All language subtitles for Crimine A Due_TVRIP_XVID_LqGb-cz

Dobrý večer.

Jsem na řadě,
je skoro jedna hodina.

- Můžu?
- Prosím.

Děkuji vám.

Christino.

Hned přijdu.

Musíš mi pomoct,
mám problémy.

Paolo, ty jsi zase všechno prohrál.
Počkej tu na mě.

- Nemůžu, potřebuju ty peníze hned.
- Co mám ale dělat?

- Kolik jsi prohrál?
- Hodně.

- Po výstupu si promluvím se šéfem.
- Zkus získat co nejvíce.

Nemám jinou možnost.

Hej, kámo!

Potřebuješ píchnout?

Tohle tě naučí, že máš platit svoje dluhy.
Zítra ty prachy chceme.

Nemůže o tom být pochyb,
jeden milion chybí.

Kontroloval jsem to dvakrát.

Milion chybí, nerozumím tomu.

Je to záhada.

Neviděl jsi náhodou Paola Morandiho?

Ne, dnes nepřišel,
ale stalo se něco divného,

mluvil jsem s domovnící a ta říkala,
že Morandi tu byl ve čtyři hodiny ráno.

Vzbudil ji a chtěl klíče od kanceláře.

Prý vypadal nervózně
a měl špinavé oblečení.

Davide, jsi připravený?

Čekám na tebe už půl hodiny, půjdeme?

- Podívej se, jestli něco nechybí.
- Dobře.

Madam.

Před svými zaměstnanci by ses
mohl chovat trochu formálněji.

Neprosil jsem se tě,
abys za mnou přišla.

Co to s tebou je?
Jsi na mě nepříjemný.

Od té doby, co jsme se vzali,
se chováš naprosto příšerně.

Neotravuj s těmi nesmysly!

Mám na starosti úplně jiné věci.

Tvůj miláček Paolo včera pláchl s jedním milionem lir.

- Víš o tom?
- Ne, to není pravda.

- Není zloděj.
- Podívej se...

- Zfalšoval záznamy.
- Nejdřív si s ním promluv, než ho obviníš.

Zmizel.

- A už se sem nevrátí.
- Určitě se to vysvětlí.

Určitě.

- Ale řekne to až policii.
- Ne, tím ho zničíš.

- Dej mu trochu času...
- Proč

Aby mě pokoušel ještě víc?

Nebo abyste spolu mohli dál spát?

Davide.

To ty jsi ho se mnou seznámila.

Přesvědčila jsi mě, abych mu dal práci.
Vždycky jsi ho protěžovala.

To ale přeci neznamená, že...

Bez ohledu na to, dnes v noci...

to skončilo.

Slzy ti nesluší.

Nezapomeň, že jdeme na jídlo
a už teď máme zpoždění.

Jestli se ti chce opravdu brečet,
nech si to až na doma.

Prosím pana Paola Morandiho.

Nenechal žádnou zprávu?
Děkuji.

Tak co?

Nic, dokonce se ani nevrátil do hotelu.

- A v kanceláři?
- Nic.

Musím zjistit, co se mu stalo.

Vyřiď manažerovi, že se omlouvám.

- Hledáte někoho?
- Davida Luganiho.

Je pryč na večeři,
očekává vás?

Ani ne, hledám Paola Morandiho,
vím, že sem občas přišel.

Několik dní už tu nebyl.

Lugani se co nevidět vrátí,
můžete počkat ve vedlejší mísnosti.

Mám nějakou práci.

- Pojď sem.
- Paolo, konečně.

- Kdo je ten muž?
- Luganiho bratr,

je paralyzovaný po autonehodě.

Proč jsi sem přišla?
Víš přeci, že tu nebydlím.

Všude jsem tě hledala,
vím, že jsi potřeboval peníze.

Ty už nepotřebuji,
už jsem si poradil.

Mluvme ale o tobě.

Doktor souhlasí a čeká tě.

Já vím, mluvili jsme přeci o tom,

jenže já to nedokážu.

Co tím chceš říct?
Že sis to rozmyslela?

Tak hele!

Nepotřebuju další problémy,
už teď jich mám až nad hlavu.

Dítě!

Musíš jít za doktorem
a nechat si to vzít.

Proč?
Máme se přeci rádi,

- ty máš práci.
- Práci?

Do prdele i s prací,
jsem na mizině.

Promiň, Christino, já vím,
že po tobě žádám příliš,
ale bude to tak nejlepší.

Jsou zpátky.

Nesmí tě tu vidět.
Pojď.

Elizabeth.

Opatrně, nakloň se.

Nic to není.

Normální bolest.

Je to jako křeč.

Za chvilku to přejde.

Měli bychom zavolat doktora,
neměl jsi tolik pít.

Lidé pijí z všelijakých důvodů.

A vlastně je mi to i jedno.

Když někdo o všechno přijde,
může si to dovolit.

Co děláš, ty si ještě nejdeš lehnout?

- Nejdřív musím vyřešit problém s tím tvým přítelíčkem.
- Kam voláš?

