Original subtitles

Dobrý den, vítám vás v erotickém výměně partnerů.

Poprosím vás, abyste se představili.

Já jsem Daniel.

Ahoj, já jsem Petra.

Ahoj, já jsem Benedek. Já jsem Lucka.

Jak jste spolu dlouho?

4,5 roku.

11 roků. Jak jste se poznali?

Dělávám barmáku a to byla jako list. No, to už se mi zvedlo.

Poznali jsme se ve fitku. Vlastně Lanča byl můj trenér, takže myslím, že to byla

láska na první pohodě. Jsme si padli do boka, no.

No tak nás k tomu vedla hlavně, dá se říct, asi finanční situace teď

momentálně, protože tady Mirek je bez práce, já pracuju sama

a v tom sexu Mirek si myslí, že to je v

pořádku, ale já si myslím, že...

by se to mohlo zase trošku zopšit, že to jako trošku uvízlo někde v takovým

stereotypu a... Takže jo. Takže jo.

Takže jo. Takže jo. Takže jo. Takže jo.

Takže jo. Takže jo.

Takže jo. Takže jo. Takže jo. Takže jo.

Takže jo.

Máme stejné záleby, oba máme dobrou práci, pánujeme dítě, takže nevidím

důvod, proč se z toho ukončit.

A tohle to vlastně teda vyjměná, já si myslím, že náš sexuální snah docela

okořenila. Taky si myslím. Já jsem sexu každému otevřená, takže taky si myslím.

Myslím si, že neděláme nic špatného, že asi nejsme jediní na světě, takže si

myslím, že proč ne.

Co očekáváte od

od té výměny, kromě té finanční části?

Tak jako, nevím, jak Mirek, ale já očekávám to, že se ten vztah trošku

upevní, protože si myslím, že 11 let je hodně dlouhá doba.

A možná i to, že...

Mirek teďka nějakou dobu nepracuje, tak jako je nakloněný k alkoholu, k nějakým

takovým automátům a tak, k takovým hrátkám, takovej trošku sobec a myslím

si, že by mu prospělo, kdyby viděl ten život někde jinde, že ten chlap v té

jiné domácnosti třeba nějak funguje a trošku by mě v tom vypomohl, protože já

jsem na všechno sama.

Teď momentálně finančně, protože pracuju jenom já.

No jo, mám tak jako, co na plecách bude jít.

Už nějaký pátek mám.

Nemáte obavy, že se vám zalíbí to společné žití s tou dvou

osobou?

Já si myslím, že máme strach z tohohle ryzyka. Jo, tak já ne teda.

Já možná trošičku jo, já jsem takovej trošičku žárlivec, ale zase si myslím,

že... Tuto věc postoupím, když vím, jaký nám to přinese v obuce.

Malé napětí a strach tam mám, ale prostě chci jít do toho.

Já teda za sebe říkám, že bych narada ten vztah ukončovala.

Takže doufám, že se to nějak spraví.

Tam se ještě poslední otázka.

Všichni dobrovolně souhlasíte s touto výměnou? Jdete do toho dobrovolně?

Určitě.

Teď už nemyslím si spátka, takže určitě. Ano, určitě.

V tom případě vám předávám kamery.

Jo.

Děkujeme. Popřeju hodně štěstí a... Děkujeme.

Teďka ještě poprosím teda, abyste se prohodili.

Důležitý okamžik. Tak ahoj. Požij si to. Ahoj. Pojďte bys mi napusl. Ahoj.

Ahoj. Ahoj. Jo, já to já budu odpovědět.

Pěkně znáš.

Ahoj. Jsem teď trošku rozčepířenej. Ahoj.

Novou ženskou teď.

Pájnej den.

Dobrý den.

Ahoj.

Pojď dál.

Tady máme kuchynku tady.

To je taková kuchynka.

My tady ho zavadíme.

Jsme tady jenom chvíli, protože jsme přišli odbyt a jsem bez práce, tak jsem

na řadu práce.

Jsme tady jako tady mají vlastně kamarádního něco takového volného, jo,

nezařízený, no, tak jako.

Tady zatím přespáváme, no, proto jsme řekli, měli bychom vydělat nějaký

prachy, mohli si něco pořídit lepší, jo.

Ježišmarja. Tak, tady, tady je.

Koupelná.

Jo, co to je?

Ještě tam nějaký rozpitý.

Takhle za dveřmi mají máme základní.

To je nějaký rozpitý základ, no.

Ale jsem okážu spláhnout.

Takže koukám po nožkách.

Tady máme místnost.

