Original subtitles

Atules, sladký likér.

Přátelský nápoj naší doby.

Očistný nápoj vyrobený pomocí všech přírodních produktů.

Bez glutamátu.

Žádný hexachlorfen.

Bez umělých barviv nebo chemických přísad.

Naplňte svůj život a také svoji sklenici

s tajemně dobrou chutí Atulesu.

Modrý nápoj.

A teď nejnovější zprávy.

Zabiják, kterému říkáme, Vrah mladých,

znovu udeřil.

Jeho poslední obětí je devatenáctiletý Diego Oleo,

který pracoval jako mechanik v letectví.

Mezi mladými muži ve městě se šíří panika,

protože, jak už víme, zabiják se zaměřuje

na muže ve věku mezi sedmnácti a pětadvaceti.

Policie stále nezveřejnila detaily,

ale předpokládáme, že jde o homosexuálního sadistu.

Vražda v Modrém světě

A teď, stejně jako každý rok,

pokračujeme v předávání cen

a oceníme někoho medailí našeho zakladatele.

Za profesionalitu,

preciznost,

obětavost a vynikající práci odvedenou v našem centru.

Toto je výjimečná událost.

Dámy a pánové,

poprvé od založení našeho centra

tuto medaili neobdrží nějaký významný lékař.

Ne.

Vzali jsme v potaz i další aspekty

a rozhodli jsme se ocenit zdravotní sestru.

Ta dělá čest svému povolání.

Nejspíš jste již možná uhodli, že mluvím o...

slečně Anně Verniové!

Gratuluji.

Děkuji vám.

Ano, Anno, přijdu tě vyzvednout v osm.

Dobře.

Musíme to oslavit tím, že si dáme večeři.

Znám jedno skvělé místo, bude se ti tam líbit.

Dobrá hudba.

Výborné steaky.

Intimní atmosféra.

Dobře.

Ale nechci nic slavit.

Ta medaile není zas až tak důležitá.

Tak snad ti přijde alespoň důležité, že budeme dneska večer spolu.

Nezačínej s tím zase, Viktore.

Slibuju, že večer budeme mluvit o něčem jiném, dobře?

Fajn. V osm budu připravená.

Nad čím přemýšlíš?

Nevím. Nad ničím.

Něco mě zajímá.

A co?

Máš všechny předpoklady pro to, abys byla skvělou lékařkou.

Máš talent, osobnost, jsi skvělá v posteli.

Ale přesto se spokojíš s tím, že jsi zdravotní sestrou.

Asi to má nějaký důvod.

A kromě toho psychiatři, neurologové,

ti všichni v sobě mají něco, co se mi vůbec nelíbí.

Co přesně to je?

Nevím, asi ta odtažitost v jejich práci.

Třeba u komplikované operace.

Už to není, jak to bývalo.

V dnešní době jde jen o to, aby bylo vše přesně naplánováno a spočítáno.

Snažím se pacienty vidět i jinak.

Naslouchat jejich slovům.

Získat si jejich důvěru.

A pokud vidím, že už pro ně nemůžu nic udělat,

nesnažím se experimentovat jako vy doktoři.

Doktoři nemají být dobrými samaritány.

Věř mi, Anno, mluvím z vlastní zkušenosti.

Láska nemá při chirurgickém zákroku místo.

Neříkám, že není vůbec důležitá.

Ale nezáleží na tom, jestli trávíš veškerý čas tím, že jsi v práci

nebo tím, že utrácíš vydělané peníze.

To nehraje roli.

Víc než lásku si pacienti přejí hlavně nezemřít.

Možná.

Tak to je.

Jsi zatím spokojená?

S čím?

S tím, že jsme zatím nemluvili o něčem jiném...

Ne, neboj, nechci nic navrhovat.

Mimochodem, zítra v osm...

Co bude zítra?

Budu mít přednášku v televizi.

Ve vědecké rubrice.

Nechci se moc chlubit, ale bych bych rád, kdyby ses dívala.

Dřív by si nikdo nemyslel,

že se tyto teorie stanou zkušeností.

Ale faktem je,

že věda pokročila velice rychle

a to zejména ve studiu něčeho tak komplexního jako je lidská mysl.

Vždy se cítím sebejistě, když mám na sobě zlaté panteří prádlo.

Je to intimní tajemství mého mužství.

Všechny společnosti vždycky projevovaly velkou agresivitu.

Jak u skupin, tak u jednotlivců.

Ale odkud se bere agrese?

Copak mě nepoznáváš? Já jsem úsměv dvacátého století.

Celé generace se snažily najít něco jako DIV a teď je tady.