- Inspektora Perrottiho, prosím.
- Počkej do zítra Davide.

Inspektor je mým přítelem.

- Vyřeší to v tichosti.
- Nedělej to, prosím.

Inspektor Perrotti?
Tady Lugani, dobrý večer.

Chtěl jsem vás požádat o laskavost...

Víte...

Sedni si.
Elizabeth!

To přejde, rozepni si košili.

Už jdu, madam.

- Ano, madam?
- Mému manželovi není dobře.

Pomozte mi s ním nahoru
a radši zavoláme doktora.

Uklidněte se.
Zvládnete to?

Pomalu.

Už je to lepší?

Ano.

Zavolám doktora, pomoz mu nahoru.

Pomalu, je to nebezpečné.

Ano, madam.

Jsem Luganiho žena.

Zavolám mu.

Není mu dobře.

Ano, zavolá vám.

Ano, srdce.

Netuším, co vám chtěl říct,

ale je potřeba, aby si odpočinul.

Děkuji, dobrou noc.

Nejenom, že se schováváš u mě doma,
ty si sem vodíš i hosty.

Jenom známá, chtěla mě vidět.

Vzal si z kanceláře peníze, proč?

Byl jsem na mizerně.

Zase jsi hrál, uvědomuješ si...

Přestaň mi tu kázat,
vrátím to.

Jasně, bude to pro tebe hračka.

David volal policii.

On mě udal?

Udělalo se mu zle,
tak to nestihl.

Ale udělá to.
Znáš ho.

Musíš mi pomoct, Anno,

jestli to budou vyšetřovat,
přijdou i na všechno ostatní.

- Je to i v tvém zájmu.
- I v mém?

Všechno, co jsem udělala,
bylo pro tebe.

- A doufám, že to nebyla chyba.
- Možná máš pravdu.

Nemůžeš se stále jenom schovávat a utíkat.

Chudáčku,

myslíš, že když vylezu z vězení,
že budu lepším?

Ne musíme něco vymyslet,
dokud ještě máme šanci.

Musíš mi pomoct.

Mám plán, který všechno vyřeší.

...samozřejmě, pokud nenastanou nějaké komplikace.

Váš manžel musí být opatrný.

Další takový záchvat by mohl být...

Dej mu prášky!

- Už ten řev nevydržím!
- Zkuste ho uklidnit.

- Pokaždé, když křičí, tak se něco stane.
- To je jenom výmysl.

Když zemřel domovníkův syn,

také to byla jenom náhoda?

- Je to jako věštba, osud...
- To bude v pořádku.

Tohle není potřeba řešit.

- Jak je na tom?
- Je to lepší.

Dobře.

- Potřebujete něco?
- Ne, děkuji.

Jak je na tom?

Z nejhoršího je snad venku.

- Můžu nějak pomoct?
- To není nutné,

ještě jednou se podívám,
jestli vám to nevadí.

Další záchvat.
Potřebuje něco na srdce.

Potřebuje Coramina a Leuritmon,
máte nějaké?

Podívám se.

- Madam, můžete jít nahoru?
- Připravte injekce.

- Už jsem tady.
- Máte nějaké prášky na srdce?

- Ano... jsou v koupelně, rychle!

Má silné záchvaty.

Hodně trpí,
tohle mu pomůže od bolesti.

- Je to ono?
- Ano, ať bere 10 prášků každou hodinu.

Udělám to.

Na.

Na co čekáš?
Víš, co říkal doktor.

Jdu dolů, když tak mě zavolej.

Vezměte to.

- Chci ho ještě jednou zkontrolovat.
- Ano.

Můžete tam jít, madam, prosím?

No, tak, z nejhoršího jsi venku.

Zlepší se to.

David...

Zemřel...

- Jste příbuzný?
- Ne, jenom známý.

- Chci se s ním jenom rozloučit.
- Rozumím.

Ubohá žena, ale je mladá,
brzy se z toho dostane.

- Lugani jí musel přenechat jmění.
- Žertujete.

Jenom dům.
Byl zadlužený.

Nevím, jak se s tím vypořádá.

Podívej Anno,
sestřička pláče víc, než ona.

Ty smlouvy jsou složité.

Jeden podpis vedle druhého.

Pojišťovně jde o 280,000,000 lir,
musíte to pochopit.

Podepište se zde prosím také.

Je zvláštní, že vám
o tom manžel nikdy neřekl.

Mnohé by to usnadnilo.

Ale předpokládám, že to bylo
příjemné překvapení.

Je smutné, že z jeho smrti
něco získám.

- Neruším?
- Ne, jsme hotovi.

Právník Schirro z pojišťovny,
Paolo Morandi, můj účetní.

- Je všechno v pořádku?
- Naprosto.

Peníze jsou paní již
k dispozici v bance.

Ve zbytku budete muset
respektovat povinnosti závěti.

Jaké povinnosti?

Je tu příkaz,

můžete bydlet v domě,
ale musíte se starat o jeho postiženého bratra.

