Original subtitles

Tisíckrát - Tisíckrát

- můžeš chtít, - můžeš chtít,

- vzdálenou - vzdálenou

- hvězdou být. - hvězdou být.

- Světlo hvězd, - světlo hvězd,

- vstříc věkům září.

Však kdo má rád, - kdo má rád,

má mnohem víc.

- Tisíckrát - podél cest

- jako strom - můžeš kvést.

- Tisíckrát - řekou být,

- jako tón - v strunách znít.

- Na tisíc, - na tisíc,

- let neznat stáří.

- Však kdo má rád, kdo má rád,

má mnohem víc.

- Znala panna pána, zdálo se, že o ni stál.

A to byla rána, jíž se její táta bál.

Měl svou dceru příliš rád

a pánovi ji nechtěl dát.

Znala panna pána, hádejte, co bylo dál.

- Tisíckrát - můžeš chtít,

- vzdálenou - hvězdou být.

- Jako sám - horský štít

- mrakům vstříc - hrdě čnít.

- Až poznáš svou, - poznáš svou,

- tvář v dětské tváři, - tak pochopíš,

že, kdo má rád, má mnohem víc.

- Znala panna pána, zdálo se, že pro ni vzplál.

A to byla rána, jíž se její táta bál.

Aby mohla šťastně žít,

tak pánovi chtěl život vzít.

Znala panna pána, hádejte, co bylo dál!

- Tisíckrát - můžeš chtít,

- vzdálenou - hvězdou být.

- Jako sám - horský štít

- mrakům vstříc - hrdě čnít.

- Až poznáš svou, - poznáš svou,

- tvář v dětské tváři,

- tak pochopíš, že, kdo má rád,

má mnohem víc.

Tak pochopíš, že, kdo má rád,

má mnohem víc.

Tak co, přijedeš? - Nevím...

- Řekni, že přijedeš z Hamburku na moje narozeniny,

ale honem!

- Neblázni, Polly! No, tak neblázni, no tak!

Mám ženu a děti! - No a co?

Jsme stejně nesmrtelný! - Proboha!

Pozor! Pusť to!

No prosím... - Co, dyť to byli jenom lidi...!

- To je fakt... Podívej, jak to krásně bublá!

Hergot, ale těch duší je ale škoda. - Hm...

- Pojď! Rychle odtud!

Co tam tak dlouho dělá? - Upevňuje lano, soudruhu náměstku.

Prej v tom byli nějaký cizí vědci...

- Bohužel! Hrozné!

Vemte si to, ať to nespadne do vody.

- Jéžišmarjá, Lojzík! Vytáhnout! Honem!

Lojzik! Honem, vytáhnout! Rychle vzduch!

Lojzo! Proboha, Lojzíku!

Lojzíku!

Je s ním ámen.

Lojzo, je to možný?

Co je? Co blázníte?

- Zapomněl sis... - Cha... Vidíš...

To, jak jsem pospíchal.

- No, Lojzo, tys nám dal. - Lavičku.

- Polez ven! - Dej sem klíč...

- Tady máš...

Jednatřicet minut pod vodou.

To je mimořádně obětavý člověk.

Úžasný výkon.

Říkáte Vodička? - Ano, Vodička Alois.

- A nemohl bych pro něj něco...?

- No, můžete.

Víte, co by potřeboval? Pořádnej byt!

- Byt? - Má doma tak vlhko,

že může pěstovat lekníny v posteli!

- Vodička.

Lojzo, nežeň tak! Myslíš, že jsem vyhrál plíce v loterii?

Nebo co? - Co když jsou dávno pryč!?

- To není možný, nacpal jsme je pod kapotu.

Přidejte! - Ježíš podívejte, Růženka!

Dobrý večer, Růženko. - Dobrý večer.

- Dobrý večer. - Dobrý večer.

- Vy někam jedete? - Pst...

Pašujeme rajčata ze Smíchova do Modřan...

- Ale, přece ji znáte... A co vy?

- Na noční.

Proč se někdy neobjevíte, Karlíčku?

- No, mohl bych, až budu mít někdy čas. Dobrou noc, Růženko.

- Nashledanou, Karlíčku.

Už nekouká, rychle za mnou!

- Rychle, Lojzíku, pojď!

Ta po tobě jede, strejdo... Proč seš na ní takovej!?

- Ale, prosím tě... - Dělejte! Dělejte!

Hergot, já mám žízeň!

- Asi tam bude pěkná zima. - Měla sis vzít svetřík!

No, dyť mám punčocháče, ne?

Sedm... osm... Matyldo!

Matyldo! Pojď sem! Zase jeden chybí!

- To čmajzli určitě Vodičkovi! - No, jistě!

Máš bratry zloděje! Tak!

- Já jim to spočítám! - Já mám jen trápení, jen trápení!

Ráno slečna dceruška - flamendr,

v poledne dopis od Břéti, teď chybí hrneček!

Zabal to! Jseš líná, jako bernardýn!

No... - Ukaž!

- Když si představím, že nám teďko zůstane na krku...

- Jak to? - No, co se divíš?

Břéťa byl poslední mladej vodník v Čechách.

Kdyby byl omylem nesnědl husí krev, mohli být svoji.

- Toho idiota bych si stejně nevzala!

Žít někde na Berounce... Pch!

- Tatínek začínal na Sázavě a dnes mu patří celá Vltava!

- Jo, protože se přiženil do tý vaší bohatý famílie!

To já bych dovedla taky!

- Koho si chceš vzít?

- Vdám se do ciziny. - Tak počkej, počkej!

Jako hlava všeho vodnictva v Čechách zodpovídám za to,

že u nás vodníci nevyhynou!

Dále!

Kde se flákáte? - Kdo bude vařit večeři?

- Dobrý večer. - Excelence, nějakej autobus

spadl do vody a my jsme z něho získali pro vás

dvaatřicet dušiček...

- Ale jeden hrníček jste tady ukradli! - Bando zlodějská!

- Ale, prosím tě, sestro... - Neříkej mi sestro!

To si jednou pro vždy vyprošuju!

Jsem pro vás milostpaní!

Utři to!

- Já? - Ale támhle Jana.

- Ale čím? - Čím?

Hadrem!

- Lorde, necháš ležet pána! Fuj!

- Lorde, pocem! Lorde, dáš mi to! Lorde, pojď sem!

- Lorde, pusť to! - Lorde!

- Dělej!

- Tati, promiň!

Lorde, pustíš to! Dáš to sem! Lorde!

- Vždyť je to jenom starej kartáč, Janičko!

- Jo, to si myslíte vy, pane Šmidra, ale co když je táta, nebo strejda?

- Cože?

- Ale nic... Lorde, domů!

Za mimořádnou pracovní obětavost přiděluji potápěči

Aloisu Vodičkovi a jeho rodině byty

I. kategorie. - Co?

- Dům číslo popisné 134, - Ukaž!

To je náš! - který je v majetku jmenovaného

bude jako zdravotně závadný objekt

vykoupen a asanován.

Asan... Doktor Jindřich Mráček, v.r.

- Ježišmarjá! No, ale to znamená zbourat!

- Excelence mě zničí! - Excelence...

Dobytek jeden starej, je to! - Jak to mluvíš? Prosím tě...

- No a co? Přinesli jsme mu dvaatřicet duší?

Přinesli. Živíme ho? Živíme.

A co z tebe nakonec udělal? Alois!

Vobyčejnej hadr na podlahu! - Jednou jsme poddaný,

tak jsme poddaný. - Co se stalo?

- Starý vodnický sídlo, a jestli opravdu...

- Tak řeknete mi, co se stalo? - Ale, holka zlatá,

chtějí nás vodstěhovat! K ústřednímu topení, do sucha!

- Alois, všichni tři okamžitě nahoru!

- To, to mu to mám říct?

- No, co jinýho? - No, tak jdeme, nedá se nic dělat.

- A co to nechat na zejtra? - Proč?

Copak my za to můžem? My za to přece nemůžem!

No, tak vidíš. Kdyby to byl tatínek, bylo by mu líp.

To se nesmí stát!

I kdybyste měli toho... ...doktora Mráčka utopit!

Prosím tě, Matyldo, copak nemáme nějakýho právníka?

Podívej se trošku po tom, ano? Než já se vrátím...

