Original subtitles

Láska není dokonalá

Prosím? Bebbo, ahoj. Zdravím Tě.

Psychoanalytik? Zbláznila jsi se! Nemůžeš si ho najít sama?

Ale musíš s tím přestat.

Nejsem tvoje pečovatelka!

Nemysli si, že nemám vlastní starosti.

Jako obvykle, že?

Ano. Ne! Byla jsem vyřídit něco důležitého. Ale ne pracovně.

Ne, neříkám ti to jen tak! Věř mi!

No dobře, zkusím to.

Ne! Nevím jestli najdu opravdu dobrého! Rozumíš?

Koho najdu, najdu!

Dobře. Ahoj.

- Pojďte dál, prosím. - Děkuji.

Dobrý den, jsem doktorka Galbiati.

Chtěla bych se objednat u doktora Villanovy.

- Jste jeho pacientka? - Ne... ne.

Kdo vám poradil obrátit se na něj?

Cedule! Chodím často okolo a všimla jsem si ...

Podívám se do diáře.

"Potřebné je říci to, co nám vědomí běžně nedovolí."

Na schůzku s dr.Villanovou si ale musíte počkat.

Dříve než za měsíc, měsíc a půl, nemá volný termín.

- Ale jestli chcete, já mám volno za dva týdny.

- Tak ano, dobře.

Čtvrtek 18, 16:30.

- Koho si mám napsat? - Bollani. Roberta.

Dobře, tak Vás budu čekat, paní Bollani.

To nejsem já! Je to moje přítelkyně, advokátka.

Nemá čas, požádala mně abych jí našla psychologa. Ale nejsem to já.

Věří, že jí najdu toho správného člověka.

Možná pro ni ano! Ale pro mně samou je to katastrofa!

Protože... opravdu moc nevěřím na psychoanalýzu.

No vlastně si myslím, že svoje problémy bychom si měli řešit sami.

Platit za to, že vyprávím o svých problémech?! To se mi zdá příliš!

Přeháním? Snad.

Vyřídím to přítelkyni, Děkuji Vám. Bude spokojená...

Poslouchej, tentokrát si ze mně nedělej prdel, rozuměls? Ne! Nedělej si ze mně prdel!

Není to poprvé, co slibuješ a pak přijdu na to, že jen kecáš!

A pak mi přijdeš říct, že jsem ti nikdy nic nezakazovala!

Už jsem ti někdy rozkopala koule?

Už ti někdo rozkopal koule? Ne?! Nevypadá, že bys měl někdy rozkopané koule!

Poslouchej, proč na všechno kašlu? Rozumíš? Kašlu na všechno.

Ne "kašlu na všechno" ale kašlu na tebe...

Promiňte! Cappuccino, prosím. Horké!

...jsi opravdu příšerný! Nechápu jak můžu být s někým jako ty!

Jsi opravdu idiot! Fakt idiot!

- Děkuji. - Prosím.

Pardon! Prosím ...cukr.

Je třtinový, jestli Vám to nevadí.

- Děkuji. - Prosím.

Moje motorka!

Jsi zraněná?

- Doprdele, krávo! - Tvoje dcera mi zničila motorku! Doprdele!

- Počkej! Za prvé to není moje dcera. A pak..., počkej moment. Pomůžete jí vstát?

Kvůli posranému telefonku! Spadla jako kráva!

- Mobil, kde je můj mobil? - Eh, telefon je tady!

- Kde?! Kde?! - Je tady. Klid, klid.

Co se děje? Postarejte se o tu dívku, já se domluvím s tím "džentlmenem".

Hele, dej mi kus papíru...

Máš jen poraněné obočí. Bolí tě ještě něco?

- Auva! Bolí to! - Můžete se hýbat?

- Mám tu auto. Zavezeme Vás do nemocnice.

- Dobře. Jedu. Tady jsou moje údaje.

- Kde? Tady jsou. - Díky. Ahoj.

Ještě jste tady? Byla jsem tam přes hodinu.

Celkem to uteklo. Dnes mám volno, můžu čekat.

Viděla jste ji? Ano, Ano.

Má jen něco s nohou. Musí si to přes noc ledovat.

A ta odřenina na obočí.

Brali mě jako její matku. Museli se zbláznit!

Protože vypadá tak mladá.

- Ta dívka? - Ne, vy!

Teda! Aspoň někdo! Díky!

- Ale zná Vás? - Ne. Ne, ne! Lépe zná moji motorku!

Zjistila jsem jen, že se jmenuje Adriana.

Já Ettore. Elena.

Spolu jsme jako dvojice od Homéra!

A toto byla naše dnešní odysea.

Iliada... Ettore a Elena jsou z Iliady.

Bude hotová do čtvrthodinky.

- Jsi si jistá, že nechceš odvézt až domů?

- Ne, ne, ne! To je dobré, opravdu, děkuji.

- Na shledanou, bylo mi potěšením. - Mě také.

Až na tu nehodu! Čau.

To nebyl tvůj manžel?

Ne! Trochu starý. Nemyslíš?

A co jako? Byli byste pěkný pár.

- Tady bydlíš? - Ne, jinde.

- A proč jsi se nenechala dovézt až ... - Neee!

Protože tady má ordinaci můj otec .

Jestli mě matka takhle uvidí, vynadá mi!

Otec je řekněme víc... jemnější, ústupnější...

a cítí provinile, že nás opustil. Rozumíš!

