Original subtitles

DINA.

Jsem Dina. Toto je můj příběh.

Dino. Co to děláš?

Jedna, dvě, tři...

...čtyři, pět, šest, sedm...

...osm, devět.

- Je to daleko. - Jo.

Půjdeš do postýlky?

Bojím se. Chci spinkat s tebou a s tatínkem.

Ty se ničeho nebojíš.

Dino!

Dino!

- Mami! Mami! - Dino?

Co se stalo!

Tati. Tati.

Viděl jsem to. Viděl jsem to.

Máš hlad?

- Dino. - Tomasi, pojď dolů!

Jacobe, můj příteli v nouzi.

- Cesta do Bergenu ti udělá dobře... - Ano.

Pak se zase vrátíš. Na shledanou.

Otec mě neviděl.

Protože nás maminka opustila.

Bůh mě také opustil.

Já jsem Dina.

Nebyla jsem nikdo.

Hrály jsme s maminkou hru. Na útesu.

Byla to jednoduchá hra.

Zatočila jsem se. Počítala jsem kroky.

Jedna, dva, tři...

Kdybych šla moc daleko...

přiskočila by a chytla by mě.

Ale nikdy to neudělala. Nesměla jsem jít dál než do 20.

Dino!

Dino!

Nemůžu ji zvládnout.

Pusťte ji. Pusťte ji.

Pojď sem.

To je pro tebe.

Vezmi si ji.

Ano. Pojď blíž.

Pojď blíž a vezmi si ji.

Ano, ano.

Musíš se vzpamatoval. Musíš myslet na Dinu.

Potřebuje výuku.

- Je jako divoké zvíře. - Vím jaká je.

Vím jaká je.

Když stojí přede mnou,

slyším Gertrudin křik...

A proklínám se!!

Potřebuje pomoc.

Potřebuje pomoc.

Ahoj.

Jmenuji se Lorch.

Já jsem Ludwig...

Ty...

Ty jsi určitě Dina?

Doufám, že nejsi proti, když si trochu zacvičím.

Ne, mami, moje mami!

Mami, mami.

Ano?

Jde o... slečnu Dinu. Ona...

Lorch byl kouzelník.

Promlouval hudbou, která se linula...

...domem jako ledová horská bystřina.

V jeho hudbě nehrozilo žádné nebezpečí.

Maminka ho určitě cítila.

Protože se mnou nemohla být...

Lorch mě přenesl přes všechny ty hory,

abych už nikdy nespadla.

A teď si něco přečteme.

- Ne. - Ano. - Ne.

V tomto domě, jsme zvyklí chodit k jídlu včas!

Dohlédněte na to, aby chodila v botech! Ano, pane.

Tak... Jak vám jde čtení?

Čtení?

- Nuže. - Nuže?

Tak nám něco přečti!

Na zač...

...čátku Bůh stvořil...

...nebe...

...a...

...zemi.

A byla tma a jeho...

...boží duch...

Co to je! Co jí to učíte, člověče?

Odveďte ji do jejího pokoje!

Udělala velký pokrok v matematice!

Dívky se nepotřebují učit jak žonglovat s čísly!

Paní Gertruda, Dinina matka...

Pochopil jsem, že zemřela za tragických okolností.

- Ano. O tom nebudeme mluvit. - Ovšem, že ne.

Já jen, že by mi to pomohlo lépe pochopit to dítě.

Poznat, co se jí odehrává v hlavě.

Způsobila to, víte?

Prosím? Způsobila tu nehodu.

To, že se vařící louh vylil na moji ženu, to byla Dinina chyba.

Ne že by to udělala schválně.

Ne.

To jistě ne.

Ona mě nechce vidět.

Ovšem, že chce.

Maminka tě má ráda. Už ne.

Pojď sem.

Vezmi mě za ruku.

Tvoje matka je v nebi. Je...

Je šťastná. Protože teď...

Je volná.

Je zbavena všech těch zármutků a starostí tohoto světa.

Proto je šťastna.

- Opravdu? - Ano.

Tak za to může Bůh, co se stalo mojí mamince?

No.

Nahoře není žádný smutek. A nejsou tam zlobivé holky...

Nikdo nevěděl, jak poslat maminku tam nahoru, ale já ano.

