuj, můj synu,

Hospodinovo kárání,

neprotiv se jeho domlouvání.

Vždyť Hospodin domlouvá tomu,

koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.“

„Neodvrhuj, můj synu,

Hospodinovo kárání...“

V němž Hospodin nalezl zalíbení.“

„Milá... Edith,

„Milá... Edith,

ty jedna...

zkurvená... čubko.“

Edith.

Edith! Edith!

Co se stalo?

Matko?

Zaběhni pro doktora.

To nic, má drahá.

V pořádku, má drahá?

Utíkej pro doktora. Honem!

Jste v pořádku, Edith?

Ano. Ano.

Co že to mám udělat?

Je to jenom pár lejster.

Někdo musí potvrdit, že se jedná o ni.

Musím u toho být já.

Jistě. Otec je nahoře, takže...

No ano.

Pojďme... prosím.

Vaše jméno.

A pak podpis.

Byla tak hodná. Tak hodná.

Omlouvám se.

Nějak to na mě přišlo.

Odhalíme, kdo ty dopisy psal, slečno Swanová.

Vždyť policie ví, že to byla Rose.

Již to tak vypadá, ano.

Jménem rodiny Swanovy

bych rád vzdal hold Victorii Swanové.

V časech, kdy jsou naše mravy v ohrožení

a ženy se odvracejí od slušného chování,

byla ženou, která znala své místo.

Tyto zločiny z poslední doby nesmějí přinášet beznaděj.

Nesmíme zapomenout, že v očích Božích

se vina podepíše na duši vinného.

A ti s dobrým srdcem... dosáhnou svobody.

Amen.

Nyní se modleme za Edwarda a Edith

a za všechny Victoriiny pozůstalé.

Jste to ale hlavička, co?

Jen se chci zapojit, pane.

Nežádám nic speciálního.

Pane...

- Něco velké... - Ticho.

Všichni se chtějí zapojit.

Dva patolízalové z Francie,

soukromé očko ze Švédska.

Všechny teorie.

Problém je,

že jste se vyptávala za mými zády.

- Ani ne. - Nemusíte lhát.

Lidé si povídají.

Máte policejní čuch.

Občas jsem se nevinně otázala, pane.

- Pane... - Teď ne!

Problém je, že jsem vám řekl, ať to neděláte.

Myslíte, že jste první, kdo podezřívá Edith?

Říkal jsem to.

Rukopis před soudem neobstojí,

zvlášť pak od vás.

- Jsem policista. - Strážmistryně.

Nemusíte to opakovat. Očividně jsem žena.

Vnitro vzkazuje,

že toho pisálka musíme chytit,

tak to kurva taky udělám!

Musíte ji chytit při činu. Jak to uděláte?

Ano?

Máme jasnovidce z Toronta v Kanadě.

- Ano? - Prý má ametyst.

A prý má docela sílu.

Vypadněte z mé kanceláře.

Jistě.

Musím vás suspendovat.

To víte.

Prosím, pane, já...

Pane, prosím.

Víte, co bylo na vašem otci skvělé?

Znal hierarchii a dělal, co se mu řeklo.

Podívejte se na ně.

Želízka.

Mohla by být vaše.

Ale jestli se mi budete vrtat v případech,

skončíte v klepetech vy.

Co to děláš?

Nic.

„Vážená paní Pagwellová...

jste pytel sraček.

Tomu říkáte brada? Nic tam kurva není.“

Nána jedna hubatá.

- Nemůžu tomu uvěřit. - Bude to nějaká mánie.

Rose ji zabije. Bude vidět rudě.

Nezabije, protože jí to neřekneme,

dokud nebudeme mít důkazy.

Ještě máme týden.

Ví u policie, že na tom děláte?

Zrovna s policií nespolupracuji, ne.

Máte docela koule.

Zůstane to mezi námi.

Proč já?

Nemám ráda tajnosti. Bolí mě z nich břicho.

Protože z vaší kůlny je vidět na jejich dům, že?

Budu potřebovat otruby.

Beru to jako ano.

Mrzí mě to.

Opravdu. Byla to skvělá dáma.

Jak to zvládáš?

Výtečně, díky za optání.

Co ty?

Jsem trošičku zaneprázdněná.

Ano. Všimla jsem si, že o mně mluví v parlamentu.

Existují různé názory.

Kde ses naučila číst?