- Vrátíš se na moje narozeniny? - To víš, že jo.

- S dárkem? - S dárkem.

Matyldo! Pa, pa, pa, pa, beruško moje!

No, a buď tady hodná!

Tak pa, pa, pa,... Žádný pa!

Jestli o ten barák přijdete, tak z vás nadělám pstruhy!

Na másle!

To se netvařte tak kysele, na to máte dost času,

až si vás pokapu citrónem! - Ano, Excelence.

Šťastnou cestu! - Ech, díky!

A propos! Ty kufry pošlete za mnou jako mitgepek!

- Ano samozřejmě. - Pa, pa, pa...

Pan doktor Jahoda? - Prosím.

- S dovolením.

Pane doktore, potřebujeme právní poradu.

Když to dobře dopadne, budete volný.

- K službám. - Výborně.

Stenogram, soudruhu doktore?

- Ne, děkuji, víte, že si jako stenograf vystačím sám.

Tak, pokračujte, prosím.

Teď vás budeme potřebovat, pane doktore!

- Tak povídej! - Řek jsem, že nám to vlhko vyhovuje.

A vůbec voda... - Ano, voda, to...

- Že... Máme k ní...

- Máme k vodě, pane doktore, velmi kladný vztah.

- Ano. - A kladný poměr.

- Myslíte, že já ne? Denně v pět mě můžete vidět na Vltavě...

Loď to je moje.

Jenomže, když jde o zdraví, tak proti tomu nic nezmůžete.

Jenže je tady paragraf sedmdesát jedna...

- Jenže je tady paragraf sedmdesát jedna!

- Ano, to je pravda.

Poslyšte, vy jste právník? - Ani ne.

- Paragraf sedmdesát jedna dává jistou možnost,

ovšem je tady také paragraf dvě stě pět!

- Ale ten byl, prosím, novelizován!

- Ale ten byl, prosím, novelizován!

- Jistě, samozřejmě.

Ta novelizace tady je.

Prosím vás, otevřete na chvilku okno, tady je k padnutí.

- Ovšem, jestli dovolíte, pane doktore,

ta novelizace má ovšem háček!

- Žádný háček! - Žádný háček!

Podívej se, co děláš! - To víčko, to víčko přikrej!

- Zavřít okno! - Proč?

Je tady vedro. - Pan doktor Jahoda!

- No, jestli chcete, tak prosím. - Pane doktore!

- Tady je to.

Přečtu vám znění novelizace, ze které jasně vyplývá,

že zdraví občanů je věcí nejpřednější.

- Hnula se záclona! - Pane doktore! Pane doktore!

- Co to dělají? - Pane doktore! Pane doktore!

To není fér, vždyť jste nám to slíbil! - Vy jste jim něco slíbil?

- Ale přece nebudu na byťáku něco slibovat.

- Je pryč! - Je to v háji!

- Á, to jste vy, ten potápěč.

Dostanete nový byt! - Vypadá to tak!

- Pane kolego, na moment! - A jsme namydlený!

Kdybych byl na jeho místě, tak bych to snad nějak...

Ale, bohužel, jsem jenom zástupce.

Pardon.

Tak, hoši, já myslím, že je to jasný.

- V kolik von jezdí na tu vodu? - V pět.

No, hele, už jede. - Kde?

- No, támhle, podívej!

No, je to on? - Je to on!

- No, bodejť by ne! - Jdeme!

Bertíku, připrav se!

Pojď! - Tak...

Hlavně nenápadně...

Á dva tři, á dva tři,

dopředu zabrat, dopředu zabrat,

á dva tři, á dva tři,

táhnout, dva tři, táhnout dva tři,

Á dva tři, á dva tři,

Á, topíš se!

No vidíš!

- Já ji zachráním!

Polly, pojď si zahrát! - Jdu pryč.

Tady to nemá úroveň! - Ty máš ale napumpovanou sestřenici.

- Tak, hotovo! Já jdu taky.

Je s váma zábava, jak v mateřský škole.

- A co bys tak chtěla? - Plešatýho pána s bourákem.

- Třeba by to bylo zajímavější...

Vlaďko, prosím tě, pojď!

- Plavčík! Plavčík! Plavčík!

- Pomóc! Pomóc!

Pomóc! Po... Pomóc!

Pomóc! Pomóc!

Plavčík! Pojďte!

Doktor! Není tu doktor?

- Tomu už nepomůže ani archanděl Gabriel!

- Plavčík!

Plavčík! - S dovolením, s dovolením!

- Tak co? - Podepřít!

Plavčík!

Člověče, kde jste? Vždyť máte být támhle!

- Ty máš mít zase vychlazený pivo! Dej pokoj!

Co myslíš? - Zkus to ještě!

- Nos! Přidržte nos!

- A co uši? - Ty se do toho nepleť!

Co blbneš? Nech toho! Ale honem!

- Chtěla jsem to zkusit, nó...

Hele, je živej! - Hepčí!

Jano! Je živej!

To si vypiješ!

Hele, Jano, co tohle?

Brunetka hledá mladého muže,

kterého zachránila před... - Dej pokoj s tou brunetkou, porád...

Co tohle: Pane, vzpomínáte, jak jste se topil?

- Pfff! Kristo!

My tady s Janou máme nějaký rodinný to...

Tak ahoj! - Ahoj.

To, cos provedla, přesahuje všecky meze!

- Ty, podívej se, Matyldo,... promiňte, milostpaní.

Podívejte... - Mlč!

Proč jsi to udělala, co? - Chtěla jsem zkusit, jestli to dokážu.

Ty jelito!

Jelito! A napůl hodiny!

Dovolíte, milostpaní? To je divný, že jo?

No prosím, naštípla jsem to a teď to takhle zlobí.

- Jéžišmarjá, podívej Lojzo, vem mu to! - Lorde, dáš to sem!

Jediný dítě!

- A von by nám ji potvora sežral zrovna před maturitou.

Jestli ta holka chce překazit naše plány...

- Milostpaní, copak věděla, že je to ten Mráček?

To je Rosenthal... Ten bych bral.

- Počkej, pocem, hele. Co bys řek tomuhle:

Prosím dívku, která mě zachránila, aby se přihlásila, neboť...

- Co neboť?

- Prostě: neboť.

Neboť! V tom je ten fór, rozumíš?

- Aha! To je ovšem vynikající! - No...

Prosím dívku... - Jindřichu!

- A jéje...

- Dobrý den, paní docentko. - Á, Honzíček!

Ahoj. Co to píšeš, Jindřichu? - To bude dobrý.

- Proč vyhazuješ čistý papíry, Jindro?

Může se to hodit.

Jo, představte si, že v tom autobuse se utopil i profesor lkebara.

Ten Japonec: transformace živočišných druhů.

- Aha, ten šílenec. - Opatrně s tím šílencem. Pojďte!

Jen pojďte! - Já jsem sice

jenom chirurg, paní docentko, ale vím, že jsou to nesmysly!

- Malý okamžik, něco vám ukážu.

Tak.

Asistent profesora lkebary s rodinou před proměnou.

A tady po proměně.

Povedlo se to zatím jenom jednou, ale je to vědecky dokázaný fakt.

- Hm, hm, hm. Půjčte mi raději nějaké lkebarovo pojednání.

- To je právě to! Profesor lkebara nosil všechno v hlavě!

Nenechal po sobě ani čárku!

V tom je ta tragédie!

- No, jen se hezky bavte, já si zatím někam skočím.

- Prostě, vůbec nic!

Jedl si něco?

Ten kluk by se měl oženit. - Hm, hm.

- Je hubenej jako lunt. A já nemám čas ani sama na sebe...

Kolik stály ty žlutý plavky? - Tři sta padesát.

- Tak tu na mě chvíli počkej!

Á, zase s tou pokličkou.

Hm, roztomilá věcička!

Říkáte, tři sta padesát? - A... a... ano.

- No, že jste to vy!

Tak,

jedno sto, dvě stě, tři sta a padesát.

- Nashledanou. - Budu se těšit! Nashledanou.

A my můžeme pokračovat. Šest cínových nádob, šestnácté...

- Haló, tady profesor lkebara!

Profesor lkebara, haló!

Prosím dívku, která mě zachránila, aby se přihlásila, neboť...

Co neboť? To nemá konec.

- Ale z právního hlediska je to přípustné, nemyslíte?