Zubní pasta DIV pečuje, zkrášluje

a zbavuje nepříjemného dechu.

Vsadím se, že je to strýček Oskar.

Doufám, že se nezdrží dlouho, Fernando.

Zítra musím vstávat brzy.

Nejspíš jen přinesl chlapci dárek.

Dnešní vědecká rubrika končí

a na řadě je film.

Mechanický pomeranč z produkce Warner Bros z roku 1971.

Pod režijním vedením Stanleyho Kubricka

je tento snímek symfonií násilí...

Prosím, nechte toho chlapce!

Dám vám, cokoliv chcete.

Máš moc pěkněj dům.

Opravdu moc pěknej.

To říkám bez váhání.

Prosím!

Jak to, že má takovej pes jako ty takovej luxusní dům?

Protože... ty seš pes.

Nebo ne?

Nebo ne?

Co říkáš?

Jsi pes?

Nebo ne?

- Prosím vás. - Pse!

Můj kamarád nemá rád, když ho někdo rozptyluje.

Co jsi říkal?

Pes...

To je ono. A jak psi lezou?

Jak lezou?!

Jak lezou?

Jak lezou?

Dobře, dobře, dobře.

Fajn, fajn a ukaž mi...

Jak štěkají?

Jak štěkají?

Jak štěkají?

Jak štěkají?

Moc dobře.

Madam?

Můžete mě zavést do ložnice?

Musíte pochopit, že tady před děckem by to nebylo vhodné.

Ta ložnice, madam. Pamatujete?

Zeptej se té lady, jestli má ještě další volnou ložnici.

Říká, že můžeš jít do té stejné jako my.

Slečno?

Ano, pane?

Můžete mě prosím otočit?

Samozřejmě.

Umírám, viďte?

Proč to říkáte?

Protože to cítím. Zbývají mi poslední dny.

Neměl byste mluvit. Měl byste šetřit síly.

Šetřit síly. Na co?

Tím, že nebudu mluvit, nic nezlepším.

Ty testy...

Testy ukazují, že jsem na tom líp.

Ale já vím, že nejsem.

Dobře, co mi tedy chcete říct?

Předpokládám, že jste zvyklá

poslouchat, co vám umírající vykládají.

Ale nemějte obavy, já nemám co říct.

Proč ne?

Není co říct o mém životě.

Vždycky je co vyprávět.

Jsem na světě už sedmdesát let.

Sedmdesát let.

A za všechny ty roky...

jsem zažil jen čtyři nebo pět hodin

opravdového štěstí.

Čtyři nebo pět hodin? To někteří lidé ani nezažijí.

Víte co?

Jednou jsem četl knihu, kde se psalo, že je náš svět...

plný míst, kde jsou všichni lidé mrtví.

Ale oni si myslí, že žijí.

Jen si to představte.

Přístavy nebo velká města, které jsou obydleny mrtvými.

Mrtví lidé, kteří pracují, milují, živoří...

A věří, že jsou živí!

Nevím přesně, co se tím v té knize myslelo.

Vy ano?

Ano.

Prosím všechny, aby se ztišili.

Děkuji. Nyní zahájíme dražbu.

Jak víte ze svých programů, začneme kresbou Alexandra Raymonda.

Tohle je úplně první z jeho slavných výtvorů, Flash Gordon.

Všichni jistě uznáte, že se jedná o unikátní zvětšeninu.

Byla korigována speciální postupem, který se jmenuje photo louvre.

Kresba byla darována panem Raymondem

společnosti King Features Syndicate.

Podle četných šetření provedených naším odborníkem

nakreslil toto dílo v devatenáctém...

V roce 1932.

Ano, správně, v roce 1932.

S největší pravděpodobností kolem Vánoc.

Podle Joa Connellyho byl Flash Gordon poprvé publikován 7. ledna 1933.

S dražbou začneme na padesáti.

Líbí se ti?

Zbožňuju ho.

Škoda, že na té zvětšenině není přímo Flash. Vždycky to byl můj oblíbenec.

Opět začínáme s nejnižší nabídkou padesát.

Padesát pět!

Padesát pět.

Padesát osm.

Padesát osm. Madam nabízí padesát osm.

Jak víte, má tento kousek vysokou cenu.

Určitě jste všichni slyšeli, že byl úplnou náhodou

objeven minulou zimu při bagrování na 53. ulici v New Yorku.

Ano?

Šedesát!

Tento gentleman nabízí šedesát.

Šedesát pět!

Mladá dáma nabízí pětašedesát!

Sedmdesát!

Sedmdesát pět!

Mladá dáma nabízí pětasedmdesát!

Slyším vyšší nabídku?

Osmdesát!

