Original subtitles

Tak dej už s tím pokoj!

-Ten by ti to řekI, kdyby mohI! -Nikdy jsi ho nepustiIa ke sIovu!

HoIku na inzerát!

ZaIez!

-Tondo, odepsaIs na ten inzerát? -Ne!

Proč ne?

VIez mně na hrb se ženskejma! Mám dost těch tvejch kráIíků.

ChIastaj jak duhy.

Prosím tě,

nefňukej.

CeIý odpoIedne o tom mIuvíme, furt říkáš, já tomu všemu rozumím,

a zas brečíš. Prosím tě, nebreč!

Když ti říkám, že nejsem na ženský, tak na ně nejsem!

A basta frky!

Tak se napij!

Co s tím šramotíš? Se tu nedá psát.

Přece jí nemůžeš napsat jenom tak Janičko.

Co mi to čteš?

Jak jí mám napsat, když ji neznám?

-Mám jí psát miIá nebo drahá? -To už by byIo Iepší.

ViděIa by, že seš šIušnej čIověk.

Ať se to napíše tak, jak se to píše.

Předem přijměte pozdrav a přání všecko nejIepší.

-Píšu to já nebo ty? -AIe ty, Tondo....

Já se na to vyseru! CeIý to zIeješ!

Já se s tím...

Já vstávám v půI pátý, já na to nemám čas.

Jak můžeš bejt spokojenej, když nejseš ženatej?

To chceš dopadnout jako strejda Franta?

CeIej život do hodpody s rendIíčkem.

Houšková je babička, ŠindeIářová je babička,

i bába Kahovcová, jenom já jsem pořád sama.

-Jako kůI v pIotě. -Od smrti tatínkovy jsem sama.

-AIe mami... -Co jsem ti uděIaIa?

A neskákej mně do řeči!

Švestkáč jsem prodaIa, aby sis mohI koupit VoIhu...

Nepucuj to, to není kastroI!

Na zejtřek mám husu, když vím, že ji rád a ty nic, viď?

-Tak já pojedu. -Pojedeš...

Kam pojedeš?

CeIej tejden děIám, tak si aspoň v neděIi zahraju karty.

Karty!

Já ti zahraju, víš?!

Karty!

To uvidíš!

Chudák hoIka tam na něj čeká.

-V dopise píše... -Aby se ti něco nestaIo!

Těším se, až přijedeš k nám do OuvaI

a já za tebou do ČičeIic, abysme poznaIi náš vzájemnej život.

-Kam se stěhuješ? -Nejedeš ty, pojedu já.

SIušná rodina jsme. A ty se oženíš!

-Nikam nepojedeš! -Pojedu! Večer jsem zpátky.

-Nepojedeš! -Pojedu! -Nepojedeš!

-Radši pojedu sám. -Ty pojedeš? -Přísahám.

AIe kvůIi tobě, na ni kašIu. Abys zase neuděIaIa ostudu.

Dej to sem!

NemysIi si, že zahneš na karty!

Nebo tam na vás vIítnu a uvidíš!

-Nikam nevIítávej. Ten kIíč hodím... -HeIe... A už ať seš venku!

Co je zas ještě?

Když ti tak hezky napsaIa, tak jí to vem.

-Hoď'to někam... -Jen jí to dej!

-Nedávej to tam! -Tak!

JestIi tě najdu u karet, tak uvidíš!

Bez ní se domů nevracej!

-Nazdar. -Ahoj.

-Co je? -Kam jedeš?

-ZapomněI jsi na Iigu? -Těbůh, KouIe.

-Dej to sem! -Na co máš tu kytku?

-Že jedeš za hoIkou? -Za tetou do Broumova.

-A vrátíš se ještě dneska? -V devět jsem tam.

Hej, vy paní tam

Vás odněkud znám

I když jsem dnes v černém

Tak vám srdce dám

Neříkejte, že to nejde

VysIyšte mě, paní

Prej jste krásnej květ

Prej jste chIadnej Ied

Dát vám maIý závoj černej jako svět...

-Co to bude, pivo? -Kafe a...

-Rum? -Dopisní papír.

-Prosím vás, ticho! -Dopisní papír, jestIi nemáte.

Narpa za rohem.

HeIe, ona nemá dopisní papír, nesežene se tu kousek papíru?

JídeIní Iístek, to já nemůžu. To je dopis hoIce.

Nemám.

Ty jsi šofér, nebo je to tvoje?

Šofér, aIe je to moje. Co, to nemůžu...

HeIe, neznáš tady ňákou...

...Pazderkovou z OuvaI?

-Jana se jmenuje. -Pazderková...

HoIky, neznáte nějakou Pazderkovou?

-Z OuvaI. -Ten zná všecky!

-HeIe, prej je vdaná, jo? -Prej je vdaná.

Na tu se vykašIi. Spěcháš někam?

NechtěI by sis pár kiIometrů zaject s náma?

-Proč? -Máme hoIky, ty přibIižovadIo...

Co to je? Jo auto. PřibIižovadIo...

KIidně, aIe s hoIkama ne.

Já jsem se toIikrát spáIiI, mám toho pocaď'.

-KIuky kIidně, aIe... -Tak si vyIiž prdeI. -Cože?

Káva bez rumu. Prosím. TohIe vám nestačí?

To je výborný, jste hodná. StačiI jeden.

A nemáte tužku?

Psací stůI a stroj byste nechtěI?

Na stůI jsem daI bůra.

Co ty tady, Květo?

Téměř nic.

NebIázni, čIověče...

Vraťmi kIíče od garsonky.

Pojeď's náma na chatu, já je nemám u sebe.

Tak mi je dáš v Praze, no.

Počkej...

Žáby!

Tak děvčata, vIastně.

SIečny!

Kde bych tady našeI...

-...Janu Pazderkovou? -Co jí chcete?

Jé...

Já totiž...

JestIi vám to něco řekne, já jsem ňákej Boháček.

-Z ČičeIic. -Moment.

Co bIbne? Kam... Ietí?

Teď'mě v tom necháte.

-Přijde za chviIku, jo? -Seš bIbá.

-A kam šIa? -Pazderková!

Tady dřepíš! Inženýr chce ty testy.

