Original subtitles

[tichá jemná hudba]

[Petr] Vstávej!

[tichá jemná hudba]

[Petr] Hanko?

[tichá jemná hudba]

[Petr] Vstávej!

[tichá jemná hudba]

[Petr] Hanko.

[Petr] Hanko, vstávej.

Hanko, vstaň.

Hanko! Hanko, vstávej!

[smích Hany]

[Hana] Hanko, vstávej! [smích]

- [Petr] To bylo skvělý. - Ty ses bál?

- [Pe.] Já jsem ti to nevěřil ani chvilku. - Věřils mi to celou dobu.

Ses mohl zbláznit strachy.

[vzrušené dýchání]

[výskání dítěte]

[dětský pláč]

[Hana] Marta mi řekla, že už má rok milence.

Cože?

[Hana] A prej ten chlápek chce, aby Davida nechala.

- A udělá to? - Nevím. Asi nechce.

Takže to jako potáhne se dvěma, jo?

Spíš to vypadá, že se s ní ten chlápek rozejde.

Myslíš, že to David ví?

[Petr] To pochybuju.

Jak ho znám, tak by ji zabil, kdyby to věděl.

[Hana] Chudák.

[Petr] Těžko říct.

Jak to myslíš?

[Petr] David si taky píše s nějakejma holkama.

To mi říkáš jen tak?

Já jsem ti nechtěl sdělovat nějaký svoje domněnky, já o tom nic nevím.

[šumění sprchy]

[sprcha přestala téct]

[splachování]

- [Hana] Světlo! - [Petr] Jo, promiň.

[šumění sprchy]

[Hana] Viď, že bys mi to nikdy neudělal?

[Petr] Co?

[Hana] Že bys mě nepodvedl.

- [Petr] Ne. - [Hana] Hm.

- A když jo, tak bys mi to řekl. - Ne.

- Ne? - Já bych to neudělal.

[Hana] Hm.

A myslíš na to někdy?

- Na podvádění? - Hm.

Ne.

Já jo.

- Co? - Hm.

Hrozně by mě zajímalo, jaký je to třeba s koněm.

[smích]

Chceš mi tím něco naznačit?

[ticho]

[vzrušené dechy z videa]

Já bych chtěl

bejt s tebou.

- [Hana] Tak to doufám, to doufám. - Chtěl bych bejt s tebou a…

- A chtěl bych bejt s tebou. - [smích Hany]

- A chtěl bych… - [Hana] Víš, co říct?

- A chtěl bych s tebou mít rodinu. - [Hana] Hm.

- Seš z toho vystrašená nějaká. - [Hana] Ne. Je to hezký.

- [Hana] A co bys ještě chtěl? - No, a ještě bych…

Chtěl bych dělat, co mě baví, prostě.

[Hana] Víš, co na to vždycky říkala moje máma?

- Co? - [Hana] Na tohle.

- [Hana] Co říkala? - [Petr] Co říkala tvoje máma?

Moje máma vždycky říkala, že není důležitý

dělat to, co se nám líbí, ale najít zalíbení v tom, co děláme.

- Takhle to říkala. - [Petr] A co vlastně dělala tvoje máma?

No, byla úřednice.

[smích]

A nosila takový ty šedý sukně pod kolena.

Ale měla v tom zalíbení prostě. Ty seš strašně blbej. [smích]

- [Petr] Tak to byl voser trošku. - [Hana] strašnej voser.

[Hana] Tak co bys ještě rád dělal? Řekni. [smích]

Já nevím, no. Já bych chtěl nějak mít pocit, že můj život měl smysl.

[Hana] Hm. A to není zrovna skromný přání.

Tak proč bych měl mít skromný přání, viď?

[Hana] Hm, taky pravda. Tak jo.

- Tak si tohle pustíme za pár let. - Dobře.

A uvidíme, jestli tvůj život měl smysl.

Ale podle mě, když zůstaneš se mnou, tak jo, tak smysl mít bude.

- Myslíš? - No. Myslím.

- Uvidíme. - Uvidíme.

[smích]

Takže jo jako. Abys se mnou zůstal, dobře.

To zní jako fajn nabídka.

Počkej, já to tady takhle zpečetím tímhle

to, sluncem. [smích]

[muž] Stává se to, bohužel.

Počkejte, takže všechno, co jsem si tam ukládala, tak je pryč?

[muž] Zkusili jsme všechny standardní postupy…

Tak zkuste nestandardní. Nebo mám jít někam jinam?

Zkuste to, ale obávám se, že vám tam taky nepomůžou.

- [muž] Chápu vaše rozčilení, ale… - Nechápete.

My jsme tam s přítelem měli pět let našeho života.

[nesrozumitelný hovor]

- Tady se maká, koukám. - [Pe.] Hele, tohle je Klára. To je Hanka.

- Ahoj. - [Klára] Ahoj.

- [Petr] My to tady spolu vedem. - Taky.

Já už jsem klukům říkala, že mám teď přes víkend čas,

tak se na to můžu rovnou vrhnout, jestli teda souhlasíš.

No jasně. Akorát nevím, jestli ti kluci říkali,

že to je soutěž, takže na to zatím není moc peněz.

[Klára] No jasně, v pohodě. Já vám moc ráda pomůžu.

Tak děkujem moc. No, a my bysme se měli začít chystat na ten večer.

[Petr] Jo.

Už jsme všechno vyřešili, tak já…

Ale na večírek jsi samozřejmě zvaná.

[Klára] Tak já bych možná spíš začala rovnou pracovat teda.

- [Petr] Ne, tak kašli na to. - [David] Tady nemůžeš chybět.

[Petr] Zůstaň tady s náma a zítra ráno se na to vrhneš.

Tak oukej, dobře. Tak díky. Ale nesmím moc pít, jo?

No, a můžu teda nějak pomoct aspoň?

[David] Tak já jdu pro chlast. Můžeš jít se mnou.

[Klára] Tak jo.

[Petr] Pojď sem. Tak co?

Je to pryč.

A nezkusíme ještě nějakej jinej servis?

Co? Třeba jinde budou vědět víc.