Osmdesát! Slyším vyšší?

Nabízím sto!

Jseš si jistá?

Vyšší?

Sto poprvé, sto podruhé a sto potřetí!

Prodáno za sto mladé dámě.

První aukce byla ukončena.

Na dnešní odpoledne je pak naplánovaná druhá.

Budeme dražit pravou rukavici,

se kterou Cassius Clay vyhrál světový titul v roce 1964...

Tady je moje adresa. Budu tě čekat.

Jdeme na to!

Ty sis ho nevšimnul?

O čem to mluvíš?

Že už to stačí.

Rozkazy tady dávám jenom já!

To je jedno. Mizím..

Fajn, jak chceš.

Jdeme. Rychle.

No tak.

Rychle! Rychle!

Udělal jsi chybu, Davide.

Zapomněl jsi, že jsem to já, kdo rozhoduje, kdy skončíme.

Taky jsem viděl ten policejní vrtulník.

- Měl by ses omluvit, nemyslíš? - Ne.

- Nech ho na pokoji, Miku... - Drž hubu!

Tak fajn, Miku.

Zbláznili jste se? Přestaň! Zabiješ ho!

Promiň, že mi to trvalo tak dlouho, ale měl jsem problém najít tvůj dům.

Nic se neděje. Pojď dál.

Tony je moc hezký jméno.

Líbí se mi.

Proč sis byla tak jistá, že přijdu?

Jsi na mě naštvaný kvůli té aukci?

Ne, ale opravdu jsem ji chtěl vyhrál.

Miluju Flashe Gordona. Dlouho jsem šetřil, abych si ho mohl koupit.

Čím se živíš?

Dělám v bance.

A po večerech se učím programovat.

A baví tě to?

Ne, ale je to jediná možnost, jak získat povýšení.

Kromě toho...

Víš, jak těžké to je pro někoho, kdo je postižený?

Chápu.

I tak můžu dělat jakoukoliv práci jako kdokoliv jiný!

Nerozčiluj se, uklidni se.

Chci, abys byl v klidu.

Bezbranný.

Ubohý Tony.

Musí to pro tebe být těžké.

Jsi zvláštní.

A co ty?

Pracuješ?

Když máš takovýhle dům, tak by jeden řekl, že...

Ano, pracuju, ale o tom teď nemluvme.

Nesnaž se dělat všechno.

Jestli chceš být společnosti prospěšný, pracuj ve specializovaném oboru.

To je rada od Ministerstva sociálních věcí.

Sport přináší dokonalou rovnováhu pro vaše tělo i mysl.

Snažme se jí všichni dosáhnout.

To je rada od Ministerstva pro tělesný rozvoj.

- Prosím, vypni tu televizi. - Země je planeta...

Co se děje. Nelíbí se ti to?

U televize trávím hodiny.

Tak co je?

Nevím.

Zdá se, že když tě mám po boku,

tak už mě nebaví věci, které mě dřív bavily.

Víš co?

Už od dětství se mi zdály sny o chvíli jako je tahle.

O domě jako je tenhle.

O ženě jako jsi ty.

A teď jsi šťastný?

Ano. Víc než kdy jindy.

Ale co zítra?

Vrátíš se do práce.

A ke svému počítači.

Budeš trávit hodiny před televizí.

To mi teď nepřipomínej.

Chtěl bych tu strávit noc, můžu?

Nechci odejít.

Samozřejmě, že můžeš.

Škoda, že musím vstávat už v sedm a jít do práce.

Neboj, vzbudím tě.

To je ono. Spi.

O nic se nestarej a spi. Jako bychom byli na dovolené.

A mysli na to, že zítřek bude patřit jen nám.

Tohle je magnetické rozšíření počítače X233.

Poskytuje různé informace o obyvatelích města.

Aby byl váš dotaz správně interpretován,

musíte mluvit pomalu a zřetelně.

Začněte mluvit po třetím signálu.

Budete mít šedesát sekund.

Městský úřad pro dohled a kontrolu děkuje

za vaši návštěvu a doufá, že považujete tuto službu za užitečnou.

Chtěl bych znát jméno a adresu

majitele vozidla s poznávací značkou D 4876 H.

Poslyš, Viktore...

Ano?

Ne, nic, nic.

Anno, už ses několikrát snažila něco říct.

Na čem pracujete na třetím patře?

V nemocnici pracuje spousta lidí.

A všichni spekulují, kolují nejrůznější fámy.

Všechno je to tak záhadné.

Takže o to šlo? To jsem si měl myslet.

Ano, je to něco, co zatím držíme v tajnosti.

Ale myslím, že tobě to můžu prozradit.

Testujeme možnosti nové terapie.