-Neschovávej se! -Já se neschovávám.

-To je Pazderková... -Co tu chcete?

Já jsem v podstatě přijeI za sIečnou sIužebně...

-...Pazderkovou Janou. -Jo tak! Janička má návštěvu!

-Tak, Jiřinko, to doděIáš za ni. -No jo.

Prosím vás, pojď'te ven, já vám musím akorát něco říct.

Mně můžete říct všecko, protože jsem sem přijeI...

Já jsem vám chtěIa říct akorát, že, abyste nemysIeI,

že potřebuju někoho shánět na inzeráty...

Nebo že jsem třeba... ty dopisy psaIa vážně.

-Jo tak... -Vážně, já...

-Fakt jste je nepsaIa vážně? -Ne, vážně ne.

To je dobře, protože když já jsem na ně odepisovaI,

stáIa za mnou máma, mně to diktovaIa.

Já bych to napsaI sám, já jsem i sIohy...

Ano, já to chápu.

Tak nezIobíte se na mě? NezIobte se, prosím vás, na mě.

-Proč bych se zIobiI? -NezIobte se, prosím vás.

-Abyste se nezIobiIa, že já... -To já se nezIobím.

Opravdu ne.

AIe hIavně, aby vy jste...

...si nemysIeI, že...

Promiňte, já...

Tak... nashIedanou.

Jano, počkejte!

Jano!

Já bych vám chtěI vIastně jenom říct,

že to je výborný, že nikoho nepotřebujete,

protože jsem na tom taky tak. AIe potřebovaI bych...

Hergot, tady je bahna!

-Jsem si na to vzaI semišky. -PršeIo.

Kdo je tu předseda? Ženská nebo chIap?

-ChIap. -To se divím.

Máma mě podezírá, že chodím hrát karty,

občas hraju takový fiIky, aIe já jsem říkaI, že jedu sem,

aIe ona mysIeIa, že Ižu, kdybyste mohIa napsat takovej,

-já tady mám koresponď'ák... -AIe já...

...a tady mám psací stroj, počkejte, ono to zaskakuje...

Napsat jako mně, že po našem... TadyhIe...

Že po... po... rozhovoru s vámi, nejIepší bude...

Začněte třeba: Pane Boháček, MiIý pan..., ne miIý ne.

To by vypadaIo, že je ještě naděje.

Po rozhovoru s vámi jsem... Navazuji na váš rozhovor...

Navazuju na rozhovor s vámi, když jste byI v OuvaIech...

-PomaIu. Pane Boháček... -Že jsem...

-Že jsem se rozhodIa... -Pane Boháček...

...přes vaše naIéhání... Co je vám?

-Koukaj hoIky. -Aťkoukaj.

-NezIobte se, já nemůžu. -No co čumíte?

Je jí to trapný.

Si mysIej, že... Kuš!

Že nám bude někdo nařizovat,

že se máme seznamovat přes inzeráty.

My jsme se s hoIkama tak nasmáIy, když jsme ty dopisy psaIy.

Já jsem se moc nenasmáI, protože máma byIa jako ostříž.

A s mámou veIká sranda není.

-Tak tady to máte. -Už to máte, jo?

-No. -Jana Pazderková.

Teďka to má, no. S pozdravem Jana Pazderková.

No aIe vy teda nevypadáte, že byste se museIa vdávat

na inzerát.

-To ne. -Fakt ne? -Fakt ne.

-Vy si mysIíte, že vy jo? -Já bych potřebovaI popostrčit,

-protože já se nechci ženit. -Aha.

Tak já to tam teda hodím, když se vám neIíbím.

-To jsem neřekIa. -Ještě řekněte, že se vám Iíbím!

Neříkám, že se mi Iíbíte, to ne.

Já jsem vám chtěI ještě, když už jsem tady...

Máma, to není z mojí hIavy, že se to jako má...

Já teda, pokud vím, tak se to děIaIo za Rakouska.

-Teďka už s kytkou... -Pane Boháček, prosím vás...

-To si teda vemte, já... -HoIky koukaj!

Vemte si to, netrhejte...

Když se vám to Iíbí, tak si to vemte.

My toho u nás máme spoustu, my to dáváme kráIíkům.

-KráIíkům... -No...

Tak vám děkuju.

-Tak já... -Tak já jdu, no.

Nemusíte chodit. Když nechcete, můžete zůstat.

-Na noc? -Na noc třeba ne, aIe...

Já mám čas do devíti.

-Výborně, tak... -Já jsem si na to uděIaI...

-Že sem jedu, tak že bych mohI... -Tak já přijdu za chviIku.

Počkejte! To tu zůstaňte se mnou!

-Proč bych tu měI zůstat sám... -Je to nutný.

-Na mě čekají sIepice. -No jo, aIe...

-Pane Boháček, přijdu... -Neříkejte mi pane Boháček.

Říkejte mi Antoníne, to je taky bIbý, aIe Tondo.

-Tak jo. -A ještě vám musím říct,

že bych šeI s váma do toho... sIepičince.

-To není nutný. -Proč ne?

-Já bych vám s něčím pomohI. -To byste se mohI zamazat.

Už mám boty špinavý a v tomhIe stejně vypadám jako číšník...

Tondo, z toho si nic neděIejte, protože to jen tak vypadáte.

A ta kytka, a všecky ty věci, co musím říct,

tak ta kytka byIa jedna věc a ta druhá věc je...

-že máma, jak mi ty... -Dopisy...

-Z kapes jak mi to bere... -Ona vám to bere z kapes?

Si usmysIeIa, odvodiIa, že já vás přivezu.

-Jsem si mysIeI... -Jé, to ne.

Kdybyste prostě jako... Ona totiž děIá husu.

-Že byste se mnou jeIa. -KvůIi huse?

Ne, kvůIi mámě!

-To já bych se styděIa... -Ona se stydí taky, už od rána.

-Fakt jo? -To nebyIo k vydržení.

Tak, Tondo, počkejte...

-Počkej, přijdu za chviIku, jo? -Nenechávej mě tu samotnýho...

To je tak bIbý.

HoIky, už jde.

-Tak jakej je? -Co je vám do toho?

HaIó?

HaIó!

Prosím vás!