- A ty jsi nic nenašel? - Ne. Já tam mám poslední měsíc.

Když sis to ode mě zkopírovala, tak jsem všechno smazal.

Furt nechápu, jak se to mohlo stát. Myslíš, že to shodila uklízečka?

- To je jedno. Neřeš to. - Hm.

- Uděláme si nový vzpomínky, jo? - Jo.

[pusa]

[rytmická hudba]

[Vít] Hani, nech to bejt. Vždyť to stejně nikdo nejí.

[Vít] Kdybysme tady chtěli mít hostesky, máme tady hostesky.

[Vít] Pojď mezi nás. Tvá přítomnost je nadmíru žádána.

[Vít] Já vůbec nechápu, jak vedle ní dokážeš existovat.

Jak vedle ní dokážeš jenom tak stát a bejt a nic.

Proč už nejste kdekoliv jinde a nemilujete se?

- Přestaň. - [Vít] Promiň.

[Vít] Nechci tě uvádět do rozpaků, ale jsi prostě úžasná žena.

Máš všechno. Jsi mladá, krásná, inteligentní,

empatická, kreativní. Ta tvoje energie.

Nejlepší je, že ona to o sobě prostě vůbec neví.

Přestaň. Vždyť to musí být Vandě nepříjemný.

- Já s ním ale souhlasím. - Ona se mnou ale souhlasí.

My jsme na tohle s Vandou hodně citliví a ty nás jednoduše odzbrojuješ.

[Vít] Kdybys tady nebyla s Petrem, tak bysme tě lákali k nám domů.

- [Petr] Vy jste fakt blázni. - [Vít] Ne, ty jsi blázen.

[Vít] Děláš, jako bys to nevnímal.

[Vít] Každopádně vy dva, Petře, byste se dneska měli ale hodně dotýkat.

- [Hana] Seš v pohodě? - Jo. Jsem jen strašně unavená.

Pracovala jsem do rána, tak si chci jít lehnout, abych to zítra přežila.

- Jasně. A neodcházíš kvůli Vítovi? - Ne. Já jsem jenom vyřízená.

- Jo. - A nechci tady kazit náladu.

- Tak jo. David ti poslal všechno? - Jo. Všechno mám.

- Dobře. Dej vědět. Dík, že jsi přišla. - Jo. A já dík za pozvání.

- Dobrou. - Tak si to tady užijte.

Čau.

[rytmická hudba]

- Na swingers party. - [David] Co?

Když jsem tam přišel a uviděl Vandu, jak se u toho projevuje, říkal jsem si:

„Ona musí bejt čarodějka. A já ji chci milovat.“

[David] Si děláš kozy, ne?

Šokuje tě to?

[David] Vy chodíte na tyhle akce a pak tam navzájem všichni spolu souložíte?

[Vít] Prostě když se mi líbí nějaká holka, řeknu:

„Vandi, já myslím, že je krásná. Já bych to s ní rád zkusil.“

[Vanda] A já řeknu: „Oukej. Mně se líbí tamten kluk.

Sejdeme se potom doma. Užij si večer.“

- Je to v pořádku, Davide? - [David] Asi to máme každej jinak.

Asi.

[Petr] Takže chcete říct, že na sebe vůbec nežárlíte?

[Vanda] Žárlej na sebe lidi, který si nevěřej. Ne?

A ty jsi neodolatelná.

Mně se stačí se na tebe podívat a jsem zas a znova uhranutej.

- [Hana] A ty si o tom myslíš co? - Je to zajímavý.

- [Hana] Zajímavý? - Hm.

Petře, já myslím, že tobě by se to líbilo.

- Já myslím, že asi ani ne. - [Vít] Ale asi ani jo.

[Vít] Ty jsi Petr, ty jsi skála. A na té skále zbuduj svou církev.

Když byla Hanka pryč, říkal jsi něco jinýho.

[rytmická hudba]

[ticho]

[vzdech]

Hele, co ty si o tom vlastně myslíš?

- [Petr] O čem? - O tom, co říkal Vít dneska.

Hm. Nevím jako.

Nic proti tomu nemám, je to jejich věc, viď?

[Hana] Hm.

Takže jako kdybych ti třeba říkala, že mi jako nevadí,

abys prcal jiný holky, tak to budeš dělat?

Nevím.

- Jak nevím? - No tak…

No, kdybys mi řekla, že ti to nevadí, tak bych to asi dělal, no.

- To si děláš prdel! - Co?

Nic, no. Hm.

- Seš naštvaná? - Ne. Jen jsem překvapená.

Takže dneska třeba na tý party se ti tam líbily nějaký holky?

- Nevím, tak normálně. - Klára se ti líbila třeba?

- Proč Klára? - Tak…

Nevím, viděla jsem, jak ses na ni koukal.

- Jak se na ni koukám? - [Hana] Ale!

Jak se na ni koukám? Úplně normálně.

Je hezká, chytrá, zábavná, tak se normálně koukám, když povídá.

Ona není ten typ, s kým bych chtěl jako…

Takže jako Vanda třeba?

Představuješ si něco s Vandou?

- Ty vole! - Co?

- Ty si představuješ něco s Vandou? - Ježišmarjá, tak…

Ty tady ze mě taháš nějaký představy,

který jsou jenom představy a který máš taky určitě,

a já ti to taky nehrotím, takže…

No to mám, no. Taky mám představy.

- No dobrý, no. Tak máme představy. - Tak máme představy, no.

[Petr] Je tam chlapík v baru…

No, a prostě

mi rovnou třebas sáhne mezi nohy.

A pak mě chytne za ruku

a odtáhne mě na záchod

a tam mě třeba opře o zeď, vyhrne mi sukni

a prostě mě ošuká.

A pak prostě odejde pryč a nechá mě tam.

Co?

- Seš naštvanej. - [Petr] Ne, nejsem.

[Hana] Tak mi ještě taky řekni svoje představy.

No, hele, takhle.

[Hana] Hm, hm.

Jako obecně se v těch mejch představách objevuje takovej motiv,

že jsem hrozně dominantní.

