Original subtitles

HEAVY METALOVÁ HUDBA

-Tak tady to máš. Dala jsem ti chleba i to...

-Nech to. Udělám si to sám. -Dyť ti to dělám vždycky.

-Děkuju.

-Pak to tam nech. Já si to uklidím.

ŠTĚKOT PSA

HUKOT STROJŮ

V televizi: Musím ti povědět něco důležitého.

-Že tě nechce. Miluje Esmeraldu.

No, řekni mu to.

Zas se votočí jak tróba.

No, zbabělá. Nemá odvahu.

Je toto možný?

Ano, že si tě nevezme.

DIALOG Z TELEVIZE

OTEVÍRÁNÍ DVEŘÍ

-Ahoj. -Zdar.

-Vyzuj se. Vytáhni si vložky z bot.

Už jsem ti nachystala sekanó.

-Já stejně budu ještě cvičit. -Ne. Napřed se najíš.

A hlavně se neprdelkuj. Jdu ti nachystat kópelku.

A pojď se osprchovat.

PODKRESOVÁ HUDBA

ZPĚV: Děláš mi velký starosti,

že nezažíváš se mnou žádný sexuální radosti.

Špatně vaříš, špatně kouříš,

čumíš pořád na telenovely.

Uááá.

Otevři mně pivo, pičo.

Žena a muž. Muž a žena.

On je pán a ona fena.

Vychovej si ženu svoji, ať každej den tě uspokojí.

Mlať ji řemenem, zkrápěj semenem.

Muž je lovec, velkej samec,

žena je matkou pro jeho syny,

kuchařka a jeho sexuální otrokyně.

STŘELBA

-Už tady po mně někdo šije, kurva.

-Máti už spí? -Nevím. Možná.

-Aby zas neřvala, že tady hulíme.

-Zmrde! Já ti dám...

A je po ní.

-Počky. Vrať to. Hlava ke mně. Zpátky.

-Co je? -Kozy tam má.

-Ser na kozy. Musíš se dívat, jak je ta hlava ustřelená.

-Z hlavy mám hovno. Podívej se na ty prsíčka.

To máš za to, ty plešatá hlavo.

-To je z toho pitomého lustru.

-Tak zaber, skine. Dělej.

Ty mě nedáš, vole.

Promiň.

-Kde...

Kde...

-Kde co? -Ten domov.

Kde...

-Ten domov. -Domov můj.

-Ty si chceš zazpívat? -No idem spolu, vole.

-To mi musíš dat ruku, pičo, ale chvilku přijde Věruška

a sestřelí nás. -Nesmíme tak řvat.

OBA: Kde domov můj, kde domov můj.

-A máš průser. -Ste blbí? Co řvete?

Nemůžeš zpívat jindy? -My jsme vlastenci.

-Prosím tě, mně je to jedno, ale tady je všechno slyšet.

Víš, že jsme měli už průser z domovní správy kvůli vám.

-Voda šumí po lučinách. -Neřvi!

-Nepřerušuj mně hymnu. Ty nám to kazíš.

-Peťo! -Copak já za to možu?

-Ty taky za to můžeš.

Jak jste zvraceli z balkonu, tak jsem to musela umývat.

Končíte.

Dalibore, ticho. -Dones mně víno.?Hovno.

Nic. Naseru ti. Končit.

-Chropti. Jak prase na porážce.

-Kurnikšopa. -Ticho! Nemluv.

Dobrý.

KAŠEL

-Už?

-Dobrý, říkám.

-Abych ti to nezkazila.

-Tak dík.

HUKOT STROJŮ

-Dalibore, ty to tak kurvíš.

Ty vole, chlape. -Běž se vyspat. Seš ožralej.

Pičo, nech toho, nebo... Mám tu pistolu položit?

Kurva, neser mě, vole, nebo ti takovou střelím,

že zajedeš pod ten ponk.

Vypadni, vole, nebo já se neznám.

Ty budeš na mě zkoušet takový kecy, vole.

-Dělej, co uznáš za vhodné.

-Já si tady stříkám, vole, pomalu šestnáct let.

-Ty to říkáš, jak kdybys onanoval.

-Takhle onanuješ, vole.

Já stříkám takhle.

Ty vole, taková drzost.

Přišel jsi sem, teklo ti mlíko po bradě

a teď mně tady budeš říkat, co já mám špatně.

To je neskutečný.

Můj otec byl zvláštní člověk. On žil tím sportem.

Řeckořímský zápas a tak.

A on byl hodně na ženský. To jsem po něm nepodědil.

Ten si šáhl na každou. Aj na mátinu kámošku,

když přišla na návštěvu, tak ju ohrabával.

On měl vášeň pro ženský a pro chlast.

-To jsou věci, které se pojí.

-Když jsem byl malej, tak jsem byl sám doma,

máti byla třeba na noční a já jsem se bál.

On vždycky přišel až pozdě v noci.

Pouštěl jsem si rádio, abych slyšel lidské hlasy.

-To je tím, že seš jedináček.

Kdybys měl třeba mladšího sourozence...

-Nebo si pamatuju,

jak se posral před dveřma a měl tu koblihu na pantoflích.

Nebudu to rozvádět.

Nebo jak jednou přišel ožralý

a myslel si, že je ještě v hospodě,

a on byl v ložnici opřený o klavír.

Lahváč měl na klavíru a najednou něco teklo.

Ty vole, on se vychcal pod klavír. Nářez.

-A ty ses ho bál? -Nebál.

-A proč jsi nepřišel a: tati, pojď spát.

-Takové věci jsem nedělal.

MĚSTSKÝ RUCH

PODKRESOVÁ HUDBA

Z TELEFONU:Udělej mňau. -Mňau.

Prosím tě, a to budu dělat kočičku?

Mňau.

Ty to umíš lepší. -Já ti udělám vlka, chceš?

-Ale teďka ne. Vlka? Teď?

-Tak prasátko. -Tak prasátko.

-Tak opici. -No.

OPIČÍ ZVUKY

-Já se musím smát, víš?

-Dobrý??Perfektní. -Chceš i kozičku?

-Prosím tě.

Dobře, Vladíčku. Tak jo. Tak pa, pusinko.

-Zlatíčko moje. -Pa.

-Miluji tě, lásko. Nezapomeň. -Já vím. Pa.

-A to jako tady přespí? -No a co?

-To snad není možný. -Jednu noc.

-Dyť ho vůbec neznáš. -Co ti je po tým?

-Ty si sem přivedeš na noc jenom tak chlapa,

kterého vůbec neznáš,

se kterým sis psala chvílu přes nějakej ten...

...Facebook nebo co a najednou řekneš:

"Přijede sem a bude tady spat."

Cos čekala, že já udělám?

-Je to jeden den a děláš tady scény.

-Já ti říkám, že já tady nebudu.

A jestli se to bude opakovat

a pozveš si ho znova, nebo ho sem nastěhuješ,

tak já s tebou končím.

Ty už pro mě nebudeš existovat ani jako matka.

-To je teda pěkný.

Šak ty si na mě vzpomeneš. -Nevzpomenu.?Šak uvidíš.

-Ty úplně totálně mezi náma zkurvíš ten vztah, co byl.

-To si děláš sám ale. -Co já si dělám?!

Já jsem sem pozval toho chlapa? -Co ti je po tým?

To je moja věc a můj život.