Je to doktor Villanova?

- Ano, jsi jeho pacientka? Znáš ho? - Ne, ne, jen jsem viděla ceduli.

- Dobře, takže... Buď opatrná.

- Slibuji, že už nebudu nikdy sedat na tvou motorku!

Nejen na moji, na žádnou! Vzhledem ke způsobu jakým telefonuješ!

Čau!

- Díky. - Prosím!

Eleno?

Máš pěknou vůni.

Díky.

Eleno!! Eleno, počkej!

- Co se děje?

- Otec tam není a nechce se mi tam čekat s tou krávou. Hodíš mně domů?

- Promiň, mám jen jednu přilbu. - Je to blízko!

- Jo ale dvě na motorce a bez přilby...

- Ale já to s tou nohou pěšky nezvládnu.

- Řekla jsem ti, že nemám druhou přilbu! - Prosím! - Ne!

Co děláš?! Drž se mněi!

- Takhle je to správně? - Jo, ne tak moc, ať nespadneme!

Jsme tady.

Dáš mi své číslo?

No co? Nechceš vědět jestli žiju nebo ne?

Ok... 338-942267

Zavolám ti pak abys měla moje.

- Kolik ti je?

- Oh! To je otázka! 35.

Mně 18. Já vypadám na víc, a ty na méně, že?

Díky. Jsi milá.

Počkej... Vezmi mě s sebou, prosím.

Aspoň na jednu noc. Jedna noc a konec.

Nemůžu se takhle doma ukázat.

Ale běž. Tvoje matka bude mít starost.

Řeknu jí, že přespím u kamarádky. No co ti to udělá?

Ne, opravdu.

Adriano, co je? Brečíš?

Proč? Ty nikdy nebrečíš?!

Bláznivá...!

Adriano, počkej!

O 8 let dříve ...

Dobrý den, Eleno! Dobrý den.

Je teplo dneska, že?

Myje se podlaha, přejdu po špičkách.

U vás je nějaká oslava? S Bebbou je oslava stále.

Ale ne, opravdu?

Ne, ne Marku nefotogafuj mě! Ne! Prosím ne!

Přestaň! Opravdu ne!

Líbíš se mi naštvaná.

Ještě mě neznáš naštvanou.

To už je trochu moc.

Omlouvám se, konec!

Je singl, je pěkný, chodí sem a měl by tu zůstat.

Jedna z nás to musí zkusit,

to je zásadní věc.

Promiň, ale nevíš jestli je singl, ta kočka byla určitě jeho snoubenka.

Proč? Řekla mi, že mají jen pracovní vztah.

Co ti na to mám říct, když se ti tak líbí, tak to zkus.

To mi nemusíš říkat.

Ale mám pocit, že upřednostňuje tebe. A netvař se tak.

Jak? Přihlouple.

Roberto, co chceš abych ti řekla? Že se mi líbí?

Ano, moc se mi líbí!

A co dál?

Dobře, vsadíme se. Která ho první uloví, vyhrává.

Jsme jako dvě bláznivé šestnáctky.

Na tom nezáleží.

Dobře, o co? O něj? Se vším všudy.

No ne, jsme dvě lesby...

Co tu děláme? Je to sázka!

Samé děvky...

Je to moderna.

Ne, kolem Marka jsou děvky.

Jak se baví...

Je svůdný pro všechny...

...pěkné, škaredé, mladé, staré...

Vzdáváš to? Ne zlato.

Slibuje to všem,

ale nešel ještě s žádnou.

Jdu za ním.

Počkej Bebbo.

Proč neodejdeme? Co je zase?

Nebaví mě to tady. Nechci o něj hrát.

Pojď, jdeme!

Ne počkej, 10 minut a pak půjdu s tebou.

Tak se tu bav. Uvidíme se pak doma.

Zrovna teď jak na potvoru, už jdu!

Roberto, nesnáším tě, ani nevíš jak.

Bože!

Chtěl jsem dříve...

Měli bychom jít dovnitř. Rád.

Co výstava?

Obdivování skončilo. Ach tak, a co Bebba? Kde skončila?

Roberta šla slavit ale nevím s kým.

Prosím, posaď se.

Díky.

Proč jsi přišel?

Dověděl jsem se o vaší sázce.

Roberta mi všechno řekla.

To je celá ona. Roberta neudrží tajemství ani 5 minut.

Taky mi řekla, že jsi tu hru vzdala. Přišel jsem se zeptat proč.

Protože to byla hloupá hra.

Proč jsi odešla?

Prostě už jsem toho měla dost.

Čeho? Lidí okolo sebe? Přišel si, abys mi to vyčítal?

Třeba se ti nelíbily moje fotografie.

Tak líbily se ti nebo ne?

Marku, opravdu mě uvádíš do rozpaků.

Promiň ale nemám náladu na flirtování.

Ale mohla bys mi říct ...že po mně toužíš.

Jsem ospalá, chci si jít lehnout.

Mám odejít?

Ne, klidně zůstaň ale já jdu spát.

Dobře, nechám tě jít spát.

Ale jsme přátelé, ne?

Jasně, přátelé.

Můžu tě zítra pozvat?

Není to moc galantní, žádná večeře, ale foto vycházka. Budu fotit záběry...

Jaké záběry?

To uvidíš, když přijdeš.

Podívej, něco si píše do toho sešitu. Co si tam tak může psát?