Televizi nemáme. A to je jako všechno?

Tak všechno. Protože to je, jak říkám, kamarád tady bydlal, žil dřív.

co podstěhoval a je to ještě volný.

Rychlosti, když nás vystěhovali z našeho, tak jsme tady... Takže to není

váš věc, že jste tady... Takže to není váš věc, že jste tady... Takže to není

váš věc, že jste tady... Takže to není váš věc, že jste tady... Takže to není

váš věc, že jste tady... Takže to není váš věc, že jste tady... Takže to není

váš věc, že jste tady... Takže to není váš věc, že jste tady... Takže to není

váš věc, že jste tady... Takže to není váš věc, že jste tady... Takže to není

váš věc Jo, dobře. Ale budeš si kif, tak si to můžeš nechat v kufru, to je

normální. No, tak já si to asi nechám v kufru.

Asi si to nechám v kufru.

Dobrý.

Uklízi manželka asi na co?

Tak jako, když už je ok, tak to uklidíme, ale tak jako jsme neuklízeli.

Teď už je na předuklem, to bylo právě na tebe asi, abyste nám uklidili.

Jo, takže jsem se přejela, abychom to jen uklidila. No. To je super, to jo.

Vyzkoušela jsi jinýho napadání, co?

No, jakoby... Nevím, kvůli tomu

jsem šla původně, ale čekala jsem upřímně někoho mladšího, jo? To se jako

neudáš, ale... Čekala jsem někoho mladšího, no.

Takže...

No, je to všechno.

Tak se zavědlí a já si pojedu se na chvíli skočit, jo?

Než ještě.

Aha,

už je tady.

Ahoj. Ahoj.

Čau, čau. Čau, čau. Čau, čau. Čau, čau. Čau, čau. Čau, čau. Čau, čau. Čau, čau.

Čau, čau.

Čau, čau.

Čau, čau.

No, my to nemáme tak pěkný doma, víš. To je takový docela malej byteček, útulnej,

hezky zařízený, jsme tady s přítelkyní spokojný. Aha, aha. Tak jo, tak já tě

poprosím, klidně si tady můžeš u té skříně položit tašku. Jo, děkuju, no,

jo. Ta cesta, víš, to cesta byla dlouhá.

Ve drovenku, co? No, je hlavně to plavo.

Je to hrozný. Ok.

No, máte to tady moc pěkný teda. Tak já tady trošku probedu, no. Jo, to bude

žádné. Tak super, tady mám rouček, takový obyčejný, tady můžeme posedět,

dát si kávu.

Tady, promiň, já jsem zrovna před chvilkou vylezal. A odpočíval jsem. No,

no, no, tak trošku to mám rozázený, se omluvám.

Tady mám televizi, kompičku. My nemáme televizi právě, no. Fakt je? Nemáme, no.

Co se hodnou děláte?

Tak jako nic, no.

Mirek prohrál všechny peníze v automatech, takže nemáme televizi, víš.

Aha, je, to mi mrzí, no.

No, tak to nevadí. Se budu dívat tady.

Tak jo, tak tady máme kuchyni.

Ježíš, to je pěkný.

Líbí se ti, jo? Jo, moc. To je super.

Tady, kdyby jsi chtěla něco vyprat, tak není problém. Tady máme vešák, takový

obyčejný, z které se můžeš povisit prádlo. Tady máme ledničku, když se

budeš chtít obsloužit, máme tam nějaké bytí, tady je mikrofonka, stůl, to je

normálně v kuchyně, jo?

A hygienické věci potřeby, to ti ukážu, tady máme koupelnu.

Tady jo.

Ježiši no, tak pěkná kouta. Je, děkuju.

Tady máme sprcháč, takový obyčejný, já jsem raději za sprcháč, protože

koupelnou moc nemusím. Jo, tak já teda zase mám jako radši vanu, ale to nevadí.

Máme vlastní bojler, což je úplně super.

Je umyvadlo, tady si můžeš dát kartáček na zoby, všechno naškryt.

To je nějakou drogerku a tak dále.

Super. Jo, moc pěkný, moc.

A to ale tu máte někde? Jo, jo, jo, určitě, to máme tady takhle oddělený.

Aha, jo, to je dobrý. Tady se podíváš. Jo, jo, super, super.

Jo, je to malinký, ale je to pěkný.

Takže líbí, jo. Jo, jo, moc pěkný. A co to tady máte?

Ježiš, kam to vede?

Celá hloubka, co?

Ty jo, mám zvýšek, víš, paniku mám zvýšek.

Tam já se dívat nebudu.

