Afrikaans
Akan
Albanian
Amharic
Arabic
Armenian
Azerbaijani
Basque
Belarusian
Bemba
Bengali
Bihari
Bosnian
Breton
Bulgarian
Cambodian
Catalan
Cebuano
Cherokee
Chichewa
Chinese (Simplified)
Chinese (Traditional)
Corsican
Croatian
Czech
Danish
English
Esperanto
Estonian
Ewe
Faroese
Filipino
Finnish
French
Frisian
Ga
Galician
Georgian
German
Greek
Guarani
Gujarati
Haitian Creole
Hausa
Hawaiian
Hebrew
Hindi
Hmong
Hungarian
Icelandic
Igbo
Interlingua
Irish
Italian
Japanese
Javanese
Kannada
Kazakh
Kinyarwanda
Kirundi
Kongo
Korean
Krio (Sierra Leone)
Kurdish
Kurdish (Soranî)
Kyrgyz
Laothian
Latin
Latvian
Lingala
Lithuanian
Lozi
Luganda
Luo
Luxembourgish
Macedonian
Malagasy
Malay
Malayalam
Maltese
Maori
Marathi
Mauritian Creole
Moldavian
Mongolian
Myanmar (Burmese)
Montenegrin
Nepali
Nigerian Pidgin
Northern Sotho
Norwegian
Norwegian (Nynorsk)
Occitan
Oriya
Oromo
Pashto
Persian
Polish
Portuguese (Brazil)
Punjabi
Quechua
Romanian
Romansh
Runyakitara
Russian
Samoan
Scots Gaelic
Serbian
Serbo-Croatian
Sesotho
Setswana
Seychellois Creole
Shona
Sindhi
Sinhalese
Slovak
Slovenian
Somali
Spanish
Spanish (Latin American)
Sundanese
Swahili
Swedish
Tajik
Tamil
Tatar
Telugu
Thai
Tigrinya
Tonga
Tshiluba
Tumbuka
Turkish
Turkmen
Twi
Uighur
Ukrainian
Urdu
Uzbek
Vietnamese
Welsh
Wolof
Xhosa
Yiddish
Yoruba
Zulu
Nebezpečná plavba (1953)
- Johne, je to tak vzrušující. - Má legrační Ruth.
- Není nádherná? - Nemusíme ji obdivovat odtud.
Máme jízdenky, poplujeme s ní.
Potřebuji si na to chvíli zvyknout.
Všechno to přišlo tak náhle. Kromě toho,
nemá být nevěsta rozechvělá?
Tak si nastup, nevěstičko!
- Vítejte na palubě, madam. - Děkuji.
Dávejte si pozor, prosím.
- Děkuji. - Není zač.
Myslíte, že odjedeme načas?
Ano, madam.
- Kajuty "C" jsou tudy? - Ano, madam. Přímo dolů.
Myslím, že jsme tady.
B-12? To není ono.
- Mohla by ses tu ztratit. - To jo.
B-18 až B... Už to mám!
B-16.
Tak, paní Bowmanová...
Johne, drahoušku.
- Promiňte. - To je v pořádku.
Nejlepší pokoj, jaký šlo sehnat.
- Líbí se ti? - Je dokonalý.
Od nynějška chci být pro tebe vším.
Ovšemže budeš.
- Pokud budu moci do toho mluvit. - Miláčku.
Než jsem tě před čtyřmi týdny potkala, byla jsem takový packal.
- Čtyři týdny a dva dny. A nebyla. - Ale byla.
- Nevzal sis mě jen z lítosti, že ne? - Rozhodně ne.
Přece kvůli tvým penězům.
Na všechno zapomeneme, a budeme se věnovat líbánkám.
- Ujednáno? - Ujednáno.
Měla by ses učesat, než se objevíš na veřejnosti.
Bude to jen chvilka.
Poslyš. Dám lodnímu pokladníkovi nějaké peníze do úschovy.
Proč se nejdeš na palubu podívat, jak odplouváme?
Raději bych šla s tebou.
Věř mi, odplouvající loď je 10krát více vzrušující,
než mé kšefty s pokladníkem.
Za 15 minut v baru na hlavní palubě.
Připijeme si na naše štěstí.
Opusťte loď, odplouváme!
Opusťte loď, odplouváme!
Opusťte loď, odplouváme!
Který je ten váš? Snad máte nějakého, s kterým se loučíte.
Mávám všem.
- Můj manžel cestuje se mnou. - Výborně.
Promiňte mou všetečnost,
ale jste příliš hezká na to, abyste cestovala sama.
Už jsem se bála, že mám konkurenci.
- Mě se bát nemusíte. - Pak můžeme být přítelkyně.
- Jsem Kay Prentissová. - Ruth Stantonová. Vlastně, Bowmanová.
- Čerstvě vdaná? - Je to vidět?
Taky jsem si po svatbě pletla příjmení.
Občas jsem se na nevěstu hrála. Ženich má mořskou nemoc?
Ne, musel jet cosi vybavit. Za pár minut se máme setkat.
Nesmíte ho pouštět z dohledu.
Manželé se snadno ztrácejí. Něco o tom vím.
Kormidlo nalevo. Mlha před námi, kapitáne Petersi.
Rád se plavím mimo sezónu.
Zmírňuje jednotvárnost.
Účetní zpráva, pane. Všechno je v pořádku.
- Nic jiného? - Doktor Manning vám svou donese.
- Budu na můstku. - Ano, pane.
- Už máte nemocného, doktore? - Jako obvykle.
Paní z C-42 dostala mořskou nemoc ještě před vyplutím.
- Třetí důstojník Barlowe má žaludeční potíže. - Ten?
