Original subtitles

Ahoj. - čau.

Dobrý den. - Dobrý den...Ahoj...Dobrý den...

Dobrý den, Blaženko. Tak kampak?

Ale, tady něco do kanceláře... Něco jim ukázat...

A co to máš? Ukaž nám to taky.

Svatební oznámení. Máma říkala, abych to roznesla...

Hm...Hm... - Máte to vobráceně, teta... Vzhůru nohama...

Hm.Hm. Jo, jo...

Když já na to prd vidim. Já sem si rozsedla brejle.

A kdypak to máte? - Brzo, teta, vod soboty za tejden.

No jo...Když vono to už klepe na pupek...

To je sranda, viď...

Ahoj. - čau.

Můžu?

Dík...Hezký...Hodně štěstí...

Hm. Díky...

Se na sebe usmívaly, to sem blázen!

Viděla si? - Jo. Ale jedna druhou by sežrala!

Dobrý den. - Dobrý den.

Taky ti dali?

Maj to moc hezký ... celý zlatý.

Škoda, že na to nevidim....

Mocipak ji to stálo?

Jo teta, to já nevim. Já se totiž eště vdávat nemusim.

Toť, že ne, když už si to dvakrát nechala vzít,

můra jedna pelešivá! - Toť!

Co čumíš!

Maminko, nezlobte mě už zase furt!

To se mám s váma ustavičně zlobit?

Jak dlouho tu zase budu takhle trčet?

Okamžitě vylezte...slyšíte!? - Ne...

Jen si tady pana doktora pohněvejte!... - Ne. No bóže....

Jen si ho pohněvejte! Vodjede a budete to mít!

No bóže...No...Jen ať jede...No bóže...

Nikdo se ho neprosil...

A ten jeho neřád, ať si bere sám! - Zkuste to vylejt!...

Ježíšmarjá, bábu by nejradši voddělali,

co nejhoršího by do mě nacpali,

takovej utrejch!

Už to vylila...no, jasně!

Tfujtajksl vohavnej! Ježíšmarjá...

Jen sem poďs tim šlaufem - a uvidíš!

Aty taky s tím svinstvem!

Sami chlastají pivo a člověku dají takovej

ksindl sakramentskej!

Já vim, proč takhle vyvádíte!

Vtom horku vám sem nosej pivo, vy jste vožralá

a děláte takovýhle alotrie.

Ježíšmarj“...Jé...Z čeho bych byla vožralá. Vždyť mně nic nedáte.

Já mám víc hladu, než se najim.

že v“m, maminko, huba neupadne... Slyšíte to, doktore?

My prej ji trápíme hlady. - No, dyť je to pravda! Bodejť ne....

Prosím tě nepovídej! Já to moc dobře vim.

Na mně už nez"leží...Já jsem už stará bába.

Chcete se mě zbavit, tak mě holt krmíte takovejma šmejdama!

No, no, že, že, že vám huba neupadne, maminko.

člověk si vod huby utrhne, sám jí přinese

A ona bude vyprávět takovýhle věci?!

No, dyť je to pravda! Bodejť ne, prosím tě. Jako dneska.

Ta polívka byla blééé, kyselá.

Maminko, dyťto bylo kyselo.

A když jen to kyselo, tak je to kyselý.

To si taky musíte rozmyslet, co vlastně chcete!

Prosím tě, nepovídej, dyťto nebylo k jídlu...

Jak to, že to nebylo k jídlu, když ste toho zblajzla tajdle celej kastrůlek, co?

Slyšíte to doktore? - A řízek mně nikdy neuděláš!...

Na co bych vám dělala řízek, když ho nemřte čím kousat!...

Jéé...No, nemám, nemám...Jéé mám.

Támhle zuby v kredenci v šupleti.

To máte ... patnáct let, ale ještě jste si je nešoupla do huby.

čím byste to asi kousala... - No, to je jedno.

Tak aspoň gulášek jsem neměla už dávno...

Maminko, vy dobře víte, že po guláši trpíte průjmama...

Doktore, čestný slovo, dycky se nám po tom posere.

Prosím tě, nepovídej. Tady před tímhle.

Já tě znám, já tě moc dobře znám... -Noaco?

A tvýho starýho znám taky, já vás všecky moc dobře znám...

A co tím chcete říct? - Jóóóp...ha ha ha.....

Já vím, že můj starej stojí za hovno, ale je to můj muž.

No jo...Je vožrala a ty taky!...

Co to budete povídat, že já jsem vožralá?!... - Jo, jo, jo...

Jestli je tady někdo vožralej, tak ste to vy vožral“... - Ty taky...

že vám není hanba,

tady takhle před doktorem...

Pane bože, jak já k tomu přijdu,

že já mám takovouhle dceru?...

Podívejte se, co ste si udělala, to máte. Na to nenadávejte. Slyšíte to, doktore?

Tak. A todleto spolknete a po diskuzi!

Se s váma budu furt prát? Stejně víte, že vás vždycky přeperu, co...

Áááááá

A vopovažte se to vyplivnout! Zkuste to vyplivnout! Vopovažte se!

A tohle je, doktore, u nás furt.

Dyť já si připadám spíš, jak krotitel divoký zvěře, než jako milující dcera.

Teda u nás je takovýho řevu, že si sousedi budou myslet,

že vás tady mlátíme, nebo co?

To už neví, jak by se mě zbavili... Ježíšmarjá....

To už radši pudu do toho síbrťáku, než tady todleto.

Co tady mám? Vočistec hotovej. - Ale tak, babi.

Já vám tady předepíšu takovou

dobrou medicínu, jinou...Lepší...

A do svatby budete zase jako rybička...

Já se ti na ty tvoje medicíny vyprdnu už!

A už ani slovo, maminko! Sem vám už tisíckrát říkala,

že se takovýhle slova neříkaj. A vono je to furt prd platný, co?

že se nestydíte! Taková stará, snad byste už taky

mohla mít trochu rozum! Ne? - Nebudu...

Jo...člověk kouká, abyste se měla!

A vy co děláte? No, moc na mě nekoukejte!

Kdybych v“m ten šátek neupravila.... Tak nejste ani vidět!

Se zase zabejčila... Aspoň bude na chvíli pokoj.

Už sme pekli na svatbu a Blřže se kol“če moc povedly...

Musíte vochutnat, doktore...No šup, šup...

Račte...člověk neví, kde mu hlava stojí...a...

Dobrý den... - No, dobrý den...

Podívejte se, doktore, už máme oznámení

a ve zlatě. To je krása, co?

Taky to stálo...

Ježišimarjá todle je „k"?

To je hnus!..A ne „k"!

Dej mi pokoj! Prosím tě, furt!....

To je ještě krásný „k", to kdybyste viděla moje „k"...

No jo, pane doktore, vy na to mřte školy...

Po vás to lekárník přečte... Ale todle?

Von není štond přepsat tajdle pár obálek!

Ježišikriste Bavorov s malým „b"!

Bibe di vod toho!

No jo, chlastat pivo, to umíš?!...

A kdepak máte vaší krásnou nevěstu?

Roznáší oznámení po vsi...

Echt z Moravy...Vod tetičky Mařeny.

Tak, pane doktore... Proboha, paní Škopkov“, víte, že nepiju...

Ale, pane doktore, prosím vás... Tohle není pití...

Todle to je...To je lék...

No, čuchněte si, no...

Podívejte se, tukneme si na Blaženku. A to přece musíte.

Tak tobě tohle stačí, ty už si pil. Na...

Tak, pane doktore....No...No..nebojte se...

S chutí do toho...

Tak teda...abych neurazil...na Blaženku...

Na Blaženku...a do dna...

Aá Ta přií... Tak ještě do druhý nohy....

Škoda, že Blaženka neni doma...

něco jsem jí...tuhle...přines...

Pane doktore, taková krása.

Proč si děl“te škodu... Dyť m“me kytek plnou zahrádku...

Taková orchie...Podívej se tto...

Dyťsi to naše Blažena ani nezaslouží...

I neříkejte, paní Škopková,

já takovou najít... na rukou bych ji nosil...

Já vim „ j vim

Prrr...Kam furt letíš, člověče?

Jako ňákej vůl tady dřu!... - Proč jako?

Všichni jsou u řeky... A já tady todleto..

Však vono tě... - Tak dělej, ne?!...

Však vono tě neubyde, kamar“de...

Tak jedem, no... - No...

Však vono tě neubyde...

Venco! Venco!

No! Co je!

Už máme to známení...

poď se kouknout, jak nám to vytiskli!

Jo Wák...Máš pohov, Josef.

Bezva, co? - Hmmm...

Ty hrdličky sou jako živý, ne?

Hm...A taky bezva cukrujou...

Nech toho...Pusť...Je tady Josef...

Se votočí, vid, Josef?

Nech toho...

Sem to řikala, čumí sem...

No, když myslíš....

Svatej Eliáši, panenko skákavá!

Odstup, sílo nečist...

Prokristapána, co to je, co to je?

Apage, slyšíš?

„.Pomoc...

Sodoma gomora!

Kristova noho, kupředu!

Ať mě nechá... Ať mě nechá...

No, vy už vlastně můžete...

Dem domu!

Matko bóží...neslýcháno...

Proboha, dědečku, neublížil jste si?

Anděl, vopravdickej anděl...

Kam čumíš, dědku bláznivej!

Se podívej, jak to mám vodřený!

Se na to můžu vybodnout!

Když na tom neumíš, tak na to nelez! No!...

Buď rád, že jsem tě nepřevá“Icovala...

No, prosím!...No, tak co, dědo, oukej?

Oukej...

Tak, ukažte, já vám pomůžu. No, šup.

No to bude dobrý... No, trochu bl'ta...

To je toho...

Very mač.

Já tě praštím!

Holky dem!

Hodím vás aspoň do vesnice.

Ne! Chraň bůh! Mám to pár kroků...

Ale jasně - jen podte. Sem si vlezte.

Počkejte... - No šup, šup...

Deštní...Deštníček....

Panenko Maria Podsrpensk“á, vidíš?...

Deštníček. A jedem!...Nohy!...

Pán bůh vám to zaplat.. -Jo.

A košíček eště...

Kolo moje...

No, to je bl'zen...

Není to pan farář? - As kým to jede?

Oukej.

Holky dem.

Šmarjápanno, co se vám to stalo, velebnosti?

Jak to vypadáte, velebnosti?

Dyťto je hrůza? Kdo to byl? Taková, taková...

Tvář skoro jako anděl měla,

vlídně ke mně promluvila

a hebkou svou rukou

prach z mého roucha očistila...

Ňáká můra...

Jé, pani učitelko.

