Original subtitles

Už je to vidět, Milánku.

-Neříkej mi Milánku. -Když tu byl naposled, měl ještě dudlíka.

Já bych tu zůstala hned.

-Tak tu zůstaň místo mě. -Dobře víš, že to nejde.

-Poznáš tetu, strejdu a dědu. -Děda je starý nebo mladý?

Když je někdo děda, tak už má své roky. Jak tě to vůbec napadlo?

Teta psala, že si s ním neví rady. Je prý někdy jako malý kluk.

-Pomozte nám ho zahnat. -Kam? -Do chléva.

-No tak, Ferdo, pojď ven. -Ahoj.

-Ahoj, Milane, na to si zvykneš. -Děda zapomíná zavírat?

-Pouští ho schválně. -ZVUK BOMBARDÓNU.

Tatínku, tatínku, no tak, táto.

-Ahoj. -Jak se daří, dlouho jsme vás neviděli?

-Mám pohřeb. -Chodíte hrát? -Pořád lepší tam hrát, než spát.

-Přivezli jsme vám Milana. -Myslel jsem, že už jsi na vojně.

-Posedíte s námi? -Ne. To by mi Máňa neodpustila.

-To byla krásná žena. -My vás tam pak hodíme.

-Ne, musím po cestě ještě cvičit. -Něco jsme vám přivezli.

Nemáte si dělat škodu. Zanes mi to támhle do světnice.

Tady máš na oplátku.

-A vraťte se k večeři. -To je hezké auto, viď, Václave?

Já ho to snad nenaučím. Otče, v domě je splachovací.

-Já vím. -Stáří není velká radost. -Mohl bych ti o tom vyprávět.

Pojďte na kávu.

Milane!

-Vidíš, děda z tebe udělá hasiče. -Když posledně chytla stodola,...

-...tak tam málem uhořel. -Dali mu diplom.

-Ale k ohni už nesmí. -Vzala bych si dědu do Prahy.

-Nevydržel by tam ani 3 dny. To chce silné nervy. -Já vím.

-Milan je městské dítě, snad od něj něco pochytí. -Pochytí?

-Já na něj dám pozor. -Klidně ho ohni přes koleno.

Přijeďte brzy.

-Zase nepřišel. -Také by sis mohl vzít příbor.

-Najednou. -To trvá pohřeb tak dlouho?

-Ty jsi ještě nebyl na pohřbu? -Byl, ale tam všichni brečeli.

V Praze se to odbývá. Tady uvidíš.

-Máte krásné auto, kolik stálo? -Nevím, asi dost.

Muselo stát hodně, na to vyděláš jen venku.

HRAJÍ.

Tak a teď tu moji. ZPÍVÁ.

Vyšla hvězda jasná, jako panna krásná.

Sama za mnou do komůrky, má Andulka přišla,...

-...má Andulka přišla. -Jděte si halekat do lesa.

-Tady se ve 4 vstává. -Kluci, děkuji vám.

Já vím, máme splachovací. ZPÍVÁ: Kapr se ve vodě házel,...

...když jsem milou doprovázel. Dnes a zítra naposled.

Pod našimi okny teče vodička, napoj mi má milá...

...mého koníčka. Já ho nenapojím, já se koně bojím.

Já se koně bojím.

-To je krásné. -Jezdí jen pořád dokola.

Prosím tě, dones dědovi snídani. Mám na plotně mléko, uteklo by mi.

A tu helmu dědovi vrať.

-Co tady děláš? -Přinesl jsem ti snídani.

-Nemám na to chuť. Umíš na to hrát? -Ne.

-Měl by ses to naučit. -Já pohřby nemám rád.

Co mám říkat já? Vždy tam někdo z nás zůstane.

Jako teď Máňa. Otevři mi pivo, otvírák je pod kanárem.

Jestli chceš být hasič, tak musíš být rychlý. Ne, jako strejda Vašek.

Než přijedou se stříkačkou, barák lehne popelem. Jako naposled.

Kdybych měl čekat až přijedou, tak je celá ves v ohni.