Prosím vás, kde bych tady mohI najít Janu Pazderkovou?

-Koho? -Pazderkovou!

Jste tam?

-Dobrý den. -Jééé!

Prosím vás, nezIobte se, já vám to utřu.

-Nedívejte se na mě! -Já se nedívám.

Tady máte botu.

Já jsem nechtěI.

-Prosím vás... -Prosím.

-Hoď'te mi ty šaty. -Který? Jo...

-Neotáčejte se! -Ne.

-To jste si kvůIi mně chtěIa vzít? -Dejte to sem!

HoIky! Jděte rychIe pryč!

Co to je za zIozvyk, čumět druhejm do soukromí?

Do čeho?

-Tak promiňte. -Jaký promiňte?

Si kvůIi mně obIíká šaty, tak je to...

...soukromí!

-Co si kvůIi vám obIíkám? -Šaty.

Vypadněte!

Vy sprosťáku, vy huIváte, vypadněte!

-Tak já jdu. -Individum jedno! Vy trotIe!

Já jsem tak zvědavej na vaše inzeráty!

Já vám na ně kašIu!

Já jsem sem přijeI ze soucitu!

Ty vaše škrábaniny mě tak zajímaj!

A tu kytku jsem našeI na hřbitově!

A vzaI jsem ji sem, protože mi vás byIo Iíto!

-Počkejte! -Na fóry nejsem zvykIej!

-Počkejte... -A řekněte jí, že ty šaty...

...sis obIíkIa stejně kvůIi mně!

Co je?

ZbIázniIa jste se?

To jste hodnej, že jste mně zastaviI.

Jsem nezastaviI vám, strašně Ieje, nevidím na krok.

-Právě proto. -Podívejte se...

Já vám to nezasviním, nebojte se.

-Už jste to zasviniIa. -AIe ne, to je...

-Kam jedete? -Teď'nikam, aIe...

Co mě vysIýcháte? Snad můžu jet, kam chci, ne?

-Spíš, kam jedete vy. -Já to nemysIím ve zIým.

-Já jedu do Prahy. -Já do Děčína.

Nemáme spoIečnou cestu, takže... Ani nevím, proč...

-Vemte mě s sebou do Děčína. -To je vám jedno, kam jedete?

-No. -To musíte být pěkný individum.

Proč nemáte rád stopaře?

Stopaře?

Ty mně vůbec nevaděj.

Ženský nesnáším.

Ženský...

A proč?

Co je vám po tom?

No prosím!

Za všecko můžete vy!

Těbůh!

A to nic.

-AIe musíte to dát naIakovat. -To si naIakuju sám.

-A vykIepat. -VykIepu sám.

-No tak! -Ženská pitomá, bIbá.

Všecko kvůIi ní. Chudák máma. To zas bude...

-...boží dopuštění. -Nechcete...

-...třeba pomoct? -Chci! Sedněte si do auta a seď'te!

No!

Ruce jak prase!

Chudák máma, ta bude vyvádět.

-NemohIa bych vám pomoct? -Vy? A jak?

-StaIo se vám něco? -Mně nic, aIe mámě se asi stane.

JeI jsem pro nevěstu, ona se na to narychtovaIa, a nevezu nic.

-UpekIa husu, navařiIa drůbků... -Jé, ty já děsně ráda.

Já bych jí kIiď'ánko mohIa zastoupit na ty drůbky.

TadyhIe bude nádraží, tak já vás vyhodím, jo?

Počkejte, sIečno!

Kdy vám to jede?

To já nevím.

Nevíte... Mě totiž napadIo, jak jste...

Jak jsem... Abyste to sedadIo nezamazaIa...

Jak jste říkaIa, že máte ráda drůbky,

že byste zastoupiIa tu Janu Pazderkovou...

Tak kdybyste chtěIa, tak mě...

Teda kvůIi mámě, kdybyste chtěIa, tak byste mohIa k nám jet.

-Ona peče tu husu a... -To mysIíte vážně?

Místo tý...

To je bIbý, co?

Tak nic, no.

Děkuju za svezení.

-Není zač. -NashIedanou.

SIečno, já bych to opravdu potřebovaI.

Ne, že bych na vás dotíraI, já to neděIám kvůIi sobě.

-Mně na vás nezáIeží, aIe... -Když vám... -To se neurážejte.

Já jsem to děIaI kvůIi mámě, ta už se na to narychtovaIa...

Znáte je, no. A teďka...

-Pojď'te. A už má upečenou... -Když já nevím...

Pardon, promiňte.

-Už má upečenou husu... -Tak sIečno, o co jde?

Snad nehoří.

A radši ne, necháme toho. Jednou Praha.

To já aIe nemám drobný.

-Já taky ne. -Tak to si musíte nějak obstarat.

-Nezdržuj! -Co si mám obstarávat?

A nikomu netykej! Nikam nejedu, vemte si to.

Co je?

Tak já s váma pojedu.

To mysIíte vážně?

Co by ne?

Pěkně vypadáte...

Jo.

-Vám ujeI vIak, co? -Co by mi ujížděI?

-Já s váma jet nemusím. -Ne, musíte, musíte.

To musíte.

-AIe nemysIete si, že... -Co?

-Sedněte si. -Co si nemám mysIet?

Já vás musím zasvětit, abyste u nás něco neshodiIa.

Jak jsem měI dneska jet za tou... sIečnou...

Já jsem, víte...

Já jsem jeI na inzerát, no.

BIbý, co?

Já bych taky nikdy nejeI, aIe mě k tomu donutiIa máma.

Tak, Květuško, tykáme si, jo?

Tonouši!

Už jsem tady.

-Se vším všudy. -Dobrý večer.

-Pojď'te dáI. -Prosím tě, pojď'.

Tak co? Jaká je, co mysIíš?

Dobrá, taková dIouhá, prima.

-Co tam tak dIouho děIá? -Jak byIa mokrá, tak se chce,

stydí se, přičísnout, aby se ti IíbiIa.

AIe netahej z ní žádný rozumy, ona se tě strašně stydí.

Jano!

-Jani! -Ona nesIyší?

SIyšeIa doceIa dobře před chvíIí.

To je asi vychovaný děvče. Nikam se necpe.

DáIe!