- Pravděpodobně byl příliš dlouho na vycházce. - To bych poznal.
Ohlásil se do služby, ale náhle onemocněl.
Může to být zánět slepého střeva. Prozatím jsem nařídil sáčky s ledem.
- Pokud můžete, postavte ho na nohy. - Ano, pane.
- Přejete si objednat? - Za pár minut.
- Číšníku? - Ano, madam?
Myslím, že si objednám.
Ne, počkám.
- Číšníku? - Ano, madam?
Můžete mi říct, kde najdu kancelář lodního pokladníka?
Na zádi této paluby.
- Vzadu. - Ovšem.
Mám vám pohlídat stůl?
Ne. Děkuji.
- Jste si jist? - Docela.
- Vůbec to nechápu. - Podívám se do zavazadlového prostoru.
- Chtěl bych vypsat šek. - Prosím, pane.
Můžete mi říct, kdy tady byl pan Bowman?
- Bowman? - John Bowman. Uložil u vás hotovost.
- Stačí 400 dolarů? - Stačí.
Okamžik.
Lituji, na to jméno nemám žádný záznam.
Musíte mít! Šel přímo...
- Je tohle pokladna? - Ano, madam.
- Možná se někde zdržel. - Pokud byste počkala...
Už je to strašně dlouho, co odešel z kajuty.
Šel k vám a pak jsme se měli střetnout u baru.
Nedělejte si starosti.
Takovéhle zmatky se při odjezdu stávají.
Odjezdy jsou vždy chaotické.
Ale říkal...
Vraťte se do baru a počkejte na něj.
Pokud se tu objeví, cvalem ho pošlu za vámi.
Děkuji.
Haló!
- Neříkejte mi, že jste ho už ztratila? - Neviděla jste ho?
Ovšem že ne. Ani ho neznáte.
Vypijte si se mnou. Společně budeme hlídat.
Nemůžu. Opravdu nemůžu.
Johne?
Johne?
Nějaký problém, madam?
Ano. Můžete mi otevřít kajutu?
- Nemám klíč. - Nezmýlila jste si číslo?
- Vůbec ne. B-16. - Obávám se, že jde o omyl.
- Ne, to je ona. - Tuto část mám na starosti, a...
Otevřete ji, prosím!
Vidíte? Zmýlila jste se.
Vždyť... jsme tady byli.
- Právě zde. - Nepřichází v úvahu.
Vím to.
Pro tuto plavbu kajuta nebyla rezervována.
Až doteď byla zamčena.
Byla jsem tady.
- Mohu vidět jízdenku. - Jízdenky má John... můj manžel.
Přenes mě přes práh...
- Říkáte omyl? - To se stává.
Všechny kajuty vypadají stejně.
Jsem si jistá, že jsme tady byli.
Tady jsme seděli. Uvolnil se mi klobouk. Musela jsem si upravit vlasy.
Zajdu pro hospodáře.
Věděla jsem, že to nevydrží. Věděla jsem to.
Johne. Co ti jen provedli?
Proč jsem tě jen zatáhla do mých potíží?
Promiňte.
Vy jste se dříve ptala na pana Bowmana, je tak?
- Předpokládám, že jste paní Bowmanová. - Manželka Johna Bowmana.
- Takové jméno v seznamu nemám. - Máte! Musíte mít!
Zde mám seznam cestujících.
Ale naše zavazadla tu byla. Všechna.
Zavazadla mám na starosti já. Žádná zde nebyla doručena.
Není možné, že byste byla zapsána pod jiným jménem?
Vy a váš manžel.
Nevím pod jakým.
Zakoupil lístky a vše zařídil.
- Ale... mé zavazadla... - Ano?
Víte, jsme manželé jen od včerejška,
a na mých zavazadlech je stále moje rodné jméno.
- I tak nechápu, proč... - Jak jste se dříve jmenovala?
Ruth Stantonová.
To jméno si pamatuji.
Zavazadla přišla jako první. Tři brašny a lodní kufr, že?
- Ano, ale... - Tady vás mám.
Ruth Stantonová. Kajuta B-18.
To nebylo B-18! To není možné.
Můžeme se podívat?
Samozřejmě.
Jsou to vaše zavazadla, slečno Stantonová?
- Jsem paní Bowmanová. - Prosím za prominutí.
Kde je zavazadlo mého manžela? Co jste s ním udělali?
Ujišťuji vás, madam, více zavazadel nebylo.
Ale v naší kajutě, B-16, bylo. Viděla jsem ho.
Myslím, že se mýlíte. Tohle je vaše kajuta.
B-16 není obsazena.
Co to říkáte?
O co vám jde?
Zavolám lodního lékaře. Snad vám...
Nechci lékaře. Chci svého manžela.
Najděte ho, prosím.
Nechcete. Vím to. Najdu si ho sama!
Najdu si ho sama!
Zavolejte ihned doktora Manninga.
Už jste v pořádku. Jsem doktor Manning.
Kde je John? Kde je můj manžel?
Děláme, co je v našich silách.
- Řekli vám to? - Byl jsem informován.
- Chceme vám pomoci. - Pomohlo by nám, kdyby...
Je někdo na palubě lodi, kdo vás viděl spolu s manželem?
Když jsme poprvé vkročili na loď,
při lodní lávce stál důstojník.
Možná si vzpomene.
To bude Jim Logan.
Počkejte. Je tu ještě někdo.
Když jsme vešli do kajuty, byla tady pokojská.
Přivedu je.
V křesle vám bude pohodlněji.
- Pomohu vám. - Netřeba, jsem v pořádku.
Pomohlo by vám, kdybyste se uvolnila.
