Original subtitles

NA MOTIVY ROMÁNU NOELLE HENRYOVÉ „JE NE SUIS PAS UNE HEROINE“

VEŠKERÉ POSTAVY A UDÁLOSTI JSOU FIKTIVNÍ

A JAKÁKOLI PODOBNOST S REÁLNOU UDÁLOSTÍ

NEBO ŽIJÍCÍ ČI ZESNULOU OSOBOU JE ČISTĚ NÁHODNÁ.

Toto je Château de Malvines,

asi hodinu jízdy od Bruselu.

Teď v něm nikdo nežije.

Byl to domov mého strýce, Frederica de Malvines, a jeho rodiny.

Já se jmenuji Phillipe. Byl jsem jedním z nich.

Byli jsme zde šťastní,

mí bratranci Henri a Jacques, a Nicole a já.

Jenže pak najednou, bez varování, byla Belgie ve válce,

která přišla jako vlna a odnesla si naše nejlepší muže.

Pak přišla, už podruhé, německá okupace.

Naše malé městečko žilo dál.

Ale pod povrchem bujel duch odporu.

Jednou v noci přišli pro mého strýce.

Doma zůstala jen Nicole, která se starala o matku.

Tohle je její příběh,

příběh Nicole de Malvines.

Žila teď jenom hudbou.

Mohu tě doprovodit, Nicole?

Ano.

Už dlouho jsem nepozdravil tvou matku.

Pořád si dělá starosti, Gerarde.

Nerada bych ji obtěžovala návštěvami.

A pořád vám nikdo neřekl, kde otec je?

Ne.

Tvůj otec… Moc mě to mrzí.

Nicole.

Nejdřív Henri,

pak Jacques… a teď…

Jak to mám matce říct?

Máš nějaké zprávy…

o svém otci?

Asi půjdu do svého pokoje.

Nicole.

Ach, maminko.

Tak ráda tě zase slyším mluvit.

Jak dlouho už tu ležím?

Pořád ještě je válka?

Neboj se, matko.

Byla jsi teď dlouho velmi, velmi nemocná.

Ano. Už si vzpomínám.

Nějaké zprávy o Phillipovi?

Ne.

Je mrtvý. Jako ostatní.

Ne, určitě není.

Já vím, že Phillipe je naživu, někde tam venku.

- Cítím to. - Snad máš pravdu.

Vždycky jste si s Phillipem byli velmi blízcí.

Ach…

Tak moc se stydím.

Že jsem tak slabá. Teď, když se nejvíc navzájem potřebujeme,

jsem se pro tebe stala tak akorát přítěží.

Takové věci neříkej.

Jsi pro mě vším na světě.

Kdyby se ti mělo něco stát, tak bych…

Musíš se ještě prospat, maminko. Abys nabrala sílu.

Máš pravdu.

To jsou Němci. Viděla jsem je oknem.

Zjisti, co chtějí.

Tento dům byl vybrán jako sídlo pro nového velitele.

Dle rozkazu mu máte poskytnout několik pokojů,

které vyberu já sám.

Jistě mi dům ukážete, že, fräulein?

Promiňte, fräulein.

To nejsou nějaké vhodnější pokoje

v přízemí?

Co třeba tyto?

Ne.

- To jsou pokoje mého bratrance. - On zde teď je?

Ne.

Ale je zamčeno.

Tak přineste klíče.

Anno.

Jdi a odemkni.

Jsou zde i další pokoje?

Jeden musí dostat i osobní sluha.

Jedna ložnice s koupelnou je v pokoji bratrancova sluhy.

Myslím, že to bude mému veliteli vyhovovat.

Kdo je tohle?

Váš otec?

Bratranec, Phillipe de Malvines.

Belgický důstojník, že ano?

Ale Belgie nemá žádnou armádu.

Kde je teď?

Zřejmě mi to nechcete říct.

Máme za to, že je mrtvý.

Musíme sem ihned zavést telefon.

Seržante Gerstenmeiere! Telefon můžete dát sem.

Ale nic nerozbijte.

Ano, poručíku!

A kdy mám velitele očekávat?

Dnes večer.

Pokoje musí být připraveny.

Seržante Jägere!

Vy to vyřiďte se starostou.

Vrátím se později

a zkontroluji, zda jsou pokoje uklizené a připravené.

- Zůstalo něco ve voze? - Ne, plukovníku.

Dobře, tak jeďte dotankovat.

Mohl byste se prosím zeptat, jestli bych…

Jak dlouho pracujete?

Od šesti ráno, pane plukovníku.

Dobře. Doplňte nádrž a pak můžete pro dnešek skončit.

Ano, pane plukovníku.

- Dobrý večer, Blumele. - Dobrý večer, pane plukovníku.

Ihned vybalte ten velký kufr.

