Original subtitles

Nenávidím ho.

On mě také nenávidí.

Rád bych věděl, proč měl dítě.

Nikdy nechtěl tu odpovědnost.

Prý nebyl dost zralý.

Nikdy nedospěl, magor.

Mohl bys to rozvést?

Táta je pořádný magor?

Chudáci děti. Celý den pracuji se zlomenými dětmi.

Je šílené, že si lidé pořizují děti z rozmaru.

- Posloucháš mě? - Jistě.

- Neposloucháš. Co počítáš? - Nic.

Být rodičem vyžaduje…

zralost a uvážlivost.

„Proč mám děti?“

To je správná otázka.

…33, 34, 35.

- Jsem těhotná! - Co?

Sammy!

Ty nechceš dítě?

Jsem nervózní.

JEDEN MĚSÍC

Georgesi!

Georgesi!

- Ano? - Georgesi?

- Georgesi! - Ano?

- Georgesi. - Ano?

- Jsem těhotná - Ano!

- Gól! - Ano! Pěkně!

To byl gól. Zbývá deset sekund.

Umírám tady!

Tak to odlož, protože jsem těhotná.

A je to tady, konec hry!

Ano!

Vítězství pro ně, pro tebe, pro nás. Vyhráli jsme.

Zatraceně!

Dámy vědí, jak oznámit novinky.

To znamená, že mí malí kamarádi vyrostou.

Georgesi, přestaň.

Nevím, co to do mě vjelo…

Chci se milovat.

Nesahej na mě.

Nevím, co říct. Prostě mě to překvapilo.

Neuvědomuješ si, jak je to agresivní.

Zlato, možná ve mně roste zárodek. Lepší?

Jsem vynervovaný, takže…

Sundej si tričko!

- Ano! - Ne, přestaň!

To je šílené,

jaký to má na tebe vliv.

Nemůžu za to, to jsou hormony.

Stydím se.

To nejsi ty, to hormony.

- Přestaň. Děti? - Jsou ve svém pokoji.

- Je zapnutá televize. - Já nemůžu.

Ne tady, ne takhle, dost!

To je šílené. Jsi tak citlivá.

Stačí jeden dotek a…

Je mi to jedno.

- Pojď sem. - Tohle je šílené.

Proč do mě strkáš?

Ztratil jsem to tamhle. Ztratil jsem to tamhle.

Je to pod gaučem, myslím.

Možná nejsem těhotná. Možná mám jen zpoždění.

Jestli jsi měla v plánu zkazit víkend, gratuluji.

- Nemáš aspirin? - Ne.

- Hezký dům. - Podle mě je ošklivý.

Co se stalo?

- Už jsme se báli. - Ty kopce jsou stále nahoru a dolů.

- Takto je to snazší. - Viděl jsi toto?

Dej mi to.

Jdu pozdravit Sandru.

Ale ne, opustila mě.

Sakra. Kdy?

Před týdnem.

Problém je, že…

- Jo. - Počkej.

Rozuměj, chtěla dítě.

Do háje.

Já děti nechci. Nikdy jsem je nechtěl.

Nemáš aspirin?

Jistě, počkej.

Je těhotná?

Ne, neudělala nic za mými zády.

Znáš Sandru, taková není.

Je to v pohodě?

Dej mi dva, protože…

Marcu?

- Pospěš. Je zima! - Hned tam budu.

Musím jít rozdělat oheň.

Jen jdi.

Tady.

Viděl jsi tu blondýnu?

Kdo je to?

Kamarádka. Pomůže mi pohnout se dál.

Je jí 18 let, má pevná prsa,

miluje sex.

Tak za chvíli.

Díky, jsem v pořádku.

- Neboj se o mě. - Já…

Jsem dobrý.

Neboj.

Sežerou své otce!

Co se děje?

- Jsi v pořádku? - To nic.

Nic se neděje.

Co to je?

Nevím.

To není moje.

Tady je!

Ahoj, jsem Georges.

Ahoj, Georges.

- Hledali jsme tě. - Caroline?

Tady je!

- Kde? - Tady!

Nevěděli jsme, kde jsi. Nemůžeš jen tak odejít.

- Děti. Ty! - Já to nebyla!

Kde jsou?

Už je to hodina.

Odvolám policii. Budou si myslet, že jsme pitomci.

Jděte, hned.

Moje sestra přijela dnes ráno s manželem a dětmi.

- Hrůza. - To je dobré.

Jsou to prostí balíci.

- Jejich dcery také. - Je to pohroma.

- Kam šla? - Byla s tebou!

Neuvěřitelné!

Odpočiňte si.

- Později! - Caroline!

To je pohroma.

Učil jsem ji o ovocných stromech.

Na broskvoni rostou broskve,

na švestce švestky, na jabloni…

Jablka.

Ano! Na třešni třešně.

- Na hrušni… - Hrušky.

Znáte to. A ona řekla: „Na vánočním stromku rostou dárky.“

Génius!

Nádhera.

Jistě, tu to nezajímá.

Jsme pro ni staří.

Musíš říct nějaké perly sama.

Tví rodiče by věděli.

Když poprvé viděla velblouda, řekla:

„Ta kráva bude mít dvě mláďata.“

Kvůli těm hrbům. Velbloudi mají dva.

Dromedáři jen jeden.

Vy jste tak nudní.

Co jsi říkala?

- Řekni něco. - Co?

Narušili jste mi víkend.

Tohle není tvůj dům.

Ani jeho. Patří mým rodičům.

A mým.

Kdo se o něj stará?

Kdo platí daně? Georges.

Kdo platí energie a plyn? Georges.

- Kdo se stará o vodovod? - Georges.

Správně! Georges.

- A o kuchyň? - Georges.

Namontoval jsem ji.

Neprodejný model z tvé firmy.

Ty jsi malíř! Vymaloval jsi ten dům?

Zrovna nemám peníze.

To ty nikdy! O tvé umění nikdo nestojí.

Jsi sobec, proto nemáš děti. Tvůj život nestojí za nic.

Umřeš osamělý.

Jako Van Gogh.

Jdeme. Necháme ty pitomce o samotě.

Má sestra.

Pěkná mrcha.

Víte, nevadilo by mi umřít jako Van Gogh.

Ale s více penězi. Van Gogh zemřel v chudobě.

Myslím, že ano. Zatraceně!

Vrátíš mi ten míč?

Ještě na ni sáhni a zabiju tě.

Nevím, cos jim řekl, ale jsme tu na tři dny.

Kvůli dětem zhloupneš.

Vím, že máš Marca rád, ale není z nejbystřejších.

Je to pitomec.

Polibek? Nepolíbili jsme se celý víkend.

Miluji tě, Mathilde.

Také tě miluji, Samueli.

Co budeme dělat?

Zjistíme, jestli jsi opravdu těhotná,

protože jsem z toho na nervy, víš.

Dobré ráno! Jedu do Düsseldorfu,

budu celý den mluvit rusky. Fascinující, já vím.