Proto mi také dali ten diplom. Je ve skříni, přines ho.

Tak tohle mi dali. Tu helmu dej tam, kde byla.

Kdyby tak chtěl shořet ten hřbitov, to by bylo príma.

-Co děda, snídal? -Pivo a vytahoval se s diplomem.

-Kdyby dělal jenom to. -Vede divné řeči. -Já vím.

-To je jeho prase? -Ano. Jeho Ferda.

Prase máme my, koukni.

Hele, podívej!

Už je to pryč.

SMĚJE SE.

S vámi si člověk užije srandy.

Vidíš a ty se tady nudíš. Když mě překonáš,...

...tak ti půjčím na celý den helmu.

Můžeš se dívat.

-Co za ně mám chtít? -V obchodě jsou za korunu.

Dobrý.

ZVUK PÁDU Z KOLA.

SMĚJE SE.

Já se snad kvůli vám radši nechám zavřít do blázince.

-Polez dolů, hledá tě strejda Vašek. -Co chce?

-Měl v ruce řemen. -Zůstanu tady. -Tady tě najde.

Co bys dělal ty?

Pojď se mnou na ryby, on zatím vychladne. Já to dělám také tak.

Vyhrál jsi. Ale večer mi ji vrátíš.

Dobré je to. Je v tom teplo na uši.

Vadí mi jenom ten kravál. To má být muzika?

-Ano. Tancuje se na to. -U nás v hospodě by je vyhodili.

-Zastav to, plaší to ryby, a proto neberou. -Žralokům by to nevadilo.

Žralok je hloupý, skočí na vše. Ale kapr, ten má své chutě, zvyky.

-To musíš znát. -Žralok ti může ukousnout nohu.

-Kdyby nás chytil porybný, to bys viděl. -Právě se stalo!

Měl bych vám dát pokutu. A víte za co?

Vy, takový pytlák a sednete si k rybníku, kde neberou.

-To já vím. -Proč jste nešli na Hánovec? -Bolí mě nohy.

Jen si nestěžujte, vždy jsem vám dal náskok.

Dnes už to nejde. Ještě v loni jsem udělal ráno 25 dřepů.

Jedna, dva...

Tři... Ono už to nejde.

Já o vás nemám strach. Ještě mi zahrajete na pohřbu.

-Rád bych, ale nevím. -Tady jsou pruty zbytečné.

-Je to pravda? -Ano. -Tak proč jsme šli zrovna tam?

-Chtěl jsem si trochu popovídat. -Mě to lovení docela bavilo.

Jenže já už nemohu utíkat. A nechat se chytit,...

...takovou ostudu bych nepřežil. Musím si odpočinout.

Myslíš, že už vychladl? Co mu mám říci?

Myslíš Václava? Nic. Stejně si myslí, že jsem to byl já.

-Ty jsi to na mě neřekl? -Dovol, za koho mě máš?

-Ti kapři... -Co říkáš? -Přemýšlím.

-Dobrý večer. -Dobrý.

-Otevři to. Dáme si panáka před večeří. -Nemám chuť.

-Tady je na ty vajíčka. -Já se mohl zranit! -Ty?

Kdybych tě neznal ze hřiště. Kam se na tebe hrabe Bláha.

-Ty jsi chytal při fotbale? -V bráně je to něco jiného.

Tak to mi musíš vyprávět.

To se tu hrál ještě fotbal. Teď leze mužstvo z hospody.

-Už ti napsali tu parcelu? -Ano, ale stavět, to chce peníze.

Na zdraví.

To je dobré. Tady jsem se narodil a také tu chci dožít.

-Pak si klidně postavíte nový dům. -Jenže to nestojí pár korun.

Přece si spořitelní knížku nevezmu do hrobu.

Když potom tu chalupu prodáte, můžete si ještě koupit nové auto.

-A budete mít všechno i rybník. -Rybník? -Ano, chci ho koupit.

-Kvůli těm kaprům? -Přece se nenechám honit porybným.

A rybářský lístek je drahý.

Znáš ho, když si něco zamane. Někdo ho napálí.