Mám právo na život ještě. To mám zdechnout?

-Co bys chtěla?! Mně je 36 a mám hovno.

-To je tvůj problém. -A ty už sis užila dost.

Už su zas vytočené úplně. Tohle sem nečekal.

-Víš co? Zalez si tam do svýho pokoja a nech mě.

-Já ti říkám, že tady toho chlapa nechcu mět

ve svým bytě. Dyť vypadá jak chovanec nějakej.

Jak se tváří na tý fotce. -Jdi do prdele.

Má lepší zuby jak ty.

-Já odcházím a už mě tady nikdy neuvidíš.

BOUCHÁNÍ

ŠTĚKOT PSŮ

ŽDÍMÁNÍ PRAČKY

-Dany??Co je? -Tak jsem přemýšlela.

Kdyby se se mnou něco stalo, aby sis našel ženskou,

aby se o tebe postarala, jak já se starám.

-To se neboj.

Kamarádka mě naučila dělat řízky přes telefon.

-Abys nebyl na konzervách.

A nechcu, abys dělal velký pohřeb.

Nechcu to u Makovců. -Květinový obřad.

Květiny, ať to je smuteční. -No tak to teda ne.

Co bys zbytečně utrácel? Jsou to všechno zloději.

U paní Slavotínkové na Mlýnské, do plastové urny.

A buď to dáš do sklepa, nebo to rozsypeš.

Ale tak, aby to nikdo neviděl. Po sáčkách třeba.

-Když chceš, tak dobře.

SMAŽÍ ŘÍZKY

-Jé, ta je krásná. -Podívej se. Počkej.

NATAHUJE KLÍČEK A PANENKA HRAJE

-To znám. To je Pro Elišku.

Hraje. To je důležitý.

-To nemůže takhle. -To spravíš. Jsi šikovnej.

-Už.?Lampička, že jo? -Počkej. Prosím tě.

Já ti to připravím.

-No to je nádhera.

Mohla jsem tě sice vyhodit, ale mně to nevadí.

Když tě vyhodím tady, tak... -Tak mě vyhoď.

Počkej. -Co? Měls šestku?

Vem si tam bůček.

-Já si vezmu, co budu chtět.

Po tým je ti hovno. -Jak to se mnou mluvíš?

Tak si můžeš mluvit se svýma kamarádíčkama.

Je moc drzé.

ZA DVEŘMI -Já otevřu tady skříňku

a tam hrneček s fotkou, kde jsi ty s ním.

Tričko máš na sobě s ním. To je jak v hororu.

To je neskutečné.

Řekni mi, prosím tě, co o tým člověkovi víš.

Co dělá za práci? -Podniká.

-A čím podniká? To mě zajímá.

Nevíš. Tak co o něm víš?

-Ká??Jo. Výborně. -Tys to psal divně.

-A poslední.

-No á. -Co to bylo za slovo?

-Já jsem věděla, že to bude slovo.

-A jaký? -Láska.?Výborně.

-Mně to tak napadlo, i když jsem to nepoznala.

-No ty seš kočička. -Mňau.

HRAJE PÍSEŇ MŮJ ČAS

Můj čas je pouhopouhé prozatím.

Můj čas může říct: Já už neplatím.

Rád, tak rád bych žil, a mám jen zbytek sil,

a času míň, než se mi zdálo před půl hodinou.

Příteli, chvátej, SOS, ať jsem i zítra čím jsem dnes,

zbav mě tíhy mé, rány mé co nejdřív.

-Není to mravenec? -Zrzavej.?Hajzl.

Ježíš, to jsem nechtěl. Sorry, já se omlouvám.

Ale divej. Je mrtvej. To uschne.

-Nemáš ho na ruce? -Ne.

Škoda, že zítra vstávám do práce.

Jinak bych tady s tebou seděl až do zavíračky.

-Já nemůžu.?Já vím.

To nevadí. V sobotu si užijem víc.

Zas nějakej hmyz nebo co. Dívej na tu kurvu.

Nějakej pavouček nebo co. -Počkej.?Ty ho vidíš?

Hajzl jeden. Bych ho zabil. Kde je?

-Dobrý, ne? Pavouci se nesmíjou zabíjet.

-Ale jo. Jsou hnusní. -Nesmí.

Je to krásný stvoření. -Mně se hnusijó.

Pro mě jsou stejně odporní jak cikáni.

Krásně voníš. -Děkuju.

-Kouřím trávu, hašiš taky,

nade mnou jsou krásné mraky.

Kytičky tu rostou všude kolem mě.

Jsou krásné, žluté. Miluju je všechny.

Au!

Upadl jsem na matku zem.

Hle, tu díra po krtkovi. Zasunu tam penis svůj.

Oplodním matku přírodu.

Plavu širým lánem pole.

Ukaž mi cestu, vole.

Vem si mě, matko přírodo. Cha, cha, cha, chá.

ZPĚV PTÁKŮ

-Přijdeš dnes večer ke mně? -Nepřijdu.

-Proč?-Se mi nechce. -Seš unavená??Nejsem.

-Tak proč ne? -Protože se mi nechce.

To neznamená, že když nejsem unavená,

musíme být pořád spolu.

-Když ty nechceš ke mně... -Řekla jsem, že tady ne.

-V klidu. Uvolni se. Nesmíš se tomu bránit.

Když ženská říká, že nechce, tak chce.

-To není žádná pravda.

-Sem chtěl sjet na tým tobogánu.

-Je zavřenej.

-To já budu jednou taky. -A za co?

-Já nevím. Ale kamarád mi říká: "Jednou nás zavřou všechny."

Za ty naše názory. -Ty budeš mezi prvníma.

-Kdybych měl věřit všemu, co vidím v televizi,

v nějakých pseudodokumentech... Tsss.

-Myslíš si, že tolik milionů zemřelo, že neměli co jíst?

-Milionů.

-Měl by ses tam jet někdy podívat.

Máš smyšlený názor na koncentrační tábor.

-Můžu se tam podívat, ale nezmění to můj názor.

-Třeba by ho to změnilo. -Obyčejný pracovní tábor.

Tak se tam lidi koncentrují. No a co?

-Jasně.

-Třeba můj otec byl nuceně nasazenej

a normálně pracoval.

A pak měl volno. Mohl se procházet a v klidu.

Pracoval pro Říši, aby vzkvétala.

-Ty bys to potřeboval zažít. -A víš, že rád?

Já jsem si právě říkal, že otec měl štěstí,

že prožil všechno. Že tam byl.

Viděl ty krásné prapory, jak vlály.

Pak to tam rozbombardovali ti... -Nebuď sprostý.

-To je ono.

-Su tam jak debílek? -Ne. Je to dobrý.

To si dáš na Facebook, jo? -No. A s čím ještě chceš?

Z OBRAZOVKY:

Jestliže přivandrovalci chtějí v naší zemi žít,

tak se musí bezpodmínečně přizpůsobit.

Navrhujeme, aby byly přijaty zákony,

které...

-Dalibore, čau.-Čau. -Máš čas chvíli??Jo.

-Můžu??Jasně.

-Přinesl jsem ti něco, co máš rád.?Prsten.

-Je tam německý kříž.

Vidím, že máš takové věci rád.

-Řekl bych, že to je templářský.

Ale je pěknej. -Templářský?

-To byl kříž templářských rytířů.