Osvobodila jsem ji.

Půjdeme dál?

Nechte mě o samotě. Chci být s maminkou.

Mami, mami.

Maminka nebyla pryč.

Maminka byla v nebi.

Lorch mi to řekl. Maminka byla šťastná.

Zbavena všech starostí a zármutku tohoto světa.

Ten den jsem našla knoflík, který někomu upadl z šatů.

A když jsem ho zvedla...

...stalo se to.

Mám tvůj knoflík, maminko

a teď už mě nikdy neopustíš.

Šedivíš, Jacobe Greenlowe!

Dino!

Co je na tom, když člověk šediví. Staří muži mají šedivé vlasy.

Váš manžel má šedivé vlasy.

Nuže...

Dámy a pánové, smíme vás pozvat, abyste se posadili k večeři

A Dina s námi nebude večeřet? Ne.

Jí v kuchyni. Vyhovuje jí to tak.

Dunělo to jako hrom, když jsme si s Tomasem vyjeli na koních.

- Eduarde. - Ano?

- Potřebuji s tebou mluvit. - Tak dobře.

Jedná se o...

Tomas mě viděl. A Jacob taky.

Dobrý večer, Dino! Jdeš do postele?

Ano, kam bych měla jít?

Eduarde...

Jak to mám říct? Co?

Chci ji.

- Koho? - Dinu!

- Moji dceru? - Musím... zkrátka musím ji mít.

Miluji ji, od chvíle co jsem ztratil manželku.

Eduarde, rozumíš? Chci se s ní oženit.

Jo. No já.

- Víš to jistě? - Ano. - Ano... no tak...

...tak já s ní promluvím. Dneska? Slib mi, že dneska!

Slibuji, že to udělám dneska. Udělej to teď. V tuto chvíli!

Udělám to teď.

Děkuji. Bože!

Tak jedeme.

Dobrý den, přeji. Jmenuji se Anders.

Přijíždím z Reinsdes. To je Rupr.

Je to dárek od mého otčíma. Jacoba Greenlowa.

Jacob je největší obchodník s koňmi v celém kraji. Bohatý muž.

Ať si se svými penězi vytře zadek. Dino!

Máš šanci! Nikoho takového nenajdeš. Jacob je starej kořen.

Vezmeš si ho! Nikdy.

A už na mě nikdy nesahej!

Lorchu, už jste s námi dost dlouho.

- Deset let. - Deset let? Tak dlouho? Pane jo.

Musím vás požádat, aby ste odešel.

Odešel? Sbohem, Lorchu.

Loď vyjíždí za rozbřesku.

Lorchu?

Snad neodjíždíte?

- Odpovězte mi. - Dino, prosím.

Nemohu tady zůstat věčně.

Už vás nemohu učit.

Musíte se také naučit vyrovnat se se ztrátou.

Nesmíte.

Nesmíte mě opustit.

Haló.

Já rozumím.

Lorch odjel a zůstalo jen...

...ticho.

A tak se to stalo.

Velký den.

Byla jsem tady.

Provinilá Dina.

Mávali by, kdyby to věděli?

Jsem Dina.

Jacobova žena.

Ale on neví, kdo jsem.

Mami. Moje milá dívko.

Vítej do Reinsnes.

Olivie, pojď a seznam se se svou novou paní.

Tato žena vládne v kuchyni.

A můj další nevlastní syn. Pojď.

Dino, seznam se s Nielsem.

Myslím, že čeledínův syn smí políbit nevěstu.

Opatrně, mladý muži!

Pojď. Ukážu ti dům!

Dino!

Kdybys věděla jak dlouho jsem snil o tomto okamžiku.

Dino!

Dino!

Dino!

Přestaň!

Nech mě. Ty zvíře!

Dino! Pojď dolů! Dino, prosím tě. Na kolenou tě prosím.

Pojď dolů!! Okamžitě! Chceš zkazit celou svatbu?

- Ty zvíře! - Já vím, já vím!

- Jsi jako hřebec! - Nemohl jsem si pomoct. Už se to nestane.

- Slibuji. - A tomu mám věřit?! - Přisahám Bohu.

Na to potřebuješ svědky!

Já...

Jacob Greenlow...