- Telefon je zapojený? - Ano, pane plukovníku.

Zůstaňte tam, já to vezmu. Akorát děláte nepořádek.

S tím opatrně, je to důležité.

Pak mi jděte rychle udělat něco k jídlu.

Prášky mám v kufříku.

Dobře.

Mluvil jsem s panem Massiacem

ohledně vašeho domu v Bruselu.

Ano, monsieur.

Bohužel prý nemůže nic dělat.

Stále jej využívá armáda.

Takže musíme dál žít ve stejném domě jako ten Němec?

Ano, Nicole.

Ale to nemůžeme, nemůžeme.

Ať si vezme celý dům. Ať si vezme cokoliv,

ale nečekejte, že tam zůstaneme s ním!

Proč nemůžeme jet do Bruselu, monsieur? Proč?

Massiac udělal, co bylo v jeho silách, dítě.

Ale i starosta v této době zmůže pramálo.

Ale co moje matka? Vy to nechápete, monsieur?

Dokud bude v domě ten Němec, nikdy se neuzdraví.

Nikdy!

Nemáš to snadné, Nicole.

To jediné, co ti mohu poradit, je…

soustřeď se na studium hudby.

Jestli je to pro tebe alespoň nějaká útěcha,

myslím, že máš výjimečný talent.

Nesnáším a nenávidím všechny Němce!

Omlouvám se, monsieur. Na shledanou.

Ano, to je ten velitel.

Klavír dorazil včera.

Spojit klavír a tak hrozný jazyk…

Ale není to tak dobrý klavír jako váš.

Je německý.

Ale je to nádherný nástroj.

To poznám.

Potřebujeme všechno kromě soli, pepře a sody.

Všechen cukr dáváme vaší matce.

Nikdy bych jí neřekla, že nám něco dochází.

To je matka.

Buď u ní. Zajdu pro doktora.

Kam tak rychle běžíte?

Matka má infarkt. Musím sehnat doktora.

Venku pro vás není bezpečno.

A pokud je mi známo, ani nemáte povolení.

- Pojďte se mnou. - Ale já…

Musím pro doktora, jinak zemře!

Nemocnici, prosím.

Chci mluvit se zdravotním důstojníkem Menzenem.

Haló, tady Hohensee.

Potřebuji urgentně doktora pro paní de Malvines.

Myslím si, že je to infarkt.

Infarkt?

Ano.

Ano, infarkt.

Vraťte se k matce, doktor hned přijede.

Tyhle prášky si můžete nechat.

- Děkuji vám, doktore. - Je to nový lék.

Sama už jste viděla, jak dokáže být účinný.

Měla byste to vědět.

Stav vaší matky je velmi vážný.

Musí co nejvíc odpočívat a především se nesmí rozrušovat.

Nemohu pro ni nic udělat?

Pokud možno, ať se ničím nestresuje.

Ano, doktore.

Děkuji vám. Dobrou noc.

Pane veliteli,

chtěla jsem vám poděkovat,

že jste byl tak laskav a pomohl mé matce i mně.

Uvědomuji si, že jsem tak měla učinit hned,

ale doufám, že chápete,

že s tím, jak je má maminka nemocná, jsem byla velmi ustaraná a úzkostlivá.

Obdivuhodné, slečno de Malvines.

Vím, že ten proslov pro vás musel být těžký.

A za jaké hříchy činíte toto pokání?

Ano, můžete tomu říkat pokání.

Nikdo neví, co to pro mě znamená, dlužit něco Němci.

No, já své dluhy splácím rychle.

Ale nenávidím vás.

Zabil jste mého otce.

Vy a vám podobní.

Je chybou nenávidět.

Nemyslím, že by vás k tomu váš otec podporoval.

Věřte mi, že vašeho otce za jeho patriotismus a odvahu velmi obdivuji.

Můžu ti vzít tašku?

Nejdu domů. Zůstávám na noc u Paulette.

Její otec se pokoušel získat zpět náš dům v Bruselu.

Snad pro mě má zprávy.

Doufám, že dobré!

- Sbohem. - Na viděnou.

Mrzí mě, že s tím můj otec nedokázal nic udělat.

Nikdo s těmi Němci nic nesvede.

Je pravda, že jsi velitele nikdy neviděla?

Nikdy si na něj nenarazila?

Jistě, že jsem ho viděla.

Stejně jako ty.

Jaký je velitel doopravdy?

Hnusí se mi.

Pořád tam je…

i když ho nevidím.

To na tom nenávidím nejvíc.

Je to ten nejarogantnější člověk, kterého znám.

Vždycky křičí, i když k tomu nemá žádný důvod.

Blumele, jak to, že mne nečekáte?

I jeho vlastní lidé se ho bojí.

Skla nejsou čistá, nárazník je celý špinavý.

