Original subtitles

Bontonfilm uvádí

STISKNI START

POKUS 139

Subtitles by sub.Trader subscene.com

Vstávat. Pozor na hlavu.

Boty, kalhoty.... Sklonit, triko.

Nalevo. Tohle si vezmu.

Blok, úder. Výměna nože.

Chytit, přehodit.

Fajn. Dá si někdo kafe?

Dokážete si představit, jak každý den vstáváte

s nějakým takovým hajzlem, jako je třeba pan Dobrýtro,

co se vás snaží rozsekat mačetou?

Vážně.

Na nějakou chvíli by to mohla být zábava.

Jsi mrtvej!

Jakmile odezněl šok,

jakmile mi došlo, co se to sakra děje,

skoro po stočtyřicátý,

začalo to být dost otravný.

A chtěl jsem, aby to přestalo.

A věděl jsem, že nepřestane.

Znáte to, jak se říká: "To zvládnu se zavřenýma očima",

a myslíte si, co je to za kravinu?

Ale... To je fuk.

Tak sledujte.

Promiň, kámo, spletli si tě se mnou.

Pokaždý, když jsem viděl, jak se v mým bytě děje tohle, pomyslel jsem si:

"Sakra, vždyť jsem v pronájmu!"

Majitel je už tak pěknej hajzl

a takhle se můžu s kaucí rozloučit.

Nebylo to takhle vždycky.

Kdysi jsem býval šťastný. Fakt jo.

Míval jsem ženu, co jsem miloval,

ale teď jsem fakt v hajzlu.

Do prdele. Musím skočit.

Ten náklaďák jsem předtím přesně dvaadvacetkrát netrefil.

Víte, jaký to je, vypadnout z okna ze čtvrtýho patra?

To teda kurva bolí.

Ten chlápek v tom Dodgi pokaždý řval, jako by ho na nože brali.

-Kradou mi auto! -To si teda piš.

Další banda hajzlů se mě snažila zabít v tom minivanu.

-Nemůžeš pryč z tý zácpy? -Neuč mě řídit.

-Neučím. -Řidička Esmeralda s mámou Pam.

Neměl jsem páru, jestli se tak fakt jmenujou,

na pozdravy nebyl čas.

Po tom autobuse je to docela pohoda a já můžu...

Počkat. Už jsem se dostal k tomu autobusu?

Ne.

Prokristapána.

Bože!

Netrapte se kvůli mně.

POKUS 079

Tohle svinstvo se děje každej den.

Kdysi jsem si stěžoval, jak každej den vypadá stejně.

Pak přišel 9. květen

a každej den teď je stejnej.

Pokaždý tě probudí křik, stejnej hajzl s mačetou,

všechno stejný... s drobnými obměnami.

Do psí...

Jen jediná věc se nikdy nemění.

A to je, že...

každičký den zemřu.

Pokaždý.

Malá rekapituce.

Popravdě řečeno,

vůbec netuším, proč mě chtějí zabít

nebo čím jsem si to zasloužil, ale jsou jich mraky.

Pam už znáte.

Postarala se o mě čtrnáctkrát, než jsem odhalil načasování.

POKUS 069

Tenhle andělskej hajzlík je Guan-Jin.

Jak to, že znám její jméno?

Já jsem Guan-Jin!

A Guan-Jin to skončila.

Její jméno znamená Bohyně smilování.

Docela ironický, ne?

POKUS 088

Tomuhle prckovi říkám Bumprásk.

-Jak se máš, fešáku? -Co to děláš, ty cvoku?

Tenhle přístup se mi nelíbí.

Všem jsem jim dal přezdívky: Pam, Smajlík,

Německý dvojčata, Roy číslo 2,

což je hajzlík, co vypadá úplně stejně jako já.

POKUS 104

Někdy je zvládnu zabít.

Ale na tom nesejde.

Vždycky mě najdou a nakonec sejmou.

Já jsem Guan-Jin!

A tohle udělala Guan-Jin.

Nevím, jak je to možný, ani proč pořád opakuju stejnej den.

Nikdy nebyl čas to zjistit.

Je to blázinec od chvíle, co otevřu oči.

POKUS 048

PROBÍHÁ

Jemma, jediná žena, co jsem kdy miloval,

a jediný člověk, co zná odpovědi, které hledám.

-Haló? -Sháním doktorku Jemmu Wellsovou.

Kdo je to?

Tady její manž... její přítel Roy.

Proslulý kapitán Roy Pulver, ten z Delta Force.

Kdo jste vy?

-Plukovník Clive Ventor. -Jemmin šéf.

-Do nedávna. -Je tam někde?

-Ne, bohužel tu není. -Víte, kdy se vrátí?

Tuto otázku budu muset přenechat vyšší moci.

-Je mrtvá. -Cože?

Nerad přináším špatné zprávy,

ale slečna Wellsová si minulou noc zlomila vaz.

Šlo o nehodu v laboratoři,

pracovala přesčas, nejspíš byla vyčerpaná.

Ne...

Mohu se vás zeptat, kde jste?

-Raz... -Dva...

To nebyla nehoda.

Tři!

Proč je mrtvá? Kdo ji zabil?

Nikdy jsem nežil dost dlouho, abych to zjistil.

Fajn, kde jsme to skončili? Jo, ten autobus.

POKUS 140 PROBÍHÁ

Kurva!

-Vypadá dost odhodlaně. -Zlato, máme tu kovboje.

Asi to budu muset začít brát vážně.

Co to sakra je?

Naser si!

Do prdele!

Myslím, že si to zasloužily.

-Čau, Royi. -Nazdar, Jaku.

Vypadáš, jako by ses vyhrabal z hrobu. Co se ti stalo?

Vstal jsem levou nohou. Jsem v pohodě.

To je teď pořád. Dal bys mi pořádnou flašku kořalky?

Víš ty co? Dej mi hned dvě.

Dvě! Ježíši Kriste!

Ať žijou játra! Ale ne dlouho.

Dělám si srandu.

Neanonymní alkoholici, co?

-Musíš žít dneškem, ne? -Protože zítřek ti nikdo nezaručí.

To si piš, kámo. To si piš.

Tenhle chlap je na odpis.

Jak můžeš takhle chlastat?

-Jak ty můžeš nechlastat? -Víš,

spousta bezpečnostních expertů myslí, a nezapomeň, jsem jeden z nich,

si myslí, že příští 11. září půjde proti našim lihovarům.

Percentil alkoholismu v naší zemi je někdo kolem 38,

takže když vymažeš...

Tenhle pablb se jmenuje Dave.

Je to specialista na bezpečnost v nějaký soukromý firmě

a je úplně fuk, co mu odpovím, jak můžu takhle chlastat,

protože vždycky začne takhle pitomě řečnit.

Dokážu ho opakovat slovo od slova.

Vím přesně, co se stane, jakmile vejdu.

V 11:05 vejde tahle známá čínská šermířka.

Dvanáctkrát byla mistryně světa.

Sakra. Dai Feng!

-Víš, že je to jedna z nejznámějších... -Čínských mistrů meče?

