Original subtitles

Pojď se podívat.

Prasklá trubka?

Už zase.

Zajedeme do kina?

- Plnou nádrž, pane? - Ano, plnou.

Jistě…

Budu na té pracovní cestě déle, než jsem myslel.

- Vážně? - Přes měsíc.

- Můžu jet s tebou? - Ne.

Proč ne? Nikdy jsem nebyla v New Yorku.

Pojedeme někdy společně na dovolenou. Opravdovou dovolenou.

Firma to nevidí ráda, když si na pracovní cestu bereme manželky.

Beaujolais? Bordeaux? Beaujolais. Dobře vychlazené.

- Já nevím. - To nevadí.

Poprvé zůstanu v Paříži úplně sama.

- Madam. - Pane.

Vyzvedneš mi kabát z čistírny?

Zkontroluj…

Ano.

Neboj se.

- Myslím, že mám vše. - Určitě.

Na nic jsi nezapomněla.

Zítra jdeš na večeři s Helene a Jacquesem.

V úterý do divadla s Anne a Gillesem.

A ve čtvrtek? Oběd u matky.

Ráda tě uvidí.

V pátek přijde na večeři Jerome.

- Ten tě také rád uvidí. - Mám Jeroma ráda.

V sobotu odjíždíš na víkend k Vincentům.

- No vidíš. - Vše máš naplánované.

- Musíš být ráda, že odjíždím. - Ne.

Alaine? Slyšíš to?

- Co? - Ten hluk shora.

To není zas tak nahlas.

Někdy mě to uprostřed noci vzbudí.

Neexistuje ekvivalent. Některá slova nejdou přeložit.

Jistě, ale…

Jaká byla cesta? Počkej.

- Madam. - Dobrý den.

- Dobrý večer. - Dobrý večer.

Pán a paní se omlouvají, ale nejsou doma.

Museli s dcerou do nemocnice.

- Nic vážného, doufám. - Slepé střevo.

Aha.

Zavoláte později?

- Ano, zítra. Děkuji. - Dobrá.

SKRYTÁ KRIZE

Řídíte velmi dobře.

Viděla jste to auto? Neviděla?

Neřídíte vůbec špatně.

To je super.

Jsem si jist, že jste vynikající řidička.

Mimochodem, dokud na to myslím.

- Řekneme si to zítra - Dobrá.

- Ne, to ne. - Promiňte, snad vás neobtěžuji.

Prosím, co to znam…

Zešílel jste?

Jste moc hezká.

Chtěl bych vám něco vyprávět.

Znáte příběh Alphonseho Allaise?

Jeden chlápek pronásleduje…

Co je na tom k smíchu?

Chlápek sleduje ženu na ulici.

A říká: „Hej, tohle je moje ulice.“

Žena se zastaví před jedním domem. A on říká: „Hej, tohle je můj dům.“

Žena nastoupí do výtahu. On říká: „Tohle je můj výtah.“

Ona dojede na svoje patro,

otevře dveře a on říká: „To jsou moje dveře.“

Otočí se a v tom ji pozná. A říká si: „To je moje žena.“

- Zvláštní, ne? - Ale já nejsem vaše žena.

Já vím, že nejste moje žena.

- Líbil se vám ten příběh? - Ano.

- Co? - Ano.

Alphonse Allais, ujde.

Ale ten konec.

No jo.

Chci jen říct,

když vidí svoji ženu a pomyslí si „moje žena“,

řekne „promiňte“ a odejde.

- Není to legrační? - Velmi.

- Přijdu vám vtipný? - Ano.

Přijdu vám zábavný? Rozsvítím.

Ještě jeden příběh, tentokrát z bible.

„Budiž světlo. A bylo světlo.“

Jsem unavená. Půjdu si lehnout.

- Ale trochu jsem vás pobavil, ne? - To jistě.

- Pokud neodejdete, zavolám manžela. - Možná ani nemáte manžela.

- Nebo není doma. - Dobrou noc.

- Je doma? - Na shledanou.

Poslechněte, ještě jedna věc.

Sklenici vody.

- Mám hroznou žízeň. - Jsem unavená, prosím, jděte.

Jsem opuštěný trosečník.

Ne, jsem vyčerpaná.

- Na shledanou. - Unavená?

Nemyslím whisky, jen čistou vodu.

Skleničku vody.

- Ano? - Ne.

Slyšela jsi to?

- Nedotýkej se jí. - Zavolej policii!

- Carole? - Musíme to promyslet.

Co se tady stalo? Panebože.

Madam. Jdu za vámi.

Nedotýkejte se jí.

Nemůžeme ji tu takhle nechat.

Pardon.

Terasa?

Carole…

Carole…

Nebojte se, madam.

Mluvil jsem s doktorem, už je na cestě.

Bude lepší, když z toho policii vynecháme.

Pokud by vám to nevadilo.

Mně také ne.

Nemáte deku navíc?

- Jistě. - Děkuji vám.

- Nechcete antiperle? - Jistě.

Znáte paní Renonovou dobře?

- Koho? - Marthu Renonovou.

Ne.

Ale…

- Co to s tím má co dělat? - Děkuji.