K našim vlastním lidem se chová, jako by ani neměli právo existovat.

Po městě se nosí jako nějaký páv.

Prochází se po našich zahradách a po domě, jako kdyby mu to tu patřilo.

Nemůžu ho vystát.

Sice je pánem našeho města, ale

všichni ho nenávidí.

Něco ti ukážu.

Pojď.

Pojď.

Našlapuj zlehka, jako duch.

Pospěš si!

Jestli nás chytí matka, ztropí scénu.

Vedle našeho domu je Café Rouge.

Podívej. Velitel tam občas chodí a večeří s ní.

Máti mi zakázala se dívat. Bůh mi pomáhej, jestli mě tu chytí.

Ta žena se jmenuje Florine.

Co říkáš na její účes?

Prý je to teď v Paříži v módě.

- Je to Belgičanka? - Ano.

Náramně se baví. Vždycky ji obletuje kopa německých důstojníků.

Právě si sedla na velitele.

Nicole, co šílíš? Pojď, nebo nás chytí!

Musíte hledat melodii, na které to stojí.

Podívejte, tady.

Ty kudrlinky na pravé ruce

musíte hrát velmi jemně.

Zápis tu říká

cantando, zpěvně.

Zapomeňte, že je to obtížné. Zaměřte se jen na melodii.

Vidíte, nehrál jsem do taktu. Také jsem se ztratil.

Pojďte.

Klávesy mačkejte jemně, ale rozhodně.

Rozezpíváme to.

Velmi dobře frázujete.

Ale víte, ten zápis,

ty noty samy o sobě nestačí.

Musíte se do té hudby ponořit a…

vyplavat na druhé straně.

Vidíte, zlepšujete se.

Přijďte zítra. Uvidíme, kam zatím pokročíte dál.

Vrátím se v sedm hodin.

Zítra na viděnou, slečno.

Fräulein de Malvines.

Dobrý večer, slečno. Velmi rád vás vidím.

- Přineste víno! - Rozkaz, pane plukovníku.

Nuže, cvičila jste pilně?

Podíváme se, co jste se od včera naučila.

Nejste teď unavená?

Když děláme, co nás baví, neunavuje nás to, že?

Nejdřív večeře, potom hudba.

Nemám hlad.

Jste velmi hubená. Vím, že jídla je málo.

Pojďte.

Čaj. Koláč.

- Jahody. - A šlehačka.

Možná si myslíte, že nakupuji na černém trhu.

Koláč a máslo pocházejí z mého domova, z Jantarového pobřeží.

Je to u Baltského moře.

Mám tam zámek, tak jako vy tady.

Někdy ho zase toužím vidět.

To proto, že…

Ano?

Že tohle není váš domov.

Je Phillipa.

Měl by tu být on. Ne vy.

Phillipe?

Můj bratranec, Phillipe de Malvines.

Tento gentleman?

Ano.

Má pohlednou tvář.

Možná si myslíte, že mě těší, že jsem vám sem tak vtrhl.

Je to spíš nešťastná nutnost.

Máte překrásnou zemi, slečno.

Ale naše vlastní země nám všem přijde nejhezčí, že?

Vy neznáte baltské pobřeží.

Moře je tam tak modré.

Někdy mám pocit, že je modřejší než kdekoliv jinde na světě.

Jako malý jsem si tím byl jistý.

Ale v mládí si je člověk jistý vším.

Odpusťte, slečno.

Mám staré zranění, které mě občas trápí.

No, ten koláč by měl být velmi chutný.

Upekla mi ho moje stará chůva.

Stará se o můj dům, když jsem pryč. Rodinu nemám.

Myslíte si, že je zvláštní, že mám chůvu.

Všichni začínáme stejně… i stejně končíme.

Dejte si šlehačku.

Máte ji ráda.

Děkuji.

Beze známky?

- Od koho je? - Od velitele, madam.

Peníze?

Velitel mi posílá pení…

A na co, jestli se můžu zeptat?

Podruhé za můj život Němci napadli moji zemi

a uzurpovali si můj domov. Co čeká?

Že si penězi koupí naše odpuštění?

Nicole, prosím.

Zanes to veliteli zpátky,

a vyřiď, že Madame de Malvines

nepronajímá pokoje německým důstojníkům.

Jen se podřizuje tomu, k čemu je donucena.

Gratuluji.

Nicole, víte, čeho jste dosáhla?

Právě jste ze schopného interpreta povýšila na opravdového umělce.

Tento krok je nenápadný, ale obrovský.

Jsem velmi potěšen.

A také,

odpusťte, trochu překvapen.

Nečekal jsem, že to zvládnete tak brzy.

- Mohu vstoupit? - Oddíle… pochodem vchod!

Nejhorší na celé německé okupaci

jsou ty zatracené kapely, které s sebou nese.

