Original subtitles

NETFLIX UVÁDÍ

Julie, utíkej si zabalit věci.

ZVLÁŠTNÍ PROJEV PŘEDSEDY VLÁDY

PŘEDSEDA VLÁDY

Dobrý večer, občané.

Děkuji za pozornost.

Toto je můj první projev coby nového premiéra Španělska

a nepochybně i ten nejtěžší.

Naše země i celý svět zažívají kritické časy.

Nedávno vypuklá třetí světová válka

zničila naše okolí, jak jsme je znali.

- Ekonomika se zhroutila. - Tati.

- Přírodní zdroje… - Saro.

… jsou vážně ohroženy.

Můžu si sbalit plyšáky?

- Nezbytné zdroje jako voda… - Radši oblečení.

- … elektřina a plyn… - A maminka?

… musí být dodávány přísně na příděl.

- Tak už si dobal, rychle. - Zdraví, bezpečnost,

i samotné přežití našeho obyvatelstva

jsou ve vážném ohrožení.

V takovýchto časech

využívají teroristé našich slabin k narušení systému.

Vlny nových virů ochromily nemocnice

a zkoušejí naše lékařské znalosti.

Julie!

Říkám, že máš být dál od okna. Tak už se sbal.

Není čas na politické tahanice.

- Mami! - Julie, zlato.

Tímto ustavujeme vládu národního soustředění,

tvořenou odborníky ze všech oblastí…

Už jsem myslela, že je nenajdu. Lidi jsou vážně zoufalí.

- Hlavně že je máš. - Hrůza.

Vzhledem k závažnosti situace

tímto vyhlašujeme výjimečný stav

a naše parlamentní monarchie

je dočasně odvolána.

Nebudu vám lhát.

Tento přechod přinese radikální změny v našem způsobu života.

Ale je to jediná možnost a musíme ji přijmout společně.

Žádám vás o spolupráci, neboť máme společný cíl:

přežít.

- Přišly extrémně těžké časy… - Musíme co nejdřív odjet.

- Naplň nádrž a nastartuj auto. - Hoďte sebou.

Ujišťuji vás, že s přispěním nás všech bude budoucnost opět patřit nám.

Děkuji vám a hezký večer.

Vykliďte oblast.

Opakuji: Vykliďte oblast.

Opusťte ulice!

Opusťte ulice!

Byl vyhlášen výjimečný stav.

Vraťte se do svých domovů.

Uvolněte cestu!

Svobodu!

- Ne. - Už ti to říkal.

Ale já je chci. To nevadí.

Říkal přece, ať si pospíšíme.

Holky, pojďte sem. Pojďte ke mně, prosím.

Dárek k narozeninám. Červená jako oheň a modrá jako voda.

Je krásný, ale my nemáme narozeniny.

Vezmi si ho, zlato.

Otevřete dveře!

Co se děje, tati?

Mám vás rád nade všechno na světě.

- My tebe víc. - My tebe víc, tatínku.

Víme, že tam jste. Otevřete!

Otočit, bude překvapení.

Chyťte se za ruce.

Otevřete dveře!

Otevřete!

Otevřete dveře!

Svobodu!

- Jdeme! - Jdeme!

- Ramóne! - Zlato!

Ramóne, prosím.

Už je to hotové.

- Co? - Ustupte, paní!

- Ne. - Paní!

- Ne, Emilie! - Jdeme!

Emilie! Ty hajzle!

Emilie!

Holky moje… Zlatíčka!

Julie! Saro!

Holky, kde jste?

Mami?

Julie, jsi tu? Kde je sestřička?

Saro, pojď sem, miláčku.

Mami.

Jste v pořádku, děkuju, děkuju.

Jste v pořádku?

Mě to bolí.

Kde, zlatíčko?

- Táta říkal, ať nic neříkáme. - Tak dobře.

Kam vám ho dal?

Tady dozadu?

Neříkej jí to.

Styď se.

Ukážeš mi svůj, Julie?

Táta byl moc šikovný, takže to bude bolet jen chvilku.

Kde je táta?

No…

Tatínka odvedli…

ale vrátí se.

Určitě se vrátí.

Pojďte sem.