Jdeme.

Děkuji vám.

Uvidíme se ještě?

- Co? - Uvidím vás ještě?

- Sbohem. - Sbohem.

Ne, mám se dobře.

Jen se necítím úplně fit. Bolí mě hlava.

Ne, vůbec se tu nenudím.

Dobře, Alaine.

Také mi chybíš. Ahoj.

- Le Figaro? - Tady.

- Máte i L’Aurore? - Ještě máme.

L’Humanité.

A France-Soir.

Očekávám dopis.

Asi se to na poště nějak zdrželo.

Pane Nansoite, vaše pošta.

Doufám, že jste se přese všechno dobře vyspala.

A co ona?

Kdo?

Jo, Carole?

Přivodila si zlomeninu,

ale hlavně si potřebuje mentálně odpočinout.

Tělo pády snáší lépe než hlava, není-liž pravda?

Jak dlouho už je váš manžel pryč?

Odjíždíte na Vánoce?

Do hor?

Bude sněžit i tady, ale…

To je výtah rozbitý?

Ne, funguje.

Paní, nevzala jste si omylem dopis pro pana Nansoita?

Ano.

Omlouvám se, úplně jsem zapomněla. Nemám ho tu s sebou.

Zapomněla jsem ho vzít.

Bylo v něm něco pro manžela…

Hned vám ho donesu. Moc se omlouvám.

- Je krásná. - Ta dívka, co teď vejde…

- Dobrý den. - Dobrý den.

- Já jsem Jacques. - Dobrý den.

Není snadné vás zkontaktovat.

Zapamatoval jsem si jméno, Renon.

Našel jsem je v telefonním seznamu. A křestní jméno?

- Martha. - Jacquesi, Martha.

- Těší mě. - Nechápu, proč…

Podívejte, na titulní straně France-Soir,

a titulek mluví o zmizelé dívce Carole Mattonové.

Není to ta samá žena?

Co to děláte? Já nejsem…

- Jsem novinář z France-Soir. - Je novinář.

To mě nebere.

Možná byste mohla něco zjistit.

- Co chceš dělat? - Ten muž je přece váš soused.

- A já bych? - Nevím…

Nechci, abyste si hrála na detektiva.

Jen něco zjistit…

Jsem navíc cizinka. Těchto věcí se bojím.

Dostane se to do novin a…

Jen musíte být nenápadná.

Nechci, abyste toho chlapa vyslýchala.

Jen buďte pozorná.

Ne, nikdy jsem ji neviděla.

- Jste si jistá? - Ano.

- Nikdy jsem ji neviděla. - Určitě?

Ke štěstí mi vůbec nic nechybělo, kromě toho nejdůležitějšího.

Byla jsem v Amsterdamu, Marrákeši.

Tam jsem onemocněla.

Rodiče byli rádi, že mě zase měli doma.

takže…

Vyhrála jsi.

Děti nás toho mohou tolik naučit.

No, už musím jít.

Mám krásnou známku do sbírky tvého otce.

Z Turecka.

Promiňte.

Když vás to tak zajímá, proč za mnou někdy nepřijdete?

Můžete se mě zeptat.

Nemusíte mi krást poštu a poslouchat za dveřmi.

Znáte ten příběh o motýlech?

Motýly zaujalo světlo v jednom okně.

Král motýlů chtěl vědět, co to je.

Jeden motýl letěl na výzvědy, pak se vrátil.

Popsal to světlo, co viděl. Byla to svíčka.

Král motýlů řekl, že takové světlo nezná.

Druhý motýl letěl na výzvědy a vrátil se.

Řekl králi, že to světlo pálí, a ukázal mu svá sežehnutá křídla.

Král řekl, že takové světlo nezná.

A tak letěl třetí motýl, vše už věděl,

ale nikdy se nevrátil.

Jeho tělo pohltily plameny svíčky.

A král motýlů řekl: „Ten už ví vše.

To, co on, my nikdy vědět nebudeme.“

Je to tu jak v Ali Babově jeskyni.

Sem dáváme vše, co lidé přinesou a zapomenou odnést.

Umělce to odrazuje, stejně jako lidi s dobrým vkusem.

Skvělé. Nenávidím umělce,

dobrý vkus, umění a podobné nesmysly.

Podívejte.

Stačí vystoupat jen o trochu výš,

a hned se změní perspektiva.

Nevadí vám ta hudba?

Ne.

Někdy hraji v noci. Ale tlumeně, samozřejmě.

- Doufám, že to není moc slyšet. - Ne.

Co hrajete?

Improvizuji.

Posaďte se.

Děkuji.

- Chcete antiperli? - Ne.

Jsou velmi chutné.

Takže, co o mě chcete vědět?

- Ale to vy jste… - Ne, ani to nezkoušejte.

Vím, že mě špehujete.

Je normální, že mě chcete poznat.

Tedy, myslím, že oba se chceme poznat.

Bydlíme tak blízko sebe.

Nepřijde vám to zvláštní,

žít ve společnosti, kde ani neznáte vlastní sousedy?

Proč na sebe nakonec sousedi vzájemně

volají policii?

