Original subtitles

ZAPOMENUTÝ PISTOLNÍK

- Nebylo třeba ho zabíjet. - Trefil jsem ho do nohy.

Takže si hraje, Pepito?

Parchanti!

Jdi říct svýmu šéfovi, ať na mě přestane posílat vrahy,

nestojí mu to za to. Doufám, že se už neuvidíme.

Jinak... Vystřelím ti mozek z hlavy, Migueli!

A teď koukej nasedat!

- Kdo jste? - Potřebuju vodu.

Vodu. Prosím.

- Máte hlad? - Ano, nic jsem nejedl, co jsem odjel z Oxacy.

Líbilo by se mi žít tu.

Nějací banditi mě napadli, a...

Můj kůň je moc unavený.

- Jel jsem do... - Nezajímá mě to!

Klid, cizinče, to je jenom moje kráva. Má hlad.

Moje matka.

Jak se jmenuješ?

Rafael.

Ukaž mi zápěstí.

Tohle si dej do pusy a pořádně skousni.

- Jak dlouho už tu žiješ? - Dvanáct let.

Nežils i někde jinde?

Moje matka a já jsme se toulali z místa na místo. Lepší?

- Díky, Sebastiane. - Odkud znáš moje jméno?

Víš... Znal jsem jednoho muže, co vypadal jako ty. Jmenoval se Sebastian.

Jestli chceš, řeknu ti to zítra.

Můžeš spát tady. Já budu nahoře. Dobrou noc.

Rafaeli!

Rafaeli!

Rafaeli!

Tequilu.

- Vstávej, je čas jít domů! - Proč?

- Musíš vypadnout! - Chtěl jsem jenom další pití...

Věř mi, že máš štěstí, že tě musím přivést zpátky živýho.

Zas se vidíme, amigo.

Tak proč mi nevystřelíš mozek z hlavy, jak jsi sliboval?

Odveďte ho!

Pusťte ho!

A teď zmizte!

Zabij ho, Sebastiane, nebo on zabije tebe! Copak to nechápeš?

Vypadni.

- Tak, a kde je můj kůň? - Udělal jsem dobrej obchod.

Můj byl vyčerpanej. Nechtěl jsem to všechno komplikovat.

Nechci ti dělat problémy.

Ještě jsi mi neřek ten příběh.

Jdeme.

Co se děje?

Nic.

Vůbec nic.

Dej si na to tohle.

To je hadí mast. Moje matka ji dělala.

Nebyla to tvoje matka.

Tvoje pravá matka žije v Oxace.

Žije s mužem, který zabil tvého otce.

Tvůj otec bojoval ve válce.

V roce 66 se vrátil na haciendu.

Seňor přijíždí! Řekněte to seňoře!

Šéf se vrací! Entonio! Migueli!

Juanito! Řekni to seňoře!

Dobré ráno, seňora.

Zrovna jsem ho viděl. Vrací se na ranč Oxaca.

No, tohle je náš šťastný den.

Mému muži na uvítanou uspořádáme slavnost!

Tak, teď tu druhou ruku.

Váš otec už jen těžko pozná své děti.

Isabella je už pěkná slečna, a ty jsi taky vyrostl, Sebastiane!

Rafael říká, že máš zlou moc.

Tvůj otec na tebe bude hrdý!

Mí andílkové!

Rafaeli, pojď sem!

Zůstaň tu a nehýbej se!

Sebastiane. Na tohle jsem dlouho čekal.

Isabello!

Ani se mi nesnilo, že moje dcera je tak krásná.

Mario.

- Juane. vítej doma. - Anno.

O téhle chvíli jsem často snil.

Ať žije Mexiko!

Připijme si! Ať žije Mexiko!

- Tví lidé se baví. - Bojovali dobře. Zaslouží si to.

Anno, podala bys mi, prosím, košili?

Díky. A můj kabát.

- Nemůžu ho najít, Juane. - Divné...