-Dobrý večer. -Dobrý večer.

-Já jsem Jana Pazderková. -No...

-Já jsem se trošku převIíkaIa. -To jste nemuseIa.

-Já jsem Boháčková. Tondova máma. -To přece ví.

Posaď'te se. Jistě jste po cestě vyhIádIa.

-AIe ne... -Dejte si, to je jen závdavek.

-Zejtra máme husu. -Já si vemu taky, jo?

-Tondo! -Co je?

-Není voda. Běž pro ni. -Ráno jsi mě donutiIa

-nanosit pInej kamnovec. -Určitě není na dvoře zhasnuto.

Dyťmám u dveří automat, že to vypíná samo.

-Tak jsi nezaparkovaI VoIhu. -ZaparkovaI jsem nebo ne?

-No. -ZaparkovaI.

Teď'jsem si vzpomněIa. KráIíci nemaj co pít. Utíkej!

KráIíci jsou u nás vždycky napitý jak houba. Pojď'jim dát.

Co by tam Janička děIaIa? Po cestě je unavená...

-Chce vidět kráIíky... -Utíkej!

-My si zatím popovídáme. -Že jsem já unavenej, to je...

...každýmu fuk.

-No, tak dejte si. -Děkuju.

A co maminka? NeměIa starost takhIe na večír?

Ne.

Ona, když o všem ví, tak nemá starost.

Copak vIastně děIá vaše maminka?

-Nic zvIáštního, tak jako já. -Taky zootechnička?

-Hm. -Aha.

A tatínek?

-Můj? -No.

On je hajnej.

Hajnej?

Hajnej...

Tak si představte.

TohIe byI můj manžeI.

A ceIej život chtěI bejt hajnej.

To je krásný povoIání.

Tak to máte pravdu. To můj dědeček taky říkaI.

No jo...

AIe teď'si vzpomínám.

Vy jste psaIa, v dopise, že tatínek je traktorista, ne?

ByI hajnej a potom traktorista.

Protože mu to nedaIo, museI furt chodit do Iesa.

Takže, on byI hajnej rád.

-Že jo? -V autě o něm povídaIa.

Váš tatínek by si s naším moc rozuměIi.

Škoda, že se ten můj nedočkaI.

To už to máš hotový?

Nejde pumpa, mami.

-Co, nejde? -No nejde.

-Ještě před hodinou šIa. -Tak je rozbitá.

Takovejch peněz!

-Jedeme, pojď! -Co jdeme?

Tak tohIe teda ne!

Před chviIkou byIa v pořádku.

Jo.

-Jsem ti říkaI, že to neběží... -Neběží. To vidím taky.

-Teď'se jdu podívat na rozvod. -Nešahej na to! Dá ti to ránu.

Já se na to podívám ráno odborně, až bude světIo.

-Teďka to dá někomu ránu... -PodívaI ses na pojistky?

Nikdo ještě nedostaI ránu od pojistek.

-Nešahej na to! -Koukni se ještě jednou.

Tady jsou pojistky, v pořádku. Nešahat.

-Proč ne? -Jsem to zkoušeI.

Ty jsi aIe IempI, Tondo! Teď'hybaj dát kráIíkům vodu!

A z týhIetý dívky si vezmi příkIad, jak je šikovná.

Ahoj.

Ahoj, Jani.

Co je?

Tak něco řekni.

To už si šiješ výbavu, jo?

Co je?

-NebIázni! -Jano!

-BouchIa jsem tě? -Ty ses praštiIa?

Víš co?

-ObIíkni se a jeď'za ním. -Jste tak bIbý, všichni.

Nech mě bejt, já nikam nejedu.

Už je pozdě. Zejtra je neděIe, jděte si Iehnout.

Dejte si dobrou noc...

A ty, Tondo, do šamrdIíku.

Tady mi náš táta daI první pusu.

Chudák, kdyby se tak byI dočkaI.

-MěI jen práci a nás... -Mami, prosím tě...

Kdyby tak věděI, že váš tatínek je hajnej.

To nám řekneš ráno u snídaně.

BIbý, co?

-Já uteču. -Prosím tě, neutíkej.

-Proč to děIáš, když je tak hodná? -No právě, čekaIa nevěstu,

nevezu nic, tak...

To praskne.

Nepraskne. To já řeknu sám, za dva, za tři dni.

Co je?

NechtěIa byste deku?

-Ne. -Dyťtu má tři duchny!

-MysIíš, že každej potřebuje... -AIe... Tak dobrou noc, Tondo,

-a pohni sebou. -Dobrou noc.

-Vidíš, taky dovede bejt protivná. -AIe jdi!

SIib mi, že neutečeš.

Tak teda ne, no aIe... je to pěknej trapas.

Děkuju.

-Prosím. -HeIe,

jak ty se vůbec jmenuješ?

Lesecká.

-To je jméno, jo? -No jo. -Jako z románu.

-Jako Boháček. -Já se jmenuju obyčejnějc.

-Tonda. -Květa Lesecká.

-Dobrou noc. -Dobrou noc.

Kdyby to tak viděI tatínek!

Takový chytrý a bystrý děvče.

Já mysIeIa, kdovíjaká chuIigánka...

...a ona je to taková sIušná rodina.

-ChuIigánka... -MěIa džeksny!

-Džeksny, džínsy! -Tak džínsy, no.

AIe sIib mi, že se jí budeš držet.

No týhIe se už nepustím.

Kam jdeš?

Nikam.

-Ty chceš utýct, viď? -Ne. Si jdu Iehnout.

Kam jdeš?

Kam jdeš? Proč chceš utýct?

-Já neutíkám. -Jo ne! Všecky jste stejný!

-Co je? -No já musím.

Co musíš?

Nic nemusíš.

Máte záchod?

TámhIe, aIe není tam...

...to...

HeIe! Je tam shniIej trámek a jsou v něm hřebíky.

Tak bacha!

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Ahoj.

Tondo! Co tě to napadIo? Na to máš dost času po svatbě!

-Cože? -Po svatbě. A ukIiď'si sako!

Hergot!

Jak se z toho Ieze? Tondo!

KrucináI!

Tfuj!

Teď'toho mám dost!

Kristepane, Janičko, to jste vy? Já mysIeIa, že Tonda.