Hrozné, příšerné.

Znesvěcení hudby.

Ale.

To je ten mladý muž, který vás tak často doprovází domů.

Pravděpodobně to neví,

ale doprovází někoho, kdo by jednou mohl být slavný.

Slavná slečna de Malvines, hmm.

Nebo, možná, v té době už paní.

Díky.

Hele, něco se děje.

Postavte se tam.

Rozkaz, poručíku! Vpřed!

Fischere, zůstaňte tu s dvěma muži.

Ano, pane.

První, poručíku.

Tak rychle, naložte ho na auto.

Poručíku, tenhle muž se schovával na půdě.

Ven s ním!

No tak, čím dřív, tím líp.

Támhle někdo utíká!

Za ním!

Stůj!

Stůj a čekej!

Prostě ho zastřelte.

Co se stane s těmi ostatními?

Zastřelí je.

Lidé říkali, že Hohensee není jako Ilsenstein.

Opatrně, někdo tě uslyší. Zastřelí je.

Němci, všichni jeden jako druhý.

Zastřelí je.

Jsou to vrazi a katové!

Zastřelí je.

Zastřelí je.

Nicole?

Proč jste nepřišla?

Čekal jsem vás.

- Jste velmi bledá. Jste nemocná? - Ne.

Když jsem šla domů, viděla jsem vaše vojáky, jak…

Aha, mělo mě to napadnout.

Mrzí mě, že jste to viděla.

Mrzí vás to.

Já nedokážu vraždu přijmout tak klidně jako vy Němci.

Jeden vězeň byl zastřelen, když se pokusil o útěk.

Zastřelen? Zmasakrován.

Poražen jako dobytek. A ostatní budou také.

O to se vy postaráte.

- Víte, že to tak je. - Ano.

Ten muž, kterého denně vídáte,

se kterým hrajete na klavír…

Jsem voják.

Mnoho povinností vojáka je velmi nepříjemných.

Ale nejsou vůbec osobní.

Ti muži jsou Belgičané.

A vy jste je odsoudil k smrti. To je neosobní?

Nicole.

Jakýkoliv Belgičan na mé pozici

by odsoudil k smrti každého chyceného německého sabotéra.

Muži ze dneška jsou vlastenci

a zapříčinili smrt deseti německých vojáků.

Naší prací je chytit je. Na nich je utéct.

Ví, jaké riziko podstupují. Jsme ve válce.

K odvaze svých nepřátel mám ten největší respekt.

Možná bych vám to neměl říkat.

Pro dobyvatele je snadnější být velkorysý.

Tím míníte, že je to těžší pro ty dobyté…

Že?

Těžší, ano.

A ušlechtilejší.

Dobré ráno, Nicole.

Máte trochu zpoždění.

Poslal jsem auto pryč.

Prospěje nám trochu se projít.

Celou noc jste plakala.

Jak hloupé.

Máte široké čelo…

příliš přemýšlíte.

Přemýšlela jste, jestli bychom měli pokračovat v lekcích hudby.

Inu, rozhodnutí je na vás.

Já doufám, že chtít budete.

Také jsem přemýšlel.

Musím s vámi nyní mluvit ne jako s dcerou Frederica de Malvines,

který byl zastřelen za sabotáž,

a ne jako nástupce muže,

který odsoudil vašeho otce k smrti.

To, co mezi sebou sdílíme, nemá s válkou nic společného.

Naše hovory. Práce, kterou spolu děláme.

Jsou tisíckrát důležitější než pocity, které vládnou masám.

Jste přece především lidská bytost…

umělkyně.

Ale vy jste pořád Němec.

A já jsem pořád Belgičanka,

jakkoliv se na to snažíte zapomenout.

A ten pouhý pocit, o kterém mluvíte,

- tím míníte vlastenectví? - Ne.

Míním slepou nenávist a fanatismus.

Ty nemají s vlastenectvím nic společného.

Profesionální voják nemá nepřátele, jen protivníky,

se který si může s úctou potřást rukou, pokud bojovali věrně.

Nenávist necháváme civilistům. Měla byste se nad ni povznést.

Přijdu pozdě.

Už je tři čtvrtě na devět.

Au revoir.

Mozart.

Ano, Figaro.

Blumele. Jděte a doneste nám dvě kávy.

Znáte ten příběh?

Nejkrásnější Mozartova opera.

A chci, abyste si nastudovala partituru…

aby vám příští týden v Bruselu nic neuniklo, až ji uvidíte naživo.

V Bruselu?

- Příští týden? - Ano.

Hrají tam Figara. Bude zpívat Lotte Schonbergová.

Říkala jste, že jste nikdy neviděla operu. Je čas to změnit.

Lotte je úžasná zpěvačka a má dobrá přítelkyně.