Jde o zákroky na jednotlivcích s násilnými kriminálními sklony.

Operace mozku?

Ne, je to něco mnohem pokročilejšího.

Při této terapii elektricky stimulujeme mozky zločinců

ve snaze udělat z nich příkladné občany.

Co jsou ti pacienti zač?

Delikventi. Ve většině případů vrazi.

Vláda se obává náhlého nárůstu násilných trestných činů.

Chtěla bys tu terapii vidět?

Přijď zítra v jedenáct na třetí patro.

- Přijdu. Ale nemyslíš, že... - Žádné obavy.

Dojdu tě vyzvednout.

Jediné, čeho tu chceme dosáhnout...

je vyléčit vaši mysl.

Zbavit vás vlastností, které z vás dělají vraha.

A snažit se vás změnit na dobrého člověka užitečného pro společnost.

Toho se budeme snažit docílit.

Dřív by vás odvedli na šibenici.

Nebo do plynové komory.

Nebo byste strávil zbytek života ve vězení.

Místo toho se vás teď snažíme integrovat do naší společnosti

jako občana dodržujícího zákony.

Uvolněte se. Nad ničím nepřemýšlejte.

Nepřemýšlejte. Nepřemýšlejte.

První fáze.

Redukovat.

Druhá fáze.

Redukovat.

Třetí fáze.

Vždy se cítím sebejistě, když mám na sobě zlaté panteří prádlo.

Je to intimní tajemství mého mužství.

Ne, ne a ne! Ty to nechápeš, Bruno! Nejde o to,

že se předvádíš ty. Musíš předvádět ten produkt.

Já věřím, že...

Nemusíš ničemu věřit. Podívej se na mě.

Vždy se cítím sebejistě,

když mám na sobě zlaté panteří prádlo.

Je to intimní tajemství mého mužství.

Fajn.

Pojďme to sjet znovu.

Připraveni?

Kamera.

- Připravený. - Akce!

Je tady nový?

Ano, ještě jsem ho neviděl.

Nevypadá špatně, je trochu starší, ale nezdá se být nebezpečný.

Chci si to všechno ujasnit hned na začátku.

Dělám to jen pro peníze.

- To jsem si taky myslela. - Tohle není moje normální práce.

Hraju v televizních reklamách, ale teď mám trochu smůlu.

Takže potřebuju peníze. Možná jsem pro tebe trochu drahý.

Žádný strach. O ceně se nebudeme dohadovat.

Ale samozřejmě můžu být náročná, viď?

Slibuju, že budeš spokojená.

Hrát v reklamách to vyžaduje

perfektní tělo, jaké mám já.

Fascinující atraktivní tělo.

Nesouhlasíš?

Souhlasím. Jsi úžasný.

Když si na tenhle hrudník obleču košili a na tyhle nohy kalhoty,

tak je garantováno, že to bude mít úspěch.

I rukavice se prodají jen kvůli tomu, že je nosím já.

Jsem dokonalý model.

Ano, jsi perfektní a proto jsem si tě vybrala

mezi všema ostatníma.

Hned, jak jsem tě uviděl, jsem věděl, že máš vkus.

Promiň. Jsem imbecil.

Jsem blbeček dobrý jen tak k propagaci zbytečného zboží

pro hloupé zákazníky.

Co ti je?

Nevím. Dneska večer mi přijde všechno tak nějak neskutečné.

Ty a tenhle dům.

Proč?

Kéž bys tam na mě vůbec nenarazila.

Taky si přeju, abys vypadala jinak.

Jak?

Nevím, jak ti to říct. Nechci tě urazit.

Řekni mi to. Jak chceš, abych vypadala?

Chtěl bych, abys byla blondýna, krásná a mladá.

Odpusť mi, že to říkám.

Omlouvám se, že jsem byl tak hrubý.

Skončili jsme, můžeš ho odvézt.

Doktore, ředitel s vámi chce mluvit. Čeká v kanceláři.

Díky.

Policie nás žádá o pomoc při vyšetřování těch vražd.

Jak můžeme pomoct?

Vzhledem k tomu, jak byly ty oběti zabity,

mají podezření, že vrahem je někdo, kdo má blízko k medicíně nebo chirurgii.

Jak to?

Oběti byli zavražděny někým,

kdo má znalosti anatomie.

A vrah použil chirurgický skalpel.

Chirurgický skalpel?

Běžný a neškodný skalpel. Zní to ironicky, že?

Police nemá žádné stopy?

Nemají nic, proto nás žádají o pomoc.

Ale jakou pomoc?

Svěřili nám ten intervenční projekt,

tak si myslí, že najdeme řešení na všechno.