Dobrý den, pani učitelko, co tady děláte?

Vrazila jsem do nějakýho dědka na kole.

Vjel mi přímo pod auták...

Se podívej, jak mně to rozflákal...

Jéžišmarjá, takový krásný auto.

Ootík farář, naše Sodoma Gomora.. A co? Je po něm?

ŇNáký boule a odřeniny. Prosím tě, udělej mi kafe,

nebo se z toho picnu! - Jo, jasně...Podte...

Dvě malý limonády!

Dyťste si už koupila v krámu.

Neměli žlutý...

A co je to zač?

Ňáká inženýrka...Z Prahy.

Projíždí tudy na dovolenou... do Vídně.

Ale...do Vídně? ... Votevři mně jednu.

Ato se s ní Miluna tak zná?

Zavři to rádio, není tady slovo slyšet...

Vendulka se jmenuje.

Celej táta, co říkáš?

Ste mně vyrazila dech.

Dyťvon, mezi náma, nic moc.

Ale hezká, hezká je po vás.

Ste dycky byla kočka.

Zlatý Strakonice, to byly časy!

Po manželovi mi zbyl auták

a nějaký prachy, ale jinak nic moc.

Doprdele práce...

Kde bych ho teď našla.

Někde na louce nebo v kravíně.

Ale sou dvě, to nejspíš bude dřepět v kanceláři.

Dobrý den. - Na shledanou.

Na shle... - Já se vrátím.

Nazdar. - No nazdar...

Stejně je to hezký, že jo. - Ukaž...

No, podívej se.

Škoda, že tam nemaj nějakej veršíček.

Víš, my jsme si říkali s Béďou,

že bysme si tam dali to vod Huga:

Jdi s tím, kdo tě má rád.

To je hezký....

Jo. No a víte, co mi na to řek, blbeček?

že by se prej musel uběhat! No to je...

Hele, třeba je na tom něco pravdy, s tím běháním? Podívej!

Co? Kdo to je? - Nevím.

Puč mi to! Puč mi to...

Ale? Dyť'si nám psal? Žže si se sní rozešel.

Že si pro nás přijedeš.

Žže si nás vezmeš k sobě. Zase kecy!

Co kecy? No psal jsem...No jenže... - No?

To prostě nějak nevyšlo, no...Vona... Copak?

Vona je takov“á citlivka... citlivka, tak sem...

Aha. Citlivka?.... A tvý dítě je co? špalek? A já?

Hele, už si nás jednou zradil! - Co sem zradil? Koho sem?

Tak já sem zradil? Jo?

Tak já můžu za to, že sis vzala toho prachatýho dědka? Já jo?

Jenže tenkrát jsem ti holčičko nebyl dost dobrej!

Nějakej živočichář! Tak to je, no!

Jéé.To je vona...Prosím tě... Popojeď někam jinam.

To je blbý, tady, takhle... - Hm. Míval si lepší vkus.

No co, docela ráda se s ní seznámím.

Si se zbláznila, prosím tě...

Dobrý den, slečno Evičko. - Ahoj.

Dobrý den.

Dej mi...dej mi aspoň eště pár dní. - Ale pak si mě vezmeš!

Jo. Vemu. Ale s Evíkem si radši to proberu sám.

Jóó. S Evikem... - No a než se vrátíš z tý Vídně,

tak zase budu volnej a tak...potom.. - Hm. Chudák holka.

Dobře. Osmnáctýho. - No tak ahoj...jo...jo...

Ale jestli to do tý doby nezvládneš,

tak si mě nepřej.

Jinak ti udělám takovou ostudu,

jakou tahle vesnice eště nezažila!

Tak čau - ty Evíku.

To je v pytli.

Ta sedla, panečku. Fuj.

Tak znovu...Kdo to byl?

Co blbneš?

Přiznej se. Tak bude to?

Gábina...Teda inženýrka Tejfarová.

Neznám. Vodkaď?

Z autoškoly...

Chodili jsme k ní, přeci no,

já s Vencou Konopníkouc a s Milunou, dyť víš.

No nevim. Co s ní máš?

Já? No dovol!

A co je potom todle?

No. Co, co,

přátelský políbení na rozloučenou.

Všude ve světě je normální, že se známí na rozloučenou líbají.

Všude ve světě možná, ale ne tady v Hošticích!

Jak to, že mě znala jménem?! - Co...jménem...

Řekla mně Evičko, slečno Evičko.

Dokonce ví, že jsem ještě svobodná.

Sem jí tě představil, no.

Sem jí řek, že se budeme brát.

A co je todle? -Jéé. To je Vendulka.

To učitelka Tejfarová z autoškoly jezdí po vokrese a každýmu strká

na potkání fotku svýho dítěte? Jo?

No...to...tu teda tu fotku tady Gábina

teda, teda inženýrka Tejfarová,

nechala...pro...

Pro koho?

Pro ...Vencu, Konopníkouc.

Hm. No a mýrnyxtýrnyx u tebe, co?

Se žení, ne? Bylo jí blbý mu jí tedka dávat,

tak mně řekla, abych...Mě požádala,

abych mu ji nějak dal a řek, že na něj vzpomínají.

No, to je všecko nebo eště něco? Nebo co?

Ježiš, chudák Blažena!

Co tady svítíte, teď v pravý poledne.

Evíku, to tady furt melu vo šetření a ...

Zdar, předsedo.

Nazdar. Kde jsou všichni?

Co je? Zase ňákej průser? - Ale nééé...

„Tátovi Vendulka" - kdo to je?

Se podržte, předsedo.

Představte si, že Venca Konopníkouc má dítě s ňákou inženýrkou ze Strakonic.

To je vona a to je to dítě.

Jo, hm...vona je kus, to se musí nechat!

Béďo podívej...

No vona je kus, vona je...

No vona je vdova, vdova je...

a když zjistila, že čeká dítě, tak si vzala nějakýho prachatýho dědka

z Prahy a von natáh brka a...

A to má jako fakt s Vencou?

No... Ale lidi, prosim vás, nikomu ani muk.

Žženský...honem, honem...

Haló, haló, haló...

počkejte na mě, počkejte...

Zas budu poslední...Bártová, počkej!

Já počkám, až na konci...

Venca? Co to zase melete, Kelišová?

Aťse propadnu do západního Německa,

jestli kecám, velebnosti.

Sama Evička z družstva mi to potvrdila.

| tu fotku mně ukázala.

Má to s tou nestydou vodbarvenou,

co to do vás napasovala. Ano.

Chudák Blažena. Chudák.

Jó, dycky to byl takovej obecní bejk,

celej Venca. Dyťto říkám furt.

Takový smilstvo.

Av hříchu chce vstoupit do jinýho stavu manželskýho...

A tam už taky...

No Sodoma gomora.

Nu, sestry, konejte svou povinnost.

Holky, na místa!

Hele a vona ti jako sama řekla, s kým to dítě má?

Ti říkám, že jsem slíbila, že to nikomu nepovim.

Miluno, neblbni, prosím tě.

Hele řekni mi to...Vždyť vo nic nejde. - To nejde.

Dyťjá ti taky všechno říkám..ne? Tak nebuď labut, no.

Fakt to nejde.

Hele, ale Béďa mi právě řikal ... jako ...

že to dítě má s Vencou...

Ne...ne...ne...ne....

...za prřvoplatně uzavřené...

„.když už je to venku...tak...

Sem si hned myslela, že by se ten můj moula na to nezmoh.

Miluno, já tě zvu. Jé, promiň.

To je fuk...

Buď ráda, prosím tě. - Chudák Blažena, viď?

No jo, no... - Ježišmarjá, já to nevypiju...

Já mám takovou radost.

Co je teta?

Jednu žvejkačku mi už jednou dej,

ať můžu tahnout domu.

Cože?

Jaký dítě?!

Proboha teta, co to melete?

Když holt melu, tak melu...

Tak, teta, no.

S ňákou inžinýrkou... z autoškoly...,

vona je teď jako z Prahy.

Cože?

Miluna tě poví víc. Ta s ní zrovna teď mluvila.

To neni možný...

Kampak, Mařenko? - žádná Mařenko!

Dostali dvounulku... - Tak si jí sežerte sami, tu dvounulku.

A ten váš grázl - ať'se mně vyhne!

Ježišikriste! Taková hanba!

Tady dneska poteče krev...

Sakramentská potvoro!

Matoušková, už zase?!

To vám nestačí, že už vás dvakrát sestřelili?

Zas mám hovno! Vona by byla porazila i mě.

Podívej býbýsí má pohotovost.

Hotovej slet čarodějnic, co? Do pytle!

Tak. A jak je to s tím dítětem?! Slyšíš?

Pravdu, nebo tě tu hubu namelu!

Na mě tu moc nekřičte ... se zeptejte jinde.

Co zeptejte! Ty sis ní mluvila, s tou fuchtlí z Prahy.

S inženýrkou! Tejfarovou!

Mluvila - co má bejt?

Co, co má bejt! čí je to dítě, se tě ptám!

Už sem řekla ... se zeptejte svýho zetáka!

Zetka....

S Béďou taky mluvila, ta paní inžinýrka!

A nechala mu tu pro Vencu fotku a vzkaz!

Tohle to, to je ta Vendulka.

Můj ty bože...

No ukaž, můj ty bože, ježišikriste.

Taková podoba. Jako dyby mu z voka vypadla.

Ukaž. - No, dyť'se podívej.

No vopravdu...je to tak.

Ježišikriste.

Čau večer.

Dobrý den.

Dobrý den...dobrý..

Co je?

Tak čau večer...

Čau.

Hele, co je to venku za davy?

Kde si byla? - No, za Vencou přece.

Tak znáš ji?!.. No...jasně. To je...

Znáš!

Tak řekne mi někdo, co se tady vlastně stalo?!

Se zeptej m'my...

Co se stalo?

Se zeptej toho Venci svýho, co se stalo!

Aťse ti pochlubí, dobytek jeden!

že má dvouletýho parchanta s cizí courou!

Mami, a co je to coura? Jau...

Ty hajzle, jeden...

Dyť je to blbost. To vám to mám říkat furt dokola?

že se nestydíš, takhle zapírat.

Vlastní mámě Ihát rovnou do očí.

Sama to říkala Miluně. A v JZD se zeptej.

Přijela sem, až v autě, a sháněla se po něm.

| fotku mu tady nechala...

Dyťta holka je celá ty,

když si byl malej... Se koukni, ten nosánek...

Dej mi pokoj, prosim tě.. nosánek...

Táto, řekni jí něco.

Co by mně říkal, co, mně?!

Tobě by měl dát už pořádně jednou přes hubu.