V jiném případě bude celá suma
patřit nemocnému,

pod dohledem slečny Buchnerové.

- Děkuji vám za spolupráci.
- Na shledanou.

Elizabeth, mohla bys doprovodit pana právníka...

A je to hotové,

konečně se nemusíme ničeho bát.

Ano, je po všem.

Víš vůbec, co mě toto bohatství stálo?

- Zůstat tady?
- Paolo, mám strach.

Elizabeth se mi nelíbí,
jako by nás podezřívala.

- Co když je to pravda?
- Pak je tu Carlo, v tom stavu.

Nevydržím to tu,
jestli bude stále křičet.

Anno...

S těmi penězi můžeme začít znovu.

Nevzdáme to.

Musíš být silná.

Inspektore, mám tu jeden anonymní dopis,

Jde o Luganiho.

Mohlo by se zdát, že David Lugani
zemřel přirozenou smrtí,

ale jeho vrahové si užívají svobodu
a plody svého činu.

Proč policie nehledá trochu víc
a nepřijde na pravdu?

Konec.

Vždycky se najde někdo,
kdo bude žárlit a závidět.

- Mám to vyhodit?
- Ne, jaký je to typ písma?

Vypadá jako přenosný stroj,
možná Olivetti.

Písmeno "R" je trochu stranou.

Hledání jehly v kupce sena.

Ano, ale mohlo by z toho něco být.

Když zemřel, čekal jsem,
že jeho vdova bude bez peněz

a ona zatím dostane 300,000,000 lir.

Pojišťovna to už vyšetřovala.

Ano, ale stále mi vrtá hlavou,
co mi to chtěl Lugani říct.

Vy jste ho přeci znal,
měl srdeční záchvat.

Je to jenom pomluva.

Co tě učili na akademii o anonymech?

Že je nikdy nemáme brát příliš vážně.

Musíš je brát vážně.

Děkuji.

Nebuď rozmrzelá,
je to dobrá klinika, uvidíš.

Jasně, budou to prázdniny,
takhle to myslíš?

Veř mi,
taky se mi to nelíbí, ale...

Tak proč potom chceš, abych si to nechala vzít?
Jako kdybys se mnou nechtěl už být.

Rýsuje se mi teď nová
životní příležitost

a dítě je o velké zodpovědnosti,
teď prostě nemohu.

Jestli mě doopravdy miluješ,
tak to udělej.

Dokonce jsem přistoupila i na to,
že žiješ v domě té ženy.

Žárlíš zbytečně,
jsem její účetní.

Je to práce.

Málem bych zapomněl...

- 300,000 lir.
- Nic nepotřebuji.

Vem si je,
hodí se ti.

Co to je?
Vyplácíš mě?

- Christino.
- Nepotřebuji její peníze.

- Podívej, Anno.
- Je nádherné!

Pojď.

Prodal jsem Davidovo staré auto.
Je o jednu vzpomínku míň.

Koupil jsem tohle, líbí se ti?

- Muselo být drahé.
- Jenom kapička v oceánu!

Jsi teď bohatá, když se budeš nudit,
můžeš se projet.

Nastup si.

Jede to 200 kmph.

Mám ještě jedno překvapení.

- Co to je?
- Počkej a uvidíš.

- Už jsme tu.
- To je vstup do starého vinného sklepa.

- Kdo ho otevře?
- To jsem se ptal taky.

Když tady zůstaneme,
předěláme ho.

Jsem ráda, že na mě myslíš.

Pane Borlo!

- Tady jsem.
- To je architekt.

- Paní Luganiová.
- Těší mě.

Myslel jsem, že tuhle část zbouráme

a uděláme tu park s bazénem a kurtem.

Prozkoumal jsem podzemí
a možná to bude problém.

- Jak dlouho je to opuštěné?
- Víc, než sto let, myslím,

nikdy jsem vevniř nebyla.

Poslední, kdo to využíval
byli prarodiče mého muže.

Je to nestabilní,
potřebujeme začít někde jinde.

- Šlo by to tady...
- Tady?

Trochu se musí vylézt,
ale je to zajímavé.

Proč ne?

- Ne, půjdu já.
- Mám počkat dole?

Hned budeme zpět.

Jak vidíte, tahle část
je docela zachovaná,

ale támhle... podívejte se.

Pomoc!

Paolo!
Pomoc!

Co se stalo?

Stalo se ti něco?
Ukaž.

Ne, jsem vyděšená,
bylo to hrozné.

- Zmizme odsud.
- Říkal jsem, že to není bezpečné.

Uklidni se.

Co sis myslela?
Díky Bohu, že jsem tě slyšel.

Už je mi líp, pojeďme prosím domů.

- Zadělejte ten vchod.
- Ano.

- A to ostatní?
- Dám vám vědět, na shledanou.

- Bylo to hrozné.
- Já vím.

- Už je to lepší?
- Ano.

Nemysli na to.

No, na první výlet...

Hned začneme,
ať na to pak nemusíme myslet.

Hezkou zeď až nahoru.

Uvidíme se zítra.

Tohle je Luganiho srdce.