Pojďte ke mně.

VLÁDA TĚ CHRÁNÍ

MADRID, O 25 LET POZDĚJI

ZAJISTÍME VÁM BUDOUCNOST

Toto madridské náměstí disponuje pseudo-fluorescenčním zářením

o vlnové délce, která umožňuje přenos informací…

Systém osvětlení slouží k měření zařízení...

LIDOVÁ RADA NOVÉHO ŠPANĚLSKA

BUDOUCNOST PATŘÍ NÁM

JINÝ SVĚT

BARIÉRA

Sbohem, maminko.

Už odcházíme,

tak jak jsi chtěla.

Je pozdě, broučku, půjdeme.

Já ji nechci opustit, tati.

Jdeme.

Budeš se mnou, lásko.

Haló?

Je tu někdo?

- Alkohol. - Jsi moje zachránkyně.

Mám to tu jak u Suchánků.

- Jo. - Deset tisíc.

Udělala bys pro mě něco? Zanes to nahoru k soukromým pokojům.

Děkuju, broučku.

Potřebujeme další sklenku šampaňského.

No jasně.

Co ti to udělali?

Do hajzlu.

Dostanu tě odsud.

Můžeš chodit?

Pomůžu ti. Jdeme.

Pojď.

Výborně.

Jdeme pryč.

A ty jsi sakra kdo?

Nikdo.

Odejdu odsud

a ji vezmu s sebou.

Ano?

Pusť ji!

Ty zvíře!

- Ne, prosím. - A co teď, ty děvko?

Musíme jít.

Jdeme.

Pojď.

Podívej se na mě. Jak se jmenuješ?

- Sol. - Dobře, Sol, padáme odsud.

Počkej.

Sakra! Můj přívěsek.

Počkej na mě, Sol.

Nikam nechoď, ano? Hned se vrátím.

Sol!

Sol?

Za pět minut začíná zákaz vycházení v zájmu vašeho bezpečí.

Žádáme občany, aby se spořádaně vrátili do svých domovů.

Co se děje?

Co je?

Lásko, co je?

- Zabila jsem chlapa. - Cože?

Vojáka.

- Cože? - Jo.

Hugo, kolik zbývá do Madridu?

Teď to budou tak dvě hodiny.

A už mi dej pokoj. Uklidni se.

Hele… Viděls ty bouchačky?

Jsem z nich nervózní.

Nechci, abys tu strašil Martu. Tak toho nech!

Jak to jde?

Hele.

Slyšelas tu nejnovější zprávu?

Můj tým mě právě exkluzivně informoval,

že jsem si nadělala do kalhot.

Bylo to strašné. Nukleární katastrofa ve studiu.

- Všichni omdleli… - Álexi, nech toho.

Jestli mě nezavřete do utěsněné místnosti, všichni tu umřete.

Co se tady děje?

Promiňte, jestli jsme rušili.

- Bratr totiž jede poprvé… - Buďte zticha!

Dávejte si pozor.

Mám hroznou zácpu a taky mě to pěkně štve.

- Dobrý večer, Navarro. - Majore.

Ven!

- Co víme? - Všichni ven!

Vypadá to, že jeho vrah po potyčce utekl.

Mrtvola má pod nehty stopy kožní tkáně.

Jistě na ni použil násilí, majore…

Okolnosti jsou mi naprosto ukradené.

Chci vědět, kdo to udělal.

Tohle je paní domu.

Dobře mě poslouchejte. Major Mérida byl jedním z důvěrníků našeho prezidenta.

Nikdo, slyšíte, nikdo nesmí vědět, že zemřel v takovéhle…

situaci. Rozumíte?

Jistě, majore. Můžete se spolehnout na mou diskrétnost.

Byl s nějakou z vašich holek?

Ne, tuhle si přivedl s sebou.

Major Mérida měl rád nezkušené.

Vy všechny ty lidi znáte?

Všechny.

Kromě té mladé dámy, kterou přivedl major Mérida,

byl dnes ještě někdo tady?

Ta holka s alkoholem. Nevšimla jsem si, promiňte.

Majore!

Kohopak to tu máme!

To bude mít tvůj otec radost.