-Dvanáctinásobná... -Mistryně světa.

-Už jsem ti o ní říkal? -Stokrát.

Fakt? Nevzpomínám si.

-Já jo. -Pedro, připrav stůl pro sifu Feng.

Zdravím. Prosím, posaďte se.

Sifu Feng je důvod, proč musím do baru máknout.

Jakmile přijdu po jedenáctý, obsadí poslední volnej flek u baru.

Do prdele. Podívala se na mě.

-Měl jsi někdy ženskou? -Promiň?

-Měls někdy ženskou? -Nahodil jsem udičku, chápeš?

To ti spíš pták vyraší na čele.

Tak kolem poledne...

Fajn. Z toho, co přijde, mám trochu blbej pocit.

Ale prostě se mi líbí, jak sebou šlehne. Je mi líto.

Měl bych ho asi varovat, ale je to prostě k smíchu

a zrovna teď se moc nezasměju.

To na pracovní úraz uhraješ, Pedro! Nikdo ti nebude věřit!

Ve 12:20 konečně vypadne Dave do práce.

Doufej, že teroristi nezačnou trávit světový zásoby kořalky.

Ale nejdřív vypustí tuhle rádobyvtipnou poznámku.

Fakt doufej.

-To je moc. -Sedni si, Dave.

-Cože? -Chci ti říct jednu historku.

Jsem dneska našrot. Malej zvrat ve válečným příběhu.

Začal jsem mluvit o tom, jak jsem umřel, když jsem měl moc vypito.

Střelili tě už někdy do ksichtu, Dave?

Mě jo.

Před smrtí se mi stala zajímavá věc.

Už je to nějaká chvíle.

Kulka byla .45 ACP.

Tudy vletěla dovnitř, čistě.

Vyletěla mi pusou, skoro nedotčená

a vzpomínám si, že jsem cítil chuť stejku.

Jo, jako fakt fajnovýho žebírka.

A za chviličku, když jsem byl zas naživu,

povídám: "Sakra,

to byl můj jazyk, jak mi ho upekla ta kulka."

Toho chuť jsem cítil. Mýho jazyka.

Věřil bys tomu? To je úplně fascinující.

Ta historka je pravdivá, Dave.

To bylo dobrý, kámo.

Nepotřeboval bys postel?

Rozumím.

Přesně ve 12:47... ne,

k tomu se dostanu za chviličku.

Asi čtvrthodinku předtím mi ten chlast fakt zachutná

a cejtím se sakra dobře.

Jakmile se dostanu do tohohle baru,

můžu pít, dokud mě nenajdou.

Můžu se zbourat úplně na sračky

a necítit ani hovno.

12:47. Za tenhle bod jsem se nikdy nedostal. Vůbec nikdy.

Proč to dopustím?

No, proč ne?

Protože mimo tenhle bar, ať běžím kamkoliv a bojuju jak chci,

nikdy jsem nepřežil 12:47.

Vždycky mě dostali.

Banda cvoků, co jsem ani neznal, mě zabíjela z důvodu,

který mi zůstával záhadou.

A ona je mrtvá. Moje děvče.

Zemřela ve chvíli mnohem dál, než kam se můžu dostat.

Chycen tady ve smyčce nikdy nekončícího dne.

Vím, že se tím nemůžu propít,

ne, když každý den nekončí zrovna takhle.

Potřebuju teď plán. Někdo za to musí zaplatit.

Oni mají armádu. Já mám jenom čas.

Včerejšek byl před mnoha měsíci.

VČERA

Skvělý.

Jo, je to dobrý.

-Dali byste mi vteřinku, prosím? -Jistě.

Bože můj, ženo.

Podívej se na sebe.

-Ahoj. -Ahoj.

Vypěstoval sis alergii na telefon?

Ne, teď jsem se vrátil. Mobil mám vypnutý a neměl jsem šanci

vyřídit si pevnou linku, takže...

-Takže ji vypnuli taky? -Jo.

-Mám štěstí, že se mnou vůbec zůstáváš v kontaktu. -To jo.

Najít tě v baru v přízemí tvého domu, to chce fakt hodně štěstí.

Jaká byla šance?

Vítám tě, sarkasme. Jak ses měl, cizinče?

Dlouho jsem o tobě neslyšel.

-Co je to? -Přinesl jsem životopis.

V tiskárně docházel inkoust, ta část Delta Force je těžko k přečtení.

Snižuje to moje šance?

Pojď sem.

Nosí se tady uniformy.

Jo, to je super.

-Potřebuju... -To nejsou... Páni!

Nejsou to ty vínový, co má ochranka v obchoďáku, to bych nesnes'.

Vínová, jako... moje šaty?

Jako tvý šaty ne, protože to by bylo sexy.

-Jen říkám. -Fajn.

Nicméně, jaký je tady vlastně plat?

Máš tušení? A zdravotní příplatky?

Protože mám z dřívějška, ze zvláštních jednotek.

Co tady děláš ty? Je to pěkně veliký.

-Pracuješ na tom dlouho? -Doufám, že dost dlouho.

Co to vůbec je?

Pět let bezesných nocí a nepřetržitého výzkumu.

A znamená to pro mě víc, než si dokážeš představit.

-Co to dělá? -Co to dělá?

Pokud je to použito nesprávně,

zruší to čas a prostor a zničí celistvost planety.

No sakra. Něco jako Soudný den?

Musíš být pěkně vystresovaná.

Páni, podívejme na Joea.

Bože, ten tak vyrostl, Jemmo.

Nevadilo by, když si ho vezmu?

Ten obrázek. Fotku. Máš ještě jednu?

Jistě, vezmi si ji. Kolik vážíš?

Udržuju se v kondici, asi osmdesát.

-Pořád piješ? -Jo. -Píšu 85.

Přemýšlelas, že mu to řekneš?

Moc by to pro mě znamenalo, Jemmo.

K čemu by mu to bylo? Většinu jeho života jsi byl pryč.

Proč to říkáš, jako by nestálo za to, abych ho poznal teď?

-Odvedla mě od vás moje práce. -Tvá práce? -Ano.

Tvá práce? Ten život jsi miloval víc, než myšlenku, že bys ho sdílel s námi.

Střílení bylo víc vzrušující než plenky a kombíky.

Jasně. A máme tu tvou věčnou výmluvu.

Já jsem ten hajzl, co nezůstal, co?

Co na tom ještě vůbec záleží?

Oba jsme se rozhodli, pohnuli dál a Joe tě stejně obdivuje.

-On mě obdivuje? -Ano.

Co o mně říká?

Co chceš, Royi?

Ztratil jsem tě.

Vím, že jsem to podělal. Smířil jsem se s tím.

Prosím, nedopusť to i u mého syna.

O nic víc nežádám.

Je to náš chlapec, Jemmo.

-Doktorko Wellsová. -Jen minutku.

Promiňte, Brette.

Tohle je Roy. Royi, Brett.

Je tady šéfem bezpečnosti.