Jak je té dívce?

Carole? Carole Mattonové,

- když už víte, jak se jmenuje. - Ale…

Ale vězte, že ji hledá policie.

Může nás všechny dostat do maléru. Včetně vás…

Carole mi přivedli pozdě.

Kde je teď?

Na bezpečném místě.

Musíme být opatrní.

Naše praktiky nejsou považovány za legální.

Mohu ji vidět?

Ano, jakmile to bude možné, můžete.

Nehrozí ji něco?

Koukám, že mi nevěříte.

Já ji z toho okna ale nestrčil, víte.

Udělala hloupost.

Nebezpečný experiment…

Možná tomu porozumíte později.

Přijde mi, že si v tomto městě připadá osamělá.

Dnes je smutná kvůli tomu dešti.

Na samotu je těžké si zvyknout.

A vy na ni zvyklá nejste.

Tady ne.

Přijdete si tu jako cizí?

Cizinka?

- Jste Španěl? - Ne.

Lidé jsou často cizí sami sobě.

Mohl bych se podívat na ten přístroj, co teď používáte?

Nic vám nevyčítám.

Děkuji.

Říkal jste, že vám přijdu nervózní,

je to zvláštní. Všichni vždycky říkají,

že vypadám zdravě, vyrovnaně, uvolněně, ale ve skutečnosti

jsem plna úzkosti.

Ale není to vidět, protože…

Nervózní a úzkostný je dnes každý. Je to normální.

Aha!

Ano.

Nejnovější model.

Zázrak techniky.

Existují i lepší způsoby, jak překonat zeď.

Koukám, že ráda nakupujete v antikvariátech.

Ne, já ne.

To tam dal přítel manžela, jeden architekt.

Je uklidňující mít kolem sebe spoustu drobností, že?

Výjevy z našich snů jsou ale často hezčí.

Láká vás to?

Já nejsem ten, koho musíte poznat. Musíte poznat sebe.

Bojíte se mě,

protože se bojíte sebe.

Rozpleťte ty prsty.

Až pomine vaše zvědavost,

pochopíte, co chcete vědět.

Omlouvám se, je tu hrozný nepořádek.

Přišli jsme o paní na úklid.

Taky proto tu není uklizeno.

Uvolněte ty ruce.

Přijďte, kdykoliv budete chtít.

Ale nemá cenu mě špehovat.

Spěte s hlavou na východ.

Já…

Chtěla jsem vám říct,

ohledně tamté noci,

víte, já taková nejsem.

Svého muže nepodvádím.

Poslechněte,

do toho mi nic není.

Ano, ale viděla jsem na vás, že jste překvapený.

To ano,

měl jsem za to, že jste svému muži věrná.

Ale „věrná“ je jenom slovo,

mnoho to neznamená.

Není to touha, je to jako…

Jako závrať.

Je to náhlá touha nechat tělo prostě být.

To byla touha.

Touha má často

podobu tísně, úzkosti.

Je to strach.

Z čeho?

K tomu se dostaneme. Pokud budete chtít.

Nyní stačí, když mi budete věřit.

Věřím.

Věříte mi?

Věříte…

Uvolněte ruce.

Dobře.

Pamatujte, že já nic nedělám.

Nic nedělám.

Ještě se k tomu vrátíme.

Tohle je pěkné.

Jednoho dne

vám budu vyprávět příběh o Bohu a jeho démonech.

Všichni dnes vlastní něco orientálního.

Ale vy neznáte pravý význam…

Ale jednoho dne

vám budu vyprávět příběh

o Bohu a démonech.

Hezký večer.

Haló?

Je někdo doma?

To jsme my!

Martho!

Všechno nejlepší!

- Co se děje? - Všechno nejlepší k narozeninám!

Podívej!

Máš přece narozeniny!

Položím to sem.

- Ale nemám je dnes. - Ale jistěže ano.

- Samozřejmě! - To máš takový malý dárek.

Ježíši, to je hrozný.

Hrůza!

Nic moc nemám.

Víc jsme nesehnali, skoro všechno je už zavřené.

Mají už zavřeno, no.

Hlavně to nepřevrhni.

Tady je šunka.

Postaráš se o tu šunku? Tady na, on je moc opatrný.

Kde máš vývrtku, Martho?

Vývrtku?

Je v téhle domácnosti nějaká vývrtka?

Tady není vůbec nic!

Co to je?

Shora jdou nějaký zvuky.

To jsou ty moderní domy.

Jako by byly z papíru.

Jiné bydlení teď není.

Ticho.

Kdo chtěl tu vodu?

- Já. - Já bych si dala.

- Proč ovocné? - Vždyť to je divné.

Henri je trochu…

Rito, o co jde?

Co se tady děje?

Co mají být ty skvrny na stropě?

Zvláštní.

Než se začneš zabývat odpověďmi,

musíš se naučit pokládat otázky.

Ptát se, jak dýcháme.

Odpovědi mě nikdy neuspokojí.

Chci vše, nebo nic.

Všechno, nebo nic, je to to stejné.

Nauč se nic nechtít,

a najednou budeš velmi blízko všemu.