Byl na židli, ne?

Anno!

Anno.

Ne.

Ne! Ne!

Rafaeli! Rafaeli, uteč!

Sebastiane! Sebastiane!

Sebastiane! Sebastiane!

Seba...Sebastiane...

Sebastiane! Sebastiane!

Vzbuď se! Honem, Sebastiane! Rychle vstávej!

Honem! Pojď, Sebastiane!

Odveď svoje lidi. Nikdy jsme spolu nemluvili.

Francouzi napadli haciendu, rozumíš?

Výborně.

Anno.

Co se stalo s dětmi? Byly tu a spaly.

Tomasi, kde jsou?

Nejspíš se schovávají. Najdeme je.

Ach, Tomasi. To bylo strašné.

Všechno vyšlo, jak jsme to plánovali.

Nyní se tvoje matka a Tomas moc často nevidí.

Sebastiane, nepoznáváš mě?

Hrávali jsme si spolu. Já jsem Rafael, Sebastiane.

Byli jsme kamarádi.

Moje sestra?

Žije v Oxace. Miloval jsem ji.

Odvedli ji a donutili, aby si vzala obchodníka.

Odjel jsem z Mexika, abych tě našel.

Honili mě jako stepního psa.

A když jsem zjistil, že to jsi ty, v té chatě,

Neměl jsem odvahu ti to vysvětlit.

Teď mě mrzí, že jsem tě našel.

- Bojíš se? - Trochu.

Když víš, kdo zabil mého otce, proč tě taky nezabili?

To je jiný příběh.

Vrátíš mi to později. Rozdělíme se, až přejdeš hranici.

Oxaca je odtud daleko.

Budeš potřebovat jiného koně. Zítra tě budu čekat v Juarézu.

Marnost, marnost, a vše je marnost, říká kněz.

Jaký nadějný člověk. Jeden odchází, druhý zase přijde.

Země zůstává.

Když jsem šel stíny údolí...

Pomoz mi!

- Kdo ho zabil? - Nevím.

- Nehraj si na hrdinu! - Ne. Řeknu ti to, počkej.

Nikdy předtím jsem je neviděl. Dva mladíci, zmizeli mezi kopci.

Dík.

- Díky, poručíku. - Bylo mi potěšením, seňora.

- Další tanec bude vaší odměnou. - Bude to pro mě čest.

Věřím, že všechny dívky se na mě dívají se závistí.

Jsem opravdu poctěn, seňora.

Promiňte.

- Něco nového? - Ano, paní.

Pojďte za mnou.

- Co tu děláš? - Čekám na... - Vypadni!

Neměl ses vracet!

Říkám ti to naposledy.

Přiveď mi Rafaela živýho. Jinak tvůj život nebude mít žádnou cenu.

Rozumím, seňora. Přivedu je oba osobně.

- Oba? - Ano, paní. Jeden z těch, co zabili Chica, nebyl Rafael.

Najdi ho, Francisco!

Vezmi si lidí, kolik potřebuješ. Je mi jedno, co uděláš.

Ale najdi je!

Tvoje večírky jsou moc drahé, Anno. Už toho bylo dost!

Ty, vypadni!

Anno.

Když odjedeme z ranče, budeme volní!

Žádné další krveprolití, Tomasi! Už nikdy víc!

Netrápí tě lítost! Jenom nejsi schopná to udělat!

Jsi zbabělá, Anno!

- Ano, může za to strach z pomsty! - S tebou to nemá co dělat!

Nikdy to nepochopíš.

Takhle jsi ještě nemluvila. Mohl jsem to tušit.

Ale nikdy jsem si nemyslel, že se to stane! Využilas mě, jenom abych zabil tvého muže!

Nejsi nic, než levná prostitutka, Anno!

Dej si pozor, Anno! Nezkoušej mě bít!

Isabello.

Je čas jít, Isabello.

Je pozdě a vypadáš unaveně.

Prosím.

Pojď.