[Hana] Hm, to je dobrý.

A že ty holky mi vlastně sloužej a plní každý moje přání.

A já, když mě to přestane bavit, tak prostě

se seberu, odejdu, nechám je tam.

[Hanino zasmání]

[Hana] A představuješ si to někdy se mnou?

Ne. Moc ne.

[Hana] Hm.

- Hm. - [Petr] Ty si představuješ mě?

No, taky moc ne.

[smích]

- Ale měl jsem takovou představu… - Jakou jsi měl představu? Jakou?

[Petr] Objevovala se mi dost často jednu dobu. Jednu dobu.

[Hana] Hm.

[Petr] Že tě šukám ještě s někým jiným.

Počkej. Jako s klukem, nebo s holkou?

- [Petr] Já jsem tě viděl s klukem. - [zasmání]

Kterýho znám, nebo neznám?

[smích]

- Jako že s nějakým… - [Petr] No to si můžeš vybrat.

- [Petr] To ti nevadí, tohle, viď? - Hele, co mi nevadí?

Jako že s nějakým mým náhodným…

[Hana z nahrávky] Pak mě chytne za ruku a odtáhne mě na záchod

a tam mě třeba opře o zeď, vyhrne mi sukni

a prostě mě ošuká.

A pak prostě odejde pryč a nechá mě tam.

[tichá jemná hudba]

[vzrušené dýchání z nahrávky]

[tichá jemná hudba]

[Hana] A jsme si vůbec jistý, že tenhle druh palem v tý lokalitě roste?

- [Klára] Jo, to jsem si ověřovala. - [David] Mně se ta zelená líbí.

- Já bych tam dal víc lidí. - Hm.

Hele, tady když přidáš reflexe do těch oken,

tak bude ještě míň čitelnej ten interiér, což chceme.

A tady ti chybí dřevěná podlaha na balkoně.

Neměli by tam bejt i nějaký chlapi?

Mně osobně tam vůbec nechybí. Já jsem úplně spokojenej.

- [Petr] Co říkáš na tu Kláru? - [Hana] Dobrý, šikovná.

- [Petr] Viď? - [Hana] No.

[Petr] Má dobrý nápady. Je vidět, že ji to baví.

Souhlas.

Jsem si říkal, že bychom jí mohli dát i ty další věci pro Víta.

Klidně.

Proč se ti vlastně nelíbí Klára?

- Nevím. Přijde mi taková klučičí. - [Hana] Klučičí?

Hm. Taková

odtažitá.

[zasmání] A já ti nepřijdu klučičí?

- [Petr] Ne. Ty mi přijdeš holčičí. - Jo? Hm.

Hele, a líbí se ti tamta holka? Jak ty dvě seděj u toho stolku.

- Která z nich? - Ta s těma kratšíma vlasama.

- [Petr] Spíš ta druhá asi. - Ta druhá?

[Petr] Co je?

No nic. Jenom jsem asi překvapená, že vůbec nerozeznám tvůj typ.

Typ. Tak já nevím, jestli to je můj typ.

Typ. Mně prostě přijde taková, že je vidět, že je s ní sranda.

- [Hana] Jasně. - Vtipný holky, to je můj typ.

Proto jsem s tebou, že jo?

Takže z druhý strany baru ti přijde, že je vtipná. No, jasně.

- Prostě se ti líbí, že má velký prsa. - [Petr] Ne.

Líběj se ti holky s velkejma prsama.

[Petr] Ne. Ty seš hrozně povrchní. Mně se líbí ta její energie.

No, je taková jako laciná.

No, tak dobrý. A kdo se líbí tobě?

Tak počkej.

Támhle ten. Co kouří venku.

- [Hana] Co? - [Petr] Fakt?

- [Hana] No. - [Petr] Ten knír se ti líbí?

- Mám si taky nechat narůst kníra? - [Hana] Nenechávej si nic narůst.

- A co se ti líbí? - Je takovej charismatickej.

[Hana] Je prostě sexy.

[Hana] Hezkej.

[Hana] A má dost dobrej zadek.

- Tak za ním běž, ne? - Ne.

- No co? - Ježišmarjá, co bych mu říkala?

Já nevím, co se tak říká. Ať tě pozve na panáka.

Já chci jenom vidět, jak to vypadá, když s někým flirtuješ.

- Ty to myslíš vážně? - [Petr] Hm.

- Tak já půjdu. - Tak jo.

- Tak já jdu. - [Petr] No tak jo.

[rytmická hudba]

[Petr] Tak co?

Zajímavý.

[Petr] Proč jsi na mě ukazovala?

Protože jsem mu řekla, že mám dneska narozeniny

a žes mi řekl, že si můžu vybrat jakýhokoliv kluka do trojky.

[smích Hany]

- A co on? - No tak byl takovej překvapenej.

A pak jsem mu dala číslo a on řekl,

že teda možná zavolá, že si to rozmyslí.

Jako svoje reálný číslo jsi mu dala?

- Ale já mu nebudu odpovídat. - [Petr] Jako v pohodě.

Já jsem jenom nevěděla, jak to mám ukončit celý.

[Petr] Ne, to je v pohodě, jasně.

[ticho]

[cinknutí mobilu]

Ty vole!

- Co? - Týpek napsal.

Co píše?

Že by se nakonec přece jenom rád stavil.

Kecáš.

Co mu mám napsat? Že to byl fór? Nebo mu nemám nic psát?

- No, chceš, aby přišel? - Nechci!

Nechceš to kvůli mně, nebo to nechceš vůbec?

Ne.

[zvonění mobilu]

- To je on? - Jo.

- Zvedni to. - Já to nebudu zvedat.

- Zvedni to ty. - A co mu mám říct?

Něco. Zvedni to a něco mu řekni.

[smích]

Ano?

No my jsme dorazili domů.

Chodská 18.

Dobře, tak jo. Ahoj.

Tak týpek za chvíli dorazí.

Nezrušíme to?

[Petr] Ať přijde, ne?

[Hana] Já nevím.

- Tak proč jsi mu dávala tu adresu? - [Hana] Ze srandy.

