All language subtitles for Divka.a.kouzelnik.2009.1080p.WEB.AAC.x264-PAMETNiK.Czech

af Afrikaans
ak Akan
sq Albanian
am Amharic
ar Arabic
hy Armenian
az Azerbaijani
eu Basque
be Belarusian
bem Bemba
bn Bengali
bh Bihari
bs Bosnian
br Breton
bg Bulgarian
km Cambodian
ca Catalan
ceb Cebuano
chr Cherokee
ny Chichewa
zh-CN Chinese (Simplified)
zh-TW Chinese (Traditional)
co Corsican
hr Croatian
cs Czech
da Danish
nl Dutch
en English Download
eo Esperanto
et Estonian
ee Ewe
fo Faroese
tl Filipino
fi Finnish
fr French
fy Frisian
gaa Ga
gl Galician
ka Georgian
de German Download
el Greek
gn Guarani
gu Gujarati
ht Haitian Creole
ha Hausa
haw Hawaiian
iw Hebrew
hi Hindi
hmn Hmong
hu Hungarian
is Icelandic
ig Igbo
id Indonesian
ia Interlingua
ga Irish
it Italian
ja Japanese
jw Javanese
kn Kannada
kk Kazakh
rw Kinyarwanda
rn Kirundi
kg Kongo
ko Korean Download
kri Krio (Sierra Leone)
ku Kurdish
ckb Kurdish (Soranî)
ky Kyrgyz
lo Laothian
la Latin
lv Latvian
ln Lingala
lt Lithuanian
loz Lozi
lg Luganda
ach Luo
lb Luxembourgish
mk Macedonian
mg Malagasy
ms Malay
ml Malayalam
mt Maltese
mi Maori
mr Marathi
mfe Mauritian Creole
mo Moldavian
mn Mongolian
my Myanmar (Burmese)
sr-ME Montenegrin
ne Nepali
pcm Nigerian Pidgin
nso Northern Sotho
no Norwegian
nn Norwegian (Nynorsk)
oc Occitan
or Oriya
om Oromo
ps Pashto
fa Persian
pl Polish
pt-BR Portuguese (Brazil)
pt Portuguese (Portugal)
pa Punjabi
qu Quechua
ro Romanian
rm Romansh
nyn Runyakitara
ru Russian
sm Samoan
gd Scots Gaelic
sr Serbian
sh Serbo-Croatian
st Sesotho
tn Setswana
crs Seychellois Creole
sn Shona
sd Sindhi
si Sinhalese
sk Slovak
sl Slovenian
so Somali
es Spanish
es-419 Spanish (Latin American)
su Sundanese
sw Swahili
sv Swedish
tg Tajik
ta Tamil
tt Tatar
te Telugu
th Thai
ti Tigrinya
to Tonga
lua Tshiluba
tum Tumbuka
tr Turkish
tk Turkmen
tw Twi
ug Uighur
uk Ukrainian
ur Urdu
uz Uzbek
vi Vietnamese
cy Welsh
wo Wolof
xh Xhosa
yi Yiddish
yo Yoruba
zu Zulu

Original subtitles

Zatemněte!

Dámy a pánové, s dalším číslem byl pozván

do slavného pražského varieté U Nováků.

No jo, ovšem co si budem povídat. Doba je holt taková, jaká je,

ale nezoufejte, protože vy máte nyní to obrovské štěstí,

že ho můžete vidět tady a živýho.

Má pomocnice Marion je žena přímo magických schopností.

Je médiem neuvěřitelných kvalit.

Ty jí umožňují,

aby obyčejným smrtelníkům nepochopitelným způsobem

pronikala za hranice skutečnosti

a svým vnitřním zrakem viděla věci,

které nemůže okem zhlédnout. Záhy vás o tom sama přesvědčí!

Médium, jsi připraveno?

Jsem.

Médium, co držím ve své levé ruce?

Prsten.

Správně.

Médium, jakou barvu má ten prsten?

-Modrou. -Výborně!

Potlesk pro mé médium.

Létající kouzelná hůlka.

Fuj! Sakra, to jsem se lekla, člověče!

Prosím tě, co tě to napadlo přitáhnout sem do mojí hospody

s kouzelníkem? -Jo pozor!

Ty máš strach, aby tvoje stará nezjistila,

co mezi náma bylo, co?

Prosím tě, nech toho! Minulost nech na pokoji.

A co budoucnost?

Nechceš vědět, co tě čeká?

Neotravuj, prosím tě. Koukej zmizet!

A sem ať ani nepáchneš. Je ti to doufám jasný. Jo?

Moc se nepředali. Tři láhve škvarků se sádlem,

pár vajec, pytlík mouky a flaška kořalky.

S prachama si můžem leda tak vylepit hajzl.

Kdyby měli, dali by.

-Fuj! Lavórovice. -Jenom mi nalej. Dělej.

Seděli tam jako pecky, když jsi hrál.

Hele, nežvaň.

Já už nemůžu.

Víš co? Běž si lehnout a vyspi se.

Já vím. Když jsi mě poznal, byla jsem mladší, co?

Ale já už takhle dál nechci žít.

Porád se bát, že nás někdo chytne a odvezou nás do reichu

nebo do lágru. A já...

Až skončí válka, tak se budou lidi chtít bavit.

Budou se otvírat nový podniky.

Až, až, až, až, pořád jenom až.

Pochop to, já už nemám moc času, já chci žít teď.

Já chci žít jako úplně normální ženská, ne jako kus hadru,

do kterýho si může každej kopnout.

No a to bude moje příležitost. O mě se budou varieté rvát,

protože já jsem pan Někdo.

-Víš, co jsi? -Co?

Jsi nula, nula. Hovno u plotu, to jsi.