Ale pěknej. -Vyzkoušej, jak je.

Já jsem nevěděl. Mně se to líbilo.

Vzpomněl jsem si na tebe. -Je pěknej.

-No vidíš. -Padne mně akorát na malíček.

-Já bych taky z cikánů udělal asfalt, víš?

No jo. To ti opravdu říkám.

Protože tady je toho už hodně.

To se nedá vůbec snést.

Evropa je začerněná, zadrbaná, celá černá.

-Šak já vím.

-A ti černí nám chcou všechno zničit.

Náš zákon. Tvůj zákon. Můj zákon. Jaký je?

Nacistický zákon. Pravý. Jak káže Adolf.

Vždy. Protože vždy ho máme tady, ne?

-Já vím. -No tak teda.

Musíme jet podle... Co řekne, to se udělá.

Umíš si představit dva plné neoznačené autobusy

na cikánskú osadu.

Představ si to. Osmdesát lidí.

V maskáčích, kanady, lesklé baseballky.

Když jsme tam naběhli, Dalibore, to bylo parádní.

Kosti praskaly.

Slyšel jsi, jak to všechno praští. Kurvy černý.

-To musel být masakr. -To byl. To si piš.

To byla paráda. Si představ, že to byla akce do pěti minut.

Všechno se napakovalo zpátky a cikánské držky na zemi,

poražené nohy, rozlámané ruce. Ááá. Vřískali tam.

Víš, co to bylo za pocit síly?

Pak přijela až policie po půl hodině.

"Co se tady stalo?"

A černé držky: "Á, napadli nás vaši."

Oni mysleli, že to byla zásahová jednotka.

Komando.

To bylo komando, ale pod jiným názvem.

Takhle to nejde. Jenom čekat. Nač?

Až ty černé držky přijedou a bude jich víc a víc?

Proto seš potřebný. Potřebujeme takové lidi.

Rozumíš?

Takže nesmíme váhat, kurva. Musíme jet do toho.

Urychleně. Co víc, co rychleji, tím líp.

Takže budu rád,

když zlomíš někomu tu černou palici, jo?

Musíš zlomit nějakého černého.

Zlomit ho, Dalibore.

Musíš mu dát aspoň pět ran baseballkou.

Jo? Rozlámeš mu ty kosti, kurvě černé zkurvené.

Uděláš to? -No nevím.

Tak teď říct jo, to bych třeba lhal.

-Ne, žádné lhaní. Udělej to. Kurva.

-To není jenom tak. -Tohle musíš udělat, Dalibore.

Uděláš to, jo?

HUKOT STROJŮ

-Robi, trochu větší mezery, prosím.

Jak to valím barvou, ať se tam dostane.

HRAJE ORLÍK Evropo, vstávej.

Probuď se, Evropo.

Evropo, vstávej. Probuď se, Evropo.

Ještě je čas.

Z TV: Na 26.000 běženců připadá malý počet úředníků,

kteří nápor žádostí o doklady nezvládají.

-Nejlepší by bylo,

kdyby se mezi sebou ušlapali.

-To nemělo vůbec být. To neměli vůbec připustit.

-To je jak zdivočelé opice. Já nevidím lidi.

Nemám peníze. -Tak běž dom.

-Proč se k nám serou? -Ať se o ně postará vláda.

-Jich je kurva tolik tisíců, milionů denně.

-Co čekají??Všechno. -Že se o ně někdo bude starat?

-Pečení holubi do huby.

-Teď by se měli potopit.

-A kolik je tam teroristů. -To je jasné.

-Aha. To je ta největší kráva.

-Svině jedna. -A má pěkný kostýmek.

-Z velké části zodpovědná za to, co se tady děje.

-Oskalpovat ji zaživa. Kurva.

A stále o tom dítěti. Stále to ukazují.

-Manipulace. -Chuďátko dítě.

Jedno dítě tam, jedno sem.

-Třeba je to figurka.

-A řeknou: "Pojďte k nám, vy chudáčci."

-Dalibore, tohle je konec. Evropa je finito.

-Já bych postavil kulometný hnízda,

jak byly v Normandii,

a jak by přicházeli z moře, tak bych jich střelil.

Ratata a hotovo. -Tak to má být. To je ono.

A nadělat kupu asfaltu.

-Anebo seřadit jak na jatkách prasata

a jednoho po druhém ostřelovačkou do hlavy.

-Hej!

Jo? Tak to uděláš. Tak to chci.

Tak pojď.

Připrav se. Pozice. Postoj. Níže.

Níže.

A rána. Obrovská. Naplno.

-Hej! -Paráda.

Když se na to podívám, tak vím, že to sundám.

Nedělám to, kde jsou lidi,

protože mi to připadá jako kdybych měl sundat člověka.

Normálně to cítím jako by to byl člověk.

-Já si myslím,

že je důležitý mít tvrdý ruce a velký svaly.

-To je tvůj názor, jo?

Hej!

Rana byla. Tvrdý. -Některý cihly jsou tvrdší.

Bez soustředění. -Ty jak? Dlaňou?

-Tak aspoň spadly.

-Héj! -Mh, to bylo dobrý.

Pěkně se zlomila.

-Soráč. Nám to chvilku trvalo, víš?

-Ahoj, Emi. -Hledaly jsme botičky.

Jak se říká?

Tak co, jdeme? -Jo. Má pěkného zajíčka.

-Už jdeme domů.

Přechod. Ručenku. To je co?

-Já se taky bojím přes přechod.

BOUCHÁNÍ

-Co je? -Málem jsem to rozbila.

-Proč to sem nosíš? -Radši jsem to donesla.

-Jé, děkujeme. -No prosím. Bavte se.

-Já si říkám, o čem ten život je,

když to je každý den stejné.

Ráno vstat, do práce, z práce. V tom se mi to nelíbí.

Ale kdybych nepracoval, kdybych měl peníze

a nemusel bych pracovat, tak su spokojenej.

Já se dokážu skvěle bavit. Já se nenudím.

Jediný, co mně otravuje život, tak je práca.

Kdybych měl prachy a nemusel pracovat,

tak bych byl spokojený.

Užíval bych si, co mě baví.

-Ty děláš za 9.500 měsíčně.

Teď bys měl možnost jít za mnohem víc a nepůjdeš.

Tak potom o čem to je? Co tě tady drží?

Je to ta hloupá práce? Málo placená? Co jinýho?

-Mám tady pár kamarádů. -Pár je co?

Se stýkáš jenom se mnou. -Su tady zvyklej prostě.

A přijedu do Brna a nebudu vědět, kde co je.

-To je na kraji Brna. Práci budeš mít za rohem.

-Já mám strach, že si budu připadat,

jak Kevin v Sám doma 2.

-A není to spíš strach, že bys byl bez maminky?

-Ne. Připadal bych si ztracený. -Mně to tak připadne.

-Prosím tě, vždyť já jsem se chtěl odstěhovat už dávno.

Kdybych měl na to prachy, tak žiju sám.

HRAJE HUDBA

-Dej tam něco tureckýho.

Těma rukama.

Turkyňu mně ukaž.

Tanečnici.

Jo.

Teď dělej tohle... Aha.

-Bysme se mohli třeba pomilovat.

-Tsss. Se bojíš opustit hnízdo.

-Já mám hnízdo tady. -Šak ano. Ty ho máš tady.