Hej, amigo! Víš, že máš nejkrásnější ženu ve vsi?

Je pro ní škoda, že je s tebou. Potřebuje pravýho chlapa.

- Co chceš? - Nic, kamaráde.

Mohl by sem přijet Rafael.

A jestli přijede, dovíš se o tom dřív, než my.

A v tom případě mi to řekneš.

Bylo by to moudrý.

Rozumíš?

Jedem!

Isabello.

Co uděláš?

Isabello, chtěl bych se přestěhovat.

Klid spíš najdeme co nejdál odtud.

Isabello, jsi moje žena. Vím, že jsi si mě vzít nechtěla.

A odpusť mi, že jsem neměl sílu odmítnout.

Ale doufal jsem, že mě budeš mít ráda.

Celá léta jsem se snažil, abys byla šťastná.

Prosím, Isabello. Možná někde daleko odtud...

Promiň, Ignacio.

Dokud je tu vrah mého otce, nemůžu odtud odejít.

Sebastiane.

Hele, koupil jsem si koně za tvý peníze.

Hele, amigo, co si myslíš o tomhle? Koupil jsem to od jednoho, co odjel.

Nevypadá to špatně.

Myslela jsem si že byste mohl potřebovat více vody.

Jmenuju se Elisa. Kdybyste něco potřeboval, budu blízko.

To samé, kdybyste se cítil v noci sám.

Bylo by to pro mě potěšení, být tu s vámi.

- Pamatujete si moje jméno? - Ano. - Noci jsou tu chladné.

Eliso.

Jdi a zeptej se majitele, jestli pro mě nemá volný pokoj.

Ovšem, seňor. Je to ten hned vedle mého.

Co se děje, Rafaeli?

Jdu se projít.

Dobrý večer, seňor.

Vítejte v Juarézu. Viděl jste už moje deky? Přivezl jsem je z Peru.

Jsou to nejlepší látky, šité ručně a požehnané Madonou z Guadalupe.

Jednou se jich dotknete a už je nebudete chtít pustit.

Hej, seňore!

Je tu horko. Koupíš mi pití?

Víc už nemůžu pít.

Ale líbím se ti, ne?

Pozor, seňore. Je nahoře. Třetí pokoj vlevo.

Děkuji, seňore, moc vám děkuji.

Vzbuďte se, pane, je pozdě!

- Nemůžeš se ještě chvilku zdržet? - Ne, slyšela jsem venku hlasy.

A ani tu nemám být.

Vyhoďte ho na koně! Honem!

Ne.

Jsi tu vítána, Anno. Vypadáš dobře.

Pomozte mi, otče. Pomozte!

Uklidni se, dcero, a pověz mi, co se děje?

Sebastian žije. Vrací se.

Rafael, náš sluha... Miloval Isabellu.

Když jsme poznali, že ona ho taky miluje...

Tomas ho potrestal. Ohavně.

Zachránila jsem mu život.

Nemohla jsem vystát další krveprolití v mém domě!

Pokračuj, Anno.

Rafael léta pátral po Sebastianovi.

- A nyní ho našel. - Jak to můžeš vědět?

Cítím to.

Jednoho dne překročí práh mého domu.

Bude mě volat. Bude mě hledat.

Není Isabellina nenávist už dost?

Prosím! Pomozte mi uchránit se před jeho nenávistí, ve jménu Božím!

Za dva dny bude výročí smrti tvého muže, není-liž pravda?

- Ano. - Budu se modlit za jeho památku.

A budu žádat Boha o jeho pomoc, a jeho milost.

Boží milost ti pomůže být naplněná láskou.

To je vše, co mohu učinit.

Děkuji, otče.

Stát!

Vy dva pojedete do Oxacy a řeknete to seňoru Tomasovi. Jedem!

Dělej, Migueli.

Nemám rád násilí, ale tohle byla jediná možnost, jak si s tebou promluvit.

- Nesmíš zůstat v Oxace. - Proč ne?