-Tak já jsem hovno u plotu, jo? -Jo, to jsi.

Tak jo. Tak táhni, ty couro. Táhni, vypadni, zmiz mi z očí!

Ty krávo, já jsem tě vyhrabal z bahna,

tak se tam zase klidně vrať!

A chcípni tam.

Velevážené publikum,

nyní vám zahraji na jedinečný nástroj.

Jsou to pouhopouhé skleničky,

ale pod rukama umělce vás dokážou dojmout

nebo dokonce i rozplakat.

To jsou kecy, to jsou takový kecy!

Musím míň chlastat.

Do prdele, sakra!

-Nebolí to moc? -Skoro jsi mě zmrzačila.

Sakra!

Já tady bydlím. Jsem tady schovaná.

Před kým?

Tak, před lidma.

Přede mnou se neschováváš.

Když vy jste tak pěkně hrál.

Nepozveš mě na návštěvu?

Ještě tady nikdo nebyl. A když to neřeknete hostinskýmu.

Slibuju.

Musím šetřit, Hostinský mi moc petroleje nedává.

Sakra. To jsi tady celej den pořád potmě?

Kočky taky viděj ve tmě. Teď jsem rozsvítila kvůli vám.

Ó, to je pro mě velká čest.

Proč se schováváš? Nemusíš chodit do školy?

-Nemůžu. -Jak to?

No prostě nemůžu, no.

Po mamince. Loni na podzim ji odvedli Němci.

A pak i tátu. Táta byl doktor.

Léčil hostinskýho, když ho kopl kůň, tak mě tady nechali.

Tu hvězdu nikde neukazuj. Nebojíš se tu pořád tak sama?

Hostinský říká, že když nevylezu, tak se mi nic nestane.

Nahoře je válka. Tady je ticho.

Jo. To jo.

No a to nechceš vidět slunce, řeku, les, hvězdy na nebi?

Tohle všechno nechceš vidět?

Proč mě trápíte, když víte, že nemůžu?

Ale můžeš. Pojeď se mnou.

Hostinský mě nepustí.

Copak se ho musíš ptát? Seber se a pojď. Teď hned.

Utečeme spolu. Kolik je ti?

Ne, život bez kundiček.

Budem jezdit po vesnicích, kde tě nikdo nezná.

-Neříkej že se ti nechce. -Chce, jenže...

Tak co? Pojedeš?

Je pryč! Sebrala si pár svejch hadříků a zmizela.

Co? Kdo?

No kdo? Kdo asi? Holka, ne? Utekla s kouzelníkem!

Cože?

Ale řeknu ti, ulevilo se mi. Hned jak jsem ji viděla prvně,

tak jsem si říkala, že ji tu nechci!

Měli jsme ji vyhnat, nebo co?

Líbí se ti viď? Mladá, pěkná, hubená.

Chtěl bys ji, co?

Prosím tě, mlč! Doktor mi zachránil život.

Propíchnutý plíce, to přece není žádná sranda.

Museli jsme se mu nějak odvděčit.

Odvděčit, odvděčit! Jejímu fotrovi jsme se odvděčili nejmíň stokrát!

-Ale prosím tě. -Když si vzpomenu na ty balíky žrádla,

který jsme mu pokaždý napakovali!

Zjara jsem si říkala: V tom sklepě je vlhko, zima,

holka nezakašle a nezakašle...

Nestydíš se? Nemluvíš jako ženská! Jako bys ji chtěla zabít nebo co.

Prokristapána! Co si to o mně myslíš?

-Tfuj tajbl. -Ale co když náhodou onemocní?

No co budeš dělat potom? Půjdeš pro doktora?

Ty už jsi zapomněl, co to znamená někoho ukrejvat?

Za to je koncentrák, víš? Nebo rovnou trest smrti!

Počkej, počkej.

Co když ji chytí a ona řekne, kde se celou dobu schovávala?

Ježíšikriste! To mě vůbec nenapadlo.

-Oni nás pověsí. -Ježišikriste.

Ty půjdeš za ní a najdeš ji, rozumíš?

Najdeš ji a přivedeš ji zpátky!

Kam, říkal kouzelník, že odsud pojede?

Říkal, že zůstává ještě tenhle měsíc na týdle straně řeky

a zejtra je pouť ve Smolečný.

Přivedu ji zpátky.

Ty šátky mi nepotrhej. Je to čistý hedvábí.

A dojdi pro vodu!

-Teď budeš médium. -Jaký médium, co to je médium?

Médium? Médium, to je...

No to je prostě médium. Však uvidíš.

Zavážu ti oči, budu brát lidem různý věci

a ty pak budeš říkat, čeho se dotýkám.

A jak to budu říkat, když budu mít zavázaný oči?

No právě, v tom je ten fígl. Vždycky záleží na tom,

jak se tě zeptám, rozumíš? Jak se tě zeptám.

Ti burani stejně nemaj moc věcí sebou. No co můžou mít?

Čepici, šátek, brejle, prsten, kabelku.

Teď dávej dobrej pozor. Když se tě zeptám,

médium, co držím ve své ruce, tak je to vždycky šátek.

Kdybych se tě ale zeptal, co mačkám ve své ruce,

tak je to čepice. Rozumíš? Držím - mačkám.

Když budu pokračovat a zeptám se tě:

Médium, jaká barva září z toho šátku, tak je to vždycky co?

Tak je to vždycky červená. Rozumíš? Červená září.

-Září. -Červená září.

Kdybych se tě ale zeptal, jakou barvu cítíš,

tak je to vždycky zlatá, rozumíš?

Zlatou cítíš, stříbrnou vnímáš.

A tak je to se vším. Jenom se to musíš nadřít.

Taky je rozdíl, kdybych třeba řek: Médium, rychle odpověz!