Má tvar, kterému doktoři říkají...?...

A je to typické po několika prodělaných záchvatech.

Takže vás jeho smrt nepřekvapuje?

Když pacient bohužel ignoruje lékařské rady...

Jistě.

A zdá se, že tu noc toho snědl a vypil víc,
než obvykle.

Měl velice nestálou povahu,

ale moc dobře věděl, co má a nemá dělat.

Je mi to tedy jasné.

Souhlasím, ale nepřišel bych za vámi,

kdybych netušil nějaký podraz.

Naprosto nic netuším.

Léčil jsem ho, ale jinak jsme se nevídali.

Existuje nějaká látka,
která by mohla

- zabít člověka se slabým srdcem?
- Ano, pokud ta látka bude dostatečně silná.

Bylo by to poznat při pitvě?

Podívejte se,

v medicíně

existuje mnoho látek, které pitva neodhalí,

Ale pro někoho se slabým srdcem
by to bylo osudové.

Takže je to ztráta času.

Pokračujte prosím,
panu Morandimu naprosto důvěřuji.

O co jde?

Inspektor Perrotti dnes navštívil tady pana doktora.

Má jistá podezření o Davidovi smrti.

To je nesmysl, jaká podezření?

David neměl žádné nepřátele.

Samozřejmě, to jsem mu také řekl.

řekl jsem, že zemřel přirozenou smrtí.

Jenže když policistu něco napadne,

žádný doktor na světě by mu jeho názor nevyvrátil.

Promluvím s ním,
přesvědčím ho.

Ne, to by se stal ještě podezřívavějším.

Dovolte mi, abych vám poradil,

Odjeďte na chvíli.
Jste bohatá,

vyberte si peníze a odjeďte.

Až se vrátíte, na všechno už bude zapomenuto.

- Myslíte, abych utekla?
- Říkejme tomu dovolená.

Konec konců ji tak jako tak potřebujete

Můžete si odpočinout na klidném místě.

Ne... Nemůžou mě z ničeho obvinit.

- Nic jsem neudělala.
- Já vím.

A nechci, abyste mě pochopila špatně.

Jenom jsem vám chtěl poradit.

I nevinní často končí před soudem.

Kdybyste mě potřebovala, tak zavolejte
a já udělám, co bude v mých silách.

Víte, že se na mě můžete spolehnout.
Na shledanou.

Možná má pravdu.

Pojďte dál.

Kdo je to?

Policie.
Posaďte se , prosím.

- Kdo?
- Policie.

Řekněte jí to.

Nemějte obavy, paní,
potřebuji jen pár informací.

Omlouvám se, počkáte minutku?

- Nečekala jsem vás.
- To je v pořádku.

- Můžu se vás ptát takto.
- Prosím.

Vzpomínáte si na tu noc...

kdy se k vám přišel pan Lugani navečeřet?

Nebohý David.
Samozřejmě, že si vzpomínám.

Dobře, myslíte, že byl velký jedlík?

- Prosím?
- Jestli jedl hodně, nebo málo?

Hodně, jako vždy.

Anna, jeho žena, mu to říkala,
dokonce se pohádali.

Vždycky se hádali.

O čem?

O tom Paolovi.

Upřímně, Anna se chovala docela nemravně.

Byli milenci?

Nechci šířit pomluvy.

Vzala si ho k sobě domů,
po Davidově smrti,

rozumíte, překvapilo mě to.

Jistě, některé věci dovedou člověka překvapit.

- Omluvte mě.
- Nic se neděje.

- Určitě tě nikdo neviděl?
- Určitě ne.

A jen tak mimochodem,
podívat se do kufru není zločin.

V bance se nevyptávali?
Dali ti všechny peníze?

Proč by měli?
Jsou to mé peníze,

dokud nikdo něco nedokáže,
můžu si s nima dělat, co chci.

- Mám nervy v kýblu.
- To je mi jasné.

Nejsem zvyklý na hodně peněz.

Nejtěžší bude najít bezpečné místo.

Pro tebe to nebude problém,
ale já...

jsem bez pasu.

Ale s tím si taky poradíme.

S penězi můžeš vyřešit všechno.

Nevím, jestli je správné
takto utéct.

Jakmile jsem zahlédl to Olivetti,
věděl jsem, že to bude ono.

Něco jsem napsal a máme to.

- Hezké.
- Děkuji.

Škoda, že tě tak rozrušila,

máš to všechno velkými písmeny,
ten anonym je malými.

Jedeme na velitelství.

- O co jde?
- Potřebujete mě, pane inspektore?

Ne, počkej tady.

- Co to děláš?
- Támhle ta zasraná sova.

Co se děje?

Střílel jsem po sově,
není to nelegální, že?

Jistě, není to ale trochu výstřední?

Promiňte to vyrušení,
ale byli jsme poblíž a slyšeli jsme výstřely.

To je naše vina.
Znáte pana Morandiho?

- Je mým účetním.
- Myslím, že jsme se potkali na pohřbu.

Pracoval jste pro jejího manžela, že?