Vaše kancelář je v zakázané oblasti, doktorko Wellsová

-a je proto nepřístupná. -Jasně jsem plukovníkovi vysvětlila,

že přijmu návštěvu, pokud to budu považovat za vhodné.

Jen jsem přinesl svůj životopis.

Teď právě nepřijímáme...

-kapitáne Pulvere. -Řekněte mu, že jsem tam hned.

Plukovník čeká.

Pěknej hajzl.

-Neříkalas, že nabíráte? -Nabírají. Nabíráme.

Já nabírám.

O čem to mluvíš?

Jde o velmi specifický bezpečnostní detail.

Něco utajovanýho, jako černej batoh?

-Víc. -Opravdu?

Kdy začínám?

Dřív, než si myslíš.

Četl jsem životopis toho muže a vidím důvod k obavám.

Vypadá nic moc.

Nikdo si nevšímá mouchy, dokud mu neplave v polívce.

Něco se mi na něm nelíbí.

Má ten... rys.

Jaký rys?

Snaživec, co se snaží nahradit nedostatek talentu přehnanou pílí.

Takový jsem se naučil nesnášet.

Prověř jeho historii služby. Pokud sedí, chci ho sledovat.

Pokud bude dělat problémy, vypořádáme se s ním.

A rozšiř to mimo běžný rámec,

ať to nikdo nemůže spojit s námi. Čím náhodnější aktiva, tím líp.

Najdi něco fakt exotickýho.

Fajn, tak já odsud padám, dám si víno, možná...

-Počkej, upravím ti vlasy. -Au, Jemmo!

Já krvácím.

-Dostal jsi můj dárek k narozeninám? -Co to tady děláš? Chováš se divně.

Dostals ho? Posílala jsem ti ho.

-Já nevím. Nekoukal jsem. -Udělej to. Poslala jsem ho před pár dny.

Tak jo. Jistě, že se kouknu.

Doktorko Wellsová, mohu se s vámi sejít?

-Budu muset do špitálu. -Jsem tam za okamžik, plukovníku.

-Prolilas mou krev. -Teď mě pozorně poslouchej, Royi.

Vím, že jsme se poslední dobou moc nevídali

a vím, že se naše cesty rozešly.

-Já vím, ale když jsem... -Poslouchej! Je to důležité!

-Dobře, dobře. Mluv. -Fajn.

Zapomněla jsem, jak to bývá náročný.

Vidím v Joeovi hodně z tebe, opravdu.

Jeho odhodlání, vůli uspět bez ohledu na cokoliv.

Má tvé nejlepší vlastnosti, ale také tvou sobeckost

a tvou schopnost zmizet, kdy se mu to hodí.

-Myslel jsem, že je to za námi. -A utéct od zodpovědnosti.

Dobře, fajn. Co ode mě chceš? Řekni mi to.

Chci muže, do kterého jsem se kdysi dávno zamilovala,

toho, který mi dal syna

tu tvou silnou, sebevědomou verzi,

ne toho Roye, co se každou noc zbourá a vojede jinou barbínu.

Tohle si pamatuj: Osiris. Osiris.

Hele, jak bratři Frištenští.

Karbohydráty nejsou vaši kamarádi.

-Doktorko Wellsová, jste v pořádku? -Ano.

-Vadí vám ten kouř? -Ne, vůbec ne.

To Vřeteno.

No, v této chvíli dochází k drobnému zpoždění.

Definujte drobné.

Týden, maximálně dva.

-A to proč? -Výzkum a vývoj není exaktní věda.

Ale přesně to chceme, exaktní vědu.

Váš přítel, kapitán Pulver.

-Ano, přinesl životopis. -A copak ho to napadlo?

No, možná jsem se v minulosti zmínila o vojenské přítomnosti v laboratoři.

A copak to napadlo vás?

Bezpečnostní protokol tohoto zařízení by neměl být předmětem intimní konverzace.

Mohu vás ujistit, že není.

-Roy a já nejsme... -Jste matkou jeho dítěte.

Prosím, posaďte se. Udělejte si pohodlí.

Nechci, aby to vypadalo jako výslech.

Já nejsem na dlouhé příběhy. Mě vždycky potěší stručnost.

Čím kratší, tím lepší. Nicméně,

sám mám jeden příběh, který vyprávím zas a znova

a o ten se teď podělím s vámi,

pokud mi to dopřejete.

-Já mám dlouhé příběhy ráda. -Tak to máme oba štěstí.

Takže, roku 1979 jsem v Barmě pracoval pro CIA,

pašoval jsem do země opium, abychom pozastavil

velmi krvavý vojenský převrat, který jsme pak

zinscenovali o deset let později.

Tohle vše je většinou přísně tajné. Většina.

V každém případě, nacházel jsem se

v džungli poblíž Rangúnu,

ostřeloval vojáky Karenského národního svazu

během třídenních bojů, které mě stály celou jednotku.

Byl jsem na pokraji převálcování bandou rebelů, mávajících mačetou,

s šílenými postoji a ještě horší hygienou

a já měl jen jednu opakovací pušku s teleskopem

a 36 hodin beze spánku, ve kterých jsem měl zvítězit.

A pak jsem to uslyšel.

Ten pronikavý jekot,

jako když hvízdá pára.

Divoký kanec.

Z toho si naděláte do kalhot.

Samotný ten zvuk ty rebely rozehnal.

Nikdo si s těma špičákama nechtěl zahrávat.

A ten zkurvysyn mě ucítil a šel přímo po mně.

Raději vystřelím na deset chlapů, než bych zabil zvíře, ale než jsem vůbec

dostal na výběr, slezla z banyánu šestimetrová

krajta tmavá a obalila to řvoucí prase jak vánoční šunku.

Něco takového jsem nikdy neviděl.

A příštích pár hodin jsem v údivu pozoroval,

jak ten had polyká a tráví to prase.

Bylo náhle ticho, takže jsem slyšel úplně všechno.

Jak se mu lámou kosti, hvízdání měchů, jak mu praskly plíce,

což vydávalo zvuk, jako by se ten had smál.

Zůstává to ten nejúžasnější akt násilí, co jsem kdy viděl.

Ale největší dojem na mě udělalo,

že i když ta krajta roztáhla čelisti, aby pozřela svou oběť,

v očím měla klid a chladnou kalkulaci.

A teprve později, když pohnula svou střední částí,

nyní vyklenutou obrysy kance,

jsem spatřl tucet vajec.

Krajtích vajec.

Ten kanec jí skoro rozšlapal hnízdo.

Takže to, co jsem původně považoval za čin agrese,

byl ve skutečnosti akt lásky.

Ten had zabil kance nikoliv ze zášti,

ale aby zachoval svá budoucí pokolení.

Ten příběh jsem si užila.

A já si užil jeho vyprávění. A považuji ho za výstižný.

-Jak to? -Už žádní návštěvníci v laboratoři.

Žádní ex, vzplanutí nebo stíny z minulosti,

pokud má práce zpoždění.

-Chci o tom být okamžitě informován, ano? -Samozřejmě.