Od jednoho kněze.

Aspoň tvrdil, že je kněz.

Pak se mnou chtěl utéct.

Ale dopisy učil senzačně.

Co ty?

Pomáhala jsem otci s psaním cedulí,

úplně odmala.

Když mi bylo osm, postarala jsem se o celé Glimson's Dairy.

Vrátila bys mi ještě před soudem ty plechy na pečení?

Kdybychom se náhodou dlouho neviděly. Měj se.

Měj se.

Zasraná přestárlá fena.

Jak působí ta konverzace?

Konverzace působí...

- Naštvaně? - Nepřívětivě.

- Kde je Edith? - Odchází pryč.

Kterým směrem?

- Sever a severozápad. - Sever a severozápad.

Za rohem zmizela v 9:26...

a půl.

Tudy.

No jasně.

„Pan Francis Hill“.

Sussex Terrace 52. To je...

Musíme to označit.

- Windsor Street 62. - To je až tady.

Není to už mimo město?

To šla až na Windsor Street 62?

Polož to kuře. Dneska začneme brzičko.

Děvčata, nezlobte.

„Milá Gladys...

Díkybohu, že ti otce zastřelili.

Ty smradlavá mrcho,

máš se za kurevsky chytrou, ale nejseš.“

Zpátky do práce.

„Ty odpudivá, úlisná opruzenino.

Brzo skončíte za mřížemi, vy chásko jedna.

Vy zkurvení zmetkové.“

Linden Drive taky.

- Co? Dvakrát? - Tři v Linden Drive.

„Ty zakyslá, úlisná couro.“

„Pochcaná, zaostalá běhno.“

„Staré machyni Mitchellsové. Jste zaostalé, zvrásněné běhny.

Patříte do jeskyně, vy úlisné mrdačky králíků.“

„Plesnivá stará děvko, patříš... do pekel.“

Máme ty časy?

Jo, mám všechny časy.

„Špinaví, zkurvení pablbové.“

9:04.

Počkat.

Máme ji.

Jdeme za pošťákem.

Ne. Pro tetu ve Worthingu,

prý ji mrzí, že je nemocná,

a opravuje ji, jak se píše „cukrovka“.

Děkuji.

Slečna Gladys Mossová

To není pěkné.

Došel nám čas.

Soud je už zítra.

Rose půjde sedět.

Jednu, prosím.

- Ať chutná. - Díky.

- Díky. - Děkujeme.

Je dobrá?

Hlavně nic nedělej, Rose.

Když se tohle kolo vynuluje,

rozdělíme si body a mám po své vítězné šňůře.

Jsem slušná.

Ale nikdy jste mě na karty nepozvaly, že?

Tuhle kurva ani neznám.

Dorothea.

Zahraješ si?

Máme rozdáno, dámy.

Co za tím bylo?

Edith.

Proč?

Rose, zjevila ses na kartách

bez pozvání a neseš alkohol.

A mimo jiné taky standardní irskou náturu.

No není to tragédie?

Není to ode mě strašlivě, zasraně zlomyslný?

Všichni se dozví, co vím já.

Budu se za tebe modlit.

Uvidíme se u soudu.

Posaďte se, vchází ctihodný soudce Maccleston.

Slečno Goodingová, víte, proč jste tady, že ano?

Nebude to kvůli těm dopisům?

Ticho!

Podívala byste se na seznam jmen

a řekla nám, která neznáte, prosím?

Znám je všechny, nějakým způsobem.

Víte, že se jedná o seznam lidí,

kteří obdrželi ona psaníčka?

To mi došlo, ano.

Není to ale pozoruhodná náhoda,

že je všechny znáte?

- Mohlo by to tak... - Děkuji, pane soudce.

Jste matka

rozkošné dcerušky, Nancy?

Rozkošné? Jenom občas.

A váš manžel položil život za vlast?

Nebyl jediný.

To muselo být velmi náročné.

Jo, to jo, ale jdete dál.

Ona za to stojí. Těsně, ale ano.

Hádám, že by vám dcera chyběla...

kdybyste šla sedět?

Hrozně moc.

Tak proč byste psala ty dopisy,

když je lze spojit s vámi?

Nepsala. Byla by to šílenost.

Je známo, že jednáte poměrně napřímo.

Proč posílat dopis, když to můžu říct?

Děkuji, pane soudce.