...přísahám...

...při všemohoucím Bohu, že se už...

...nikdy nebudu chovat...

...jako hřebec!!

Co se děje?

Nevím... co mám dělat.

Ty se nesvlékneš?

To není jako u býka nebo u koně.

Proč brečíš?

- Dobré jitro, maminko! - Dobrý den, synu.

- Chceš říct dobré odpoledne. - Co?

Kolik je hodin?

- Co? - No... tak když chce člověk něco udělat

nemůže celý den sedět. Je tady spousta práce.

Opravdu? Hm...

Dino.

Musíme si rozdělit domácí povinnosti.

Nic o tom nevím.

Je čas, abys vedla domácnost.

Andersi? Jdeš? Jdeš už? - Jo.

Dina provozuje hudbu, maminko.

Nebudeme už mluvit o domácnosti.

A ty budeš pořádat recitály pro hosty.

Bude to vyhovovat paní z Reinsnes?

Bože!

Už zase?

Jste moc drahý.

- Tak se obraťte někam jinam. - Není kam.

- Dobře to víte. - Přesně tak.

- Ano? - Můj účet.

Co to má znamenat? Říkáte, že je to drahý, a teď chcete účet!

Chcete tu kupovat dál? Nebo ne?

Dino. Neslyšel jsem zaklepání?

Prý budeš obchodovat. Můžeš to zkusit.

- Neviděl jsi Tomase? - Kdo je Tomas?

- Tvůj domácí podkoní? - Tomas bude bydlet v Reinsnes.

Aha? A tím jsi si jista?

Jsi si jist, že pojedeš do Ameriky?

Amerika? Co tím myslela?

Jsem ráda, že je tu Tomas.

Že by Jacob žárlil?

No jo, Greenlowe, Greenlowe. Dřete z nás kůži.

Něco vám řeknu, Jacobe.

Prošel jsem si váš seznam. Všechno od provazu po cukr.

Když mi budete dodávat morušky,

od teď jenom mně,

libru za dvanáct šilinků

můžeme se dohodnout na dvou tisíci dolarech za dodávku.

No. Ano. To zní docela slušně.

Takovou nabídku bych jinému neudělal.

- Doutník? - Nedělej to.

- Prosím? - Cena, za morušky je nízká.

Promiňte, madam, ale my se tady pokoušíme obchodovat.

Obchod, který navrhujete vychází ze současné ceny na trhu.

Zimní cena bude dvojnásobná. Není to tak, pane?

Chcete říct, že chci ošidit svého dávného obchodního partnera?

Ne, jen mě napadá, že jste mazanější obchodník než můj manžel.

Madam, zcela upřímně. Myslím, že byste měla odejít.

Moje žena zůstane.

A dala bych si doutník.

- Co se děje? - To je popraviště. Jeden anarchista, bude dnes viset.

Chci to vidět.

Kočí. Otočte to.

Podívej se na mě.

Podívej se na mě.

Zbav se všech starostí a zármutků tohoto světa.

Podívej se na mě.

Zbav se jich.

Dino.

Dino. Dino.

Promiň. Myslím, že si otec o tebe dělá starosti.

Budeš hrát celou noc? Dino? Celou noc, Dino?

Tak to dál nejde.

Ponocovat celou noc...

...hrát, pít...

Copak se nemůžeme jednu noc v klidu vyspat?

Prosím tě, chápej...

Jsem. Jsem unaven.

Jacobe?

Jacobe?

Jacob už nebyl silný.

Byl ustrašený. Nechtěl si hrát.

Začal vidět kdo jsem.

Teď!

Nevíš, kde je Jacob?

A není v Reinsnes?

Víš, kam chodí?

Když se něco dozvíš, přijdeš ke mě a řekneš mi to.

Jasný?

Teď!

Jacob býval pryč několik dní a neřekl mi kde je.

Starý kůň, který nebyl na chov mu umožnil se skrývat.

Neviděla jsi Jacoba?

Potřebují ho, chápeš?

Potřebuji ho.

Jsi pohledný muž Jacobe. Víš to.

Jsem starý člověk, Anna.

Nejsem starý člověk.

Klid.

Naprostý klid.

Co to bylo?

Díra? Díra.