Dítě se ptá:

„Proč mám dvě nohy? Proč mám hlad?

Proč mě něco bolí? Proč máme den?

A proč přichází noc?“

Takové dítě je zvídavé, „bdělé“.

Tenhle muž neví o nic víc než to dítě.

Spí.

Hůř: je mrtvý.

Ale společnost se bojí, že se probudí.

Když ti realita nestačí,

tvrdí o tobě, že jsi labilní, že před realitou utíkáš.

Chtějí tě vyléčit.

Náš Mistr tomu říká „být uspán“.

Bohaté rodiny vyberou soukromou kliniku,

kde znají psychiatra.

Chovali se ke mně, jako bych byla šílená,

včetně všeho mučení, které to zahrnuje.

Doktor byl úplně vyšinutý.

Prováděl mi toho tolik,

že mi sestra snížila dávky. Styděla se, že je toho součástí.

A tak jsem…

Celé to období mám rozmazané.

Podařilo se mi kontaktovat nějaké přátele,

a když se o můj případ začala zajímat policie

a rodiče mě chtěli poslat do Švýcarska, tak mě…

Tak mě unesli.

Moji přátelé. A…

Jejich metody nemohly zabít dětství.

Dětství bude mít poslední slovo.

Věřím tomu.

Karel Marx říkal:

„Už nestačí svět jen interpretovat,

nyní jej musíme změnit.“

Ale jak můžeme vylepšit něco, čemu nerozumíme?

Kdo může říct, že rozumí vesmíru?

Kdo může říct, že porozuměl lidstvu?

Nemáte pocit, že pořád jen balancujete na hraně?

Nikdy nejste spokojená,

ani se necítíte naplněná, že ano?

Jste napjatá.

Nejdřív musíte osvobodit tělo.

Vy ničemu rozumět nechcete.

- Odejděte. - Ale…

- Co jsem udělala? - Nebuďte pokrytec.

- Ničemu nerozumím. - Vím, co si myslíte.

Na nic jiného nemyslíte. Jste posedlá sexem.

- Vypadněte. - Ale co jsem udělala?

Podívejte…

Vraťte se, až si pročistíte hlavu.

Jděte.

Alaine…

Ne, to nic.

Miluju tě, víš. Ale…

Ne, to nic není.

Ano.

Ano.

Ne… napíšu ti.

Všechno ti napíšu.

Ahoj.

Dobrý den. Pojďte dál.

Dveře byly otevřené,

tak jsem vešla.

Mé dveře jsou vždy otevřené, stejně jako bývaly v kostelech.

Pojďte, představím vás přátelům.

Ne, nechci vás obtěžovat.

Zjistíte, že mě obtěžovat nikdo nemůže.

Chcete mi něco říct?

Není to důležité. Vrátím se později.

Naopak, je to velmi důležité,

najít někoho, s kým si člověk může promluvit.

Řekněte.

Chtěla jsem se vám omluvit za minule.

Asi jsem vás špatně pochopila.

Ne.

- Máte strach? - Ano.

Bojím se.

Bojím se mluvit s lidmi, které neznám.

Víte, v mé domovině jsem měla přátele…

Pokračujte.

Já nevím.

Když jsem tady potkala někoho na ulici,

a on se na mě usmíval, nejprve se mi to líbilo,

ale pak jsem zjistila, že ten úsměv znamená jen, že se s vámi chce vyspat.

Ano.

Tam se touha potlačuje. Tady se vyvolává.

Ale existuje i třetí cesta.

Pojďte.

Tohle je paní de Lanzmannová.

Paní de Lanzmannová se bere příliš vážně.

A to je jediná její slabina, o které vím.

Svěřím vás do jejích rukou.

Pomůže vám.

Myslím, že naše sousedka je připravena

na zasvěcení.

Posaďte se, Martho.

Díky. Nabídněte si něco k jídlu.

Sušenky jsou vynikající.

- Dáte si? - Ne, děkuji.

No, tak já vám tu nechám.

Pojď se mnou.

Mám nápad.

Ty o všem rozhoduješ.

Slyšela jsem, že vám nedělá dobře samota.

Dejte si s námi čaj.

- Budete se cítit lépe. - Díky.

Máme tu dnes několik nováčků,

kteří tu jsou na první lekci.

Ale kvůli tomu jsem nepřišla.

Musíte snad někde být?

Ne.

Nuže…

Zůstaňte tu s námi. Budete se cítit lépe.

Proč se zajímáte o naše učení?

Abych byla upřímná, tak nevím.

Ale vím, že to není jen ze zvědavosti.

To jsem si jistá.

Jste jako všichni začátečníci.

Nikdo z vás neví, co hledá.

Neví, jestli něco hledají.

Přijdou a naučí se vše nazpaměť.

A pak najednou mají strach.

Bojí se,

protože spatřili něco, co je překvapilo.

Takže se vyděsí

a utečou.

A co je s nimi pak?

Vrátí se ke starému životu,

jen jsou ještě smutnější,

protože nemohou zapomenout na to, co viděli.

A nemůžeme strach nějak kontrolovat?

Uvědomíte si, že nová realita

není o nic děsivější než ta stará.