Major Jiménez, nová hvězda policie.

Přišel sis povyrazit, nebo nám jen posrat zábavu?

Děvky, alkohol, drogy…

a mrtvola.

Tomu ty říkáš zábava?

Musíš pryč, Julie.

- Dřív nebo později tě najdou. - Jak, že musím pryč?

Kam bych šla, Carlosi?

Někam, kde je bezpečí a svoboda.

Lidi organizují přejezdy přes průliv.

Někoho znám, je to kolega, co taky odešel z armády.

Poslouchej.

Nepůjdeš sama.

Půjdu s tebou.

A moje matka?

Nemůžu ji nechat samotnou.

A co až najdou tu holku, cos jí pomohla?

Máma tě bude chtít živou.

Myslíš, že se teta hodně změnila?

To nevím.

To brzy uvidíš sama.

Odjíždíme do Madridu!

Za babičkou.

Policejní kontrola vjezdu do Madridu.

Musíte vystoupit.

Mějte doklady na viditelném místě.

Zůstaňte sedět, dokud vozidlo zcela nezastaví.

Tam.

Pokračujte. Přidejte.

Postavte se do řady. Pohyb!

Pohyb!

Marto.

- Drž se u mě. - Jdeme.

Tudy.

Připravte si prosím doklady.

Stůjte! Možný příznak.

- Musíte jít s námi, pane. - A kam?

To je vaše žena? Jde taky. Nasaďte si náramek.

- Ona ne. - Nesmíte tam, pokud jste nemocný

nebo jste měl s nemocným kontakt.

Jeďte do Madridu, i kdybych ten virus měla.

Ano?

Slibuješ?

Pokračujte.

Pojďte.

Doklady.

Cíl vaší cesty?

Postarat se o mou tchyni. Rodinné shledání.

Jsme bratři.

Co tvoje máma?

- No, moje žena… - Ať odpoví ona.

Pracuje, ale brzy dorazí.

Běžte do autobusu.

Po příjezdu se zapište

- a zařiďte pracovní povolení. - Díky.

Díky.

Doklady.

V zájmu vlastní bezpečnosti u sebe vždycky noste občanský průkaz.

- Buď opatrná, prosím. - Neboj se.

Pojedu rovnou k mámě.

- Mám tě potom vyzvednout? - Ne, chci tam být přes noc.

S ní.

Nic jí neříkej.

Čím míň ví, tím líp…

Dobře.

- V zájmu vlastního bezpečí… - Co tomu říkáte?

… mějte doklady na viditelném místě.

Páni!

… ochráncům zákona.

- Podíváme se tam? - Ano!

Drž se u strýčka.

Další.

Takhle se tu dává voda?

- Jo. - Další.

POTRAVINY

- To je babička. - Babičko!

Marto!

Ty jsi tak krásná a tak velká, zlatíčko…

- Hugo. - Emilie.

Babi.

Ano?

- Copak? - To je strýček Álex.

- Álex! - Pamatujete si mě?

Tehdy jsi byl v jejím věku.

A teď je z tebe muž!

No…

Snad se k tobě vejdeme.

- Něco už vymyslíme. - Nechci překážet.

- To bude těžký. - Nezačínejte.

Álexi, nechala jsem tam jednu bednu.

Dnes otvírat nebudu. Půjdeme domů.

Na jídlo!

Přijď za námi!

To mám radost, že jsme spolu. Podívej, co pro tebe mám.

To není jen tak. Sladkosti člověk jen tak nesežene.

- Ale tohle jsou bonbony! - Díky!

Páni! Hele, tati, bonbony!

Copak?

Je vám šéfky líto?

Je to škoda, co?

Taková krásná dáma…

Dokud se neobjeví ta kurvička, co byla s majorem,

tak vás všechny čeká to samé.

Nic mi nepovíte?

Dobře.

Tak která půjde teď?

Haló?

Mami?

Mami!

Hugo.

Julie.

Nemůžu uvěřit, že jste tu.

A malá?

Marto.

Ty jsi tak krásná a velká!

Pane jo, vypadáš úplně jako máma.

Úplně stejně!

Táta ti to neřekl?