Nebo: Dej mi odpověď. Rychle - dej mi.

Ale neboj, to všechno se naučíš. Dám ti takovej svůj seznam

a pak už to půjde jako po másle.

-Takže říkáš, že tady nebyl? -Měl přijet, ani se nevokázal.

Proč ho honíš takovou dálku?

Špatnost přece musí být potrestána ne?

-Co ti tak zlýho provedl? -Plno věcí.

Radši se ani neptej. Živil jsem ho, víš?

Jeho koně taky. Pak nájem ze sálu nezaplatil.

A nakonec ukradl hubertus a boty, parchant jeden.

To se člověk dočká vděku.

Co tady stojíš? Před vchodem máš stolek.

Stoupni si za něj a vybírej. Můžeš i aprovizaci.

-Co? -Jídlo.

-Jo. -Nezapomeň za všechno uctivě poděkovat a usmívej se.

Potom mě uvedeš a za měsíc možná budeš dělat i médium.

-Už se to učím druhej tejden. -Běž, běž, běž, běž!

Hele, kde jsi vzal tu holku?

To je od sestry, neteř.

Neteř? Že jsem si nevšim, že by mu říkala strejčku.

Takže ještě nic takhle ne?

Vy jste tak blbí! Vždyť je to ještě dítě.

A kouzelník potřebuje ženskou, že jo? Aby se o něj starala.

To vy byste se, Vejrová, postarala o celou hospodu.

Ty, poslyš, co je to za ženskou?

Mladá vdova. Loni jí bomba zabila muže v Německu. Je volná.

Dík.

Vy ani, pánové, nevíte, co je s takovou holkou... Dovolíte?

Co je s takovou holkou starostí. Naučil jsem ji tancovat,

mohlo to být hezký číslo, ale copak může v těch hadrech,

co má na sobě? Víte, kdybyste něco měla, holka je chudák sirotek

a já vidím, že vy jste ženská, co má srdce na pravým místě.

Tady ti myslej jenom na prasárničky.

Nic jinýho v životě nepoznali.

Vy ale ano, že jo?

-S tím už je konec. -Ale jděte! Každej vedle sebe občas potřebuje

někoho, kdo by měl pro něj trošku toho porozumění, ne?

Vy byste měl porozumění?

Tak jestli chcete, přijďte. Pár hadříků se pro ni najde.

A možná něco i pro vás.

-Tedy po nebožtíkovi. -Jistě.

I když on byl chlap jako hora a vy jste nějakej pohublej.

Ale kdyby se našel někdo chápavej, kdo by vás vykrmil...

Udělala byste dva dobrý skutky najednou.

Jeden pro ni a druhej pro mě. Ale teď, když dovolíte,

tak se půjdu převlíknout a ještě trošku upravit.

Velevážené obecenstvo, s hrou na tento podivuhodný nástroj

vystupoval náš mistr po celém světě!

V Paříži, v Benátkách, ve Vídni i v Petrohradě.

Hrál dokonce i africkým černochům - lidožroutům,

kteří byli jeho hrou tak dojati,

že ho absolutně výjimečně nesežrali.

Koncert se konal v záři mohutných ohňů, jen si to představte,

rudé plameny, křišťálově čiré ledové vodopády

a pohádková hra našeho mistra. Prosím!

HRAJE KRÁSNOU MELODII

Měla by ses trochu mírnit v těch řečech.

Když mě to nebaví vás jenom uvádět.

-Co bys teda chtěla dělat? -Všechno. Médium.

-Ale taky tancovat. -Tancovat?

-Jo. -No, podívej, já nejsem jako ty,

ale v tancování bych ti mohl trošku poradit.

-Jo? -Hm.

Ruce ti musej tak jako povlávat.

Nesmíš se bát prohnout. To se ti zvýrazní prsa.

V tvým případě, no... A hezky zvednout nožičku.

To maj chlapi rádi.

Čemu se směješ? Ty jsi pitomá. Víš co? Vylez si nahoru a běž spát.

Já s váma ve voze spát nebudu.

-Ne? -Nehodí se to.

-A proč? -Vždyť se skoro neznáme.

No tak se seznámíme.

Ale já se s vámi nechci takhle seznamovat!

Hele, kdybych se takhle chtěl s někým seznámit,

tak si na to pořídím pořádnou ženskou,

a ne takovýhle house neopeřený.

Ale já jsem ženská!

Jo? A kde, prosím tě? Hele, přestaň dělat blbosti a vylez si nahoru!

-Já kvůli tobě venku nezůstanu. -Venku zůstanu já!

Když se mě bojíš, tak jsi měla zůstat v tý svý díře!

Ve dne se vás nebojím, ale v noci jo.

Víš co? Tak si dělej, co chceš. Klidně zůstaň venku.

Ale já jdu spát. Co mě to napadlo vzít si takovou nánu?

Ještě že mám tebe. Kam jdeš? Pojď!

Ne! Ne!

Róza!

Róza!

Róza, na, vem si.

No to je ňamka.

Hodná.

Do prdele! Tys mi tady chyběl.

Počkej. Hledám kouzelníka.

Jo? A proč?

Tak. Mám s ním nevyřízený účty.

Prosím tě! Kde je tomu hajzlíkovi konec?

Počkej!

Necháš mě u sebe přespat, co?

Ráno zase půjdu.

-Když na mě budeš hodnej... -To víš, že jo.

Jako vždycky, ne?

-Chceš? -Ne.

Tak já to s tím tancováním teda zkusím.

Já tě do ničeho nenutím, ale jestli chceš, tak...

Auf! Dokumente!

Je ještě mladá. Ist noch jung.

Wir sind wanderkunstler. Já kouzelnik - zauberer.

Auch musik auf glasser. Ona je jenom... Zvedni se!