Jen jdi v mých stopách.

Na konci tě čeká překvapení.

Co je tohle?

Užij si krásný den.

Červená trubička znamená, že je to pozitivní.

Co znamená pozitivní? Je těhotná nebo ne?

Jste v pořádku, pane?

Ano, poslouchal jsem.

Ta poslední věta byla důležitá.

Můžeš ji zopakovat?

Můj táta je kretén.

Krása.

Nemůžu být otec. Proč bych to měl chtít?

Aby mě syn za 15 let nazýval kreténem?

A děti jsou drahé.

Měli bychom se přestěhovat. Nemáme na to.

Prostě nemůžeme, to je celé.

Nemůžeme.

Ještě jsme si dost neužili společný život.

Naše štěstí je vzácné.

Nemůžeme to pokazit.

Jsem úplně vynervovaný.

Jsme takhle šťastní, jen my dva. To jí řeknu.

Ahoj.

- Všechno v pořádku? - Ano.

Promiň, že jsem nevolala.

- Jaké bylo v Düsseldorfu počasí? - Nic moc.

Dobře, je to tady.

Poslyš, přemýšlela jsem.

To dítě byla nehoda. Ani jeden z nás ho nechtěl.

Už teď se kvůli němu hádáme.

Nemáme peníze. Umíš si představit dítě v bytě?

Budeme se muset přestěhovat.

Nevydělávám dost peněz. A kvůli práci to není správné načasování.

Ale stejně si ho chci nechat.

Já vím, že to nedává smysl, ale už cítím, jak ve mně roste.

Chci ho.

Ale nechci tě nutit. Co si o tom myslíš?

- To samé, co ty. - Vážně?

Ano.

Musím jí to říct.

Lidé, kteří se změní, když mají děti, k tomu měli dispozice.

Jsem zbabělec.

Zatraceně.

Záleží na nás, jestli všechno zůstane při starém.

Ještě hůř, je to metamorfóza.

Vichřice.

Přílivová vlna, která všechno zničí.

- To je ono? - Jo.

Sandra je chytrá. Jestli tě miluje, vrátí se.

Pochopí to.

To není otázka pochopení.

Je to mateřský instinkt. Hormony.

Ty všechno rozhodí. Dej to tamhle.

Otočka.

A je to.

Chybí mi tvé malé obrázky.

Vypadá to dobře, že?

Kdybys byl kupec, koupil bys to, viď?

Jistě.

Nebýval to obývací pokoj? Tam byl stůl.

Nelíbí se mi to tady.

Pomoz mi.

Dáme to dozadu.

Těhotné ženy se mění. Sandra se také změní.

Pamatuješ si Evelyne, Fabiánovu holku.

Chytrá, ostrá, roztomilá.

Začala mu říkat „Čmeláčku“.

Před týdnem jsem Fabiána potkal.

Změnil se.

Je v depresi.

„Čmeláček“ zní hloupě, ale nepřehánějme.

Je to, jak to je. Zvracela tři měsíce.

Vzadu to bude vypadat dobře.

Polož to tam.

- Sem? - Jo.

Libí se mi to. Tam.

A už ani nemají sex.

Evelyne chtěla, aby byl u porodu.

Všechno viděl.

Krev, sliz, ani to nemůžu všechno říct,

protože je to…

- Vážně je to… - Je to…

Děsivé.

Krvavý masakr.

Bylo to intenzivní.

Od té doby je úplně,

úplně…

Zaseknutý?

- Je zaseknutý? - Úplně zaseknutý.

A jeho žena?

Ta také. Ale hůř. Pro ni je všechno jen o dítěti.

On se teď opravdu cítí jako čmelák.

Oplodnil samičku a pak mu explodovaly genitálie.

Jako kudlanka.

- Ne, je to horší. - Jo.

Horší. Samička kudlanky samečka sežere,

takže umře, ale Fabián žije, ale v jakém stavu?

Neuvěřitelné. Byli tak skvělý pár.

Jo, dítě všechno změnilo.

Ne, tam se mi to nelíbí. Dáme to tamhle.

Vem to, dáme to tam.

Evelyn se změnila i fyzicky.

Viděl jsem ji u bazénu,

má strie úplně všude. Na prsou, na břiše, na stehnech.

Jako sjezdovka.

A ta váha, co nabrala, je šílená.

Jasně, že ji Fabián nechce.

Napřed byla obrovská, teď je celá svraštělá.

Úplný zabiják libida.

Jejich vztah je mrtvý.

Sem to patří. Podívej!

Vedle sochy, to půjde.

Jo.

Koupí to.

To je pro mě.

Ahoj.

Lolita, Samuel.

- Ahoj. - Ahoj.

Ty jsi určitě modelka.

Ona je…

Takže, ty…

Já…

Já už musím jít.

- Já půjdu. - Je to na tobě. Fajn.

Můj kupec tu bude za chvíli…

a já se musím připravit.

Pak půjdu.

Chci říct, jsou to tvoje prsa. Já jdu.

- Sbohem. - Ahoj.

Nemíval jsi nábytek? Je to tak prázdné.

Sandra si všechno vzala.

Je mi to jedno, je mi skvěle.

Ty musíš být dobrý cvokař.

Vždycky se cítím líp, když tě vidím.

Mám tvůrčí náladu. Podívej se na ten obraz.

Bojoval jsem s tím celý rok. Pak jsem tě viděl a dodělal jsem to.

Máš štěstí, že máš ženu, jako je Mathilde.

Buď na ni hodný. Opatruj se.

Jsi nejlepší. Vypadni.

Mathilde má pravdu, je to pitomec.

Zdravím, pane.

- To je vážně odporné. - Ne, to není.

- Nemáme sezení. - Máme.

Udělal jsem domácí úkol. Můj táta je kretén.

Teď nemám čas. Zítra.

Budu mít čas ponořit se do toho.

To je ono. Nechoď příliš rychle.

Nemůžu být otec. To není nic pro mě.

Musím jí to říct, než bude příliš pozdě.

Mathilde?

Mathilde?

Ahoj.

Co to děláš?

Tyhle věci mě otravují.

Z těch barev se mi chce zvracet.

Chci zelenou, proutí, venkov, svěžest.

Ale na blešáku jsme byli spolu…

Jenže teď je mi z toho zle.

Jsou to jen věci. Jsou ošklivé. Všechno je staré.

Tak jo, jdu na to. Raz, dva, tři.

Slyšela jsem o porodnickém oddělení svatého Judy.

Je výborné.

Je tam úžasný porodník, jemné porodní asistentky.

Je tu také klinika. Je dražší, ale rozmazlují tě tam.

Chci se nechat rozmazlovat.

Co myslíš?

No, poslechni…

Já tě budu rozmazlovat.

Nemocnice se zdá bezpečnější.

Ne?

Viděla jsi tohle?

V krabici je ještě místo.

Proč jsem řekl nemocnice?

Nesnáším nemocnice!