Ať koupí třeba Orlickou přehradu. Milane, podej mi klíč.

Kolik děda vyhrál na ten los?

-Asi dost, ale jestli bude rozhazovat. -Prý se to vyplatí.

Lampu. I kdyby ho koupil, stejně bude pytlačit jinde.

-Jinak by ho to nebavilo. -Já pro něho dojdu.

To je nápad.

Zajdi za dědou do hospody, ať jde s tebou domů.

-Řeknu, že sám netrefím. -Jestli se ti to povede,...

-...tak ti koupím zmrzlinový dort. -Světlo!

Hele, tady pan Holý má rybník a je ochotný ho prodat.

-To je vnuk. -Tak si sedni, mladej.

-Máš mě dovést domů. -Myslel jsem, že to bude obráceně.

-3 velké fernety. -Chceš ho koupit?

-Už jsme si plácli. -Využil jste mé slabé chvilky.

Když mám něco pod srdcem, tak bych se rozdal.

Pro staré lidi mám slabost. Jednou budu také starý.

-Odkázaný na druhé. -Já nejsem na nikoho odkázaný.

-Já mám své peníze. -Já vím.

Dědo, víte, proč vám ho dám? Protože vás mám rád.

-Tak na zdraví, dědo. -Franto, pojď nám s tím pomoci.

-Co slavíte? -Ale kupuji rybník, tak se tam jdeme podívat.

-Dědo, musíme domů. -Neboj, pan Holý nás doprovodí.

A kup pivo, po cestě bude žízeň.

Tak Franto, půjdeš s námi, protože muzikanti jsou má slabost.

Malou máš Andulko, malou, malou máš lásku ke mně.

A já mám takový dlouhý, dlouhý kus cesty k tobě.

Moje se jmenuje Maruška, ta zase bude prskat.

-Dědo, neošidí tě? -Pan Holý? Ne, to je dobrák.

To není jen tak obyčejný rybník, sem se chodí koupat víly.

-Nahatý. -Teď večer? -Ve dne. Jednou sem zajdeme.

-A to jsou jen tak? -Úplně jen tak.

-Kam to házíš? -Strhněte si to z ceny. Započítal jsem vám i loď.

-Copak ty nemáš klíč? -Řetěz můžete také odpočítat.

-Nastupovat. -Já tu zůstanu. -Pojď.

Tak krásný večer. Zahraj mi ještě tu mou.

ZPÍVÁ: Když jsi přišla ke mně. Tak tu zůstaň u mě.

Můžeš tady u mě zůstat. Až do bílého dne.

Až do bílého dne.

-Dědo, voda. -To je živel. -Mám plné boty.

-Já také. Asi sem zatéká. -Umíte plavat?

-Proč se ptáte? -Jdeme ke dnu.

-Vrahu! -Dědo, to si nezasloužím.

-Je ten rybník vůbec tvůj? -Před 30 lety.

-Proč jsi lhal? -Chtěl jsem vám udělat radost.

-Také budu starý. -Nebudeš, utopíme se.

-Zasloužil bych si to, ale je tu mělko. -To je tu tak málo vody?

Do hloubky bych vás netáhl. Dědo, vždyť já jsem dobrák.

-Nezašli byste k nám? -Ty se bojíš? -Stará bude vyvádět.

-Bydlíš daleko a nezasloužíš si to. -To zase bude.

-Vezmi si s sebou Podlešáka. -Je to podvodník.

Třeba mi chtěl udělat jen radost. Proč bych asi potřeboval rybník?

-Možná, že ho ta jeho zrovna bije. -My to také schytáme.

-Máš alespoň ty limonády? -Poručili jste, abych koupil pivo.

-Půjdeme ke mně se usušit. -A co ta louže? -Jsme stejně mokrý.

Pojď.

Milane, podívej.

-Nesviť, uvidí nás. -Chci se jen podívat na vkladní knížku.

Ano, dobré to je.

ZPÍVÁ SI.

-Prošli jsme vodou. -Ta voda byla rybník, že?

-Na, měl jsi ji v kapse. -Dostal jsem ji od dědy.