Děkuji vám, Blumele.

Ale já s vámi přeci nemohu jet do Bruselu, to nejde.

Matka by mi to nikdy nedovolila.

Myslím, že uvidíte, že vás do Bruselu pošle právě vaše matka.

Moje matka?

Ale proč?

Nicole. Nicole!

Ano, mami?

Opouštějí náš dům v Bruselu.

Ach, mami! To je báječné!

Až mi zas bude dobře, možná by nás tam mohli nechat bydlet.

- A něco dalšího? - Ano.

Chtějí tam někoho, kdo projde inventář a podepíše papíry.

Obávám se, že já tak dalekou cestu nezvládnu.

Ale mami,

- já bych tam mohla jet. - To ne.

Ne, nemohu tě tam nechat jet samotnou.

Je to škoda, ale… bude to muset počkat.

Mohla bych zůstat u Madame Daumierové. Je to jen na jednu noc.

No, to bys možná mohla.

Bude tak ráda, že mě zase vidí.

Myslím, že je to vynikající nápad. Napíšu madam Daumierové ještě dnes.

A jestli budeš potřebovat pomoc, určitě ti ráda pomůže.

Ano, ale teď si odpočiň.

Jsi z toho až příliš rozrušená.

Jsem v pořádku.

FIGAROVA SVATBA

Gunthere!

Nevěděla jsem, že tu jsi.

Měl jsi mi dát vědět. Jsem uražená!

A co… co tě tak nečekaně přivádí do Bruselu?

Chtěl jsem tě vidět. Slyšet tě zpívat.

A prohloubit vzdělání téhle dívky.

Doteď jsme se dívali zpředu,

ale zbytek by byl lepší odtud.

Ach, omluv mne, musím jít.

Uvidíme se později, přijď za mnou na hotel.

I s tou dívkou.

Dnes se toho tolik událo.

To snad ani není možné, že se to vešlo

do 24 hodin.

Ale musím už jít.

Madame Daumierová si bude dělat starosti.

- Dobrou noc. - Sbohem.

Snad se brzy opět setkáme.

Asi ne předtím, než se vrátíš domů, ale snad brzy.

- Dobrou noc, drahá. - Dobrou.

Nemusíte se mnou dolů.

Venku čeká automobil.

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

Líbí se mi ta tvoje něžná květinka.

Je velmi citlivá, nebo ne?

Velmi citlivá.

Bude hodně trpět.

Uchvátila mne její hra na klavír.

Spíš chceš říct, že tě uchvátila ona.

Ano, miluji ji.

A ona miluje mě, i když si to zatím neuvědomuje.

Může se ti to zdát zvláštní, ale je to tak.

Je to jí první láska.

Také jsem byla kdysi poprvé zamilovaná.

Pamatuješ?

Proto s tebou o tom mohu mluvit.

Je strašné, když musíš city skrývat. Zapečetit je ve svém srdci.

Neřekl jsi jí to?

Ne.

A dnes se jí nedotklo jen to, že tě slyšela zpívat, ale myslela si, že…

ty a já jsme pořád…

Ještě skoro ani není žena, Gunthere.

Ale jednou bude. Co potom?

Nic.

Je jí 20, mně 45.

Ona je Belgičanka a já jsem Němec.

Bratři jí zemřeli v boji proti nám a otce jsme zastřelili jako špiona.

Všechno to skončí celkem přirozeně.

Požádal jsem, aby mě přeložili.

Vracíš se na frontu?

Ano, chci být zase voják.

A musí to být teď?

Tomu nedokážeš porozumět.

Jsi umělkyně, díky Bohu.

Ale já mám povinnosti, které…

nejdou skloubit s vojákovou ctí.

Myslím, že tomu dokážu porozumět.

Jako by mě, německého důstojníka, začínalo špinit gestapo.

Musím poslouchat rozkazy.

Musí voják vždycky poslouchat rozkazy?

I když jsou zlé?

Lotte, tuhle otázku si voják nesmí pokládat.

Jednoho dne si ji budeš muset položit.

Nedovol, aby tě tvá vojenská čest zaslepila.

Dovol si být šťastný s tou květinkou, Gunthere.

Řekni jí, že ji miluješ.

Ne.

Jedinou službou, kterou jí můžu prokázat, je neříct jí to.

A nenechat ji ani na moment si myslet, že ona miluje mne.

Mýlíš se, Gunthere.

Konec konců, dnes je tak málo času na štěstí.

Jsem tak ráda, že tě napadlo tohle přivézt.

Nejkrásnější fotky vás jako dětí jsou právě v tomhle albu.

Ach.

A vašeho otce.

Ta v koňském sedle, tu jsem moc chtěla mít.

A Phillipe je tu taky, podívej!

Vypadal tak mladě, takový klučík.