Není to ponižující, krást mu duši?

Podle tebe je to nemorální?

Je to moje práce "krást" obrázky.

Není to dobročinnost, spíš mám dojem, že to je profitování z cizí hodnoty.

Já to nesnáším, být tajně fotografována.

Chci jen povyprávět jeho příběh.

Vysvětli mi co zjistíš z takové fotografie?

Mohla by mu zlepšit život?

Může mu to pomoct aby si tam nepsal jako posedlý? Co? Komu?

Možná píše právě o tobě, co ty víš? O tom blbci, co ho 2 měsíce sleduje.

Můžeš mi to nějak vysvětlit?

Co mu tím dáš?

Co mu tím sakra dáš?

To nezkoušej!

Adriana. Dnes v noci jdem tě celou olízala... Krásné... Bláznivé...

Všechno jsem ti sem napsala.

Adresu... víš kde je ten dům, že?

Jméno doktorky, datum, hodinu... všechno. Na.

- Rozuměla jsi mi ?!

- Pssst! Ne tak nahlas ať nás nevidí!

Promiň ale proč jsme sem šly? Hele, tady je...

Takže?

Má tetování na obočí.

Je velký, je opálený. Nevypadá ani na 20! Roberto, co to s tebou je?!

Nic...

Proto potřebuji psychologa.

Nikdy se mi to nepodaří.

Chodím sem denně abych ho viděla!

Jednou jsem mu nabídla zajít na kafe.

- Jmenuje se Vasco.

- Přece nemůžeš být zamilovaná... jen se ti zbláznily hormony!

Chci ať si mně všimne.

Oh! Promiň!

- Eleno! Tak promiň! - Co prominout, Roberto?! Ani tě nepozdravil, pojď!

- Neviděl mně. - Jak, "neviděl tě"?!

Tady jsme skončily!

Viděl mě s tebou a nechtěl obtěžovat.

Je stydlivý. - Stydlivý...

- Pojď, vrátíme se?

NE! Ne, protože se zesměšníš. Proto.

- Říkáš? - Říkám! Jen aby.

Myslela jsem, že bys mi mohla pomoct.

"Ledová královnai"! Promiň, jak dlouho jsi nebyla zamilovaná?

Jak dlouho jsi neměla nějaký románek?

Eh? Ne, "touha kaputt"! Já jsem bláznivá ale ty bez citů!

Promiň, a kdo ti řekl, že taky po něčem netoužím? Eh?

Jen jestli!

Tak dobře! Vydrž. Čti.

Nechtěla jsem ti to ukazovat ale donutila jsi mě.

Kdo tě celou líže? Koho máš?

Nestalo se to opravdu. Jen ve snu.

Kdo o tobě snil?

- Muž. - Eh! Muž se kterým jsem se seznámila v baru.

- Kouřil doutník. - Eh, doutník má falický tvar! Zajímavé!

Jen je trochu starší než já a já... pokud si pamatuju...

...jsem se staršími nikdy nic neměla.

Jo, když jsi ještě někoho mívala!

A proto se mi to líbí. Myslím.

Taky jsem se do toho baru vrátila, abych ho znovu potkala.

- A nic. - Zavolej mu!

- Jenže... nemám jeho číslo.

- Promiň ale neposlal ti náhodou SMS?

Co tím chceš říci?

On má moje číslo a já nemám jeho!

Musíš jít se mnou k tomu psychiatrovi!

Promiň mi předchozí SMS... Opravdu se mi o tobě zdálo..

Jsem sama!! Doneseš mi něco k jídlu??

Přišla si! Ano jsem tady...

- Můžu dál? - Jo, jo! pojď, pojď!

Máš to tu pěkné.

- Mortadelu zbořňuju. Je nejlepší. - Ano! Je dobrá!

Přinesla jsem ti taky vajíčka.

Díky.

Na, jez. Ne, přinesla jsem to pro tebe.

Jen to sněz, opravdu.

Ano?

Ne, už jsem ti řekla že je mi lépe.

Pak ti zavolám. Měj se, Čau.

Luka. Ten se kterým jsem mluvila na tvé motorce.

- Jen za dnešek mi volal asi 80x !

- Určitě se milujete, že! Oh! K smrti! Pojď.

Nevím, přemýšlím teď o mnoha věcech.

Ne....nemůžu teď ztrácet čas. Chci jet na Kubu za svým bratrem. Giorgiem.

Je "cool", fotograf.... ... bláznivý, víc než já.

Znáš to, ne? Ne... opravdu ne.

Cartier-Bresson.

- Znáš ho? Můj oblíbený. - Jasně, že ho znám.

Tady jsme s tátou. Pěkní, ne? Moc...

Jestli to je Luka, pošlu ho do prdele!

Tati? Máma tu není. Kdy přijdeš?

Pojď!! Zavoláme Giorgiovi přes Skype, ukážu ti, jak se to používá!

Dobře, čekám tě. Čau. Čau.

-To byl taťka, přijde za chvíli. - No, já už půjdu.

Zůstaň!! Seznámím vás!

Co říkáš?! Jen jsem ti donesla něco k jídlu, opravdu. Jdu.

Máš Skype?

Jasně že mám! Proč?

Tohle není náhoda.

Od toho dne jsem tu potřetí abych tě potkal.

Já jsem tu spíše náhodou.

- Tak tedy nebudu obtěžovat. - Ne! Ne, ne!