A co já? Na mě žádná pusa nezbyde? Budu žárlit.

Pojď sem!

Dej si. Je to výborné.

Výborné, viď? Žes měla veliký hlad?

Carloto.

Sestřičko!

Sol!

Sol, zlato.

Kdes byla tak dlouho?

Babi, pojď radši dovnitř.

- Jsi jako rybička, Hugo. - Díky.

- A teď naše malá krasavice. - Šup, teď ty.

Marto.

Chceš pomoct?

- Dobře. - Můžu?

Dáme pryč tohle, a tohle taky.

Podívej se.

- Jsou stejné. - Mně ho dala máma,

když mi dala tohle.

Abychom byly vždycky spolu. Řekla mi, abych to nikomu neříkala.

Tvoje maminka byla moc chytrá a hodná.

Dostali jsme mimořádné zprávy.

Nádech.

Bezpečnostní oddělení ohlásilo teroristický útok, při kterém zemřel

- major Antonio Mérida. - A výdech nosem.

- Zatím nevíme… - Ještě jednou.

Dobré, nádhera.

- Chceš se převléct? - Jo.

- Vezmi si pyžamo. - Dobře.

- Je ve tvém pokoji. - Dobře.

Tak jak je na tom?

Skvěle.

Matka jí zachránila život.

Výměnou za ten svůj.

Hlavně aby nikdo nezjistil,

že Sara zemřela na ten virus, jinak vás izolují.

- Samozřejmě. - Co jste jim řekli?

Že jsme přijeli do Madridu, protože nás tu potřebuješ.

- Dobře. - Jo.

Emilie, ty…

Myslíš, že kdybychom přišli dřív,

- třeba… - Ne, Hugo.

Nemohla bych nic dělat, hochu.

Není na to lék.

- V zájmu vlastního… - Zákaz vycházení.

- … zákaz vycházení. - Jaký zákaz vycházení?

Prostě se nesmí na ulici.

A vypnou proud.

- Opatrně, je to horké. - To je vůně.

Šup, večeře!

- Páni! - Sbíhají se mi sliny.

- Voní to úžasně, Emilie! - A taky vypadá…

To měla ráda tvoje maminka. Maso s bramborami.

Maso už se tomu jen tak říká, ale dřív bývalo.

Co ještě jste předtím měli?

Před čím, zlato?

Já nevím, přede mnou.

Spoustu věcí, dobrých i zlých.

Řeku, která tekla skrz Madrid, velikánské parky,

- ale taky hodně aut. - Hrozně znečištění.

- A hluk. - Talíř.

Ne, ty první. Hrozný hluk, Marto! Strašný, i v noci.

- Viď? - Máma říkala,

že měl každý svůj vlastní telefon.

- Jo. - To je pravda.

Tys vyprávěl, že televize měla spoustu kanálů.

Proč už není nic?

No, zlato,

jako bychom o tom nikdy nemluvili.

Marta ví,

že když ještě nebyla na světě, nastal velký globální konflikt.

Světová válka.

Ano, světová válka.

V ní zemřelo mnoho lidí.

A z té spousty smrti se zrodily nemoci, které dodnes neumíme léčit.

I planeta onemocněla.

Zmizela voda.

V mnoha zemích došlo k ozáření.

Lidé se báli a chtěli silnou vládu,

která by jim zajistila bezpečí. Rozumíš?

Ale to je normální, ne?

No, to jo.

Ale problém těch vlád byl,

že právě ony tu válku rozpoutaly.

A v zájmu našeho bezpečí

nám vzaly to nejdůležitější, co kdy lidé měli.

Víš, co to je?

- Víš to, broučku? - Co?

Svoboda.

Ale my ji dostaneme zpátky.

Viď, mami?

Ano.

To babička vždycky říká.

Já ti pomůžu, babi.

Tak já taky. Připijeme si na svobodu.

Na život!

Nezapomínejme na ty, které milujeme a kteří už tu nejsou.

Ať jsme navždycky spolu.

Na zdraví.

- Pojďme jíst, ať to nevychladne. - Emilie, to je bašta.

Vynikající.

V zájmu vlastní bezpečnosti se nezdržujte na ulici a neshlukujte se.