Takovou vostudu já ani nepřežiju.

To toho bylo málo? Nejdřív furt s Milunou,

a teď furt tohlensto... teď ještě tohle k tomu.

To sou kecy! Tohleto, du za ním...

Vopovaž se! Bych tě nohy mušela přerazit,

jestli tam jen vlezeš! Co bys tam chodila, co...

Jen ať'se sám von přizná! - Ak čemu furt, prosím tě?!

Tě říkám, že sem s ní nic neměl, tak sem s ní nic neměl!

A s Milunou a Béďou si to už vyřídim sám, budte bez starosti!

Kam deš?! - Za nim. Už toho mám dost.

Zpátky tě řikám! Blaženo!

Blaženo! - Řikám tě nikam!

Néé....

Jen přes mou mrivolu! - Mami...

Komedie stará.

Ato ste jim, velebnosti, nabízel svatbu v kostele.

Blážo! Prosím tě,

to sou všechno ňáký kecy, já opravdu...

Tak čí je to dítě? - Copak já vim?!

Jeho je! čí by bylo?! Dyťsou na to důkazy!

Jedna fotka nic neznamená!

A Venca mi přísahal... - No, to přísahal ten pravej!

Nikam nepudeš, sem řekla!

Nedělej tady tyátr...Se koukni...

Jakej tyátr?... - ..Celá ves před vratama.

Jen ať'se podívají...jen ať vidí.

To co se děje u nás, si ani v televizi nevymyslí !

A máme po ptákách.

A tohleto vona dělá schváIně... tejden před veselkou, todleto.

Co schválně?

Já hájim čest svojí holky a celý naší rodiny!...

Před tím vaším...tím... nechci říct ani co!

No, jen to řekni, no, jen to řekni!

Kdoví, jak vono to vůbec bylo.

Jestli náš Venca nebyl najednou dobrej...jako ňákej flastr!

Dej pokoj, prosím tě!

To se ví, že jo! Prosím tě. Kdoví nakonec...

To není ani tvoje dítě... Kdoví s kým si to uhnala!

Dyťto je do nebe volající, co sem furt tahají do tý chalupy.

Co si to řekla? - Mami! Vopakuj to!

Tady cejtim krev, velebnosti.

Ale dejte pokoj, ženský, rači mě vysadte.

Toť...by nebylo divu! To bylo:

pane inženýre sem, pane inženýre tam...

Celej vokres ví, že si mu strkala holku do postele!

Cože?! - Máňo, dej pokoj, vyprdni se na ní.

Pustte mě na ní, ať ji zaškrtím. Todle a vo mej holce?!

Jen podď. Si myslíš, že se tě někdo lekne?

čuchni...Smrdí krchovem!

Držte mě!...Tak, kde ste?

Nebo z ní udělám dvě eště vošklivější!

Vidíte, už dostává záchvat,

Marjána jedna bláznivá! Atomovej záchvat!

Vono na tom přece jenom něco pravdy bude.....

Sláva!

No tak, ženský, držte si mě!

Nech jí bejt, prosím tě. Budu tě zase vozit někde po doktorech.

Puste mě, puste mě! - Nech jí bejt, nech jí bejt.

Se zase rozčílíš, víš, že máš srdce v prdeli!

Já už to nemůžu vydržet! Vždy připravena, velebnosti.

Puste mě!

Nenech se vyprovokovat, mámo...

Švajnerajn jeden!

M'm o!

Aten váš ...

si tu pražskou fuchtli může klidně vzít!

Von pro tebe, Blážo, nebyla stejně žádná partie.

Blážo!

Neponižuj se, sakra! Alimenty budeš platit tak jako tak!

Žádný alimenty...Žžádný alimenty!

Až jak se vůbec ukáže, kdo je vlastně otcem!

Prosím tě mámo!

To víš, že jo... Pani inžinýrka to je něco!

Auto má z Tuzexu! Peněz jako šlupek...

Aspoň konečně budeme moct přistavět!

Si nemyšli! Když vy přistavíte,

tak mi to poženem vo štok!

Když vy břízolit, tak my kachlíčky.

A když vy inžinýrku, tak my...

to budete koukat!

Jó, Konopníková, prd, nééé...p:

Prd...

„..uf, uf, to sem se tě lekla.

Hele...Miluno... tak jak to bylo? Slyšíš?

Co? Jak bylo?

Jo, s tou? Přijela....

kolem druhý mohlo bejt. Vypila kafe a...

Kafe...Co říkala - chci slyšet. Kafe...

Co říkala, jako, že teďdka je v Praze.

Ten její, že umřel, nebo co,

že dost vyděl“á...

No, a to dítě?

Malá, taková... Vendulka se jmenuje.

Hele Venco, to by mě teda

ani ve snu nenapadlo, že ty a Tejfarka...

Eště ty s tím začínej, prosím tě,

ste všichni jako navedený, nebo co?!

No to teda promiň, no...

Promiň.

Kdybych jí tu měl, tak jí snad...

Jela někam do Vídně, říkala.

Asi na deset dní. - Deset dní...

Hele, Venco, a ty si sní vopravdu?

To ne to?

Vona snad přefikla každýho kluka v autoškole.

Dyť jí znáš, prosim tě. - No nekecej...

Ale já s ní fakticky...nikdy nic...

bych se nejradši neviděl!

Je mi to jasný... Může to mít s kdekym.

A teďto klidně hodila na tebe.

Co, ale teď budeš dělat?

S Blaženou máš už nadočista konec

a jí si přece brát nebudeš. Slyšíš?

To by si byl teda pěknej vůl. Takže...

Dej mi pokoj, prosím tě.

Si stejná jako ty baby z fary ... eště horší!

Sem si taky mohla myslet, že to dítě má s tebou!

Se mnou! No pane, to by si dala ...se mnou!

Se na mě podívej, jak vypadám já, no,

a jak vypadá vona! Mě si tak může vzít leda ňáká...

No, jaká, jen to řekni, jaká?

Jezeďačka bláznivá. S patnácti dioptriema!

Jó. Bláznivá. A s dioptriema.

Tobě něco říct, to můžu už rovnou dát do rádia.

Na to tě užije, že jo, lítat po vsi s drbama.

Ale abys uvařila někdy něco poř'dnýho...

Si měl karbanátky, včera, co kecáš!

Ty mám furt. Karbanátky, že jo. Rizoto - karbanátky - rizoto...

Je to zdravý. - No to jo.

Proč já vlastně, blázen, se chci ženit? K čemu?

Já se sám sebe ptám.

Dyť já vlastně dohromady vůbec nic nepotřebuju.

Teda, ty si ale sprostej...

To víš, že jo, prosím tě. Kuli tobě se teď nemůžu Vencovi

podívat do očí. Říkám tě to furt. Drž zobák...

Né, ty musíš hned hrr po celej vsi, že jo.

Jak tedka vypadám.

Si představ, že by si byla na místě Blaženy ty, no?

Ne, to bych se rači na místě utopila, voběsila a votrávila.

Nó a eště s timhle začni, prosim tě a já se můžu jít...

Aspoň bys měl vode mě pokoj, víš.

No, vidíš.

A viď, že jí...vidď, že jí to nikdy...

viď, že jí to nikdy nepovíš...Evičce...

Neni co. - Jak to, že není co?

To tě Gábina.... teda pani učitelka, fakt řekla,

že to dítě má s Vencou?

No a s kým asi? Snad ne s tebou?

By si teda vybrala...

No, jo...dyť mně ...mně taky řekla, že to má s Vencou.

Tak vidíš.

Copak? Copak? Ňáký potíže?

Ale...nic...

Co tady svítíš! Zhasni...furt...

I spi, furt taky.

Asi piš, že si tu inžinýrku veme! A just jo!

No, jo...

A celou tu Blaženu si naložte do vocta! A just jo!

A teďani neusnu.

Konopnice jedna žlučová!

To, abych si vzala eště jeden prášek.

Takovejch hodin... člověk čumákuje do tmy.

Ježišikriste, ta vostuda...

po celej vsi vostuda!

Aty taky nechrápej, prosim tě,

když člověk tady přemejšlí a nemůže zamhouřit voči.

Prosím tě! A co mám asi v noci dělat?

No,taky asi přemejšlet se mnou, ne?!... - No, dyť já taky přemejšlim s tebou.

No, ty, jak přemejšlíš, to slyším... „..jak přemejšlíš!

Jéžiši - já bych se nejrači vodstěhovala.

Tady by člověk vopravdu měl kabát z vostudy.

Dyťuž nás stejně všichni znaji. Tak co?!

Taková hezká holčička.

A ten kluk nic neřekne, moula jeden.

A ta inžinýrka, fešná je.

Mně by se líbila i Keliška jí viděla,

depak Blažena, hahaha, k smíchu...

Ale to jí nešanuju.

Tak já, že tahám chlapy holce do postele.

Ty zdrápanino jedna - a von flastr!

Phe...Flastr...

Naše Blažena se vdá a dobře se vdá.

Vo to se postarám já. Ta nám hanbu neudělá!

Aty budeš steky...tak zezelenáš ...

ty inžnýrko tříbarevná...a... jedna ...

a hotovo... No a neusnu....

Papapá“papapapap“.....

Domove líbezný....

A já tě říkám, všude pošleš telegramy:

„Svatba se pro nemoc odkládá",to stačí.

Co bysme komu vykládali, že jo.

Tak maminko.už sme tady.

T'k...a vopatrně, ták...vopatrně...ták...

Tak, tady máš ten seznam adres, budeš si to pamatovat?

No, jóóó...- Peníze máš? A do oběda ať jsi zpřtky ...

nikde se neflákej! - No jojo....

Tak, maminko, tady ležte a jak vám

povídám, sousedi pro nás neexistujou.

Chraň vás pánbuh se tam podívat!

Ty pro nás nadosmrti skoncovali! - Eee....

Sou eé. A Jirka mi na vás dohlídne. Hezky se vopřete, ták...Jirko!...

Nééé ... Já jedu s tátou. - Nikam nepojedeš!

A poď mi pomoct s babičkou! Já ji pro sichr radši vobrátim. Podď!

Pomalu.. pomalu ..... - Syp dolu!...Hej...á..cee

Cák sem ti řekla....vobr'tit...přece nohama k vozejku, nééé! Bóže, to je...

Ty seš...ták...no, celej tatínek...

Pomalu, neřáde...

Zase já! Furt jenom já! To sou teda prázdniny! Tohleto!...

Nekopej do babičky!

Já tě dám takovejch pár facek!

No, jo. Už zase načuhuje, divizna, jedna. - Potvora...