Je mi to moc líto. Každého by to zmohlo.
Nevěří mi. Myslí si, že jsem...
Co nevidět se to vysvětlí, a výlet si užijete se vším všudy.
Něco se mu muselo stát. Cítím to.
Paní Bowmanová, tohle je pan Logan, náš druhý důstojník.
Nevzpomeneš si náhodou, jestli sis všiml tuto dámu dnes při nastupování?
Jasně. Přijela asi 10 nebo 15 minut před odjezdem.
Pamatuješ si ji mezi tolika cestujícími?
Tahle cestující, mohu-li tak říci, byla mnohem atraktivnější než ostatní.
Kromě toho, kabát se jí zachytil o zábradlí.
- Tak jsem jí pomohl. - Pak jste musel viděl i mého manžela.
- Nepamatuji, že byste s někým šla. - Vždyť jste nás viděl!
Omlouvám se. Spousta opozdilců spěchala na palubu.
Určitě bych si někoho všimnul,
zvláště muže.
Toto je slečna Quinnová, naše pokojská.
Viděla jste paní Bowmanovou nebo pana Bowmana v kajutě B-16?
Ne, pane.
Proč bych tam chodila? Nebyla obsazena.
Byla jste tam. Upravovala jste květiny.
V B-16?
- To bude nějakej omyl, madam. - Vzpomeňte si!
Můj manžel mě přenesl přes práh.
Lituji, madam. To bych si pamatovala.
Vždyť...
Pokud mě nepotřebujete, doktore.
Nikdo mi nevěří.
- Co vy? - Musel bych toho vědět více.
Také si myslíte, že lžu. Všichni si to myslí.
- Zajdu za kapitánem. - Trochu si odpočiňte.
Vezmete mě k němu, nebo mám jít sama?
Vezmu vás k němu.
Kapitán vás očekává.
Posaďte se, prosím.
Obeznámil jsem kapitána Petersa s případem, jak jen to šlo.
Vím, zní to neuvěřitelně, ale můj manžel je na palubě této lodi.
Musíte mi pomoct.
Už jsem nařídil prohledání lodě.
- Pokud je na palubě, najdeme ho. - Děkuji.
Teď bych chtěl, abyste vy pomohla nám.
Můžete mi ukázat vaši jízdenku?
Jízdenky má můj manžel.
Co tak váš pas.
Nemám ho. Manžel se o všechno postaral sám.
Kdy jste se vdala?
Předešlý večer.
Mohu se zeptat, kde?
Vlastně ani nevím.
V jednom z těch malých měst v Marylandu, s kaplí podél dálnice.
U jedné jsme zastavili a...
K čemu to všechno je?
Ano? Ihned.
Mohl váš manžel opustit loď, než jsme vypluli?
- Mohl, ale... - Právě plujeme kolem majáku Ambrose.
Chystáme se vysadit lodivoda.
Vrátíte se s ním na břeh.
To by manžel neudělal. Nenechal by mě tu.
Je to poslední šance opustit loď a vrátit se do New Yorku.
Z lodě neodejdu, dokud nezjistím, co se stalo mému manželovi.
- Byl to jen návrh. Zapomeňme na to. - Jo, zapomenout! Vysadit!
Snadné jako vysadit lodivoda!
- Paní Bowmanová, prosím. - Omlouvám se.
Nechtěla jsem. Všechno, co jsem vám řekla, je pravda.
Uděláme, co je v našich silách.
Ale musíte uznat, že váš případ je přinejmenším neobvyklý.
Hned jak dostanu výsledek pátrání, budu vás informovat.
- Doprovodím vás do kajuty. Odpočinete si... - Nepotřebuju odpočinek.
A svou kajutu jsem schopná najít sama.
Nejsem...
Obávám se, že se budete muset o ni postarat.
- Můžeme si ověřit, co říká. - Snad tomu výmyslu nevěříte?
Nevím. Chci to prověřit.
Pokud vám to udělá radost, zeptám se newyorské kanceláře,
přes rádio se mohou něco dozvědět.
Mezitím na ni dohlédněte.
- Haló? - Ruth, tady John.
Miláčku, kde jsi? Co se ti stalo? Šílím strachem!
Nemůžu ti to říct. Schovávám se.
Nemůžu dopustit, aby mě našli.
Nerozumím ti. Jsi v pořádku?
Jsme v hrozném nebezpečí. Víc ti povím, až budu moci.
Nesmíš nikomu věřit.
- Nikomu! - Mohu tě vidět?
Teď ne. Oba nás sledují.
Uvidíme se, ale ne teď.
Zavolám zítra v deset hodin večer.
Nepokládej! Johne! Odpověz mi!
To ne!
Spojovatelka?
- Obsluha. - Můžete mi povědět, odkud byl hovor?
- Jaký hovor máte na mysli? - Poslední. Právě jsem mluvila s manželem.
Lituji. Na vaše číslo nikdo nevolal.
Ale musel! Právě jsem s ním mluvila!
Pokud volal přímo, neexistuje způsob, jak ho mohu vysledovat.
Tak děkuji.
Snad bych si měla hledět svého, ale nebyla jste na večeři.
Tak jsem jí poprosila, zda by vám nepřinesla vývar.
To je od vás milé.
Snězte ji, dokud je horká, madam.
Pospěšte si. Je speciálně pro vás.
Prosím.
- Pokud mě už nepotřebujete... - Ne, to je vše.
A děkuji.
- Nechcete vybalit? Pomůžu vám. - Ne!
Prosím, neobtěžujte se. Udělám to ráno.
Vůbec mě to neobtěžuje.
- Jen jezte. Neotráví vás. - Necítím se...
Ano? Ano, dobrý den.