Jsem ráda, že jsme se potkali.

Byla jsem u Adriany, víš? Jak se má? - Výborně.

Co děláš teď? Jdeš do práce?

Jdu domů. pracuju doma. Pro jedno vydavatelství.

Čtu a koriguju rukopisy, sestavuji texty

než se má vydat kniha.

A ty děláš co? Teď jdu k moři.

K moři?! Na to teď není počasí!

Nejdu se koupat. Chceš jít se mnou?

Cestou si koupíme něco k jídlu, u moře to sníme.

Líbí se ti ta hudba?

Chceš slyšet pravdu? Moc ne.

Máš pravdu, je to ještě trochu syrové.

Ale pracují na tom.

Zabýváš se hudbou?

Ano , jsem producent. Je to jediná věc, která se mi líbí.

Kromě tebe.

Dobře!

V mém nakladatelství o nich nechtějí moc slyšet.

Ale rozhodl jsem se je trochu sledovat. Cítím, že v nich něco je.

A když něčemu věřím, držím se toho.

Nebude ti vadit, když si zapálím?

Bebo, co je? Pláčeš?

Eleno, opravdu jsem ráda, že se stěhuješ k Markovi.

Ale, jako... Pro nás jakoby končí jedna epocha.

- Tohle? - To je hnus!!

Prosím tě,... zahoď všechno a začni odznova.

To není možné!

Jako bych slyšela Marka. Taky mě kritizuje. Ani nevíš jak.

Opravdu? Dobrá!

Jste spolu dva měsíce a už vám to skřípe!

Stará se o mně. Jako bych byla malá holčička.

No co!! Šuká aspoň dobře?!

Eh... to ještě nevím.

Jak "nevíš"?! Ah! Tato?

Ne! Neodbíhej od tématu. Jak to, že nevíš...

Ještě jsme to nedělali.

A ty si chceš vzít někoho, s kým si ještě nešukala?! Tak proč?!?

Víš jaký je Marek, ne? Stále takový "společenský".

To jsou omluvy? Ne.

Dotkla ses mu ho? Ne... vlastně, ano!

- Měl ho malého? - Bebo?! Nevím! Asi ne, myslím že ne.

Jak "myslím"?! Maria Panno!!

- Roberto... náš vztah je romantický. - Jo...

Marek je mi schopný ukázat skutečnost z jiného úhlu pohledu.

Možná proto, že je fotograf, on... vidí to co se skrývá za obrazem.

Ale snad je důležité taky to co je v popředí, eh!!

A pak - dnes bude naše opravdová první noc.

Jak krásné...! - Eeeeh! Jsi blbá! - Oooooh!

Musíš se připravit, víš? Co si vezmeš? Něco sexy?

Nebo něco romantického? Určitě si vezmi tohle.

Když nic neuvidíš, vrať mi to a zůstaň se mnou!

Ještě další svíčky, Marku? Pojď, už je to jako na pohřbu.

Jen pár, pro atmosféru.

Vypadá to jako připrava k focení! Trochu to tak je.

Pojď, polož tu svíčku a pojď ke mně.

Jsi krásná.

Chci se na tebe dívat.

Chci, aby ses mi svlékla.

Takhle mi to nejde.

Pustím ti trochu hudby?

Nemůžu! Promiň!

- Pojď, udělej to pro mě! - Nemůžu! Udělej to ty!

- Jestli to udělám, tak ty ale potom taky. - Ok, začni.

Čemu se směješ?

Promiň! Vzpomněla jsem si na Robertu.

- Takže já ti tady dělám striptýz a ty myslíš na Robertu?

Lásko moje, promiň! Promiň! Jen...

...jí musím říct, že nepotřebuju lupu!

- Lupu? - Nech to být. Zapomeň na to.

- Co to říkáš? - Nic. Nic, lásko moje.

Teď je řada na tobě.

- Adriana? - Připoj se na Skype, je to důležité.

Tak se připojíme na Skype...

Konečně! Trvalo ti to hodinu! Jakou hodinu?! Bylo to hned!

- Vidíš mě dobře? - Ano...

Tak teď zůstaň potichu, nic neříkej.

Ukážu ti Luku, ale on o tom neví, že se díváš.

Tak ať na to nepřijde!

Luko? Luko?? Pojď!!

Co je s tebou dneska? Neslouží ti nohy?

Jsi pomalejší než obvykle!

- Řekla jsem ti, aby sis sedl? Ne! Vstaň!

- Miláčku ne, nejsem dnes ve své kůži!

- Kdo tě tu drži? Nechceš si hrát? Tak běž! - Co chceš abychom dělali?

- Ukaž nám ten tvůj pěkný zadek! - Jo, ale rychle!

- Dělej, vždycky ti to trvá 2 minuty, není možné, že budeš pomalejší!

Tak se dnes předveď.

Co je??

Ach, ano?? A nechceš zavolat svého přítele? Ne?

Dobře, přijdu.

Tak co? Co se děje tak hrozného?

Nic! Co by se mělo dít?

Nevím, chtělas ať přijdu rychle!

Protože jsem se cítila sama.

Dáš si pudink? Je tu jen jeden Dáme si ho spolu?

- Ano. - A pak, jsem na tebe trochu naštvaná.

Proč jsi včera zavřela ten počítač přímo mně před nosem?

Opravdu jsem ho nezavřela před tvým nosem ale před úplně jinou částí těla. A ne tvého!