Co se týče mě osobně, tak nevím, jak bych jim pomohl.

Je to jednoduché, doktore Sendere.

Jste specialistou na terapii kriminálníků

a jste velice dobře vyškolen.

Dokážete odhalit potenciální podezřelé, kteří by měli tyto kriminální sklony.

Bylo by dobré, kdyby jste vypracoval podrobnou zprávu, chápete?

Ano.

Řekněte, prosím, hlavnímu komisaři, že se mnou může počítat.

Také mu řekněte, aby nám posílal další subjekty na léčení,

zatím máme velice dobré výsledky.

- Fajn. - Dobře. Děkuji.

Myslím, že média už odhalila

nějaká konkrétní specifika těch vražd.

Ano?

Rozhodně. Stojí za nimi nešťastný nevyrovnaný jedinec

Pamatuješ si na londýnského Jacka Rozparovače?

Média prohlásila, že je to lékař.

Nebo ten düsseldorfský upír...

A ty si myslíš, že stačí pár terapií

a takový člověk se stane opět normálním?

Vím, že se mnou nesouhlasíš, ale neměla bys pochybovat.

Já bych z toho člověka udělal normálního jedince a vzorného občana.

Je tu něco, co mi vadí.

Pořád říkáme, že je to muž. Vrah.

Sadistický homosexuál.

Ale nemohla by to být i žena?

Díky.

Přijde ti zvláštní, že tu pořád bydlím, viď?

Ano.

Tenhle dům vyvolává jen špatné vzpomínky.

Ano.

Promiň, nechci...

To nic. Nechci, aby se lidi cítili v rozpacích,

když se mluví o mých rodičích.

Moji rodiče měli vždycky to, co bylo považováno za moderní manželství.

Milovali se, když kouřili trávu a poslouchali hudbu.

Svým způsobem se snažili utéct od komfortního života.

Od komfortního života?

A jak, Viktore?

Nezkusili vůbec nic.

Nebyli nic než buržousti, kteří předstírali,

že se vzbouřili proti všem věcem, jenž ve skutečnosti představovali.

Můj otec strávil celý život hledáním ideologie.

Chtěl něčemu věřit.

Ale kromě plakátů, co si dával na zeď

a knížek, které půjčoval přátelům,

neměl na výběr.

Žil život plný kompromisů už od narození.

Jednoho dne zemřel dědeček z matčiny strany.

Zanechal po sobě tento dům a slušné jmění.

A tak tu žili prázdný život. Den za dnem.

Jednoho rána je oba našli mrtvé.

Barbituráty.

Ani v tom nemohli být kreativní.

Přesto to bylo příšerné.

Promiň.

Neměl jsem to vytahovat.

Ne, Viktore. Prosím.

Poslouchej, Anno.

Nehledám nezávazný vztah.

Nejsi pro mě jen zábava.

Je už pozdě, Viktore. Chce se mi spát a bolí mě hlava.

Chápu.

Nezlob se, Viktore.

Nepochopila jsi to. Vím, že tě můžu učinit šťastnou.

Nevěřím na pohádky.

Dobrou noc. Uvidíme se zítra v nemocnici.

Vstávej! Kde jsou?

Někde poblíž, hledají nový bezpečný místo.

A proč mi nedali vědět? Znám dobrý místo.

Ty a já jsme spolu vždycky vycházeli dobře, ale...

Proč to vytahuješ? Co je?

Říkají, že se chováš divně od tý hádky s Mikem.

Nevěří ti.

Co ještě?

No, víš...

Ty peníze zmizely před týdnem.

A ty jsi byl uraženej za to, co ti kápo udělal.

Takže si samozřejmě mysleli...

Mysleli si, že jsem se jim pomstil a vzal ty peníze?

Ano.

Myslí si, že jsi šel do skrýše a vzal je.

Fakt vtipný.

Kdybych se chtěl pomstít...

tak bych vzal ty peníze až potom, co bych jim rozmlátil palice.

Říkal jsem jim, že bys to nikdy neudělal.

Ty peníze vzal určitě Bingo gang.

Měl by sis s nima promluvit.

Nepotřebuju je o ničem přesvědčovat.

Řekni jim, ať na mě teda zapomenou. Odteď jsem už jen sám za sebe.

Buď opatrnej, Davide, jsou nebezpečný.

Já se jich nebojím.

Promiňte.

Vezmi si to, pomalu.

Tady.

Čekáš na přítele?

Ne. A ty? Čekáš na někoho?

Ne, já taky ne.

Chodíš sem často?

Občas, jen když se cítím příliš osaměle.

Bydlíš daleko?

Bez obav, za chvíli tam budeme.