NezIobte se. Odpusťte, že jsem jen takhIe.

Ssss!

Co to ta...

SchovaI jsem se před mámou.

No...

Už asi spí.

-No a? -ChtěI jsem ti říct, že...

...jsme to přehnaIi. Máma si snad mysIí, že se budem zejtra brát.

-Přesně o tom jsem mIuviIa. -MIuviIa! AIe tys to zaviniIa.

-Jak... -Buď'jsi moc kecaIa,

nebo se jí moc Iíbíš.

A co budeš děIat, když odjedu?

Když odjedeš, tak...

Já jsem si právě mysIeI, že...

Tak co, no tak to během dvou, třech dnů zahraju do ztracena...

Já ti ukážu pravej důvod, proč mě máma nutí do ženění.

Pojď! To si vem s sebou.

-Vidíš? -Co?

-SIivovice. -No a?

Táta se uchIastaI.

Maminka říká tatínek, tatínek...

Tatínek. Ten sem ráno zaIezI a vypotáceI se večír...

-To stačí. -...rovnou do posteIe.

Počkej na mě.

Škoda.

Ta píše.

Jé, tfuj!

AIe proč ty se máš kvůIi tomu ženit?

Abych nedopadI jako táta.

Máma tvrdí, že ten švestkáč prodaIa kvůIi mýmu autu, aIe houby.

Abych se neuchIastaI. Nech to, máma to má poznačený.

Co je ten švestkáč?

Švestková zahrada, sad.

Na sIivovici.

Pojď'.

-Kam? -No ven.

-A proč? -Tam je máma.

Já si s tebou chci povídat.

Tak to jo.

-Pššš! -Jsi říkaI ticho.

Jsem se bouchnuI.

-Tím já nevyIezu. -Tiše!

Nesměj se.

TohIe je takzvané zrcadIo vypoukIé,

jak nám říkaI učiteI fyziky.

Jako kIuci jsme děIaIi takovou soutěž...

Kdo do toho uděIá nejbIbější ksicht.

Ono to tak protahuje. Já to vždycky pochopiteIně vyhráI.

Potom jsem, když jsem byI starší, zjistiI,

že to není kvůIi tomu zrcadIu.

I ty vtipáIku!

-Máte tady náměstí, jak vidím. -Míru.

To byI tady takovej předseda národního výboru,

on byI trošičku...

A že tu musí bejt náměstí, protože všude je náměstí,

tak chtěI Míru, aby se zavděčiI.

Tady nebyI pIac, kde ho uděIat,

tak že ho uděIaj u Dvořáčka ve stodoIe...

To zas byI kuIak, tak to nechtěIi děIat v tý stodoIe...

Kecáš.

Tak kecám, no.

Cejtíš, jak se tady krásně dejchá?

NormáI.

No, je tu Iepší vzduch.

Já už jsem si zvykI.

Vzduch vem čert, aIe já jsem na vesnici proto a rád,

že tady má čIověk svůj kIid.

Vypadni!

Vodvárka se pere!

Syčáku jeden!

Pepo!

Ty podIoune jeden!

Kde je sIádek

Tam je mIádek...

Nazdar, máte tu ňák veseIo, Vodvárka se venku servaI.

-RukuIíbám, sIečno. -Žádný rukuIíbám, tři piva, jo?

-Ty se budeš ženit? -Já už jsem dávno ženatej.

-Ví o tom máma? -Ne, aIe až se to dozví...

Bude překvapená. Ty jí děIáš radost.

Ty zas děIáš radost mně. Tři píva, jo?

Sundej si kabát.

Kde se pivo vaří

Tam se dobře daří

Co se po něm díváš?

NejoškIivější chIap z hospody a na ten měch každou utáhne.

Já si to ukIidím sám. Pojď'.

Tak.

-Ty máš krásnej půIIitr! -Že jo?

-Líbí, jo? -Odkaď'ho máš?

To tady prodávaj v konzumu. AIe musíš k tomu koupit dva biče.

-Aha. Jenže je tom napsaný Tonda. -Oni tam maj podIe kaIendáře jména,

každej si vybere to svoje, viď?

-Tak co? -Co? VáIíš se dámě po kabátě...

-Pardon. Nepůjdeš si zatancovat? -To teda nepůjdu.

-Se sIečnou. -Ona ví, že netancuju.

-Já bych šeI na tvým místě. -Tak běž, kIidně.

-Jenže mám heksnšus. -Tak tancuj s heksnšusem.

To by neměIo ten sexappeaI.

-SIečno, já zařídím sóIo. -Pro mě.

-Hudba! Pro sIečnu sóIo. -O tom se vůbec nebudeme bavit...

-Ty jsi nechodiI do tanečních? -Cože?

-Tys nechodiI do tanečních? -Máma mě honiIa do Děčína,

jenže hoIky z Děčína chtěj kIuky z Prahy,

hoIky z Prahy kIuky z Ameriky,

jedině hoIky z Ameriky by možná chtěIy kIuka z ČičeIic,

aIe nevěděj, kde to je.

Takže já jsem chodiI jinam a tam jsem se naučiI jiný věci...

-Že umím ferbIa, viď? -Ty si musíš zatancovat, viď'te?

Ano.

-Na pIac. -Au! Dyťmi vyrazíš zub.

Hudba!

-SóIo máš, no! -Pojď'.

Moc vám to sIuší.

Se k sobě hodíte.

-Máte to tu hezký. -Líbí se ti tady? -Jo.

Tak se sem nastěhuj. Tady je prázdnejch baráků...

Můžeš tu pěstovat kráIíky.

Je to stejně divný. Před týdnem jsme se neznaIi a teď'...

Tak se známe, no.

-Děkujem. -Prosím.

-HeIe, panstvo, ňákej báI. -Já bych to rozbaIiI, ne?

Má úcta, šéfe.

...seděIa

Do tiché vody hIeděIa

-DovoIíš, mIádenče? -KIidně, tancovat, jo?

-JestIi chceš. -Smím prosit?

-To vás přijeI autobus? -HeIe, to štěstí, ta baIetka,

to je jako tvoje, jo?

-Jaká baIetka? -Ty s ní jako cestuješ?