Kapitán mě požádal, abych vám něco řekl. Mohu přijít?
Raději bych se s vámi někde setkala.
Možná to bude lepší. Počkám vás v hlavní hale.
Dobře, hned jdu nahoru.
Promiňte. Musíte mě omluvit.
Právě mi volali...
Jeje! Toho vývaru je mi hrozně líto.
To nic. Máte být proč nervózní.
Pokojská to uklidí.
- Obávám se, že jsem vás rozrušil. - Vůbec ne.
Předpokládám, že víte, proč jsem volal.
Kapitán Peters byl informován o výsledku pátrání.
Požádal mě, abych vám řekl, že váš manžel se na lodi nenachází.
- Mýlí se. - Je mi to líto.
- Buď odešel z lodě, než jsme vypluli... - Tak to není!
Můj manžel je na této lodi.
Naši členové posádky jsou profesionálové.
Vždy se někdo snaží schovat. Vždy ho najdeme.
- Naznačujete, že můj manžel je... - Omlouvám se. Tak jsem to nemyslel.
Chci jen říct, že neexistuje žádná šance, že by někdo chyběl.
- Všichni se nalodili. - Tak to není!
Paní Bowmanová, prosím.
Proč mi to děláte? Vy všichni.
Nerozumím vám.
Těsně předtím, než jste zavolal, volal mi můj manžel.
Dnes jsme všichni měli namáhavý den.
Udělali jsme, co jsme mohli.
Ale on mi volal! Jsem si tím jistá...
Nevěříte mi.
Odkud vám volal?
To nevím.
Zavěsil dřív, než mi to stačil říct.
Jen řekl, že se musíme střetnout a pak jsem ho už neslyšela.
Ale zaslechla jsem sirénu někde poblíž, odkud volal.
- Tu si pamatuji. - Možná jste na chvíli usnula.
- Mohl to být sen. - Ale co siréna, zřetelně jsem ji slyšela.
Uslyšela jste ji a pak se probudila.
Nešlo o sen. Nespala jsem!
Trvám na tom, abyste si odpočinula.
- Ráno si o tom znovu promluvíme. - Ale já...
- Dobře. - Přijdu vás navštívit.
To nebude nutné.
Johne?
Johne?
Poslal jsem vás jít spát.
Můžete mi říct, co tady děláte?
Co tady děláte vy?
Sleduji vás.
Tohle jsem slyšela, když volal. Je tady.
Žádný sen to nebyl.
Řekněme, že o sen nešlo.
Možná se vám to zdálo.
Představivost nás může někdy oklamat.
Být na vašem místě, nikomu bych to neřekl.
Je proti mně. Všichni jsou proti mně.
Oklamu ho. Budu předstírat, že s ním souhlasím.
- Opravdu si to myslíte? - Takové věci se mohou stát.
- Celou mě to rozrušilo. - Chcete mi o tom vyprávět?
- Pomůžete mi? - Pokusím se.
Ale ne tady. Je vám zima. Pojďte se mnou.
Dám vám něco na zahřátí.
Opatrně!
I tenhle schod jsem si představila?
- Něco konkrétního? - Nechám to na vás.
- Brandy, mléčný likér a skotskou se sodou. - Ano, doktore.
Promluvíme si o tom teď, nebo se chcete tady porozhlédnout?
Asi jsem to udělala instinktivně. Tady to všechno začalo.
Tu jsem se měla střetnout s Johnem.
Pokud je vám to nepříjemné, můžeme zajít do jiného.
Netřeba. Jen jsem si ho chtěla prohlídnout.
Vaše přesvědčení, že vám manžel telefonoval, bylo velmi silné, že?
- Ano. - Ale na představivost nevěříte, je tak?
Nemůžu. Bylo to tak skutečné.
Řekla jste mi, že jste byla z něčeho rozrušená.
Můžete mi říct něco bližšího?
Nechci o tom mluvit.
O takových věcech se těžko mluví, ale někdy to pomůže.
Nechcete, abych vám pomohl? Svěřte se mi.
Všechno začalo úmrtím mého otce.
To je mi líto. Kdy to bylo?
Asi před čtyřmi měsíci.
Byli jste si hodně blízcí?
Hodně. Neuvědomila jsem si to,
dokud nezemřel.
Vím, jaké je to ztratit milovanou osobu,
ale zůstala vám matka, bratři, možná sestry.
Ne. Byla jsem jedináček a matka zemřela, když jsem byla malá.
To jste zůstala úplně sama?
Ano. Na chvíli jsem se zhroutila.
Procházela jsem se místnostmi a neustále čekala, kdy se ukáže otec.
Nevycházela jsem ven, nechtěla jsem nikoho vidět kromě doktora.
Byla jste nemocná?
- Ne doopravdy. - Tak proč ten doktor?
Po celou dobu jsem se cítila vyčerpaně.
Jak dlouho jste byla v jeho péči?
Jen pár měsíců.
Šlo o psychiatra?
Ne, byl to náš rodinný lékař.
Už o tom nechci mluvit.
Když jste v místnostech hledala otce, zdálo se vám někdy, že ho vidíte?
Tak zdálo?
- Ovšem že ne. - Ale stále jste ho hledala. Proč?
Tolik let jsem ho vídala kolem sebe.
Bylo to přirozené, jako dnes večer s Johnem.
Co vám doktor nakázal?
- Chtěl, abych změnila prostředí. - Odešla jste?
Šla jsem do New Yorku, kde jsem potkala Johna. Všechno se pro mě změnilo.
Najednou jsem byla opět šťastná a spokojená.
Nepřipomínal vám John náhodou otce?
Byl vysoký...
vyzařoval určitou autoritu...