Sklouzl ze střechy. Neměl se čeho chytit.

Ach Dino.

Tohle je zapeklité. Je to otevřená zlomenina.

Omlouvám se. Dino. Je mi to moc líto.

Já chci rum! Krávo pitomá.

Přestaň řvát! Krávo!

Jacob se vrátil. Ale, ne jak bych si bývala přála.

Umírám. Ty pitomá krávo. Umírám.

Prosil za odpuštění

díky své zachvácené noze

ztrnule natažené jako nemravná ženština.

Něco tu smrdí.

To je gangréna.

Proč mi dáváte jídlo? Alespoň to zkus, můj drahý.

- Oh, já umírám. Ne, ne, ne, ne, ne. To nesmíš říkat.

- Pane Bože. - Maminko.

Všechno je v pořádku. Všechno v pořádku.

Odvezeme tě k doktorovi, abys měl řádnou péči. A budeš zase zdráv.

- Maminko. - Ano. - To nemá smysl.

- Já už se neuzdravím. - To neříkej.

Já už se neuzdravím.

To nemá cenu.

- To bude dobré. - Ne. To nemá smysl.

Dino. Ať jede Tomas s tebou.

Tomasi!

Podívej se na mě.

Podívej se na mě, Jacobe.

Zbav se všech starosti a zármutků tohoto světa.

Zřejmě se pomátla.

Paní Dino?

No tak, Dino. Co se stalo, Dino?

Nyní máš na krku zákon.

Ne svého otce. Jela jsi moc rychle.

Proč se ty sáně zřítily. Čím to bylo?

Slyšeli jste to. Jedeme moc rychle.

Jedeme moc rychle.

Co je to za křik?

Ať někdo zastaví ten křik!

Dino?

Paní Karen řekla, že bych měl bydlet tady v domě,

kdybys potřebovala pomoct.

On nebyl můj otec a ona rozhodně není moje matka.

Tak, chápeš, Andersi. Když nenajdeme závěť

všechno automaticky zdědí Dina. Nedostaneme nic.

Nedostaneme nic, nic, nic!

Buď zticha.

Co když,, někdo" chtěl shodit Jacoba z toho svahu?

A ten,, ubohý někdo"...

...ona je v klidu zkormoucena zármutkem.

Nemluv. To je šílený.

Niels by to tu měl znát.

Ten blázen by se neměl nechat oklamat.

Jsem Dina.

Budu dohlížet na Reinsnes.

Vždycky.

Pojď.

Neměl bych jet s tebou?

- A není ti divný? - A co jako?

- Teď je květen. - Jo.

To znamená, že...

...Jacob by to musel udělat, když už byl vyřízenej.

- Jakto může být jeho dítě? - Ježíši.

Ššššš Co?

Pro boha.

Je to kluk.

Je to kluk.

Co když ta kojná nepřijde?

Prosím vás, ještě to zkuste. Prosím. Má hlad.

Je tady.

Vy jste přišla o dítě?

- Kdo byl otec? - Nebyl odsud.

Měl ženu a děti?

- Kdo to říká? - Lidi.

Na otci nezáleží. Dítě je mrtvé.

To je pravda. Nezáleží.

Zajímalo by mě jestli...

...ten chlapec...

...je můj?

Ahoj, maličkej.

Ahoj, mali - maličkej.

- Bude se jmenovat Jacob. - Ne. Bude se jmenovat Benjamin.

Benjamin!

U nás se nikdy nikdo nejmenoval Benjamin.

- Říkej si co chceš, bude to jak řeknu. - Ježíši.

- Máte hezký náhrdelník. - Děkuji.

- Patřil mé matce. - Ano.

- A teď je Dagnin. - Patřil mé matce.

To je moc! Nejsem zlodějka!

Vezmi si ho, proboha, vezmi si ho.

Dagny...

Dagny, drahá!

Jdi do háje.

Máš hlad?

Benjamin rostl.

Stinna a Tomas se o něj starali.

Tomasi, je to v pořádku? Trochu delší tahy.

- Benjamin měl štěstí. - Takhle?

- Takhle. - Nebyl sám.

Lorchu?

Lorchu?

Lorch je mrtvý.

Posílá vám cello...