Co si myslíš? Škoda, že jsi přestal hrát na housle.

Předáváme si to z otce na syna.

Nevadí, život jde dál.

Co se děje?

Tati, potřebuji tvou pomoc.

Mathilde je těhotná. Nevím, co mám dělat.

Nechci to. Ještě na to nejsem připravený.

Jak jí to mám říct? Jsem vynervovaný.

Můžeš to říct hlasitěji?

Mathilde je těhotná.

Mazel tov!

- Samueli, jsem šťastná. Tak šťastná! - Mami.

Co se děje?

Bude se ženit! Jeho dívka je těhotná.

Mazel tov!

- Proč jsi mi to neřekl? - Mazel tov.

Obejmi mě. Jsem tak šťastný.

DVA MĚSÍCE

- Nesnáším nemocnice. - Tohle není márnice.

Necítím se dobře.

Váš taxikář číslo jedna.

Mazel tov!

- Je obrovská. - Bude rodit.

Ano, ale je obrovská.

Asi čeká dvojčata.

To bude tím. V dnešní době je to časté.

Nemůžu tomu uvěřit.

Viděli jste taxi, které přivezlo ženu?

- Šla tudy. - Děkuji.

Byl jsem v práci, když volala.

Mám plenky, overaly.

Ponožky.

Jsou to dvojčata?

Co? Dvojčata?

Další starost!

Mám jen jeden overal!

Zdravím, paní.

Kde je porodnické oddělení?

Dobrá, tak pojďme.

Byla obrovská.

Tak jo.

Pane, jak je vám?

Mně? Dobře.

Často zapomínáme na manžela, to bychom neměli.

Když má žena problémy, postaráme se o ni.

Někdy má muž solidární těhotenství.

Co je to?

Neslyšeli jste o tom? Neuvěřitelné.

Je to po staletí přehlížený problém.

V Indii žije kmen,

kde jakmile žena porodí,

muž nosí její oblečení, zůstává v posteli,

a vesnice ho navštěvuje, když jeho žena pracuje na poli.

To je drzost.

Vůbec ne.

Otcové vždycky museli prosazovat práva určená ženám.

Bylo jim špatně, přibírali,

vytrhávali jim zuby moudrosti.

Samuel je v pořádku.

- Opravdu? - Ano.

Já už zuby moudrosti nemám, takže…

Výborně.

Skvěle.

Dobrá.

Pane, poslední perioda?

28. ledna.

Správně.

Dobře, 28. ledna.

Takže je to…

To je novinka.

Ze Států.

Trocha…

- Vidíš to? - Takže…

Budete rodit 17. listopadu.

17. listopadu.

Dítě bylo počato…

21. února.

Vážně budeme mít dítě.

Žádné námitky?

Ne.

Pokoj zarezervujeme už teď.

Co když se narodí před nebo po?

Raději ne.

Nemáme mnoho pokojů. Proto raději plánujeme dopředu.

- Vyvolaný porod. - Vážně?

Proč jsem měl se ženou sex 21. února?

To byla sobota. Měli jsme sex v sobotu jako vesničané.

Počkat, 21. února jsem byl na konferenci v Bostonu.

Ta děvka.

Já vyšiluji, ale přitom nejsem otec.

Bolí to, zjistit pravdu.

Pane, cítíte se dobře?

Co?

- Já jen, že… - Ano?

Co?

Co?

21. února, já…

Ano?

Nebyl jsem doma.

Byl jsem v Bostonu.

Pamatuješ?

To je všechno.

O čem to mluvíš?

Dám vám chvilku…

Ne, já půjdu.

Oba si sedněte, a vy to zkontrolujte.

To není…

Dobře, takže…

Omlouvám se. 11. února, to jste byl doma?

- Ano. - Ano?

Ano, já…

Ano, já… Nerozumím tomu.

Já…

Už rozumím. Podívejte se.

Používá se to na dvě věci.

Tohle je pro opice, tohle je pro ženy.

Je to novinka ze Států, ještě jsem neměl čas to…

Zatraceně.

Neuvěřitelné, tu věc nenávidím!

Mizerná věc!

Omluvte mě, já… Josette?

Pozvěte sem mé pacienty za poslední dva týdny.

Omlouvám se.

Ona neporodí opičku.

Vaše datum porodu je 8. listopadu.

Dobře.

- Pane, svlékněte se. - Já?

Pardon, paní, vysvlečte se.

Pane, počkejte prosím v čekárně.

To je komora na košťata.

Tam…

Pane, prosím, následujte mě do čekárny.

Tudy.

Dobře.

Tudy, paní.

Ten stůl je pohodlný,

je nový,

ze Států.

Ten záskok za gynekologa je děsný.

Štěstí, že nechodí k porodům.

Promiňte. Nemáte kočku?

Ano, ale je čistotná.

Mohou přenášet toxoplazmózu. Musíte se jí zbavit.

Je stará.

Musíte si vybrat. Kočka nebo dítě.

Opatrně.

Kočky jsou pro děti nebezpečné.

Tenhle u mého porodu nebude.

Slyšela jsi, je to záskok.

Naštěstí.

Chtěl jsem se tě na něco zeptat.

Tahle věc s dítětem,

zůstane to mezi námi, ano?

Bojíš se, že tě Marc nebude chtít vidět?

Opustil kvůli tomu Sandru.

Neřekneme nic až do třetího měsíce.

Dobře, já…

- Podívej, kdo je tady. - Ahoj.

Pojďme je pozdravit.

- Ahoj. - Jak jste daleko?

Já nejsem těhotná.

Jdete z ordinace gynekologa, lháři.

Ztratili jsme se v nemocnici.

Je to pravda.

První měsíc, nevolnosti. Žádná prsa, žádné břicho.

- To je první sezení. - Ne.

Čtyři týdny.

Je ve čtvrtém týdnu.

Po třech těhotenstvích už jsem odborník.

Neřekneme ani slovo.

Mýlíte se. Je to jen otrava z jídla.

- Mathilde? - Včera.

Ano. Slečno, gastroenterologie, prosím?

- Tudy. - Dobře, děkuji.

- Pojďme, není jí dobře. - Sbohem.

Já nevím.

Já nevím.

Já nevím.

- Jsou tak otravní. - Nevím, jak jsme to přežili.

- Neotáčej se! - Nejspíš už odešli.

Co když ne? Neohlížej se!

- Opravdu půjdeme na gastro? - Ano!

- Nesnášíš nemocnice. - Jdeme!

- Co s tou kočkou? - Co?

Je nebezpečná.

- Je to cvok. - Ano, ale už jsem to slyšela dřív.

Kočky mohou dítě udusit, když spí v postýlce.

- Neposlouchej ty nesmysly. - Jde i o hygienu.

Nechci mít kočičí chlupy na dětské lahvi. Žádná kočka.

- Chceš, abych ho dal utratit? - Ne.

- Kde to jsme? - Já šla za tebou.

- Co je to? - Jsi v pořádku, Sammy?