Snažíte se mě přesvědčit, že John je výplodem mé fantazie?
To jsem neřekl. Ale je to možné.
Zvlášť v případě, jako je ten váš, kdy naléhavě někoho postrádáte.
Není obrazem mého otce. Je to můj manžel.
A je v hrozném nebezpečí. Oba jsme.
- Proto mi zavolal, aby mě varoval. - Před čím?
Ani nevěříte, že mám manžela. Proč byste věřil tomuto.
Nevím, jestli uvěřím, dokud mi to neřeknete.
Nic vám neřeknu. Nikomu! Nechte mě být!
Opatrně, Ruth. Neriskuj!
Pokud ztropíš scénu, poví to kapitánovi.
Nesmíš promeškat Johnův hovor. Předstírej.
Omlouvám se. Vím, že se mi snažíte pomoci.
Jsem tak zmatená, ničím nejsem si jistá.
Po tomto rozhovoru se cítím mnohem lépe.
Doufám, že vás neobtěžuji.
Navrhuji, abychom si někdy ještě pohovořili.
Pár dní normální činnosti, nějaké hry, trochu konverzace.
Ano, to by mi pomohlo. Nechci vás jen pro sebe.
- Pak změním návrh na objednávku. - Dobrá, doktore.
Tohle také spadá pod povinnost lékaře.
Vemte si dvě.
Nekoušou. Uklidní vás.
- Dobré ráno, kapitáne. - Dobré. Jak se má pacient?
Krevní obraz je normální, ale stále má silné bolesti.
- Zůstává v ledovém zábalu. - Nemyslím Barlowa.
- Ta dívka.. jak se jmenuje? Stantonová. - Paní Bowmanová?
Včera byla docela rozrušená.
Musel jsem jí dát sedativum, aby mohla spát.
Spoléhám na vás. Nechci, aby tady pobíhala bláznivá ženská.
Nemyslím, že je blázen.
Snad příliš silné slovo. Co tak halucinace?
To je lepší. Dáte mi svolení,
abych mohl zavolat do Úřadu pro pohřešované osoby?
- Kvůli čemu? - Chci zjistit místo pobytu Johna Bowmana.
Nezacházíte už příliš daleko? Víme, že na lodi není.
Jsem si jistý, že nám úmyslně nelže.
- Rád bych tomu přišel na kloub. - Doktore.
Neokouzlila vás náhodou její hezká tvářička?
Ovšem že ne. Jen mi je jí líto.
Vypadá to, že se někoho nebo něčeho strašně bojí. Rád bych jí pomohl.
Pamatujte, že jste lodní lékař, ne detektiv.
Můžete poslat radiogram, procvičte si psychoanalýzu, co chcete.
Ale pozor na ni! Nechci, aby způsobila nějaké potíže.
- Rozumím, pane. - Jste za ni odpovědný.
Dobré ráno, paní Bowmanová.
Dobré ráno. Jdu za vámi.
Mám tu malou knížku. Možná vám trochu zkrátí čas.
Pěkné od vás, že na mě myslíte.
Často na vás myslím se znepokojením.
Chcete ji?
Děkuji. Vrátím vám ji.
Hele! Klídek, mladá dámo.
- Promiňte. - Včera jsem doporučil pár dní normální činnosti.
Mám vám vysvětlit, co znamená slovo "normální"?
- Mohu vás požádat o laskavost? - V rozumných mezích.
Moc jsem toho z lodě neviděla.
V rámci normální činnosti byste mě provedl po ní?
Tenhle lék by mohl zabrat.
Zkusíme naordinovat pár dávek.
Nepotřebovala jsem pro sebe žádnou laskavost.
Udělala jsem to kvůli Johnovi.
Nějak jsem doufala, že ho někde najdu. Co je tady?
Stále jsem hledala.
Údajně prohledali celou loď, ale mě nepřesvědčili.
Musela jsem mít jistotu.
Pořád jsem přemýšlela, zdali nenarazím na místo, na které zapomněli.
- Co to dělají? - Co?
- Ty věci tam. - Neslyším. Motory.
Doktor trval na tom, abych se uvolnila a vyzkoušela nějaké hry.
Nechtělo se mi, ale předstírala jsem nadšení.
A pak jsem si už nebyla jistá, zdali předstírám nebo ne.
Byl dobrým společníkem a já jsem se potřebovala uvolnit, co i jen na pár hodin.
Opatrně, paní Bowmanová!
Tohle není nejbezpečnější místo na světě.
Promiňte.
Řekls, že zavoláš v deset.
Co se ti stalo?
Kdepak jsi?
Všude jsem tě hledala. Musím tě najít.
Johne?
Johne?
Ne! Ne!
Opatrně, děti.
- Dobré ráno, doktore. - Dobré, Harry. Je tady paní Bowmanová?
Ano, pane. Volal jsem k vám, ale nikdo to nebral.
Hledal jsem ji. Na hodinu jsem ji ztratil.
Tam je!
Měla jste nepříjemnou noc.
Byla jsem vzhůru a čekala na telefonát.
A pak... přemýšlela jsem, jestli vůbec volal.
Víte, že lidé se nesmějí potulovat kolem zavazadlového prostoru,
bez doprovodu člena posádky.
Tak už vám to řekli.
Tuto část důkladně obrátili vzhůru nohama, když prohledávali loď.
Musíte nám věřit.
Nemůžete každého podezírat.
Vezměte si toho muže, co jste dole viděla.
Stevard mu šel otevřít kufr kvůli knize.
Je to dost padoušské?
Omlouvám se.
Alespoň jednoho podezřelého můžete vyloučit.