Tak když z něho nepolezeš, tak se jí zesta. Jo, ne, nepolezu, ne, ne, ne. Ok,

super. Tak jo, můžu ti nabít hodně vzad pití, jestli jsi docela... No, asi možná

nějakou vodu. Jo, vodu? Vodu ti poprosím. Tak jo, super.

Já si tady asi vezmu ten hrníček, jo, teda.

Jestli chceš, tak máme tam skleničky.

Jo, ano, tady máme skleničky. Ony jsou takový menší, jo. To nevadí, to nevadí,

no, to stačí.

Dobře.

Tak jo.

Já si asi sednu víc přes tu kytku, bych na tebe neviděla.

A jde asi sem na stranu.

Tak jo, tak na zdraví, ať se ti tady líbí. Jo, děkuji, děkuji. Ahoj.

Ty bláho.

Co vás k tomu takhle vedlo?

No my jsme takový trošku uchyláci, my máme takovou úchylbu, nebo nenazval bych

to úplně úchylbu, spíš se nám líbí, když měníme spolu partnery, ale když jsou ty

partneře starší, když nejsou v našem věku, tak nás to docela rancuje, když

partnerka nebo já spíme s někým jiným, tak nás to hrozně bere.

Jaký máš na to názor?

Tyjo, tak jako nevím, jsem z toho taková překvapená.

To je zajímavý. To jsi nečekala, co? No, to ne, no.

Tak to bude asi tvoje manželka nadšená, no, z mýho manžela.

A on je takový, jakože nechodí do práce, víš, a prohrál všechny peníze v

automatu. Nekeci. No, hrozný, no.

Ježiš, to je s proměnutím, s proměnutím.

No, no, no.

A tak sedí doma, se válí, víš. Já už jsem si řekla, že už na to kašlu, že

prostě já chodím do práce, víš, já pracuju v trafice, vydělávám teda málo

peněz, ale táhnu všechno sama, jo, takže jsem si řekla, že prostě si to užiju

sama a ona si dělá, co chce.

Takže on si válí kůky a ty makrošty. Tak, tak, tak, no.

A tak jako... To mě mrzí, no.

Ale tak nedá si nic dělat, no.

Teď jdem tady, pokusím se nevíc příjemně. No, ty jsi hodný.

Ale máte to tady pěkný, já si to tady užiju, víš. My to máme doma takový, no.

Nemáme ani postel, víš.

Matrace. No, ne. Spíte na země? Na matrace.

Na matrace. A tak aspoň, že něco víš, že nespíte na tvrdý bodla zepět. No, tak

jo, ale víš, jak to je, no.

Jako člověk by to taky chtěl mít pěkný, že?

Se bude muset manžel trošku polepšit, no. No, tak to.

Je to gambler, no. Je to hajzlo, tak.

Všecko utratí, všecko propije, prohraje.

To je hrozná nemoc takhle vybrství.

A už jsem chtěla, aby se léčila.

A nic? Ne, kašle na to.

Co z toho taková, no?

Vždy radši bych odešla a byla sama.

Takže tak, no.

Ach, jo, jo.

Moc dobrá Coca-Cola, my to nemáme doma, to víš to.

Nemůžeme takhle utrácet.

Jo, jasně, no.

Ale to kvůli němu co?

No, tak jasně, no. Tak proč?

Ježiš, to mě mrzí, tyjo.

A co děláš?

Já jsem realetní makléř, dělám tu jednu firmu. Mám docela hodně zakázek. Teď je

dobrá sezóna, že je lépe. No, jasně. Lidi ho nemusí bydlet, tyjo.

Takže jako, je to fajn, no, tyjo. Takže nemáme se ze mnou špatně, no. Co? Já to

radu. Dám si jedno na načín, jo?

Jo, jo, půjď mě, půjď mě běž.

Dobrý. Tak jo, uvidíš si to, čau.

To koukám, kam jsem se tu dostala, protože to je úplně šílený. Jako,

neříkám nic, nechápu, že lidi jsou chudý, ale prostě

takováhle špína to prostě nikoho neomlouvá.

Takový člověk může být chudej, ale dělat špinu, to je strašný prostě. Jak

to někomu může stačit, to je prostě šílený.

Nechápu, jestli tady na matrace je nějaká, ani tady nejsou tyky.

Prostě kdy budu spát, no to je úplně strašný a nechci spát s ním, protože

to je vlastně starý pán a opravdu, opravdu, já jsem do toho nechtala.

Koupána, neukrytá položka na prce,

zavrnutý prkínko.