Děkuji, doktorko. Skvělé.

Dávejte pozor, kam šlapete.

-Dáš si ještě? -Ještě co?

Jsi sladká.

Jak dlouho se vy dva znáte?

Dnes jsme se seznámili.

-Je můj nový nejlepší přítel. -Jo, to jsem.

-Alice je dentální hygienik. -Což je ujetý, protože zuby úplně nesnáším.

Jen z tý jejich struktury je mi zle.

-Pak kariéra v stomatologii vypadá... -Jako to poslední, co bych měla dělat?

Ano, já vím, já vím. Ale jsem pro každou výzvu.

Ráda se tlačím z komfortní zóny.

-Jedině tak se dá skutečně vyrůst. -Svatá pravda.

Je tak pěknej, co? Krásnej.

Jak dlouho se znáte vy dva?

S Gabrielle? Tak dlouho, co chodím pít do tohohle baru.

-Co se vrátil ze zámoří. -Nebezpečí. Povídej!

Dámy, k vypravování tu není skoro nic.

-Tak nám řekni skoro nic. -Ale můžete počkat? Protože...

Musím se jít vyčůrat. Hned jsem zpátky.

Měl bys ji odvést domů, Royi.

Měl bys ji odvést domů.

Máš se zeptat:

"Proč nemám vzít domů i tebe, Gabrielle?"

A já řeknu...

Možná někdy jindy.

Začínáš být nalomená.

Ale ta noc nikdy nepřijde.

Můžeme se bavit, Royi, ale nikdy se nebudeme milovat.

-Ale, lásko. -Ne. -Proč?

-Proč? -Jo.

Protože ty pořád miluješ... někoho jiného.

Vidím ti to na očích.

V tom smutku.

Toužíš po nějaké ženě, ale já to nejsem.

A ani naše milá hygienička.

Bar, haló? Jo.

-To je pro tebe. -Kdo mi teď může volat?

-To nevím. -Haló?

-Royi, slyšíš mě? -Jemmo? Co...

Pořád jsi v laborce? Jsou skoro tři ráno.

Jemmo, jsi v pořádku?

-Jsi v pohodě? -Jo, jsem, ale...

-Co se děje? Poslouchej... -Ty poslouchej mě.

Možná jsem udělala něco šíleného

a jestli se něco stane, slib mi, že uděláš, co děláš...

-Neslyším tě. -Budu potřebovat tvou pomoc.

Co se děje? Jsi v pořádku?

Nemůžu ti to vysvětlovat, stejně bys to nepochopil...

Asi jsem tě ztratil.

Jemmo, zavolej mi, ano?

-Kdo to byl? -Moje bývalá...

A vypadala dost přepracovaně.

Zdá se, že z naší drahé doktorky je darebák.

Najdi ji.

Co jsem prošvihla?

Ahoj.

Mluvili jsme o nejvíc sexy lidech na planetě a vynořilo se tvoje jméno.

Měl jsem zavolat Jemmě, ale byl jsem opilej a nadrženej a bylo mi to fuk.

Nevěděl jsem, jak je to důležitý.

Nevěděl jsem, že je to naposledy, co můžu slyšet její hlas.

Něco se odčinit nedá.

A něco jsi nucen dělat znova a znova.

POKUS 141

Vím, že tohle všechno vede zpátky k ní.

Jen jsem neměl ani tušení, o co se tady vlastně jedná.

Dostals můj dárek k narozeninám?

Dostals ho, ten dárek?

-Já nevím. Nekoukal jsem. -Udělej to. Poslala jsem ho před pár dny.

Tohle si pamatuj: Osiris.

"Všechno nejlepší, Royi. Vždy žij život kupředu a pamatuj:"

"Čas na nikoho nečeká."

No to mi poser!

Pojďme na to znovu.

POKUS 142

Kradou mi auto!

Sakra!

No tak, no tak, jedem.

-Kámo, sakra, tak už konečně chcípni. -Leží mi v cestě!

No konečně.

POKUS 143

Kradou mi...

Nečti, když řídíš, blbe.

Jak to, že jsem si toho nevšim'?

Sakra, minul jsem sjezd k tý číně.

Když jsem jel naposledy jinam, skončil jsem fakt blbě.

POKUS 051

Z očividných důvodů říkám tomuhle Smajlík.

Být zastřelen je alespoň jednoduchý a jasný jak facka.

Jo, mám ho!

Koho by napadla takováhle sračka?

Mám ho!

POKUS 144 PROBÍHÁ

Celou tu dobu jsem jen utíkal před svým životem.

Teď jsem měl poprvé vodítko, co by se to mohlo dít.

Teď potřebuju chvilku klid zbraní a tichý místo na čtení.

Osiris a Isis byli věrní manželé.

Ona byla egyptská vysoká kněžka, ideální matka a manželka,

ochranitelka mrtvých,

zběhlá ve všech zaříkadlech pro cestu posmrtným životem.

Osiris byl svými nepřáteli

nakonec rozsekán na 14 kusů a rozvezen po celém Egyptě.

Co tohle má být za dárek?

Všechno nejlepší, Royi. Vždy žij život kupředu a pamatuj:

Čas na nikoho nečeká.

Joe. Co to sakra dělá?

Sakra.

Nevěděl, že je jeho máma mrtvá a teď je úplně sám,

já jsem teď jeho jediná rodina.

-Jak se vede, kámo? -Vstup je deset dolarů.

Pět za kolo, dvojitá eliminace.

Co dostaneš, když sem chodíš?

-Turnaj v esportu. -A to je co?

Soutěže ve videohrách.

Děláme většinou retro hry z osmdesátek.

Double Dragon, Altered Beast, Street Fighter.

Jsme puristi, brácho. Oddaní zlatému věku videoher.

Analog nebo smrt. Osmibit je shit.

-Kolik je vám? -Čtyři jedna. Letí to.

-Jednačtyřicet? -Jo.

-Máte tu někde syna? -Jsem dětinský úmyslně, brácho.

Úmyslem koho?

To si nech.

Joe, ahoj.

-Ahoj, kámo. -Royi, ahoj. Co je?

Koukněme se na tebe, vytáhnul ses.

Když jsem tě viděl naposledy, byls tak takovej.

-Nevěděl jsem, že paříš. -Já nepařím.

-Tak co tady děláš? -Chtěl jsem se tě zeptat na totéž. Nemáš být ve škole?

Odpadla nám.

No tak, kámo. To nemáš zapotřebí.

No, nemohl jsem jít.

Tohle jsou mý oblíbený hry. A máma by byla naštvaná, že jsem tady.

Máma by byla naštvaná.

Víš co? Nepovím jí to, jestli mi řekneš jednu věc.

-Dobře... -Co sis kupoval od toho kluka nahoře? Toho staršího?

-Já si nic nekupoval. -Joe, já tě viděl.

To je RPG karetní hra. Vyměnil jsem ji s ním.

Můžeš bejt jakýkoliv zabiják, žoldnéř a tak.

-Je to fakt super. -To se vsadím.

Tohle jsi od něj dostal?