Tady máš ty adresy a nezapomeň: a nezapomeň: napíšeš -

- svatba se nekoná, tchýně se zbláznila, rozumíš.

Jó, rozumím. Rozumím...

Takovýhle řeči...

Když blázen, tak blázen.

Eh... Tak...tumáš...Sežer si to...

Třeba to budeš pro pani inžinýrku potřebovat.

Vod vás žádný krámy nepotřebujeme.

A na ty telegramy si napiš, co chceš!

Takovej krásnej kočárek... No, takhle ho zničí!

Rači budu do smrti sedět po tmě!

No...Jéžišikriste...No!...

Se tě na něj můžeme vysrat... na ten váš porcel'n...

- Ježišmarjá....

Neřdi....Jésusmarjá, to je vohava....

Hned mě votoč! No! Pocem...no, no...

Babi, když ty si těžká jako ťánk...

Tot! Starej krám daj člověku!

Když to skoro vůbec nehraje!

Ježišikriste, toť že ji rozfláká!...

Se na to koukej sama! Se vás vo to neprosíme!

Tak a je to!

Táta už stejně uplatil vedoucího v Elektře.

Budeme mít nejčko barevnou! - Slřva...sl'va....

Rači to hodim slepicím, kohoutům, prasatům, všemu dobytku....

Néééé...néééé...ta je naše! - Áááá...moje...moje!....

Naše!....

Prokristapána, ženský, vzpamatujte se!

Co je, otče?!..

Myslete na to nenarozené dítě

a nečiňte hříchu většího než je!

Tady už není co vymejšlet, velebnej pane.

Já jako matka, nedám svý jediný,

ubohý dítě všanc takovej...takovej...

Dyťse na ní podívejte..ta je štonc našeho Vencu i mlátit!

Se tě na něj někdo vyprdne, na to tvý ubohý dítě. Grázl je to!

Tahá se s kdejakou, tady, courou...

Ubohá je naše Blažena! Jak ta k tomu příde,

aby si vzala za manžela kurevníka, no řekněte, velebnosti?

No...Takový slova, bože... bože, nic jsem neslyšel....

Varujte se ukvapených rozhodnutí.

Nechte ty mladý, ať oni sami přiznají

a vysvětlí si a rozhodnou...

Tady není už co rozhodovat!

Svatba nebude, tak jako, že se Konopníková menuju.

A bude, a bude svatba! Dyťvon není jedinej ženich na světě.

Já svou dceru, velebnosti, v hanbě nenechám.

Ženicha...jí seženu...to budete koukat.

Tak, takle to dál nejde, Cecilko.

Nene,...to...to...to už je do nebe volající!

Todle!...Jak já bych to tam vysvětloval,

nahoře...co? Až si mě zavolají k revizi.

Ne...to se musí vyšetřit a vyjasnit!

A hned....podime!...

Vencóóó....Vencóóó..úú...

Na moment!...

Jééé...Je...Pomóóc...

Proboha živýho, co to je? ...Co to je?...

Co to děl“te? Pozor!...

Proboha, vypněte mě, pomóóóc!

Lidi! Sundejte mě!

Velebnosti, zázrak! ...

Vy svítíte!...

No...Cecilko...Lidi!... Lidi!...Sundejte mě...Lidi!

Zázrak!

Dobrý?

Chytte se mě, vopatrně, velebnosti...

Tak ste?...V poř'dku?...

Pánbu ti to zaplať. Sem se lek, až mi...

Vy ste mi něco chtěl?...

Ve jménu božím - smiřte se.

To nenarozené dítě si nezaslouží, aby si jím pohrdal.

Já nikým nepohrdám - a vůbec... Nechte to na nřs, jó?!...

Velebnosti, chytte se mě. Vopatrně...

Vopatrně... - Auvej...

Já vám d“m obkládeček... -Jééé...jééé....

A spravíme...spravíme...hehe,jo..Halóó ...

No, nehudruj...podej mi to...podej mi to...

pocem...pocem...kam deš...hele...podej mi to...

neřřde...podej mi to!...

Babi!...

Znáš todle?

Co? Co je to? To je zase nějaká bejkárna?...Néné...Jéžiš...

To je...Taková hra, víš?

Položíš a cukneš...

Chápeš? Zkus to. Babi...

Moment...moment... položíš a cukneš...jééé..

to je sranda...to je sranda...to je sranda...

Nééé...To je moje...to je moje...Parchante

jeden. Dej to sem!...Ty neřáde! Jézus,

všecko mi berou...Parchanti posraný...

Babi, počkej... Játi chci jenom něco ukázat.

Sleduj...Vezmeš kámen... zabalíš do dvacetikoruny...

Párkrřt vomotš...

...a hodíš... -Jééé...

Když budeš pěkně ležet a číhat, určitě někoho nachytáš. Si pro?

Jo. Sem...Tak budu číhat...

Já si teď zatím skočim s klukama k rybníku...Tak číhej...

Vezmeme papírek a kamíneček...

zabalíme a zamotáme...zamot“me...zamot“me... zamotáme ...áááá...

Nebul, to sou jenom blbý kecy. Na.

Jo. Ale kdo to má furt poslouchat?

A Venca taky nepřišel, ani se k tomu nevyjádřil...

Dej to sem... - Eště budu...

Třeba eště nemoh...vaši vás furt hlídají...

Však se to nějak srovná, uvidíš...

Venca přece není todle to,to...

Jó ne.

Všichni říkají, jak je mu to dítě na tý fotce podobný.

Už ho nechci ani vidět „,sraba...

Já sem tak nešťastná... - Ale no ťk....

Vodprejskni, Josef. Si s ní potřebuju promluvit.

Néé. Nikam nechodď, Pepo. Aťrači odprejskne von, zrádce.

Hele, Blaženo, neblázni. To sou faktyčky nějaký blbý kecy, to vo mně

avo Tejfarce. No čestný pionýrský.

Nech mě bejt. Slyšíš? Tě nevěřim už ani slovo.

Ale až já zjistim, kdo si tohle všechno

vymyslel, tak ho na místě zabiju.

Mně je to jedno. Ať'si mě třeba do smrti zavřou...No tak vylez...

Di pryč, slyšíš, di pryč. Já už tě nechci ani vidět...

Co řveš?

Hele, na co čekáš, Venco? Slyšel si, ne?

To říkáš jako mně, jo? - No jasně...

šmejd jeden! Pepo, ty si kabrňák!

Aty neřvi, nebo ti ještě přidám! Aby si měla proč!

Hele, Pepí, zastav se dneska vodpoledne u nás na kafe,

že bychom si třeba tak nějak popovídali, že jo....

A eště sem se tě chtěla zeptat...

Kde mám to autíčko! Kde mám to..."ááá...je...

Zatarasí celej dvůr s postelí...furt...

Co to?...S...

E...no..áááá...To j „..To je sranda...áááá

No to sou teda fóry...Já se vám divím...

Taková, že se nestydíte, trošku...

Nachytal se...nachytal. Nachytal se ...nachytal...

Představte si, velebnosti, že ta

neznabožka Škopková má už snad v pácu

náhradního ženicha nebo co.

Au... - Vejš.

Au - koho?

Tlustýho Josefa.

Tlustýho...jo, jo, jo. Jóó?

Krásnej škandál, co? A teď kloktat,

A teď kloktat, velebnosti.

Přeci nebudete furt takle vejskat, prokristap"na...

Á..á

Škopková? Už duuuu....

Jen podď, pod...

Jen poď dál, Pepo...Jen se....ne...nestyd...

Bláža má barák na sebe napsanej.

A vlastní zahradu...

Av záložně devades“t tisíc...

To jen vona ...

Já vím, co je to heksnšůs...

To se musí poř“dně!...

Mámo...Honem...Poď se podívat na něco...

Co je? .. - Dělej rychle!

Poďse na něco podívat...Koukej...

No todle, táto. Rozumíš tomu?

To vypadá jako když...

No ale takhle - vobráčeně?!..

Viď? To ani já neznám...

Dyť, dyťvona by mě stejně nechtěla...

Sem pro ní moc tlustej... - Tlustej? A kde?

Nebuj, Pepí, to nech na mě!

Tak co? ... Kafíčko, vínečko nebo něco tvrdýho?...

Co to povídáš, to neni možný?...

Je to pravda, říkaly to ženský... - Proboha...

Podívej se, jak ho tam honí...

Josefa si vezmeš a bez řečí! - To rači zůstanu svobodná matka.

To víš. Hanba pod střechou.

Eště, aby si na nás ukazovali, ne!

Co by si chtěla. Josef...

„.„takovej slušnej člověk... Do hospody nechodí...

pivo nechlastá, družstevní byt má

a jak zařízenej...auto má,

video mř...tak, co by si chtěla?

To taky není všechno - majetek...

Ty mlč! Ty tomu tak rozumíš!

Máš místo mozku z piva kostku.

No dovol. - Jakýpak dovol...

A je tlustej. - Co tlustej.

Ale hodnej.

Kdo myslíš, že si tě s tim outěžkem veme, co?

A že je trochu při těle?...

Se podívej v televizi? Jaký jsou tam tlustý.

A proč? Protože se mají!

Dyž já už...

A nemám ho ráda! - Prej ho nemá ráda!

Si ho vezmeš a hotovo! Rozumíš!?

člověka tady nenechaj ani v klidu najíst!

No a stihne se to ještě v termínu.

Ráno mě ženeš do Volyně, abych všechno odvolal a teď zase...

A toho grázla vedle si mě ani nevšimneš!

To bys měla vidět, jak se vytahovala Konopnice v kravíně,

že budou mít v baráku inženýrku.

Aťsi mají třeba tři! Ty se teď vdáš

ale slušně!

A už nechci slyšet ani slovo.

Haló....pít...pít...Já tady chcípnu žízní...

A jenom proto jsme tady,

abychom hřích odhalovali,

jemu čelili a jeho likvidovali.

Acoto...? - že mušíme likvidovat.

Neboť stojí psáno:

Hleďať bejlí nečisté

nezachvátí pole pěstěné, Kelišová,

a neudusí, co má k užitku vzejíti....

Cecilko, nalejte grog. Já pustím video...

Píseň o Bernardetě.

Musíš pořád tak mlaskat!...

Tak mě netluč! Mlaskej taky!

Ale ty nemáš co? Viď? - Babo, jedna...

Neboj se milé dítě, pojdď; pojď'ke mně,

neměj strach, pojd; poja blíž.

Pindo, ty vole, to sem já,

jdi si lehnout. Tumřš...

Blaženo!

Co to bylo? Slyšíš?

Dyť já nechrápu? Sem eště ani neusnul...