No tak ať ze srandy přijde.

[domovní zvonek]

[Hana šeptem] Co budeme dělat?

[tichý Hanin smích]

[ticho]

[klepání na dveře]

[ticho]

- [Hana] Ahoj. - Čau.

- Čau. - Nazdar.

Jenom, pardon, mohl bych se tady osprchovat?

- Jo, jasně. Tam. - Super. Díky.

- Máme tam čistý ručníky? - No jo, jo.

[ticho]

[šumění sprchy]

[Hana] Pak jsme na sebe s Petrem koukali a říkali jsme si:

„Co teď budem dělat? Už ho asi nemůžem poslat pryč,

to už jako nejde, nemůžem couvnout. Co se stane?“

Naštěstí on teda vyšel z koupelny a úplně se zhroutil.

Tak jsme se rozloučili a tím to skončilo, no. [smích]

- Proč to vyprávíš? - To je super historka.

Vždyť ty jsi chtěl, aby k nám přišel do bytu.

[Vít] Já vám závidím. Ty začátky jsou prostě vzrušující.

My už to berem jak takovou rutinu, ale tenkrát jsme taky byli vyklepaný.

Jo. Třeba jak jsme se zamkli u tý holky v pokoji.

Pamatuješ si to?

- Chudinka z toho moc neměla. - [Vanda] To ne.

- Ale u ní v pokoji to bylo fajn. - Já jsem si to užila velmi.

[Vít] Pak jsme se jí snažili omluvit, ale myslím, že to nezabralo.

[Vít] Takže se jí to docela dotklo.

[Vanda] A hodláte v tom pokračovat?

- No, jako asi ne. - No, u nás asi převládá ten strach.

- [Vít] A z čeho přesně je ten strach? - [Petr] No tak…

- Co by se stalo s náma, no. - [Petr] Právě.

Tak člověk má prostě spoustu pochybností

a v hlavě mu jdou různý věci, jestli bude dost dobrej,

jestli ostatní nebudou lepší, jestli všichni nebudou lepší,

jestli se mi moje holka vrátí.

[Vít] Ale to přejde.

[Vít] Prostě jednoho dne ty diskomfortní pocity odejdou

a vy si to začnete jenom užívat.

[Vít] Ta svoboda je něco úchvatnýho.

[Vanda] Já si myslím, že na začátku je nejdůležitější si vybírat dobrý lidi.

Buď si musíte vybrat někoho cizího, koho už nemusíte nikdy potkat,

což jako může bejt samozřejmě svým způsobem nebezpečný,

když v tom neumíte chodit. Anebo někoho, koho znáte,

u koho víte, že je to v bezpečí a že vám nehrozí nic špatnýho.

No a vy to třeba děláte jak? Jako kde se seznamujete s lidma?

- Hele, dá se to. - [Vanda] Ano, dá se to.

Chceš to říct? Tak to řekni.

Tak existuje taková skupina lidí,

který to mají prostě podobně hozený jako my dva, no.

No. A s nima pak můžete domluvit jakoukoliv akci.

[Petr] Hm.

Vás tam můžem dohodit. Jestli chcete.

- Děkujeme. - [Vít] Jo? Myslím, že chtěj.

[smích]

Nebo můžu něco zkusit, a uvidíme, co se stane.

[ticho]

- [Vanda] V pohodě? - Hm.

- [Vít] Pořád v pohodě? - Jo.

[Hana] Seš naštvanej?

[Petr] Ne.

[Petrův vzdech]

[Hana] A jaký to teda bylo s Vandou?

- [Hana] Byla lepší než já? - [Petr] Ne.

To se vůbec nedá srovnat. Ne, fakt.

Jako

trošku mě vzrušovalo, že to je prostě

nový tělo.

[Hana] Hm.

[Petr] Já jsem tě nikdy takhle neviděl. Ty sis to hrozně užívala.

Mě nějak bavilo, že Vít měl těch holek tolik.

Že jsem jako jedna z mnoha.

- [Hana] Ty bys to chtěl dělat znova? - [Petr] S Vandou?

- [Hana] Hm. - Ne.

[Hana] A s někým jiným?

[Petr pochybovačně] Hm…

Já tě u toho nemůžu vidět.

[Hana] A kdybys mě u toho neviděl?

Asi by to musel bejt někdo, koho neznáme.

[Petr] Jako že by ses tajně scházela s nějakým milencem, jo?

- Ne tajně. Já bych ti to říkala. - [Petr] Aha.

- Ty bys mi to taky říkal. - [Petr] Jo takhle.

- [Petr] Ale nebavíme se reálně, ne? - [Hana] Ne, fantazírujeme.

- [Petr] Fantazírujeme? - [Hana] Hm.

- [muž] Už bych tě chtěl vidět nahou. - [Hana] Jo?

[muž] Bydlím tady kousek, můžeme ke mně.

[Hana] Můžu aspoň dopít to víno?

- [muž] Tak na ex? - [Hanino zasmání]

- [muž] Zvu tě. - [Hana] Už jsem zaplatila.

- Tak půjdeme? - Tak jo.

[tichá hudba s napětím]

[hlasitá rytmická hudba]

[vzrušené dýchání]

[hlasitá rytmická hudba]

[hudba utichla]

[stále rytmická hudba]

[hudba utichla, hovor není slyšet]

[David] Hele, tobě nevadí, co ten Vítek dělá?

[David] Mně to teda přijde takový už trošku za hranou.

[David] Ani vtipný mi to teda moc nepřijde.

Hele, Petře.

Petře, slyšíš mě?

Co?

Jenom že mi přijde, že je Hanka nějaká rozjetá poslední dobou.

Přijde ti?

Každej druhej den na Instáči vyskočí, že je na nějaký party.

Užívá si, no.

- A to nechodíte spolu, jo? - Ale jo, taky občas.

- Ty se nebojíš? - Proč?

Tak znáš holky, tyjo.

Hele, jako

když bude chtít, tak to stejně udělá, když půjdeš se psem na procházku.

Je to o důvěře.