Myslel sis, že jsem kupoval drogy nebo tak něco?

-Nebo tak něco. -Je mi jedenáct, tohle nemůžu.

-To nemůžeš nikdy, jasný? -Ano? -Jo.

Fajn. Pojď, skočíme na sváču, chci s tebou mluvit, dobře?

-Obrazovka je stejně rozbitá. -Je to šmejd. Tak pojď.

-Máš hlad? -Jo.

-Jo? A co máš nejradši? -Pizzu.

Pizzu? Tak si dáme pizzu. A co sushi?

-Sushi mi nechutná. -Ne? Jak to?

-Protože je to sushi. -Jo, to dává smysl.

Měl jsem mu to říct teď.

Říct mu, že jeho máma je mrtvá. Že už ji nikdy neuvidí,

-říct mu, že... -Víš, máma říká, že jsi hustej.

Hustej.

-Tohle říká? -Tohle slovo nepoužila,

ale říká, že jsi něco jako mariňák nebo voják.

-Máma o mně mluví? -Jo, docela hodně.

Hodně?

Hele, jsi jako ten chlápek, ten z 96 hodin, co má zvláštní schopnosti?

-Liam Neeson? -Jo.

Ne, on je vymyšlenej tvrďák. Já jsem opravdovej.

-Fakt? -Nedělám si z tebe legraci.

Tak to je super.

Hele, Joe.

Něco ti musím říct, kamaráde.

Ale nebude se to poslouchat lehce, jasný?

Ale snadný způsob, jak to říct, neexistuje.

Dvanáct padesát.

O tři minuty déle, než jsem kdy žil.

Jak to?

Vnitřek je celý kovový.

Pak jsem se dostal pod povrch.

Oni mě sledují.

Co jsi mi chtěl říct, Royi?

Joe...

Já jsem tvůj otec.

Při všem tom strachu

jsem na zlomek vteřiny viděl lásku svého syna.

A bylo to nádherné.

Prosím, ať je tato smrt poslední.

Zkurvysyn!

-Jak mě sleduješ? -Naser si!

Mám si nasrat? Kde je to zařízení?

-Ve tvý prdeli. -Jsi plnej nápadů!

-Seru na tebe. -Fajn, tak ser.

Nazdar, kámo!

Dobře. Když musíš, tak musíš!

Kde je ten stopař?

Musí tu někde být. Ale kde?

Do prdele.

Pedro, nechceš mi pomoct hledat?

A pak jsem řekl: "Vidím vašeho experta kontrarozvědky

a vychovám vám specialistu prevence sledování, příteli."

-Měls vidět ten jejich výraz. -Ty jsi blázen!

-Dave. -Ahoj, Royi. -Ahoj.

-Promiň, že ruším. -Zrovna jsem vyprávěl Jakeovi o těch tlučhubech...

Chápu, skvělý. Dave, ty něco víš o sledovacích zařízeních.

O těchhle věcech nevím něco, Royi.

O těch věcech vím úplně všechno!

-Jaké zařízení? Tradiční transponder? -To, co se dává na lidi.

-Na tělo nebo implantát? -Co je lepší?

Když nechceš, aby dotyčný věděl, že je sledován.

Pak je implantát daleko vhodnější.

-Ten druhý se dává na oblečení. -Kam se implantuje? Kam bys ho dal ty?

-Většina lidí si myslí, že hned pod kůži. -Kam bys ho dal ty?

-Myslíš já, osobně? -Ty, osobně.

Daveova specialita.

Co znamená ten pitomej výraz? Jo. Jo.

On to chápe. Zuby, Royi. Ideálně stolička.

To si děláš prdel.

V té masce vypadáš moc pěkně.

Z ničeho nemusíš mít strach. Jen zhluboka dýchej.

Brzy bude po všem.

Navíc tvá pusa se chová jako přirozený přenašeč.

-Dave? -Ano?

Podíval by ses na zuby a zjistil, jestli tam mám to zařízení?

Tedy, ne, jestli je v něčí puse.

-Mohl bych to zjistit, kdyby byl odstraněn zub. -Jaku,

pořádnou flašku kořalky a dvoje kleště.

Ne, ne, ne! Zatracený rány boží!

Neměj strach, Dave, zase doroste.

Přišels o rozum? Ne, potřebuješ pomoct!

Mohl bys mi pomoct. Tak, co myslíš?

-Ne. -Víš to jistě? -Naprosto. -Kolik je hodin?

-Sakra. Je 12:45. -Do prdele. Jenom dvě minuty.

Je načase, aby sis přestal rvát zuby z pusy. Zbláznil ses?

Do prdele. Ne, ne, ne! Bože!

Měl jsem sedět na prdeli doma.

Podívej. Podívej!

-Proboha. -Co je? -Jo. Ten zub.

-Na tom zubu je nepravidelnost. -Fakt? -Ano.

Bože. Budu se muset podívat dovnitř.

-Royi? -Jo. -Opatrně. Dobře?

Opatrně. Ne, to není opatrně!

-Zkurvysyn. -Proboha.

Royi? Někdo vyklopil moře peněz, aby tě mohl sledovat.

-Vážně? -Ano. Spoustu. Nikdy jsem...

Brzy se uvidíme, Dave.

POKUS 145

-Kdo mi to dal do pusy sledovací zařízení? -Chlápek jménem Brett.

Pan Vejtaha, sjetej plešoun,

dvoumetrákovej vedoucí ochranky Dynow s obarvenýma fousama.

Tak dobře.

Schytá ode mě setsakra velkou díru do prsou.

-Jak je? -Jaku.

Potřebuju flašku kořalky a dvoje kleště. Hned.

Dneska jsem umřel už stočtyřiačtyřicetkrát,

ale tento konkrétní den jsem s tím konečně mohl něco dělat.

Pusť to.

-Co, ten zub? -Ne, ten zub ne.

Ne, nepustím ji.

Buď ji pustíš, nebo to pustím do tebe.

Tohle je ručně vyrobený Walther PPK, co mě stál v aukci skoro půl miliónu.

Koupila sis bouchačku za půl mega?

A nechala si ji od osobního puškaře vybavit klasickým SD-22 tlumičem,

kterých je jen šest na světě, za dalších 250 000 dolarů.

-750 000 babek. -Přesně.

Proč bys, Pam, vůbec dělala něco takovýho?

-Pam? -Neznám tvý jméno, tak ti prostě říkám Pam.

-My jsme se už setkali? -Mnohokrát, mnohokrát v minulosti.

Chci se podívat. Pomalu.

Drž ji za lučík.

Zacházej s ní jako s porcelánem, prosím.

Jemně jako s pavučinkou.

-AH? -Adolf Hitler.

-Co? -Osobní dar od Carla Walthera.

Hitler ji měl ve stole v Mnichově.

Celou dobu's mě zabíjela Hitlerovou bouchačkou?

-Ukradena americkým vojákem roku 1945. -Ježíši Kriste.

-Co je to s tebou? -Uchována do současnosti.

-Stála za každou penci. -Myslel jsem, že horší to být nemůže, ale je.