Už léta tvá přítomnost tady otravuje můj život s tvou matkou!

- Už je to příliš. - Klidně mě zabijte.

Jestli to mojí matku donutí vás milovat. Ale budou tu vždycky jiní chlapi.

Dokud budou mojí matku ta zvířata přitahovat.

Ona totiž nemá žádnou čest. Je zajatkyní svých vášní!

Nebylo za tím nic, než chtíč, abyste s ní byl!

Vy jenom nechcete vidět pravdu!

Dobrý den, pánové. Tudy, prosím. Jste vítáni.

Prosím, prosím. Dám vám ten nejlepší pokoj.

- Vítejte. - Tohle je moje vnučka. Je to hezká a tichá dívka.

Tudy, prosím.

Hni se!

- Tady vás nikdo nebude rušit. - Tudy, ty prase. Pojď!

Chceme nějaký víno, a ať je ta holka dneska v noci blízko!

- Něco se ti nezdá? - Ne, všechno v pořádku.

- Tak nečum tak blbě! - Si, seňor.

Udělám to. Víno a služby v noci.

Melino! Chtějí víno. Dones jim ho.

Hej, čas zavřít. Vypadněte!

No tak, Migueli, Paco! Zavíráme, neslyšeli jste?

Běžte!

Pane, běžte prosím domů.

Hej, starochu! Něco k jídlu taky, jo?

Pane, vezměte si tu láhev, ale teď, prosím, jděte domů!

- Co je to za chlapa? - Asi je opilej.

Prosím, seňore. Je pozdě.

- Starej se o sebe, dědku! - Ano.

Hele, co to je?

Koukněte...

Nechte mě, to je moje flaška!

Výborně, pane. Můžete se vrátit dovnitř.

Hele, Rafaeli, je s ní sranda. Nechám ti jí.

Pusťte mě!

- Nesahejte na mě! - Hej, Pedro, ještě ne!

Jak už je to dlouho, seňore? Hoď jí na postel!

Chceš jí? Je to dárek.

Aha, já skoro zapomněl.

Tenhle člověk už není chlap. Má takovou malou vadu.

Budeš litovat, že ses narodil jako chlap!

Všechno, co na tobě připomíná chlapa, jsou svaly.

Ale už to nebude dlouho trvat. Parchante!

Se mnou budeš šťastná. Já jsem opravdovej chlap, chiquita!

Jestli jsi věřící, modli se, abys mě už nepotkal!

Bylo by to naposled!

Madam, já bych... Já bych chtěl jít s vámi.

Umím se o svou dceru postarat sama.

Ignacio! Ignacio!

Dej mi láhev tequily.

Honem, amigo! Chci svojí obvyklou láhev, dělej!

Víš co, dej mi rovnou dvě!

Jdeš pozdě, staříku, dneska je už zavřeno.

Jsi si jistej? Slunce je vysoko, takže je ještě brzo.

Seňore...

- Řek jsem, že je pozdě! - Možná je to měsíc.

Radši se podívám znova. Ignacio, jdeš pozdě.

Zavřel jsi, protože slunce se změnilo v měsíc. Říkal to tvůj novej prodavač.

- Přijď později, Paco. - Už teď je pozdě!

- Co pro vás můžu udělat? - Jsem Rafaelův přítel.

Kde je Isabella?

Pojďme dozadu.

Anno, nečekal jsem tě. Proč jsi mi nedala vědět, že jsi na cestě?

- Kde je Isabella? - Isabella?

Proč nejdeme dovnitř? Máme spoustu věcí, co musíme probrat. V klidu.

Ptala jsem se, kde je, Tomasi.

- Hej, ty! Jdi a přiveď tu holku! - Ano.

- To už dneska stačí! Vypadněte! - Slyšeli jste šéfa.

Jděte!

Přestaň, Luisi!

Kdybys to neudělala, nikdo by nezaplatil.