Votevři, to sem já.

Nedělej fóry, Blážo. Blážo....

Já tě dám fóry, ty neřáde jeden!

Eště jednou se tu ukaž a uvidíš!

Pindo trhej!

Domove lí....

Předsedo...

A to ještě umim básničku. Já vám jí řeknu, jo?

Jednoho dne v parku,

našel jsem tam marku,

ležela tam mnoho dní, byla totiž východní...

Hele, rači to vem a nemel, eště tě zavřou...

Už jsou tady! Tak...příjem...

Ale ne kasárna, tady je JZD. Co?...

Dobrý den, okamžik... před“m...Televize!

Ano...no...osobně, osobně,

československá televize....

Televize, tak se zbláznim...

Jo...Vosumnáctýho. Podívej se...

Je to soudružko sobota...

Ale my pracujem i v sobotě, víte. Teda v sobotu.

Protože, to víte, jsou žně.

No, jo, dobře...dobře... Tak přijedte...Rádl...

No Rřdl...Předseda...osobně,. Rřdl...no....

Rozumíte?...Dobře... Tak přijedte v sobotu ráno.

A přijedte, co nejdřív, jo..

Na shledanou...A čest... - V přtek...

No, tak přijedou osmnáctýho.

Budeme v aktualitách?... - A kdepak...To bude kolektiv,

kterej nejvíc přispěl k našemu vítězství v mléčnej lize.

Vona je zajímá totiž ta Šimonovo metoda.

No jo, to zase my v kanceláři nic... že jo? No...

Sluchátek je dost, když budeš chtít,

tak ti Josef ňáký pučí, že jo? Co?

Si blbeček, sprostej... Víš náhodou, předsedo,

jak zpíváme s Hubičkovou toho Walkýru...Viď? Třeba...

V roce šedesátém šestém,

až bude všude mír aty budeš inženýr...

A budem spolu chodit...

cestou k Protivínu ne-trvá hodinu... -Co to děláš?

Hééé, vidíš to? Nemusím mít sluchátka...

Nejlepší kolektiv, jo? No, to bude něco!...

Musíš rozhodnout mezi Škopkovou a Konopnicí!

Já sem teda zvědavej jak?

Prokristapána...

POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ

Nenenééé..áááááá lene é Ááá..„předsedo!

Strašný...to, to bude strašný!

Tak aťse to udělá podle tohodle tejdne a příštího!

A která víc mákne, ta ať je v televizi, ne?

Prosím tě, víc m'kne...

Ty až se to doví, tak těém kravám utrhnou vemena úplně...no...

Televize, ta nám tu ještě scházela...

Jó, abych nezapomněl - vy dva tadydle,

Josef, se postaráte vo výzdobu.

Ňáký transparenty, chvůj...

„„kytky... - „„kytky a ...

„„krep“ky... - No, krepáky, však to znáte...

A ženský ať pořádně zametou před kravínem!

Aspoň jednou! - No, jo...To určitě...

Milé aktuality... BIIII...

Tohle není možný...

Co je to s váma ženský...dneska...

Máte průměr sotva čtyři litry, ani ne...

Co? To není možný! - No podívej...

Ženský, podte sem!

Hraje to?

Hrajou... - Tady taky...

No to sem blázen...

A voni?

Normřika, devatenáct...

dokonce devatenáct sedumdes“t.... - To je ňáká bejkárna, todle...

Takle se nikdá do televize nedostanem!

Ženský dem! -Ženský! Prokrista....

Jak to, že nedojí? Co to má znamenat?

Dyťvám hraju. Jako dycky, ne.

A co jim to tam pouštíš, Josef? No, vaše pásky. Heledte.

Heavymetal, folk,

tady máte taky operetu, ne? ...Operu... - A jim? Co pouštíš?!...

Totéž, no řekněte něco?

Tak deme...deme...

Holky dem, no...

A kdo je teda tomu na vině? Holky, deme...

Podte, děvčata!...

Ale no tak... - A vod prvního du, předsedo,

Ale soudružky, děvčata...No tak...

Žádný ale, soudružky. Já se nepotřebuju furt nechat urážet a zesměšňovat!

Si tě nikdo nevšímá, ty blábolo jedna.

Kdyby sis rači hleděla svejch krav.

Ježišmarjá, předsedo, prej hleděla!

Nic bych za to nedala, že mi ty krávy uhranula!

Se podívej, kouká jako bejk!

Cože?!... - Tak mějte sakra rozum, ženský!

Co by si vo vás pomysleli v televizi,

když tady takhle vyvádíte?! Nebo, nebo na vokrese?!

Aťsi myslí, co chtějí, předsedo. Já nejsem chtivá, jako někdo.

Já se nepotřebuju někde vystavovat,

ale nesnesu, aby se kdekdo vo mně furt votíral!

Kdo se vo tebe votírá?! Koukni se na sebe!

S tebou by to tak chytli, v tý televizi! To víš!

Hlavně, že se tam vejdeš ty! A můžeš vzít s sebou celou vaší famiílii!

Aspoň uvidí socialistickou rodinku! Škopek imrvére nalitej,

bába straší v posteli, holku v hanbě...

Lidi! Todle vo mojí holce?

A kdo ji do tý hanby dostal? Co? Puste mě na ní!

Tak dost! Ticho tady bude!

Krucifix, nemáte co na práci!

Marš na místo! - Holky, podte!

Ty myslíš, mámo, že má v tom prsty von?

Kdo jinej, dyť je s nima jedna prdel.

Škopková! - A jen poď dá1, Pepí...

Dobrý večer... - Dobrý večer.

Dyťsi říkala, že ta muzika hrála? - No, to je vono,

že sme mu nemohli nic dokázat.

A než tam na mě vtrhli, tak sem to

zase zpátky překolíkoval, chápete? Jo?

Ne.

No, ty krávy, co dojí na dechovku,

těm sem napíchnul operu... - Jo....

...a tém symfonickejm, těm sem tam šoupnul pěknej rokec!

Patří jí to Konopajznici! Eště se na ní koukat v televizi.

To bych tu televizi vzala a vyhodila z vokna!

Jez...vem si, všecko si vem, no...

A co Bláža? - Co? Bláža?

Ta mě asi nechce, co? Sem tlustej....

Co tlustej? Si chlap!

Jakýpak chce - nechce! Poď!

Blaženo! Si tam?

Okamžitě vodemkni!

Bude to?! Má domácí vězení.

Blaženko, to sem já...Pepa...

Bude to!

Co se máš tady co zamykat, co?!

To bylo naposled! Tě povídám! Se tady zamykat, no?!...Tak...

Ahoj: - Ahoj.

No, tak děti...No...

Tady máš... Hm. Díky.

Tak. Voknem neutečeš...

Ježiši... - Co je?

Prosim tě, deš jako budozer!

Vidíš, vidíš?

Se poď podívat. Pod;, pod; honem...

Je tam spolu zamkla, kuplířka jedna.

Kdo by to do ní byl řek, viď? Ta to bere hopem, co?

Tě říkám, Vašíku: vyprdni se na ní,

vem si Gábinku, to je pani inžinýrka,

do ciziny jezdí... .„.auto má z Tuzexu a hromadu peněz...

Moulo.

Hm... tě říkám, nebul. Já na tebe nejsem vůbec naštvanej.

Mám ho prostě furt ráda. Blbá...?

Ani ne...

Víš, Pepo, si strašně fajn kluk, Pepo, ale já...

Já vim...

Co řekneš mámě?

No co, no řeknu jí, že jsem pro tebe zkrátka moc tlustej.

Škopková!

Tak se na ní prostě vykašli.

No, mě by například vůbec nevadilo, že máš dítě s jinou...Hm...

Dyť žádný dítě s nikym nemám.

Kolikrát tě to mám říkat, že jsem s Tejfarkou nikdy nic neměl.

Ale to já přece vim...Ty můj divochu.

Však sem taky nemyslela jí.

No...No...No, třetí pumpička rozflákaná.

Taková blamáž! Se teď před lidma nemůžu ani ukázat.

Prosím tě furt vostuda, blamáž...

Dyťsem tě říkal, že je pro Blaženu tlustej, tak...

Tlustej nebo hubenej - kde já teď najdu ňákýho jinýho, co?

Si ho ...né ...najde sama, když bude chtít. Není přece malá holka.

Toť. Takovýho jako tůdle toho. To víš, že jo.

Já jedu. čau.

Si jedu...čau...Celej von...

a člověk, aby přemejšlel sám!

Ale kdyby se tady člověk vo ně nestaral,

tak shnijou ve špíně - a hlady...

Jim je všecko jedno! Si jedu - čau!

Už du...

Tak jak dlouho tady budu trčet?! To se mám s váma furt zlobit, maminko?

Okamžitě vylezte...Já vim, že ste tam schovaná?!

Já nemám čas se s v“ma crcat...

Ježišmarjá, co je zase todle? Kamení v posteli.

To už je ohava,maminko! Na co potřebujete kamení v posteli?

Máite tady autíčka, máte tady Ohníček...

Tak eště mně to vyražte! Ale já vám, maminko, vopravdu nasekám!

Žže na vás zavolám doktora?! Doktora i s injekcí, slyšíte?

Doktora!

Doktora! No doktora...

Pohádka mř...pohádka má...pojď se mnou, pojď se mnou...Aáá...

Evičko, zlatíčko. Muším si od tebe zavolat.

Jestli sháníte doktora, jel před chvílí ke starej Potužnici.

Potužnici? Taková dálka?

No, snad to tam ještě dopálim. čau... - Ahoj....

Jen pojdte dál, doktore, pojdte... jako doma...

Dobrý den. - Ahoj Jiříku.

Co je zas todle?

Dyťvon po ní.... ježišmarjá, hází šipky, šipky a vostrý!

Dyť ježiš, doktore, podívejte se,

kdyby se strefil do voka... „„tak snad je nadosmrti mrzák...

Ale, nechte ho, pani Škopková, děti si maj hrát.

člověk je nemůže nechat chvíli vo samotě. To vymejšlej hned nějaký bejkárny.

No ale s tebou si to vyrovnám, to buď klidnej.

To víš, před doktorem tě mlátit nebudu, eště by řek, že je to nezdravý...

No račte dál, pane doktore, račte dál... šup, šup, šup...no ne, no nezouvejte se,

nezouvejte...jen račte...ano...jen šup...dovnitř... vk...podte dááá...podte dál...podte dál...

A řikám vám to poctivě na rovinu,

pane doktore, dyť celou tu situaci zn'te...

A jestli vo ní doopravdy stojíte... je vaše....

A svatba může být příští sobotu. - No, to já tomu vůbec nechci věřit...