-Děda ji má od dětství. -Jak si s ní hrál? -Já nevím.

Tenkrát ještě autíčka nebyla.

-Teta ti posílá kalhoty. -Jaké vedla řeči?

Byla ráda, že jsi nepřišel o peníze.

Vašek říkal, že to nebyly víly.

Já jsem viděl víly. Kdo se umí dívat, vidí víly.

-Jak umí? -Máš ještě tu kuličku?

Podívej se do ní. Co vidíš?

-Nic. Co bych měl vidět? -To záleží na tobě.

Přinesl mi ji děda z pouti. Protože jsem neměl nic na hraní,...

...díval jsem se přes její barvy. Viděl jsem to, co jiní nevidí.

-Co třeba? -Třeba zeleného koně.

Nebo maminku jako Karkulku. Nebo sebe jako kormidelníka.

A také ty víly. Pak jsem ji ztratil, ale nepotřeboval jsem ji.

-Jak to? -Už jsem byl zvyklý se tak dívat.

Jenže jsem neměl tolik času. Musel jsem pomáhat našim na poli.

-A kde byla? -Ztratila se, našel jsem ji po 50 letech.

Víš kde? Má to stěny a nemá to stěny. Má to strop a prší tam.

Když je světlo, nemusí se tam svítit.

Dá se tam žít a nedá se tam žít.

-Proč má děda kolo? -Asi pro parádu.

-Jde do města. -Co tam dělá? -To by mě také zajímalo.

-Dříve chodíval jen do hospody. -Já se ho zeptám. -Zkus to.

-Prase. -Co se stalo? -Zase ho pustil.

Jé.

-Tak vám děkujeme. Honíme ho 3 hodiny. -Jen ho nech.

-Trochu pohybu mu prospěje. -Ty jsi koupil nové kolo? -Ano.

Stála tam fronta, tak jsem si stoupl také.

Má přehazovačku.

-Kolik může stát takové kolo? -Asi 2 000. -Slyšíš to?

-Mě více štve s tím prasetem. -To jsi celý ty.

-Tatínku, co to sem nosíte? -Ferda už je zase v chlívku.

-Hele, slon. Už jsi ho viděl? -Byli jsme 5 let v Indii.

-V Africe jsi nebyl? -Já ne, táta. -Já bych chtěl vidět pyramidy,...

...opice, palmy, mohl jsem. Teď už to asi nestihnu.

-To je číslo. -Prase patří do chlívku.

-Ferda není prase. -A co tedy? -Kamarád.

-Nemůže být kamarád. -Proč? -Ty nemáš rád jitrnice?

Mám. Ale kamarády mám radši.

-Co z toho máš? -Mně to stačí.

Tak už toho bylo dost, pojďte.

-Co to je? -Kazeťák. -Máš tam disko? -Tady ne.

Tady máš 20 korun. Já jdu na fotbal.

-Přines ho někdy k nám. -Možná, kde bydlíš?

-Proti zbrojnici, Podlešák. -Jé, děda.

-Hele, děda chce střílet. -Dobrý den. -Za 10.

-Já vám to pomohu nabít. -Loni se trefoval pořád.

Stříleli tu s našim dědou. A váš to vyhrál.

Ukažte, já vám pomohu.

Prosím.

-Letos nejste nějak ve formě. -Mohu zkusit jinou? -Klidně.

Minule střílel ještě bez brýlí.

-Kdepak, to by chtělo nové oči. -Ještě jsem si nezvykl na brýle.

-Ještě si nezvykl. -Dej si odchod.

Tady máte.

-Pane, zapomněl jste si tu brýle. -Já mu je vezmu. -Přijď někdy.

-Dědo. -Mají upilované mušky. Podívej, ještě jsou pevné.

Ta malá Podlešáková říkala, že střílíš dobře.

-Jdeš domů? -Musím do města. -Všude mají zavřeno.

-Pojď se mnou, ukážu ti víly. -Ale musím ještě za strejdou.

-Vašku. -Nemohu, co chcete? -Chci mu ukázat víly. -Co?