- Jistě. - Ne, nejsi.

Ne, nejsem.

Dýchej.

Dýchej zhluboka.

- Co to bylo? Děloha? - Já nevím.

- Jsi v pořádku? - Budu dobrý.

To bylo něco příšerného.

- Musíme promyslet, co s kočkou. - Teď tě přeruším.

Kočka není problém. Řekla jsi, že se nic nezmění!

Jestli se to děcku nelíbí, může odejít!

A nové auto nekoupím!

- Kočka není problém? - Vůbec ne.

Máme z vás velkou radost.

Budete se brát?

Ne, nechceme.

- Ne? - Jo.

Čí bude mít to dítě příjmení?

Jeho. Je to běžné.

Ano, jistě.

Budeš kojit?

Ne, dítě může být na kojenecké výživě.

Čeká vás nádherné období.

Mathilde?

Co děláš?

Mathilde?

- Jsi v pořádku? - Jo.

- Nevypadá to tak. - Je mi fajn.

Celý den spím, místo abych pracovala, v noci nemůžu spát,

pořád chodím čůrat a zvracet.

Vedu si skvěle.

Nesahej na mě, mám oteklá prsa!

Bolí to!

Už jsme se nemilovali dva měsíce.

Chceš kolínskou? Udělá ti to dobře.

Jo.

Co jsi udělala s mou kolínskou?

Vyhodila. Nesnesla jsem ten puch.

Co?

- Z toho smradu jsem zvracela. - Zbláznila ses?

Stála 450 franků.

Doneseš mi nějakou kolínskou?

Tady.

Co?

Řekli jsme si, že se nic nezmění.

Co se děje?

Neřekla jsi mi, že jdeš na ultrazvuk.

Říkala jsem to před dvěma týdny, před týdnem,

před třemi dny, předevčírem a včera.

Nevzpomínám si.

To mě nepřekvapuje.

Neměla bys mít takovou žízeň.

Nemám žízeň, usnadňuje to ultrazvuk.

Vážně?

Minulý týden jsem ti to říkala třikrát.

- Nemůžu tu s tebou zůstat. - To je v pořádku.

- Uklidni se, jsi napjatý. - Ne, jen mám sezení.

- Ahoj. - Jdou na ultrazvuk.

Otrava z jídla, to určitě.

Ahoj!

- Potřebuji čůrat. - Proč jsi pila tolik vody?

Je to pak lépe vidět.

To zní hloupě.

- To je hezké, tady. - Promiň.

- Můžu jít první? Už to nevydržím. - Já také ne.

- Dobře, jdi. - Děkuji.

Hodně lidí.

Zdravíme.

Do obývacího pokoje bych chtěl šedý odstín.

- Takový? - Ukaž.

No páni.

Ne, teplejší.

- Dofialova. Nafialovělý. - To bude děsné.

Moment, prosím.

Proč klepe?

Je hluchý?

Ten se mi líbí.

- S tím stropem, nevím, jestli… - To bude hrozné.

Můžu vyrazit dveře.

Dnes jsou nervózní.

Hned jsem zpátky.

Slézovou.

Nebo… slézovou.

Dobře.

Musíte se uklidnit.

Co jsem říkal?

Má žena vypila dva litry vody.

Nemůže čekat.

Uklidněte se.

Můžete jít dál.

To je směšné.

Jo, dovolte.

My tu byli první, oni teď přišli.

- Pán a paní Dulongovi. - Oni tu byli první.

Má žena má bolesti.

- Vidíte? - My tu také byli před vámi.

- Není žádné… - Pochopte, nemohu ji takhle nechat.

Všichni čekají, až budou na řadě. My také spěcháme.

Já také, já…

Ano, já také.

Dobře, podívám se do seznamu termínů.

Co?

Slézová nebude ta pravá.

To bude dobré.

Nemůžu čekat.

- Uklidni se. - Je to těžké.

Já vím, ale je to zbytečné.

Už nemůžu.

Kdo je na řadě?

Paní Dulongová?

Ale ne.

Byli tady první.

Co to je? Všichni na stejný čas.

Jedna po druhé.

Paní Dulongová, 9:30.

Ano.

Louvainová, 9:45.

To jsme my.

- Paní Gomierová, 10:00. - Ano.

Je 10:30, zatraceně.

Toto je ordinace.

Hodina zpoždění.

Byl tu nouzový případ.

Byl tu instalatér. Co s tím mám dělat?

Už to nevydržím.

Musím čůrat.

To bude děsné.

Osobně mě to nezajímá.

Pitomče.

Co to dělá?

- On… - Zbláznil se!

Dnes žádné ultrazvuky nebudou.

To je dobré.

- Ty… - V pořádku.

Pojďme.

Co to dělá?

Je tu jen jedna koupelna.

Nestihla jsem to.

Já čůrám.

Počůrala jsem se.

Neuvěřitelné, stačilo jen udělat tohle!

Někdo tam je. Poslouchejte.

Ne.

Ahoj, Mathilde.

- Zavoláš? - Jistě.

- Paní, neříkejte to Marcovi. - Nemusíte být tak formální.

Otrava jídlem?

Idioti.

Sbohem.

Evelyn se začala přátelit s úplnými blbkami,

protože byly těhotné.

Z těhotné pokladní se stala filozofka.

Sandra by byla stejná.

Bavili bychom se jen s budoucími rodiči.

Pojďme u toho skončit.

- Já ještě neskončil. - Já tohle nemůžu dělat.

Nemůžu být tvůj cvokař.

Jsi můj kamarád, říkáš mi kde co, tohle nefunguje.

Ale mně to pomáhá.

Můžu si ulevit, věřím ti.

Ale nebude to fungovat, protože… Já nemůžu…

- Ale… - Ne!

Nejde to.

Musíš si promluvit s někým jiným.

S někým, koho neznáš.

- To nemůžu. - Ale můžeš.

To je skutečná terapie. My si tu jen hrajeme na terapii.

Nemá to smysl, je to podvod.

Doporučím tě tomuto muži. Je úžasný.

- Určitě? - Ano.

Poslouchej mě, věř mi! Sakra!

Zavolej mu!

Dobře, hlavně se uklidni.

Neuvěřitelné.

Kolik ti dlužím?

Nic, poslouchej…

Nezlobím se, dělám to pro tebe.

Terapie bez placení není terapie.

Přesně tak.

Jemu budeš platit, je výborný.

Ahoj, jak se vede?

Hej! Čau, zlato.

Jak se vede?

Jak se máš, zlato?

Laetitia, Samuel.

Ahoj. A sbohem.

No tak, jděte odsud.

Černoška, mám pravdu?

Zavolej mu!

Ty, počkej!

Dnes nemohu, zapomněl jsem, že přijdeš.

Budu mít víc času to zpracovat.

Můj otec nakonec není magor.

Je zbabělec! To nejhorší, co otec může být!

Dobře, uvidíme se příští týden.

TŘI MĚSÍCE

Podívej, tady je hlavička.