-Kdo tě poslal? -To vědět nechceš.

-Trvám na tom. -Nikdy.

-Teď mě zabiješ? -Ne, Pam, zastřelím tě.

Tohle je za Židy.

Tohle taky.

Mám ho! Tak pojď, hochu!

Mám ho!

Jemma mě sem dostala z nějakého důvodu. Nevím jak, nevím proč.

Musela mít dobrý důvod. Sakra, musel být skvělý.

Koukejme, ztratil jsi telefon.

Ale ona je teď pryč.

Nedostanu se tak daleko, abych ji zachránil,

takže na ničem z toho teď nezáleží.

Z kšeftu už zůstal jediný kousek.

Odplata.

Začíná tu být horko.

-Zlikvidoval jste aktivum? -Máš na mysli aktiva. Množné číslo.

-Marshalle. -Ahoj, Brette.

Neptej se, kdo to je, víš to naprosto přesně.

-Kde je Marshall? -Který to je, ten s bombou?

Co mu říkám Bumprásk?

No, teď je na velkém společném barbecue.

Už nám chybí jen dva členové. Ty a ten hajzl, co to nařídil.

-Předpokládáte, že je někdo nade mnou. -Ty jsi pejsek, musíš mít vodítko.

Chci toho, kdo ho drží.

Chci toho, kdo zabil Jemmu.

Podle mě je to Ventor.

-Však ty víš, kde jsme, ty kanóne. -Jo, a vím, jak se tam dostat.

Sejdem se za minutku, zkurvysyne.

Velký šéf má nejspíš střešní vyhlídku,

ale už se mi nechce umírat tím podlým, nenápadným způsobem.

Udělejme to postaru. Rozkopnutím předních dveří.

To byl dobrý plán.

Vydloubnu mu oči.

POKUS 146

Stát!

Zpátky!

Můžu to dělat celej den, kreténe.

POKUS 147

Zdravím, Royi číslo 2!

Sbohem, Royi číslo 2.

Roy číslo 2 byl neozbrojený a vím jistě,

že kolem těchhle chlapů zbraň nepronesu.

Pane?

Ach, ano, jistě. Promiňte.

Přístup odepřen.

Tohle... Moje vina.

POKUS 148

Jak je?

Ahoj, Royi.

Nehraju si tady trochu na Butche se Sundancem?

Ne.

Naděje umírá poslední.

To bylo divný.

POKUS 149

Zkurvysyn zasranej.

POKUS 150

Nazdar, fešáku.

V pár tuctech případů jsi mi usekla hlavu.

Někdo musí být ta pilná včelka.

Co s tím budeš dělat?

Co tě třeba trochu zrušit?

Pamatuješ v Dobyvatelích toho týpka, co furt točil mečem a myslel, jak je super?

Indy ho střelil, protože byl otrávený, netrpělivý

-a už ho to prostě sralo. Pamatuješ? -Jo.

Sakra.

Možná o zabití mečem něco nevíte, protože až na výjimku v pokusu 15

bolí zabití mečem daleko víc než výstřel.

A ještě jeden méně známý fakt o mečích.

Když vycházejí, bolí to ještě násobně víc.

Zábavný fakt: Harrison Ford potřeboval srát,

proto toho chlápka zastřelil.

POKUS 151

Já jsem Guan-Jin.

A Guan-Jin to skončila.

POKUS 152

Já jsem Guan-Jin.

A Guan-Jin to skončila.

POKUS 153

Já jsem Guan-Jin.

A Guan-Jin to skončila.

POKUS 156

Já jsem Guan-Jin a skončila jsem to.

A tohle ani není ta nejhorší část.

To je tohle. Ventor.

Muž, který zabil Jemmu.

Ten blb, co mě nechal zabít už stopadesátkrát.

Kapitáne, první dojem říká, že tohle je prvotřídní zboží.

Způsob, jakým jste zlikvidoval tyto prvotřídní profesionály,

je skutečně pozoruhodný.

Měl byste být svou snahou potěšen, bez ohledu na výsledek.

Jako někdo, kdo nese stejné jizvy z boje doufám,

že tato porážka, jakkoliv hořká, je jistou útěchou.

Musel se tu kravinu naučit nazpaměť, protože byla pokaždý slovo od slova stejná.

U každého, koho jsem sledoval zemřít a uložil k odpočinku, a bylo jich mnoho,

vidím jednu věc společnou.

Mají ji v očích.

Jejich pohled je v tom okamžiku totožný.

Výčitky, lítost.

Co jsem mohl udělat? Co jsem neudělal?

Všechny naše dobré úmysly vykrvácejí spolu s námi.

Ale co kdybychom mohli náš svět předělat a vymazat naše chyby?

Co kdyby schopnost přepsat dějiny byla skutečná?

-Adolf Hitler, Pearl Harbor. -Tuhle chvíli jsem nikdy nepřežil,

takže všechny tyhle sračky jsou nové.

Do čích rukou byste svěřil nástroj mocný jako Osiridovo vřeteno?

Vaši odpověď mám, kapitáne.

Do mých.

Muže, který zná tíhu lidského utrpení,

muže, který rozumí, jako vy, hrůzám války.

Kdo jiný by měl dohlížet a zprovoznit takový nástroj?

Přesně tak.

Je mi líto doktorky Wellsové.

Dovedla nás tak daleko, jak jí její vadná ideologie umožnila.

Sladké děvče.

Když jste sem přišel, chtěl jste mít na svých rukou krev.

A krev také máte.

Jen ne tu moji.

Ten je opravdu ostrý. Ani na něm není krev.

-To je katana? -Katana? To je japonsky.

-Tohle je čínský meč. -Nedělejme z toho závody. Je to meč.

Brette?

Teď vím tři věci. První:

Až toho chlapa příště uvidím, tak s ním zatočím.

Druhá: Trčím v něčem, co se jmenuje Osiridovo vřeteno.

A třetí: Ventor netuší, že funguje.

Jemma mě do toho nějak dostala a spustila to, ale proč?

Vzkřísila svého mrtvého muže Osirida.

Osiris se stal vládcem mrtvých

a posmrtného života.

Já jsem Osiris.

Jemma mě poslala do Vřetena, aby je zastavil, zastavil Ventora.

Potřebovala, abych to opakoval tak dlouho, než to dokážu.

Ona měla... Ona mi věřila.

Do prdele, ona ve mě pořád věřila.

Věděla, že je můžu porazit.

Zdravím. Potřebuji se naučit bojovat s mečem.

Netuším, co jste právě říkal.

Potřebuji se naučit bojovat s mečem.

Je na vás něco fascinujícího, co se mi líbí.

Ráno odlétám domů do Šanghaje.

-Budu mít jen jeden den. -Za jeden den se dá zvládnut hodně.

POKUS 158

POKUS 161

Jsem začátečník, ale učím se rychle.

Ten, který ho třímá, z něj dělá zbraň, Royi.

Meč není vaším vylepšením o nic víc než sada klíčů.