Ona je jenom má pomocnice. Helferin. Ukaž něco!

-Gut. -Danke.

-Feuer -No Feurer - králík na fajr.

Můžu k vám? Bojím se.

Běž si lehnout do vozu. Zůstanu dneska venku.

Děkuju.

Pr!

Pojď, Róza!

-Jsi to ty? -Jo, jsem to já.

Co tak pozdě? Už jsem tě nečekala.

Musel jsem přijít. Nemohl jsem to vydržet.

-Proto jsi musel nejdřív chlastat? -Ale neblázni, no tak.

Potřeboval jsem si dodat trošku na kuráž.

-Počkej. Nikdo tě neviděl? -Ne. Jel jsem zahradama.

Kde jsi?

-To se nemůžeš ozvat, nebo něco? -Nekřičte na mě!

To nemůžeš pozdravit, když mě vidíš přijíždět? To se ti zdá slušný?

A to se vám zdá slušný, odjet a nechat mě tady samotnou?

-Bez vás se tady bojím. -Najednou se beze mě bojíš.

Ale spát se mnou ve voze, to ne! Já venku mrznout nebudu,

tak co mi zbejvá než si jít po svým?

Já vím, kde jste byl. U tý ženský, co byla včera na vystoupení.

A předevčírem taky. Jako by jí to jednou nestačilo.

Že by ty vaše kouzla byly zase taková nádhera.

Mlč a nežvaň! Tady jsem ti přines nějaký hadry.

Zkus si to. Budeš v tom tancovat.

-V tomhle tancovat nebudu. -Co do toho kopeš?

Takový hadry si na sebe nikdy nevezmu.

Jo tak slečince darovaný hadry nejsou dost nóbl?

Třeba jsou v tom blechy, vši, nebo nějakej jinej sajrajt, že jo?

Tak já ti něco řeknu, holčičko.

Jsi nemehlo, který si o sobě moc myslí!

Blbá, chcíplá myš, kterou jsem vytáh z díry!

Ale ty teď budeš tancovat, jak já písknu!

Nebudu! A nejsem žádná chcíplá myš!

Pracovat se ti nechce, že jo, ale nic není zadarmo.

Takže teď budeš makat, až se z tebe bude kouřit.

Jinak si táhni zpátky do tý svý díry.

Proč jste mě tam odsud teda bral? Nikdo se vás o nic neprosil!

-Kam jdeš? -Pryč.

Jak pryč? No tak jo, dobře, tak si běž!

Běž! Zmiz mi z očí! Táhni si za tím svým hostinským.

Blbým. A už se nevracej.

Hab' keine Angst. Neboj se.

Nimm den Schuh.

Und fertig. Vojaci nevratit se.

Vy umíte česky?

Já z Usti. Aussig. Tam byli tschechische kluci.

Co tu delat? Was machst du hier?

Já Tänzerin. Tanec.

A kde ty tanec?

Všude. Überrall. Vandruju s kouzelníkem.

Ah, so. Rád te videt jak delat tanec. Komm in die Stadt?

To nevím. Už musím jít.

-Tak kdy se budeme videt? -Nevím. Někdy snad.

Počkejte, zastavte!

-Stůjte! -Co je? Co se ti stalo?

Chytili mě dva vojáci. Honili mě v lese a chtěli mě...

Přece víte, co asi vojáci chtějí od holky ne?

No a dál?

A pak se tam objevil nějakej mladej kluk

a ten je zahnal. Nic mi neudělali, opravdu.

Kluk že zahnal vojáky? To je nějaký divný, ne?

Takže teď je ti kouzelník dobrej, viď?

Mám jenom vás a hostinskýho. A k tomu se vrátit nemůžu,

tak co mi zbejvá než jít s váma?

-Prr, Róza, prr! -Jestli mě chytnou, tak mě zabijou.

No dobře. Tak si sedni. Pojď.

Snad už ta posraná válka skončí. Hyjé, Róza, hyjé!

Ne, to ne, prosím.

ŽENSKÝ SMÍCH

Já tě vidím, kouzelníku! Já tě vidím!

-Kde jsi? -Hádej!

-Pojď sem. Ukaž se mi! -Pojď si pro mě! Pojď!

Ptal se mě hostinskej na tebe, tak jsem mu řekla, že tady nejseš.

-Jo? -Prej má s tebou nějakej nevyřízenej oučet.

Jo. Ten nevyřízenej oučet sedí tady.

Koza jedna hubená! Nohy jako hůlky,

prdel to nemá žádnou. Mužský mají přece rádi,

když si můžou pořádně plácnout, ne? Co?

Žárlíš, viď? Viď, že jo?

Kdybys ji viděla tancovat! Ta se vznáší jako motýl, víš?

-Motýl, jo? -Kdežto ty - prdelatá ženská,

špekatá. Kam člověk šáhne, tam kousek přebejvá. Pojď sem!

-Ty mizero! -Dej pokoj.

Ale médium jako já, to dělat neumí, co?

To víš, že jsi nejlepší médium, jaký může bejt. Pojď sem!

Vrátíš se ke mně, viď? Že se ke mně vrátíš, co?

Pojď, pojď!

No a kdybych se k tobě vrátila, vyženeš ji, co?

To nemůžu, to mi nedělej.

-To co já, to ti ona nedá! -To víš, že ne. Ty mrcho!

Ty potvoro, pojď sem... ŽENSKÝ SMÍCH

Róza!

Róza!

Róza!

-Prosím tě, co tady hulákáš? -Ukradli mi koně.

-Róza -A kde je ta holka?

Třeba o něm ví. Anebo ti ho ukradla ona.

Prosím tě, co to žvaníš? Proč by to dělala?

Proč? Jak jsi starej, tak jsi blbej. Anebo ji miluješ.