-Vašku, spíš? -Mohu ho vzít? -Jděte, kam chcete.

-Už jsi viděl ženu jen tak? -Ano, jednu v naší třídě.

Nevadí, to je pohled, který neomrzí. Kde jsou?

-Na pouti. -To se nedá nic dělat. -Počkej.

Také pěkné.

-Ty jsou krásní. -Pojď už. -Ještě chvilku.

-Dědo, možná to byly víly. -Proč by kůň nemohl být vílou?

-Kdo žádnou neviděl, jeho chyba. -Myslíš Vaška? -Jeho hrají fotbal.

Jednu, která chodila k rybníku, bych ti mohl ukázat.

Není už nejmladší. Prosím tě, zavaž mi to.

Terka se jmenuje. Kvasnička si ji nezasloužil, ale on měl mlýn.

-Ale ráda mě má dodnes. -Kde bydlí? -Ve městě.

-Je to dost daleko a máme kolo. -Tak ho někam schováme.

Do vody.

To je výborný nápad. Ten kluk je po mně.

Včera byla k večeři zase přesolená rýže. Pantová pořád říká,...

...co proti té rýži máte? Říká to, protože má špatné zuby.

-Pak vypadám, jako že si vymýšlím. -My jsme byli na pouti.

Málem bych zapomněl, tohle jsem vystřelil pro tebe.

-Byli jsme u rybníčku. -Dědek, sotva chodí, ale sukni vidět nesmí.

-Dvakrát byl ženatý. Obě utrápil. -Ty mě také neber za ruku.

-Dědo, musíme už domů. -Milan je Vlasty.

-Ona má inženýra. Byli v cizině. Kde jste to byli? -V Indii.

Já mám také příbuzné. Pakáž je to.

Ještě, že sem jezdíš alespoň ty.

-Tak co jí říkáš? -Komu? -Terce. -Nelíbí se mi.

Zestárla, pravda. Já také. Oči má pořád hezké.

-Asi ji vidíš, jako když byla mladá. -A není to tak lepší?

-Kam dal děda kolo? -Je v rybníku. -On ho zahodil?

Ne. Schovali jsme si ho tam. Do města je to dálka.

-Vy jste byli ve městě? Proč? -Za vílou. -Za kým?

Děda tam má jednu známou.

-Slyšíš to, on tam má ženskou. -Vzal jsem si den volna...

-A že ty peníze roztočí s ní! -Mám mu ji přebrat?

-Je stará nebo mladá? -Asi jako děda.

Ty se chtějí vdávat. Víš, co by to znamenalo?

-Že budeš péci svatební koláče. -S tebou také není řeč.

-Teto, my to kolo vylovíme. -Ani nápad, alespoň bude doma.

Já byl dobrý na desítky. Jednou proti nám nařídil sudí 3.

Dvě jsem vytáhl na roh a ta třetí se už pak nekopala.

-Proč, on si to rozmyslel? -Kapitán mu urval rukáv.

3:0 jsme to prohráli. Co je Franto? Co se stalo?

-Takhle jsem ho ještě nezažil. -Vzalo ho to. -Co?

-Otec umřel. -Děda Podlišák?

-Svítí? -Asi se svléká.

Já slyšela heligón.

HRAJE NA HELIGÓN.

-Já nebudu... -Mám zhasnout? -To už je ráno?

Milane, pojď mně s tím pomoci.

U rybníka nám hrál naposled. Byl o rok starší nebo mladší?

Máš vypít tu kávu. Pomůže ti to.

Milane, zůstaň tu se mnou, alespoň než usnu.

-Máte počkat na dědu. -On nešel po svých?

Otevři kufr, jestli se to sem vejde.

Milane, zabouchej na něj, máme nejvyšší čas.

Snad ho neztratím, příště pojedeme raději s traktorem.

-Ležel v žitě. -Co je s dědou? -Třeba ho tam schoval.

-To není kolo. -Mně to bylo divné, že byl v noci klid.

Tobě jde jenom o chrápání.

Asi se trochu více napil.

Už ho ani neunesu.