Takže ještě se bál, nevím, nějaký hadry na zemi špinavý, boty na zemi,

no prostě dana špinavá.

Prostě všechno tady špinavý.

Holby jsem se vždy hlásila, takže musíme to přežít.

No myslíš, že bys třeba mohla, víš, jako vybalit nějak jako věci někam? Můžeš si

někam dát věci?

No jasně, samozřejmě, určitě, určitě. Jo, určitě v tašek a to.

Ale máme tady tu skřínku, tam je docela místa dost. A jak říkám, hygienický věci

tady můžeš všechno si dát.

Sprcháše, tady určitě, jasně. Dobře, tak jo, tak já si to asi vyváním.

Chodíš do práce nepravidelně, ne?

No já jsem jakoby pánem svýho času, já můžu odmítat zakázky nebo je přijímat.

To je dobrý, no.

To já musím na pátou na ráno. Ty jo, už v pět ráno, jo? No, tak ty trafiky, víš

co, noviny, to je hrozný.

To je prostě hrozný.

Lidi jak chodí ráno do práce, víš, tak si kupujou ten denní tízka. Novinně

cigára všechno. Novinně cigára, no, no, no.

Se mě ten můj blbec ptal, kam jedu, že si beru šmínky.

Tak jsem mu řekla dělat tak, abych se ještě vrátila.

To si můžu dát taky tady, jo? Jo, jo.

Co si dneska dáme dobrýho spolu?

Jako co myslíš?

Říkám, jestli mám uvařit něco dobrýho, nebo jestli se půjdem někam najít. Jako

ty, že bys vařil? No jasně, já jsem takovej... Ježiši, to jsem slad ještě

nezažila od chlapa. Já jsem takovej muž do života. To je smíš přednout? Jo,

určitě, určitě.

Jsem takovej chlap do života, vyperu si, uvařím si, vžemlím si.

Tak to je manželka spokojená, ne?

Jo, tak nestěžuje si.

A tak zvládnem to tady spolu, ne?

Určitě, jo.

Možná bych ti poprosila po té cestě, že bych si jako dala sprchu.

Jo, jo, úplně. Jestli by to nevadilo, protože přece jenom z té cesty jsou

taková, víš, celá zalepená tím vlakem.

Jezdíte určitě autem, že?

No, to my nemáme to.

Mírek by se na to nezmohl.

Tak jo, určitě, to víš, jo.

Je tam všechno, sprcháč. Jo.

Ručník a tak dále.

Tady si můžu vzít. To máte čistý? To je to čistý. Tak mě

stačí jeden, já nepotřebuju všechny.

Tak jo, dobře. Můžu si to? Jo, děkuju.

Tady mám tu svoji ženuško.

Nazdar, ženuško.

Čau, kvůli své straně.

Jo, tak jsem byl na jednověj, tak byly dvě.

Jo, je to.

Světí.

Já jsem si dělala pivíčko. Jak jste se zabydlila?

No, tak jako vzhledem prostředí. Co?

Dobrý, ne?

No, dobrý.

Dobrý možná pro tebe, jo.

Nevím, jak tady vás můžete říct.

Nechápu. No tak jakoraj chci ti říkat, no je to nouzovka, no tak jakoraj, co,

tak nic neřešíme, máme se kde vyspat, že jo.

A tvůj maďorko, to nevadí, jo. Ale tak určitým způsobem nám to vadí, že jo.

A co s tím mám dělat?

Práci nenejdu.

Jo, práci nenejdeš. Ano. A nebo nechceš. A ona se mě taky nechce najít, potvora.

Takže vlastně jako z toho pracováku, no mají vlastně moc těch peněz, není je

veď, jako a... No, kteří ani jedna nepracuje, da.

Ta maďorka dělá.

Matřáka dělá.

Matřáka dělá, progrává noviny, cigára, trafice.

To víš, to má jim taky moc poplat jako nyní, tak aby utáhla celou hromádství.

Máš něco najít jako z chlapné?

Tak já hledám, já hledám.

Nejlepší se to hledá po spodě. Po spodě. No to je jasný.

Víš co, když jsi na známosti, víš, kde jdeš. Po spodě.

Taky jsem vám tak našel.

Dneska jsem si našel. V sobotu mám práci.

Jdu pomáhat jednou na barák.

Můžeme tam něco dělat.

Tak aspoň něco.

Já nevím.

Já šikovný jsem.

Já chápu, že nemáte peníze, ale to je moc. Ale v

sobotu.

Já ti přinesu to se ožerem.

No jasně, ale měj se ožerem.