- Osmnáct padesát.

Jé, pardon. - Au.

Jé, to jste vy? - Já? No dovolte.

Kde bych se tu vzal? - Ten co se málem utopil.

- Jo, to ano.

Pozítří mám málem pohřeb!

- Tak co tady děláte?

- Sháním si tady inzerátem pomník.

Partiový samozřejmě! Něco levnějšího.

A vy? - Prodávám kolo.

- No to koupím! - Ale je mlýnský!

- To je škoda. Takovejch já už mám doma osm.

No fakt. Máte chvilku čas?

- Mám prázdniny. - No, tak pojďte!

No, má dneska zpoždění.

Lojzíku, támhle ten, vidíš? No, Lojzo, to je von!

- Připrav se! Jdeme.

Tentokrát ho tam podržíme trochu dýl! - Moment, Lojzo, počkej,

nikam nechoď, na vem si to, vem si to a koukni se!

To je, co?

- No, to... No, jak... přece...

Já ji snad roztrhnu!

- A co vás, jako právníka, tak táhne k vodě?

- Budete se divit, ale zákony.

Taková želva například má nárok na jeden krunýř a dost.

- A co když se najde nezodpovědná želva,

která... - To jsem měl nedávno takový případ.

Představte si želvoun, tedy samec,

přišel nějak o krunýř,

nastěhoval se k jisté želvě a po dvou letech

začal uplatňovat nárok na její obytnou plochu.

- To muselo být strašné. - No.

- Tam nebylo k hnutí! - To nebylo všechno!

On si tam nastěhoval tetu a dvě želvata z prvního manželství!

- Šílenec! Pět želv v jednom krunýři!

- To jsou dneska želvy, viďte?

Ale já už musím jít domů. - To záleží na tom,

jestli vás zavezu ke břehu.

Tady jsem totiž pánem já! - Myslíte?

- No.

Ahoj! - Ja... Jano! Jano!

- Co je?

Ahoj!

No tak, kde je? - Hned

tady bude. - Co je to?

- To nic. To je jenom tlačenka.

Krvavá - pro psa. - Okamžitě vyhodit!

Takové nebezpečné věci tady netrpím!

Krev! Víte, jak dopad Břéťa!

To je dost!

Co máš s doktorem Mráčkem?

- Nic. Je fajn.

- Říkáš fajn.

No, tak pojď sem!

- Co to je? - Nestarej se!

Máš štěstí! Ode dneška to budeš nosit!

- Proč? Co je to?

- To je... ...taková...

zkouška, že?

- No, ano. Ta... ta... taková...

to je taková... totiž zkouška, jestli si ještě...

- Panna!

- Jestli mi dovolíte, milostpaní... Rozumíš,

dokud je to modrý, tak je to dobrý,

ale jak to zčervená, tak... ...tak to je zle!

- Prosím tě, zle!

Jiný holky v mým věku... - Ale ty jsi vodnická holka!

A ten Mráček je člověk! - No právě! A přece víš, že...

...vodník a člověk, že...

Já myslela, že nesmíme akorát husí krev a krvavou tlačenku.

- No moment! A co transfúze? - No, to taky! Že jo?

Ale hlavně, víš bys ztratila nesmrtelnost.

Nemohla by se proměnit ani v rybu,

víš, byla bys vobyčejnej člověk!

A teď dávej pozor!

Už dvakrát jsi nám překazila plán.

Zítra toho Mráčka utopíš sama!

A bez odmlouvání!

Tady Bertík ti řekne, co a jak!

- Ano, ruku líbám.

No, rozumíš, já všechno připravím, ty ho pozveš na loďku a...

...pak vytáhneš špunt!

Nechtěla by ste se poznat s mojí mátí? Vona mě chce totiž oženit!

- V žádném případě!

- Proč?

Radši mi řekněte, co bude s tím naším domkem?

Doufám, že to nějak zařídíte, nebo... ...jinak...

- Co nebo, co jinak?

Jinak se vidíme naposled!

To je mi líto, Jano.

Ale z právního hlediska je to absolutně vyloučený.

Takoví jsou lidi!

Dobře. Tak já vás teda zítra zvu na loď.

Strejda má totiž támhle tu půjčovnu, víte?

- Jo? To bude príma!

- To bude.

Poslyšte, kolik vlastně máte těch strejdů?

- Karel, Bertík, Excelen... - Kdo?

- Totiž, pan Wassermann. On je teď v Hamburku.

Vteřinku, prosím, jen co obsloužím.

A budu prosit kontrolu. - Prosím, prosím...

Děkuji, to stačí. To víte, předpisy jsou předpisy.

Tak, to máme, to máme... patnáct duší, což znamená patnáct perel.

Přejete si bílé, nebo šedé?

- Jednu krásně bílou, do něčeho zasazenou, prostě šperk.

Rozumíte? Je to dárek pro dívku. - Prosím.

- Áaa, dárek pro dcerušku - suvenýr z Hamburku. To jsme na tom stejně.

- Myslíte, že všechny dívky jsou jen dcery?

- Já vám rozumím... Nepochybně krasavice! - No, co bych vám říkal...

Divoch! Tornádo! Uragán vášně! - Něco takového?

- To je krása! Nebyl by ještě jeden?

To já bych ho zval pro dceru!

Vzhledem ke stavbě přehrad,

se náš existenční prostor v této zemi

povážlivě zhoršil.

Museli jsme odvolat i bludičky.

Dnes je pro nás situace v této zemi

katastrofální! Ano, pánové.

Takový je stav vodnictva v Čechách.

Získávání lidských duší je čím dál obtížnější.

Dřív jsme lidem v Čechách škodili doslova ve velkém

a byl to zlatý důl.

Nejde jenom o úbytek získaných duší

ale dokonce i o úbytek těch, kteří duše loví.

Což ohrožuje samu existenci stavu vodníků

na území Čech.

Loni tam došlo k případu,

kdy našinci byla vpravena lidská krev při transfúzi,

které dotyčný nedokázal zabránit.

A minulý týden jsme tam ztratili posledního mladého vodníka jenom proto,

že si spletl husí krev s povidly!

Jestliže jsem vyzvedl činnost hlavy vodníků ve Španělsku,

Rhodésii, a jiných zemích, pak musím panu Wassermannovi,

který zodpovídá za situaci v Čechách,

udělit přísnou důtku!

Kdo všem světadílům dát

chce poznat sílu svou,

pár duší si koupí

tam, kde lidi hloupí jsou.

Stačí někde pár svých duší mít

a jako pán si tam můžeš žít.

Nemusíš prstem hnout

a udělaj, co budeš chtít.

Máte skutečně vynikající výsledky, děkuji vám, děkuji!

Nejvyšší čas, abyste se vzpamatoval,

- Excelence... - pane Wassermanne!

Na situaci v Čechách máme veliký zájem.

- Tak co mám dělat? - Získávat duše!

Odvádět nám hrníčky! Zadarmo to neděláte!

Máte za to perly, a to jsou přece peníze.

- Excelence, nás je tak málo! - Vím. A pomůžu vám.

Vy máte dceru. - Ano.

- A dokonce neteř. - Ano.

- Každá může mít kopec dětí.

Zítra vám pošlu dva chlapce, nejsou to žádní myslitelé,

ale jde přece o rozmnožení vodníků v Čechách!

Já bych se třeba sám pokusil...

- Ne, ne, ne, nechte to na nich! - Ano, ano.

Kruci! - Co je?

- Chtěl jsem zrovna tyhle a větší neměli. Tlačej!

Co kufry?

- To počká. Já zatim seženu nějakej prvotřídní hotel.

- Jdu napřed. Čau! - Čau! Jo, moment!

- Co? - Polly je tvoje a Jana je moje, jasný?

Nádherný! - Viď?

Takovej nemá ani Honza!

Tak ahoj, mám rande. - Tady profesor lkebara!

- Říkal jsi něco? - Ne, proč?

- No, profesor lkebara!

- Co? Co lkebara?

Co tam děláte, člověče? - Co já vím?

Někdo mě sem zavřel! Člověk nemá ani po smrti pokoj.

Pusťte mě ven! - Ale s radostí! Takové hulváctví!

- Počkej!

A profesore, co vaše výzkumy?

To nechcete lidstvu, jaksi...