Občas je to vlastně uklidňující,

protože začnete vidět jasněji a začnete poznávat sama sebe,

dojde vám, co chcete.

- A to je cíl? - Ne.

Ten, kdo se na cestě zastaví, nikdy nedojde do konce.

Ale ten, který si na cestu svítí světlem,

které obdržel…

aby získal sílu,

nebo nadvládu,

cíle také nikdy nedojde.

Moc, kterou tu získáte, nesmíte zneužívat.

Teprve až pochopíte tohle, pochopila jste vše.

Zbavte se automatických reakcí.

Udělejte si čas jen na sebe několikrát za den.

Běžte domů,

vstupte.

Zastavte se a stůjte nehybně.

A pomyslete si: to je moje ruka.

Já jsem já.

Myslím, že mám dobré vodítko.

Dozvídám se o nich a jejich cestě.

Takže pokud to bude fungovat…

A co přesně je to za cestu?

Nevím přesně, něco jako hledání ducha,

nejsem si úplně jistá, co přesně dělají,

ale myslím, že je důležité najít tu dívku.

A nevymýšlíte si to?

Jistěže ne.

Zastavte se.

Řekněte: „Já jsem já.“

Dobrý den. Pojďte dál.

Možná jste překvapená, že jsem přišla sem,

ale čekala jsem vás na snídani už předevčírem.

Omlouvám se, úplně jsem zapomněla.

Zkoušela jsem volat.

Telefon musel být vyvěšený.

Tak jsem si říkala, že jediné, co mohu,

je přijít za vámi sem.

- Jak se máte? - Dobře, děkuji.

- Máte nějaké zprávy o Alainovi? - Ano.

- Ano. - Dostala jsem od něj dopis.

Už se brzy vrací, že?

Ano, za dva až tři týdny.

A co se to tu děje? Stěhujete se pryč?

Ne, jen chci vymalovat.

Aha…

To bude velká změna. Všechny ty nádherné knihy…

Ano… ale to se zase vrátí.

Jen jsem je přesunula, když budu malovat.

Ty květiny by potřebovaly trochu zalít.

Nedáme si šálek čaje?

Jistě, omlouvám se.

- Vy už nemáte paní na úklid? - Ne, odešla.

- Mám požádat tu svoji? - Ne, to nemusíte, ale děkuji.

- Takže, čaj… - Čaj.

Vyndám mléko.

To dělá pořád.

Možná trochu másla. Dáme si něco k jídlu?

To máslo už ale nevoní moc hezky.

Vy nejíte tady?

Jím, ale…

Tak vám doporučuji koupit nové.

Martho, doufám, že se vše urovná

a že byt bude čistý, než se Alain vrátí.

Vidím, že bez něho nedokážete žít.

Bez syna.

Sirény Apokalypsy je slyšet každý první čtvrtek v měsíci,

ale nikdo je neslyší.

Kdyby obyvatelé tohoto města

nebyli zdegenerovanější než kdejaká krysa,

vzali by nohy na ramena a město opustili jako potápějící se loď.

Můžete být mezi těmi, kteří s námi odejdou na bezpečnější místo.

Kam půjdete?

To zjistíte, až přijde čas.

Zhodnoťte dnešní den.

Zrekapitulujte si jej.

Uvědomte si, že co jste udělala špatně, co bylo zbytečné,

co bylo mechanické.

Uklidněte se.

Uvolněte.

Dýchejte.

Lépe. Házíte sebou

jak neplavec, kterého hodili přes palubu.

Mějte ve vodu důvěru.

Když ji nejdete, budete se vznášet.

A i když se potopíte,

uvidíte, že dokud máte dech pod kontrolou,

vyplujete zase na hladinu.

Vyplujete zpátky na vzduch,

směrem ke slunci,

směrem ke světlu.

Nyní se vznášíte.

A v životě se budete vznášet stejně jako na té vodě,

tedy pokud budete důvěřovat

živlu, které vás nadnáší.

Myslíte si, že jsou probuzení?

Ne, spí.

Jako stroje s naučenými pohyby.

Čím komplikovanější stroj,

tím menší šance na probuzení.

Proto se moderní společnost snaží vás uspat o to víc.

Jak má mezi miliony strojů

člověk zůstat bdělý?

Zavřela jsem oči a cítila se probuzená.

Posaďte se.

Vemte si tyto šaty.

Tady odkládáme staré svršky,

které uchovávají zažitou rutinu a zvyky

a byly až příliš elegantní.

Počkejte, než pro vás přijdeme.

Máme tady takový zvyk, že se těchto věcí vzdáváme

ve prospěch komunity.

To ne, má pro mě opravdovou hodnotu. Ta perla patřila matce.

Komunitě odevzdáváme to nejcennější.

Je to tak. Jste tu pouze ze zvědavosti

a my vás přijali jenom z opatrnosti.

Počkejte.

Tady.

Děkuji.

Okamžitě jsem znehybněl.

Byl jsem přítomen.

- Už jsem na té cestě? - Ne!

Nezní to pravidlo tak, že…

Nezní to pravidlo tak,

že máme přestat toužit?

Ne!