-PřijeIi jsme teďka spoIu. -Z Prahy?

Ne, já jsem odsaď'. PřijeIi jsme z OuvaI.

Je to na tobě znát.

Počkej...

Já to takhIe nenosím, víš?

Víte, sIečno, že se mi doceIa Iíbíte?

NechtěI byste si u toho vyznání vyndat sirku z pusy?

TámhIe docent, to je váš chIapec?

To není docent, to je můj kamarád.

My jsme si to hned mysIeIi.

Co byste řekIa, kdybysme si trochu zašpásovaIi?

-A kde? -Třeba pod širákem.

To je sIabší.

Pojď'pryč!

Odsaď', jo?

-Co je? -Aha, no jo...

Dobrý den.

-Co do mě strkáš? -StrkaI jsem?

-Pojď'. -Tak promiň.

SIečno!

JestIi tu s náma nezůstanete, přijdete o mnohý radovánky.

Matko, koIik ti pIatí za to cestování?

-Tak co, doktore? -Co je?

-Jste normáIní voIové. -Tak pozor!

Abysme si to neřekIi jinde.

Prosím tě, že se na ně nevykašIeš.

Jsem ti něco vzaI.

Co?

Se ti IíbiI, tak...

Na.

No na!

-Nechceš? -Ne.

Tak ho rozbiju.

Jo? Mám?

-To já si nemůžu vzít. -Jen si ho vem.

Já ho fakt rozbiju.

Pěknej, viď? Ukaž.

Počkej...

ZabaIím.

Moc to neumím.

ApoIIo?

Děkuju.

Co jsem?

Z Prahy, seš úpIně jiná.

Přednost.

To zebe!

Jau!

-Jau, jau... -PůIIitr!

PůIIitr!

Jo...

Rozumí eIektrice.

Víš, že jsem si původně mysIeIa, že seš huIvát?

Ty děIáš takovej dojem. Takovej...

...na první pohIed.

Já bysem potřebovaI takhIe nos.

Nech toho!

ChodiI jsi někdy s někým?

No jasně.

Na vojně.

No, a jaký to byIo?

Tři měsíce jsem s ní chodiI.

No a?

Pak se vdaIa. VzaIa si kamaráda.

Mýho.

Hm.

To je bIbý, viď?

Pro něj ne, no.

No jo,

to já jsem taky... takhIe s jedním...

...kIukem... chodiIa.

Seš vdaná, jo?

-To tak vypadám? -Tak seš? -No nejsem.

To je dobře.

Proč?

To... ...je vždycky Iepší, ne?

Ty seš někdy aIe doceIa miIej.

Buran vesnickej, viď?

Jdi ty...

Už?

Jo?

Jo.

Tak dobrou noc.

Dobrou noc.

-Tak spi. -No dyť spím.

Tak ahoj.

KIidně spi, já půjdu hned, jen co máma pořádně usne.

-Co se směješ? -Že bys dostaI.

Kam se koukáš?

Na ten půIIitr.

Ten jsem náhodou maIovaI sám.

Skoro půI roku.

V tý posteIi vypadáš ňáká mrňavá.

Tak spi kIidně, já už půjdu.

Ajko, pojď'.

No, no, no...

Na, puťá, puťá, puťá...

-Vstávej! -Koho?

-Osum. -KoIik? Co je?

-Hodin! -Čeho?

-Dyťje neděIe... -Kde máte něco na mytí?

Ježíš, to je zima! Lavor je v síni.

V síni... na židIičce.

DěIej!

Tondo!

-Tondo! -Co je?

ByIa jsem tady už v pět. Vím všechno.

-Co? -S tím pitím, tam doIe.

Že jste upiIi. To už je tak hoIt dneska svět.

Táta na mě nesměI do svatby ani sáhnout. Vstávej!

ObIíkni se pořádně! Je neděIe. Ty boty si vypucuj!

Musím se o všecko starat?

Děti! Snídanička!

Drůbky!

No pojď'te, pojď'te!

Dobrý den.

Dobrý den!

Já jsem... Jana Pazderková.

-Já... -Kdo že jste?

Jana Pazderková. Já...

My jsme... včera... se s vaším synem...

Snad vám to říkaI. V OuvaIech...

-Je doma váš syn? -Co by nebyI doma?

-Co chcete našemu Tonovi? -Já...

...jsem přijeIa na ten inzerát.

Tady...

Moment...

Já jsem taky při té příIežitosti přinesIa tady tuhIe kachnu.

Dejte to sem.

Sundejte si kabát!

-Sedněte si. -Vy se na mě zIobíte, ne?

Na vás?

-Na vás se vůbec nezIobím. -Tak já...

-ZavoIám hned syna! -Děkuju.

Ahoj.

Nazdar.

Tak já jsem přijeIa.

To vidím.

To je... to je...

To je Květa.

-Květa Lesecká. Dobrý den. -Pazderková.

-Co se tváříš... Pazderková. -Ona se netváří.

-Já jsem Tondova sestřenice. -Sestřenice z Prahy.

Aha.

Co chceš?

Jo, byIa tady máma?

-No. -Jak to, že tě ani neposadiIa?

To ti nedaIa nic k jídIu? Počkej, já ti tady dám.

-Sedněte si. -Já přiIožím.

Au.

Odkud jste?

Přímo od Děčína.

Prosím vás, neznáte náhodou v Praze Vojtíškovy?

To ne.

-Jak může znát v Praze Vojtíškovy? -Jen se ptám.

-Víš, koIik má Praha číseI? -To je věc náhody.

To není jako ten náš bIbákov.

-Máte hezký šaty. -Jo? To teďka hodně v Děčíně...

...frčí.

Když si povídáte o šatech, tak... Mami!

Já bych došeI pro mámu. Já pro ni dojdu.

-Bav Janičku. -Co bych ji baviI?

PovídaIy jste si o šatech...

No?

Já... jsem přijeIa, protože jsem ti chtěIa říct, že...

KvůIi těm dopisům, víš? Že jsem je psaIa vážně a...

...že jsem včera kecaIa, no.

A ještě, že jsi měI v podstatě pravdu,

protože jsem si ty šaty fakt daIa šít kvůIi tobě.

Seš rád? Jo?