A proč byste tomu nevěřil? - Když v“m to povíd“m, tak je to pravda...

No, tom by bylo moc velký štěstí pro mě...

Ale jaký štěstí, dyťsi budete brát Blaženu,

tak...hup do sebe...na zdravíčko...

A teď mně můžeš tykat! Jakápak Šškopková.

Já sem Mařena a ty si Kadel, že jo?

Tak ještě jednou... Ne, ne...Víte, že přece nepiju...

Ale je to na Blážu, a na vaše velký štěstí...

Doktore, Kadle, na Mařenku, na Blžu, na štěstí....

Ááááá

Je...jé...je...jééé....

A vopravdu si myslíš, že by mě měla Blaženka ráda?

Co měla? Musí! Si byl vždycky její tajný přání.

A když si člověk uvědomí, taková bláznivá holka - a doktor.

Tak s chutí do toho, to sou svadební... no vem si...

Hele, Maruš, a nemyslíš, že sem pro ní moc starej?

Starej? Ty a starej? V nejlepších letech...

„„krasavec... - Ale, prosím tě, nech toho..

Ale...vopravdu... „„inteligentní...krasavec...

Ááááá

parchante jeden zatracenej...

Ale já mu....

Je, je, jejej...jeje...

lidičky, lidičky,

velebný pane, velebný panéééé... 4á...

Takový rány hluboký....

Ššmarjápanno! To bude moje smrt.

Sodoma gomora todleto, Cecilko.

Třetí ženich v jednom tejdnu...

To vypadá jako zpráva

o stavu ženichů na českých tocích....

Však sem taky kvůli tomu cedila krev...

Svatá pravda, velebnosti.

Mařenku ta zprřva stťla takový dvě deci....

Pustim vám film vo umučení svatého Ššebestiána, Kelišová.

Snad vás utěší, že trpěl eště víc...

Posadte se, Kelišová.... - Rači postojim, velebnosti...

Mučedník...

Celý svůj život toužím zasvětit Kristu...

Sám si rozhodl!

To se tě bude líbit, Mařenko.

Takovej byl mladej a krásnej. To dycky vobrečím....

Ne, nemohu!

Odvahu! Poslechni svého pána! Střílej, střílej!

Pane, do tvé vůle teďsvěřuji svou dušií...

Jééé...jéé...

Au...

ó bóže...

Spravila, spravila...

Nebuj, sem s tebou... - Holka, já ti nevim...

No, už se tam zase zarýglovala, to víš, že jo...ale já jí to

z tý palice vymlátim, se bude divit! No, tak...šup...Karle...šup nahoru...

Myslíš, Maruš... - Ale, to víš, že jo.

Si přece ňákej chlap, ne. Hop.

Tak já lezu. - Lez...

Maminko, musíte tedkonc s těma autíčkama dělat takový alotrie...

No, no, šup, doktore.

Puťa, puťa, puřa...

Zas načuhuje, divizna jedna...

no, hup, doktůrku, no Kájínku, no, šup, šup, doktore, no...

Blaženko. To jsem já - Kája...

Vona tam asi není.

Ale je. Jen pořádně, Kájo...no, no...

Blaženko. Já jsem vám přišel jenom říct,

že vás asi miluju. Že si vás asi vemu.

Přestaň trucovat! Nebo tam na tebe okamžitě vlítnu a uvidíš!

Ježišikriste, eště žijete?

Pocem, pocem, pocem nahoru... No tak poď. Kájo si živej?

Ježiš, Maruš...jsem živej....

Já tě zachránim, neboj... Chvilku počkej, já ti pomůžu.

Já ti pomůžu.

Co ty tady, brácho?

Se mi ňák ani nechce domu.

Ňákej průser, jo?

Ty já mám pořád, z toho si nic nedělej.

Co je?

Ale..máma zase namlouvá Blaženě ženicha.

že by už i pana doktora?

Slatěl ze žebříku, když lez za ségrou na půdu.

A vona tam s nima není? - Trucuje.

Ale když mi dáš cígo, tak tě řeknu, kde.

Tak povídej.

Eště sirky.

Se posereš. No na půdě, kde jinde.

Ale jestli jí řekneš, že sem tě to řek, tak!

No jasně - a díky!

Zhasni to, blboune, zhasni to...

No, no. Se poď podívat. Poď, pod...

Hučí do doktora celý vodpoledne. A eště ho srazila ze žebříku.

Zapálíme si...

Ne, jé, já to zkoušela jako holka, za mlada, ne, ne...a špatně to dopadlo.

A nepovídej... - Tak výjimečně, táto....

Ale, prosím tebe.

Maruš...

Poser se!

Maruš, no...Co je s tebou...

Jasně, když voni doktora, tak ty inžinýrku z Prahy.

A hotovo.

Nech mě....

Nech mě, ne....nech mě...

nenenenenene...

a nebo rači jo...

Inžinýrko jedna...

Poď mně pomoc.

Dyť svítim...Sviť měsíčku...

Dej pokoj.

Kájínku náš....

Teďv noci ho vezt domu, to mám radost!

To ti řeknu!

Nemel a jeď, eště řekni, že sem nametená,

sviť měsíčku svit...

svítim...jsem světluška...

Kde má klíčky? - Se podívej! Nevim...

To ho tady budu šacovat, ne?! - Tak se podívej, nemel a hledej!

Prosím tě! Drž ho! - Dyť'ho držim!

To je kšeft! Todleto! Takhle ho.... Vožrat...doprčic.

Já ho nevožrala. Von... „„chlastal sám...

Se moh vyspat v kuchyni na kanapi

a zejtra moh jet domu....

Kájínku....je nemůžeš najít, co?

Heleď...šáhnu a mám.

Ukaž...ukaž...podrž ho!

Mudr Karel Kroupa a Blažena Škopková

oznamují, že osmnáctého srpna...

A jeď s ním pomalu, ať se nepobleje.

A s tebou si to, Blaženo, taky vyřídim!

Až slezeš! To budeš koukat!

Do...prčic, už....

Jak vám povídám. Vožrali ho, znásilnili...

Taková je to famílie!

Co to povídáš, Vlasto.

Dyťsem to na tydle svoje vlastní voči viděla!

Dyťto ani není možný. - Ale je to možný.

Dobrý den. - Dobrý den.

Všeho dočasu. Já, že nikomu nic zlýho nepřeju, ale někdy...

Umíš mlčet, Pepo? Bych potřebovala,

Bych potřebovala, jestli by si pro mě něco neudělal....

Pro tebe všechno, dyť, dyťvíš.

Ale je to hrozně tajný....

No to je hnus, co se to tady děje. Ženský!

Ale prosím tě....Si to vyřiď tady s předsedou, to já nevim.

Dobrý den. - Brý den.

Co je zase? - Ale de vo tu televizi, předsedo.

Chtěla bych je pozvat na svatbu. No, ne?

Řekněte, aby jednou viděli - echt jihočeskou veselku.

No, mohli by z toho nafilmovat nějakej šok...

„„šot.... - No, dyť říkám, jako v těch aktualitách,

ten šok...a eště večer by to mohli pouštět v programu v televizi...

No, předsedo, to bude senzace! Já miluju svatby...

Já taky... - Viď,;, Bédo?

No....

Obřad začíná v jedenáct, to snad stihnete do tý doby, ne?

Co by taky v tom kravíně dělali?

Pár záběrů na nás, na krávy a hotovo! No řekni, předsedo?

A dyť já vlastně ani nevim, koho si ta Blažena vůbec bere?

No, to fakt nevíte? To snad není možný?

No přece našeho doktora.... - No, Kroupu....

Káju...

Jo, Kroupu? No, tak to je teda...kauf...

No, to je bezva, todle.

To se teď zrovna nosí...

Však co to svítá nade mnou...

Vtom okně východ je a Julie slunce,

vstaň slunce spanilé a doraž lunu,

jež bez toho už bledne závistí,

žes mnohem krásnější, ač její služka.

Když je tak závistivá, nesluž jí....

„.„.doprčic, ale tady je ňákej flek!

No, to nevadí, to je nylon, to já přežmoulnu to pustí.

A proč jste se vlastně nevdala?

Ženatej, dvě děti a nesnášel opery.

Dobytek. Tak co s ním? Prubni ty boty!...

No, ty jsou taky skvělý...

Budou ti?

Jóóó... Už aby to bylo.

Mámu sice ranní mrtvice...

Ale neraní, neboj. To už nech na mně.

Já jí dám přečíst

Romeo a Julie...

Tady to mám, hele. Podívej, no.

Když to je nan ní moc tlustý.

Ta nás zamorduje voba už v prvním dějství...

Hele, holka, ale víš, že jste mně stejně udělali radost.

Spiknutí, to bylo vždycky moje.

Neboj, teď v tom jedu s váma.

My ještě těm dubovejm palicím

furiantskejm zahrajeme Shakespeara...

ra, ra, ra....radši ne...veď, co?

Kroupa...

no, ani se to nepozná.

To, to mám fakt vopsat padesátkrát sedumkrát?

Piš a nemel!

Za to s těma šipkama je to furt eště málo!

Aty prosim tě nefuň!

Funíš u toho jak divokej kanec.

Dej mi pokoj furt!

Pivo pít nesmim, už ani dejchat. To je život todleto!

Co dejchat? Nefuň! Si dejchej jak chceš!

Nech mě bejt a piš si tam svý.

Kolikrát sem tě říkala, abys na tu tužku neryl, co?

Šestnáctkrát... - No tak!

My snad zveme půl republiky,

to není možný, kolika adres...

Těch peněz, co to bude stát.

Za to by mohlo bejt nejmíň tři basy dvanáctek.

No jo. To jediný tě zajímá!

Ale budoucnost vlastní dcery, to je ti šumafuk.

No jo...

No jo! Mi řekni, co na tom chlastu máš?

Já ti to řeknu, a ty začneš chlastat taky!

Moula...Není čas! Máme doktora chycenýho!

Musíme dělat, než by si to rozmyslel, jako Pepa.

A dyťty by si uštvala někoho jinýho.

Já a uštvala? Eště řekni, že sem uštvala tebe! Prosím tě.

Co to tam píšeš?

Svatba se píše s „d", jo?

A jo?...

Řeknu si svatba - svatební košile,

no, co slyším „d" píšu „t" - troubo!

To by mě zajímalo, co dneska ty děti v tý škole učej.

Pít! Já chci pít! Pít, pít, pít...

Ježišmarjá, už se řítim, mami.

Už se řítim, už du a dyť...du, no, no tady máte čajček....