To proto, že jsem zklamaná a bezmocná,
protože nemohu Johnovi nijak pomoct.
Děláme, co můžeme.
Kontaktovali jsme Úřad pohřešovaných osob pro případ,
že by váš manžel opustil loď ještě před vyplutím.
I když nechápu, proč by to dělal.
Vypadá docela dobře.
Chová se, jako by mi opravdu chtěl pomoci.
Ale jak si mohu být jistá, když vím, že mi stále nevěří?
Kdybych ho lépe poznala.
- Doktore Manningu? - Jsem Paul.
Paule. Chci se vás na něco zeptat.
Pravděpodobně se vás na to ptají všichni.
Čekal jsem to.
Ptají se na to všech lékařů na lodi a šestákových tanečnic.
"Proč tak milý člověk jako vy, skončil tady."
"Jste mladý, nadaný."
"Tak proč plýtváte časem jako lodní lékař?"
Nedělejte si ze mě srandu.
Po tom všem, co jsem vám o sobě prozradila.
V románech je obvykle lodní lékař člověk, který skrývá tajemství.
Někdo, kdo zavraždil svou ženu, a snaží se na to zapomenout.
A vy jste tu svou nezavraždil?
Není to má vina, ale nikdy jsem ji neměl.
Pokud nemáte co skrývat,
a není na co zapomenout...
Vezměte si tuto plavbu. Mám na starosti 1 400 cestujících.
Nemají žádného specialistu, kdyby vypukli vyrážky,
nebo si rozbili koleno.
Pomohl jsem lidem, které jsem dříve nikdy neviděl a ani už neuvidím.
Nevím, co se mi líbí víc,
pocit odpovědnosti, nebo pocit moci.
Neznám mnoho lidí, kteří si mohou tolikrát zahrát na Boha.
Na co myslíte?
Právě mě napadlo,
že ve skutečnosti vůbec neznám svého manžela.
Všechno se seběhlo tak rychle.
Naše setkání, randění, svatba.
Tady jsme se chtěli lépe poznat a teď...
místo toho poznávám vás.
Haló!
Co tak závody o délku bazénu?
Ne, díky. Právě jsem se chystala převléci.
Právě jsem si na něco vzpomněla. V den, kdy jsme vypluli.
Snad by to objasnilo její chování.
Mávala směrem k pobřeží,
a když jsem se jí zeptala, komu mává, řekla, že nikomu.
Nikomu? Zvláštní.
Vysvětlila to tím, že mává je tak,
protože všichni jsou tak veselí, a ona se cítí šťastně.
Možné, ale podivné.
No možná opravdu někomu mávala.
- A kterého nám zamlčela. - Možná to byl manžel.
Děkuji, paní Prentissová. Je to velmi zajímavé.
Na stole nic není.
- Dobrý den, Ruth. - Paní Bowmanová.
Počkejte okamžik!
Paní Bowmanová, prosím, chci s vámi mluvit.
Co jste tam dělali?
Nedělejte, jako bych byli mezinárodní špioni.
Byli jsme jenom zvědaví,
a požádali jsme pokojskou, jestli nás nepustí dovnitř.
Chtěli jsme najít něco, co by nám osvětlilo vaše chování.
Ale jsme špatní detektivové. Nenalezli jsme ani cár papíru.
Tolik se o mě všichni staráte.
Nechtěla jsem...
Teď mě omluvte!
Děkuji vám.
Zvedněte to tam trochu.
Proč jsi mi nezavolal?
Prosím, zavolej mi!
Haló.
Ano, Paule.
Vím. Jen chvilku.
Však víte, kolik ženě trvá, než se oblékne.
Dobrá, přijdu.
Promiňte.
Nevěděla jsem, že jste tady.
Je vám něco?
Ne. Nic.
Vylekala jste mě.
Chtěla jsem odestlat postel, ale můžu počkat.
Jen pojďte. Jsem na odchodu.
Paní Bowmanová.
Mohu si s vámi promluvit?
Ovšem.
Tolik jsem čekala na tuhle chvíli.
- Chci vám říct o vašem manželovi. - Ano?
Víte, neviděla jsem ho s vámi.
V den odjezdu se tu přemele tolik nových lidí.
Možná jsem zapomněla. Nebo jste viděla jinou pokojskou.
- Je mi to líto. - To nic.
- Mohu-li pro vás cokoli udělat... - Ne, díky.
To jsem já. Jsi sám?
Právě odešla na večeři s lékařem.
Všechno vychází, jak jsme chtěli.
Všichni ji mají za blázna.
Dobře. Jakmile řekneš.
Buď opatrný.
Johne. Johne!
Promiňte. Omlouvám se.
Půjdeme?
Obávám se, že nebudu veselým společníkem.
Pak předepíšu trochu šampaňského.
Uvidíme, jestli pomůže.
Promiňte, máte telefon.
- Račte se obtěžovat k spojovatelce. - Děkuji.
- Promiňte. Nebudu dlouho. - Zajisté.
Dále.
- Doktore. - Kapitáne.
Právě to přišlo z newyorské kanceláře. Jde o váš dotaz.
"Albert Stanton, prezident železářské společnosti ve Filadelfii,"
"zemřel před čtyřmi měsíci."
"Ruth, otřesená smrtí, onemocněla a byla pod lékařským dohledem."
"Před pěti dny opustila Filadelfii, předpokládaný cíl - New York."
"Ani správce domu ani doktor neznají Johna Bowmana,"
"a jsou přesvědčeni, že se slečna Stantonová nevdala."
"Podepsán Hollister, ředitel firmy."
To potvrzuje, co jsem si celou dobu myslel.
Ovšem že není vdaná. Už tomu věříte?