Posaď se. Dáš si něco k pití?

Ne, rád bych si poslechnul nějakou hudbu.

Mám tu jen nějaké valčíky.

Valčíky? To se mi líbí.

Co to bylo za hluk? Neříkala jsi, že jsi sama?

To musí být psi. Obvykle si spolu hrají u okna. Jdu pustit tu hudbu.

Chtěl by sis zatančit?

Bude mi potěšením.

Teď už bych si dal ten drink.

Dojdu pro něj.

Už půjdu.

Tak brzy?

Už jsme se trochu pobavili. Co bychom ještě mohli dělat?

Myslím, že můžeme dělat spoustu věcí kromě tancování a popíjení.

Počkej chvíli.

Když jsem tě viděl v klubu takhle oblečenou,

myslel jsem, že tě muži nezajímají.

To se tedy mýlíš. Mám ráda muže.

Ale víš...

Jestli opravdu chceš, můžeš odejít. Nenutím tě zůstat.

Když jsem se potkali...

říkal jsem ti, že chodím do do toho klubu, jen pokud se cítím osaměle.

Zřejmě nemůžu udělat nic, abych ti pomohla s tvou osamělostí.

Tak se vrať zase do toho klubu.

Víš, byla bys moje první žena.

Nemusíš dělat nic, co nechceš.

Někdy bych chtěl být jiný.

Možná bys mi mohla pomoct.

Nikdo by se neměl snažit změnit ostatní.

Všichni máme právo být tací, jací jsme.

Pojď, pojď se mnou.

Nemysli si, že jsi odsouzen k životu v osamění.

Možná ne.

Nepřijímáš se takový, jaký jsi.

Nechci být jako ostatní muži v klubu.

Proč ne?

Možná proto, že jsem takový, jaký jsi říkala, že jsem.

Nevím, jak přijmout sám sebe.

Po střední škole mi udělali psychoelektronický test.

Z počítače vyjela karta s písmenem H jako HRDINA.

Na kartě byly tečky, které proděravěly papír.

Ten večer běžel v televizi přenos ze startu vesmírné rakety.

Mluvili o supermanovi jednadvacátého století.

A já najednou začal plakat.

Hlásíme se přímo z místa, kde bylo nalezeno další tělo.

Policie to tu několik posledních hodin důkladně prohledávala.

Podařilo se mi zjistit, že opět nenašli jakoukoliv stopu.

Zatím nebyl nalezen žádný důkaz.

Stejně jako předchozí tři oběti, byl i touto obětí

mladý muž. Jmenoval se Roman Mendoza a bylo mu sotva 18.

Měřil 5 stop osm palců,

měl tmavě hnědé vlasy a zelené oči.

Byl studentem prvního ročníku biologie. Žil v této čtvrti se svou rodinou.

Pokusím se zjistit víc.

- Dobré ráno, kapitáne. - Dobré ráno.

Tohle začíná být na denním pořádku.

Jsem zpět a se mnou je tu kapitán Brock.

Kapitáne, je tahle vražda stejná jako ty ostatní?

Mluvíme o stejném vrahovi, viďte?

Bez komentáře.

Bez komentáře, slyšeli jste. Policie je vždy velice sdílná.

Kapitáne, můžeme si natočit oběť?

Teď ne.

Proč?

Nemám vám co říct.

Právě jste to slyšeli a tohle trvá už několik měsíců.

Můžete 15 milionu lidí potvrdit,

že stále nemáme žádné podezřelé či stopy?

Bez komentáře.

Tohle je, přátelé, neuvěřitelné.

A jste to vy, kteří by se měli ozvat.

Je evidentní, že policie selhává.

Nyní zpátky do studia.

Tak jo.

Vezmi kameru, Raule.

Díky.

Jasně, policie.

Překvapuje mě, že se ti psi nechají hladit.

Jsou nezvladatelní.

Jednoho dne můj pán skončí tragicky.

Budu na to pamatovat. A ty jsi kdo? Staráš se o ty psy?

Jsem služebná, Isabella. Starám se o dům.

Jo, tihle bohatí.

Musíš jim prostírat stůl, uklízet, vyřizovat pochůzky.

Jsi něco jako lidský robot, ne?

Něco takového.

Jak jsi říkala, že se jmenuješ?

To jsi už zapomněl? Isabella.

Mám špatnou paměť. David.

Co říkáš?

Že se jmenuju David.

Ale jestli se ti to nelíbí, můžu si jméno změnit.

Čím se živíš? Pracuješ někde poblíž?

Občas.

Co myslíš tím občas?

Nemám rád pravidelnou práci.