Phillipe se nikdy nezmění. Vždycky bude vypadat stejně.

Tahle tvoje fotka je stará něco málo přes rok.

A přece… vypadáš jinak.

Jak?

Vypadáš, jako bys najednou dospěla.

Cítím, že se s tebou něco stalo.

Co to bylo, zlatíčko?

No, já asi vím.

Jsou některé věci, které neřekneš dokonce ani mně.

Ale dělám si o tebe strach, Nicole, občas.

Vím, jak moc miluješ svůj domov.

A slýchám, že mnoho mladých lidí se dnes oddalo službě vlasti.

Jen jsem se bála, že bys mohla být v nebezpečí.

To je všechno.

Jacques Gureaux říkal, že poslouchal vysílání z Londýna.

Říkali, ať se každou chvíli připravíme na druhou frontu.

Možná je to jen propaganda.

Co si myslíš ty, Gerarde?

Slyšel jsi to vysílání na vlastní uši?

Ne.

Pak si nemůžeš být jistý.

Povídá se kde co.

- Na železnici je rušno. - Ano.

- Vlaky jezdí celou noc. - To může znamenat jen jediné:

jednotky, posily.

Kdo to hraje na ten klavír?

- Velitel. - Velitel?

Hraje překrásně.

Proč jsi nám neřekla, že hraje na klavír, Nicole?

Nezaujalo mě to tolik, aby mě napadlo vám to říct.

Hraje často?

Ano.

Slyšel on hrát tebe?

Předpokládám, že ano.

Je pořád pravda, že ho nikdy nevídáš?

Nikdy s ním nemluvíš?

Víš, myslím, že je vlastně docela fascinující.

Když ty ruce nehrají na klavír,

podepisují rozsudky smrti!

Takže…

Taky jsem poslouchal britské vysílání.

A řeknu vám, že nebude trvat dlouho, než ty německý bestie rozdrtí.

Hraní na klavír jim nepomůže!

Jak to můžeš tak bláhově tolerovat?

A ty, Paulette. „Hraje překrásně.“

Co to s tím má co dělat?

Co má krása společného s válkou?

Tygr je taky krásný!

Ale když na tebe zaútočí,

nesedíš jak blázen a nekocháš se!

Zabiješ ho.

Už je 11 a já nemám povolení.

Já taky ne.

Musíte přespat tady.

Nemůžete riskovat jít domů bez povolení.

Ale tady snad bydlí Herr Von Hohensee, ne?

Požádáme ho o povolení.

To nevím…

Jsme přátelé slečny de Malvines.

Nečekaně jsme zůstali déle

a mě a tady slečnu tady chytil ten váš stupidní zákaz vycházení.

Přišel jsem vás požádat o povolenky, jelikož Belgičané

nemají dovoleno chodit po vlastní zemi bez povolení.

Jistě, napíši vám povolení.

Víte, pane Sangfroide,

tygrovy tlapy se občas dají využít i na jiné věci, než je podepisování

rozsudků smrti.

Vy jste poslouchal náš hovor.

Ani ne. Jen nebylo možné ho neslyšet.

A znělo to víc jako proslov než jako konverzace.

A musím vám připomenout, že poslech nepřátelského vysílání

je závažný přečin.

Mám rozkazy za něj udělovat ty nejpřísnější tresty.

Avšak ve vašem případě

se nedomnívám, že by představoval ohrožení naší bezpečnosti.

Vlastně, pane Sangfroide,

nedomnívám se, že vy byste mohl být jakoukoliv hrozbou.

Nicméně,

doporučuji vám si již více nedovolovat,

nebo budu nucen vám připomenout slušné vychování

o něco důrazněji, jako klukům ve škole.

Určitě byste nechtěl dostat na zadek od mého sluhy.

Gerarde! Gerarde!

- Dobrou noc, Nicole. - Dobrou noc.

Zachoval jste se k Gerardovi ohavně.

Jste odporný.

Radši ho zatkněte, pošlete ho do vězení.

Pořád to bude lepší než tohle.

Zničil jste jeho sebeúctu.

S tím nedokáže nikdo žít!

Odkud tyhle názory máte, Nicole?

Co na tom záleží?

Nikdy vám neodpustím. Byl jste sprostý a odporný.

V jedné věci máte pravdu.

Člověk nemůže žít bez sebeúcty.

No, jemu jste ji vzal. Doufám, že jste spokojený.

Vy mi něco vyprávějte o laskavosti vítězů.

Věřím, že jste si vědoma, že váš přítel jednal ohavně.

Ano, ale myslela jsem, že to pochopíte!

Jak by se líbilo vám muset žádat o povolení projít se Berlínem?

Blumele, můj kabát.

Chtěl jen vám, sobě a ostatním dokázat,

že má kuráž.