Hele, já tě tak přetáhnu, žes to ještě neviděla.

Víš co? Zajdu do vsi pro kus žvance.

Třeba tě mezitím osvítí duch svatej.

Hele...

Ty smrade, slez dolů! Povídam ti, slez dolů!

Neslezu. A neřvěte na mě.

Ty zmetku mizerná, ty potvoro, až tě chytnu, tak tě seřežu.

Ty si táhni ke všem čertům, ale toho koně mi tady nech.

Počkej! Vrať se! Kam jedeš?

Pošlete ji pryč, tu ženskou.

A proč? Tobě to může bejt fuk, ne?

To není pravda. Prr! Teď s váma jezdím já.

Vybírám vstupný, tancuju, budu dělat médium.

-A umím taky vařit a prát. -No dobře. Přestaň hrát komedii

a slez. Médium, to není jenom tak.

Ještě jste mi nic neslíbil.

Slibuju.

-Vy mě zmlátíte. -Neboj. Jen pojď.

To jste neměl.

Zlobíš se kvůli tý facce?

Tak proč tedy?

Proč jste si nechal přes noc ve voze tu ženskou?

-Takovej je život. -Jakej?

Takovej. Chvilku je hezkej, chvilku je špinavej...

-Proč jste ji bral do vozu? -Ježíšikriste, dej už mi pokoj!

-Jsem taky normální mužskej, ne? -Ale já jsem taky normální ženská!

Člověk musí mít někoho rád.

Vždyť jinak je to jak u zvířat.

Pš! Pš! Tak dost.

To bude dobrý. Pš. To bude dobrý.

Co tě tak trápí? Nějaký hrůzy, viď?

Děkuju ti.

Vzdychal jste, tak proto jsem u vás.

Proč mi neřeknete, co se vám zdá? Vždyť to musí bejt něco strašnýho.

Právě proto ti to nepovím. Nechtěj to po mně.

Ale jsi hodná. Teď už spi.

Médium, soustřeď se a pověz,

jaký že to předmět držím ve své ruce?

Peněženku.

Médium, a teď nám prozraď, kolik je v ní peněz?

Je úplně prázdná.

Dámy a pánové, velký potlesk pro médium!

No vidíš. Na to, že to bylo poprvý, to vůbec nebylo špatný.

Dámy a pánové, malá přestávka.

Proč nesvítíš, co?

Proč, proč? Protože nemám na proud. Proto.

Ty jsi přece věděla, kde vystupuje, ne?

Proč jsi mi to neřekla?

Já vlastně ani nevím.

Třeba jsem ho ještě milovala nebo co?

A teď už ne?

Nechal mi tam kabátek přivázanej šátkem ke klandru a zdrhnul.

Já bych se chtěla usadit a mít děti.

Místo toho chlapi porád přicházej a odcházej.

Ani ty nejsi jinej.

Proč sis vzal tu ženskou, když nemůže mít děti?

-Vždyť jsi po dětech toužil, ne? -Prosím tě, nech toho.

Tak proč ses se mnou rozešel?

Ona měla krám a hospodu. Já byl jen blbej řeznickej tovaryš.

Co já bych byl bez ní?

A co jsi s ní?

A nyní následuje krátká přestávka.

Tebe to baví jezdit hin und her, z místa na místo?

Až skončí válka, bude ze mě tanečnice.

To pak budu pořád na jednom místě. Třeba někde v divadle.

Já konec valka studieren philosophie,

psat basně.

Myslíš, že tě to uživí?

Ich weis nicht. Asi ne.

Und du konec valka studieren ballett?

Pojď spát!

Říkal jsem ti, že se nemáš s cizíma vybavovat a ještě k tomu s náckem!

Něco vyžvaníš a oba nás zabásnou. A to v lepším případě.

Ptal se tě na něco?

Přece jste celou dobu nemlčeli.

Říkal, že by chtěl po válce studovat filozofii.

-Aha. -Víte, co to je filozofie?

Jistě. Filozofie, to je taková věda o přemejšlení a...

Taky mi napsal báseň. Německy. Chcete se podívat?

Ne.

Taky mi říkal, že bych mohla studovat balet.

No a ty?

Nemůžu vás přece nechat samotnýho. Ani po válce.

Zejtra jedeme dál.

-Furt na něj myslíš. -Ne, teď už ne.

Ale jo. A nelži!

Vy taky lžete.

Jenom když musím. Kvůli kšeftu.

To, co ti slíbil on, ti můžu slíbit taky.

Bydlení a študování na baletní škole.

To si myslíš, že mám jen tenhle vůz a koně?

Kdepak. Já mám chalupu po mámě. Tři cimry, slepice, králíky.

Bejvám tam vždycky na zimu. S válkou bude za chvilku ámen

a já musím za chvíli přemejšlet jak se usadit!

Myslela jsem, že chcete hrát ve varieté,

jezdit po světě a hrát v koncertních síních.

No, to taky.

Ale člověk musí mít vždycky nějaký místo, kam se může vrátit.

Přišel jsem si pro tebe. Neboj se.

Ale já se s váma vrátit nechci.

-Nechceš? -Ne.

-Ty se mnou nepůjdeš? -Ne.

Tak to mám za to všechno, co jsem pro tebe udělal?

Já jsem vám za všecko moc vděčná, ale nepůjdu s váma.

Víš, co tě čeká, až tě chytěj? Víš, co tě čeká?

Smrt! A všechny, kdo ti pomáhali, taky!

U mě v tý díře jsi v bezpečí! Tam ti nic nehrozí.

Ale tady... Copak víš, jaký oči se tady na tebe dívaj,

kdo tě pozná a udá?

No tak! Stojí ti těch pár dní za to? Co?

Kam by chodila?

Na. Hodíš je na pánev.