Díky, že jste tady, slečno Swanová,

v tak náročných časech smutku a truchlení.

Vaše matka byla hospodářkou

ve spolku křesťanských manželek, že ano?

Ano. V naší rodině spolku KM všechny pokorně sloužíme,

z vůle Boží.

Slečno Swanová, přečetla byste to, prosím?

Ne?

Nuže tedy.

Udělám to sám.

„Ty zasraná, prohnilá bečko mokrých sraček.

Tvoje zkurvená prdel by zastínila měsíc

a tvoje kočka by si taky zasloužila zapálit,

mám ten dojem.“

„Ty kreténská, smradlavá kozo.

Seš jak prochcaná, přestárlá brukev bez koz.“

Ticho! Ticho v soudní síni!

Děkuji, pane soudce.

„Ty prašivá, stará feno.“

Jak vám z toho je, slečno Swanová?

Nedobře. Rozhodně ne dobře.

Pane soudce.

Je tohle vaše písmo, slečno Swanová?

Ano.

A potvrdila byste nám,

že takto běžně píšete písmeno G?

Asi ano.

Málokdo píše G takto.

To je asi pravda.

Vždy si na všem dávám záležet.

A prohlédla byste si prosím písmeno G tady v důkazním materiálu 4C?

Vypadá stejně?

- Ano. - Ano.

A když se podíváte na písmeno G v důkazním materiálu 4D?

Vypadá stejně?

- Ne. - Ne.

4D,

to je písmo Rose Goodingové z dopisu do banky.

Co byste řekla na to, kdybych řekl,

že písmeno G ve 4C, tedy stejné jako vaše písmeno G,

je ve skutečnosti písmeno G, které se objevuje

v littlehamptonských dopisech?

Námitka, pane soudce.

Analýza rukopisu je naprosto nepřípustná!

Prosím! Prosím!

Ticho!

Slečno Swanová?

Ne.

Námitka, vaše ctihodnosti. Koho tady soudíme?

Jen se snažím poukázat na důvodné pochyby.

A písmeno G v tomto dopisu

je přece stejné, není- liž pravda?

No není?

Ano, ale hodně lidí píše G takto.

Zrovna jste říkala, že se G běžně nepíše takto.

- Já nevím. - Proč to G vypadá stejně?

To nedokážu vysvětlit.

- Pane soudce, slečna Swanová truchlí. - Nechtěla jsem jít k soudu.

Opravdu ne. To můj otec mě naučil psát G.

Napsala jste ty dopisy?

Pane na nebi, to je obtěžování.

Nebojte.

Nebojte.

- Nezáleží na tom. - Co prosím?

Soudit může jedině Bůh.

Vše se děje jemu po vůli.

Vše je v pořádku.

Jistě.

Tak na to navážeme, ano?

Rádi bychom předvolali slečnu Goodingovou.

Slečno Goodingová, řekla byste, že úmrtí vašeho manžela ve válce

mělo vliv na vaši mysl, na vaši příčetnost?

- Námitka. - Povoluje se.

Ne. Vždycky jsem byla taková.

Dostaňte se k pointě, pane Treadingu.

Slečno Goodingová, jak se váš manžel jmenoval?

Jak to s tímhletím souvisí?

- Jen se ujišťuji. - Proč na tom záleží?

Vy... neznáte jeho jméno?

- Jasně, že je znám. - Pane soudce.

Ať pokračuje.

Zemřel váš manžel ve válce?

Ano.

Tak proč, slečno Goodingová, neexistuje jediný záznam o tom,

že byste byla za kohokoli provdaná, a to jak zde,

tak v místě, odkud tvrdíte, že pocházíte?

To nevím.

Lhala jste o svém manželství?

Ne.

Lhala jste, abyste zatajila nemanželský původ Nancy?

O Nancy se neopovažujte mluvit!

- Proto jste přišla sem? - Ne!

Abyste zatajila hřích dítěte narozeného mimo svazek manželský?

Ne!

A vymyslela jste si nešťastný příběh o fiktivním manželovi,

který zahynul ve světové válce?

Zneužila jste hrdinství jiných?

Jejich smrti?

Co byste dělal vy?

Ticho!

Ticho!

Předkládám, že jste sériová lhářka

a sériová autorka vyfabrikovaných faktů a osobností.

Jednou ctnostná matka, jednou běhna

a jednou pisatelka littlehamptonských dopisů.