Ano, ale současná práce je mi milejší.

Inspektore, nedáte si něco k pití?

Děkuji, proč ne?

Nevěděl jsem, že ta zahrada je tak velká,
je to krásný pozemek.

Ano, ale není moc udržovaná,
manžela to nikdy nezajímalo a já...

Od doby, co můj manžel zemřel,
byl můj život docela nudný.

Lidi, město, vůbec mě to nezajímalo.

Tak jsem jenom četla jedna knihu za druhou.

- Jaký žánr se vám líbí?
- Jaký žánr?

- Dal byste si také něco?
- Ano, whiskey, děkuji.

Posaďte se, prosím.

- Tady jsou Carlovi lékařeské záznamy.
- Děkuji, Elizabeth, můžeš jít.

Mám ráda všechno, krom gialli.

- Nemám ráda všechno to násilí.
- Mně se to docela líbí...

Možná je to proto, že jsou
občas přitažené za vlasy.

A také dost naivní.

Máte pravdu.

Jsou plné absurdních triků.

Triků, které by skutečný policista nikdy nepoužil.

Rozumím.

Ale ve skutečnosti...

Co dělají opravdoví policisté?

Máte tady před sebou dva
a ničeho jste si nevšiml?

Pijí!

Ale už musíme jít.
Děkujeme vám.

Doufám, že jsme vás neobtěžovali.

Rád jsem se přesvědčil,
že jste v pořádku.

Máš nějaké novinky o Christine?

Cože?

Odhlásila se?
Kdy?

Děkuji.

Kdo to byl?

Jsi pořád tak zvědavá?

Inspektor tu nebyl jen tak náhodou,
sledují nás.

Inspektor?
Vždycky něco hledá.

Bohužel pro něho...

Ani neví, co vlastně má hledat.

Možná bude lepší,
když co nejdřív odjedeme.

Ale proč?
Čeho se bojíš?

Tak to není.

To ty, na někoho čekáš.

A kdo by to asi tak měl být?
Nikoho nečekám,

jsem tady, s tebou
a to i přesto, že se tu nudím.

Nech toho!
A nešermuj tady s tou pistolí.

Polož ji.

Fajn?

Ach Bože! Zase začíná, slyšíš ho?

Sestra se o něho postará.
Já jdu pryč.

Vezmi mě s sebou.

Tu noc křičel úplně stejně.

- No tak.
- Pojďme někam.

- Musím odsud vypadnout.
- Dobře, pojďme se projít.

Je pravda, že tu žije nějaká obluda?

Moc čteš.

Není to monstrum,
je invalidní.

- Viděl jsi ho?
- Ano, chvíli po té nehodě,

ubožák, má jenom levou ruku.

Jsi hotový?

Pojeďmež.

- Omluvte mě.
- Zapomněl jste něco?

Ne, chci si s vámi promluvit.

- Co potřebujete?
- To vy mi musíte něco říct.

- Co je to?
- Anonymní dopis, napsala jste ho ale vy.

Nezapírejte to.

Ověřili jsme si to na vašem psacím stroji.

Uvedla jste nějaká obvinění
a já bych je rád ověřil.

Neobviňuju lidi z vraždy anonymně.

A jak víte, že mluvím o vraždě?

Nenapsala jsem to.

A když jsme mluvila o vraždě,
tak proto, že mám své podezření.

A to proč?

Prosím vás, už takhle to tu mám obtížné.

Se mnou můžete mluvit otevřeně.

Pokud se vaše podezření nepotvrdí,
nikdy se o tom nikdo nedozví.

Pletu se,
nebo snad opravdu nemáte ráda paní Luganiovou?

Proč?
Jaký k ní máte vztah vy?

Víte,

paní Luganiová se zdá být
docela rozhodnou ženou.

A z toho, co jsem doposud slyšel a viděl,

mi připadá, že se svým manželem
dobře vycházela.

To není pravda,
je pokrytecká,

jenom předstírala, že ho miluje,
ve skutečnosti ho nenáviděla.

Opravdu?

- Věděl to?
- Později ano.

Hodně ho to trápilo.

Tak proč si potom udělal životní pojistku?

Musel si uvědomit,
že to může být pro něho nebezpečné.

Anna o tom vůbec nevěděla.

David jí to nikdy neřekl.
Možná i proto, že měl strach.

Dokonce, i když ji miloval.

Takže se o tom dozvěděla až po jeho smrti.

- Jste si tím jistá?
- Naprosto.

Věděl o tom akorát doktor Bossi a já.

David chtěl, abychom byli svědky při podpisu.

Na tom ale nesejde.
Je to Paolo Morandi...

Měla s ním románek.

A tu noc, kdy zemřel,
mu podávali jeho léky.

- Jaké léky?
- Nevím, ty lahičky zahodili.

Tvrdíte, že paní Luganiová
měla poměr s Paolem Morandim.

Jste si jistá?
Soud potřebuje důkazy.

- Důkaz.
- Jistě.

- Nechala ho žít u sebe.
- A předtím?