- Vždy u sebe mějte doklady. - To je ale fronta. Jdeme.

- Držím místo. - Dobře.

Chci vidět, jak jí vysvětlíš, co se tu stalo.

Řeknu jí to tak, aby z toho neměla problémy.

- Buď opatrný. - Dobře.

- Kdyby to byla moje dcera… - Buď už zticha!

Jen říkám, že být to moje dcera, řekl bych jí to.

- Další. - Tak jo, jdeme.

- Zdravím. - Dobrý den.

Buď hodná, jo?

Další.

Nespěchejte. Na tuhle chvíli čekám celý život.

Na jakou?

Až potkám takovou chytrou sestřičku,

a sympatickou.

A pěknou.

Škoda, že mě napíchne, ale život není pohádka…

To máš z toho, žes neuvolnil ruku.

Koukej na dceru.

Nejsem jeho dcera. Je to můj strýc.

Jmenuje se Álex a nemá přítelkyni.

Přesně tak. Ale ne že bych nechtěl. Jsem romantik.

Hned bych tě požádal o ruku,

a abys byla matkou mých dětí. Co říkáš?

Že jsi hotový. Teď běž na konzultaci.

Páni!

Raníš mě a pak mě opustíš.

Myslíš, že jsem ji ukecal?

Je to dítě?

Marta Mújica, deset let.

OČKOVÁNÍ, IMUNIZAČNÍ KAMPAŇ

Rodina Mújicových?

- Ano. - Prosím.

Dobrý den.

Rozdělíme vás na výsledky a individuální konzultace.

Holčička půjde tam a vy pojďte za mnou.

- Tati? - Nemůže zůstat s námi?

Nebojte se. Bude to chvilka.

To nic. Běž s ní.

- Pojďte za mnou. - Jistě.

Vy jste Hugo Mújica?

Ano.

A vaše žena?

Sara Pérez Noval.

Umím číst, díky. Ptala jsem se, kde je vaše žena.

V Asturii. Za pár dní přijede.

Proč nejela s vámi?

Jel jsem s dcerou napřed.

Hrozně chtěla vidět babičku. Znáte děti.

Ne. Neznám.

Zeptám se znovu. Proč jste nepřijeli spolu?

Sara musela dokončit něco v práci.

Přijede za týden.

- Takže holčička je s vámi sama. - A s babičkou.

Jen na tenhle týden, než přijede Sara.

Máte tady nějakou práci?

Ne, sotva jsme přijeli.

- Další. - Děkuju.

- Moment. Chybí mi doklady mé dcery. - Ne, skončili jsme.

- Cože? - To je všechno.

Bez dceřiných dokladů neodejdu.

Krucinál!

- Marto. - Strejdo Álexi!

Kam jdeš, zlato? Počkejte!

Kam ji to…

Hugo, Martu někam odvádějí, sakra!

- Marto! - Tati!

Vem tohle.

Marto!

Álexi!

Kde jsou sakra schody?

Tudy.

Marto!

- Marto! Hej! - Tati!

Pusťte mou dceru.

Tati!

Tati.

Marto, zlato.

- Tati. - Zlatíčko.

Stůjte! Zastavte ten autobus!

Mám tě ráda, tati.

Ne!

… potvrzují zprávy z ministerstva zdravotnictví.

- Major Enrique Jiménez… - Moje dcera!

- Ne! Moje dcera! - Stát!

- Dcera! - Kam jdete!

- Je v té dodávce. - Propustku?

Nemám. Pusťte mě.

Nevím, co se stalo. Muselo dojít k omylu.

- Ne. - Pusťte mě, prosím.

Počkejte!

Už jdeme pryč.

- Pojď, Hugo, jdeme. - Marta.

- Marto! - Pojď, kruci, nebo nás zabijou!

Zabijou nás! Pojď!

Pusť mě!

Marto.

V zájmu vlastní bezpečnosti noste občanský průkaz na viditelném místě

a předložte jej policii.

Do prdele!

Emilie!

Emilie, unesli Martu.

Udělali jí krevní testy.

- Myslíš… - Prosím?

- Koho že unesli? - Moji neteř.