Mám nějaký výcvik za sebou, ale chci tvrdě pracovat.

V podružných rukou není jianský meč nic víc

než nekvalitní kousek zkuté oceli.

Ale v tom nejodhodlanějším sevření a pod dohledem nejpronikavějších očí

se stává nástrojem vyhlazení.

Měl jsem velmi dobrého učitele, ale potřebuji se naučit víc.

POKUS 174

POKUS 198

POKUS 200

Nazdar, fešáku.

Vzdáváš se?

Nechystáš se bojovat s mečem, nebo jo?

Líbí se mi tvá sebedůvěra.

Normálně bývám ukecanější.

Mám na jazyku jednu věc.

Ale to počká.

Hovno předstírá, že je z oceli.

Ty zkurvysyne.

Chtěl jsem říct tohle:

Já jsem Roy. A Roy to skončil.

Páni.

Brette?

Cítím muffiny. Cítíš je taky?

Já to rozchodím.

A teď jsem slepý.

-Vypadá jako dvoumetrákovej jednorožec. -Ty kluzkej hajzle.

-Chystáš se pro tu pistoli? -Nechystám.

-A víš proč? -Ne.

Protože mi bude velkým zadostiučiněním vymlátit z tebe duši.

Jak to?

Jak myslíš?

-Vřeteno. Ona ho aktivovala. -A mě poslala dovnitř, kámo.

Poslala mě dovnitř, abych tě zastavil,

pak jsi ji zabil, protože věděla, co jsi zač, Ventore.

Rádoby diktátor, rozhodnutý předělat celý svět.

Zasraný liberálové.

Než vypustila svou Panenku Marii, obtěžovala se zmínit,

že vřetenová reakce, trvá-li příliš dlouho, může zničit celou planetu?

Neměj obavy, debile. Až skončí svět, ty to neuvidíš.

Vřeteno nám dává moc Boha

k přetvoření celého našeho světa, bez tragédií.

-Adolf Hitler, 11. září. -Zavři zobák s tím proslovem.

Minulost je minulost, Ventore. Je stvořena, aby za námi zůstala.

My žijeme a učíme se z ní.

Říká nepřítomný manžel a selhávající otec.

Nemyslel bych, že budete mít extra zájem na přetváření věcí.

-A co váš syn? -Můj syn?

Malý Joe, že?

Pokud jste došel až sem, abyste mě zabil,

tak kdo zachrání jeho?

Nenapadlo mě, že je Joe v nebezpečí.

Ani za milión let bych nepomyslel, že by se na něj zaměřil.

Zabiju Ventora a všechny ty hajzly tisíckrát, jestli mu ublíží.

Pane, pane, za zátaras, pane. Tam nemůžete jít.

Hele, kamaráde, musíte za zátaras.

Kolikrát jsem ho nechal zemřít?

Můj syn!

To je můj syn! Musím zachránit svého syna!

Ne!

A je to tady.

Konec světa.

Proč ne?

Můj už stejně skončil.

Cítím to. Nejen smrt,

ale jak se rozpadám. Každý můj kousek se dělí dál a dál,

spolu se vším ostatním.

Už není kam utéct a jediný člověk, který by mohl pomoct, je mrtvý.

Co když jsem ji pomstil?

Já jsem ten, kdo ji zabil. Ne Ventor, já. Já jsem to udělal.

Zabil jsem ji útěkem z našeho vztahu.

Před výchovou našeho syna. Zabil jsem ji...

Když jsem jí nezavolal zpátky.

Já jsem důvod, proč je mrtvá.

Já jsem důvod, proč je mrtvý Joe.

Já jsem důvod konce světa.

POKUS 205

K čemu tohle je?

Proč bych se vůbec měl snažit?

Na ničem už nebude nikdy záležet.

Ne, když ztratíš vše, co jsi kdy miloval.

Ne, když jsi zodpovědný za konec lidské rasy.

Dobrá práce, magore.

To mě nemůžeš nechat alespoň jednou pořádně vyspat?

Takže takhle to tedy je.

Takhle to je.

Budeš jenom sám sebe litovat? Navždy, den za dnem?

Neuděláš ani hovno, i kdyby se nedalo ani hovno udělat?

Ne.

Uděláš.

Něco uděláš.

Čas teď už nic neznamená. Už nepracuje proti tobě.

Kradou mi auto!

Nikdy jsi nepoznal svého syna, takže...

Pokud nic jiného nezůstalo...?

Je to víc, než sis kdy zasloužil.

Ahoj, Joe.

Royi, co tady děláš? Co se ti stalo?

Spadl jsem z baráku.

Zapejkáš školu?

-Budu hádat. Turnaj v esportu. -Jak to víš?

-Kam myslíš, že jdu? -Ty jsi pařič?

Stoprocentně.

Viděl jsem tě na X-boxu pokaždý, když jsem se stavil, ale nechtěl jsem to

prozradit před mámou, víš?

Líbí se mi klasický hry z osmdesátek,

-jako Altered Beast a Double Dragon. -A Street Fighter?

Toho mám nejradši.

-Já taky. -Ano? -Jo.

-Ale líbí se mi i nový věci. -Hele, Royi,

myslíš, že bude máma naštvaná, že jsem šel za školu?

Víš co? Bude naštvaná.

Ale já tě budu krýt, dobře?

-Dobře. -Ale už žádný zapejkání, jo? -Fajn.

-Dobře? -Jasně.

Tak si zahrajeme Street Fightera.

-Umřeš. -Ty umřeš.

Umřeš a prohraješ.

To jsem zvoral. Ale pořád jsem naživu!

Tahle hra je tak stará! jak se jmenuje? Glaca?

Galaga. Galaga.

Přímo do tváře!

-Stejně jsem vyhrál. -No jasně.

K.O.

-Vyhrál jsi! -Proč máš tu hru tak rád?

Je spousta lidí, kteří tě honí a ty je musíš zabít.

-To byl power boost. -Super arugula.

-Byla to arugula? -Arugen.

Zase jsem tě sejmul!

Arugen!

-Jak jsi to...? -Vyhrál jsi!

-Tady to začíná bejt síla. -Jo, dostaň tu holku. Tu holku.

Víš co? Ukážu ti, jak na to.

Pořád sem chodí.

Nemáš ani tušení.

-Nemám z nich strach. -Na kluka, co do školy moc nechodí, jsi chytrej.

Mám svý způsoby.

Zase jsi mě dostal.

Vždyť jsem taky mistr.

Chtěl jsem zpátky všechna ta léta, která jsem zmeškal.

Měl Jemmin výraz,

její bystrost, smysl pro humor.

Díky Bohu.

Pak jsem ho viděl smát a viděl jsem sebe.

Pouhý záblesk.

Sledovat, jak se na mě směje můj vlastní obličej

mi láme srdce.

Tohle bych dělal pořád. A taky bych mohl.

Takhle jsme zakončili den už více než tucetkrát.

To nikdy neomrzí.

Líbí se mi, jak usne, když to všechno skončí.

Ani se nezavrtí.