No nevím, no. Tohle kdyby mi dělala Marta…

[vzrušené dýchání]

[pláč mimina]

Moment.

[pláč mimina]

Ona za chvilku přijde.

[pláč miminka]

Dáš si něco?

Třeba vodku?

[pláč mimina]

Ne. Děkuju.

[žena utěšuje mimino rusky]

[rusky] No tak, uklidni.

Pardon. [rusky] Taky jsi k němu mohl jít.

[pláč mimina]

[žena rusky] Tiše, tiše.

[žena rusky] Taky bys mi mohl jednou pomoct.

Ona se za chvilku vrátila, ale mně už se samozřejmě nepostavil, že jo.

- [Hana] Jo. - Ona vytáhla nějakej prášek prostě.

[Hana] Petře, ne. Nevzal sis prášek. Jak sis mohl od cizích lidí vzít prášek?

- Mně to bylo blbý. - [Hana] Blbý?

Mně to přišlo neslušný prostě si ho nevzít.

Ale každopádně byl prošlej asi, protože to vůbec nefungovalo.

Takže jsem šel domů. A samozřejmě v taxíku, že jo, pink!

[smích Hany]

A stojí mi doteď.

[smích]

- [Hana] To byl hezkej večer. - Krása. Nádhera. Skvělej večer.

Tak já jsem se sešla s tím chlapíkem,

jak jsem ti říkala, že mi psal. A

vlastně jako nevím, jak jinak to popsat, než že byl

profesionální.

- [Petr] Jo? - No, protože on fakt jako…

Jeho ani nezajímalo, jak se jmenuju třeba.

Vlastně řekl, že jsme se sešli za jedním účelem a že to budeme plnit.

- [Petr] Byl zvyklej evidentně. - No.

Já jsem si říkala, že to asi dělá docela často,

s hodně holkama, protože

jako věděl, jak jako sáhnout na holku.

[Petr] Hm. To se ti líbilo?

To se mi docela líbilo.

No, a tak jsme jako leželi na tý posteli,

on mi to dělal hrozně dlouho, jako fakt hodiny, jsem měla pocit.

Pusou.

Úplně skvělý.

[Hana] No, a pak jsem šla domů.

Počkej, jako cože?

Dělal ti to hodiny pusou a pak jsi šla domů, jo?

[Hana] Já prostě nevím, jestli tohle mám říkat.

Co, Hanko? To musíš říct.

[Hana] Ono je to takový prostě…

Prostě se stala taková věc, že on mi to dělal rukou.

Já jsem dostala takovej jako strašně silnej orgasmus,

až jsem jako

vystříkla.

[Hana] Já jsem vůbec nevěděla, co se stalo, takže jsem se bála,

že jsem se možná nějak počůrala.

[Hana] A zároveň to bylo fakt jako silný strašně.

[Hana] A on právě říkal,

že to jako je nějakej speciální druh orgasmu

a že to vlastně má docela malý procento žen.

Drn, drn, drn.

Jé! Ježišmarjá, kam to jede?

Ne! Tam to nejede! Tam ne, tam nejezděj auta. Tady jezděj auta.

Takhle, no. Drn, drn, drn.

A ještě takhle může jet, drn, drn, drn.

[Hana] Ježíš, ono to takhle celý po mně jezdí, viď?

[Hana] Ukaž, ještě. Drrr, vrrr!

Jau! Drrr. Vrrr.

Au! Počkej, počkej.

[Hana] Ble ble ble.

[Marta] Ale sluší jí to s těma dětma.

[David] Já spíš čumím, že si s nima vůbec hraje,

to jsem asi v životě neviděl.

Když jsme je hlídali, tak si taky hrála.

- No to jo, ale Agáta pak začala koktat. - Ježíš, ty seš debil.

- [Hana] Co? - Nic.

- Že ti to sluší. - [Hana] Jo?

- A co vy, kdy plánujete? - [Hana] Počkej. Pojď si sednout.

Což mi připomíná, Marti, že bysme to tady kamarádům mohli říct.

Co?

Tak to jsme se na tom taky mohli domluvit, ne?

S Martičkou čekáme další dítě, takže už nás brzo bude pět.

- Aha. - Tak to gratulujeme.

- No to jo. - Jak dlouho to víte?

Už jsem na konci třetího, takže už se to vlastně může říkat, že jo.

- No právě. - To jsou fakt skvělý zprávy.

- Jo, jo, díky. - Máme radost velkou.

- Bude to trošku náročný, ale… - Ale to zvládnem.

[tichá rytmická hudba]

- Co když to není jeho? - Neblázni.

- [Hana] Tak co my víme. - To by byl docela hell.

[Hana] No, tak snad není Marta takováhle mrcha.

[Petr] Hele, nechceš dneska jít někam na večeři?

- Vždyť jsme teď jedli. - Tak na skleničku.

- [Hana] Tak zejtra? - Proč ne dneska?

- [Hana] Protože už něco mám. - A co?

Co asi?

[Petr] A tak nemůžeš to zrušit nebo přesunout?

Když mně to je blbý takhle na poslední chvíli.

A s kým jdeš?

[Hana] S takovým klukem. Já vlastně ani nevím,

já ti to pak řeknu. Tak si to vynahradíme zejtra?

- [Hana z nahrávky] Ty jsi hezkej. - [Petr] Ty jsi hezká.

- [Hana] Ty seš hezčí. - [Petr] Ty seš nejhezčí.

[Hanino hihňání]

[otevření dveří]

- [Hana] Ahoj! - Čau.

[Hana z nahrávky] Prostě se stala taková věc,

že on mi to dělal rukou.

Já jsem dostala takovej jako strašně silnej orgasmus,

až jsem jako vystříkla.

Já jsem vůbec nevěděla, co se stalo,

takže jsem se bála, že jsem se možná nějak počůrala.

[vzdech]

[Vanda] A kde je problém?

[Petr] Jak jako kde je problém?

Tobě prostě vadí, že se s někým sešla víckrát.

No jasně.

[Vanda] Proč?

Protože jsme se domluvili, že to dělat nebudeme.

[Vanda] No ale některý věci se prostě dějou.