- Zatracený… - Álexi, to je…

To je předsedkyně našeho bloku, Begoña.

K službám vám i naší komunitě.

Ty jsi manžel Sary, ne?

- Ano. - A koho že to unesli?

Moji dceru, je jí deset let.

Byli jsme u zápisu,

- rozdělili nás a ji odvedli. - Chápu.

- Jste se Sarou zaměstnaní? - Ne.

Proto se šli zapsat.

Aha, záhada vyřešena.

Tvou dceru vzali do kolonií pro děti nezaměstnaných.

A nedávají nějaký termín? Nebo doklad?

Asi rozhodli, co je pro dítě nejlepší.

- Mají odborníky. - Jak může být nejlepší je vzít rodičům?

- Uklidni se. - Klid, Hugo.

Promiň.

O tvoji holčičku bude postaráno.

Samozřejmě.

Dokud si se ženou nenajdete práci.

Jistě si to tam moc užívá.

Dětské kolonie jsou jako prázdniny.

Není to skvělé?

A kde ty krásné kolonie jsou?

Po celé zemi.

Bohužel je mnoho dětí, co potřebují ochranu.

Hned jsme klidnější, Begoño.

- Vyprovodím tě. - Dobře.

Jak jsem říkala,

jestli budou bydlet u tebe, musí mi podepsat soupis.

- Je to důležité. - Jistě.

- A Sara taky, až dorazí. - Ano.

Tak jo. Jak jsem řekla, všechno je zcela pod kontrolou.

- Hezký den. - Jistě, moc.

- Měj se, Emilie. - Ahoj Begoño. Díky.

Kráva zasraná.

- Jestli se Martě něco stane… - Slibuju, že to vyřešíme.

Po dobrém, nebo po zlém.

Musím si najít práci. Jakoukoliv.

Hugo.

Asi znám někoho, kdo nám pomůže.

Díky.

Zavřete za sebou, prosím.

Stát.

- Emilie. - Ahoj Luisi.

Jak se máš?

Ujde to.

Stárnu.

Jako ty.

Když jsem v telefonu slyšel tvůj hlas, nemohl jsem tomu uvěřit.

- Daří se ti dobře? - Ano.

Co tvoje dcery?

Dobré.

Mám prosbu, Luisi.

Mám vnučku…

Právě přijela z Asturie.

A dnes ráno, když se byli zapsat,

ji odvezli do kolonií.

Mohl bys mi ji vrátit?

Jakou si myslíš, že mám moc?

Jako ministr.

Má otec práci?

- Ne. - No jo…

- Zrovna přijel. Je to inženýr. - Bez práce. Inženýr.

Snad něco najdu, ale bude to chvíli trvat.

Může dělat cokoliv. Je to naléhavé.

- Luisi. - Cokoliv?

Má žena potřebuje někoho do domácnosti, ale ne inženýra.

To nevadí. Je to práce.

Moment, zavolám jí.

Děkuju. Počkám venku.

- Ať je u nás v sedm. Tady je adresa. - Bude tam.

U bariéry dostane propustku.

- Chceš někam přiblížit? - Ne.

Děkuju.

Emilie.

Řekl jsem ženě, že jsme bývali dobří přátelé.

Je to tak?

Ano, bývali.

Ale už ne.

V zájmu vašeho zdraví je přísně zakázán vstup osobám,

které neprošly prohlídkou

nebo které vykazují jakékoli příznaky nemoci.

Co do pracovních míst,

prostředky a schopnosti uchazečů budou posuzovány

pro přibližně dvě stovky pozic.

Pusťte mě dovnitř. Musím pracovat. Chápete?

Pusťte mě. Zítra donesu papíry.

- Nevyhazujte mě, prosím! - Ticho!

- Děkuju. - Nevyhazujte mě.

V zájmu vašeho zdraví je přísně zakázán vstup osobám,

které jsou nemocné, nemají doklady nebo jsou nevhodně oblečeny.

V zájmu vašeho zdraví je přísně zakázán vstup osobám,

které neprošly prohlídkou

nebo vykazují jakékoli příznaky nemoci.

Dobrý den.