-Já jenom, že bysme toho mohli využít,

když máš příležitost, že seš tady sama,

když máš hlídání pro děti.

V něčem akční být můžu.

-V čem? V sexu. Myslíš si, že je vztah jenom o sexu?

-To ne. To já neříkám.

Jenom, že bysme to mohli vyzkóšet.

-Ne.

-Když nechceš, tak ne.

Tak co budeme dělat?

-Nevím. Něco navrhni.

-Že bysme si dali Člověče, nezlob se?

PODKRESOVÁ HUDBA

VRČÍ

PŘEDVÁDÍ PSA ONA KŘIČÍ

-Já jsem spadla dole. Blboňu. Seš fakt střelenej.

Teď jsi to teda přehnal. Budeš spat na zemi dnes.

-Hle, ten anděl vznešený.

Křídla má roztažená jako nohy prostitutky babylonské.

Černý plot jako duše hříšníků.

A ta krásná štukatérská práce mistrů zedníků.

Zaber tady to kvítí.

I to kvítí zmírá. Vše čas si vzal.

Dvanáctá skupina, zde leží další rodina.

Dědečku, odpočívej v pokoji. Staroušku.

Kvítí oschlé zemřelo už dávno.

Můj domove, chci zde zůstat navěky.

Budu zde spát staletí až do konce věků.

Sbohem, krutý světe.

Stop. Bylo to dobrý? -Jo. Paráda.

-Já myslím, že po půl roce bysme spolu snad mohli něco...

-To ano, to ti nikdo nebere.

Ale za dveřma máš máti. -Za dvouma dveřma.

-Kdyby tam byly i troje.

PODKRESOVÁ HUDBA

-Sám sebe šukat může, k orgasmu si dopomůže,

herma, herma, hermafrodit, může plodit, může rodit.

Svázanej. Zbičovanej. Hermafrodit.

Obojpohlavní mrdavec.

Kde tu drzost vůbec vzal, že sám sebe ošukal?

Kde tu drzost vůbec vzal, že sám sebe ošukal?

HUDBA HRAJE ZEVNITŘ STEJNÝ TEXT

-Jak jste mluvili o té matikářce,

tak já si pamatuju, jak jsem jednou,

když jsme psali písmenku z matiky,

že jsem ten papír zmačkal a utřel si s ním brejle.

-To bylo taky dobrý.

-Já jsem měl tenkrát blond vlasy, obarvený.

-To si pamatuju.

-Ona přišla a tak mě za ně vytahala.

V 90. letech jsem ju potkal na stánkách

a já jsem za ňou normálně přišel a říkám:

"Já jsem vás vždycky nesnášel. Vy jste byla kurva."

A ona mně říká: "Však já jsem tě taky nesnášela."

A já: "Kurvo!"

-Dalibore, zaregistrovala jsem na Facebooku,

že máš přítelkyni.

Viděla jsem fotku na koupališti. Dítě a tak.

Povídej.

-Ona ještě není rozvedená. Je to složitější.

-Byl už kanárek v troubě?

-Kanárek v troubě ještě nebyl.

-Nebo vlak v tunelu? -Ne.

-Anebo... jak se to ještě říká?

Vosa v úlu? -Ne.?Takže nic.

-Já vím, že v zájmu rasy bych měl plodit děti.

A co nejvíc. Ale nevím.

-A dáváš to do záclony nebo do kapesníku?

-Tam jde o tu zodpovědnost. Musíš mět prostě peníze,

abys tu rodinu dokázal zajistit.

-To není zodpovědnost.

-S mým platem by si nežili zrovna dobře.

-Dělali jsem charitativní pletení čtverců

pro děti do Afriky.

Sešlo se nás tam hodně ženských, taková slepičárna.

-Ale to nemusíte plést pro děti do Afriky.

To můžete plést tady. Oni už jsou v Evropě.

-Dobře. To bylo ještě vloni na podzim.

To tady ještě nebyli.

A teď noviny a televize pořád plné uprchlíků.

-Akorát že tam ukazují tu pravdu upravenou po svém.

-Naprosto šílený byl kamion s mrtvýma tělama.

To bylo šílený jako.

-Škoda, že byl jenom jeden. Kdyby jich bylo tak padesát.

To jsou vetřelci. Nic, čeho bys měla litovat.

To jsou okupanti.

-Já vím, že propaguješ nacismus a všechno.

To je sice pěkný.

Hitler věděl, co tady má udělat.

Měl pravdu. Teď by se nám to hodilo.

-Co budeš dělat ty, když bude válka?

-Uteču, vole. Ne, neuteču.

Budu bojovat za svou vlast, protože jsem byl na vojně.

-Nebudeš mít strach, že tě zabijú?

-Budu, ale budu bojovat za svou vlast.

Chápeš to? -Mně se líbí,

že máš úžasný, tvrdý postoj. -Mám. K tomu vedu svoje děcka.

-Já právě přemýšlím, že nevím, jak bych...

-Nevíš? Tak nejsi vlastenec, vole.

Běž do prdele, vole.

-Tak si dávej bacha na to, co říkáš, vole.

Nebo tě vezmu za rasismus o ten kulečník, do prdele.

To mě tady už vytáčí, vole. Odsaď posaď.

PODKRESOVÁ HUDBA

ZMĚNĚNÝM HLASEM

-Přeju vám hezký den. Rád bych se vám představil.

Jsem kandidát na prezidenta České republiky a zároveň

také uvádím do voleb svoji stranu,

která se jmenuje SS, což znamená Silná strana.

Jako vአbudoucí prezident

vám mohu slíbit několik věcí, které taky dodržím.

Slibuji vám, že tu zavládne pořádek, spravedlnost,

že nastolím nulovou kriminalitu.

Znovuzavedení trestu smrti je také samozřejmostí.

-Jeli jsme na jistotu.

Cikánské děti, zkurvené tři cikánky,

co ukradly všechno zlato.

A ten podnikatel to věděl a byla akce: Jeb ho.

Tak jsme jich přichytili a rozjebali jsme to.

Jenom bylo blbý,

že ten jeden vytáhnul devítku a jebnul mu to do břicha

a dvakrát do nohy.

Pak jsme odjeli, všechno vzali.

Taková doba byla.

Mečiar s Klausem řekli,

že kdo na to má, ať to dělá.

Tak já jsem to dělal. Já jsem to využil.

Dalibore, v 90. letech já jsem měl kopu peněz.

Já jsem měl všeho, kurva.

Bylo to parádní. Dařilo se mně.

Ale pak... Nebudu dělat lopatou jak čurák nějaký.

Lopatu na ty cikánské kurvy.

A pak jsem byl nucený odjet do Itálie.

Československo bylo strachové pro mě.

Jeli po mně. Fízlové. Mafiáni. Všichni.

A to byly pálky 15, 20 let. Nechtěl jsem vyfasovat tolik.

Tři jsem mu dal.

Přijel jsem tam, kurva. Na, na, tam máš.

Teď zkus ty, Dalibore.

Tehdy jsem mu normálně dal do těla. Vřískal.

PŘEDVÁDÍ

Já ti dám pomoc. Na, ty kurvo. Jeb.

Jenom fláky ostaly. Mozky lítaly.

Tak to dělám já. A nemám žádné výčitky svědomí.

Proč?

Protože by měl ten druhý, kdybych to neudělal já.