Vypadá to přesvědčivě.
Možná tomu přestane věřit, když jí to ukážete.
Nebude vám vadit, pokud jí to ukážu až po večeři?
Stále je rozrušená, rád bych jí to sdělil šetrně.
Byli jsme k ní až moc šetrní.
Nastal čas, abychom šetrnost projevili taky k cestujícím.
- Není nebezpečná. - Zatím.
Nevíme, co by mohla udělat.
O sebevraždu tady nestojím.
Po zbytek cesty musí být uvězněna ve své kajutě.
Obávám se, že by to přineslo více škody než užitku.
Za poslední dny jsem ji docela dobře poznal.
Řekl bych, že tato halucinace nebo klam je výsledkem něčeho dočasného.
Emoční zhoršení nebo porucha. Lze ji napravit.
Nic násilného v ní není.
- Nevymkne se z rukou. - Ale může.
Tenhle případ je nad vaše kompetence. Patří profesionálnímu psychiatru.
Souhlasím, ale je chybou ji uvěznit.
Takový šok může způsobit nenapravitelné škody.
Potřebuje pomoc, ne trest.
Dobrá. Máte ji na starosti.
- Prozatím. - Děkuji, pane.
- Mohu vám nalít víno? - Ano, můžete.
Také pro doktora Manninga.
Promiňte, už jsem tady.
- Byl jste s kapitánem. - Ano, přišel jsem s ním.
Přestaňte se už bát, a užijte si dnešní večer.
Myslela jsem, že jsem už viděla všechno, ale tohle neznám.
Jsme v obchodní části.
Obchody, kanceláře a podobně.
Nejste přepracovaná, slečno Bridgesová?
- Jen narovnávám, doktore. - Dnes stačilo. Děkuji.
Dobrou noc, doktore. Dobrou noc, paní Bowmanová.
Chci si s vámi promluvit. Neposadíte se?
Byl jsem s kapitánem už dříve.
Tohle přišlo těsně před večeří.
"Ani správce domu ani doktor neznají Johna Bowmana,"
"a jsou přesvědčeni, že se slečna Stantonová nevdala."
To není pravda.
Není to pravda! Není!
- Posaďte se. - Ne!
To není pravda. Není!
Mladá dámo, ovládejte se.
Teď mi řekněte pravdu.
Přijdeme věci na kloub.
Už jsem vám pravdu řekla.
Tak proč radiogram tvrdí opak?
Protože o Johnovi nic nevědí.
Jak je možné, že nevědí o vašem manželství?
- Protože jsem jim to neřekla. - Proč ne? Musela jste mít důvod.
- Měla jsem ho. - Jaký?
To vám nemohu říct! Nemohu!
V den, kdy jsme vypluli, někomu jste mávala.
- Co tím myslíte? - U zábradlí jste někomu mávala.
- Jak to víte? - Kdo to byl?
Nikdo. Byla jsem jen šťastná.
- Byl to váš manžel? - Ovšem že ne.
Byl na lodi. A pořád je. Telefonoval mi.
Myslím, že jsme se dohodli, že byl jen ve vaší fantazii.
Tak to nebylo.
- Lhala jsem vám. - Konečně se někam dostáváme.
- Proč jste mi lhala? - Měla jsem strach.
- Ze mě? - Ze všech.
Bála jsem se, že mě zamkněte v kajutě,
protože mi nikdo nevěří. A to já nechci.
- Musím najít Johna, než se něco stane. - Copak to nechápete?
Když mohl zavolat vám, mohl také snadno zavolat i lodním důstojníkům.
Vy to nechápete. Bojí se mluvit s někým jiným.
Je v hrozném nebezpečí. Oba jsme.
Kdo by mohl mít prospěch z vaší nebo jeho smrti?
Člověk, kterého stěží poznám.
Kdo je to?
Fred, nevlastní bratr mého otce.
Táta ho vždy musel vytahovat z problémů.
Kvůli tomu tátu nesnášel.
Obviňoval ho ze své slabosti.
Běžné chování.
Nakonec ho táta vyplatil,
ale netrvalo dlouho a promrhal všechny své peníze.
Před čtyřmi měsíci se objevil ve Filadelfii.
S otcem měl hroznou hádku.
Když zjistil, že táta přepsal firmu na mě,
začal vyhrožovat.
Řekl, že udělá cokoli, aby získal zpět svůj podíl.
Téměř se poprali.
Potom Fred odešel.
Pak...
Pak o pár dní později,
táta zemřel na infarkt.
- Řekla jste to někomu jinému? - Jen Johnovi.
Nejste sama.
Uděláme všechno, abychom vás ochránili.
Nikdy jste mi nevěřil.
Možná jsem nechtěl uvěřit, že máte manžela.
Ať se stane cokoli, budeme tomu čelit společně.
Teď vás vezmu do kajuty, abyste se pořádně vyspala.
Děkuji vám, Paule.
Už se nebojím.
Haló?
Johne! Ovšemže přijdu. Kde?
Na palubě. V blízkosti záchranných člunů. Na levoboku.
Přijď okamžitě.
A Ruth...
buď opatrná. Nesmí tě nikdo vidět.
Čekej! Hned tam budu!
Miláčku!
Johne, co se děje?
Pojď semhle, ať nás nikdo nevidí.
Nejprve jsme měli nádhernou kajutu, a pak jsme o ni přišli.
Když jsem jim to chtěla vysvětlit, nevěřili mi.
Považují mě za blázna. Když jsi volal a řekl, abych nikomu nevěřila,
dostala jsem strach. Nevěděla jsem...
Někdo jde. Počkej mě večer. Ve dvě.
Johne!
Johne!