S hostem jsem nepočítal, ale polívky máme dost.

-Vezmeš si s námi? -Ne!

-Tak co chceš? -Přišel jsem si pro ni.

-Pro koho? -Pro holku.

To se nejdřív musíš zeptat jí, jestli bude chtít.

Kdybys jí neblbnul hlavu, tak by neutekla. Každej normální člověk

přece počká v bezpečí, až přejde válka, ne?

Každej normální člověk chce přežít.

Když půjde s tebou, můžou jí zabít. A nás taky!

Říká každej normální člověk, ale myslí tím sebe.

Ty bys byl zalezlej v díře ne rok, ale třeba deset let,

aby sis zachránil ten svůj blbej kejhák.

Jsou lidi, který žijou radši v nebezpečí, než aby byli zalezlí

v nějaký díře. A taky si myslej, že jsou normální.

Kecáš nesmysly. Když nemá rozum žádnej z vás, musím ho mít já!

-Pojď! Jdeme. -Ne!

Říkám ti, pusť ji!

Co ty mi budeš říkat, ty šmíro tulácká, co?

-Ty šmíro! -Vypadni a už se nevracej!

A jestli ji nenecháš na pokoji, tak tě zabiju.

Děkuju vám.

Vypijte to.

Hergot, to je ale horký.

Studenej by vám nebyl moc platnej. Máte horečku.

Pak si to dopijete. Teď svlíknout košili, dám vám obklad.

Triko vyhrnout!

Vždyť je to studený! Dej pokoj!

To musí studit, aby to pomohlo.

Neodmlouvejte. Dolů.

Deku! Ruce nahoru!

Naděláš takovejch cirátů se mnou. Jsem normálně nastydlej.

No, nastydlej. Lehnout a spát!

Spěte.

Máš to falešně. Počkej, já ti to naladím.

Ne. Jste nemocnej, jděte si lehnout. Šup, šup. Uvařím vám čaj.

Počkej. Včera jsi mi tykala. Nechceš u toho zůstat?

Já nemůžu. To jenom když spíte.

Tak dobře. V tom případě jdu spát.

Tady máte čaj.

Spím.

Tady máš čaj.

No vidíš, jak ti to jde.

Asi bych ti měl poděkovat, jak ses v noci o mě hezky starala.

-Jako o mimino. -No. Pěkně vousatý mimino.

Pojedeme domů.

-Dobrej, teta! -Dobrý den.

To je dost, že se taky vokážeš.

Jsem marod. Přijel jsem se vykurýrovat.

-Dobrej den, slečinko -Dobrý den.

Pěkná, pěkná.

Jak se ti tu líbí?

Nikdy bych nevěřila, že mě bude tak bavit starat se o slepice,

o králíky a vařit.

Co kdybychom tady zůstali?

To nejde. Musíme se starat o živobytí.

Lidi se chtěj bavit.

Ale Vánoce už oslavíme tady.

Koupím ti něco hezkýho. Nějakej hadřík, nebo co si budeš přát.

Já si přeju, aby ses uzdravil.

Na dnešek jsi zase blouznil.

Měl by ses mi svěřit. Uvidíš, že pak tě to přejde.

Ne.

Pš!

Ne! Nechoď pryč! Zůstaň!

Ne. Musím domů.

-Podívám se ti do karet. -Podívej se, kam chceš.

Neměl bys chodit.

Proč?

Máš v kartách smrt.

No, není to ono.

Chvilku člověk nezkouší a už to ztratí glanc.

Ale po válce s tím vystoupím v Praze a to bude dobrý.

A proč ne hned?

To nejde. Mohl by tě někdo poznat.

Aspoň jednou bych se zas ráda podívala do naší ulice.

Na náš dům. Je tam kino a mají tam fotky herců.

-A jsou tam lidi. -Jo. Já nejsem člověk?

Jo. Ale jeden člověk, to nejsou lidi. Děkuju.

Jen se drž člověka a od lidí radši dál.

Neumíš držet sliby. Je to pár dní, cos říkal, že uděláš všechno,

co si budu přát. -To jsem myslel, že ti koupím

nějakej dárek. Nějakej hadřík nebo takový věci.

-Ale já nechci nic na sebe, já chci do města.-Sakra! Je to nebezpečný!

Přesto tam chceš jet?

Ty jsi paličatá!

Prr!

Podej mi tašku.

-Zůstaneš tady -Řekl jsi, že mě vezmeš sebou.

Rozmyslel jsem si to. Nemá cenu riskovat jen tak pro nic za nic.

Jenom se podívat do naší ulice, ke škole, kam jsem chodila.

Herdek, ty jsi paličatá jako mezek. Copak nevíš, že ti tam hrozí smrt?

Po válce si užiješ města až, až.

A větší města s rozsvícenýma ulicema, výkladama.

Pak si choď do biografu třeba od rána do večera.

Počkej tady! Brzy se vrátím.

Už jsem tady! Kdepak jsi? Na, Róza.

Kde jsi?

Sakra!

Káča pitomá.

Hyjé, Róza!

Hyjé!

Warum se vyhýbat? Líbit se mi.

Protože jsi voják.

Jaký já voják? Vzali mi flintu, já netrefil nic.

Ani elefant. To otec zařídil.

Warum jezdit s tím chlap? Warum ne bei mama?

Nemám mámu.

Já taky nemít. Tot.

-Jaký máš jméno? -Záleží na tom?

Recht. Jméno je jenom slovo.

Prr!

Nastup si!

Hyje, Róza, hyjé!

Zase jsi s ním mluvila. Člověk aby tě pořád hlídal.

-Podej mi láhev! -Je milej a zachránil mě před vojáky.

Pr, Róza, pr!