Jiříčku, tady na babičce nejlíp vidíš,

že člověk se učí jenom proto, aby nakonec všecko zapomněl.

Tatí...A bila tě taky někdy tvoje maminka?

Ne - jenom tvoje....

A dneska už pani inžinýrce napíšeš.

Slyšíš mě, co tě povídám? - A no jo....

Nebo to udělám sama! Moulo jeden!

Je tu někde Blažena! - Blažena je vzadu, v kravíně...

Blaženo! Blaženo!

Co je? No, co je?

Jedu do města pro tu výzdobu.

No, předseda říkal, aby jela se mnou.

Já? A proč nejede Evička? - No, vždycky to dělala Evička.

Tam mají zase něco v papírech, jo... na tom počítači...se to poto...no...

Jo...to...Tak koukejte, ať jste brzo zpátky!

Áááá... Pánbu dobrý odpoledne, Václavko.

Na cesty? Na cesty?

Ale tak...k tetě do Bavorova... S prádlem.

A kudy tudy do Bavorova, do Bavorova, božinku?

Tlustej Josef slíbil, že tam jede,

takže mě veme s sebou. Tak tady na něj čekám...

Aha... - ..a kecám...a kecám...

Co? Josef? A tady?

A copak tam bude dělat von?

No, za holkama...asi... Vidíte, už je tady!...

No, no, radši uhněte....

Á, pan farář. Na houby, na houby?

Žádný nerostou.

Nechcete se s námi svézt, kousek?

Ne - bůh chraň!

Tak třeba příště. Mám pro vás tu kazetu.

Pokušení svatého Antonína?

Odpoledne sem doma, pošlete si Cecilku.

Sestry budou mít velkou radost.

Pánbu ti to voplatí!

Játi dám Bavorov...

No, tak...no, tak...pod..tak...

Sodoma gomora!...

Heledte, koukejte, na tohleto máte času dost!

Dělej, dělej... Musíme se voblíkat! Slíkej se!...

Sodoma gomora.... Ale, ale už vopravdická...

No, ty taky slíkej se, dělej člověče!

Já nevim, na co čekáš?!

Podívejte se kluci, nechte ty blbosti!...

Příšerný...

Věrné milování,

nepřeruší žádné

zloby naléhání,

lásku jste si přísahali,

slovo jste si

navždy dali,

v každé době

věrni, věrni...

v každé době věrni

zůstanete věrní sobě...

Panenko Maria podsrpenská, vidíš?

„„.Prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené.

Prosím, abyste si vzájemně vyměnili prsteny.

Dejte si první novomanželské políbení...

Máš to u mě, Pepi, dík. čau.

Čau.

Nemáš za co ... ... a bacha.

Vidíš, ty bláho.... - A drž se.

Tady máme dvacet kilo polohrubý,

to je v pořádku... Rejže, vejce, vejce,

řízky jsou v lednici.. Ježiš...játra.

Prosím tě, Fanka, skoč...já je, já je zapomněla v autě..

Přines je sem, to máme.... „„to máme vokurky...šest...

Ahoj: - Ahoj.

Prosím tě, cos dělala tak dlouho v tom Bavorově, mi řekni.

Pozejtří je svatba, tady práce jako

na kostele a nevěsta si lítá po světě!

Jó a prosim tě musíme ven... protože..abych....

Bych ti chtěla něco říct. - No a ten česnek natřeme...

Si doktora nevemu.

Cože? Řekni to ještě jednou!

Fanka drž mě!

Maruš!

No....já vlastně už ani nemůžu...

Já tě dám, nemůžu!

Tak toho si vemeš, kdybych tě za tydle vlasy

měla dotáhnout na Národní výbor!

Neser mě, Blaženo!

Tadydle nákupy za statisíce,

třikrát posíláme oznámení - že se vemete, že se nevemete,

že se vemete, že se nevemete...

Já ti seženu doktora - takový terno!

A ty řekneš, že si ho nevemeš.

Toho si vemeš, jako že já se menuju já!

To ti přísahám!

No, jak myslíš!

Já to s tebou myslela dobře.

Dobře...

Fanka, votevři to!

Tak je to tu....

Bédo, já se budu hrozně stydět...

To řikáš dycky...

Jo, hele, vodkaď máš ty hodiny?...

Dyťuž jsem ti říkal, vod větnamců ...sou potápěčský...

Jo, ty kecko...

Tak, pozor! Jo a dáte si kafe?

Já... - Tady, tady...

Áááá..nech toho ty živočichu, živočichářská, nebo pudu domu!...

počkej, to je předehra...k tomu....

Ne...já jsem ještě v životě žádný porno neviděla...

Prosím tě...

A co oči mé dnes viděly,

pláčem zkrvavěly.

Ano, sestry, prosil jsem svatého Antonína,

aby mi dal sílu mlčení.

Je to těžká zkouška mé vůle,

ale zatím vás musím vybídnout

k naprosté připravenosti

a bdělosti ve dne v noci,

neboť hodina velkého trestu

se přiblížila, že Matoušková...

Amen.

Amen.

A proto, poučme se

a posilněme se opět z utrpení svatých,

milé sestry....

Nepochybně to bude pro nás všechny...

tuk...nezapomenutelný zážitek.

Můj bóže, můj bóže, můj bóže...

Copak, že to je? - Utrpení...

Můj bóže...

Bože, bože,

dej mi svou sílu...

abych zvítězil nad pokušením...

Prosím tě, Josef, co si nám to pustil? - To je, co?

No, to je, teda... Tam se nějakej dědek se furt modlí...

žádný kozy...ňáký svatý tam Iítají... Já nevim, co tohle...

No, příště teda pudu s tebou někam...zas...

Já za to můžu?... Já, za to můžu?...- A já viď?

Prosim tě, sem se těšil na nádherný porno...

a teď najednou tohle!... - Jaký svatý?!...

Ty vole!...průser!...

Můj bože...můj bože,

už budu...

Co to povídala? - Můj bože...

Ššmarjápanno, co to je?! Co to je?! - Už budu...

Lidi, voni sou tam docela nahatý...

Držte huby, sestry, držte huby... To je ňáká hrůza, velebnosti...

Držte huby, sestry...

Pučte mně někdo brejle! Aťto taky vidím!

ááá...Proboha...

Velebnosti, dělejte s tim něco!

ójé. Sodoma gomora!

A uži tady u nás!

Cecilko!

Když já nevim...

Áááá...

No a máme po ptákách, no!....

Ty máš po ptákách!... - A ty máš zase po kozách...

Do prkýnka práce...už...

Do prčic, kterej blbec, zase....

Kde máme tu baterku, tadle svíčka prd svítí...

Ale v kredenci...v šupleti...

Ježišmarjá, táto, kde si?... Já se tady bojim.

čeho by si se bála, prosim tě,

dyťsem u tebe! Tak mě nevotravuj!

Krucinál, to je strašný, kde zase je ta baterka!

Copak já vim,? Já s ní nesvítim! - Tak zapal aspoň svíčku.

Jo...a kde je? - Já nevim, kde je...

Ty sou krásný...

Takhle sem si teda svatební noc nepředstavovala.

Eště řekněte, že se vám to nelíbí mladá paní?

Nelíbí...

A proč?

Protože to tady píchá...

Vopravdu? - Všude...

Úplně všude? - Úplně všude...

„„přiď království tvé...buď vůle tvá,

jako v nebi ...

tadleta je taky ňáká mrzácká...

jo...tak i na zemi...

chléb náš vezdejší,

jej...hele, že to neukopnu? Tvrdý jako štolverk...

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás...

Jereš!Jereš někam!

Sakramentská svině jedna,

já tě dám hrabat,

to budeš koukat! Potvoro!

Zadrhla se! Velebnosti, velebnosti!

Copak? - Slyšíte, slyšíte to?

Zadrhla se! A zrovna dneska!

Hodina velkého trestu se přiblížila, Cecilko.

Pane faráři, pane faráři... - Cecilko, podte....

..Sem jako sám ve svým vlastním statku... - Ne, ne...já nepiju...

Vidíte...Cecilka, Cecilka si dá. Do jedný nožičky..

No...no tak... - ...do druhý nožičky...

Tak... jenom... panebože...

Můžu nabídnout? Tady? Prosím...

To je škoda. - Nedá se nic dělat, tak pojdte...

A dal mu tam místo toho ňákou sprostťárnu... holka...

Prosim tě ... Pepa?

Toť. Sem to sama viděla. - Ale... co ty vidíš...

Tam lítali celý nahý...chudák pan farář.

Prosim tě, jak to, že...co... Co tady lítáš takhle napůl nahá!?

Když máš bejt dávno voblečená! Snad ještě nechceš chlastat?!

Ale... nech jí... - Co bych jí nechávala?!

Je krapet naměkko... - Já zas natvrdo...

Ach jo... To já, když jsem se vdávala...

Hrnečku dost!! - Co tam ta naše Liduška dělá?

Hrnečku dost! - Jéžišmarijá....! - Hrnečku dost! Hrnečku dost!!

Prosim vás uhněte, z cesty,

jede návštěva! Pozor!

Ale, ale... né... to sou k nám hosti.

Pěkně vítám.

Dobrý den, maminko.

Jak se vede? Bóže, vy vypadáte dobře.

Ježiši... no vidíte...

No je to možný? - Mařenko!

Aničko, ty moje holka zlatá.

Jak já sem ráda, že ste tu.

No a kde je Růžena? - Ty jeli vlakem...

Jo... vlakem, tak podte dál.

Hoštice!... Ale nezastavujem! Máme zpoždění...

Vystoupíte si až ve Volyni.

Jak to? ...nezastavujeme, slečno? Proboha... dyť my jedeme na svatbu!

Ale jestli umíte skákat, tak vám trochu přibrzdím.

Tak jo. - Cože? ... já budu skákat?

Skákejte... skáčeme, skáčeme... skákejte... Prosim vás máme zpoždění... a hop...

Růžo, neboj se... musíš po směru... Chytám!

To je paráda... a dobrý?

A kdo se vlastně vdává?

Aťjde k čertu, můra jedna!

Co já se tady ustavičně naběhám. To je hrozný!

Takže jí přeju hodně štěstí!

No, to to dneska trvá... hop!

Tys mohla chodit po svobodě... tak...

Sme jim to asi měli přece jenom říct.

Copak je s nima vůbec ňáká řeč?

„„tak jak rybička v bystrej vodě...

Máma to nepřežije... .„.dneska mě asi zabije.

Ale, prosim tě.

Vono trošku tý vostudy těm dubovejm palicím furiantskejm neuškodí.

Chudák doktor.

Ten už nám nepředepíše ani kapky do ucha.