[Vanda] Jestli jí někdo přišel do života, má to nějakej důvod.

Petrovi spíš vadí, že to Hana tajila, pokud to chápu správně.

No.

[Vanda] Kdybys jí to přál, tak by neměla co tajit.

- Takže já jsem ten špatnej. - Ale vůbec ne, to nikdo netvrdí.

Jak to, že to víš?

[Vandin vzdech]

[Vanda] Péťo, tohle není dobrý.

[Vanda] Měl by sis uvědomit, s čím jste do toho šli. Abyste si užili, ne?

Já nevím.

Já si to hlavně moc neužívám.

Řekls jí to?

[domovní zvonek]

[otevření dveří]

- [Vít] To nebude tak horký. - Myslíš?

[Vít] Hm. Buď v klidu, já tohle znám.

Byl jsem v tom já, byla v tom Vanda.

[Vít] Říkáme tomu heroin.

[Vít] Prostě si začneš ujíždět na zážitcích s jedním nebo více lidma

a nedokážeš přestat.

Hana je teď prostě na heráku, ale to časem poleví.

[Vít] Čím víc jí to teď budeš odpírat, tím víc to bude chtít dělat.

Víš, jak voněj zakázaný péra?

- To nevím. - [Vít] Já taky ne.

[Vít] Ale určitě stejně jako zakázaný kundy.

Au!

Au! To strašně… Au!

Přestaň. Au!

Tobě asi vadí, že nejsem Marek, viď?

Ty ses mi koukal do telefonu?

Já jsem ti o tom neříkala, protože jsem nechtěla,

abys v tom hledal něco, co v tom není.

- [Petr] A co v tom je? - Dobrej sex, nic víc.

Se mnou dobrej evidentně není.

[Vanda] Ne. To s náma nemá vůbec nic společnýho.

Proč nemůžeme ty věci sdílet?

Říkali jsme si, že s nikým nebudeme spát dvakrát,

že si všechno budeme říkat,

že nikomu nebudeme dávat náš reálnej kontakt.

Já jsem asi chtěla mít něco, co bude jenom moje.

Ale byla to chyba, promiň.

Jestli chceš, tak já už se s ním nikdy neuvidím.

Já ti nechci nic zakazovat.

[Hana] Ne, tak já už se s ním nikdy neuvidím.

Promiň.

Promiň.

[tichá rytmická hudba]

Zrovna přemýšlím nad tím, jestli jste štamgast, nebo ne.

Jak to myslíte?

[Antonie] Podle toho, jak často sem chodíte.

- A jak často? - Často.

Ale někdy třeba se tejden nebo dva ani neukážete.

A když tady jste, tak vždycky přesně takhle sedíte

a nad něčím hrozně přemejšlíte. Vám někdo umřel?

- Ne. - Tak vám ulítly včely?

- [Petr] Třeba. - Hm. Můžu si od vás zavolat?

- Jo, jasně. - [Antonie] Díky.

[tichá rytmická hudba]

[vrnění mobilu]

Jé! Já ho vždycky někde zašantročím.

Děkuju.

- [Antonie] Jsem trošku mimo. - No tak to jsme dva.

Na vás je to aspoň míň vidět.

To říkáte, protože mě neznáte.

- [Petr] Jak se jmenujete? - Antonie.

- Já jsem Petr. - [Antonie] Těší mě. Taky vás těší?

- Taky. - Tak vás aspoň něco těší, ne?

- [Petr] Hm. - Tak už se tak netvařte.

[tichá rytmická hudba]

[ticho]

[otevření dveří]

[zavření dveří]

Petře, já mám pro tebe takovej návrh.

- [Petr] No? - Já jsem teďka mluvila s Markem.

Víš jako, abysme to ukončili. A on vlastně říkal,

že taky někoho má a že vlastně by tě celkem rád poznal.

Tak víš, že bysme se mohli všichni sejít třeba na kafe

a zjistit, jestli jsme s tím všichni tak jako v pohodě.

A když by se ukázalo, že ne, tak si každý půjdem svojí cestou.

Co myslíš?

[Petr] Zbláznila ses?

Proč?

Proč bych to měl jako dělat?

Ty se tady tajně taháš s nějakým chlápkem

a já se s ním mám ještě scházet? Co mu jako mám říct?

Díky, že tak dobře šoustáš moji holku?

Co prosím?

[Petr] Zamysli se trochu. Vžij se do mojí situace.

Já jsem se vžila do tvojí situace a omluvila jsem se ti milionkrát.

Myslím, že ti to nedává úplně důvod bejt takhle hnusnej.

Já nejsem hnusnej, jenom nechápu, jak tě tohle může napadnout.

Fajn, tak na to serem. To asi nemá smysl,

když máš takovej postoj. Mu prostě napíšu, že končíme.

[ticho]

Já jsem si říkal, že když už jste na tuhle schůzku kývli,

tak že by bylo fér, kdybychom se představili všichni.

[Hana] Hm.

[Marek] Já se za tuhle komplikaci samozřejmě omlouvám,

ale vůbec jsem nevěděl, jak bych to vysvětlil do telefonu,

protože ono je to trošku složitější.

Trošku.

[Marek] Každopádně chci, abyste věděli, že máme hroznou radost,

že jste přišli, a že si toho nesmírně vážíme.

[Běta] Ano. Já vás taky moc ráda poznávám.

My taky.

A vy jste kdo?

- Já jsem Šárka. - A já jsem Radek.

Radek a Šárka.

Radek a Šárka byli pár, my taky. To jistě chápete.

[Hana] Hm.

A teď tady žijeme takhle spolu. Ještě chvilku tady s náma byl Lukáš,

ale ten se rozhodl odejít kvůli nové přítelkyni.

- Na což má samozřejmě právo. - Jasně.

Takže jsme osiřeli a jsme tady jenom ve čtyřech.

- [Hana] Jo. - Takže tak.

No, jak se to teda celý vlastně…

- [Marek] Jak jsme se dali dohromady? - No.

- No. - No.

Ono to není asi tak samozřejmý, jak to vypadá.