Pravidlo zní, že je třeba udělat, co je třeba.

Jíst, když se jí, spát, když spíte.

A copak to nedělám?

Ne.

Když jíš, tak mluvíš,

a když spíš, sníš.

Co tam děláš, hloupá? Pojď si sednout.

Děkuji.

Jste ve škole poprvé?

Ano.

První den je náročný,

ale nejste v tom sama.

Škoda že jste nepřišla už před večeří. Mistr k nám promlouval.

Bylo to nádherné.

To jsem ještě neměla povoleno přijít.

Nejsem si jista, zdali jsem ten pokoj měla opouštět.

Už chápu. Musela jste tam všechno nechat.

Večer plný meditace.

Neměla jsem odvahu zůstat sama.

Nikdo mi neřekl, že…

Tady se nic neříká. Musíte to cítit.

Musíte se osvobodit. I od pravdy.

Protože pravda je jen další vězení.

Všechny pravdy byste měli nejdříve přijmout, a pak odmítnout.

Odmítnou oživení, odmítnout omlazení.

Co to máte za bláboly?

To jsou vaše vlastní myšlenky.

Chtěl po vás někdo, abyste je zapsal?

- Ne. - Žádám vás snad,

abyste přemýšleli v mých myšlenkách?

Přemýšlej ve svých vlastních, imbecile.

- Vidím ve tmě. - Tak proč máš svíčku?

Aby mě viděli ostatní.

Budete tu s námi žít?

- Ještě nevím. - Záleží jen na tom, co si přejete.

- Chcete se od všeho odpoutat? - Neví, co tu dělají?

Vybíráme ty, co jsou toho hodni,

aby se přidali se ke stavbě Noemovy archy.

Neposlouchej ty kecy. Je to tu samej šílenec.

Někteří odejdou sami. Zbytek si probereme sami.

Nejdůležitější je nežít v té prohnilé společnosti venku.

Je vidět, že šéf nemá problém

nacházet staré bohaté lidi.

Někde se musí začít.

Zen není snadné ovládnout,

je mnohem snazší jej najít. Měj se.

Neposlouchej ho. Ti, co mluví, neví.

Ti, co ví, nemluví.

Tvé tělo vysílá pozitivní vibrace.

Protimluv je život. Život je protimluv.

Ví Mistr o všem, co se tady děje?

Nesmíš dát na první dojem.

- Běžte - Ne.

Běžte.

Otevřu to.

Jestli chceš.

Běž! Tady bude fajn záběr.

To jo.

Psala jsem rodičům, aby mě nechali na pokoji.

Lucův kamarád mě přivedl za Mistrem.

Tak jsem se dozvěděla o Učení.

A na co jsi přišla?

Že před tím jsem nebyla sama sebou.

Předstírala jsem, že jsem se osvobodila.

Ale volná jsem nebyla. Ne doopravdy.

Učíš se, jak být šťastná?

Naučila jsem se být nešťastná,

jako lidé na odvykací kúře.

Brala jsi drogy?

Drogy…

Slova touhy po moci,

zvyky, které mnou prostupovaly.

To vše jsem musela nejdřív zničit, abych mohla vybudovat

něco nového a naučit se opravdu žít.

A teď tedy opravdu žiješ?

Zatím ne, ještě se to učím.

Proč jsi spadla z té terasy?

To už je minulost. Nepamatuju si příčinu.

Carole…

Víš, proč tu jsem?

- Ne. - Chci ti pomoct.

A já chci pomoct tobě.

Máš nějak moc otázek.

Dříve jsem také měla spoustu otázek, dohánělo mě to k šílenství.

A pak jsi to vzdala.

Ne, Mistr říká, že je to afirmace.

Protože někteří jsou tu s námi dnes poprvé,

chtěl bych, abychom se všichni představili

a několika slovy popsali svůj problém

a co právě cítí.

- Můj problém je strach… - Navázat kontakt?

Ano, a že o něco přijdu

nebo selžu.

Když jsem dospěl, došlo mi, že svět…

je špatný.

- To jsem… - A co jsi cítil?

Že bych měl žít na maximum, protože některé věci nejdou změnit.

- My ale jsme schopni změny. - Proto jsem tady.

Můj otec, který…

byl nejprve relativně agresivní,

ale který teď udělá vše, co matka řekne,

až tak, že jsem byla ponižována, protože lidé mi naslouchali

a souhlasili se mnou,

ale pak se ukázala matka a bylo po všem.

Nikdo už o mě neměl zájem, a tak…

Myslel jsem, že nemám právo žít. Dvakrát jsem skoro umřel.

Pocit, který mám spojený s dětstvím, je myslím…

Nebyl jsem sám. Měl jsem hodně přátel.

Ale hluboko uvnitř jsem byl sám.

- Odtržený od světa a… - A teď?

Teď jsem naštvaný.

- Martho? - Fajn.

Všechno bylo fajn.

- Všechno bylo fajn? - Ano.

Měla jsem skvělého otce, laskavého, zapáleného.

- Velmi milou matku. - Zapáleného do čeho?

Do všeho. Byl… Byl to rolník. Miloval půdu.