Chci mu říct, že jsem jeho otec, jak jsem už udělal, ale mám strach.

Mám strach, aby se zas tak na mě nepodíval.

Nechci zas vidět to, co jsem viděl v jeho očích,

tak mlčím.

POKUS 249

Chci mít jednou loď a vyvézt na ní mámu.

Ona vůbec nikam nechodí.

Přál bych si nějakou najmout.

-Najmeme si ji? -Loď?

Jo. A vyvezeme mámu.

-Proč ne? -A kdy?

Kdykoliv. Můžeme...

Tady mu řeknu, že tenhle víkend.

Pak pošle mámě zprávu, že půjdeme všichni plachtit.

To se obvykle stane.

Joey...

-Víš, tvoje máma... -Jo?

-Víš, na čem tvoje máma pracuje? -Osiridovo vřeteno?

Ty víš, co to dělá?

Nesmí o tom mluvit, je to supertajný, nebo co.

Ale slyšel jsem ji, jak říká, že to může všechno vyhladit,

jako celý svět, když nebudou opatrní.

Ty tomu věříš?

Ano, věřím.

Kéž bych nevěřil.

Máma mi v něčem věřila a já jsem ji zklamal.

Jak to myslíš?

-Minulou noc, tvoje máma... -Nepřišla domů.

-Já vím. -Má nového přítele?

Ne. Žádný nový přítel.

Dozvěděla se, že chodím za školu?

-Vypadá to, že jsi mě sledoval. -To ano, ale...

Ne z tohohle důvodu.

-Tak proč? -Já nevím.

Viděl jsem tě a chtěl jsem si s tebou popovídat. Moc jsme toho nenamluvili.

Proč myslíš, že jsem tě sledoval?

Protože máma ráno něco říkala.

-Počkej, cože? -Do telefonu. Bylo to divný.

Prý, když budu mít nějaký průšvih, tak mám najít tebe.

Joe, to je máma. Zvedni ten telefon, prosím.

-Nevěděl jsem, o čem to mluví. -Ty jsi dneska mluvil s mámou?

Když se stane dneska něco divného, chci, abys zavolal Royovi, ano?

-V kolik to bylo? -Já nevím.

Napíšu ti jeho číslo, ale ještě mi zavolej. Ahoj, zlato.

Kámo, ukaž mi svůj telefon.

Máma 7:03 ráno

Byla ještě naživu, když jsem se vzbudil.

Ventor ji nezabil.

Nebyla ještě mrtvá.

Neměj strach, synu. Vrátím se pro tebe.

Vracím se pro vás oba.

Zabil jsi ji.

-Jak jste se sem sakra dostal? -Kde je? Kde je?!

-Snažil ses vymazat důkazy? -Snažil jsem se zjistit, co dělá,

-jak dokázala spustit Vřeteno... -Buď zticha, Brette!

Pokračuj. Pokračuj!

Nezjistili jsme, jak Osiridovo vřeteno funguje.

Řetězovou reakci, kterou spustila, nedokážeme kontrolovat.

Nějak to sabotovala a teď to neodpovídá.

Do prdele práce.

To Vřeteno funguje.

To vy. Z vás vytvořila tu chybějící část.

Jak jinak byste se dostal do zařízení?

Jak...

Kolikrát jste tohle už udělal?

-Hodněkrát. -Funguje to.

Byla naživu nejméně 14 minut po tom, co jsem se probudil.

Mám čas ji zachránit.

Fajn. Tak jdeme na to.

Jemma jediná tohle může zastavit a mám 14 minut, abych se k ní dostal.

No co, tak jdem na to.

Ten hajzl zrovna vyskočil.

Leť, ty hajzle zasranej. Leť!

Mám dvanáct a půl minuty. Ať sebou ten krám pohne.

Dělej!

Pěknej let, svině.

A teď chci pořádný K.O.

Donnybrook. Battle Royale.

Sem s nima, se všema, ať je můžu sfouknout a neztrácím čas.

Protože na tohle jsem čekal sakra dlouho.

Možná až moc dlouho.

Teda, vždyť víte, nemám na to celej den.

Hej, Brette!

Přišel jsi pro mě.

Zvládl jsi to.

Přišel jsi pro mě.

-Kolik pokusů to trvalo? -Jen jeden.

Nemám moc času. Pojď.

Nemohla jsem ti to říct. Sledovali mě.

Musela jsem se plížit laboratoří celou noc.

Stěží jsem k tobě dostala tu knihu.

Byla to tak akorát.

Myslím, že Ventor poslal někoho na Joea.

Nikdo nezbyl, Jemmo. Je po nic, po všech.

Joe je prima.

Šel za školu na videohry, ale je v pohodě.

Jak to víš?

Líbí se mu děvče ze třídy jménem Camille,

který ukázal všechny autobusy do školy,

ale bojí se jí pozvat na rande.

On a jeho kamarád Wyatt před pár týdny lhali

o svém věku, aby se dostali na turnaj v paintballu.

Pamatuješ ty podlitiny na krku?

Řekl, že ho něco štíplo.

Minulý měsíc si na skateboardu zlomil zápěstí

-a teď to vydává takový divný zvuk. -Jasně.

Miluje psy, především mopse

a myslí, že byste měli nějakého zachránit.

Asi před rokem ti k narozeninám

nakreslil vodovkama Van Goghovu Hvězdnou noc,

protože věděl, že je to tvůj oblíbený obraz.

Myslí si, že máma moc pracuje a málo se usmívá.

Ale ten kluk tě má strašně moc rád.

Jak to můžu zastavit, Jemmo?

Nejde o zastavení, Royi. Jde o restartování.

Použila jsem tvou DNA jako chybějící část uvnitř Vřetena

-Co to znamená? -Že musíš vstoupit do jádra Vřetena,

pak, teoreticky,

by se časoprostorové kontinuum mělo resetovat a znovu spustit.

-Teoreticky. -Já nevím.

Upřímně, nevím, Royi.

Celé je to splácané strašně narychlo. Snažila jsem se zastavit Ventora.

Ani jsem nevěděla, zda to funguje, dokud ses neobjevil.

Uvědom si, že jsem tě viděla teprve včera.

A já tě předtím neviděl věčnost.

Nevěděla jsem, co jiného dělat, kam jinam se obrátit.

Znala jsem muže, kterým jsi byl.

Znám muže, kterým jsi.

Ale nevím, co se ti stane, pokud tam půjdeš.

Já ale vím, co se stane, když nepůjdu.

Viděl jsi to. Konec světa.

-Jo. -Jaké to bylo?

Jako vše, co si dokážeš představit, ale miliónkrát horší.

Rozběhne se to, pokud tím projdu?

Resetuje se to? Budete ty a Joe v bezpečí?

Pokud vrátíš svou hmotu do jádra, mělo by.

Možná to nezvládneš.

Možná přestaneš existovat.

V tom případě...

mě polib a řekni mi, že mě miluješ.

Miluju tě.

-Počkej na mě, ano? -Počkám.

No co, sakra, jdem na to.

Subtitles by sub.Trader subscene.com