No, tak my jsme s Bětkou měli otevřený vztah

stejně jako Radek se Šárkou. Pak já jsem se seznámil se Šárkou.

Nějak jsme se dali dohromady. Pak jsme se rozhodli,

že se sejdeme ve čtyřech. Padli jsme si do oka.

A teď tady žijeme takhle společně. A rozhodli jsme se pro polyamorii

s tím, že už se pomalu začínáme pomalu orientovat dovnitř kruhu.

[Marek] Ale pak ses objevila ty, tak se nám to trošku rozhaprovalo.

[Běta] Ale to ne zase.

[Marek] Ne, dobrý. Jsme tady proto, abysme si právě tohle řekli.

Rád bych, abyste věděli, že o vás uvažujeme jako o dalším páru.

[Běta] A pokud byste i vy měli zájem, tak to samozřejmě obnáší

pár takových základních povinností. Třeba opakovaně docházet

na testy kvůli zdraví, protože co si budeme nalhávat,

jisté riziko vždycky hrozí, zvlášť pokud jste měli otevřený vztah.

[Běta] A pak taková drobnost ještě, ta je asi jasná, ale radši to zmíním,

že kdybyste třeba spali i s cizími lidmi, tak vždycky s ochranou.

[Běta] Takže tohle. A ty testy bych prosila co nejdřív.

Já na žádný testy chodit nebudu. Proč bych měl chodit na testy?

No tak teď to říkám. Asi kvůli případný nákaze, ne?

Já rozhodně na žádný testy chodit nebudu, já jsem dospělej člověk.

Aha. To mi úplně nepřijde,

když takhle hazarduješ se svým zdravím a zdravím svojí ženy.

Cože?

Tak možná jsi to neměla takhle na ně vybalit hned.

[Běta] Jo, vybalit? Tak teď se teda přiznám, že úplně nevím teda,

jestli se k nám chcete připojit, nebo ne.

My se nechceme k nikomu připojovat.

Aha. Tak se zeptám jinak. Proč jsi je sem vodil?

To bylo asi kvůli mně.

[Běta] My rozhodně nemůžeme vzít jenom jednoho z vás.

[Běta] Jste strašně sympatický oba, ale to nepřipadá v úvahu,

teď se musíte asi dohodnout. Buď oba, nebo nikdo.

Hele, takhle, ono to zní celý tak jako děsivě, ona to Bětka trochu hlídá.

[Běta] To jsem já, no.

[Radek] Ale jinak se nemusíš ničeho bát. My jsme normální svobodní lidi.

- Žádný vězení vás tady nečeká. - Přesně.

My jsme spíš byli trochu zaskočení, protože když Marek říkal, že někoho má,

tak nás vlastně nenapadlo, že vás bude tolik.

- Teď v klidu jenom promyslíme… - [Běta] Samozřejmě.

- Já si nepotřebuju nic promejšlet. - Péťo, v klidu, jo?

Ty mě tady dotáhneš do nějaký sekty, a já mám být v klidu?

Péťo, vůbec není potřeba používat takhle silná slova.

My jsme vás jenom chtěli poznat.

Říkali jsme si, že to třeba nějak spontánně vyplyne.

- Jestli ne, vůbec nic se neděje. - [Běta] Přesně tak.

Nikdo tě nebude k ničemu nutit, o nic nejde.

- Tak víno? - Jo, já bych si docela asi dala.

Ty vole! Hele, šukejte si tady klidně mezi sebou jako králíci

a dělejte, že to je normální, to je v pohodě, ale mě z toho vynechejte.

- S tebou nikdo šukat nechtěl. - No, tak dobrý, je to vyřešený.

Tak schůze je u konce, výměna manželek se nekoná.

- [Hana] Co to jako mělo bejt? - Co jako?

Proč ses choval tak neslušně?

Tys věděla, že na nás bude čekat ta Kelly Family?

- Ne, nevěděla. - Co mi to děláš? Vždyť jsou nechutný!

- Ty pocity sis mohl nechat pro sebe… - No, nenechal. Kde máš věci?

- [Hana] Já nikam nejdu. - Cože? Proč?

- Protože to tam teď půjdu žehlit. - Nějak moc ti na nich záleží, ne?

- Petře, já se cejtím úplně trapně. - Nasedni si do toho zkurvenýho auta.

Nesahej na mě!

[štěkot psů]

[vzrušené dýchání]

[vzrušené dýchání]

[vzrušené dýchání]

[vzdech]

[hluk projíždějící tramvaje]

[čtyři pípnutí bankomatu]

[pípnutí]

[pípnutí]

[pípnutí]

[pípání bankomatu k odebrání karty]

[vyzváněcí tón]

[obsazovací tón]

[dávení]

[tichá jemná hudba, šumění vln]

[hluk ulice, tikání hodin]

[zrychlené tikání]

[ticho]

[Antonie] Dobré ráno.

Copak? Nepamatujeme si na večírek?

Ach. [zasmání]

Moc ne.

[Antonie] Hm. Asi byl dost divokej,

ve tři ráno mě vzbudil váš telefon a zněl jste, že umíráte.

Ježíši. Já se hrozně omlouvám.

V pořádku, není za co. Spíš by mě zajímalo, proč jste volal mně.

To netuším.

[Antonie] A víte aspoň, proč jste se tak opil?

To vím.

[Antonie] Jasně.

Dáte si snídani?

Já spíš asi půjdu.

[Antonie] Tak neblbněte. Když už jste tady, tak něco si dáte, ne?

Můžu se vám nějak odvděčit?

Můžete si dát sprchu.

- [Petr] Hm. To bych asi měl. - To asi jo.

Tady.

[zpívá beze slov]

- Co to je? - To nepoznáte?

Chvíli jsem se bál, že vás tlačej boty a kvílíte bolestí.

No dovolte!

Zpěvačka asi nebudete, tak ještě že jste barmanka.

- Barmanka taky nebudu. - A co budete?

Nevím. Co budu chtít.

Třeba budu cestovatelka. Cestovat po světě, objevovat.

Nebo budu zahradnice. Budu pěstovat exotický kytky.