Byl úžasný. Pořád je úžasný.

- Byl i milující? - Ano, velice.

Ne příliš, ale velmi…

- A tvá matka? - Také byla.

Moje dětství bylo zalité sluncem a plné květin.

- To je moc hezké. - Ano.

Máš nějaké přátele, se kterými můžeš probírat věci?

Ano.

- Máš nejlepší přítelkyni? - Ano. Jednu.

- Jednu? - Ano.

- A jak to máš s muži? - V pohodě.

Ale nerada mluvím.

Poslouchejte mě.

Poslouchejte mě.

Poslouchejte mě.

Poslouchejte mě.

- Poslouchejte mě. - Slyšíme, Matthieu.

Poslouchejte mě.

Poslouchejte mě.

Poslouchejte mě. Nic necítím.

- Poslouchejte mě. - Co cítíš?

Nic.

Necítím se napojený.

Napojený.

- Máš problémy? - Ano.

Mám problémy.

- Mám problémy. - A dál, Matthieu.

Mám problémy.

Má matka ví…

Pokračuj, Matthieu.

Milujte mě.

Milujte mě.

Milujte mě.

Milujte mě.

Milujte mě.

- Pokračuj! - Milujte mě.

Milujte mě!

Miluj mě, mami!

Miluj mě, mami!

Pokračuj.

- Není to fér! - Pokračuj!

- Není to fér! - Pokračuj!

Není to fér!

- Není to fér! - Pokračuj!

Také máš problémy.

Musím jít.

Nekřič, ubližuje mi to.

Nekřič, ubližuje mi to.

Nekřič, ubližuje mi to.

- Nekřič, ubližuje mi to. - To není fér.

Můžeš být naštvaná.

Teď můžeš být vzteklá. Nic ti nehrozí.

Do toho, Odile!

- Není to fér! - Pokračuj.

- Není to fér! - Pokračuj, Odile!

- Není to fér! - Ano!

- Křič! - Pokračuj!

Pokračuj.

Do toho, Martino.

Pokračuj.

Vykřič se!

Pokračuj, Martino!

- Dost! - Pokračuj, Martino.

- Pokračuj. - Dost!

- Pokračuj. - Ne!

Můžeš křičet. Dostaň to všechno ven.

Dostaň to svinstvo pryč.

No tak!

Všechno, co řeknu, je správně. Všechno, co řeknu, je správně.

Všechno, co řeknu, je správně!

Nemůže přijít.

Je to důkaz, že jí není úplně dobře.

Když se někdo cítí pohodlně,

bude říkat, že problém mají ostatní.

Pokud jsme se sebou smíření, dokážete to přijmout.

Pokud to nejde, něco není v pořádku.

Maska se rozpadne.

Emoce jsou nakažlivé: to je princip skupinových terapií.

Ahoj.

Myslela jsem, že to je tvoje.

Martho, vypusť to ven.

Nech všechen ten strach a vše, co ti ubližuje, odejít.

Dostaň to ze sebe. A zbyde ti jen štěstí.

Jakmile to bude venku, je to pryč navždy.

Přijde moment, kdy už nebudeš mít co vypouštět. Pak už zbyde jen tvé já.

Proč jste nekřičela?

Bylo toho na mě moc. Nemohla jsem zůstat.

No právě. Mohla jste vybouchnout.

- To je nebezpečné. - Jako dynamit.

Když doktor není kompetentní, může dojít k sebevraždě.

Ale jednoho dne se naučí křičet všichni.

Křičet a plakat, zachránit se před vlastní minulostí, cítit se dobře.

Mám radost z toho, jak se to našim hostům dnes dařilo.

- Proč neučíte lidi, jak se smát? - Není třeba.

Lidé se začnou smát, když už nepotřebují vykřičet svoji bolest a vztek.

Pak můžete se smíchem říkat:

„Matka je děvka, otec je debil,

bratr je čurák, ale já jsem na tom dobře.

Mně je fajn.“

Smích zní vždycky skvěle.

No, mám ještě spoustu práce.

Nebudu plýtvat časem na imbecily.

Nikdo tu neříká pravdu.

Myslíš, že já ano?

Mistr udělá cokoliv, aby ti nahnal strach.

Aby ses bála víc a víc.

Někteří lidé opustili vše,

rodinu, práci,

a výměnou za to uklízejí záchodky.

Všichni jsou tu na hlavu.

Máš mě ráda?

To je vše, co pro mě můžeš udělat,

stejně jako já nemůžu udělat víc pro tebe.

Víš, můžeš odejít.

Omlouvám se, začínají mi téct nervy.

Není to Mistrova chyba, že za ním přicházejí ztracené duše.

Hledáme Carole Mattonovou. Je tady?

- Není, pane. - Kdo je tady majitelem?

- Já. - Máme povolení k domovní prohlídce.

S dovolením.

Myslím, že by měl nejdříve dostat varování předseda Nipay.

Je to velký přítel naší nadace.

Jistě, ale my nejdříve musíme najít prefektovu dceru.

Otevřete!

Udělali jsme příliš mnoho chyb.

Nemůžeme vám věřit.

Pobyt je přerušen počínaje dneškem.