Cucák je to. A pamatuj si, ty káčo pitomá,

že je to tvůj nepřítel. No kdo ti odvlíknul rodiče?

On ne. On by to nikdy neudělal.

-Ale. -Říkal, že flintou netrefí ani slona.

-Co kdybychom tu udělali produkci? -Zbláznila ses?

Vem to a zalez! Hyjé, Róza, hyjé!

-Dobrej! -Dobrý den.

No ne! To je ale překvapení. Skleničkář.

Letos ses ještě neobjevil. Myslel jsem, že umřel.

Sedni si. To víš, nejsem zvyklej vídat kolem sebe tolik uniforem.

Nalej mu.

-Aby si mysleli, že je to sodovka. -Jo. A jí dej limonádu nebo šťávu.

Tak na to, co si nejvíce přejeme.

Ta patří k tobě?

Jo. Takovou tanečnici jste ještě neviděli.

Ale byl bych nerad, aby se to rozkřiklo. Nemám povolení.

Namaluju ceduli, dám ji před hospodu a bude tady narváno.

Našima lidma.

Dovolíte, slečinko?

Nebyla jste už někdy tady u nás v našem městečku?

Ale kdepak, kdepak. Vždyť ona je až od Rokycan

z jedný cirkusácký familie. Její máma chodila po provaze.

Ale stejně je mi povědomá.

Ne. To si mě určitě pletete. My jsme tady nikdy nebyli.

To je zajímavý. Krk bych na to dal, že už jsem vás viděl.

Tak si to dáme ještě jednou, ne? Do druhý.

A teď to všechno shořelo. Tak musí platit někdo jinej.

Ježišmarja.

Milí přátelé! Dlouho jsem se z jistých důvodů

vašemu městu vyhýbal, ale nakonec jsem neodolal,

abych vám ukázal to nejlepší, co umím!

Uměnímilovné publikum, jako jste vy,

nesmí být o nic ošizený.

A tak dnes uvidíte v premiéře veselý tanec,

který jsem nazval vrabčák.

A že má společnice je umělkyně všestranná,

o tom vás ráčí přesvědčit jako mé médium.

Já jsem si samozřejmě pro vás připravil pár nových

kouzelnických triků. Po válce s nimi vystoupím v Praze,

ale dnes si je na vás vyzkouším, jak zaberou.

Dámy a pánové, krásnou zábavu!

-Šup, šup! Na co čekáš? -Vrabčáka jsem nikdy netancovala!

-Na tom prd sejde. Viděla jsi někdy vrabčáka? -No viděla.

No tak vidíš. Poskakuj, mávej rukama

a tady tu blbost si vem na sebe. Dal jsem ti tam něco veselýho.

Počkej!

Jak to jde?

Jo, není to špatný.

Nečekal jsi mě tady, co?

Je to trošku překvapení.

Proč jsi mě tam takhle nechal?

Stejně bysme se rozešli.

To jsi neměl dělat, takhle se na mě vykašlat.

To se nezapomíná a ani neodpouští.

Vidělas ji tancovat?

Ta holka mě připravila o dva chlapy, který jsem měla ráda.

O tebe a... Budeš se divit i o hostinskýho.

A to jí nedaruju! To ti slibuju.

Už musím jít.

Děkujeme!

A nyní nové slibované kouzlo. Prosím o naprosté ticho,

dámy a pánové, protože to, co vám teď s mojí asistentkou předvedeme,

může být i životu nebezpečné.

Již tři kouzelníci při této produkci zahynuli.

Duelantská pistole.

Děkuji! Děkuji, dámy a pánové!

Viděla jsem tě tam. Kouzlo - zauber.

Du hast jemna, bila kuže.

Haut...

Maminka. Meine Mutti.

A nyní, vážení přítomní, nastává další vrcholný okamžik

dnešního večera. Zde přítomné médium

na základě svých mimořádných schopností,

normálním smrtelníkům nedostupných

bude hádat předměty, které vám ukážu.

Prosím.

Dovolíte?

Médium, soustřeď se a pověz, co držím ve své levé ruce!

-Kabelku. -Správně!

Médium, v ruce držím bankovku.

Řekni nám všem, kolik je tato bankovka platná.

Je platná deset korun.

Správně!

Médium, řekni, co mám v ruce.

Médium, zkus uhodnout, co mám v ruce.

Ty máš v ruce...

Ty držíš...

Předmět s ostrými hranami.

Je to železo a má podobu kříže.

Ja! Ja! Ein Kreuz!

Ein eisernes Kreuz! Železný kříž! Děkuji, medium! Danke.

Hej!

Médium, pověz, co mám v ruce.

Médium, zkus se znovu soustředit a pověz, co mám v ruce.

Je to zbraň.

Pistole.

Ja. Šlus! Ende! Médium je unavené.

Müde. Bravo, médium, bravo!

Bravo! Médium, děkujeme!

Dík.

Ještě jednu. Jak to žes to uhádla?

Já nevím. Říkals něco úplně jinýho.

Věděla jsem, že se něco děje. Tak jsem se soustředila

a myslela jsem na tebe.

Děkuju.

A pak jsem věděla, že je to ten kříž.

Prosím tě, co mi to chceš namluvit?

Nic. To přišlo najednou samo od sebe. A stejně pak s tou pistolí.

-Víš, komu ta pistole patřila? -Měla jsem přece zavázaný oči.

Otci toho tvýho německého frajírka. Ten nás přivede do neštěstí.

Ale tys mi přinesl štěstí. A moc velký.

Bez tebe bych nebyla nic. Jenom myška v díře.

Můžu tě políbit?

Promiň.

Půjdu si teď lehnout.

Teď jsi mě naučil úplně všechno.

Máš mě rád?

Když se ptáš, tak asi nevěříš.

Je hezký to slyšet.

Spi.