Kdo jsi? Co tu děláš?

Mám tu mít pracovní pohovor.

Běž služebním vchodem, tamhle.

- Služebním vchodem? - Ano.

Pojď se mnou.

Jestli tě tu uvidí, máš po pohovoru.

Pojď.

- Jinak já jsem Manuela. - Těší mě. Hugo.

Ukaž mi ruce.

- Myl jsem se. - Umyješ se znovu.

A pořádně si je vydrhneš.

Tamhle je umyvadlo.

- Ohlásím tě paní. - Dobře, díky.

Ať ho nenapadne na něco sahat.

Dobře.

- Tamhle máš mýdlo. - Děkuju.

- Není zač. - Ahoj Roso.

Dobré odpoledne.

- Sluší. - Iváne…

Ano, sklenku vína.

- A ty jsi kdo? - Jdu na pohovor.

Doufej, že tě nevezmou.

Tenhle dům je hezčí zvenku.

Chceš to tlusté?

Já to nejím.

Ne, děkuju.

Pane Iváne, připravím vám svačinu.

- Díky, Roso. - Ty pojď se mnou.

Dobře.

Hodně štěstí.

Jsou božské.

- Tohle mám nosit? - Bude ti to slušet.

- Vyzkoušej si je. - Vypadám jak panenka.

- Jako žluté kuře. - Budeš krásná, věř mi.

Roso, co myslíš, na večeři?

Jsou krásné, Danielo, jako vše od tvé matky.

- Vezmu si je. - Výborně.

Ale proč se pořád musím převlékat? Tohle nejsem já.

Nejde o to, co jsi, ale jak vypadáš.

Nakonec budeš taková, jak vypadáš.

Tak jo.

Těší mě.

Nápodobně.

- Hugo Mújica, že? - Ano.

Pojďte dál.

Můj manžel na vás pěl chválu.

Moc vám toho nepovím. Mám naspěch. Čekají mě.

Inženýr?

Ano.

- V čem inženýr? - Inženýr agronom.

Těžké časy pro půdu.

Ano, velmi.

Musím vás varovat. Potřebujeme tu chytré lidi,

ale především pracovité.

Budete pracovat v domácnosti. Mýt nádobí, obsluhovat,

plnit rozkazy od Rosy, dlouhá pracovní doba.

Žádný problém, to hledám.

Skvělé.

Zítra máme na večeři hosty.

Zrovna někoho naléhavě potřebujeme.

Měl byste vědět, že abychom podepsali smlouvu,

musíte mít v pořádku doklady. Vše podle zákona.

Skvělé.

Přijďte zítra odpoledne. Rosa vám všechno vysvětlí.

Vaše žena je stejně štíhlá jako vy?

Kvůli uniformě.

Moje žena?

Nevíte, že hledáme pár?

Ano, ale moji ženu už přijali v jiném domě.

Tak to mě mrzí.

Jinak to nejde.

- Hledejte dál, Roso. - Ne!

Žena může jistě změnit plány. Není problém.

Výborně. Zítra vás tedy budeme čekat.

To jsem já.

Tak co? Máš je?

Miguel Uribe.

- Těší mě. - Nápodobně, Marío José Gómez.

María José?

Nebo ti mám říkat paní Uribeová?

Říkej mi tak,

a bude to nejkratší manželství v dějinách manželství.

Jasné?

Ty mě nemáš ráda.

- Ty mě… - Ticho.

Carlosi.

Určitě to chceš udělat?

Nebude tě to mrzet?

- Bojím se o tvou matku. - Zapomeň na to. Já to zařídím.

Napřed musíme odjet.

Samotnou bych tě nepustil.

Nikdy.

Jestli se mě chceš zbavit, máš co dělat.

Jasný?

Od konce třetí světové války uplynulo již 20 let.

Španělsko má coby člen vítězné unie mnoho důvodů k oslavě.

Na konci války by málokdo věřil, že země znovu povstane

a my budeme o dvě desetiletí později žít v takovém blahobytu.

Marto…

Tohle jsou vaše uniformy.

Musíte je nosit pořád.

Pereme je jednou týdně, takže se snažte neušpinit

a dávejte na ně pozor, prosím.