Nemám. -No jistě.

-Teď má člověk hodnotu deset korun, kurva.

ŘEV A STŘELBA

-Jo! -To je ono.

-To bylo krásné.

-Jak ti je? -To bylo nádherné.

-Až do vlasů.

-Každý jenom kecá. Ty jsi nejlepší.

Víš, že jsi nejlepší? -To já vím dávno.

-Nikdo se ti nevyrovná. Přísahám.

-Takže jsme domluvení. Víte, jak jsem to řekl.

Takže můžeme začít. Jdem na to.

-Ty si to pamatuješ, Věro. -Mhh.?Tak dokuř.

-Hlavně, aby nás nepřizabil.

-Já by sem to chtěl prožít, do piči, na ostro.

-Ty seš nebezpečnej.

-Vy kurvy! To je váš konec.

Vaše noční můra je tady.

ŘEV

-Ježíšmarja, já se bojím. -Utíkej.

-Teď pojď sem. -Kurva, já jsem se tak lekla.

-Teď si tu kameru bereš ty a natáčíš mě,

jak si to s váma vyřizuju. -Jsem se málem pochcala.

-Jedem.

Tak pojď! Teď tady zdechneš, prase.

-Dalibore!

-Utíkej!

-Já tě zničím.

Přerazím ti všechny kosti.

Chcípnete oba dva.

ZMĚŤ HLASŮ A VÝKŘIKŮ

-Já vám ty vaše palice rozmašíruju na sračky.

Tos nečekala, že tady chcípneš.

Kurvo, já ti tu černou držku vybělím.

ŘEV A VÝKŘIKY

-Au! Co děláš? -To nebolí.

-Jak jsem se vracela ráno ze školy,

když jsem vedla tu starší,

tak v autobuse bylo jediné volné místo u okýnka.

Tak si tam sednu, ke mně taková bachyňa,

tlustá, odporná, černá tlama. Šílený.

Tak že si raději půjdu stoupnout,

ale autobus nacpaný lidí. Že jsem rasistka.

Říkám: "No a co?" -Mělas stát a říct:

"Ano, su rasistka. A su na to hrdá."

-Já jsem si stoupla. Ale kdybys ju viděl.

Špina černá, odporná, bachratá, špinavá, smradlavá.

-Proč jsi jí to neřekla, že jsi rasistka.

-A ještě od ní dostanu venku potom po rypáku.

-Jako...

Jediní, kdo mě nevadil, tak jsou Japonci.

S těma nemám problém. -Japonci. Vietnamci.

Kurvy šikmooké. Prostě ne. Nesnáším.

-To je rozdíl. Vietnamci se tady roztahují,

skupují potraviny, bary, množijó se tady.

Ale Japonci ne.

-Mně je jedno, jestli jsou tací nebo tací.

Jsou to šikmoocí lidi. -A proč ti vadijou?

-Protože se mi nelíbí.

-Na šikmých očích není nic špatnýho.

Co kdybych si udělal plastickou operaci

a udělal si zúžený oči? -Tak tě neznám.

-Kdybys mě milovala, tak i se šikmýma očima.

-Najednou.

-Kurva, piča, zapařený pták, syfilis, kafka, pozpěvák.

Finská spařená omáčka, v piči je zatáčka.

Mh, mh, mh.

To složil slavný skladatel. Už nežije.

-Jaký? -Byl to Smetana. Já nevím.

-Ty, jako vlastenec, bys to měl poznat, ne?

-Spíš kdybych byl historik. Vlastenec je člověk,

který má určitý pohled na národ.

A taky tím, jak se orientuje politicky.

Jestli se snaží něco změnit skrze volby třeba.

Nacionální třeba. -Byly volby. Byl jsi volit?

-Já nevím. Já jsem vůbec neměl žádný lístky.

-Ve schránkách byly lístky. -Jestli to máti nevyhodila.

Já jsem chtěl jít volit.

-Ty vole, co toto je? Co je to za život?

Mně už nebaví žít.

Tohle bude klíč od brány do jiného světa.

Pichnu si olej do žíly.

Á!

Ještě se napiju.

Á!

HUKOT STROJŮ

-Co ta doktorka? Dobrý? -Špatně to dopadlo.

-Fakt?

-Zjistili mi tam těžké astma, tak mi to napsali do dokumentace.

Odnesl jsem to sem a chtěl mě vyhodit,

že tady nemůžu pracovat. -Tos neukecal?

-Zkoušel jsem to vytáhnout z té dokumentace,

ale nějak se to dozvěděli.

-Doktoři si to řeknou mezi sebou. To je jasný.

A co teď?

-Zkoušel jsem nějaké práce, supermarkety, Alberty, nic.

Vůbec tam neberou cikána. -To jsem se chtěl zeptat.

-Jak kdybys to neznal.

-Znám, znám, ty vole. Co teď?

-Něco na černo.

PODKRESOVÁ HUDBA

-Dali, a ty ses bavil někdy s tím cikánem?

-Ne. Akorát třeba, když mě pozdravil,

tak jsem mu nedokázal neodpovědět.

To je slušné vychování, tak jsem pozdravil taky.

-Takže vůbec ses s ním nebavil?

-Jedině třeba pracovně.

Ale já se nekamarádím s příslušníkama jiných ras.

V té Itálii ses potkal s těma muslimama zblízka?

Vy jste spolu dělali? -Jasně, že zblízka.

A víš, jaká to byla paráda zblízka?

S muslimány jsem normálně na kobereček jel.

Byl oběd, rozumíš, pršelo, on to měl v té své búdě.

-Jak jako na kobereček? -Normálně jsem sa jebl.

Pojď, dáme Alláhovi. Jdem se s Alláhem bavit.

Hablahalahasalamuhal.

-On tě jako obrátil na svou víru?

-Neobrátil. Já jsem to vyzkoušel.

-Byl tak zblblej asi. -Náš Bůh není lepší jak jejich.

-Ty říkáš na jednu stranu, že bys chtěl skalpovat Merkelovou,

že je piča.

Na druhou stranu ses skamarádil a pracovat tam s černochama

a s muslimama. Tomu já nerozumím.

-Tomu, dali, tomu nerozumíš. Ani já.

Tik, tak. Jsem jak hodiny. Dopředu, dozadu.

Já jsem takový.

Ale všechny tyhle svinstva je třeba vyčistit.

HUKOT STROJŮ

ŘVE: CHEMICKÝ ROZPAD MOZKU

-Ty vole, já jsem na chvilku ztratil orientaci.

-Sedni si.

-Poslední den tady v práci.

Určitě už se těšíš do toho novýho, co?

Pepo, pojď. Na zdraví.

-Su dojatej. Chlapi nebrečej.

-Takže... -Chlapci, ať sa daří aj vám.

-Ať to s tebou nešvihne.

-Na zdraví. -Cheers.

-Do dna. ?Nevyměknem.

-Ty seš jak ten drakomor. -To je ředidlo normální.

-Já Dalibora znám.

F1, F2. Bombardovali Londýn F2.

Naštěstí naši a britští piloti si s tím dokázali poradit.

Když ta střela letěla,

vůbec nevěděli, kam to ti idioti posílají,

tak kolem toho křídla Spitfiru, jemně ho naklonil

a ta střela spadla naštěstí třeba do moře.

-Proč naštěstí?