Ano, a vaši vojáci už ho určitě zatkli.

Zavolám na stanici. Jestli už byl zatčen,

postarám se, aby ho propustili.

To je od vás tak velkorysé!

Vrátíte mu i tu sebeúctu?

Jistě, to je to nejdůležitější.

On tu bude, i když já odejdu.

Má dnes jednu ze svých nálad.

To mu musí Blumel vždycky zpívat, celé hodiny!

A to mám pro Blumela spoustu práce tady v kuchyni.

Nevíš, co s ním je?

S velitelem?

Neviděla jsem ho už tři dny.

Už ho nebudeš muset vídat moc dlouho.

Brzy odjíždí.

Blumel začal už pomalu balit věci.

Je pravda, co mi říkala Anna?

Nevím, co vám Anna říkala.

Že odjíždíte.

Ano.

A vy jste chtěl odejít, aniž byste se mnou mluvil?

Nemyslel jsem si, že máme ještě o čem mluvit.

- A teď jdete do… - Kam?

Do té kavárny.

Co má to, kam já jdu, co dělat s vámi?

S kým se vídám? Copak se vás to týká?

Dobře víte, že se mě to týká!

Proč mi tolik ubližujete?

Prosím, nechoďte.

Nechoďte, prosím!

Nemohu vás nechat odejít. Prosím.

Prosím. Prosím, nechoďte.

Vyzařuješ zamilovanost.

Je to na tobě vidět.

To si nikdo ničeho nevšiml?

Tvá matka?

Myslí si, že miluji Gerarda.

Lidé věří, čemu věřit chtějí.

Nic není tak, jak se zdá.

Kromě nás dvou.

Co s námi bude?

Až já budu starý muž, ty budeš pořád mladá.

Najdeš si milence.

A já budu pořád poslouchat Othella

a budu hrozně žárlit.

To by se mi líbilo.

Skončí válka už brzy?

Válka neexistuje.

Neexistuje nic než tenhle pokoj.

Nic než tahle chvíle.

Nicole!

Mám skvělé zprávy.

Phillipe. On je tady.

- Phillipe? - Ano, byl tu celou dobu.

Chce tě vidět.

Počká na tebe večer v oranžerii.

Phillipe.

To je tak báječné!

Phillipe. Ach, Phillipe!

Nepřibližuj se ke mně.

Mohl bych tě za to zabít za to,

co jsi udělala. Všechno vím. Všechno. Slyšíš?

Ne, Phillipe, ne.

Zneuctila jsi svoji rodinu.

Žijeme jako lovná zvěř a ty s tím, co nás loví, chodíš do opery.

Jíš a piješ a miluješ se s ním.

Ty, moje sestřenice.

Phillipe, ty to nechápeš.

Buď zticha a poslouchej. Nemám moc času.

Jsi pro toho Němce důležitá, takže nám aspoň můžeš být užitečná.

Chceme voskový otisk klíče k velitelovu sejfu.

Ty nám ho obstaráš.

Ne, nemůžu ho zradit.

Uděláš to, protože musíš.

Co by na vás dva asi řekla matka?

To by ji zabilo.

Tak mě dobře poslouchej.

Uděláš to takhle.

Víme, že Hohensee bere utišující léky.

Bude snadné přihodit mu do kávy ještě jednu tabletku.

Až usne, vezmeš mu klíče,

a uděláš otisk do vosku.

Všichni ven!

Děkuji vám, tudy.

Váš pas, prosím.

Děkuji.

Celé město je plné hlídek.

Kontrolovali mě dokonce dvakrát.

Nevím, co přesně se stalo, ale něco ano.

Předpokládám, že vy je také chcete vidět.

Fräulein, tohle je moje rodina.

To je můj nejstarší syn, je mu 15.

Vstupte.

Proč klepeš, Nicole?

Přišla jsem už dřív, ale nebyl jsi tu.

Opozdil ses.

Jsem hodně ošklivý?

Ano, příšerně.

Jsme si tak moc blízcí.

Co se děje?

Nic.

Nic přede mnou neskrývej, Nicole.

- Něco se určitě děje. - Ne.

Co se děje?

Nic!

Prosím, přestaň!

Blumele!

Haló, tady Hohensee.

Ano, hned tam budu.

Můj automobil.

Musím jít.

Nicole!

Gratuluji.

Dřív jsem to nestihl,

ale Phillipe říkal, že nám to vyšlo díky tobě.

Jsi statečná dívka.

Mám zprávu od Phillipa.

Hohensee má nejdůležitější dokumenty u sebe v pokoji,

teď, když mu sejf vybrali.

Phillipe ví, že seznam podezřelých ze včerejší sabotáže je mezi nimi.

Zatím nikoho nezatkli.

Máš mu ten seznam sebrat

a dneska v noci ho přinést stejně jako minule.