...zanechat vůbec nic?

- Co bylo, bylo. Ostatně, co můžu zanechávat, jsem v hrnci!

- Můžete mi to nadiktovat.

- Ale pak mě pustíte!

- Přísahám, profesore, přísahám!

Jindro, papír! - Ale mami... Mami, já mám rande!

- Copak nevidíš, že se tady děje něco fantastickýho?

Proč si se učil těsnopis? Že se to bude hodit! Piš!

- Ale, podívej se, mami, to je inteligentní holka, já...

- Víš, co to pro mě znamená? Moje kariéra tě nezajímá?

Jindřichu, na kolenou tě prosím! Na kolenou!

Tak co je? - No, já nevím!

Tys ho varovala! - No dovol!

- Jakýpak dovol! Tys ho varovala!

- Mně je to jedno, ale teta tě přetrhne jak lístek do cirkusu!

- Tak tentokrát mi teda křivdíte! Jdu mu zavolat!

- Jo. A hlavně sebou mrskni! My neradi topíme po pracovní době!

Moc se omlouvám, ale nemůžu.

- Ale říkal jste přece... - Píšu formulky na proměnu savců v ryby.

Zíráte, co? - No, to jsem uměla v pěti letech.

- Jistě! A od šesti jste členem akademie.

- Pojďte na loď! Slíbil jste to.

Ne, fakt nemůžu!

- Né? Tak mi vlezte na záda!

Jano! Jano!

Dobrý den. Co to děláte?

Seču, troubo!

- A jo! Sečete. Prosím vás, nevíte, kde tady bydlí pan Wasserman a...

...a Vodičkovi? Ááááá...

Jezus... Lorde! Dáš to sem! Dáš to sem!

Karle! Karle! - Moment!

- Co je? - Rychle, sanitku!

- Co je? Co se stalo?

- Chyť toho psa! - Jakýho psa?

- Utek mu s nohou! - Ježíšmarjá!

Lorde! Lorde! Lorde, okamžitě k pánovi! Raport!

Lorde! Vrátit nohu! Lorde!

Ta sanitka už jede.

Sanitku ne!

Dali by mi transfúzi.

- Poslyšte, že vy jste vodník?

Jo...

Prosím Vás, já už zažil ňákejch špitálů!

- To celý je omyl.

- Vopravdu. Prosím vás, vraťte nám ho, my s tím máme svý zkušenosti!

To chce heřmánek! - Co se to tady děje?

- Jé, Růženko! Přece ho nemůžou násilím ošetřit, když nechce!

- A co se stalo, Karlíčku? - Dobrý den

Ale... Lojzík mu usekl nohu,... ale není to nic vážnýho!

- Cože? - Nohu!

Sestro, rychle na sál! Připravit transfuzi!

- Transfúzi? Vyloučeno! - Taky transfůzi nepřipustíme.

Ostatně, pane doktore, není žádnej důvod, je to jen povrchový zranění!

Ne? Jen takový škrábnutí! - Nebavte se s nima, jsou to šílenci.

Rychle! - No pro... Dovolte, vraťte mi to!

- Zpátky! - Vy nejste doktor, vy jste sadista!

Promiňte. Promiňte, pane doktore, ale to přece nemůžete!

Excelence nás zničí!

Kde je ta noha?

Nejde to zout.

Ta bota je totiž malá. - Už nemáme moc času.

Tak to přišijeme to i s tou botou. Dejte to sem.

- Mělo by se to aspoň trochu opucovat, ne?

- No, tak dělejte!

- Není to trochu nebezpečné? - Co?

- Nebojíte se infekce?

- Když si potom umyjeme ruce, tak se nám nemůže nic stát!

Excelence nás vážně zničí, Karle.

Kdo moh todleto všechno vědět?

Vodu!

- Hned! Hned! - Děkuji.

- Ať si trhne nohou!

Teďka už je to vobyčejnej člověk. Pojďte!

- Ale co teď? Vy by ste moh aspoň se slečnou Polly...

- Ne, není to můj typ.

- Jenomže, Jana se nedá...

...do ničeho nutit, víte?

To by ste musel zkusit sám. Třeba na plovárně.

Možná, že by se vám to povedlo.

Je vidět, že mě neznáte. Jdeme!

To jsou časy, co?

- Kdyby ses bejval líp učil, moh jsi je mít taky!

- No, to je dost! Hele, já už musím jít pryč.

Vidíte támhle ty tři holky?

Tak ta, co má tu bílou koupací čepici, to je Jana!

- Aha. - Radím vám, jděte na to chytře,

je to ženská. Má za ušima!

- Dobrý.

Hele, půjč mi to. Já jdu do vody.

- Si to vem.

Holky, sledujte!

Přesně pro tebe. - Neblbni, von jde k nám.

Nešla by ste do vody?

Si bytelně zaplavem. - Já?

- No, říkal jsem si, že si zaplavu s Janou Vodičkovou.

Seš Jana Vodičková, ne? - Ale já...

- Jasně! Jasně, že to je Jana Vodičková. Běž, Jano!

Hele, odkud zná tvoje jméno? - Nějakej trouba, no.

Nádherný! Ty válíš!

- Normál.

Víš, to je těžký. On je na mě vysloveně zlej.

Stejně seš do něj zamilovaná až po uši, tak co...

- Myslím, že jo.

Víte, co mi řek? Že si uděláme na hodinku vejlet autem!

Je vohromnej, fakt! Fantastickej!

Tak padáme!

Hele puso, musím na tebe něco vybalit.

Já nejsem vobyčejnej člověk.

Už ti to došlo? Jo? - Jasně.

Ty taky nejsi vobyčejná buchta, že jo?

Vobyčejný smrtelníci patřej k vobyčejnejm smrtelníkům.

Kdyby sme si zadávali s vobyčejnýma smrtelníkama, tak by nás to co?

No... No, zahubilo, že jo?

Tak co? V potoce jako pstruzi.

Nebo v bahně? - Proč v bahně?

- Tak holt poezie na trávníku.

Jano, ty si tu sama? - No s Kristou, ne?

- S Kristou? Tady nebyl takovej menší fousatej mládenec?

- Byl. - No byl. Odjel s Vlaďkou autem.

- S Vlaďkou? - Už by ale měli bejt zpátky.

Hele, támhle jsou. - Kecáš!

- Tak já se teda vytahuju, jo?

Tak mě sledujte! S dovolením.

Svaž mi ruce.

A nohy taky!

To jsem teda zvědavej.

Počkejte! Já vám musím něco důležitýho... Počkejte!

- Moment, já jim jenom něco ukážu! - Ne, počkejte!

Pane! Pane, vy jste byl s touhletou dívkou?

- Samozřejmě! - Tak to si, slečno, vodskáčete!

Jé, né! Neskákejte! Pusťte mně, člověče, vy nevíte vůbec, vo co jde!

Počkejte, to... to je omyl! - Vždyť vo nic nejde.

Ať skočí. - Nemíchejte se do toho!

Ženská nešťastná, já vám něco povím, jestli jste s ním něco měla,

tak já vás budu žalovat, to si pamatujte!

To je katastrofa!

Hele, člověče, k tomu nečuchej!

Taková duše nemá kalorie. Pocem! Tu máš, na!

- Karle, neměl jsi říkat, že je v tom ten Mráček,

když je tam ten... - Ten náfuka, jen to řekni, neboj se!

To jsme v tom podle tebe měli nechat lítat Janu, jo?

- Zkrátka, zejtra se Mráček utopí a bude pokoj.

Tu máš. A už dost. Už maž!

- Je, dobrý den.

- Teď volal manžel.

Zítra se vrací.

Z utopení Mráčka měl opravdu radost.

Jak jste daleko s tím dortem?

- Za chvíli bude v troubě, milostpaní.

Jo, manžel říká, že ústředí poslalo do Prahy dva nápadníky pro děvčata.

Thomase a Rolfa.

- Tady! Haló! Tady jsem! Tady Rolf!

Tady haló!

Tady Rolf!

Co to je? - Přece Rolf.

- To... to... to... to... to totiž je Rolf.

- To není ten Mráček?

Vy jste utopili vodníka?

- A copak to jde, utopit vodníka?

- Von si splet Janu s jednou tou... tou... - Zase ta holka!

Takže ten Mráček... ...ten Mráček běhá po světě!