Předtím žil v Miláně.

Posílal jí dopisy
a ona si je schovávala.

Anno, doufám, že zase nezačneš brečet.

Všechno se změnilo.

To ale není má chyba.

Promiň, také mám obavy.

Je to žena, nebo ne?
Chceš zůstat sní.

- Řekl jsem ti, že do toho ti nic není.
- Ale je.

Zbláznil jsi se do té tanečnice.

Říkám ti, že o nic nešlo,
proč mi nevěříš?

Nelži mi, ty peníze, které jsem ti dala,
jsi utratil za ní.

Fajn, tak už mi další nedávej
a přestaň mě špehovat.

Chci jenom...

Ne, miláčku.

Děláš mi z života peklo
a já už toho mám dost.

Mám toho dost,
uvědom si, co děláš.

Nehádejme se prosím,
miluju tě, zapomeň na ní.

Prosím, Paolo.
Je to i pro tvé dobro.

Kam jdeš?

Schovávala si je sem.

- Ty dopisy?
- Ano, byly tady.

Jestli byly tajné,
pravděpodobně je schovala někam lépe.

Dobrý večer, vrátil jsem se sem
a vy jste tu byla, tak...

- Otevřela jsi tu skříňku?
- Ne, je to má vina.

Můžeš jít,
ale příště už se takto nechovej.

- Doufám, že mi to můžete vysvětlit.
- Samozřejmě.

Nemyslím si, že jsem vás překvapil,
že tu jsem.

Myslíte si, že někdo zavraždil mého muže.

- Kdo ale?
- Ano... kdo?

A tím vyvstává otázka...

Můj muž zemřel na srdeční záchvat.

Srdeční záchvat?
Nebo na lék předepsaný na srdce?

- Samozřejmě, že podezříváte mě.
- V tuto chvíli nepodezřívám nikoho.

Chci vám uvěřit.

Řekněte mi, co víte,
ať vám pomohu.

Jenže já nic nevím,
co vám tedy mohu říct?

Povězte mi o Paolovi.

Mluvil jste s Elizabeth
a uvěřil jejím lžím.

Možná.

Faktem ale je,
že vy dva jste si velice blízcí.

Žije tu snad, ne?

Je mým účetním.

Dobře, prozatím to beru
jako vaše oficiální vyjádření.

Obávám se ale,
že se co nevidět opět shledáme.

Podvod je velmi nebezpečná hra.

Hezký večer.

Co chceš?

Carlovi není dobře,
nemůžu ho uklidnit.

Tak zavolej doktora.

Ty jsi přeci sestra,
na co čekáš?

Ano, ale...
Není to tak...

Elizabeth, co se děje?

Co to s tebou je?
Zavolej mu.

Nemůžu.
Slyšíte ho.

Musím ho uklidnit.

Otevři!

Elizabeth.

Někdo ji zabil,
slyšela jsem výstřel.

Běžela jsem nahoru
a takhle ji našla.

- Uklidni se.
- Bylo to strašné.

Klíč.
Vzala si ho!

Nechala jsem tu skříň otevřenou.

Ať už to byl kdokoliv,
udělal nám laskavost.

Ty ale...

- Kde jsi byl?
- Ne, akorát jsem přijel.

Co si to sakra myslíš?

Nic.
Musíme zavolat policii.

Počkej.

Nic jiného teď udělat nemůžeme.

Poznáváš ji?

To je tvoje pistole.

Co tu dělá?

Policii.

Ráda bych mluvila s inspektorem Perrottim.

Je to důležité.

Stala se vražda.

Jsem paní Luganiová.

Jak se to stalo?
Jak byla zavražděna?

- Víc vám prozatím říct nemůžu.
- Jsou nějací podezřelí?

Řekněte nám něco.

Všichni běžte ven.
Tohle není žádné prohlášení.

Tak teď jste zašel už opravdu daleko,
vypadněte.

Byla jste sama doma,
ta zbraň vám patří.

Kulka je stejného typu jako ta,
kterou našel kolega venku.

Najdu motiv a žádný soudce na světě
vám neuvěří.

Vzal všechny její úspory;
půl milionu.

Mě podezřívat nemůžete.

Může to být krádež jenom na oko.

- Vám se něco ztratilo?
- Myslím, že ne.

Při prvním vyšetření těla,

jsme našli těsně pod krkem kousek světlejší kůže.

A?

Patolog říkal, že oběť nosila přívěšek.

Třeba byl také ukradený,
to by dávalo smysl.

- Ale proč?
- Pokud to byla krádež.

Jistě, krádež, ale mí lidé při vyšetřování
našli tento přívěšek.

Musím uznat, že jste ho schovala velmi dobře.

Já?

Jsou na něm vaše otisky.

"Elizabeth, s láskou David."

To dokazuje, že byla milenkou vašeho muže.
To je dostatečný motiv.

Já ji nezabila, přísahám.

Vzala jsem to potom.

- Nechtěla jsem, aby o tom někdo věděl.
- Jenom proto?

Ano.

Chci vám věřit a to říkám
s naprostou upřímností.