-Pičo, dyť by byla vybombardovaná celá Evropa.

Magore.

-Němci nikoho nebombardovali, když nemuseli.

Dyť si tu válku ani, kurva, vůbec nezačali.

Tu vypovědělo Německu v roce 1933

Mezinárodní židovstvo.

Ty elity, co řídily banky a svět. Politiku.

-Mám ti pustit ten dokument? -Ti to začali.

-Já nemám rád, když se zabijí nevinní lidi, vole.

-V každé válce umřou aj nevinní.

Rozumíš. Když někdo vyhlásí válku, ten druhý se brání.

Tak je jasný, že taky pošle nějaký bomby.

-Kdo vyhlásil válku? -Mezinárodní židovstvo.

-My jsme, vole, ta nejlepší rasa.

Musíš mět modrý oči a blonďatý vlasy.

My jsme ti vyvolení.

-Tu válku začali v roce 33, protože záviděli Třetí říši,

že vzkvétala a taky, že Adolf odhalil jejich lichvu.

Všecko k tomu přičiňovalo. -Kdes to viděl?

-Dyť jsem to teď říkal.

-A kdes to viděl?

Na internetu. -No jistě. A co?

-A když to říkají lidi, co to prožili?

-Mně to žádný člověk zaprvé neříkal

a za druhý já se řídím tady tím.

V koncentračním táboře hráli Poláci s esesákama fotbal.

To tam bylo úplně normální. -A v Lidicích??Proč, kurva...

-Ty malý děti, co umíraly?

-A co ti atentátníci,

co tam vyhodili do vzduchu auto Heydrichovo?

Ti to začali. To nebyli žádní hrdinové.

Ti to způsobili.

A kurva, proč, do piče, tady nikdo neřeší gulagy

a kladiva se srpama? -No dictators!

-Největší totalita jsou ti, co říkají: "Jsme demokrati."

Demokracie neexistuje. Jenom kapitalismus.

Jsou jenom samý ismy a ty si vyber ten svůj.

-A ty nám chceš říct,

že ty děcka, co tam umíraly,

tak někomu ubližovaly.

-Co máš pořád s dětma? Tak si nějaký pořiď.

Pořád sem pleteš děcka.

-A ty nemáš rád děcka od Jany, té své kamarádky?

-Ale jo.

-Ty bys jako dokázal zmáčknout tlačítko a tss?

-Proč bych to dělal, kurva. Jaký tss, tss?

Jakože bych pumpoval nafukovací látku na koupališti?

Dobrý, fajn. Mějte si svoji pravdu.

Nehodlám se o tým vůbec bavit.

Cigarety skoro vykóřený, já myslím,

že jsme se rozloučili krásně.

Dopij si svůj rum a já... ...dělejte si, co chcete.

Já už pomalu půjdu. A jinak všechno dobrý v práci.

Tak jo.

PODKRESOVÁ HUDBA

HLUK, ZMĚŤ HLASŮ

-Už od základky,

když jsem viděl na ulici skinheada s vlčákem,

tak jsem se cítil bezpečně a bral jsem je jako ochránce.

-Skinheada s vlčákem?

-Jasně. Prostě jsme všichni jedna rasa, jeden národ.

-Na sračky, na sračky, to je vůle má.

A když nejsem na sračky, tak to nejsem já.

Hej!

-Je tady úžasná atmosféra. -Nepij. Budeš opilý za chvílu.

-Z čeho? To je jen desítka. -Nechci. Budu špinavá.

-Já fakt špiním. Stůj. -To je jasný jako.

-Já už si ty šediny radši barvit nebudu.

-Dívej se.?Já vím.

Co děláš? -Je mně teplo.

-Neříkali sieg heil? -Nevím. Neposlouchala jsem.

-Já bych si taky zahajloval, ale tak...

-Se k nim přidej.

-Na nás. Na národ. Ať žijem.

Přesně tak.

Já su poprvé ve Frýdku. Já su tady host.

Já su Prostějovák.

Já věřím, že bílá rasa ještě neumřela.

Ale existuje židovský komplot.

-Heil.

-A oni chcou rozložit všechny vlastenecký hodnoty

ve všech bílejch národech.

A co jim Bůh řekl v tom jejich židovském náboženství?

Že jsou nadřazení

a ostatní podrasy jim mají sloužit.

Víte, kdo je největší nácek? Židi.

HLUK ULICE A HUDBY

Tohle je jedna rodina.

Tak by měl držet při sobě celej národ.

-Uteklo ti teďka. -Uteklo. A co?

Ale pěkně jsme si pokecali.

Kdyby to tak bylo v celém světě,

tak nejsou války ani konflikty,

protože každý bude stát za svým národem

a můžeme se spolu kamarádit.

Já se budu kamarádit s Afrikou obchodně

a budeme v pohodě.

-Tak si jdi na nějakou demonstraci.

Furt meleš o něčem a stejně na to sereš.

Kup si lístek do Prahy, když bude demonstrace

a jeď si tam mezi ně. Udělal jsi to aspoň jednou?

Neudělal.

-Na demonstraci může jet každej i bezplatně.

-Jel jsi tam někdy? -Ne. Víš, že mám fobii.

-Proč ne? -Protože mám fobii.

-Tak sorry jako. Jsi posera.

-Jo, bojím se, že s mou vizážou, že mě někdo zapichne.

Já se omlouvám. -Všichni jsou na tebe zvědaví.

Zrovna na tebe. -To by ses divila.

Já půjdu sám, holohlavej, a po cestě potkám deset negrů.

Já jsem měl problémy s cikánama, když jsem měl dlouhý vlasy.

Kamarádům vybrali peněženku. -S tebou se nedá mluvit.

-Mně ukradli cigarety. -Ty mě nenecháš domluvit.

-Mně bylo třináct let.

Co?

ODPOVĚĎ V TELEFONU NENÍ SLYŠET

Já půjdu, ale až se mi bude chtět, rozumíš?

Já jsem tady mezi svejma.

My jsme jedna rodina a já bych tady chtěl být napořád.

Já jsem se nezbláznil. Tady je to absolutně skvělý.

Tady každý nadává na černý a na cikány.

Tady jsou normální lidi.

Pojedu dom, až se mně bude chtět.

Můj domov je všude, kde žije bílej člověk.

Z TELEFONU: Běž do prdele. Ti tě živit nebudou.

Neser mě. Já neusnu kvůli tobě.

-Jednou na mě budeš hrdá,

protože budu stát po boku těch největších revolucionářů

na celým světě.

KŘIČÍ: Nic než národ.

Když jsem já byl tenkrát kluk,

to zněly písně líp a sladší měly zvuk

a hráli jsme je tak, co stačil dech a hlas.

Já tehdy ještě žák. Ten požehnanej čas.

To ryby braly víc, byl veselejší smích,

a v létě větší hic a v zimě čistší sníh.

I stromy rostly vejš k těm bílejm kadeřím

a v sen jsem věřil, v nějž kdy sotva uvěřím.

Když jsem já byl tenkrát kluk.

-To je macek. Fakt.

-Jakej macek? To je kurva uprchlická.

-Ježíšmarja. -Zlatíčko moje.

Dívej se, co udělám.

Kantnu ho, ne? -Co to je?

-Kantnu. Že ti jednu ťuknu.

-To je italsky, ne?

Prosím tě, nemuckej to.