Zatím co ten ubohej Rolf...

Ale já s váma skoncuju, skoncuju!

Skoncuju! Skon - cu - ju! - No tak, no todleto, no tak...

No tak dost, Matyldo!

Todle už mě nebaví! Taky mi to leze krkem!

- Cože?

Takhle mluví poddaný jeho Excelence? - Na toho se vykašlu!

- Vzpamatuj se, vždyť jsi vodník! - Ale...

Na to se vám taky vykašlu!

Idiote! Kdo se má na světě nejlíp?

Ten, kdo škodí lidem!

Podívej se na náš majetek! - No, za kterej vděčíte ale nám!

Protože vás živíme, dřeme se na vás.

- Chceš si stěžovat? To bys musel být člověk!

- No, však bejt člověk, to znamená zbavit se vás!

A nevíš jak? - Jak?

Jestli nevím? Ale vím! Takhle!

A teď nám tu mouku pěkně nahradíš!

Ty uši, to je celá Matylda!

No... No, fakticky to nějak nefunguje.

- Ale, Karlíku, co tě to napadlo? - Bertíku, kde je ta krvavá tlačenka?

Já fakticky končím! - Lord ji sežral.

- Karle, neblbni... - Ale...

Prosím vás, vy si asi, pánové, myslíte, že mně ruplo v kouli? Kdepak!

Já skutečně končím, protože bejt tři sta let votrokem,

to je moc i na mírnější náturu, než jsem já!

Ale, že jsem jí to dal sežrat, co? Ha ha ha!

- Ježíšmarjá, kde je?

- Lord ji vodnes! Lorde!

Zase nějaká reklama.

Polohrubá. To se může hodit!

Lorde! Lorde! Lorde! Lorde, přines! Lorde! Kde seš?

Prosil bych pět deka krvavý tlačenky. - Krvavá není, ale

měla bych tu lahůdkovou, nebo uherák. - Ne. Ne, ne, ne, děkuju. Děkuju.

Když není tlačenka, tak bude Růženka!

- Prosím?

Dobrý den, Růženko. - Karlíčku, co tady děláte?

Vy jdete za tím pacientem, že? - Ne, ne, ne, vůbec! Za vámi.

- Za... - Ano, za vámi, Růženko.

- A co...? - Prosím vás, Růženko,

mně na tom strašně záleží, nemohli bychom spolu...

...myslím někde tady...

...jako milenci. Rozumíte mi?

Ale to je vyloučeno!

Jste vy vůbec normální člověk?

- No... no, zatím ne, ale právě tohle by změnilo úplně můj život!

Růženko, já jsem myslel, že mě milujete.

- Neříkám, že ne. Ale teď?

V pracovní době? - Jo, ona je pracovní doba teď?

Růženko, tak aspoň transfúzi!

Pane doktore! Pane doktore, prosím vás, dejte mě transfúzi,

já ji velice nutně potřebuju!

Teď jsem právě říkal Růžence... - Poslyšte, pane,

když ji měl dostat ten ubožák, tak jste přímo zuřil a teď... Vy jste blázen!

- Pane doktore, prosím vás! Růženko! Aspoň trošku!

- Doktore... No...

- Dejte mu dvě deci. - Děkuju vám.

La la la, jsem člověk! Jsem člověk, la la la!

Jsem člověk, já jsem člověk!

- Kolik toho v sobě máte? - Dvě deci, soudruhu. Jsem člověk...

- Prosím vás - po dvou decích?

- Já si tě vážně nemůžu vzít, Jindřichu.

My jsme taková divná rodina...

Já ti to jednou všechno...

Hele!

Není to...? - Strejda Karel!

- Vy jste fakt zvláštní rodina!

- Á, náš šťastnej párek! No, jen tak dál, děti!

Doufám, že se budeme co nevidět, doktore, stěhovat,

poněvadž vlhko škodí lidskýmu organismu.

Vlhko škodí lidskýmu organismu,

tra la la. Jo, abych nezapomněl, milostpaní je v čudu!

Kdybyste náhodou potkali mouku s ušima, tak to je vona.

Ahoj! Ahoj, ahoj, ahoj! - No nazdar, z tety je mouka!

Říkáš divná rodina? Není to trochu slabý slovo?

Mně neříkej, že jsem váš nepřítel! Slyšelas ho, ne?

Tak proč tě teda nemůžu pozvat k sobě?

- Kdybych aspoň věděla, že tvoje máti nebude doma.

- Ale ta je teď v ústavu! Pojď!

- Mráčková. Ano, profesore, představte si,

lkebarovy názory se potvrdily.

Přijďte, něco pro vás peču,

kvůli tomu jsem zůstala doma.

- Něco se peče?

- Máti je doma?!

- No, už asi jo.

Jano! Jan...

Jano! Jano! Jak je to možný?

Jano! Jano!

Mami! Jano! Mami!

Mami! Zastav to! Jana mi tam spadla!

- Co to povídáš?

- Rychle! Ona se proměnila v rybu.

- Tys jí dal lkebarův preparát! Ono to funguje!

- Ale nic jsem jí nedal!

- Vyzkoušeli jsme to na tvé budoucí ženě!

Já se vdávat nebudu! - Ježiš, Jano...

Mami, to je Jana.

- Těší mě. Docent Mráčková.

To je chování, strkat návštěvy do mixéru, co?

Víte, on Jindra někdy neví... Pardon.

- To jste pekla z týdle mouky?

- No ovšem. Vidíš, má z toho šlehače závrať.

- Takže, todleto je tetička.

- To má z toho točení.

Prosím tě,

co je to za pitomost?

Kdes to vzala?

- Nějaký pes to zahodil.

Asi to už nepotřeboval!

Promiňte.

Docent Mráčková.

- Jak to, že z tebe byla najednou ryba? - Nemluv na mě!

Říkal jsi, že matka nebude doma. Jsi lhář!

A vdávat se nebudu, jsi vobyčejnej člověk!

- Dovol? Jsem doktor práv!

Jestli je ti to málo, tak prosím! Tak se můžeme rozejít!

- Taky že jo, lidi jsou prolhaný.

A tetičku si vezmu. Ještě byste ji snědli!

- To ne! Mami!

- Pozor, ještě je horká,

srazila by se!

- Tak vy mi ji nedáte?! No to je konec, Jindřichu!

Pro kus žvance...

- Jak to, že byla rybou?

- Zřejmě v tom musel sehrát nějakou roli ten můj preparát!

To jsem blázen...

Uši! K čemu potřebujeme uši?

- No proč? Starej si holt nechá přepsat oddací list

a bude teď ženatej s ušima, že jo?

- Teda, já ti závidím, strejdo! Ty seš teď samá legrace.

- Zato ty seš teď furt samej Mráček...

- Tak s tím je konec, definitivně!

Kde je máti?

Na pekáči. Milánku!

Budu si stěžovat otci! Ráno je tady.

Těšte se!

No nazdar! Ta bublanina

musí bejt zejtra ráno tady!

Asi budou prát. - Kde je kuchyň? Ty to tady znáš.

Jindro!

Jindro, pojď! Slíbil jsi mi to. - Ale mami, já strašně spěchám.

No, dyť jsem ani nesnídal! - Pět minut tě nezabije.

- Mami, ty jsi hrozná! Já mám za chvíli revizi toho domku,

co se má bourat. Tam bydlí Jana.

- Neodmlouvej!

Asi je někdo doma!

Je to výtažek z kapra, ale bude to působit až večer.

Tak si nic nedomlouvej. - Tak děk... ahoj.

- Pa.

Už jsou pryč!

Honem! Budu dělat zeď.

Je tady! - A celá! Tak vem to a dem!

Pozor! - Jindřichu?

Jindro?

Ty ses vrátil?

Jindro?

Tady snad straší!

Alois!

Pojď vytáhnout kufry! No, kde jste všichni?

- Jé tatí, ty už jsi doma?

Přivez jsi mi ten dárek? - To až při obědě!

- A jakou jsi měl cestu? - Ani se neptej!

Prasklo potrubí, kus cesty jsem musel horkou vodou.

Kde jsou všichni? Kde je maminka?

- Od včerejška nebyla doma!

- Tvá matka? - Hm. Naše matka.

Promiň, já už musím letět. Pa. - Pa pa pa pa pa.