Moc toho vidět není.

Někdo si myslí, že ultrazvuky jsou skvělé,

ale my toho moc nevidíme. Je to fazole.

Velká fazole. Dobře, takže,

obleč se, dnes večer jdeme ven.

Na nic se neptej, je to překvapení.

Udělal jsi rezervaci?

Můžu ti říct jen to, že to bude úžasný večer.

Už zase zvracím. Nemůžu jíst a jsem unavená.

Sammy?

Jsi milý, že to pro mě děláš.

- Víš, co bych ráda? - Ne.

Čerstvý fenykl. To je všechno, co chci.

- Nesnášíš fenykl. - Já vím, ale teď ho potřebuji.

Do háje…

NENÍ NAD ZÁKAZNICKÝ SERVIS

Skvělý večer…

V jednu ráno seženeš jen tohle.

Vzbudil jsi mě kvůli tomuhle? Víš, že jsem vyčerpaná.

Ty jsi tak sobecký.

Opustím ho.

- Vážně? - Jo.

Je to poprvé, co bude otcem. Musí si na to zvyknout.

Je jako malý kluk, žárlí na mimino.

Hej.

- Tady to máš. - Díky.

- Je moje žena spokojená? - To je.

Hej!

- Co to děláš? - Mám je z Dugounet.

Jo, jo. Ale ne.

A teď běž.

Už žádné výlety do Dugounet.

Při každém těhotenství přibere.

Dej si zákusek.

Během prvního těhotenství vyváděl. Ničilo ho to.

Napřed ho vůbec nezajímalo, že jsem těhotná.

Kouřil přede mnou, nechal mě nosit věci.

Byli jsme svoji šest měsíců. Dost jsem brečela.

To přesně dělá Samuel.

Alespoň nejsme manželé, jinak bych také brečela.

- Je to těžké, že? - Jo.

Užívej si to, je to hezké období.

Jakmile ucítí dítě kopat, jsou nesnesitelní.

Nemohla jsem dělat vůbec nic. Když jsem chtěla jablko,

super Georges se objevil s plátky jablka,

i když jsem do něj chtěla kousnout.

S každým těhotenstvím to bylo horší. Teď nesnáším jablka.

- Tak neříkej, co chceš. - Jenže on je chytřejší.

Teď předvídá.

Jablko.

Miluje jablka, když je těhotná.

Podívej, holky.

Ahoj, holky!

Čau, tati.

Kde jsou moje holky?

Tak roztomilé.

- Jaká byla lekce na piano? - Dobrá.

Máš ráda zákusky, co? Sníme, co zbylo.

Já si dám mille-feuille, jestli ti to nevadí.

Tohle je kluk.

Jak to víš?

Vím to. Tentokrát je to jiné.

Roste mi jen břicho.

Nic na krku nebo na zadku.

Promiň.

Hrozně slintám.

Podle doktora se to ve třetím měsíci stává,

v pátém to přejde.

Říká se tomu salivace.

Mně se to ještě nikdy nestalo.

Proto myslím, že je to kluk. Je s nimi víc starostí.

Těmi jablky mě zabíjí.

Je mi z toho špatně.

To nic,

ženy zvrací své úzkosti.

Pořád, netrap se.

Kdybychom to všechno věděli, neměli bychom děti.

Ještě nejsi tak daleko, můžeš se hýbat. Počkej později.

Některé ženy mají špatný oběh.

Otečou jim nohy a nemohou ani nosit boty.

Jedné kamarádce se to stalo, na prstech.

Mě zase svědilo zevnitř. A nemůžeš se podrbat.

U někoho, když vstane, dítě spadne.

Půjdu na potrat a pak ho opustím.

To neříkej. Je to šťastné období.

Je to nejkrásnější věc na světě.

Georgesi! Georgesi!

Tolik se stydím! Miluji to!

To je hanba!

Víš, co se mi líbí, když jsi těhotná?

- Voníš po jablkách. - Jistě.

Musíš s ním promluvit.

- S kým? - Se Samuelem, neposlouchal jsi?

Jako muž s mužem.

Je nesnesitelný, ona už to nevydrží.

Dobře, postarám se o to.

Jsi milý.

Chci to dělat znovu.

- Ne. - Jen přitulit.

Musím myslet na Samuela.

Přines mi jahody.

Tyhle nejsou dobré.

Není jejich sezóna. Chci mango.

- Uvidíme se příští týden, pane. - Ano.

Na shledanou.

Zdravím, doktore. Můžeme si promluvit?

Nejsem doktor, jsem terapeut. Proč tak formálně?

Teď se to zdá obtížnější.

Pojďte dál, posaďte se.

Udělejte si pohodlí.

Nemusíte si lehat. Posaďte se, promluvíme si.

Raději bych se položil.

Nevedu si dobře.

Zdáte se v pořádku.

Ne, je mi děsně.

Nesuďte knihu podle obalu.

- To je kvůli dítěti Mathildy. - Dominique.

Co?

Řekl jste Mathilde. Spletl jste si je.

Řekl jste Mathilde, pane.

Nemůžu vám říkat pane.

Jen jste se přeřekl.

Správně, jistě.

Jo.

Dítě Dominique.

- To proto, že znám Mathilde. - Já vím.

Takže?

Nechci, aby se to dítě narodilo.

Děsí mě.

Představuje neznámé.

Už máte tři děti…

Počkat, je to dost komplikované.

A je to tady.

Nepamatuji si, co jsem říkal. Zatraceně.

Do háje!

Představuje neznámé.

Ano, to je ono.

Dobře, teď… Jste skončil.

Říkal jsem si, že když si budu dítě představovat,

snadněji si na něj zvyknu.

- Jistě, proč ne? - To je právě ono.

Musíte si je představit ve věku,

kdy můžete být s dětmi přátelé.

Když myslíte na své dítě, na toto přátelství,

co si představujete?

- Nikdy jsem to nezkoušel. - Ale teď,

co si představujete?

Právě teď.

Kolik jim je?

17, 18.

Co dělají?

Možná hrají na housle. Já se to nenaučil, byl jsem lenoch.

Moji rodiče… Dobře.

Já nejsem ten, kdo má problém.

Já také, 17 nebo 18, to musí být skvělé.

Představuji si dítě v 17, pak ve 13, pak v sedmi letech.

Až si jej představím jako miminko.

A myslím, že z miminka se stane perfektní teenager.

To je úžasné.

A právě tak je miluji.

Tohle dítě.

- Nepotřebujete mě. - Říkejte mi pane.

Jen jsem chtěl mít jistotu, že to dělám dobře.

- Zní to dobře. - Jde o to,

- představovat si dítě. - Dobře.

Děkuji.

- Kolik vám dlužím? - Vůbec nic, pane, my…

Neříkejte mi pane.

- Tady. - Ne, to ne.

- Napijte se na mě. - Já nepiju.

Tak vám přinesu nějaký sýr.

Je to sen. V 18 jsou úžasní.