...a dopis

"Milá Dino. Až budete číst tento dopis, budu mrtev."

- Stejně vás varuji, Dino. - "Ať máte hezký život."

- Ať máte hezký život. - "A našla jste lásku?"

- "Slibte mi, že se tak stane." - No, tak splnil jsem povinnost.

- "Že budete velebit život." - Splnil jsem povinnost. Sbohem.

"A ne smrt."

"Najděte si muže, který vám pomůže žít ve světě, bez duchů."

"Nebuďte nikdy tak osamělá, jako jsem byl já."

"Protože mám jediného přítele"

"Smrt."

"Leží tady, vedle mě v posteli věrna sama sobě."

"A její chladný dech mi vhání slzy do oči."

"Dina..."

"...zahrajte mi."

"Lorch."

Zkusím to.

Hoří!

Přineste další kbelíky!

Utíkejte!

Den shořel.

A už se nebude opakovat.

Čas se zastavil a...

...ucítila jsem ticho.

Jak si to představujete? Přineste kbelíky a udělejte řetěz!

A zaslechla jsem cizí hlas.

Cizinec, který vyvedl koně.

Leo.

Leo. Žukovskij.

Nevoní jako námořník.

A čte ruskou poezii.

Jdi pryč Jacobe.

Sakra. Dej mi pokoj.

V Rusku je solená treska podstatně levnější?

- Máte se toho moc co učit od ruských obchodníků. - Jako co například?

V Rusku je obchod velmi spravedlivý.

Ať obchodujeme s lidmi nebo se solenou rybou, zásada je velmi jednoduchá.

Lidi dřou jako otroci. Naše ceny jsou neporazitelné!

V této zemi se nesmí obchodovat s lidmi.

Jaká škoda!

To je zřejmě důvod, proč vy na rozdíl

od vašich kolegů v Rusku přežijete.

Paní Greenlowová.

Prosím, posaďte se.

Snad byste se nepřidal k těm zatracenejm revolucionářům,

co chtějí ukrást všechen majetek a dát ho do rukou mas!

Majetek nemůžete ukrást.

Těší vás úloha provokatéra, pane Žukovskij? Jsem člověk dnešní doby.

Jsem náhodou první v mé generaci tak jako vy jste poslední v té vaší.

No, to je úžasné štěstí pro nás staré zpátečníky,

mít šanci navečeřet se s budoucností!

Neumím sis představit krásnější představitelku minulosti,

než jste vy, paní Greenlowová.

Říkám, zabijte ďábly. Anarchisté šíří svou nemoc po celé Evropě,

Do háje s nimi.

A kdo říká, že masy chtějí opravdu do všeho mluvit?

Mladá paní, pojďte sem...

Jak vám říkají? Kristin, pane.

Kristin, co si myslíte o posledním politickém vývoji ve Francii?

Prosím, pane?

Co by ste si slibovala od toho, kdyby ste mohla mluvit do víru událostí?

- He! Vidíte! - Promiňte. Nemají tušení co se děje.

Pojďte stranou a já vám ukážu jak je to.

No tak, pane Žukovskij.

Napijte se koňaku.

Vypadněte. A už se neukazujte. Vypadněte.

Tak. A dnes už žádné rvačky.

Proč se tváříte tak vážně?

Zatančíme si!

Och, můj ruský přítel.

Napijme se!

Tak kdo jste?

Podělanej anarchista?

Anarchista?

Každý člověk je v životě sám za sebe.

A vy nejste výjimka. Mně nenapálíte, pane anarchisto.

Jste z Ruska.

Pojedu do Ameriky.

Nechci tady hnít do konce života.

Na Ameriku.

- Na Ameriku. - Na Ameriku.

Budete potřebovat balík peněz.

Něco vám ukážu.

Pojďte.

Pojďte.

- Všichni už spí? - A tady jste.

- Nechala jsem vám vyčistit kabát. Děkuji. To bylo velmi laskavé.

Laskavostí zrovna neoplývám.

- Tak mám šťastný večer. - Co děláte, Leo Žukovskij?

- Mám úkol. - Co by to tak mohlo být?

- Obávám se, že o tom nemůžu mluvit. Je to tak nebezpečné?

Jak vidím, čtete Puškina.