Jak pravíte vy?

Ticho!

Pane soudce.

Znovu zasedneme v pondělí

a necháme porotu předložit rozsudek.

Hezký den.

Nancy spí nahoře.

Všechno, co jsem ti řekla, bylo kvůli ní.

Řekla jsi to mé matce.

Řekla jsi jí, jak ses to dozvěděla.

Řekla jsi to všem.

Neměla jsem na výběr, Bille. Musela jsem to říct.

Ale nemusela jsi to říkat mně!

Já o ni...

Já o ni přijdu, Bille.

Kdo je její otec?

Nedělej to.

- Kdo je její otec? - Nechoval se ke mně hezky.

Nechtěla jsem, aby to viděla. Musela jsem jít.

Ne, Bille, nechoď. Prosím!

Kurva.

Nancy.

Nancy! Co to děláš? Pojď sem.

Já tě nechci! Všichni tě mají za blázna!

- Pojď sem. - Ne, běž do prdele!

- Co jsi mi to řekla? - Je to tvoje vina.

Seš coura a žiješ v hříchu!

- Patříš za mříže! - Nancy, ne!

Omlouvám se! Omlouvám se!

Už jsme skoro tam.

Tohle nepřežije.

Musíš zůstat v klidu.

A všechno se vrátí k normálu.

No...

skoro.

Nelíbí se ti představa, že bych odešla z domu.

Proto jsi Sidneyho poslal pryč, že ano?

Beztak jsi sociálku na Rose zavolal ty.

Měla jsem ho ráda.

Měla jsem je oba ráda.

Ne.

Nevíš, co máš ráda.

Běž poklidit.

A už těch sraček stačilo.

Otoč se.

Tak jo, tati.

Co bys dělal ty?

Ne, na druhou stranu.

Winnie, nehýbej se.

- Co je? - Děláte něco?

- Vařím vejce. - Super. Pojďte se mnou.

Co? Ne, jako že něco dělám. Vařím vejce.

Pospěšte. Dostala jsem nápad.

Ano?

Už nemyslíte, že je Rose vinna, že ne?

Byla jste u toho soudu?

Tak pojďte ke mně. Okamžitě.

Budeme vařit vejce.

- Já to nedopustím. - To bych si myslela.

Tak co bude?

Rose odsoudí za něco, co neudělala.

Mám plán...

Ne, pardon. Do hajzlu s tím. Ne.

Bez vejce už ani slovo.

Nepočkalo by to? Obvykle máte tolik energie.

To jsou ty zasraný vejce!

Zlatem je nevyvážíte. Díky moc.

Pardon. Kde jsme to byly?

Jak jsem říkala,

mám plán.

Budeme potřebovat sůl,

červené zelí, čpavek, citrón, ocet

a zažívací sodu.

Musí se to rozpustit. Můžu si vzít od tebe?

Jasně, počkej.

- Je v tom vlas. - To se rozpustí...

Mám ho vytáhnout, nebo nechat?

Nechte ho tam.

Tak jak to vypadá?

Zatímco soudce zvažuje rozsudek,

Edith má poslední šanci

a my ji chytíme při činu.

„Ty úlisnej mrdáči králíků.

Bůh tě potrestá,

ty zasranej čuráku všech čuráků.“

Dopis musí být nevyvratitelně její,

jinak to neklapne.

Kriste. Potřebuju slovník.

- Jako jednoznačně. - Tak to řekněte, Gladys.

A tedy... neviditelný inkoust.

„Soudce Maccleston, Sea Street 22, Lewes.“

Letson Street, Lewes, prosím.

Pardon.

- Jako vážně. - Omlouvám se.

Převezmu to.

Díky moc.

Kam bych chodil?

Vchází dovnitř.

Nazdárek, Edith. To je ale překvapení.

Zdravíčko, Kate. Jednu za dvě pence, prosím.

Ta nabídka na knoflíčky pořád platí.

Měla by ses mě na to přestat ptát.

Hej.

Poldové.

Uteč zadem. Honem.

Do prdele!

- Připraven? - Připraven. A vy?

- Připraven. - Připraven.

- Zaklepat. - Zaklepat.

Ne. Zaklepte.

Jistě, zaklepu.

U slečny Goodingové hrozí, že se dá na útěk.

Spedding ji chce nechat zavřít do vazby.

Kde je?

Netuším, pane. Pardon.