Milane, vezmi si tužku.

Udělej tam Frantovi křížek.

Ale tam ne, to jsem já. Vedle.

Teď už je řada na mně. Boženko a Vašíčku, vám odkazuji...

...chalupu a vkladní knížku. Milane, tvoje bude to kolo.

A jestli chceš, tak si můžeš vzít i tu hasičskou helmu.

Vlastu a toho inženýra pozdravujte. Ti mají všeho dost.

Jestli na to zbyde čas, tak to sepíšeme u notáře.

-Tatínku. -A teď už běžte pryč, je mi zle a chci být sám.

-Síla zvyku. Abych nezapomněl. -Povedlo se ti to?

Jedna strana. Potřeboval bych kostku s jednou barvou.

-Strejdo, jak to vypadá s dědou? -Možná se tomu moc poddává.

Kdyby ho tak něco zvedlo z postele, tak je hned v pořádku.

-Proč nejsi venku, je tam hezky. -Začal foukat vítr.

-Ty se nudíš? -Ano. -Umíš to složit? -Někdy.

-Teto, nešla by ses koupat? -A kdo vám udělá večeři?

-Večeře může být studená. -Nevím, kde mám plavky.

Já myslel bez plavek.

-Bez plavek? -No, jako víla. -Copak vypadám jako víla?

-Já myslím, že bez šatů ano. -Jak jsi na to přišel?

Je to hezké. Pohled, co neomrzí.

Nevěděla jsem, že už jsi dospělý. Líbí se ti ženy?

Koně se mi líbí víc. Už jsi viděla při koupání koně?

Nevím, co jsi v Indii viděl.

Možná, že tam je to normální. Ale jiný kraj, jiný mrav.

Muži jsou ale všude stejní.

-Z tebe bude pěkné číslo. -Proč?

Která před tebou neskočí na strom nebo do vody, co?

PES ŠTĚKÁ.

-Hledáš někoho? -Podlešákovou. -Aha, Marunu. Maruno! -Ahoj.

-Ahoj, přinesl jsem ti hudbu. -Príma. -Můžeme jít jinam?

-Ne, bez šatů ne. -Jsi pionýrka? -Teprve budu.

Pionýři mají dělat dobré skutky.

-Ale já se stydím. -Nemusíš, už špatně vidí.

-A dal bych ti tu kostku. Naučím tě ji skládat. -Neumíš to!

Vsaď se!

-Dobře, když ji nesložíš bude má. -Když se mi to podaří budeš víla.

-To jsem neřekla. -Už jsme si plácli.

-Pojď k rybníku. -Ještě si ji nesložil. -Zkusím to až tam.

Už musím na večeři.

-Lhal jsi, kostka je má. -Řekli jsme do 6 hodin.

Naši mě budou hledat, už jsme tu přes 3 hodiny.

Když jsi ji nesložil do teď, tak už ji nesložíš nikdy.

Mám to, podívej. Oranžová, modrá, červená. Můžeš si ji nechat.

Zítra ve 2 tady. Půjčím ti tohle.

Slíbil jsi mi to.

-Já bych se tam ani nedohrabal. -Můžeme jít pomalu.

-A jak víš, že tam budou? -Bude tam jen jedna, ale je hezká.

-Jak víš, že se bude koupat? -Mluvil jsem s ní. -Říkáš víla?

-Nebude mít plavky. -Ty mě houpáš? -Ne, uvidíš.

-Budeš muset jít beze mne. -Sám nepůjdu.

Šel bych tam jen kvůli tobě.

-Kolik je? -14:15. Leží se ti dobře?

-Třeba nepřijde, je studený vítr. -Ženy chodí vždy pozdě.

-Pokud vůbec přijdou. Znám ji? -Nech se překvapit.

Už tam je, dívej se!

-Dobrý. -Vypadá trošku jako kluk. -Však ona se zakulatí.

Za pár let tu proležíš celé dny.

-Byl to zážitek. -Ano? -Takovou vílu jsem ještě neviděl.

-A už je ti lépe? -Ano, dostal jsem hlad.