Anebo si s mámou otevřu bistro mimo Prahu.

- A budou tam jezdit samí Pražáci. - Fakt?

A budou měsíce čekat na rezervaci. Hm. Jo. Budeme fakt dobrý.

- Tyjo! - Jo, jo.

Jsem zvědavej, jak to chcete udělat. Proč bych se táhnul na kraj města,

když se můžu najíst v centru, že jo?

Protože jste ještě nejedl nic, co jsem uvařila já.

- Jo takhle. Slečna si věří. - Hm. No tak se vsadíme.

No tak jo. Tak když to bude takovej zázrak, jako říkáte,

tak já vám na to bistro přispěju.

Tak to pozor. My úplatky nebereme. Ne, ne, ne.

Na nás budou totiž čekat miliardáři fronty.

- [Petr] No jasně, no. - A budeme úplně za vodou.

Anebo ne. A natlučem si držky.

- Aspoň to zkusím, ne? - Hm.

No, a co chcete dělat vy?

- Jako teď? - Třeba teď.

- Nevím. Nic mě nenapadá. - A tak něco si musíte přát, ne?

Chtěl bych odjet někam na nějakej ostrov.

- No tak jeďte! - Nemůžu.

- Ale můžete. - Nemůžu.

Ježíš!

Vám se to řekne, nemáte žádný závazky.

[kdáká jako slepice]

To může říct úplně každej. To jsou výmluvy.

Ježíši, tak jeďte! Já vám koupím letenku klidně.

Nebo pojedu s váma.

[Antonie] Vyberte místo, to je podmínka, a já to zařídím.

[Antonie] Hm?

[šplouchání vody]

[Antonie] Tak pojď, dědo!

[Antonie] No šup!

[Antonie] Hu!

[smích Antonie]

[tichá monotónní hudba]

[Hana] Já bych radši takový věci zažívala s tebou.

[Marek] To není dobrej nápad.

A proč jsi mě teda chtěl zapojit do tý vaší skupiny?

[Marek] No, přišlo mi, že by se to mohlo nějak vyvinout, ale

už v tom nechci dál pokračovat.

[Hana] Ty jsi zažil s někým lepší sex než se mnou?

Pro mě ten sex není zas tak důležitej, víš?

Ale to není pravda.

Vždyť jsi sám říkal, že je ve vztahu hrozně důležitej.

[Marek] Jasně že je sex důležitej a mělo by se na něm ve vztahu pracovat.

[Marek] Je spousta cest, jak vztah a sex zachránit.

[Marek] Jedna z nich je otevřít se světu,

jako to třeba dělám já, jako jste to zkusili vy,

ale není to jediná cesta. Možná potřebujete zkusit něco jinýho.

Takže už se jako neuvidíme?

[Marek] Hanko, jenom ses na něco upnula.

Když si odmyslím tohle poblouznění, za který se strašně omlouvám, tak

dokážeš říct, že máš Petra pořád ráda?

[Hana] No jasně.

[Marek] Fajn.

[Marek] A vyměnila bys ho za tyhle naše úlety?

[Hana] Ale já nechci nic vyměňovat, ty máš taky obojí.

[Marek] No jo, ale to, že to funguje nám, neznamená, že to bude fungovat vám.

[Marek] Dokážeš si představit, že bys tohle všechno zažívala jenom s ním?

- [Hana] Nevím, možná jo. - [Marek] Tak vidíš.

[Marek] Tak možná nepotřebuješ otevřený vztah,

ale potřebuješ se víc otevřít jemu.

[ticho]

[vyzváněcí tón]

[zvonění mobilu]

[zvonění mobilu]

[zvonění mobilu]

[zvonění mobilu]

[zvonění mobilu]

Nezvedneš to?

Ne.

[zvonění mobilu]

[zvonění mobilu]

[zvonění mobilu]

[zvonění mobilu]

[zvonění mobilu]

[Petr] Haló?

[Petr] Hanko, co se stalo?

[Petr] Kde jsi?

Hanko, uklidni se a řekni mi, kde jsi.

[hlasitá rytmická hudba]

[vzrušené vzdechy]

[hlasitá rytmická hudba]

[Petr] Hanko, pojď, jdeme. Pojď, hni se.

[hlasitá rytmická hudba]

[ticho]

[Hana] Nechceme toho už nechat?

[Petr] Já musím jít.

A proč?

Protože jsem to slíbil.

Protože chci.

[Petr] Protože teď zažívám něco čistýho, co už s tebou zažít nemůžu.

Proč seš na mě tak hnusnej?

[Petr] Nejsem hnusnej, já už tady jenom nemůžu bejt. Chápeš?

[Petr] Já už vůči tobě hrozně dlouho cejtím jenom vztek.

Já už jenom vidím, jak tě píchá snad milion chlapů prostě,

jak ti všichni dělají dobře.

Já už se s tebou nemůžu milovat, já už se tě nemůžu ani dotknout,

aby se mi neobjevovaly tyhle představy, chápeš to?

[Petr] Už ti ani nevěřím, když jsi na mě hodná.

Když předstíráš, že tě vzrušuju.

Mám pocit, že to děláš jenom proto,

abych nežárlil, abych se necejtil odstrčenej.

Ale to přece není pravda.

[Hana] Proč jsi mi to neřek?

[Hana] Proč mi to říkáš v momentě, kdy seš připravenej si sbalit věci a jít?

[Hana] To přece není fér.

Já jsem myslela, že děláme něco,

co nás oba baví, v čem jsme společně.

Kdybys mi řekl jenom jedním slovem, že seš nešťastnej,

nebo že se trápíš, nebo že seš prostě smutnej,

tak přece bych za žádnejch okolností nešla a nedělala to.

Jsem tě nechtěl omezovat.

[Petr] Já jsem měl pocit, že seš konečně šťastná,

že po dlouhý době žiješ.

Já jsem to měl ukončit hned na začátku, promiň.

Já jsem to nedokázal.

[tichá monotónní hudba]

[Hana plačtivě] Já si nedovedu představit, že bych byla s někým jiným.

[tichá monotónní hudba]