Musí tady být.

- Běžte za ní. - Vy běžte za ní, Papperwicku!

Běžte za ní!

Chyťte ji! Honem!

Neviděl jsi ji?

Tudy.

Honem, pohněte!

Ano, pane. Jsem vám v patách.

Do prdele.

Soudce Maccleston

No tak, Edie. Pošli ho.

Ty to nepošleš, ty stará krávo?

Ty zkurvená, podlá, zasraná stará kozo!

- Co to děláš? - Učím tě.

- Co chceš udělat? - Nic. Jen si promluvit.

Všimla jsem si, že „úlisná“ u tebe frčí.

- Jo? - A pochcaná, zaostalá běhno.

Tobě přece sprosťárny nevadí.

Najednou ti nevoní?

- Takhle nikdo nenadává. - Ale ano.

„Úlisná, pochcaná, zaostalá běhno?“ To je dost na tělo.

- Jak bys to řekla? - Musela bych si to napsat.

Tobě bych řekla, že vypadáš

jak královna Viktorie,

kdyby si nacpala kopřivu do svý zkurvený kundy.

A ty seš úlisná...

Musí to pořád být „úlisná“?

Smrdíš po semenu

a tvý koláče vypadají jak kdyby vypadly z prdele!

Lepší.

Ty koláče mě neurazily, ale...

Měla jsi už tolik pér,

že ti v kundě postavili stánek na zmrzlinu!

Je lepší být coura než lhářka, Edith.

Ne. Protože bych to teď mohla odeslat

a nikdo v celém Britském impériu

by nevěřil, že jsem to byla já a ne ty.

O tom dost pochybuju.

Opravdu?

Do prdele, zrovna mě to začínalo bavit.

Slečno Goodingová, půjdete s námi.

Co to je, strážmistryně?

Pane Speddingu, ještěže jste tady.

Počkejte! Máš ho, Winnie?

Ano, tetičko Gladys.

- Chytla jsem ho. - Co to kurva?

Mohla to být kterákoli z nich.

Sledujte, jak na této známce

vytane tajná značka.

Edith Swanová

Máme svědky, co viděli, jak ji Edith Swanová kupovala.

Je nevyvratitelně její.

Jako že jednoznačně.

Řekl jsem, že když se do toho budete plést, skončíte v cele.

Řekl jste, že ji musíme polapit.

Nachytat při činu.

Slečno Swanová...

jsem strážmistr Mossová.

Vezměte na vědomí, že cokoli, co řeknete,

bude zapsáno.

Jak shledáváte obviněnou, Rose Goodingovou?

Shledáváme ji nevinnou.

Ticho!

Ticho!

Ticho v soudní síni! Ticho!

Tudy. Jsou tam davy.

Teď už mi řekneš proč, Edith?

To nedokážu říct, ne.

Kéž bys to nebyla ty.

Jak to začalo, nemohla jsem přestat.

A to jsem myslela, že když budu jak ty, budu v pohodě.

Ať se ti daří, Rose.

Budu ti psát.

Obrním se.

Pojď ke mně.

Ne ty, ty pablbe!

V pohodě?

Jo.

Zavři oči.

Můžeš otevřít.

Teď máš svou vlastní, Nancy Goodingová.

Ustupte.

Byl to ale zapeklitý případ. Ale dostali jsme ji.

To ano. Ano.

Tušil jsem, že to bude ona.

Já taky. Hned pěkně zkraje.

Já jsem asi i říkal,

že tečka nad... a tak dál.

Tady ji máme.

Slečno Swanová!

Edith! Edie!

Edie!

Edie!

- Vím, že jsi to nebyla ty. - Ale ano, byla.

- Dostanu tě ven. - Udělala jsem to, otče!

- Kdy se... - Už se nevrátím!

- To neříkej. - Domů už se nikdy nevrátím!

- Kam půjdeš? - Kamkoli!

- Edie, zmlkni. - Kamkoli!

Naser si, ty starej, zvrásněnej,

ztrouchnivělej bastarde na hovno!

Edith Swanová byla odsouzena k dvanácti měsícům nucených prací.

Rose Goodingová již nikdy z ničeho obviněna nebyla.

Gladys Mossová má dnes v Littlehamptonu svou vlastní památeční desku.

Jejich příběh byl až do teď pohřben v historii.

Překlad titulků: Tereza Šplíchalová

www.titulky.com