Pro jste si některá slova červeně podtrhl?

Čtete rusky?

- Sám píšete poezii? - Ne.

Ne. Poeti jsou tak citlivé duše.

A vy nejste?

Proslavil jsem se tím, že jsem spadl do pasti. Jako Puškin.

Víte. Byl zabit v souboji, kvůli nějaké ženě.

- Kam byl zasažen? - Do břicha.

Ošklivé místo. Puškin měl poslat za sebe vás.

Ostatně, v tašce máte pistoli?

Zdá se, že snášíte řeči o smrti a utrpení velmi dobře.

- Mně jen tak něco nevystraší? - Dokonce ani smrt?

Dokonce ani smrt.

Víte, že už jsme se viděli?

V Bergenu. Viděl jsem vás v Bergenu.

To jsou šifrované zprávy.

Poznám to.

Proč jste tady, pane Žukovskij?

Dvořím se vám, Dino Greenlowová.

Vrátíš se?

Podívej se na mě.

Podívej se na mě.

Stinno?

Co se děje?

Budu mít dítě.

S kým?

- To je lež. - Ano? - Ano.

Je těhotná. Pochybuji, že to dítě do ní vdechnul duch svatý.

Myslím, žes ji znásilnil.

Kdo jsi? Vejdeš do mé kanceláře.

Kdo je otcem tvého dítěte?

Kecy. Uhnala si to už dřív.

- Lže. - Dám ti vybrat, Nielsi.

Buď si vezmeš Stinnu, nebo opustíš Reinsnes.

Nemůžu si vzít takovou holku.

Nevěděla jsem, že jedeš do Ameriky? Taková cesta nepřijde lacino.

Můžu snít. Nebo ne?

- Nebo máš peníze. - Ne, to nemám.

- Jdi pryč. - Co?

Projdu si tvoje poslední účty.

- Teď? - Ven!

Ven!

- Můžeš mi říct odkud ty peníze jsou? - Chci, abys mi je uložil do banky.

Třetinu na Stinnino jméno. Třetinu na Benjamina. A třetinu na mě.

- Tolik peněz pro takovou couru! - Rychle soudíš!

- Stejně rychle, jako jsi soudil mě. - Tebe?

- Kdy jsem tě soudil? - Že jsem zabila matku.

Proč říkáš tak divné věci?

Je jí špatně. Křičí.

- Slyšíš ji ještě? - To ano. Slyším ji.

Slyším to všechno celý den.

- Přestaneš mě někdy nenávidět? - Dino.

- Prosím tě. Prosím. - Řekni mi pravdu, otče.

Řekni mi, co cítíš?

Co cítím?

Já necítím...

...nic.

Jak dlouho se zdržíte, pane Žukovskij?

Zítra musím vyrazit. Mám řízení v Trondheimu.

- Co? Prosím?

Proč musíte odjet tak brzy?

Musím tam vyzvednout vězně a převézt ho do Bergenu.

- Vězně? - Převážíte vězně? - Přesně tak.

To je vzrušující.

Ano, velmi poučné.

- Poučné? Trávit čas s vězni? - Jako poučení.

Dozvím se něco o sobě.

Poučné. Něco se dozví.

- A co například? - Prosím?

Říkal jste, že se od vězňů dozvíte něco o sobě?

Ano. Že to co děláte, není vždycky měřítkem toho, kým jste.

Odjíždí?

Leo nesmí odjet.

- Maminka nám požehnala. - Jak strašné. - Máme domluvu.

A jakých hříchů se mohla paní Greenlowová nebo vy...

...dopustit v minulosti?

Kdo říká, že nemáme všichni nějaký ten hřích na svědomí?

Ne, mami.

Byla jsem dlouho sama.

Leova kůže je teplá.

Nelákej ho do našeho světa.

A kde budete bydlet v Bergenu?

Ubytování mám v Soudní budově.

Ty odjíždíš?

Niels nás také brzy opustí.

Kam jedeš, Nielsi?

Do Ameriky. Jestli si to může dovolit.

Stinno.

Stinno!

Napadlo mě.

Co kdybychom se vzali?

Co ty na to?

Řekni něco. Pán tě žádá o ruku.

Pán tě žádá...