Co je ti? Co se ti zase zdálo? Tak mi to řekni.

Mně to můžeš říct.

Moje rodiče byli taky světský.

Měli střelnici.

Starala se o ni máma.

Nabíjela pušky, vyráběla papírový růže.

Lidi ji měli moc rádi.

A dál?

Bylo mi asi deset.

HUDBA

A to bylo poslední číslo našeho programu.

A nyní vás má půvabná společnice obejde

a pokud jste uznali naše umění za hodné vaší pozornosti,

byli bychom rádi, kdybyste nás odměnili.

Děkujeme.

Děkuji. Děkuju.

Chtějí abychom hráli na zámku pro velitele. Teď hned!

Co uděláme?

Prr, Róza, prr!

-Hier warten! -Ja.

Šli nás vomeldovat! Teď fofr. Dolů jen to nejnutnější!

Stoleček, skleničky, rekvizity. Však víš!

Sejdeme se za městem u lesa. Tam, kde jsme stáli předevčírem.

Víš kde? Teď si vylez na kozlík a jeď!

-Bez tebe nepojedu! -Prokristapána! Měj rozum, holka!

Teď není na nějaký milostný romance čas! Já už to s nima nějak sfouknu!

-Ale ty koukej mazat! -Já tě nenechám jít samotnýho!

Já ti dám takových pár facek, jaký jsi ještě od nikoho nedostala!

-Proč nechceš odjet? -Já mám strach, že ti něco udělají.

Neblázni. Co by mi dělali? Zahraju pár věcí a bude hotovo!

No tak. Na Slovensku je povstání. S válkou bude za chvilku amen.

-Prosím tě, jeď už! -Vidím krev. Ta zbraň.

Co to máš, za řeči, holka? Vždyť víš, jak to s pistolí dělám.

Dobře. Večír se vrátím a vyrazíme ke mně domů!

Vykašlem se na kočování, budem se starat o slepičky,

o králíky. Ale teď už mi, prosím tě, nepřidělávej starosti a jeď!

Rychle než se vrátěj!

-Vrať se brzy. Budu na tebe čekat. -Jeď už!

HRAJE KRÁSNOU MELODII

Ja, ja. Ale nemám, nemám... Ich habe nicht meine hilfe.

Ja. Hned.

Danke.

Danke. Mohu už jít?

Ich gehen?

Ja.

Mit moje pistole.

Danke.

Je tady s tebou ta Tänzerin, ta tanečnice, ta mladá dívka?

Tänzerin? Ách, vy myslíte tu mladou holku.

Ale to vůbec není žádná Tänzerin. Ona se mnou jen tak jezdí.

Ona vystoupit a ukázat, co umí. A potom střílet!

-Kde je dívka? -Opravdu nevím.

Ale já vím. Psaní.

Sproste udání!

Ale pane veliteli, ta mrcha to udělala ze vzteku.

-Udělala to jenom ze žárlivosti! -To je pravda.

Žid!

To já nevím. Víte, já se o ty věci nestarám.

My jsme jenom komedianti. Künstler.

Ty nic nevědět? Tak potom budu střílet ja!

A ji najdem!

Pane veliteli, mějte soucit. Neprosím za sebe, prosím za ni.

Ona je ještě mladá, vždyť je to ještě dítě, Kind.

-Se mnou ať se stane cokoliv. -Cokoliv?

Všechno. Alles.

Budeme strilet! Cylinder!

Zu stena!

Ne!

Kde je?

Za městem u lesa. Sie warten bei Stadt bei Wald.

Ale ona nic neudělala.

Hodná Róza.

To jsem já.

Co tu zas chcete? Už jsem vám řekla, že mě k sobě nedostanete.

Neboj se. Víš co? Já zůstanu tady.

Proč jsi taková? Pojď se mnou a uvidíš, že toho nebudeš litovat.

U mě budeš v bezpečí.

Budeš v teple, nebudeš hladovět.

-No tak! -Musím tu počkat, až se kouzelník vrátí.

Ten už se nevrátí. To mi věř.

A proč by se neměl vracet? Pozvali ho, aby je pobavil. No?

Od těch už se nikdy nikdo nevrací.

Ale on se vrátí! Jste sprostej lhář a lžete jenom proto,

abych šla s váma!

Proč bych lhal? A když se vrátí, oni přijdou s ním!

Chytí tě a zabijou! Copak to nechápeš, že ti chci pomoct?

Zachránit tě. Řekni, že mě máš aspoň trochu ráda. Řekni to!

-Neblbni! Pojď se mnou! -Ne!

JE SLYŠET MOTORKA Tiše, ticho!

Říkám ticho! Jestli nás uslyší, zabijou nás.

Tebe taky. To by byl konec.

Říkám ticho.

Už jsou pryč. Odjeli.

Tos musela tak vyvádět?

Jsou pryč.

Co ti je?

Ježíšikriste! Co jsem to udělal?

Panebože!

Ježíšmarja!

Kde jsi?

Kde jsi?

Dej mi napít!

-Vodu ne. Žitnou! -Jistě, jistě.

Hned to bude.

Nemysli si, že tě za ní zase pustím. Ať si holka táhne!

Už to nebude zapotřebí.

Je mrtvá.

Zabil jsem ji.

Takže už se nám nic nemůže stát.

Mlč!

Viděl tě někdo?

Ne. Byli jsme tam sami. Jenom mi dva.

To je dobře, to je dobře, to je dobře.

Pojď sem. Napij se.

Pořádně se napij. Nemusíš vstávat, všecko ráno poklidím sama,

ty se napij, prospíš se a bude líp. Uvidíš. Bude líp.

Nikdy už mi nebude líp.

Nikdy.

Cos jí to udělal?

-Halt! -Bože můj!

Nein!

Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2009

Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.