Dobré je to, kam se na tebe hrabe Vlasta. Milane, musíš uznat...

-...že takového králíka jsi nejedl. -Teta vaří lépe než máma.

-Prase bylo v kukuřici. -Jo, Ferda to rád.

Taky nebyl celý den venku. Chudák.

-Chtěl jste jet do města. -Rád bych, ale nemám kolo.

-Tak vás tam Vašek hodí. -Mám moc práce.

-Navážím krmivo. -Milan by vás doprovodil k notáři.

Jo, toho notáře. To my s Milanem také vyřídíme.

K ničemu vás nenutíme. Jen kdybyste chtěl sám do města.

Byli bychom rádi. Víte, kde je to notářství?

V té ulici, jak je stará pošta.

Už je zase ve formě.

Děda už má také sklerózu. Mohl by na notáře zapomenout.

Tady máš na zmrzlinu.

-Jezdíš dobře. -Jezdit v téhle popelnici,...

-...je jako běžet maratón v dřevákách. -Koupíte si nové.

Hele, Trčka, jsme stejný ročník. On jenom pořád sedí před domem.

Že ho nepálí zadek.

Děkujeme, Vašíku, to my už dojdeme. Vrať se, ať ti nestojí práce.

V 5 buďte u pivovaru!

Večer ještě vyvážím hnůj.

To je šikovný chlapík. Božena jednou onemocněla a on už ji...

-...nepustil do práce. -Víš, kde je ten notář?

Akorát vnoučat jsem se nedočkal.

-Dědo, ten úřad. -Sakra, já nevím, kde to je.

Nejlepší bude, když se zeptáme na nádraží.

-Jako obvykle? -Dnes dvakrát. -Jak to? -Tohle je můj vnuk.

-Dědo, musíme k tomu notáři. -Jdeme tam. -Odtud je to blíž.

To my se rádi projedeme.

Měl jsem jet vlakem do světa k cirkusu. Verbovali muzikanty.

Už jsem tady seděl i s nástrojem, ale nakonec jsem zase vystoupil.

-Kvůli babičce. -Nechtěla tě pustit? -Brečela.

-Tak mohla jet s tebou. -Nešlo to. Až když umřela,...

...tak jsem chodil na nádraží, že se pojedu podívat...

...na slony do Afriky. Hrálo se na zábavách...

...a bombardón by chyběl. Zastávka, pojď, jdeme.

Tady to je. Do půl páté. Sedni si do cukrárny a počkej.

-Teta říkala, že mám jít s tebou. -Tohle musím vyřídit sám.

Ahoj, musím ti vrátit kazeťák. Málem jsem z toho dostala angínu.

-Já také, mám už třetí zmrzlinu. -Viděla jsem ho ve spořitelně.

-Vypadal zdravě. -Líbilo se mu, jak jsi tancovala.

-Říkal, že ho to postavilo na nohy. Máš u mě zmrzlinu. -Až jindy.

-Ahoj. -My to už asi také nestihneme.

-Strejda tu byl zbytečně. -Všude bylo plno lidí.

-I ve spořitelně? -Musel jsem vybrat na dárek.

-Pro koho to je? -Měla teď narozeniny. -Kolikáté?

Já nevím, ale bylo to v létě.

Bude to jen chvilka. Já už jsem také unavený.

-Přišli jsme navštívit paní Kvasničkovou. -Nejsou návštěvy.

-My jsme jí něco přinesli. -Já jí to tedy předám.

-Jsme z daleka. -To ne. Jak se jmenuje?

-Terezie Kvasničková. -Tak tu vám zavolat nemohu.

-Ona předevčírem umřela. Jste příbuzný? -Ne.

-Byla hodně nemocná. -Sestro, dejte to někomu.

Jak myslíte, já to tedy rozdám. Děkujeme.

-U toho notáře jsem také nebyl. -Já vím. -Utratil jsem moc peněz.

Nechci, aby na mě vzpomínali ve zlém.

Bude bouřka.

Víš co? Půjdeme za babičkou, ta mi nakonec vždy odpustila.