...aby sis ho vzala!

Děkuji.

Ne.

Tak ne?

Pán...

...tě žádá o ruku.

Ne.

Ne. Ne. Ne. Ne. Ne!

Ne?

- Miluješ někoho, Leo Žukovskij? - Jednou jsem miloval.

Když jsem byl mladý. Ale přišel jsem o ní. Zemřela.

Vídáš ji někdy?

Nemám styky se smrtí.

Raději nechávám mrtvým mrtvou duši.

Víš, že jsem zabila svou matku?

Je jí dobře. Nemůžeme bez sebe být.

- Já vím. - Opravdu?

Kdykoli navštívím Reinsnes, cítím smrt.

- Vidíš jí? Ano.

Opravdu?

Kráčí k nám.

Takhle se nikdy nepohybovala.

- Kristin? - Promiňte, paní.

Musíte jít hned se mnou.

Leo... kde jsi?

Tvůj jas září v mém nitru.

Teď vím, že se snažíš najít slova související s láskou.

Objevují se jako květiny, když je chci natrhat.

Říkám věci, jako bych chtěla najít

něco břitkého v Puškinové básni.

Leo, než jsi přišel, smrt byla bezpečná, ale teď jsi mi dal slova

a nesmím tu zůstat sama, abych je udržela živá.

Chci být tvůj úkol.

- To nemyslíš vážně. - Je to skvělý nápad.

Stinna je sama. Ty jsi sám. A navíc, dítě potřebuje otce.

- Benjamin ho taky potřebuje. - Žiješ ve snu, Tomasi.

Nelíbí se ti, když se dívám tvým směrem.

Dívat se mým směrem je beznadějné.

Nesnesu to. Vrať se do práce.

Co si, madam, přeje. Víš, že tvé přání je mi rozkazem.

Mám tě vzít zepředu nebo zezadu?

- Utři si to. - Ty mi to utři.

Tys to udělala.

Mám už dost tvého obviňování.

Asi měl důvod se oběsit. Bylo to jeho rozhodnutí.

- Je to zvláštní, Dino. Lidi tu umírají. - Už o tom nechci mluvit.

Mimochodem, máš nějaké zprávy o svém příteli z Ruska?

Šukovskij. Nebo tak nějak?

- Co jsi slyšel? - Tragický případ. Prý to byl špion.

Ten chlap byl anarchista! Teď sedí za mřížemi v Bergenu.

Obžalován ze spiknutí proti králi.

Anarchista. Přímo mezi námi!

Udělal z nás dokonalé blázny.

Nějaký idiot si ale myslí, že má...

...nějaké styky u soudu v Bergenu

a tak mu poslal knihu plnou šifrovaných zpráv.

To mu zlomilo vaz.

- Co se mu stane? - Pověsí ho. Ovšem.

Dino!

Necítím k tobě nenávist. Jsem tvůj otec. Miluji tě.

- Musíš tu zůstat. - Ne.

Jestli odjedeš, až se vrátíš, nebudu tady.

- A kde budeš? - Možná mrtvej.

- To budeš mít krátký život. - Mně je to jedno.

- Benjamine, všem záleží na životě. - Mně ne.

Vrátím se k duchům.

Doufám, že ne.

To bych tě úplně ztratila.

Přiznáváte, že vy jste poslala tu knihu panu Žukovskému.

Což je stejné, jako by ste se přiznala, že jste se zúčastnila spiknutí proti králi.

Jinými slovy - velezrady!!

Ne, nechápete. V té knize nejsou šifrované zprávy.

- Nejsou šifrované zprávy? - Aspoň ne ty, co máte na mysli.

Byla to pouze hra, kterou jsme se s panem Žukovskim bavili.

- Nic víc. - On říkal něco jiného. - Nikdy nevyslovil vaše jméno.

Dost zvláštní. Nemyslíte?

Když se jedná o pouhou hru a jemu hrozí provaz!

Pan Žukovskij je džentlmen. Nechtěl mě do toho namočit.

Tak to se mu moc nepovedlo, že ne. Přiznáváte, že vás ruština bavila.

Nezdá se vám dost hloupé, že bychom přísně tajný dokument poslali

přímo do rukou vysokých činitelů, kteří nás odsoudí na smrt?