Dobrá.

Chtěl jsem se ujistit, že jsi nepřivedla nevítanou návštěvu.

Nedobrovolný spojenec není ten nejdůvěryhodnější.

Dobře.

Tihle lidé budou pryč,

až si pro ně tví němečtí přátelé přijdou.

Jestli se s tímhle nevrátím do bezpečí ve zdraví,

mí přátelé Hohenseeho zabijí, hned jak opustí dům.

Bude naživu, jen dokud se nám to bude hodit.

Ani na vteřinu na to nezapomínej.

Jdi první.

To ty, Nicole.

To ty.

Proč jsi to udělala?

Odpověz!

Nemám ti co říct.

Opravdu nic?

Zostudila jsi mě.

Spíš jsem se zostudil já,

když jsem si myslel, že si budeme věrní.

Jsme ve válce.

Možná bych udělal to samé.

Ale miluješ mě, ne?

- Ano. - Nebo to byla lítost?

Ne! Ne!

To přece víš, nemusím ti to říkat.

Proč jsi to udělala?

Proč nemůžeme…

Jak mi můžeš lhát a při tom se mi dívat do očí?

Proč jsi to udělala?

Nevím.

Nevím…

- Nutili tě. - Ne!

- Ano. - Ne!

- Řekni mi, kdo to byl. - Nemůžu to říct!

Jak tě donutil mě zradit?

Jak?

Jak?

Ty víš,

viď, že člověk nedokáže žít bez sebeúcty?

Sama jsi to řekla.

Pane plukovníku.

Vstupte.

Pane plukovníku, nadporučík Kraus.

Přiveďte ho.

Muži, přiveďte ho.

Byla jsi tak neohrabaná.

Rozum mi řekl, že to ty, ale nechtěl jsem tomu věřit.

Vstupte.

Muž, který měl u sebe ty dokumenty, byl zatčen.

U sebe měl jen doklady na jméno Jean Lepaire,

zemědělský dělník.

Jean Lepaire.

Přiveďte ho sem.

Takže…

Nechte nás tu o samotě.

A nevyrušujte, dokud vás nezavolám.

Všichni ven!

Říkal jsem, že s ním chci zůstat sám.

Rozumíte?

Jean Lepaire, zemědělský dělník.

Je mi ctí, pane Phillipe de Malvines.

Takže to vy jste ten, kdo do tohohle zatáhl vaši sestřenici.

Jako my všichni,

i ona myslela jenom na pomstu.

Takže?

Myslíte si, že jste nad ní měl moc.

Zesměšnila vás, porazila.

Pocházíte ze sentimentální rasy a to z vás dělá hlupáka.

Co budete dělat teď?

Zastřelíte ji? Nebo ji pustíte a pro gestapo si něco vymyslíte?

A jestli ji pustíte,

co s ní bude, až se lidé dozví pravdu?

Kde jsou vaši přátelé?

Opustili vás?

Pracuji sám.

Obávám se, že vás musím vzít na velitelství.

Nech ho jít!

Blumele. Dojděte pro stráže.

Gunthere, nech ho jít!

Chceš mi něco říct, Nicole?

Proč nevyslechnete, co vám chce říct?

Ještě může zradit své krajany, jestli…

Jediný zrádce jste tu vy!

Ona mi neřekla vůbec nic.

Odveďte tohoto muže za velitelem Thurem.

Jdu hned za vámi.

Rozkaz, plukovníku. Vezměte ho ven.

Nechoď dnes večer ven.

Mám strach.

Blumel se o tebe postará, než se vrátím.

Gunthere!

Stát!

Gunthere.

Nech mě jet s tebou.

Dobře.

Jeďte, za velitelem Thurem.

Pomozte mi s tím.

Dobře! Můžete!

- Gerarde. - Phillipe, tudy!

Ne, dostaneme Hohenseeho.

Tímhle směrem.

Tudy!

Zpátky k zámku.

Nicole.

Nicole!

Rychle.

Doktora!

Haló. Veliteli Thure. Nemocnici, prosím.

Ano, počkám, ale rychle!

Haló, nemocnice?

Doktora Menzena, prosím. Rychle.

Nicole.

Nicole.

Není tam? No tak ho najděte!

Nemůžou ho najít.

Ano, musí okamžitě přijet do zámku de Malvines.

Co bude… s tebou?

Doufala jsem, že budeme spolu.

Nikdy jsem si nemyslela…

že budu volná…

Co? Nehoda.

Ano… nehoda.

Je mi to nesmírně líto, madam,

nevyhnutelnosti války.

Z celého srdce doufám,

že vám dcera škodila, co nejvíc mohla.

To bylo dobré, že?

Otevřete!

Zavolejte úřady.

KONEC

Překlad titulků: Snowy Owl