Škoda, že jsi neznal babičku. Jednou mě načapala u rybníka.

Co prý tam dělám? Já povídám, že se mi zdálo, jak někdo volal...

...o pomoc. Ona, na co mám to kukátko? Půjčil jsem si dalekohled.

Rozbila mi skla u dalekohledu a pak mi dala peníze,...

...abych to mohl zaplatit.

-Máš ještě tu kuličku? -Ano. -Půjčíš mi ji?

-Proč? -Jen tak. -Chci ji ještě užít.

Už víš, kde ji máš hledat? Má to stěny...

...nemá to stěny, má to strop a přece tam může pršet.

-Když je světlo. -Nesvítí se. -Když je tma. -Je tam tma.

Teď věřím, že ji najdeš.

-Půjdeš bos? -Ano, bolí mě nohy.

-Už jsi šel bos přes strniště? -To musí bolet. -Bolí, ale krásně.

-Škoda, že ještě není posečeno. -Strejda říkal, že už začnou.

-Tak se tam spolu vypravíme. -Ano. Ta knížka je na heslo Afrika.

-Já už nemohu, jdi sám. -Pojď, už jsme doma.

Už pro nás jedou.

-Dědo vstávej. -Co se stalo? -Byli jsme na hřbitově.

-Neptej se, musí rychle do tepla. -Vstávejte, dědo.

Postavte se.

-Určitě byl u toho notáře? -Šel tam, já stál venku.

-Zápal plic. -Bude tam dlouho? -Neboj, bude hned zpět.

-Ahoj, co tu děláš? -Čekám na dědu.

-Támhle je tátův kombajn. -Koukám, jak dělají strniště.

Však ona se zakulatí. Počkej za pár let.

Nesměj se!

-Chalupa zůstane vám. -Děda byl na tebe hrdý.

Byl rád, že se Vlasta tak dobře vdala a že máte vše.

-To přeháněl. -Nedávno byl u notáře. Nechal na nás přepsat...

-...knížku, když jsme se o něj starali. -Kolik tam měl?

-To nikdo neví. Měl ji schovanou. -Zeptáme se u notáře.

-Nezapomeň na kolo, strejda ho vylovil. -Tati, co je to?

Má to stěny a nemá to stěny.

Teď není čas na hlouposti.

-Nikam nechoď, za chvíli jedeme. -Za chvíli jsem tu.

Počkej, já otevřu Ferdovi.

Pojď, Ferdo.

Pojď, Ferdíku.

-Třeba už to tam nestačil dát. -Řekl, že to tam bude.

Vezmu si ji do Prahy.

Jak jsi to říkal? Má to stěny, nemá to stěny.

Má to strop a přece tam prší. Když je světlo, nemusíš tam svítit.

Dá se tam žít a nedá se tam žít. Už to mám!

-To je ono? -Je tu ještě něco?

-Zbývá tu 50 korun. -Tak málo? -Nejvíc tu bylo 5 000.

-Pak už děda jenom vybíral. -Nejradši bych to tu nechal.

Na a otoč se.

-Cože se v ní dá vidět? -Vše, na co si vzpomeneš.

-Děda to uměl. -Ty to také umíš? -Chtěl bych se to naučit.

-Dej si to z hlavy a chovej se, jak se patří. -Ale, no tak.

-Kde jsi ji našel? -U kanárka v kleci.

-Kde byla? -Opravdu tam.

-Je na heslo. -Já ho znám. -Nelži.

-Děda mi ho řekl v té bouřce. -Pamatuješ si ho? -Ano, Afrika.

To je možné. Pořád mluvil o slonech.

Tak to bych nečekala.

-SMĚJE SE. -Prosím tě. -Tomu říkám gól. 1:0.

Za to si děda zaslouží prémie.

Hvězdu.

ZPÍVÁ: Vyšla hvězda jasná, jako panna krásná.

Sama za mnou do komůrky, má Boženka přišla.

Sama za mnou do komůrky, má Andulka přišla.

Když jsi přišla ke mně, tak už zůstaň u mě.

Můžeš tady u mě zůstat, až do bílého dne.