Paní Greenlowová. Milujete toho muže?

Do toho vám nic není.

Je, pokud mařím čas

s roztouženými ženami.

- Pan Žukovskij, je drahý přítel. - V knize byl dopis.

Dopis plný čísel ale když

je správně rozšifrujete, dávají dohromady zprávu.

- Ano. - Ano! Je to zpráva.

Byla by ste tak laskava?

Můj miláčku, Leo. Puškin napsal:

"Miluji tě, i když se na sebe zlobím...

...pro svou posedlost,

se zahanbením se přiznávám...

ležíc zoufalá u tvých nohou."

"Leo, měla jsem hrozný sen.

"Obžalovali tě z nošení Puškinovy pistole...

...a já zůstala sama."

"Tvé dítě roste v mém nitru."

"Umím teď najít slova lásky. Vypadají jako květiny když je chci natrhat."

"Než jsi přišel, znamenala smrt bezpečí...

...ale teď chci být s tebou, chci být tvůj úkol."

Proč jste se nepodepsala,, Roztoužená vdova"? Zapochybovali bychom!

Mohu ho vidět?

Žukovskij! Návštěva!

Leo?

Leo?

- Leo. - Dino!

Řekla jsem jim, že to byla jenom hra.

Mají pochybnosti a nemohou tě odsoudit.

Nejde jen o tu knihu.

Nic o tobě nevím.

Kdo jsi?

Nikdo, Dino.

Nejsem nikdo. Jsem svůj úkol.

Vezmu si...

...neexistujícího muže.

- My se vezmeme? - Ano.

Kaplan umí jen poslední pomazání.

- To se nesmí stát. Snad se nebojíš smrti?

Chci prožít život s tebou.

Čas vypršel.

Dej mi ruku.

- Ještě jsem ti neřekla... - Čas vypršel, řekl jsem.

- Ne, minutku, prosím. - Obávám se, že ne.

Jednu minutu. - Ne!

Nesahejte na mě!

Ne! Ne! Ne! Au!

- Dino! - Drž hubu!

Co vám udělala?

Andersi!

Panebože.

Ježíši!

Všichni umřou.

A ty co neumřou...

...zabiju.

Ne, Dino.

Jak je ti?

Zjistil jsi něco?

Pátral jsem od Bergenu po Kirkenes.

Co ho pustili, nikdo o něm neslyšel.

Ne, Andersi.

Byli jsme s Benjaminem sami. My dva spolu.

Natoč se po větru. Sleduj plachtu.

Řekla jsem mu, aby plul rychle.

Abychom předhonili "Prince Gustava".

- Ahoj. Haló! Haló! - Bylo to příliš rychle.

Benjamine!

Mami! Mami! Mamiii!

To je všechno.

Umírám.

Maminka volá.

Ulev si, Dino.

Zbav se všech starostí a zármutků.

Mami! Mami! Mami!!

Leo?

Vím, jak najít slova lásky. Vybavují se jako květiny, které chci natrhat.

Nemám propojení se smrtí.

Mrtvé nechávám mrtvým.

...jako bych chtěla najít něco břitkého v Puškinově básni.

Všichni máme tajemství.

Leo? Smrt znamenala bezpečí.

Ale teď chci být s tebou.

- Chci být tvůj úkol. - Mám úkol.

- Co to děláš? - Nevíš, kde jsou ty peníze?

Proto jsi se vrátil? - Protože potřebuješ peníze?

Myslíš, že můžeš přijít, zasít semeno a odejít?

Zasít semeno?

Lidí hladovějí a my si tady povídáme.

- Co to děláš? - Neznáš mě.

Jestli to je tvá nabídka zbytečné to obcházíš.

Už nikdy nedovolím, aby mě někdo opustil.

Nemůžu tady ztvrdnout. Držet se tvých sukní.

Jsem ráda, že tvé dítě odplavila krev.

Co? Jaké dítě?

Nesmíš mě opustit.

Mami!

Leo... Leo... ty jsi se vrátil!

Zkus si odpočinout.

Zůstaneš tady?

Vždycky tě budu opouštět, Dino. A vždycky se vrátím.

KONEC.

Titulky upravil Tomáš Marczell.