Tohle mi musíš dát.

Tady nesmíte mít žádné osobní věci.

Žádné plyšáky, panenky, přívěsky ani fotografie.

Taková jsou pravidla.

A ta se musí dodržovat, že ano?

- Ano. - Ano.

Tak, správně.

Tak mi to dej.

Šup.

Správně.

Děti, postavte se.

Jde paní ředitelka. Uniformy si položte.

Narovnejte se, výborně,

a řekneme: „Dobrý večer, paní ředitelko.“

Dobrý večer, paní ředitelko.

Vítejte.

Tak vy jste naši nováčci.

Moc hezcí.

Máte chytré tvářičky.

Jste tu, protože jste…

velmi výjimeční, víte to?

Ne? Ale ano.

Velmi výjimeční.

Všichni.

Proto toho od vás hodně čekám.

Víš, proč nemáme výsledky? Protože jsi zbabělec!

Nezvýšil jsi dávku, jak jsem říkala.

Teď mě dobře poslouchej, Tomási.

Tyhle zvláštní děti jsou naše poslední naděje.

Buď to s nimi vyřídíš, nebo jsi ve výzkumu skončil.

Vyhodím tě a poletíš,

- dostaneš padáka, a bude. - Almo.

Jsou moc malé. Bojím se, že to nezvládnou.

Tyhle děti byly na ulici, jsou to ubožáci.

A jestli tu dávku nezvládnou,

přijdou na mnohem lepší místo.

Já to nechápu. Na lepší místo?

Do nebe, Tomási.

V pekle už byly.

Jdeme.

To je ono.

Pojď.

Už jsme skoro tam.

Pojďte.

… osm, devět, deset.

Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset.

Přišli noví kamarádi. Tak je hezky pozdravte!

Ahoj, noví kamarádi! Výborně.

Marto, tohle je tvoje postel.

- Ano? - Dobře.

Jak se jmenuješ?

- Marta. A ty? - Felipe.

Jak dlouho už tu jsi?

Nevím.

Tak, děti,

je čas jít spát, ale co si předtím zazpíváme?

- Hymnu! - Přesně tak.

- Postavte se před svou postel. - Tady, pojď.

Před svoji postel.

A ty před tu svou.

Dnes večer začne hymnu zpívat Lucas.

Zpívá moc krásně.

A jedna…

dva… a tři.

Znovu zazní jméno naší vlasti

Naší vlasti v celé kráse své

Díky dějinám, jež nás utvářely

Máme cesty sluncem zalité

Otevře se nebe, dívej, už nás vítá

S větší slávou, ctí a neústupností

Znovu vzplanou světla naší minulosti

Kterou naše vlajka nikdy nezradí

Půjdem bok po boku, jako jeden národ

Spolu vybudujem naši skvělou zem

A když cesta na nás nastražila pasti

Stružky naší krve vydají se za sluncem

Znovu zazní jméno naší vlasti

Naší vlasti v celé kráse své

Díky dějinám, jež nás utvářely

Máme cesty sluncem zalité

Otevře se nebe, dívej, už nás vítá

S větší slávou, ctí a neústupností

Znovu vzplanou světla naší minulosti

Který naše vlajka nikdy nezradí

Půjdem bok po boku, jako jeden národ

Spolu vybudujem naši skvělou zem

A když cesta na nás nastražila pasti

Stružky naší krve vydají se za sluncem

Moji andílci.

Včera unesli Martu.

Jsme v hrozném maléru a musíme odjet.

- Její život má menší cenu? - Krucinál.

Ta dívka je náš život.

Rozumíš tomu?

Policie a armáda mají čím dál větší moc.

Ale až povstanou, kdo nás ochrání před nimi?

- Zatkli ji. - Cože? Do hajzlu!

Jsi na řadě.

Kdo tam byl tu noc s tebou?

HLEDÁ SE

Půjdu za tu zasranou bariéru a dostanu tu práci.

Odkud mají tolik vody?

Z moře.

Tyhle svině mají jiné problémy než my.

Nikdy ti to nezapomenu.

Utíkejte!

Utíkejte!

A pamatujte: Budoucnost patří nám.