V televizi pořád opakují, že abys byl prospěšný společnosti,

musíš pracovat na specializované pozici.

Jo? To říkají?

Ta televize!

Něco ti prozradím.

Je mi fuk, jestli jsem prospěšný pro společnost.

Takhle nemluv, mohl by tě někdo slyšet.

Nebojím se.

Je mi jedno, jestli mě někdo uslyší.

Kašlu na to být užitečný společnosti.

Nechci být užitečný.

Užitečný!

V té uniformě ti to moc sluší.

Dneska jsem v domě sama. Majitelé jsou na cestách.

Fajn, tak něco vypijeme a budu ti dělat společnost.

Nevím. Skoro tě neznám.

Slibuju, že když mě pustíš dovnitř, poznáš mě fakt důkladně.

Pustím nějakou hudbu.

Pán má pěkné staré desky.

Nemám rád hudbu, tím víc, pokud je stará.

Jak myslíš.

Chceš jít nahoru?

A co je nahoře? Ne, neříkej mi to.

Už vím! Tvoje ložnice.

Ne, něco mnohem lepšího. Ložnice mého pána.

Ale to by bylo neuctivé.

Televize určitě nedoporučuje milovat se v ložnici svého pána.

Nebo jo?

Nebuď hlupáček.

Pojď se mnou, opravdu se mi líbíš.

Tak pojď, co je?

Ale předtím...

ti chci dát malý dárek.

Vidíš to?

Nemusíme jít nahoru.

Tohle potřebuješ?

A máš dokonce i hudbu.

Jestli chceš, můžeme si zatancovat.

Musím být upřímný.

Tenhle kostým ti sluší mnohem víc

než ten, co jsi měla na sobě nedávno.

Dodává ti více...

ženského šarmu.

To ty jsi sem vlezl oknem, viď?

Jo.

A viděl jsi všechno?

Ne, ale skoro všechno.

Dokážu být diskrétní.

Proč jsi to nenahlásil policii?

Proč pokračovat v téhle hře?

No víš...

s policií nevycházím zrovna dvakrát dobře.

Kromě toho je mi jedno, jestli tě chytí nebo ne.

Vlastně bych tě radši viděl na svobodě.

Chápu. Chceš peníze.

To není přesné.

Řekněme...

že chci spoustu peněz.

Kolik?

O tom jsem ještě nepřemýšlel.

Ale nedělej si s tím starosti.

Odcházím a brzy se ti ozvu. Nerad bych ti zkazil večer.

Možná budeš mít větší štěstí s někým jiným, Anno.

Za pomoci moderních technologií

se stal starý motocykl symbolem mladé generace.

Svobodný, šťastný, bezpečný, a v kontaktu s přírodou.

Takhle se budeš cítit s Prixem. Pětistupňová automatická převodovka...

Líbí se vám, pane?

Ano, líbí.

Má pětistupňovou automatickou převodovku.

Já vím. Beru jí.

Jak budete platit? Úvěrem?

Ne, v hotovosti.

Dobře, pane.

Víš, kolik stojí takováhle motorka?

Podělal si to sám.

Pojďme si pro něj.

Ne.

Zatím ho budeme jen sledovat.

Mohla by to být zábava.

Uplynul další rok

a začíná nová etapa dějin i našich životů.

Rok končí a je oděn do vánočního hávu.

Jako by čas chtěl zemřít se slastnou vzpomínkou na zjevení.

S ozvěnou písně andělů,

kteří tu nesmrtelnou větu opakují donekonečna:

"Sláva bohu na výsostech!"

A na zemi pokoj, dobrou vůli lidem.

Tohle už je potřetí tenhle měsíc.

Přijde okamžik, kdy už ti nebudu moct dát víc.

Nejsem milionářka.

Ale no tak.

Tohle považuju za vánoční dárek.

Davide!

Jdeme.

Přiveďte ho sem.

Odcházíme.

Jdeme, Nicolasi. Pospěš si.

Sendere, šťastný nový rok.

Šťastný nový rok, pane řediteli.

Mám pro vás zprávu z generálního policejního oddělení.

O co jde?

Do traumacentra byl přijat devatenáctiletý mladík.

Zřejmě byl součástí gangu mladistvých delikventů.

Má vážná poranění a otřes mozku.

Podle policie to byla hádka o peníze.

To jim řekl on sám?

Ne, není schopen mluvit.

Ale bylo mi řečeno, že nejmladší z gangu dostal strach a výčitky svědomí,

dobrovolně se dostavil na policii a nahlásil to.

Ještě něco k tomu zraněnému pacientovi?

Policie to označila jako akt extrémního násilí, jinak nic víc.

Rozumím. To je zajímavý případ.