- Co tě to napadlo?! - Nic, jen jsem ti chtěla ukázat Luku.

Luku? Ve verzi komplet?

Nebuď bigotní! Nikdy jsi neviděla zadek?

Neumíš být vážná ani na chvíli, že?

- Nerozumím tomu! - Ty když nerozumíš, nebavíš se?

A pak, opravdu chci vědět co si myslíš o Lukovi.

Co si myslím o Lukovi...?

Je milý, ano. Ale není to můj typ. Asi příliš mladý.

- Neříkám, že bys s ním měla spát! - O tom nemluvím?! To si můžeš být jistá!

Ale myslím že... je pro tebe takový příliš nemotora.

Jsi rasistka! Nerozlišuješ! Já... já zbožňuju rozdíly! Právě ty mám ráda!

Promiň.

Bebo co je, mluv?

Co jsi ztratila? Napsala jsem ti to na lístek!

Ne, adresu si nepamatuju. Je to ten velký dům u přístavu, dole je bar, chodily jsme spolu okolo. Je tam cedule!

Ne "Galbati", "Galbiati". Doktorka Galbiati. Aspoň tohle si pamatuju!

Ano, dobře. Doporučuji, dej mi vědět až se vrátíš. Čau Bebo.

Co máš do činění s tou krávou?

Víš alespoň kdo je ta doktorka Galbiati?

Ta která mi zničila život, která odvedla mého otce, která mě nechala bez rodiny.

A tebe k ní sakra vede co?

Běž... běž za ní abys to lépe pochopila! Co kurva chceš od té děvky!

To ne já. Jde tam Roberta, moje kamarádka.

Věděla jsem, že mi nebudeš věřit, věděla. Stává se ze mně stejná kráva jako ona.

- Stává... - Ne!

Věř mi, kdybys byla taková, nebyla bych tu s tebou.

Tak proč to děláš? Proč za mnou chodíš?

Nevím.

Sotva se známe...

- Možná proto, že jsi víc nešťastná než já. - Ale já opravdu nejsem nešťastná!

- Ty také nenávidíš muže. - To ne, to ti musím odporovat!

I když...

Možná to tak cítíš kvůli otci a proto jsi zlá na Luku.

- Luka si to zaslouží. - Ah...

A líbí se mi takový jaký je! Nemotorný, nešikovný, hloupý!

Myslím, že neumí ani líbat.

Když mě líbá, má sevřená ústa. Ne... nemá snad jazyk. Jen sevřené zuby.

Můžeme to zkusit, co? Pak když... když líbá, je takový zachmuřený. Dělá to...

- Rozesměje tě to, pojď! - Ne...

- Rychlý polibek! Tak! - Ano... Adriano...

Říkala jsem si tisíckrát, že to musí být takové.

Adriano...

Od první chvíle jsem tě chtěla líbat.

Ne, přestaň! Přestaň, takhle ne.

Tak mi ukaž jak.

No tak, sakra, co děláš?

- Prosím? - Víš proč ti volám?

Máš náladu na hádanky?

Tak mluv Adriano, nemám čas. Povídej, co je?

Jsem vzrušená. Myslela jsem na tebe, zkoušela jsem to sama ale nejde to!

- No tak, dej si to nahlas. No tak! - Adriano, promiň, proč si to mám dát nahlas?

Protože musíš mít obě ruce volné.

Dělej prosím tě, pro tentokrát dělej co ti budu říkat. Dej si to na hlasito.

"Pro tentokrát"?! Až doteď jsme dělali jen co jsi chtěla ty!

Máš strach trochu si pohrát?! Přivři oči! Nikdy jsi to nedělala?

Ale ano! To jsou otázky!

Ale sama. To jsou věci které se dělají o samotě.

Proč? Jinak tě zavřou?

Kde jsi?

V křesle.

Udělej si pohodlí.

Stáhni si kalhotky. Sáhni si tam.

- Pojď! Dělej to oběma rukama. - Ale Adriano, co to říkáš?

Uděláme se spolu.

Prosím, já už to dělám.

Ne! Nemůžu! Promiň, nejde to! Je to bláznivé!

Buď zticha! Nech mluvit mě.

Chtěla bych být v tobě.

Alespoň takhle.

- Dělej, co ti říkám já. Co mám dělat?

Vem telefon.

Vezmi ho.

Polož si ho mezi stehna.

Děláš to?

Ano.

Dotýkej se jím. Chci aby můj hlas vstoupil do tebe.

Chci mluvit uvnitř tebe.

Cítíš mě?

Cítíš, že jsem v tobě?

Cítíš, jak je to krásné?

Jsme spolu, lásko.

Jsme spolu.

Adriano?

Adriano, proč brečíš? Co se děje?

Odpověz mi? Proč brečíš? Mluv!

Ano, ale nebrečela jsem. Jen jsem se právě udělala.

Ty toho nejsi schopná!

Máš pravdu.

Nejsem.

2007 - Každopádně, náš byt byl lepší. - Jsi praštěná!

Říkala jsem ti, že Marko mi domluvil schůzku s nakladatelstvím?

Měla bys taky být čtenářkou.

Nevydělává špatně, víš?

Opravdu?

Rozhoduje také práce kterou chceš dělat. Rozumíš?

Eh... nezajímala bych se o muže, který mi hledá práci.

Navíc... je cool, nemá ho malého.