Hrají na housle. Jsou úžasní.

Těhotenství není jen špatné.

Má i světlé stránky.

Sex, například.

Jo.

Mají velká prsa, jsou nadržené a nenasytné.

Hormony jsou úžasné.

Jo.

- To je to nejlepší. - Dobře.

Jedeme do Manoir, cestou do Paříže.

Odpočíváme.

- Trochu to okořeníme. - Hormony.

- Chápete mě, že? - Ano.

- Jupí. - Správně.

Celé hodiny. Jupí.

Proč on se baví a já ne?

Tati!

Přijali mě. Jsem první houslista!

To jsi ty.

Úžasné, jsem na tebe pyšný.

Tady.

- Housle po dědovi? - Jsou tvé.

Udělej něco, rozláme je.

Dej mi to. Takhle. Podívej se. Takhle.

Vidíš? Takhle.

Dost, už to nevydržím!

Nikdy ho nerozesměju.

To dítě je magor. Udělal jsi magora.

Zničil otcovy housle.

Ne, počkej, to jsem byl já.

- Jsou rozbité! - Samueli!

- Nejsou rozbité. - Co se děje?

Měl jsem noční můru. Jdi spát.

Není to od tebe hezké.

Právě jsem usnula.

Jsem vyčerpaná. Tebe nezajímá, že jsem těhotná.

To byly otcovy housle?

Skvěle, podívej se na to.

To byl tvrdý odpal, chlape.

- Opouštím Mathilde. - Co?

- Je těhotná. - Co?

Já to nechci.

- Proč jí to neřekneš? - Nemůžu.

Vždycky, když promluvím, zvrací.

Už ani nemáme sex. Všechno je děsné!

Když ji opustím, možná půjde na potrat.

A pak se možná, když to půjde, dáme zase dohromady.

A když ne, tak ne.

- Sakra. - Já vím.

Musíš si s ní promluvit.

Se Sandrou jsme nemluvili. Všechno jsme zkazili.

Podívej se na mě teď.

Nejsi šťastný?

Můj život je na nic.

Promluv s Mathilde. Řekni, že ji miluješ, že s ní jsi šťastný,

ale teď dítě nechceš.

Čím déle budeš váhat, tím to bude těžší.

Musím si koupit novou podprsenku.

Co kdybychom šli na večeři?

Dnes večer, jen my dva.

Našel jsem vegetariánskou restauraci.

Dnes večer ne. Zítra jedu do Bruselu,

nechci být unavená. Je to důležité.

Bude tam ministr. Možná mě zaměstná.

Dobře.

Ale zítra večer.

Dobře.

Samueli.

Je nádherný.

Ale proč?

Mathilde.

Půjdeš na potrat?

Lásko.

Jsem tak šťastná.

Tak dlouho jsem na to čekala.

Tati, přijali mě!

Mazel tov!

Vůbec nic ho netrápí.

Samueli?

Samueli?

Udělala jsem ti snídani.

- Uvidíme se večer. - Jo.

Nezapomeň na tu večeři.

Pojďme do ruské restaurace, kde to žije.

Nevím, kde něco takového najdeš.

- Já vím. - Uvidíme se večer.

Neměl jsi mě praštit.

Víš, co je za den?

Ne.

Je 71. den těhotenství.

A co?

To je konec zákonné lhůty.

Máma už nemůže jít na potrat.

Narodím se, budeš otec.

Podělal jsi to, tati.

Mathilde?

ČTYŘI MĚSÍCE

Dostala jsem nějaké skvělé prášky.

Už se mi nechce zvracet.

Buď jsem unavená, nebo plná energie, ale…

Co? Právě teď, energie.

Jinak by to bylo děsné.

Jako bych jela na koksu. Ano!

Řeknu mu to.

Ahoj.

Dominique zdraví.

Tady je to.

Tohle je skvělé.

Ani bys to nepoznal.

Ne.

Vážně tě dostali.

Jo, dostali.

Asi sis toho nevšiml, ale první tři měsíce byly drsné.

Teď je mi lépe, už mě ani nebolí prsa.

Večer bychom se mohli pomazlit.

Ne.

Nebudeme čekat na večer.

Opatrně, jsem těhotná.

Ten knoflík mě štve. Koho to zajímá?

Co se stalo?

Pohnulo se.

Co?

Dítě. Pohnulo se.

Neuvěřitelné.

Ale…

Posuň se.

Uhni. Dej ruku sem.

Uvidíš, je to jako bublinky.

Počkej.

- Já nic necítím. - Jo,

přestalo. To je škoda.

Je to neuvěřitelné.

Chvíli si tam pobude, ucítím to později.

- Moje děťátko. - Nemyslíš…

Nemůžeme mu ublížit? Když já všechno cítím, ono také.

- Ne. - Ano.

Ano.

Počkej, uvidíš.

Ano, Georgesi!

Ó, ano!

PĚT MĚSÍCŮ

Kolik zvedáš?

Deset kilo? Zhoršuješ se.

Jsem vyčerpaný, nemůžu spát, mám noční můry.

- Jaké? - Zdá se mi, že jsem otec.

Poslední dva dny se mi zdálo, že dítě není normální.

Chyběla mu ruka, mělo atrofovaný mozek,

obrovské uši,

rozštěp. Už to dál nesnesu.

Vem si dovolenou.

- Nemůžu tu Mathilde nechat. - Jeď s ní.

Vem ji do Camargue.

Je tam krásně.

Příroda, jezera, je to uklidňující.

Vem ji na koně, přejdi do cvalu,

ona spadne a potratí.

Nebo ji shoď ze schodů. Ale pozor na hlavu.

To nemůžu udělat.

Vidíš, co s tebou dělá?

Je 30., pánové. Nezapomeňte zaplatit účet.

No jo.

- Je 30.? - Jo.

Do háje. Zatraceně.

- Co? - Ráno vypadala divně.

- Dnes má druhý ultrazvuk. - Připomněla ti to?

Ne, řekla mi to před deseti dny, ať prý si to pamatuji.

Ona mě zkouší, Marcu.

Nebudeš se sprchovat?

To je blbec.

Chcete znát pohlaví?

- Ano. - Ne.

Minul jste ji. Odešla před půl hodinou.

Protože mě zkouší.

Je to kluk.

Kdo je?

Dítě. Má penis.

Vážně?

Máte radost?

Že má penis? Jistě.

A co oči? A uši?

Dvě oči, dvě uši.

Deset prstů.

Je normální.

Podívejte se na to se ženou. Nechala to tady.

Dobře se o ni starejte. Těhotné ženy jsou křehké.

Mathilde?

Mathilde?

Mathilde?

Mathilde?

Srdce má normální.

Najdeme hlavičku.

Podívejte, tady.

- To je profil? - Ano.

- Co dělá? - Dívejte, cucá si paleček.

On si cucá paleček!

Tady má nožičku.

Má pět prstíků, je to dobré.

To je tlukot srdce.

Podívejte na jeho nosík.