Jenže je to jenom vaše slovo
a při soudu rozhodují důkazy.

A ty jsou bohužel všechny proti vám.

Promiňte, pane inspektore.

Je to důležité.

- O co jde?
- Volali z pitevny,

doktor tvrdí, že stopy na krku naznačují,
že byla uškrcena.

Musela hodně bojovat.

- Ještě něco?
- Ano.

Tlak na kůži byl tak násilný,

že není možné, aby to udělala žena.

Vrahem je muž.

To je dobrá zpráva.

Pošlete mi sem Paola Morandiho.

Můžete jít, madam.
Prozatím mi to stačí.

Stačí?

Ano a prosím, aby ten rozhovor
zůstal jenom mezi námi.

Samozřejmě nemůžete nikam odcestovat.

Je to nevyhnutelná formalita.

Posaďte se.

Kde jste byl, když byla zavražděna?

Už jsem to říkal,

Na silnici před domem.

Slyšel jsem výstřely,
tak jsem vyběhl z taxi.

Řidiče už hledáme.

Vy mě podezříváte.

- Mám alibi.
- Poslechněme si ho.

Nechci být indiskrétní, inspektore,

ale proč mě podezříváte?

Jsem ve službě skoro dvacet let
a jedna věc se nemění.

Vždycky jste moc arogantí na to,
abyste se nebáli.

A nikdo se nebojí jen tak bez důvodu.

Měl jsem štěstí,
mluvil jsem přímo s řidičem.

- Přijel na stanici.
- A?

Potvrdil to,
co říkal tady pán.

A také slyšel výstřely.

Zkušenosti...

Fakta jsou jasná,
můžete jít.

- Takže jsme zase na začátku.
- Ne tak docela.

Přišel doporučený dopis pro pana Morandiho,
chcete ho?

- Řekl jste o tom Morandimu?
- Ne.

- Dejte mu ho.
- Ano, pane.

Možná mám řešení.

- Netuším.
- Farraone,

někdo napíše v rychlosti doporučený dopis.

Spolupachatel.

Doufejme, že nás ten dopis přivede
na správnou stopu.

Odvolejte lidi, Morandi si musí myslet,
že si může dělat, co chce.

- Kávu, prosím.
- Ano.

Pozor, sledují nás.

Udělej něco,
pusť nějakou hudbu, honem.

Dělej.

Ano, to vám mohu pustit.

Sleduje mě, je venku.

Chovej se prostě normálně.

- Kolik stojí tohle?
- 500, je velmi kvalitní.

- Proč jsi mi to neřekla?
- Chtěla jsem na tebe zapomenout.

Nevím, prostě zmizet.

Dokonce jsem i změnila práci.

Ale když jsem se dočetla o té vraždě,
došlo mi, že budeš mít problémy.

Paolo, miluju tě.

A co dítě?

- Nemohla jsem to udělat.
- Ne, byla chyba to po tobě chtít.

Potřebuju tvojí pomoc.

Fajn, vezmu si tenhle,
kolik stojí?

Na, kup ojeté auto,
které nebude moc nápadné.

Zbal si věci
a přijeď k mému starému hotelu.

Proč?
Chceš utéct?

Jdou po mě.

Myslí si, že jsem to udělal já.

Nevykašli se na mě.

Ani na minutku jsem ho neztratil,

v jednom baru mluvil se servírkou
a dal jí nějaké peníze.

Ta pak šla rovnou do autobazaru

a koupila ojeté auto,
stálo půl milionu.

Prý to bylo všechno,
co měla.

Půl milionu.

Skoro stejná částka,
jako ta, co zmizela sestřičce.

Tím, že utečeš,
akorát přiznáš vinu.

Budeme za hranicema,
než si policie něčeho všimne.

Dej mi klíče,
dám ti tam zavazadla.

Ne, to je nesmysl.

Nesmysl je zůstat tady.

Nebo snad chceš jít radši do vězení?

A je tu ten chudák,
nemůžeme ho opustit.

Pořád lpíš na tomhle zatraceným baráku!

Kdykoliv nás můžou zatknout.

Strávíš svůj život ve vězení
a budeš jenom doufat, že tě někdo nakonec osvobodí.

Dobře.

Postarám se o Carla.

Rychle.

- Kde je auto?
- Je venku, myslím ale, že mě sledovali.

Cože?

Do prdele, jsou tam.

Jsme v pasti.

Vem ten kufr,
honem.

Musíme se rozdělit,
počkej na mě u mýtné brány,

za hodinu tam budu.

Co uděláš?

Jdu pro Annu, pojede s námi.

Proč by měla?

Jsi cvok?
To ji chceš vzít s sebou?

Ano, jsem cvok a co jako?

Dělej, půjdeme zadem.

Dobrý.

Takže u té brány.

Hej, Morandi, dobrej.

Dobrý večer, doktore.

- Mohu vás někam svézt?
- Šel jsem domů.

Fajn, nastupte si.

Jmenuje se Ravassi.
Paolo Ravassi.