To ne...

A v posteli jak?

Je přítulný. Něžný.

Trochu rychlý.

Nechává vždy rozsvíceno, ... to je trochu divné. Nikdy nechce ať ho hladím.

Stará se, super! Dělá domácí práce. Je fajn ale ...

...pak, při milování, jako by se díval na sebe když se miluje se mnou. Rozumíš?

Takže, milujeme se. Ale zatímco to děláme, on... se pozoruje.jak se se mnou miluje. Jsem blázen!

Lásko, zatím nejsi vdaná! Pořád můžeš zůstat se mnou. Ještě nemám náhradu!

Ne, nechápeš to?! Jsem do něj blázen! Je fantastický! Marko je perfektní.

Akorát...

Nevím, bavíme se o různých věcech ... ale pak... chce se mnou dítě.

- Hned? - Mmh mmh...

- Ptá se mně kdy mám ovulaci. - A ty?

Co já?

Co jsi mu řekla?

- Určitě ne pravdu! - Ahahah! No dobře!

Vidíš, že ti je se mnou dobře!

Nečekej na mě, nevím kdy se vrátím.

To už je potřetí v tomto týdnu!

Víš co to znamená exkluzivní kontrakt pro časopis?

Neříkal jsi, že preferuješ volnost v práci, nevázat se?

Tentokrát jsem změnil názor.

A pak... peníze se hodí když chceme rodinu, ne?

A módní časopisy se dělají vždy u večeře?

Jsou to američané. Za tři dny odjedou, co mi zbývá?

Nemysli si, že mně to baví.

- Víš čím bych se teď chtěla stát? - Čím?

Mouchou!

- Mouchou?! - Mmh... mmh...

- Mouchou? - Abych viděla, jak se chováš, když nejsi se mnou.

Co vyvádíš, jaké hlouposti děláš.

- Jaké hlouposti? - Prostě hlouposti!

Poslyš, jakmile odejdou, hned budu u tebe.

- Ahoj. - Ahoj.

Prosím?

Už jsi tam?

Ano, jsem na večeři. Všechno v pořádku?

Jen jsem tě chtěla slyšet.

Promiň, teď nemůžu mluvit.

Kolik vás je?

Pět, proč?

Chybíš mi Marku, víš to?

Poslyš, teď ne... nemůžu mluvit. Jsem tu s lidmi z práce. Znáš to.

Haló?

Eleno, jsi tam?

Haló??

Ano... jsem tady!

Nebude vám vadit, když si na pár minut přisednu? Správný čas na sklenku vína.

Dostala jsem žízeň... hroznou!

Díky!

- Promiňte, mohu dostat skleničku? - Mám vám prostřít?

Ne! Ne! Ne! Nechci rušit! Je to soukromá večeře, víte!! Díky.

A co? Nepředstavíš mi přítele?

Jsem Rokko.

- Rokko... - Těší mě.

Elena.

- Nejsi odsud? - Ne. Jsem z Milána. Tady jsem pracovně.

-Pracuješ jako model, že? - Ano.

- Eleno, nech mě to vysvětlit. - Co?!

Mě je to úplně jasné.

Neničme si večer.

Ah! Díky.

Nechceš vědět kdo jsem?

Kdo jsi? Jeho přítelkyně?

Kdo jsem, Marku?

- Eleno, jestli chceš odejdeme a promluvíme si. - Ne! Opravdu, ty zůstaň.

Já už odcházím.

Připijeme si. Jenom přípitek, jo?

Uvidíme, eh...

Na co bychom si připili?

Na končící lásky?

Na začínající lásky?

Jsem nevkusná, eh?

Připijme si na změny!

Na změny.

Ještě trochu!

Už je mi lépe! Rozhodně.

Co děláš?! Zůstaň. Prosím. Opravdu, nechoď se mnou.

Na shledanou, Rokko.

Nebo raději ne.

Není tu třeba nic upravovat. A nájemné je nízké.

A tohle?

Tohle...

...to je můj dárek pro tebe.

Bude těžké se ho zbavit.

Předpokládám. že už máš všechno vyřízeno. Že?

Ani si nepočkal, až to tady taky uvidím?

- Byla to příležitost, nemohl jsem to nechat utéct. - Pokračuješ v péči o mně, eh? Nechceš se mě vzdát.

- Chceš zůstat žít s Robertou? - Ne!

Chci ať mně necháš být.

Proč jsi mi zavolala?

Myslíš, že pro mě to je snadné?

Uvědomuješ si to? Byl jsi můj vysněný princ.

A teď je všechno jinak? Celá láska v nejasnostech, pochybách.

Eleno...

- ...jestli chceš, můžeme-- - Ne! Ne, Marku, nemůžeme.

Bože, není mi dobře, kde je záchod?

- Kde je záchod? - Rovně a pak do prava.

Eleno??

- Všechno v pořádku? - Zavři!!!

Tak co?

- Bebo?!?! - Do hajzlu!

- Bože, co teď? - Eleno, to bude dobré.

- Co teď budu dělat? Co budu dělat? - To bude dobré, neboj.

Eleno, to je ten nejkásnější dárek na světě.

Nemůžu tomu uvěřit.

Nemyslíš, moje lásko?

Moje lásko?

Řekl si "moje lásko"?

Co si to sakra dovoluješ?!?

Eleno, opravdu jsem tě miloval.

To dítě je nejkrásnější dar.