Jako by křičel. Pšt, uklidni se.

Nechce vás vidět. Jestli se vrátíte, dám vám pěstí.

ŠEST MĚSÍCŮ

Víš, co mě stresuje?

Vybírat jméno sama.

Máš čas.

Pečivo?

- Koupil jsem pečivo. - Ano.

Je sladký.

Je to vůl.

Nenávidím ho.

- Je to vůl. - Pšt, přestaň.

V šestém měsíci dítě všechno slyší. Pojďme jíst.

Ty jdi.

Mě bolí břicho.

Ještě si trochu zaplavu.

Dominique?

Co?

Bojím se, že se nedostane ven.

Dostane, neboj se.

Koupil jsem je v Dugounet.

Mé oblíbené, díky. Pěkný oblek.

Mám schůzku kvůli mramorové kuchyni.

Jdu pozdě. Koupíme našemu chlapci tolik věcí.

Zdravím.

Nevede se jí dobře.

Rozesměj ji.

- Jdu pozdě. - Ty vždycky víš, jak lidi rozesmát.

- Nemůžu. - Je jí mizerně, udělej něco.

Zatraceně!

Co to…

Tak, teď přijdu pozdě.

Samueli, kde jsou ručníky?

SEDM MĚSÍCŮ

Takhle chlapec ponese mé jméno.

Takže máš radost.

Ano.

To je ten moderní život.

Co myslíš?

Vypadá to dobře.

Co chceš?

Zkus tuhle.

- Otoč se. - Ne.

Zkusím tu druhou.

- Nejsem si jistá velikostí. - Zkus ji, já přinesu tu druhou.

Takže?

Uvidíme.

Tahle ti sluší.

Co je to?

Jsem tak hrozně tlustá.

No, ano, jsi těhotná.

Podržíš mi to, cukříku?

- Nikdy to neshodím. - Budeš mít dietu.

Podívej se na mě po třech dětech.

Přišla jsem o všechno. Mládí, postavu, chlapa. Je to na nic.

Jsi těhotná, zvládneš to.

Co tahle?

Líbí se ti?

Ne. Ne, nelíbí se mi.

Líbí se ti Sam?

Neuvěřitelné. Nemůžu… Ony…

Samueli?

- Nevede se mi dobře. - Já se mám úžasně.

Víš co? Dnes jsem obědval se Sandrou.

Prý beze mě nemůže žít.

Myslel jsem, že chce dítě.

Ukázalo se, že já také.

Měli jsme sex, možná měla ovulaci.

Možná budu otec, kamaráde.

Bláznivé, nemyslíš?

Tady.

Bouchni mě. Pořádně.

Vážně?

Dám mu do auta bombu. Tak by…

Je mi z těch tvých keců blbě!

Víš, jaké to je být otcem? Jak je to stresující? Pitomče.

Chceš dělat problémy?

Nevracej se.

Blbče.

Dobrá práce.

- Pojď se milovat. - Ne.

- Mám práci. - Co? To byla legrace.

Ne.

Promiň. Byla tam Dominique.

Nenávidí tě.

Jsem rád, že jsi zavolal.

Chybíš mi.

Seš pitomec.

To ty také.

Už o tobě nemluvila dva týdny.

Teď plánuje, že vychová dítě sama.

Mám žízeň, co ty?

Co zařídit náhodné setkání?

Někam ji vezmi a já tam budu.

Musí to vypadat jako náhoda.

Jistě, náhoda.

Já tam budu, vy přijedete, a ona tam prostě bude.

Proč jsi mě sem vzal?

Nevěděl jsem, že tady bude.

- Pojďme. - Vydrž, chtěl jsi ji vidět.

- Musím se připravit, blázne. - Ty seš blázen.

No tak! Příští týden.

- Máme sezení? - Ne, chtěl jsem vám poděkovat.

Arthurovi poslední sezení pomohlo.

Dobře.

Měli byste pokračovat.

Je mi lépe, už to není třeba.

Možná občas.

Promiňte, mám schůzku.

- Přijde? - Ne.

Volal jsem ti. Je na gynekologii s bolestí břicha.

To je zlé.

Ne, jen se musí vyhnout pohybu.

- Mohlo by se jí otevřít děložní hrdlo. - To je moje vina.

Neublížil jsi jí.

Ublížil, psychicky.

Tyhle věci se po sedmém měsíci stávají.

Co se děje?

Bolí to.

V pořádku, pane?

Zánět slepého střeva.

To je dobré.

Děje se to pořád. Neboj.

Bude to dobré.

Díky, že jsi přišla.

Jak ti je?

Dobře.

Bolí mě ledviny a plíce, mám zažívací potíže,

a musím přestat pracovat.

Málem jsem předčasně porodila mezi Berlínem a Mnichovem.

Musela bych mu říkat Adolfe. Je mi fajn.

Chci se zeptat…

Nestihl jsem si nic vzít.

Mohla bys jít domů a přinést mi tričko?

Same, už to není můj domov…

Řeknu Georgesovi.

Miluju tě, Mathilde.

Všechno jsi zkazil, Samueli.

Dáš si čokoládu?

- Takže? - Takže…

Zdravím.

- Dobrý den. - Dobrý den.

Já ho operoval.

Zdravím, doktore. Bylo to zlé?

Trochu tápu. Při vyšetření to vypadalo na zánět pobřišnice,

měl trochu zapálené slepé střevo, to je všechno.

Teď, když vás vidím, už to chápu.

- Proč? - Jak váš manžel

- zvládá vaše těhotenství? - No…

Nejsme manželé. Vlastně jsme právě odloučení.

Chápu. Šlo o solidární těhotenství.

Co?

Solidární těhotenství.

Kluci, bylo to solidární těhotenství.

Měl zánět slepého střeva kvůli dítěti.

Tři děti a můj muž to nikdy neměl.

Přibral, ale zánět slepého střeva neměl.

Při druhém ho bolely zuby.

Nenech se zmanipulovat.

Neboj se. Je to jen tričko.

Měl zánět pobřišnice.

Ne, není to hotové.

To je překvapení.

Vypadá to svěže. A tamhle je kolébka.

Dovezli kočárek?

- Otoč se. - Ne, překvapení!

Dítě.

Vy idioti. Doktor řekl žádné silné emoce.

Myslím, že se otočil.

Otočil se.

OSM MĚSÍCŮ

Doktor mi zakázal sex.

Mně také, stehy by mohly prasknout.

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

Jak mu budeme říkat?

David. Jako král.

Ne, to se mi nelíbí.

- Simon je hezké. - Ne, Simon ne.

Řekni mi, podvedl jsi mě?

Co? Já? Upřímně, upřímně ne.

Pohnul se.

To je úžasné.

Je tam někdo?

Je jako ve filmu Vetřelec.

Je to bláznivé.

Je to David?

Podívej, je to David.

- Ne, je to Simon, uvidíš. - Ukaž.

Simone? Simone?

Nic. Je to David. Je to David?