- Běžte všichni domů. - Ale nám nic nezbylo.

Paní de Lanzmannová se o to postará.

Martho!

Proč jsem musel být pryč tak dlouho!

Myslel jsem, že už se nikdy nedočkám.

Co se tu děje? Chtěla jsi to předělávat?

Chtěla jsi to opravit, kvůli těm mapách od vody?

Ne, jen jsem chtěla všechno změnit.

Alaine…

Musím ti něco vysvětlit.

A já ti musím něco ukázat.

Mám pro tebe dárečky.

Teď?

Nezkusíš si je?

Nelíbí se ti?

Měl jsem v Mexiku dvě hodiny na přestup, tak jsem je tam koupil.

To je hezké.

Podívej tyhle.

Pojď sem.

Takhle se mi to vůbec nelíbí.

Hele, ty obrazy.

Tohle se mi líbí.

Tenhle je hezký.

- Ne, jak to bylo předtím. - A jak to bylo?

- Tady, u stěny. - Uděláme to později.

- Takhle? - Ano.

A když už jsme v tom…

Ale, chudák petrklíč.

Nevydržel to beze mě.

Heleme se…

Co se stalo s paní na úklid?

Ty jsi nenašla novou?

Chtěla bych se přestěhovat.

Dobře, proč ne?

Když najdeme něco hezkého.

S terasou jako tady…

Líbí se mi tu, ale můžeme se přestěhovat.

Děláš to naschvál?

Co?

Nezajímá tě proč?

Nepotřebuji vysvětlení.

Držela ses zkrátka.

Skoro nic jsi neutratila, co jsem byl pryč. To je dobře.

Bojím se štěstí.

Mám pocit…

jako bych něco zrazovala. Teď, když jsem šťastná.

Zrazuji neštěstí ostatních nebo své vlastní…

Zrazuji nebo opomínám. Ani nevím.

Zapomínání je důležité.

Něco, co vím,

když jsem nešťastná, nebo jen ne šťastná.

Něco, z čeho se celá chvěju.

Pravda o životě. To je život.

Jako by se ve mně probouzel život.

Ale štěstí jakoby mě uvěznilo ve své skořápce.

Dokud jsme tam uvěznění spolu, tak mi to asi vyhovuje.

Říkala jsem ti, že se bojím být sama.

Šla jsem se nadýchat neštěstí.

Ven.

Chvěla jsem se zimou a strachem.

Jako když v zimě vylezeš z přetopeného domu na mráz.

Zničehonic se tělo tou zimou probudí.

To je asi třeba, ne?

Já potřebuji strukturu, řád,

plán,

abych nebyl zahlcen neznámým.

Protože v tem moment riskuješ, že o vše přijdeš.

Ale abys našla co?

- Myslíš, že to stačí? - Co?

Že jsi dobrý milenec? Je to moc jednoduché.

A nejsem dobrý milenec?

A co když chci něco víc?

Něco hlubšího?

Co?

Nevím, nějakou extázi.

Orgasmus?

Orgasmus s velkým O?

Jsi jako Američanky. Máš pocit, že jsi moc upjatá?

Co jsi četla? Knížku o tom, jak mít dokonalý sex?

Není to o sexu. Je to o propojení těla a mysli.

Duše má svůj vlastní druh upjatosti.

Duše může být upjatá?

Extáze,

láska s velkým L, to je pro naivní mladý holky.

- Miluješ někoho jiného? - Ne.

Tak proč mě s tím zatěžuješ?

A co kdybych s někým spala, když jsi tu nebyl?

A co když jsem s nějakou spal, zatímco jsem byl pryč?

- A spal? - A ty?

Ty jsi hrozný.

- Někdo tě přejede. - Haló!

Co s vámi je?

- Martho, co se to děje? - Hned se vrátím.

Odveď mě za ním. Zvorala jsem to.

Carole, co jsi udělala tentokrát?

Pojďte mi pomoct.

Otevřete. Policie!

Máte povolení nebo něco?

Nebojte se, pane. Máme vše, co potřebujeme.

- Kde je ta dívka? - Co?

Není ve stavu, aby mohla přijmout návštěvu.

Nechte ji. Zavolejte doktora.

Podíváme se na ni.

Spácháte legální vraždu.

Prosím.

- Nikdy s vámi nepůjdu. - Uklidni se.

Neubližujte mi.

Neubližujte mi!

Kde je Carole?

Policie ji odvezla do nemocnice.

- Slyšela jsem, že… - Ano, odjíždím zítra.

- Byl jsem z Francie vyhoštěn. - To je příšerné.

- Potřebují mě jinde. - Neměli k tomu důvod!

Ale ano. Nemám tu trvalý pobyt.

Žiju s ostatními. Nemám žádný příjem.

A lidi toho hodně namluví.

Cizí cizinec, není to zvláštní?

Já jsem se také bála.

Dávala jsem si na vás pozor. Nevěřila jsem vám.

Ale teď vím, že vás nikdy neopustím.

Sbohem.

Ne…

Opouštím vás v nelehké situaci.

Překlad titulků: Snowy Owl

www.titulky.com