- Nikdy jsi nechtěla být mámou? - Ne! Nechtěla!

Necítím se připravena. A pak, mít dítě s tebou je absurdní. Marku, říkáš blbosti!!

Tak to udělej pro mě.

Postarám se o všechno.

Já to dítě chci... prosím.

Já ho chci.

Eleno, prosím.

2012

Ettore?!

To je překvapení!

Nečekala si mně?

No, po měsíci už ani ne.

Byl jsem pracovně v Paříži. Teď se vracím. Ty jsi jediná, koho mám chuť vidět.

Jestli... tě můžu vyzvednout za hodinku...

Anebo přijdeš ke mně?

Udělám výborné těstoviny s lilkem.

Dej mi adresu.

Pošlu ti ji SMS.

Ok.

Hodinka? Jak to stihnu?!?

Sakra!! Už je tady?!

Nemůžeš se mně dočkat?!

- Čau bejby! Bude oslava! - Co ty tady děláš?

- Sledovala jsem tě! - Ale kdo ti dal moji adresu?

Tehdy, když jsi ode mně odcházela.

Měla jsem taky motorku. Není to hezké ale musela jsem vědět, kde bydlíš.

Netvař se tak! Ty jsi nikdy nikoho nesledovala?!

- Ne! opravdu ne. - Protože nejsi zvědavá jako ostatní. Já jsem, chci vědět všechno!

Tak tomu se říká vtíravost!

Mamma mia, jak jsi staromódní! Nech to plavat!

Adriano...

Adriano, promiň, ale já nejsem lesba.

Nic ve zlém, ale já nejsem lesba.

Ale já taky ne! Pro mě je to taky poprvé. No a?

Ale tehdy se ti to líbilo, nemám pravdu?

To je pravda, líbilo. V 35 letech bych si to nikdy nepomyslila. Nevím! Nevím proč právě ty!

Když to nechápeš, nezabývej se tím.. Já čím méně chápu, tím lépe!

Čemu se směješ?

Pomyslela jsem si na svého otce.

Kdyby mě s tebou viděl, myslel by že komplex Elektry nebyl vyřešen!

Ty myslíš na svého otce? Já na Marka!!

Ta ironie, kdyby mě takhle Marko viděl!!

Bože!!

Kdo je Marko?

Nech to být. To je jiný film.

Je to tak absurdní, opravdu, nevím co mě tak dostalo.

Já. Já jsem tě dostala.

Adriano...

Adriano, přestaň. opravdu, někoho čekám. Přestaň.

Oooh! Bože, lilky!

A..., ty a Ettore jste se stali přáteli?

Ano.

Šukal tě?

Jsi vulgární! A není to tvoje věc.

- Vidíš, umíš dělat věci, které chceš. - Ah, díky!

Předpokládám, že po tobě to udělá i mně!

Buď klidná, dnes večer se budu chovat slušně.

Nezapomeň, že tě nikdo nepozval.

Pozdě!

Dávej pozor na lilky.

- Jsem tu brzy? - Ne.

Díky, jsou nádherné.

Dej mi sako.

To je pro mě?!? Žádné květiny pro mě?

- Eh... nevěděl jsem, že jsi tu taky. - Hned půjdu.

Mamma mia! Jak... jak jsi pěkný? Omládl si!

- Omluvte mě. - To byl kompliment?

Můžu si zapálit?

Ano, ale otevři okno.

- Smrdělo by to tu! - Pro mně je to vůně.

Nechápu, že jen muži kouří doutníky. Připomíná vám to hraní si s penisem?!

- Adriano?! - Nech ji mluvit!

Vtipně mě odnaučuje kouřit!

Hraješ na piano?

Ne, ne. Už tady bylo.

Je rozladěný.

Proč nám něco nezahraješ? Jo, dej něco! Nenech se prosit!

- Něco konkrétního? - Ne.

Sedni si sem. Budeme jako na koncertě.

Když dohraje, půjdu. Nebudu tě obtěžovat.

- Vím, že se nemůžete dočkat až budete sami.. - Mýlíš se.

- Jsem tak vzrušená! - Nech toho, Adriano!

- Neboj, nevidí nás. - Přestaň, jsi blbá?!

Je příliš rozladěný. Měl bych jít.

Ne, počkej! Aspoň se napijem!

Řídil jsem celý den, jsem opravdu unavený.

Jestli chceš, můžeme tě namasírovat? Co říkáš?

Jestli mi vysvětlíte pravidla hry, možná si taky rád zahraju.

Kolik ti je?

Proč?

- Kolik ti je? - 50.

A ty v 50 letech by sis to rozdal se zajíčkem?

Nedělej si ze mě prdel.

- Ať mi nepřestaneš být sympatická. - Adriano dost!!

Ettore, počkej. příště když mi zavoláš...

Ty taky můžeš zavolat.

Zkazila jsem ti večer, že?

Byla bys radši, kdybych odešla já.

Buď zticha!

Ettore!

Ettore, počkej!

Prosím.

Víš proč jsem ti celý měsíc nevolal?

Protože nestojím jen o flirt.

Aspoň jsem si to myslel. Myslel jsem si, že jsem se vyspal s krásnou známou.

Bylo... to krásné,

ale že to byl jen takový úlet.

Ale pak mám...

...v hlavě zmatek. Není to jednoduché.

A pak...

...mám chuť v tom vztahu pokračovat, více se poznat protože...