Sakra.

To je šílené. Budu táta.

- Chci být táta. - Jo.

Já budu táta.

Je tam někdo? Kdokoli?

DEVĚT MĚSÍCŮ

Teď budeme dýchat jako pejsek.

Dívejte se na Samuela. On to jediný dělá správně.

Když děťátko myjete, vždycky mu držte hlavičku.

Dobře.

Počkej, já to udělám.

- Podáš mi mýdlo? - Do toho.

Nemávej mu s tím před očima.

„Já mám tvrdý spánek.

Jen jím a spím.“

- Je tak veselý, až mě štve. - Žárlíš?

Kazí náladu.

- Utopíte ho. - Mlčte.

Mám tři děti a jsou naživu.

Podívejte, teď se topí.

Teď nemá hlavičku. Jak se bude kojit?

Hned budu zpátky.

- Můžu s tebou mluvit? - Jo. Na chvilku.

Víš, já nesnáším nemocnice.

Pohled na krev a to všechno, je mi z toho…

Bojím se, že v ten velký den s Mathildou omdlím.

Chtěl jsem se zeptat, jestli bys s ní nešel ty.

Oba ti věříme.

Jsi pro mě jako bratr.

- To mě moc těší. - Vážně?

Byla by to zkouška před tvou ženou.

O tři týdny později přijde kdo?

Skutečně mě to velice těší.

Zatraceně.

Jsem z toho nadšený.

Ještě dva týdny. Vedeš si výborně.

Míchaná vejce s lososem?

A vejce,

natvrdo.

Ta číšnice je divná. Trochu agresivní.

Asi je tu nová. Dáš si čaj?

Pojďme domů. Musím uklidit.

- Vážně? - Jo, je tam nepořádek.

Skončil jste?

Ani jsi nezačal. Slečno!

Ne, to je dobré. V pořádku.

Pojedeme domů dřív.

Můžete přestat kouřit?

Toto je nekuřácká zóna a já jsem těhotná!

Lidi jsou tak…

- Poslouchej… - Taková nezdvořilost je…

Nechutnají ti vajíčka?

Nevím, co se děje…

Co se děje?

Něco teče.

Co? Je to…

Co se děje? Podívej se na boty.

- Nechápu to. - Praskla jí voda. Musíte jet.

Kde je ten pitomec? Georges to nezvedá!

Jediný den, kdy je potřebuji, tu nejsou. Zatraceně!

Miláčku, pojedeme napřed.

Jeď. Buď opatrná. Zkusím to znovu.

Neboj se, už jedeme.

Gratuluji.

Kde jsou?

- Květiny? - Ne!

Co vás přivádí?

Co nás přivádí? Ona rodí!

Sežeňte porodní asistentku.

Sežeňte asistentku.

Uklidni se, prosím, zlato.

- Budeš rodit? - Ano.

Není tady. Po devíti měsících… Pitomec!

- Už chce ven. - Co tím chceš říct, že chce ven?

Jste v pořádku?

- Ne. On ne! - Ne. On ne!

Všechno bude v pořádku. Pane, převlečte se. Pojďte s námi.

Nemůžu.

Potřebujeme každého.

Já nemůžu!

Neštvěte mě! Je úplněk, všichni rodí ve stejnou dobu.

Nemáme asistentky, sestry,

nemáme dost pokojů a není tady doktor!

Takže, sakra!

Jdete se mnou, nebo vám nakopu zadek!

Je připravená.

- A to nemáte pokoje? - Je tu jeden obsazený.

- To ne. - Nezačínejte si se mnou.

Co tady dělá?

Moje žena rodí.

Už hodinu tě hledám!

Znáte se? Skvěle.

Položte ji na postel.

Dávej si pozor na jazyk. Teď není čas mě naštvat.

- Hledal jsem ho hodinu. - Pojď sem.

Je to dobré, jsem tady.

Doktore?

- Na epidural je pozdě. - Dobře.

- Já chci sex. - Co?

- Sex. - Ne.

Mám na to chuť.

- Jen trochu. - Ne.

Dobře, jdeme na to.

Dobře.

Raz, dva, tři, tlačit.

Dýchat. Dobře.

Bez problému.

Už to bude, bude to dobré.

Pane, postavte se vedle své ženy, abyste jí pomohl.

No tak, už to bude. Bude to dobré.

Co? Pane, dýchejte jako pes, to pomůže.

Vy také.

Haf, haf, pes, no tak.

Haf, haf, pejsek.

- Udělej psa! - Už jde!

No tak, pojďme.

Raz, dva, tři.

Dýchat, dýchat.

Dobře, do toho.

No tak.

Postupujete. No tak. Dobře. Velmi dobře.

Ještě jednou. Raz, dva, tři. Ano.

Ano. Do toho. Jde to.

Ještě jednou. Do toho.

Tlačit.

Tlačit, no tak.

Ano, do toho. Jo.

Do toho. Výborně. Ještě jednou!

Co to děláš?

Co děláš?

- Měl bys vidět svůj obličej. - Co to děláš?

Bude to hezká vzpomínka. Kde mám kameru?

Rozbil jsi to. Říkal jsem dneska ne.

Přestaňte, nebo vás oba nakopnu!

Ano!

Hned jsem zpátky. Nakopu vás.

Dobře, paní, raz, dva, tři.

Ano!

Dýchat, dýchat, dobře.

Ano!

Ano!

Ano!

Správně, dobře.

Nakopu je do zadku.

Ano!

Bude to dobré, bez problému.

Ano, do toho. Do toho.

Dobře, jdeme na to.

Ano!

Dýchat, dýchat.

Zatraceně!

Dobře, dobře.

Tlačit.

Kde je ten chlapeček?

Tady je chlapeček.

Je to dívka!

Je to holčička. Ano!

To není možné. Říkáme mu David.

Ta není vaše, ta je jeho.

Není to holka, že ne?

- Už máme tři. To není možné. - Čtyři.

- Ale proč? - Holky jsou také hezké.

Za kovbojský kostým a autíčka jsem dal majlant.

Je to kluk.

Kluk?

Je to kluk.

- Kluk. - Je roztomilý?

Ano.

Co? Já? Ne.

Ano. Protože já, ne.

Ne.

No tak, vy…

Ale zatraceně!

Udělal jsem chlapečka.

Ty hajzle!

Budou mě štvát až do konce.

Ano, moje první. Jé!

Do háje!

No tak, a je to.

Dýchej.

Už nikdy.

Jsem šťastný, víš?

Jistě.

- Kdo je otec? - Ty, chlape.

Ne, to ty.

- Jsem chlap? - Ne, jsi otec.

Já jsem otec.

No, do háje.

- Rozbil mi auto! - Ne.

Co říká?

Nastupte do taxíku.

- Pomozte mi. - Dýchejte jako pes.

Ukaž jí toho psa.

Dělejte to jako já.

Ano, pes.

PRO GUILU… NAVŽDY

Já tě chytím!

Chytil jsi můj nos.