Zkontroloval jste záznamy v Miláně?

Odsouzený na tři roky
za gamblerství a pašování.

Fajn, fajn.

Jasně, když ho dostanu,
pošlu ho k vám.

Děkuji, Calamberti.

Nejmenuje se Paolo Morandi,
ale Paolo Ravassi.

Ravassi... nejmenuje se tak ta sestřička paní Luganiové?

Samozřejmě, samozřejmě!

Paolo je její bratr.

Proto se všemožně snažila
mu pomoct.

Myslel jsem si, že by bylo divné,
kdyby měla milence.

- Proč?
- Protože...

Kdo ví?
Farraone, co vy vlastně víte o ženách?

"Agent Passani volá
inspektora Perrottiho."

- Máte ho?
- "Zmizel nám."

- "Byl tu ještě jeden východ."
- No tak to je skvělé, Passani.

"Sledujeme tu ženu,
snad nás k němu dovede."

- Neztraťte ji.
- "Ano, pane."

Co píšou noviny?

Jako vždy,
obviňují nás z neschopnosti.

Tady je fotka toho postiženého.

Prosím?
Haló, vila Serena.

Tady je paní Luganiová,
volala jsem ohledně toho nemocného muže tady.

Pospěšte si prosím.
Děkuji.

Ano... jsem to já.

Živý a zdravý.

Copak jsi to nečekala?

Místo mě byl pohřbený Carlo.

Bylo to pro něj vysvobození.

A teď...

Teď už jenom musím počkat na tvého Paola.

A potom...

budu mít 300,000,000 lir.

Začnu nový život.

Někde jinde.

Možná v Jižní Americe.
Co myslíš?

Proč to děláš?

Snad ti Bůh odpustí, Davide.

Neboj, s ním si taky poradím.

Myslíš, že jsem se pojistil proto,

abych tě udělal bohatou?

A tvého milence?

Jsi neskutečně naivní.

Jsi zvíře,
jak jsem s tebou mohla žít Davide?

Davide?

David Lugani je mrtvý.

Zabila jsi ho.

Ty a Paolo.

Policie si tím je jistá.

A také jsou přesvědčení,
že jsi zabila Elizabeth.

Elizabeth!
Proč jsi ji zabil?

Musel jsem jí zastavit.

Vždycky mě poslouchala,

ale pak jsem si uvědomil,

že jí jde jen o peníze.

Tak jsem se jí musel zbavit!

Stůj!
Ruce vzhůru!

Ano,

doktor v tom jede se mnou.

Jak bych to jinak bez jeho pomoci zvládl?

I když jsem ho k tomu
musel trochu přinutit.

Že ano, doktore?

Našel jsem jeho slabinu,

je to feťák.

Trochu jsem ho vydíral
a tak ho přesvědčil.

Možná mě nenávidí,
ale naučil se hrát sám za sebe.

Takže dostane trochu z dortu.

Neplýtvejme ale časem,
honem.

- Co chceš udělat?
- Pomůžu ti pryč.

Nechtěla jsi snad utéct?
Bude to skvělý útěk,

policie si bude myslet, že jsi zmizela s penězma
po tom, co jsi se zbavila Carla.

Ve vinném sklepě se určitě dobře schováš.

Do prdele.

Ne!

Jdeme.

- Půjdeme skrz sklepy.
- Vchod je ale hlídaný.

Probouráme zeď páčidlem.

Dej mi to.

Dělej.

Utekli tudy.

Honem.

Jsou pryč.
Dej mi to.

Zatracené místo.

Kde může být východ?

Nesmíme se zranit.

Tady je to.

Poznal jsem to tu,
konečně vím, kde jsme.

Tady, tohle je uzavřený východ.

Dej mi to páčidlo.

Měl jsem tušit,
že nemůžu věřit feťákovi!

Vypadněte!

Ztraťte se!

- Nebolí to?
- Ne.

- Měl by ses něčeho napít.
- Nedáte si drink, inspektore?

Ano, skvělý nápad.

Tohle vám pomůže.

Venku čekají novináři,
co jim řekneme?

- Pošlete je pryč.
- Ne, nechte je.

Zaslouží si to.

Díky jejich fotce jsme to stihli včas.

- Ať počkají.
- Ta fotka postiženého,

drží přikrývku v pravé ruce,

ale věděl jsem, že Carlo může hýbat
jenom levou rukou.

Christino.

Teď, když jsem tě poznala,
vím, že jsi pro Paola ta pravá.

Děkuji, s tvojí pomocí
bude snažší na něho počkat.

Promiňte.

Měli bychom jít.

Vím, že to trvá,
když se zamilovaní musí rozloučit.

Paní, rád bych si s vámi promluvil.

Chci se jenom rozloučit.

A co Paolo?

Pokud se bude chovat rozumně,

jak to říct...

Pokud se bude snažit polepšit se,
přilepší mu to.

Inspektore,

doufám, že je to začátek našeho přátelství.

Já také, madam.

Tiše.

Subtitled by Monty On The Run,
český překlad pepua v roce 2011.