Matylda?

No prosím! A prej až večer!

Co je? Dále!

Dobrý den.

Já přicházím v záležitosti, která je vám jistě velice dobře známá.

Pa... pa... pardo... don.

No, výborně, znamenitě, já vás vítám.

- Promiňte, to je... - Ne, ne, ne, to je v pořádku,

alespoň vím, kdo jste. - Ona totiž matka...

- Jistě, všichni máme tuto schopnost po rodičích, pravda?

Já jsem byla informován, že se objevíte. tudy nahoru. Račte, prosím.

No, prosím, nedejte se pobízet, račte, račte.

A co váš kolega? Přijeli jste přece dva!

- Ale... Jé! Pardon. No, né...

Tedy... To je všecko vaše? - No, no, no, no, no, nač ten údiv?

Měl jste mě za žebráka? Ostatně, jsou zatím prázdné.

- To... ...já mám taky jeden.

- Co prosím? - Že mám taky jeden!

- Jenom jeden?

No... No jo, no jo... no, nic, nic... To nic, to nic!

Tohle všechno, to bude vaše, mladý muži.

- To snad ne... - No co, myslel jste, že nedám

holce věno?

- A jó! Já myslel, že vy jste strejček!

- Já? - Vy jste tatínek!

- No ovšem! Mladý muži,

pojďte, já vám ukážu rodinný majetek!

Pojďte. Prosim. No, prosím.

Prosím.

- No, jó, no... To nejlepší bude odstřel.

- Cože? - Ne, nic, nic.

- Pojďte!

Tak co je?!

Pojďte!

Tak se na to podívejte, chlapče!

No, není to krása!

Nemyslete si, že jsem to snad všecko zdědil!

Já taky co si neutopím, to nemám.

To je výsledek poctivé práce celé naší rodiny

za posledních tři sta šest let.

To vyvalujete oči, co?

Komu se nelení, tomu se zelení.

Pilný na vzduchu, pod vodou nezůstaneš na suchu.

Nepokoušejte se to sám spočítat, já vám to raději řeknu sám.

Před sebou máte rovných deset tisíc hrnečků!

- Teda to jsem v životě neviděl!

Co je to za způsoby? Dyť ste mokrej!

- No. - Já jsem byl upozorněn, na to,

že nejste jaksi na úrovni...

Majetek žádnej, způsoby žádný!

- Já vám nerozumím! - No, nic!

Poslyšte, my máme doma dneska takovou malou rodinnou oslavu.

Přijďte k obědu, samozřejmě i se svým přítelem. No, jasný?

- Velmi rád! Vy jste taková zajímavá rodina.

- Mimochodem, jakpak je na tom ten váš přítel?

Myslím pokud jde o hrníčky?

- No, mnohem líp, než já! - No, to rád slyším!

...takže bezulová tělíska, objevená profesorem lkebarou,

ovlivňují molekuly ve všech směrech.

A proto je to možné, pánové!

- Ale to je převrat v biologii!

Mám toho plnou hlavu!

- Můžeme si udělat přestávku. Nemáte chuť, pánové?

- Jestli bych moh poprosit, tu žlutou vodu.

- Prosím.

Tak co bude? - Musíme být trpěl...

Prosím.

Tak nám odešel navždy.

Takový velikán. - Ale to snad, paní docentko...

- Asi jste ještě neviděla prádelní hrnec.

- Pardon.

Pardon, prosím. To jsi ty Jindřichu!

Mami, tak už jsem byl dvakrát kaprem.

No, začalo to nějak dřív!

Cože? Celkem třikrát?

No, to ti pěkně děkuju, to...

No, tak ahoj.

- Soudruhu doktore!

- Pa... pa... pardo... do...

Takovéhle srandičky, na to vás člověk užije.

No, podívejte se, pane doktore, jak jste mi to celý pocákal!

- Promiňte, pane Křeček, prosím vás, to bylo naposledy.

Poslyšte, pane Křeček, nemoh byste mi na oběd půjčit vaše šaty?

- Prosím? - No, máte přece plášť, ne?

- Víte, že to je o nervy, vám dělat zástupce?

- No, tak se nezlobte.

Honza? Ahoj, tak zvou tě taky na oběd.

No k nim! K Janě!

Krucinál!

Nudit se nebudeš. Je to zajímavá rodina.

A nyní, pánové, bezulová tělíska profesora lkebary se kombinují

v poměrech 12:5, nebo 17:7

a nebo 26:3, nebo...

- Dost, paní kolegyně, dost! Třeští mně z toho hlava!

- Tak si uděláme přestávku. Dáte si bublaninu?

- Třeba. - Skočím pro nůž.

- Pane profesore, je zajímavé, že... - Teď nebo nikdy!

- Jano! - S dovolením!

- Okamžitě to vraťte! - Vem to a rychle pryč, rychle!

To... byly ryby!

- Jak je to možné? Přece jste říkala, že bezulová tělíska...

- Pánové, mně se to vymyká z rukou!

Fakt, je světovej!

Sluší? - Hm... Počkej, tady ne!

Máš strach?

Nezlob se, ale říkal jsem, že jenom na chvilku. Platím!

A co rozvod? Je něco novýho? - Ale teď na to není kdy, pusto! Pa!

Prosím vás, neviděl jste mou paní? - Ne.

Matyldo! Ale pardon! - No, dovolte!

Za prvé se jmenuji Gerta a za druhé jste mi zkazil obrázek!

- Nerad, opravdu nerad! - Člověče! Neobtěžujte!

Cože? To jste vy? - To snad není pravda!

Pane kolego! - Seznamte se... to je pan... é...

- Wassermann. Wasserman. - Wassermann, prosím.

- Bachová. - Ruku líbám.

- Těší mě.

Jedeš! Jedeš!

Já nevím, co to s tím psem je!

Jakživ nevzal sladký do huby a teď najednou čuchá k dortu!

- Bych se nedivil, kdyby v tom bylo maso, ale todle?

Tak nevím, mám, nemám, co? - No brácho, jen to zkus.

Uvidíš, jakej nám tady udělá Matylda binec!

Počkej s tím radši ještě.

- Hrozný je, že nám milostpaní tak vykynula.

Neříkala máti, kam šla?

Jó, říkala něco vo třešních... Nechcete si ďobnout?

Prosím, milostivá. Račte, pane Bachusi...

- Přikrej ji! - Dva talíře navíc, vedu hosty!

Polly, přijď pak za náma, ano? Prosím, tady račte za mnou.

Moje dcera Polly. Paní Bachová. Pán Bach.

- Bachová, těší mě. A blahopřeji.

- Taky mě těší a blahopřeji.

A jaké že je ctěné jméno?

- Polly. - Ah, no, to je rozkošné jméno.

Rozkošná dceruška. - Alberte, prosím tě...

- Matka už je doma? - Ještě ne.

Teď vám předvedu raport služebnictva, to budete koukat!

Alois! Všichni tři nahoru! Okamžitě!

A kde je vaše paní?

- Asi se zdržela u kadeřníka.

Vaše Excelence, zde jsme! - Kleknout!

Jak to, že tu ráno nikdo nebyl?

- Totiž, my jsme byli...

- My jsme byli pro bublaninu, no!

- Totiž, ten pan doktor Mráček... - Áááá, Mráček!

Tak, copak s ním je? - Prosím, utopen!

Takovou sbírku porcelánu jsi ještě neviděl!

Kam ty se hrabeš! - Vidím, že máš dneska šťastnej den.

Ahoj, tak jsme tady!

To je Honza. Jana.

To jdeš kvůli tomu bourání?

To sis vybral správnou chvilku.

Řeklo se, že seš utopenej.

- Co to povídáš?

Copak ti otec neřek, že nás pozval k obědu?

- Nestraší ti náhodou ve věži?

- No, tak, aby sme snad šli, ne?

- Hele, jestli se ještě zlobíš kvůli tomu včerejšku, tak to se uklidni.

Otec nás pozval, no tak jsme tady!

Honzo, jdem!

Kdo to přišel?

Utopenej doktor Mráček s nějakým Honzou.

- To je náš konec!

Drahá Polly, prosím povstaň,

podej mi ruku a zavři oči.

Hamburk! Co?

Vy a Polly?

Tak ty si ten velikej divoch!

Já, takovej džentleman a dcera flundra!