Johne!
Ruth. Vy nespíte?
- Mohu vám ukrást pana Logana k tanci? - S radostí.
Promiňte.
- Omluvte mě, prosím. - Zajisté.
Ruth.
Ne! Ne, ne, ne!
- Ne! - Doktore.
Po zbytek cesty bude paní Bowmanová zavřená ve své kajutě.
- Ano, pane. - Nemůžete mě zavřít!
Prosím, to nesmíte!
Za pár minut zaspí.
Johne... ve dvě.
Ve dvě.
Spojovatelko,
tady paní Bowmanová.
Musím vidět doktora Manninga.
Okamžitě!
Chtěla jsem doktora Manninga.
Vzala jsem to za něj. Rychle jste se zotavila.
Kde je doktor? Prosím, zavolejte mi ho.
- Copak jste ho dost neobtěžovala? - Musím s ním mluvit.
Ráno vás při obchůzce navštíví.
- Potřebuji ho teď. - Zalehněte a ten nesmysl si vyhoďte z hlavy.
Prosím! Vy to nechápete.
Zavolejte ho!
Nejste nemocná. Doktor vás nepřijde podržet za ručičku
jen proto, že si něco nalháváte.
Dobrou noc.
To ne!
UBIKACE DŮSTOJNÍKŮ.
TŘETÍ DŮSTOJNÍK BARLOWE.
- Jste vzhůru, Barlowe? - Nemohu spát.
Asi jsem příliš dlouho v posteli.
Co to byl před pár hodinami za rámus?
Zase paní Bowmanová. Dostala sedativum.
- Máte s ní plné ruce práce, co? - To jo.
Teď byla docela divoká.
Vypadá to, že je blázen.
Alespoň si to každý myslí, včetně kapitána.
Nejsem si tím tak jistý. Děje se něco zvláštního.
Chtěl bych tomu přijít na kloub. Něco za tím bude.
Puls máte normální, ale pořád jsou tu ty bolesti.
Stejně si vezměte sedativum. Spánek vám neublíží.
Už je nepotřebuji. Cítím se mnohem lépe.
Nebuďte překvapen, když mě zítra uvidíte na nohou.
- To rád slyším. Dobrou noc. - Dobrou noc.
Doufám, že už nebudete mít další potíže s... jak se jmenuje?
- Paní Bowmanová? - Už nebudou.
Kapitán ji dal zamknout do kajuty.
Anno? Tady Jack.
Jacku! Ne, spí.
Dostala injekci.
Zítřek by nebyl lepší?
Dnes je naše poslední šance. Musí to být dnes.
Ať si myslí, že utekla, ale přesvědč se, jestli opustí kajutu.
Dobrá, Jacku.
Bála jsem se o vás, tak jsem se přišla podívat.
Potřebujete něco?
Něco bych potřebovala.
Chtěla bych se napít vody, ale jsem tak ospalá.
- Mohla byste... - Samozřejmě.
Hned vám ji přinesu.
Haló?
- Právě vyběhla. - Dobrá.
Spojovatelko!
Spojovatelko!
Slečno Quinnová, kde je paní Bowmanová?
Šla jsem se přesvědčit, jestli spí a ona utekla.
Právě jsem se vám snažila dovolat.
- Miláčku. Tak jsem se bála, že nepřijdu. - Pojď semhle.
Musíme jít za kapitánem a ukázat mu, že jsem měla pravdu.
- To ne. No tak. - Ale musíme jít.
Ke kapitánovi se nejde.
- Pak k doktoru Manningovi. Ochrání nás. - Žádnou ochranu nepotřebujeme.
- Jak to? - Všechno běží, jak jsem chtěl.
Udělalas ze sebe dokonalého blázna.
- Všichni si to myslí. - Ne.
Když zmizíš, budou si myslet, že šlo o sebevraždu.
- Ne! - Už nebudeš peníze potřebovat.
- Ne! - Mělas je celý život.
- Teď je na řadě někdo jiný. - Ne!
Jacku!
Jacku!
Muž přes palubu!
Spusťte záchranný člun.
Jak jsem mohla být tak slepá?
Milovala jsem ho. Věřila mu.
Objevil se, když jste zoufale někoho potřebovala.
Chtěla jste mu věřit.
Všechno mi teď připadá jako hrozná noční můra,
jen horší, protože je to skutečnost.
Poslechněte mě.
Musíte na to zapomenout.
Byla to noční můra, ale prozřela jste.
Teď je po všem. Úplně.
Musíte myslet na zítřek.
A na spoustu dní, co přijdou poté.
Máte pravdu, ale...
kdyby to jen všechno zmizlo.
Napijte se. Zahřeje vás.
Přišel jsem se omluvit, paní Bowmanová.
Nemusíte se omlouvat.
Je úplně po všem.
Pokojská se plně doznala.
Když přistaneme, předáme ji úřadům.
Tohle jsme našli v Barlowově kajutě.
Váš pas a oddací list.
Vezmu je, pokud je nepotřebuje.
Jménem mým i jménem celé posádky
vám chci vyjádřit hlubokou lítost.
Jsem velmi rád, že jsem se ve vás zmýlil.
- Děkuji, kapitáne. - Dobrou noc.
Dobrou noc.
Dopijte grog, a pak hned do postele.
Zítra se probudíte do úplně jiného rána.
Paule?
Paule,
doufám, že víte, jak jsem vám za všechno vděčná.
Teď už chápete, co je to hrát si na Boha.
Snad si teď najdete čas i pro ostatní cestující.
Zítra si o tom promluvíme.
Dobrou noc.
Dobrou noc.
Překlad a úprava anglických titulků >il classico< 2019.
Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.