To víš, já šatům moc nerozumím.

Spíš máma by to... Mami!

-StaIo se tady něco? -...ohodnotiIa. Ne. Mami!

-Já mysIeIa, že... -AIe mohIo by se stát.

Mami, hergot, kde jste?

Mami, ona za nic nemůže, já ji navedI.

-NenavedI. -Tak navedI nebo ne?

-NavedI. -Nechte toho teď'.

-Odteďka jsem vaše sestřenice, jo? -Moje sestřenice!

Tak...

Sedněte si, děvčata, tak...

-Tonda vám nandá drůbky. -Já jdu dát fridex do auta...

Máš tady návštěvu! PřijeIy ti děvčata, tak se tuž!

Ona vás nekousne, kIidně si ji můžete pohIadit.

-Já jsem chtěIa... -Nic, nic, nic.

-Mně jede autobus, aIe. -Ten vám odjeI před půI hodinou.

Tak nandavej ten fridex, totiž drůbky!

-AIe, teto... -Co teto to...

No jo... Květuško... Tak dobrou chuť.

Můžeš to nandat sama.

Dobrou chuť. Tak.

Prase! Jdeš, Tondo!

Nechce ta husa taky?

To ne.

Teď'se pěkně najíme, pak s váma Tonda půjde k Labi,

tam vám natrhá vřes...

Potom je husa k obědu. Na každýho se dostane.

Jdi ty!

ChIape...

Vy si mysIíte, že nic nevidím?

Já vidím.

Já vím, kdo jste.

-Já to vím. -AIe, tak toho necháme.

-Kam jdeš? -Já jedu.

-Tonda vám to vysvětIí. -Co bych vysvětIovaI?

Tak to vysvětIi, nebo... Janičko!

-Já nejsem Janička, já jsem Květa. -PIeteš si fridex s husou,

Květu s Janičkou... Tak je to všecko v pytIi.

Tondo!

Tondo, nebIázni!

Toníčku!

Tondo, máš to jistý! Nemáš se čeho bát!

-Prosím tě, uhni, nebo tě... -Ty děvkaři! Kurevníku jeden!

Máš je tady obě! Tonoušku!

OdjeI.

Děvčata, odjeI. Co budeme děIat?

Já jedu.

Co tady mám děIat, paní Boháčková, když tohIe není sestřenice...

A kdo říkaI sestřenice? Samozřejmě, že to není sestřenice.

Já jedu, paní Boháčková.

Tak se, Květuško, hned neurážejte. Tondu znáte. On už jinej nebude.

A vy Janičko taky.

PohádaIi jste se, tak se nedivte, že si přivezI jinou.

Já mu nemůžu bránit, je to chIap, ne?

Nemusíte bejt obě uražený.

Já nejsem uražená.

Tondovi na mně nezáIeží a mně na něm taky ne.

A když už jsme u toho, tak...

-...Tonda to děIaI kvůIi vám. -Co?

-No všecko. -KvůIi mně?

Řekne vám to sám, až přijde domů.

Já jdu.

Kam bys chodiIa? Ty tady seď'a čekej na něj.

-Protože za to můžeš ty. -Co?

-Já přece za nic nemůžu. -Já se s váma rozIoučím...

AIe běžte! Jen si běžte. Tonda na vás taky není zvědavej.

To nikdo neví.

Každej jsme zvědavej na to svoje.

NashIedanou a mějte se hezky.

HaIó!

-Dobrý den! -PokIona co nejhIubší.

Dobrý den. Zajisté budete znáti Petra Stárka.

-Zajisté. -Ano.

-Tak co, je tady? -Proč? -Tady není.

Tak kde je?

On odjeI za nějakou dívkou do Prahy.

-Tak díky. -Prosím.

-A vy s ním něco máte? -Vypadá to na to snad?

S mužskejma je kříž.

Co ten můj se mě natrápiI, to nemáte ponětí.

Tonda je ceIej po něm.

To víte, mužský, zIobí, rozzIobí se, aIe pak...

Najednou se objeví, nebude vědět, kam s očima,

ceIej na měkko...

Určitě vám něco přiveze. Ten můj mně taky vozívaI.

Prosím vás, je tam Petr?

Jo. A kdy přijeI?

Ke mně!

Už někdo zvoní, to bude... Jo. Ano. No, řeknu. Děkuju.

NashIedanou.

Ahoj.

Nazdar.

Pojď'dáI.

Už jsem tady počtvrtý. Nikdo nebyI doma,

tak jsem zatím doIe... něco koupiI.

Tady řízky...

Asi nebudou dobrý, jsou to takový chudáci.

SaIát... to bude asi taky kyseIý. To není jako domácí.

TadyhIe takový... bIbiny.

Já totiž... Nechceš?

Já totiž...

Včera, jak jsem...

...ujeI, tak já jsem ti chtěI něco říct a...

Ono se tam všecko tak zapIetIo, tak jsem to neřekI,

tak jsem se rozhodI, že přijedu, a že ti to tady řeknu.

Já na to mIuvení nejsem.

Prostě se mi zdá, že seš jako jiná, ne jiná,

aIe taková...

Tak jsem si mysIeI, že...

kdybys chtěIa, tak by ses mohIa sebrat a jet tam k nám a...

...tam bejt a... buď'furt nebo zase sem přijet...

A heIe!

Jsem tady dobře?

To já bych nerad rušiI.

No já zas půjdu.

HeIe, tak než odejdeš, nezapomeň mi vrátit kIíče.

To jsou náhody, co?

My se trošku známe, my jsme se včera viděIi, víš.

Vždyť se nic nestaIo.

Vy si to tady vyříkáte, já půjdu ven a zase se vrátím.

-Co ten kIuk bIbne? -Co by bIbnuI, to je dobrej kIuk.

Jo. Ty sis s ním něco...

Ne. AIe už s tebou nebudu chodit.

Co bIbneš, prosím tě?

ByIa jsem za tebou na chatě a kIuci mi říkaIi,

žes jeI za nějakou ženskou do Prahy. Tak je to jasný, ne?

-Víš, za kterou jsem jeI? -Mě to vůbec nezajímá.

Ňáká Květa Lesecká. Neznáš ji náhodou?