- Ale on, tatínku, slíbil, že se rozvede!

- Já ti dám tornádo! Já ti dám uragán vášně!

- Snad se to dá nějak řešit, ne? - Rozvodem, co?

Ty couro, děvko! - Cos to řekla? Cos to řekla?

Já? Ty jedna domácí flanelová trepko!

- Ale, já jsem dáma!

- Tak, aby sme šli, viď? - Proč? Zajímavý, ne?

Ona ji škr... škr...

Škr škr!

Škrpál!

Dík.

No, ještě, že jsme vodníci!

Teď jste na řadě vy!

Vodníci! Člověče! - Honzo, pryč!

Ale, výborně!

Pánové přece přišli. Prosím, pánové, jenom račte dál, dáte si s námi dort.

Přineste víno!

No, vy jste ten zámožnější, hm?

- Jak? - Polly!

Pollinko! Tvůj budoucí choť!

- Co? Choť?

To prosím, to ne. Ne, to ne.

- No, po tom, co jste viděl, to svým způsobem i chápu,

ale tady tento pán, tady tento pán...

...všecko náležitě odčiní! - Ale, jistě! Samozřejmě!

- Jaké je vaše jmění? - Pět tisíc hrníčků.

Tedy duší, že ano. - Pište, prosím! Pište!

Celé své jmění... převádím... - No dovolte!

- ...na slečnu Polly Wassermannovou...

- Ale, vy jste vyděrač! Gangster! - A co čest mé dcery?

- Budu žít jako žebrák! - Nebudete!

Mé čestné slovo, že ne!

Pište! Já, Albert Bach,...

...čitelně pište, prosím.

- Proč jste sem lezli?

- Vy jste taky vodník?

A Jana? - Taky.

- Ježišmarjá!

V pořádku.

Já vás ujišťuji, že nebudete žít jako žebrák.

- Díky!

Protože nebudete žít vůbec!

Škrpál!

Páreček!

No, Polly je teď velmi bohatá nevěsta.

Tak co?

Já už musím jít. Já mám totiž od půl třetí ROH.

- Ale, ale, ale... no, no, no...

Alois, zavolej prosím tě, Janu! Ať taky pozná svého ženicha!

Zešílel! - Co je? Kdo?

- Excelence!

Chce provdat Janu za Mráčka!

- S tím já už dávno nemluvím!

A jdu pryč!

On likviduje vodníky!

- No a? A my snad ne?

Berte si.

Já sladký nerad.

- Jen si vemte a nestyďte se. - Děkuji.

Jana se vám bude líbit. - Ale já, jaksi,... nemám zájem.

- To děvče zdědí dům.

- Jenomže tenhle dům se přece bude bourat!

- No, to nebude, to nebude!

To jsme překazili.

- To pardon, to bych o tom přece musel něco vědět!

- Totiž, my jsme toho idiota, toho doktora... Mráčka utopili!

Nemám pravdu, Alois? No, no! - Ano, Excelence!

- Aááá! Podívej, podívej, to tam bylo! Todle! Todle!

Já jsem to snědla!

Co to je?

Vždyť je v tom krev!

Aloisi! Má jediná dcera!

Holomci, kdo to pek?

- Prosím vás, co vyvádíte? Já vás ujišťuji, jako lékař,

že to je naprosto neškodný, podívejte se!

- Co... co to děláte?

- Já si kupuju normálně tlačenku ke svačině.

- Já taky. Dyť je to docela dobrý.

- Dobrá je. - Ale do dortů se to přidává málokdy.

Poslouchejte, kdo vy vlastně jste? - Ach, tati,

tati já chci zůstat tady s tebou! - Jdi ode mě! Tady nemáš co pohledávat!

A s mým majetkem nepočítej!

- Víš co? Tak si trhni nohou!

Promiňte, pane, ale to je nelidské!

A z právního hlediska je to absolutně vyloučené, tedy!

Kdo to je? Vy to víte!

- No, vy to nevíte? To je přece doktor Mráček!

Doktor Mráček... - Ano! No!

Náš doktůrek!

Zlikvidovat!

- Ale... ale... co to děláte? Pozor, pane, na to jsou paragrafy!

Pojďte! Pojďte!

Tak a zamkněte se zevnitř!

To je za tu transfúzi! Šup, šup, šup, šup!

Neblázněte! No dovolte!

- Říkal jsem vám, nechoďte sem!

Vodemkni to! - Toho ne! Na toho je dost času!

Nejdříve Mráčka! - Utopit, prosím?

- Chcete ho přejet parním válcem, blbouni? Honem, honem!

Cigaretu? - A co slečno, ještě jeden koňak?

No napijte se, budete veselejší.

- No tak, jen to zkuste! - Pojďte, ťukneme si spolu.

No tak, nenechte se nutit.

Na vaše zdraví. - Tak vidíte...

Nejseš ty cvok?

Nejdřív dáš inzerát a teď ho nechceš!

Proč?

Víš, Kristo,

když já bych nikdy nechtěla umřít, víš?

Ty seš fakt dítě!

Svět je tak krásnej!

A proč je tak krásnej? Protože seš zamilovaná, ty...!

Možná, že máš pravdu.

- Jano! Jano!

Jano! Jano, von je... - Co?

- Moment! - No, co je?

- Von je utopenej!

Kam ho vezete? - Na patologii.

- Máte snad nějakej jinej návrh, slečno?

- Patočka, nech si ty fóry!

Žena mě utekla, dcera mě opustila vaší vinou

a teď bych měl přijít ještě o střechu nad hlavou?

Kam to neseš? Já si Mráčka do sklepa vodnesu sám!

Okamžitě to polož! A sem a kleknout!

- Prosím Excelence. Už letím, Excelence! - A honem! Honem!

Co na Národním výboru? - No, tam bychom...

...promluvili s tím panem Křečkem! - Tam bychom co?!

Co to je, to je jméno?

- Pan Křeček, to je ten pán, co tam sedí u Mráčka...

- A tak to ne, to se mi nelíbí! A to se mně hrubě nelíbí!

- Odpusťte, Excelence, že si dovoluji odporovat,

ale nemáte docela pravdu! - Jen aby!

- Ten pan Křeček totiž nám půjde určitě na ruku!

- My, když jsme s ním poprvé mluvili, tak se zdál celkově přístupný!

A moc sebou nemel, Jindřichu, ať nemáš boule na duši!

Moment! Kampak?

- Za tatínkem. Patočková.

- Dyť jste se narodila loni, no, slavili jsme to.

- Já jsem z prvního manželství. - Aha!

Jo ták, svačinka.

Tak jděte.

Takže, já jsem svačinka, jo?

- Teď buď tiše, prosím tě!

Mrázek!

Tak, Mrázek, kde jste?

Vezmete vozejk a převezete tu paní z Dejvic a toho utopenýho právníka, jo?

Tak a teď si přelez! Rychle!

Dobrý.

Pozor!

To si přece nemusím dát líbit! - Prosím tě, na šaty se teď vykašli!

- A co řeknu panu Křečkovi?

Mám!

Patočka! Moment!

Děláte jenom ostudu!

Jak se mají u nás ti nebožtíci potom cejtit?!

To jsi mi mohla klidně prozradit, jak je to s tou vaší rodinou.

- Vadí ti to moc?

Už si začínám zvykat.

Jo! Musim do kanceláře!

Proč? - Kvůli tomu vašemu domku!

Bude se co nevidět bourat!

- Ty jseš příšernej mužskej!

To nemůžeš udělat jednu výjimku?

- Podle paragrafu devět set dva, odstavec třicet sedm,

jsou výjimky nepřípustné. Zastav támhle!

Tak on je po smrti...

Chudák pan doktor...

- Vy teď nastoupíte na jeho místo, že?

- Víte, co jste nám slíbil?

- Své sliby plním, pánové!

Ale, ale. Jaké milé překvapení!

Pane Křeček, připravte to na zítřek,

tu bouračku čísla popisného 134...

Už jsem se tam byl podívat.

No, teda, promiňte, doktore...

Křeček... Vy už taky?!

- On mi vzal šaty, soudruhu náměstku!

- Mně je ukradli v márnici!

- Srandičky, srandičky... já vás rozesadím a bude pokoj!

No, vidíte!

- Tak ještě něco, pánové!