Jen račte... jen račte... soudruzi tajemníci... jen prosím... dovnitř.

Maminko... ježišikriste, vás nemůže

člověk chvíli nechat o samotě...

Jen račte... Račte... račte...

Soudruhu inženýre.... - Pani Škopková...

Jak já jsem šťastná, že ste se vobtěžoval.

A co mladý pan inženýr? - Na vojně...

á slouží... - ... Slouží vlasti...

Tady bych představil... pani... pojdď, pojď... Dášenko. Nová pani...

Nesmírně mě těšilo, milostivá pani... Ale to ste nemuseli...

Ale... no... - No tak, táto, vem to! Račte dál.

Na zdravíčko... vemte si... račte

Prosím... ano...

Synu! - Mařenko...!

Synut... Synu!...

To je moje maminka... - Dobrý den, pani doktorová... račte dál.

Máňo! Mařenko! My sme přijeli vlakem... - Tak už neřvi!

Růžo! - To je muj Vlastík... že je krásnej!?

Je krásnej... di se umejt! A co todle?... tak děte...

To tedy už... vopravdu bylo... - Ježišikriste, já ti jednu fláknu!

Vem to a di! - Už sou tady! - Kdo?

No televize... je v kravíně! - Ne!? - Jo!

Tadyhle bude stát předseda...

Takhle? Pane...

Ste se zbláznil? Co je to za nesmysl, tohle?

Obráceně samozřejmě! Takovou kravinu!

Tak přátelé, podte... připravte se...

Podte... pojedem... kamera!

Jau...

Co ste to za dřevo!? Dyť jí přerazíte nohu... nemehlo jedno.

Střevo!

Kamera! - Třistasedmdesát...

Jak se s těmito úkoly vylovnali...

„„Vyrovnali... do pytle... ještě jednou.

Jak se s těmito úkoly vyrovnali v Hošticích u Volyně, jsme se

přijeli podívat s naší kamerou.

Vyhráli jste už i celostátní mléčnou ligu, soudruhu předsedo.

Předčili jste i taková družstva, jakými jsou i třeba Slušovice!

Co myslíte, v čem tkví příčina vašeho úspěchu?

No, tak...

hlavně sme dali příležitost těm mladejm,

ale hlavně těm, který nekecaj a uměj pořádně máknout!

Vy jste autorem oné slavné „Pláničkovy metody"?

Já... ne, jo... takhle...

já sem mu to přepisoval na stroji.

Já sem opravovala chyby... lípa tvrdý „y"...

Takže vy jste autorem oné slavné „Pláničkovy metody"?

Ne...ne... otec... syn je na vojně. - Na vojně? Krásné.

A co vy tomu říkáte, jako otec?

Tak, já se domnívám, že především

zásluhou celého kolektivu soudruhů a soudružek, není-liš pravda...

Stop! Co je to za blbost, tohleto?!

Kdo to sem narafičil? Pojedem znova.

Jau...

Třistasedmdesáttři

A co si o tom myslí soudružky ošetřovatelky?

Soudružka Konopníková... a soudružka Škopková...

Co myslíte, čím se proslavila vaše vesnička?

Já myslím... - Tedy já myslím...já bych chtěla říct,

že u nás, prosím,

dáváme kravám sluchátka, aby měly hudbu...

dáváme jim různou hudbu a na základě toho dojíme.

Dojíme mléko a tím máme

mléka nejvíc v celé republice...

jsme získali...no a potom,

potom...potom ještě...

Hoštice se proslavily tím,

že u nás se točil ten film „Slunce, seno, jahody"

„„dávali to v biografu...

A zpátky k té metodě...

myslíte, že by ji mohla používat i ostatní družstva?

Já myslím, že ano.

Protože u nás je prvek, kterej má takovej

velkej význam v přestavbě...

tedy myslím v živočišný přestavbě...

Jak...no...to...

řekla jsem něco blbě?

Ne...já...já bych chtěla říct,

že u nás jde přestavba tak rychle,

že my už dnes se máme líp než zítra...

„„pozítří.....

„„Včera...

No, včera si to přece říkal, předsedo?...

Stop...stop...stop...to stačí. Děkuju vám.

Na to nastřihneme ty krávy se sluchátkama a hudební box...

No, snad nechcete vodejít, pani hlasatelko, pane režisére.

My se na vás tak strašně těšili... „„nevěsta...

já vás zvu na pravou jihočeskou nefalšovanou veselku.

Děvčata koláče!

Nastává slavný den.

Okamžik, na který se nezapomíná.

A vy, televizní diváci, můžete být díky našim kamerám při tom...

Zase trampejlíte... kolik jste jich vypila?!

Tak deme..deme... Nezdržujeme! Prosím...prosím...

Taky jsme mohli jít pěšky... ten kousek, ne?!

MIč! Aťvidí, že na to máme!

Usmívej se!

Tak...nasedáme...do autíček...

Děkuju, pane doktore, děkuju vám...

Stoupni si! Ať'si vidět!

Ale, Mařenko, nech jí.

Takový drahý šaty. Eště by v nich dřepěla, ne?

Klapka! - Třistasedumdesátšest!

A svatební průvod se nám zatím hnul

k místnímu zámečku, kde se nachází

obřadní síň Místního národního výboru...

Dětičky ven! Taady drůžičky...

„..bílé po cestě...

Dobrý den...dobrý den... -... prosím tě pod....

ať'to nezdržujeme...točí to televize...

No, já ti jednu fláknu! Dyťto točí televize!

Vystupujeme... točí to televize...

Spolehněte se, pane režisére. Zařídím.

Prosím vás, kvůkli telvizi, pan doktor, že by šel už teďkon tady...

nekoukej se tam!... nebo ti jednu fláknu!

Prosím vás..točí to televize... Tak se učešte, máte-li hřeben.

Uděláme špalír...ale rychle...pohyb...

učešte se...tvařte se hezky... a večer se dívejte na televizi

„„.pocem...kam běžíš...? Tady vodsad!

Připravte se!

„„ Ty ne! A usmívej se, nebo ti jednu fláknu! Slyšela si, no?!

Třistasedumdesátsedum!

Akce!

Do pytle!

Co je? Kam se cpeš? Co blbneš?

Promiňte...zdovolením...malý kousíček...

Coto je?

Tak takhle ty držíš slovo? - No dovolte?!...

Vy jste Evík, že?

Těší mě...Těší mě...

Už vám Béďa řek, že se budeme brát?

Evo!... - To je snad omyl, ne?!...

Ale omyl, omyl, milá přítelkyně. Ostatně, aťvám to Béďa řekne sám!

Co se to tady vlastně děje?

Promiňte, milá dámo... jenom minutku, jenom minutku...

Jakou minutku?

Lidi, zachraňte mě. Prosím, lidičky...

Ano, vážení diváci, zachraňme ho...

Lidi...

Tak co? - Teda Béďo....

Já sem si tě chtěl vzít, to je pravda, ale vola ze sebe dělat nenechám.

To teda ne! - Jakýho vola, o čem to mluvíš?

Vo čem? Vo Vendulce! Protože ji nemáš se mnou,

ale tuhle s Vencou! Řeklas to i Miluně...že jo, Miluno!

Já? S Vencou?! Co je to za blbost?!

Naopak Miluna jediná ví, že ji máme spolu.

To není pravda.

Pozor, slečno, dělám karate.

Tak něco řekni ty... Já tě nenávidim!

Cože?! Teda Miluno...

Miluno! Hele, řekla ti Gábina, že má Vendulku s Vencou nebo ne?! Řekni!

Co se to tady děje?

A co má bejt?! Sám si ji to namluvil!

Já vás v tom jenom nechala...jenom nechala.

Ty...já tě zabiju!

Ty hajtro! Nesahej na něj! Ty...si ho zmlátim sama!

Evíku, Evíku, ovládej se!...

Uhni, ty zmetku!

Aty koukej zmizet, ty nebo ti hubu namelu!

Táto, na ní...na ní!

Evo, Evíku, ovládej se... - Si mě donutil....

Jménem Národního výboru, prokristapána, nechte toho!

Ty sketo! Tak na mě bys to hodil? Nákýho haranta, co?!

Jakýho haranta, co? Řekni to ještě jednou! Áááá,ha.

Mějte rozum, děti. Uklidněte se!

Cecilko, Cecilko...

Co sem ráno říkala, velebnosti? Zadrhla se... a tady je to!

Mami, nikam nelez. Počkáme... mami...

Ano, vážení diváci, pravá jihočeská.

Ty děvko jedna! - Kdo je u vás děvka?!

Venco! Venco, domu! Taková vostuda.

Nechte mě a vy mě taky nechte! Já s tim nemám nic společnýho.

Nekecej, ty zmetku, jeden, hnusnej...

Atim všim si vinna ty, Mařeno! Kdyby si věřila našemu Vencovi...

Co budeš co povídat. Táto, já na ní...

A kdo všude furt vykřikoval, že si Venca beru tu pani inžinýrku z Prahy.

Kdyby si taky držela hubu.

Ty drž hubu! My sme jí neznásilňovali jako vy Josefa a doktora!

Co si to dovoluješ řikat?!... co!?

Ne, mámo, nebuj se, já mu eště přidám... jednu.

Ticho! Klid! Ticho!

„óóó"...

tady si stoupni a ty čti!

Je mi líto, prosim vás, ale žádná svatba se konat nebude.

Jak jsem se právě dozvěděl z tohoto oddávacího listu, Škopková,

tak nevěsta je už několik dní vdaná.

Cože?!

Ano, s Vencou Konopníkem. Sem jí to dosvědčila spolu s tlustym Pepou.

Nikdy... To tě radši zabiju! Blaženo... domu!!

Lidi, lidi... mějte rozum! Co tomu řeknou v televizi?!

Pepo, kde si?... nedej se! Si přece předseda.

To si se... to si se spletla, Dášenko. To sem já...

Hodina trestu je tady! Sestra, odvahu!

Panenko Maria Podsrpenská, vidíš?

Blaženo, poď vocad; už...

Já nic, soudruzi... já nic.

Eště jednou! Myslíš, že se tě bojim?!

No to... tohle...

Promiň, soudružko... promiň!

Já ti dám, promiň!

Proboha pani řídící, jak to vypadáte?

Doktore, díky... Pojďte, ukážu vám,

Jak mi krásně rozkvetly muškáty...

Proč bychom se netěšili,

proč bychom se netěšili,

když nám Pánbůh zdraví dá, zdraví dá,

když nám Pánbůh zdraví dá...

Už se perou... už se perou...

Já to říkala hned ze začátku, že si čumáky rozbijou... hahá...