Není to italsky? -Není. To je česky.

-Chudáček. Mně to dělá zle.

Už??Jo. -Mně je ho tak líto.

Doufám ale, že bude chutnat.

-Krasavec můj zlatý. -Ještě se to tam hébe.

-Dívej se. -Ty seš fanatik.

Ježíšmarja.

-Vážení přátelé, přeji vám krásný vánoční den.

Rád bych řekl něco optimistického.

Buďme multikulti. Dyť je to in.

Stejně jako vyholování dámských přirození.

Možná bychom každý měli mít doma připravené

vánoční cukroví.

Podělit se s našimi přáteli, Epikurejci, Afričany,

Nigerijci a já nevím ještě s kým.

Samozřejmě také s přáteli ze Sýrie.

Dejte si cukroví.

Dejte si, napapejte se, vy hladoví chudáčci.

Tak žerte!

Žerte!

Zalkněte se!

Já se omlouvám.

To byl samozřejmě žert.

Nikdy nesmíme dopustit,

abychom nechali své národy napospas kobylkám,

které nás sežerou zaživa.

-Dělej. Jíme. Dobrou chuť. -To nemyslíš vážně.

-Tak jíme, ne??Jak jíme? Žádné tradice? Nic?

-Jaký tradice. Dobrou chuť. -Já jsem křesťan.?Já taky.

-Ale tak něco uděláme. Pomodlíme se.

-My říkáme: dobrou chuť. My se nemodlíme.

-Vy se nemodlíte??Ne.

-Ořechy máš??Jo. Mám je donýst??Ano.

Rozhážeme aspoň to.

Dej mi to.

-A co jako s tím chceš? -Do každého kúta.

-Proč??Pro štěstí.

-To se u nás nedělá.

To je novinka nějaká.

-Pro štěstí.

Takže krásné a veselé. -Tobě taky a vzpomínku všem,

které jsme měli rádi, co nám zemřeli.

-Na mamu, tatínka, dědečky, babičky a na všechny.

-Tak dobrou chuť. -Dobrou chuť.

-Copak nám to Ježíšek naložil? -Copak nám to naložil?

-To je nějaká obrazovka? -To jsem já v tom.

To jsou moje fotečky tam, když budu v Itálii,

abys mě mohla vidět, Verunko.

-To je úžasný. Bezva.

Jenomže já nevím, jak se to dělá.

-To ti já vysvětlím. Já ti to ukážu. Já.

-To je materiálek. Moje oblíbená barva.

-Co na to povíš, zlatinko? -To je hezký.

Tys to tak uhodl. -A kdo to může uhodnout?

Jenom já. Zase jenom já. -Ty seš opravdu génius.

Daliborku, to máš ode mě, od Ježíška.

Užij si to a hlavně, prosím tě, neutrácej.

-Tak hezkýho Ježíška. -Seš hodnej. Děkuju.

-Já jsem ti přinesl něco, abys ochraňoval tenhle stát.

-Tak děkuju. Kalhoty. Maskáče, že??Jo.

Je to, abys byl vždy připraven.

-Halí, belí... -Dali, ať nedostaneš kýlu.

-Z čeho? Z tebe? Jsi lehká jak alobal.

-Výborně. To je ono. -Děkuju, žes to vydržel.

-Můžu jít??Můžeš.

Mh, to se kluk plácl přes kapsu.

Z TV: Na stanici cinkilinky zákonitě všechno cinká.

HRAJE HUDBA Z TV

METALOVÁ HUDBA

-Takže ty jsi poprvní mimo ČR?

-Dalibor taky.

-Aj Dalibor. Nebyl? -Nejdál na Slovensku.

Já mám spíš žízeň na studený pivo.

PRŮVODCE: Než to všechno začalo,

jezdila sem speciální komise,

která vyhledávala vhodné místo pro tu novou věznici.

A tady v Osvětimi našli něco, co jim vyhovovalo,

protože ty budovy za plotem už tu byly.

To byla kasárna.

Základem byly plechovky napuštěné kyanovodíkem.

Stačilo pět plechovek pro jednu plynovou komoru.

Během čtvrt hodiny zemřelo 2.000 lidí.

A německé textilní fabriky z těch vlasů vyrobily látku.

A během několika let vydělaly obrovské peníze.

Byly to tuny vlasů.

Toto vypadá nenápadně jako nějaká pytlovina,

ale když se podíváte zblízka, ty vlasy z toho trčí.

A tuto látku oni dokázali zpracovat různými způsoby.

Vyráběli z toho matrace, deky, víceméně pro vojenské účely.

Ale dokázali z toho vyrobit např. koberce.

Často si u vstupních dveří stouplo pár esesáků,

udělali takovou chodbičku,

a těm nahým lidem, kteří vstupovali dovnitř,

házeli kousek mýdla, ručník.

A takto je oblbovali, že se opravdu jdou sprchovat.

-A kolik ta smrt trvala? -Do čtvrt hodinky.

-Ale dusili se asi, že? To musela být strašná smrt.

-Ti, kteří stáli tady, byli mrtví okamžitě.

Ti, kteří stáli trochu dál, než byl ten otvor,

tak chvilku žili, ale pak vznikla panika.

Najednou viděli, že někdo umírá,

tak někteří se neudusili, ale byli zašlapaní.

Snažili se utíkat zpátky ke dveřím.

Nejvíc mrtvol bylo nalezeno tam u dveří.

Postupme.

TICHO

Dnes máme výjimečnou návštěvu.

Paní, která nečetla to, o čem vám povídám, v knihách,

neviděla to v televizi, přežila to sama na vlastní kůži.

Představuji vám paní Liškovou.

-Dobrý den.

-Byla jsem tady, když mi bylo čtrnáct roků.

První transport sem přišel v září

a v březnu šel do plynu celý.

Nastoupili a odvlekli je tady do vedlejšího lágru

a byli tady do noci.

V noci strašnej řev, křik, pískot, štěkání psů

a najednou bylo ticho. Všecky byli pryč.

A my jsme se druhý den dozvěděli,

že tady šlehají plameny z komínů a to jsou ti naši známí.

Celý ten transport prošel plynovýma komorami.

Za jednu noc stačili zaplynovat 5.000 lidí.

A to samé čekalo nás.

To byli staří a nemocní, děti, rodiny celé.

A to všecko prolítlo komínem. Tak jsme to tenkrát říkali.

Tady jsme byli svědkem,

že jezdilo pět transportů za den

a ty lidi z té rampy rovnou odváželi auty do plynu.

Kde by bylo těch 6 milionů lidí, kdyby to neplynovali?

-Tak bohužel existují i jiné zdroje.

Já jsem třeba viděl svědectví čtyř starých židů,

kteří byli právě v Osvětimi

a ti popisovali kantýnu, bazén, divadlo,

že tam byla kultura.

Vůbec nemluvili o tom, že by trpěli,

nebo se je někdo snažil zplynovat nebo tak.

Takže pak člověk musí mít pochybnosti a říkat si,

jak to ve skutečnosti bylo. -A kolik jich bylo?

-To byli čtyři staří lidé. -To bych je chtěla poznat.

Asi nebyli v Osvětimi. Možná mluvili o Terezínu.

-Ne. To byla Osvětim.

-A teď mi řekněte, kde tady ten bazén moh bejt?