Víte, že každej děláme to svý.

My tady stavíme, čistíme, bouráme, malujeme.

A vy škrtíte, topíte, lovíte dušičky...

a podplácíte... Viďte, pane Křeček?

Dohodněte s pány, kdy se budou stěhovat.

Já běžim.

- No, krucinál, přece není nezničitelnej! Za ním!

Promiň! Vyřízeno, jedem!

Jindro! Jindřichu! Jindro!

Taxi, taxi! - Zas je pryč!

To je ztracený. - Tady!

- Jé, hele taxik. Já ho vemu.

S dovolením! My pospícháme. - To jste vy?! To tak!

Sežrat mi bublaninu a ještě mi ukrást taxík!

Že se nestydíte, takovej sympatickej člověk!

- Člověk! Fuj!

Co to bylo s tou bublaninou?

Tak... ahoj. - Ahoj.

Nechceš jít ke mně?

Nikdo tam není. Fakt!

- Jo? To známe!

- Pojď!

Strašně mě bavilo být chvilku pstruhem,

nebo kaprem...

...nebo závojnatkou.

- A co... želvou?

- To ne. Želvou ne.

To mě nijak ne... to...

Před spaním jsme si spolu hrály na schovávanou.

Ta velká se jmenuje Kleopatra a todleto je Magda.

Moc príma holky! To mě bavilo.

Ty kapříku.

Nechceš si s nima ještě... pohrát?

- Teď už mě bavíš jenom ty!

Běž, běž, Lorde, běž! Růženko, posaď se!

No...

- Ale jenom na skok, Karlíčku. - No, ano, ano, jenom...

- Mám službu. - Ano... musíme jenom domluvit svědky,

svatební oznámení... no... ...a takové ty věci,

- Kde je Mráček? - které kolem svatby...

- Je tady! A ty ho kreješ!

- To je moje... - To snad abych radši...

- No, to abyste radši! No, prosím.

A nevoď mně sem lidi! Stačí úplně, když je sem vodí ta...

Kde sou? - Pa, miláčku.

- Nechte toho cicmání! Kde sou?

- Co vlastně chcete? - Zlikvidovat Mráčka!

A definitivně!

- Já... - Tady končí legrace, Karle!

Musíme ho dostat, jinak se stěhujem!

Pro pána Jána, dítě!

- Tati, my se chceme vzít.

Nic horšího jsi udělat nemohla!

Teď to odskáčete oba!

Támhle je to auto! Tady jsou, přece jsme je našli!

Tak kolik? - Tak to dělá...

...rovnejch dvaadevadesát korun. - Ano.

To je dobrý. - Děkuju vám.

No, co koukáte? Utopit, povídám! Oba!

- No prosím... ...prosím, Lojzíčku!

- Teď už ti na nemusí záležet!

Mám ti pomoct?!

Ne! A už nikdy ne!

Ale ano...

- Copak, paní...? - Jindřichu! Jindřichu...

Promiňte, my už se všicky známe, že ano?

Jindřichu, pojď si to poslechnout! Janičko, vy taky!

Nevídaný vědecký úspěch. ""Člověk si podmaňuje vodní říši"."

Tohleto je celý vo mně!

- Člověk si podmaňuje vodní říši?

To by nám tak ještě scházelo!

- Excelence... vypadá to, že jsme jako vodníci prohráli.

- Možná...

Ale já mám ještě tohle! A nevyřízené účty...

- Naši budoucí příbuzní. - Budete koukat, co z vás udělám!

Rejžák!

- No, prosím. No, prosím, jen si poslužte.

Váženej pane, todle platí už jen na tadlety dva!

No. Vy je necháte teď sníst...

...tuhletu svačinku...

Poslyšte, nechte mě domluvit!

...necháte sníst tuhletu tlačenku a my vám vrátíme milostpaní.

- Matyldu? Ona mi neutekla?

- Ne. - Beruška moje milovaná.

Jedinej, kdo mně zůstal.

- No. No, tak co? - Sežerte si to!

- Chlapci, rozdělte se.

- Rozumíš tomu? - Jo.

- Tati! Dobrou chuť! - No.

Excelence...

Moje bublanina! - Pardon! Pardon!

To je tady toho pána! Už je s ní léta ženat!

- S moučníkem?! Jindřichu, ty se tomu nedivíš?

- No, tak, každej sme ňákej, že?

Matyldo...

Co se to stalo? Co ste to se mnou udělali?

Vždyť jsem jak vzducholoď!

Jak mě budou česat?! Ze štaflí?!

A co prádlo?! Takovou velikost vůbec neseženu!

- Ona trochu nakynula, Excelence! - Ale sluší jí to!

- Copak? Pozor! Nepadejte!

- Muži!

Jindro, kdo je ta veliká dáma?

- To je naše budoucí tetička. - Aha.

To se může hodit.

Au!

Doktora, ne? - Já jsem byl zamčený nahoře...

- Pane doktore, to vám potom vysvětlíme, prosím vás, prohlédněte nám ho.

Pořád tady stál, najednou leží!

Mně přijde takovej celej ňákej divnej. - Tepe ještě?

To je... to je v pořádku. - Co v pořádku?

A co mu máme dávat? - Čpavek, prosím.

Stačí facka! Mám to vyzkoušený.

- Ne! Přece nechcete ovdovět vlastní rukou!

- Eh... Matyldo... Matyldo, vždyť...

- Dveřma se přece odtud nedostanu! - No, ale...

- Snad se to dá ňák zbourat, ne? - Ale, no, to... je těžká věc všechno...

Pane doktore, prosím vás, nedalo by se to bourání

trošku urychlit? Já bych jaksi...

- Bourat se začne co nevidět, viď, Jindřichu?

- Co nevidět! - Ano?

No, to jste zlatej člověk, opravdu. Já vám prodám nějaké hrníčky, ano?

Ty chceš prodávat hrníčky?!

- No, co mám dělat?!

Pane doktore, prosím vás, kolik tak vodhadujete, že by, jaksi,

teď mohla zkonzumovat?

- No... počítejte tak... - Hm?

- 15 kilo masa. Na den.

Slyšíš to? Hůlku nemám, personál nemám,

topit už nedovedu... Tak co?

Budete holt muset začít pracovat jako já,

a jako každej normální člověk! - Jako člověk?

- Jo, jako člověk! Fujtajbl! A pracovat?

To už je to poslední! Já?

Já, nesmrtelnej? - Ale strejčku,

nesmrtelnost je přece v něčem jiným...

Tisíckrát, - Tisíckrát,

- můžeš chtít, - můžeš chtít,

- vzdálenou, - vzdálenou,

- hvězdou být. - hvězdou být.

- Světlo hvězd, - Světlo hvězd,

- vstříc věkům září,

- však, kdo mám rád, kdo má rád,

má mnohem víc.

Tisíckrát - podél cest

- jako strom - můžeš kvést.

- Tisíckrát - řekou být,

- jako tón - v strunách znít.

- Na tisíc, - na tisíc,

- let neznat stáří.

- Však, kdo mám rád, kdo má rád,

má mnohem víc.

- Znala panna pána, zdálo se že o ni stál.

A to byla rána, jíž se její...

- Tak co je s tou svačinou?

- Ale už to bude! Zrovna ti dělám předkrm!

- ...a pánovi ji nechtěl dát.

Znala panna pána, hádejte, co bylo dál!

- Tisíckrát - můžeš chtít,

- vzdálenou - hvězdou být.

- Jako sám - horský štít

- mrakům vstříc - hrdě čnít.

- Až poznáš svou, - poznáš svou,

- tvář v dětské tváři,

- tak pochopíš, že, kdo má rád,

má mnohem víc.

- Znala panna pána, zdálo se, že pro ni vzplál.

A to byla rána, jíž se její táta bál.

Aby mohla šťastně žít, tak pánovi chtěl život vzít.

Znala panna pána, hádejte co bylo dál!

- Tisíckrát - můžeš chtít,

- vzdálenou - hvězdou být.

- Jako sám - horský štít

- mrakům vstříc - hrdě čnít.

- Až poznáš svou, - poznáš svou,

- tvář v dětské tváři,

- tak pochopíš, že, kdo má rád,

má mnohem víc.

Tak pochopíš, že, kdo má rád,

má mnohem víc.

www.titulky.com