Lepších výsledků dosáhnete, když jsou ještě mladí.

Ano, to si myslím také.

Pošlou ho k vám hned, jak se zotaví.

Dobře, pane.

Nevyvíjej žádné úsilí. Nemůžeš mluvit ani plakat.

Buď v klidu.

Nesmíš se ani pohnout.

Utrpěl jsi zranění páteře. Jsi znehybněn.

A vím, že mě skvěle slyšíš.

Víš, co je za den?

Třicátého prvního prosince.

Uvědomuješ si to?

Poslední den v roce.

Bojíš se, Davide?

Neměl by ses bát.

Zvlášť mě ne.

Neměj strach.

Nevěděl jsem, že se staráš o tohohle pacienta.

Měla jsem službu, když byl přijat.

Co tady děláš?

Právě mi volali, že jakmile se uzdraví,

bude přeložen na mé oddělení.

- Proč? - Je to kriminálník.

Budeme s ním experimentovat.

Co je? Proč se tak tváříš?

To nemůžeš. To nemůžeš udělat.

Nechápu. Ty ho znáš?

Ne, ne, ne. To nemůžeš udělat.

Ale proč ne?

Copak to nevidíš, Viktore? Je to skoro ještě chlapec!

Nemůže být zločinec!

Anno, víš kolik mužů jeho věku spáchalo loni nějaký násilný trestný čin?

Byli to "chlapci", jak jim říkáš.

Sedm tisíc kluků bylo zapleteno do trestné činnosti včetně vražd.

Ano, Viktore, ale..

Kromě toho je intervence jednodušší, když jsou mladí jako on.

Máš patnáct minut?

Ano, ale na co?

Chci ti ukázat nejnovější výsledky. Pojď.

Neboj se, nevidí nás.

Kdo to je? Co tam dělají?

Nedávno to byla tři nebezpečná individua.

Byli ale napraveni pomocí elektronického zařízení.

Na konec roku jsme jim připravili večeři na oslavu.

Poslechni si je.

Je to modul o rozloze dvaceti metrů čtverečních

s velkou zabudovanou obrazovkou.

Máte také právo na pět metrů pozemku k tomu apartmánu.

A máte i záruku?

Ano.

Ano, vím, že by sis rád promluvil.

A je mi líto, že nemůžeš.

Ujišťuji tě, že bych ti ráda naslouchala a věděla, co cítíš.

Asi si myslíš, že jsem ty mladé muže zabila jen tak pro potěšení.

Ale tak to opravdu nebylo, Davide.

Byli šťastní, že mohou být po mém boku.

Se mnou prožili možná jediné chvíle,

které měly v jejich životech skutečně význam.

Skalpel snadno pronikl do jejich srdcí.

Pomalu.

Jako poslední pohlazení.

Víš, co mi řekl jeden starý umírající muž?

Říkal, že náš svět je jen místo plné mrtvých lidí.

Krásná slova, i když nebyla úplně jeho.

Pocházela z nějaké knihy.

Chápeš to, Davide? Všichni ti mladí muži...

byli mrtví už dávno předtím, než jsme je zabila.

Rozumíš?

Ty jsi jiný Davide, víš to?

Ale už nebudeš nikdy stejný jako předtím. Předělají tě.

Pustí ti do mozku elektrické výboje.

Podrobí tě té svojí chladné, odměřeně vědecké terapii.

Přemýšlí o tom, že tě zabijou tím,

že ti připraví život podle jejich vlastních pravidel.

Nezavírej oči.

Možná si myslíš, že je to hloupost...

ale zrovna jsem si vybavila jednu báseň od Edgara Allana Poea.

Nepamatuju si jí úplně přesně, ale byly to krásné verše.

"Ticho v tvých očích mě pronásleduje..."

"Jako dvě nehybné hvězdy..."

"Jako dvě smutné hvězdy."

"Jako dvě bílé hvězdy."

Dobrý večer, doktore Sendere. Nějaké novinky?

Ne, nic důležitého.

Slíbil jsem jedné sestře, že si s ní připiju na Nový rok.

Stavte se později a dejte si skleničku i s námi.

Dobře.

Dobrý večer, kde je prosím sestra, která má službu?

- Kdo, Anna? - Ano.

Před chvílí jela kolem s pacientem na lehátku.

Říkala, že má příkaz převézt ho na vaše oddělení.

Víte to jistě?

Ano, vezla ho na vaše oddělení, doktore Sendere.

Šťastný nový rok, Viktore.

Anno.

Co jsi to udělala?

Copak to nevidíš?

Právě jsem zabila člověka.

Překlad: spaceboss aka pablo almaro