-Ten byl pravděpodobně v tom druhém táboře,

ne tady tomhle.

A pak jsou tam další nejasnosti.

Já se dívám,

že historikové se neshodnou na počtech obětí,

že to kolísá.

Pak ty vlasy, co jsou tam...

Bylo přirozené, že vězňům oholili hlavy kvůli vším.

A tam je to vyobrazené...

Já myslím, že celé se to démonizuje,

že ve skutečnosti to může být úplně jinak.

-Já vím asi víc než vy a je mně vás líto.

Nezlobte se na mě. Já tohle poslouchat nechci.

-Já se jen snažím vyhledávat pravdu

také z jiných zdrojů.

Ne z toho, co mi podsouvá přímo televize,

nebo masmédia.

Údajně ty díry, kterými házeli plechovky v té komoře,

že tam nebyly, ale udělali je tam pak až Rusové.

Nebo tam nebyly žádné stopy po tom Cyklonu B.

-Já bych tuto diskusi, zvláště tady, ukončil.

Támhle ty koleje, které jsou kousek od nás,

tak s sebou nesou příběhy lidí,

který tady končily.

Ti lidi nedostali možnost ten život dožít.

Jak říká náš význačný profesor, historik, pan prof. Kvaček,

oni nedostali možnost ten život domilovat.

Tady skončil... Jestli to je milion lidí,

milion sto, milion dvě stě tisíc,

to přece není podstatný.

Jde o to, co ten systém,

ten režim a lidé, kteří ho podporovali,

dokázali vytvořit a udělat.

A my jsme tady proto, abychom mladé generaci ukázali,

že se to může zopakovat kdykoliv.

Přece naší úlohou je hledat odpovědi na to,

jak se to mohlo stát a kdo za tím stál.

-Tomu samozřejmě rozumím.

Je potřeba pořád udržovat to slovo holocaust,

aby si lidi uvědomovali, že...

-Jak můžeš mít tu drzost,

že tady napadneš svědectví někoho, kdo viděl,

že za noc zmizelo 5.000 lidí?

Jak můžeš mít tuhle nestoudnou drzost

to říkat někomu do očí, komu tady zahynul tatínek?

-Ale já si myslím... -Jak můžeš stát vedle svý mámy

a tohleto říkat dámě, která přežila továrnu na smrt?

Ty jsi se zbláznil.

-Já myslím, že tohle si můžete vyřešit mezi sebou.

-Paní Lišková má na ruce takový autogram.

Kde se jí tam vzal?

-Já jsem přece řekl, že jsem viděl jiné zdroje...

-Vykašli se na zdroje. Tady máš svědka.

-Ale snad má člověk právo věřit, čemu věří,

a myslet si, co si myslí.

-Jak můžeš svědka srovnávat s nějakými zdroji?

-Teď bude paní z toho nešťastná.

Že ty si myslíš něco.

Měl by ses jí jít omluvit.

-Jdu si sednout do křesílka. Nemějte mi to za zlý.

-Ty si myslíš, že někde něco slyšíš, vidíš...

-Já vás trošku lituju za toto.

-Co já s tím nadělám?

On je hodnej kluk, ale má blbý názory.

To už je jeho problém.

Já mám svý názory, on má svý názory.

-Já zase lituju vás. Žijete ve světě snů

a věříte všemu, co vám odvysílají v televizi.

-Máme tady paní, která to zažila a vy...

-A přežila? Přežila -Už drž hubu radši.

-Pokud to bylo tak zrůdné a šílené,

tak by nepřežil nikdo.

-Dali, prosím tě?

Tohle je pro tebe vymyšlený svět?

-A o co jde tobě?

-O to, že to je skutečná pravda,

že to je něco hrozného.

-Tak proč máš prstýnek s hákovým křížem?

Na jednu stranu vychvaluješ Němce a tady děláš,

že jsi rozhořčený, že tě pobuřuju.

-Nejsem.

-A přitom vykládáš, jak nacista je tvrdej,

a jací jsou to frajeři. Tohle je herec.

-Tohle bych nikdy nemohl říct. -Tos přehnal.

Paní, co přežila koncentrák a ty jí řekneš...

Dobře, že jsi konečně řekl svůj názor.

-Jaký názor? To je pravda. Jak změníš pravdu?

-A on se nasral.

-Kdyby to nebyl tvůj syn... Mama mia, to by byl konec.

-Sice bych si radši zatančila, ale zas to uleví nohám.

Zkus to.

-Ty jsi dobrá kočička.

REŽISÉR Verunko, můžeš mi říct,

proč jsi nikdy Daliborovi neřekla,

že má židovské předky?

My jsme si to našli v matrikách.

-Další podraz. Polibte mně prdel.

-Jsou z Otaslavic, odkud pocházíš i ty.

Víš to, Dalibore? -To je nesmysl.

-My jsme požádali odborníky na matriku

a tvoje maminka nám dala babičky, dědečky a pradědečky.

-To jsem si vymyslela.

Tam byl jeden pra, pra, pra,

který se nechal pokřtít kvůli stařence.

-Mám nos dolů? Jaký mám oči?

-Kdyby tenhle žid nepřežil, a jeho dcera,

tak tady nejseš. -Ty seš taky mrcha.

-A vzniklo to tak,

že tvoje máma umývala kuchyň a říká: "A vůbec nevím,

co ten Dalibor vyvádí, když sám má židovské předky.

Co blázní." -Musela být asi opilá.

Proč tady lžeš? Proč si vymýšlíš takové věci?

To je neuvěřitelné.

-No, a když je to pravda, tak co, se má posrat?

To jsou už cizí lidi pro něho.

-Proč mu říkáš, že to není pravda,

když jsi mi řekla, že to pravda je?

-Já jsem řekla, že se nechal pokřtít,

ale to už je pra, pra, pra.

Já proti židům nic nemám.

-Já, kdyby sem měl, tak mám. A co udělám?

Mám si to hodit za to, že by sem byl žid?

Všichni jsou lidi, ne?

Co si zvěř i ty? -Uklidni se.?Bože můj.

-Babička byla čtvrtinová, mama byla...

-Já nejsem rasista.

-Já su ráda, že nemám v rodině cikány.

To je pro mě důležitý. Židi mně nikdy nevadili.

-Tohle nebylo barbarství. To bylo něco výjimečného.

Kde měli rozum ti Němci zkurvenÍ, vyjebaní?

-To je strašný.

Doma je chválí a tady říká zkurvení Němci.

-Nikdy v životě jsem nechválil Němce.

-Najdi mi nějaký pěkný kámen pro Milušku do terárka.

-Ale chápu, že někdo chce, abysme vyklopili tu pravdu

a ten film je právě o tom.

Teď jde o to všechno vyklopit.

-Ty si vyklop, co chceš.

Já jsem řekla všecko, co jsem chtěla.

-Kdybychom přestali mluvit, budeme rychleji u konce.

Já už neříkám nic.

-Nikdo z vás tu mě súdit nemože.

Protože takový súd je o ničem.

Mně má kdo súdit.

Není to ani súdce na súdě. Je to někdo o moc silnější.

Všichni tam budeme.

-Já mám zaprášené boty. To je v prdeli.

-Prosím tě, ti židovští předci, to už není nic.

Ještě, že nemáme cikány v rodině.

To su ráda.

Skryté titulky: K. Komárková Česká televize, 2017