Nevím proč.

Vezmi mě pryč!

Takhle? Teď? Kam chceš jít?

Nevím, to není důležité.

Vezmi mě pryč.

Za dva dny tě vezmu. Odjedeme na celý víkend.

Kam?

Adriano?

Adriano??

Promiň mi to.

Chci se ti omluvit.

Adriano, přestaň. Už nechci.

Adriano!!

- Už nechci. - Podívej.

Dívej jak nám to sluší.

Ne tak rychle!

- Nech se unášet, je to píseň o lásce. - Ano, ale pak to zní trochu sentimentálně.

Poslouchej.

Je v tom síla vášně, musí to být strhující.

Ano, vášeň. Ale... v písních o lásce musíš cítit lásku a něhu. Pojď.

Něžná láska.

Co na to říkáš?

Nejsou úžasní?

Nevím.

Vím jen, že už se ničeho nechci odříkat.

Lásky protože...

...už by mě nemusela potkat. Beru všechno co přichází, i když ani nevím co to je.

Kdo tě tak vyděsil?

Nikdo. To já sama!

- Líbí se mi , jsou dobří. - Zdá se ti?

Já chci víc.

Musíme spěchat, koncert začína za půl hodiny.

Potřebuji sprchu.

Co děláš? Nemluv.

Teď ne!

Obleč se.

Běž!

Nemyj se! Chci cítit tvou vůni.

Vem mě domů, prosím pojďme domů!

Chci usínat vedle tebe.

Jestli proti tomu nic nemáš, chtěl bych spát vedle tebe.

Chci jen spát.

Ne! Ne! Ne tak rychle!

Ah!

Adriano?

Adriano?!?

- Co ady děláš? Víš kolik je hodin? - Bože, já blbá jsem tu usnula.

Tvoje matka bude mít starost.

Ooaah! Ne, nemám matku, nestarej se. Buď klidná. Čau.

Ettore...

Ničím ti další večer!

Večer?

Svítání. Ničíš mi svítání.

Musím s tebou mluvit.

Ale ne před ním.

- Udělám kafe. - Výborně!

Eleno... musím se rozhodnout.

Naši mi chtějí zaplatit cestu na Kubu.

Je prý pravý čas na sbírání životních zkušeností a já... já mám chuť jet.

Pěkné, ne?

Ano.

Nádherné, přeju ti to.

A jak se to týká mě?

Jak se tě to týká?! Mám odjet právě, když jsme si spolu něco začaly?

Ale běž, co začaly, Adriano!

Nebuď hloupá!!

Nechci tě opustit.

Jestli mi řekneš neodjížděj, tak nepojedu. Slibuji, Zůstanu. Neodjedu.

Musíš jet.

Nemusíš se kvůli mně ničeho v životě vzdávat.

Jestli odjedu, zapomeneš na mě.

Ne.

Nevadí mi, že jsi s Ettorem. Nejsem žárlivá.

Stačí, když si pro mě necháš malé místečko.

Malé...

Usnula.

Obávám se, že ti bude muset stačit pohovka.

Teď jít spát?

Díky.

Mám tři děti.

Žijí s matkou, v Paříži.

Vídávám je jen v létě.

Mají... už jiného otce,

nového, který se o ně stará .

Když... když jsem opustil svou ženu, opustil jsem také své děti.

Pojď sem.

Já mám taky dceru.

Jmenuje se Klaudie.

Hned jak se narodila, nechala jsem mu ji, otci.

Vůbec nevím jaká je.

Jestli o mě ví, jestli mě nenávidí. Ani jsem se nepokusila ji vidět.

Nemohla jsem, nemohla jsem.

Jsem tady s tebou.

Zkusíme to spolu.

- Mám tě doprovodit? - Ne, to musím udělat sama.

Eleno? Ještě pořád můžeš změnit názor.

Dobrý den. Prosím.

Ahoj Eleno.

Ahoj, Marku.

Stále se zlobíš?

A ty?

Jak se máš?

Dobře. My se máme dobře.

Promiň.

Není to snadné.

- Pššš... Já vím. Vím to.

Můžeme ti pomoct.

Připravíme se na to.

Dáš si něco k pití?

Chceš ji vidět?

Pojď.

Zavolej ji.

Klaudie?

Jak je krásná. Jak je krásná!!

Co mi chystáš dobrého?

- Tvořím! - Aaaah!

Mám hlad.

Kuba volá Itálii, slyšíte mě? - Ahoj!

Hola, mi amorcito, como anda? [Ahoj zlatíčko, jak se máš?]

Určitě jsi překvapená, že volám, eh!

Ukážeš mi bříško?

Krásné! Úchvatné.

Jak se máš?

Bláznivě! Ale nudím se, asi se ve čtvtek vrátím.

Stále na mně čekáš? To víš, že čekám.

Čekáme tě!

A jak se má Ettore?

Dobře, právě je v kuchyni.

Dobře ty! Máš ho pod pantoflem! To se mi líbí!!

Co říkáš, ty hloupá!! Oba něco děláme.

Poslyš... pamatuješ na ten sen co se mi zdál s tebou?

Jasně, pamatuju.

Dobře. Tak to mám opravdu chuť se vrátit.

Mám tě ráda. Já také... moc.

Co Adriana vymýšlí?

Vraci se...

Láska není dokonalá

Titulky: nemodernychalan@email.cz