Tady jsem, Tomasi. Odpočívala jsem.

Promiňte, jak vypadám, ale byla jsem tak unavená.

Už mě nenecháš samotnou, viď, že ne?

Není to, jak si myslíš! Není to pravda! Vážně ne!

To ona sama! Já se jí nikdy ani nedotkl! Věř mi, Anno, proboha, věř mi!

Jděte za tou malou courou! Tak jděte, chci jí! Pohyb!

- No tak... - Pusťte mě!

Pojď sem.

Pojď sem.

- Kdo jsi? - Jsem Rafaelův přítel.

Jednou jsem ti dal slib. A dodržel jsem ho.

Tvůj bratr je u náhrobního kamene.

Sebastiane.

Pomůžeš mi chytit jeho vrahy.

Byla jsem tam tu noc, kdy ho zabili. Musíme se pomstít!

- Isabello. - To byla naše matka a Tomas, kdo ho zabili!

Slib mi, že ho zabiješ, Sebastiane! Přísahej!

Pořád tě straší, Anno?

Uvnitř je 5 000 pesos. A doklad na podíl na haciendu s tvým jménem.

To je cena, kterou ti nabízím za to, že budeš mlčet.

Teď odejdi. Vypadni z mýho domu!

Pane Tomasi, pan Ignacio by rád mluvil s paní.

Pusťte ho dovnitř.

Nikoho nechci vidět.

- Co chceš? - Odpusťte mi.

Excelence, ve městě je muž, a vypráví o Sebastianovi, synovi generála Carrasca.

Nebuď blázen, Ignacio. Každý ví, že Sebastian je mrtev.

Mluvil jsem s ním sám, excelence. A přesvědčil jsem se, že mluví pravdu.

- Kde je ten člověk? - V mém domě.

Už po mně jde moc dlouho. Jdi, Sebastiane.

Má špatné zprávy o Sebastianovi.

Vy jste ten cizinec?

Ano.

Tak mluvte.

No, měl jsem kamaráda, který mi říkal, že je syn velmi slavného generála.

Když byl smutnej, mluvil o tomhle domě.

Mluvil o vás, madam. Říkal, že jste jeho matka.

Kde je teď tvůj přítel?

- Jak se jmenuje? - Je mrtvej.

Jmenoval se Sebastian.

Díky, cizinče, za tvoje zprávy. Vrať se zítra a zaplatím ti za tvý potíže.

Ještě chvilku!

Pamatujete si to? Nepoznáváte to?

- To byl tvůj nápad? - Nechte jí bejt!

Sebastiane, on zabil tvého otce! Viděla jsem to, to on!

Tak dost! Zůstaň tam!

Rafaeli! Nezabíjej ho!

Nedělej to, Sebastiane!

Nepřibližuj se k ní! Viděla jsem to, byla tam tu noc!

Měl bodnou ránu a krvácel. Volal tě, abys mu pomohl!

Ona ho střelila. Viděla jsem to, udělala to!

Víš, že je to pravda, matko! Řekni mu pravdu!

Prosím tě...

Neříkej mi tak.

Přestaň lhát, mami! Mám stejnou krev, jako ty, tak přestaň lhát a řekni pravdu!

Mami.

Odpusť mi, Isabello.

A ty taky, Sebastiane.

Já nejsem vaše matka.

Ne. To není možné, viď, že ne, mami?

Ty... ty jsi naše matka!

Řekni mi, že to není pravda! Řekni!

Hele, nezabíjej mě, to je hloupý!

Pusť mě a budeš moc bohatej, a budeš mít příběh, co můžeš vyprávět!

- Jakej příběh? - Příběh Anny Carrascové.

Nebyla to matka Sebastiana a Isabelly.

Anna nemohla mít žádný děti. Rafaeli, věř mi!

Jejich pravá matka byla služka, která umřela při Sebastianovým porodu.

Tomasi!

Tomasi.

Isabello!

Isabello!

Isabello!

Isabello!