Jsem tě hIedaI po ceIý Praze.

Ju! Počkej!

-Pozor! -Počkej...

Co je? StaIo se něco? Co se staIo?

-To se tě netýká. -Jak to, že ne?

Jak to, že se mě to netýká?

Tys mu něco říkaIa?

Ona ti nic neříkaIa?

Tak si z toho nic neděIej, tak se pojď'napít.

-Tys mu o mně něco říkaIa? -My si říkáme všecko.

Tak heIe,

dej tu ruku doIů,

nemá to cenu, je to jasný, tak se nezesměšňuj.

Já jsem tě vážně hIedaI.

No, a našeI.

-Květo... -Teď'už je to jedno.

Květo, pojď'sem.

Co?

-Tondo, řekni mu, že jsme spoIu... -Co?

...nic neměIi.

Co... no nic...

NezIob se na mě, já jsem...

Já se nezIobím.

Co bych se zIobiI, co...

No jo, no...

No jo, no nic, no...

Tak já půjdu, ne?

Vem to, to je jeho.

Tondo!

-Na! -Co já bych s tím děIaI?

Stejně nemůžu doma pít.

-NezIob se na mě. -Co já, hIavně, ať se nezIobí on.

Za všecko můžu já, ona za nic.

Sbohem.

Počkej!

Teď'mi aIe řekni, jak to vIastně byIo.

Radši se mě na to neptej.

Já jsem tě vážně hIedaI.

To je dobře.

To je náš Toníček na nočníčku.

Hrozně brzy se naučiI sedět.

A tadyhIe Tonoušek ministruje...

TadyhIe je na senoseči. To pomáhá.

TohIe ani nevím, co je...

Tady je náš dědeček v rakvi.

Dej mu pánbůh věčnou sIávu.

Jo! TadyhIe je Tonda pionýr.

To mu sIušeIo, že jo? AIe to je Iet!

TohIe, to jsem já.

No, tadyhIe jsou ty fotografie z vojny.

To už Tonda vypadaI jako dneska.

-VyrostI, zesíIiI... -ZmužněI...

A tady jsem si, Janičko, mysIeIa, že bude místo pro svatební fotky.

-Tak na zdraví. -Na zdraví, paní Boháčková.

-Tak to otoč a jedem! -Běžte napřed, já za váma přijdu.

Tak chceš hrát nebo nechceš?

-Chci, to dobře víš! -Ty máš hoIku, viď?

Víš,že na hoIky kašIu, tak to sem nepIeť.

-Tak přijď', my čekáme. -Nekecej, máš hoIku.

Tondo! Tondo, určitě!

-Už přijeI. No jo! -No, už přijeI.

KIid, Janičko, ženská zástěra musí umět všecko schovat.

-Do parádního pokoje! -Do parádního.

Tondo...

Tondo, nebuď'smutnej. Všechno je v pořádku.

HIavně jí nic nevysvětIuj. Čeká v tatínkovým pokoji.

-Kdo zas? -No ona, Tondo.

-Jo tak. -Ty chIape jeden!

Ty chIape!

No ne, ty chIape!

CeIej tatínek.

CeIej tatínek! Na.

-Tondo, ty jsi zase piI? -Co? Jedu autem.

Tak běž, běž...

Utíkej! Já to tu obstarám.

-Na auto nesahej, koIikrát... -Tak běž, běž.

Tak já ti teda všecko odpouštím.

Já vím všechno.

-Jo? -Hm.

Dyťmy dva...

...jsme se vIastně neseznámiIi na inzerát.

Já jsem se ti včera tak styděIa před hoIkama...

Kde jsi vIastně byI ceIej den?

Já jsem byI...

...za tou žábou v Praze.

Tady to nechaI...

Janičko, co jsem říkaIa? CeIej Tonda, náš.

Prosím tě...

Prosím...

Prosím tě, nebreč.

Proč brečíš, prosím tě?

Máma brečí ceIej život, teď'ještě ty budeš brečet...

Já vám dám tu kachnu studenou, aby to byIo rychIe, ne?

Nebreč!

To jsem si teda o tobě nemysIeIa, víš,

-že seš takovej... -Děvkař.

Děvkař...

Já...

Já jedu.

AIe nejezdi.

Kam bys jezdiIa?

-Maminka... máma by... -Maminka...

-Ta tě má ráda. -Pořád maminka...

Opravdu, tu by to hrozně mrzeIo, kdybys...

...jeIa pryč.

-To si pochutnáte! -Nech to v kuchyni!

Co bIázníš? Takovej den budeme jíst v kuchyni!

Mami, prosím tě.

Nebreč!

Já ti to všecko vysvětIím.

Nic mně nevysvětIuj, mně je to jasný.

Nic ti není jasný, protože jinak bys nemohIa takhIe vyvádět.

Prosím tě, dyťjsi...

...sám říkaI, že jsi za ní byI v Praze.

No byI, no.

AIe ona mi uděIaIa právě takovouhIe scénu a...

Vážně, já jsem úpIně nevinnej.

-Prosím tě, aspoň neIži. -A nic s ní nemám.

Ty a nevinnej, jo? Ty musíš mít hoIek...

MysIíš?

Tak se přiznej.

K čemu bych se přiznávaI?

Kdyby se ňáká ženská přibIížiIa k baráku,

tak ji máma chňapIa a už jsem 10 Iet ženatej.

Děti! Jak dIouho mám ještě čekat?

Tak nebreč a nejezdi nikam.

Máš kapesník?

Ne.

No vidíš, ani kapesník nemáš.

Děkuju.

-Tak tady zůstaneš, jo? -Já nevím.

Tak aspoň kvůIi mámě.

KvůIi mámě?

Přece nemůžu říkat kvůIi mně, dyť...

Mami!

Hergot, co je s tím jídIem?

Cvik ve třech, ti říkám, je otrava.

Dyťje to vůI.

...A hospod jak máku

A hoIek jak much

A sIunce tam páIí...

Když se napijem sIivovice, tak to tráví.

-Tak. -Děkuju.

...A ženy jsou stáIý

A Iidi se maj...

Hřeje.

Tondo, jez, já ještě mám.

Já vím.

Ta je, co?

...Kde žiju tak rád

www.titulky.com