Tak ty si růstej, tvole. Tak jako místo, abys si šetřil ty peníze nebo utrčel na

něco jinýho, tak řekneš, že se ožerem.

No tak to je.

No co, co na mě tak ukážeš?

Taková krásná způsobka, abychom na něj podívali. Jo, jo, jo.

Trošku přebral, ne?

Malinko, jako.

Malinko, ty jsi krásná.

No a jsi tady taky.

Jsme tady jako taky výměněné se taky vinovat.

Co? Se poznal trošku?

Že ho nepovídej.

Co dělá tvůj manžel tady? O, můj manžel je relativní makléř.

Relativní makléř, jo.

Tak to by dělala prachtica.

Tak jako nestěžou se.

A ty jsi doma? No, ale nejsem doma, já jsem recepční.

Ty jsi recepční?

Měli na to?

Ano, přesně tak, my se nefákáme.

No taky, my bysme se taky nefákali, že jo, kdyby bylo co dělat.

No tak to jsou výmluvy podle mě. Ale povíš, ale podívej se.

Stojí ti.

Vidím, no.

Ale... To jako funguje. Bysme si mohli trošku... Funguje.

Na to, že máš lejte, tak funguje.

No, takže si můžeme trošku rozveselit celá hačka.

Já líbí, veď?

No, ale dobrý. Co?

Ale zase to trošku se uklidnit.

No, ale... No tak co uděláme?

Asi si to zahneme a půjdeme spát asi, co?

A to můžeme jako spát jako vedle teba.

Ano, jenom kvůli tak jako bude nějaký sex, no.

No to ne. Co?

No to ne.

Proč by nedosex, jako?

To je moc.

A proč by měl být?

Tak jo.

Jako, neříkám, že zvědný, ale prostě... Ty máš nějaký tatuálníčka velmi

pěkný.

To máš napsaný?

Jo, tenhle se má vášně, je tam napsaný. Jo.

Že se vášně máš.

Jako s Danielem děláme rádi experimenty.

Třeba kvůli tomu jsme šli do toho, že poznáme někoho jiného.

Protože vlastně nás takhle zrušuje, když víme, že ten druhý je s někým jiným. To

mě taky zrušuje, ty těch rovaní a co to tam je.

To já myslím, že tebe zruší úplně všechno.

To chci vám povídat.

Myslíš, že luská sebe vlastně všichni vybrání tomuto?

No, tak ta taky má ten materiál, že není hezkej. No jo, ale víš co, jako

doma jim se to vám užívaj. A vy si to zase vám užíváte, jo?

To je vlastné přeci. No, tak já upřímně čekala někoho mladšího.

No takhle mladší, jo, tak jako.

Jsem u něco staršího.

Nevím, kolik je Zuzaně to.

Ale podívej se.

Funční, podívej se to. No, jako já ti věřím, že je funkční.

Dobrý dom.

Co? To nevypadá, že by byla stará.

Já vím, že bys rád.

Vypadá stařej.

Co? Ježišmarja. Chci ho zkusit vykusit.

Chci ho zkusit vychutnat.

Co? Hele ne.

Ne no.

Myslíš, že hele, Lucka tam už má určitě kouřela.

Ale, ale.

Co? No tak k dany mladej noci, tak to je jasný, jo.

No jenom noc.

Co s tebou, vláka?

No se mnou teďka asi nic.

Já spíš.

S tebou se nedá normálně asi teďka bavit.

Tak tady budeme šít, tak tady budeme uklícat, tak tady budeme vařit.

Takže asi konec spánku. No tak asi lehnu.

Podkej ke mně, ne?

Ono ti asi nic nezbude, protože je jen jedna tajta posta.

Já jsem asi real.

Tato.

Mnohokadila.

Ježišmarja, co tady děláš?

Jsi normální?

Co blbneš?

Si to jenom trošku prohlídnou.

Ježišmarja. Vy, nemusíš se nějak to stresovat.

Prosím tě.

Můžeš být v klidu, o nic nejde.

Můžeš jít tělovou, tak se nemusíš stydět. Tak to nevím, ale nevím jestli

to úplně hodí.

Ale jo, hodí.

Dobrý. A co já jako teďka podle tebe mám jako dělat?

Jak bych se chtěla jako v klidu osprachovat? V klidu? Jako kdyby jsi tu

nedal. No tak to právě nejde, jako kdyby jsi tu nebyl.

Ježišmarja!

Neotvíři mě to.

Přece se nestydíš. No tak... Prosím tě, to se nehodí.

Ale...

Hestica! Co děláš?

Jo, jako, zámočila jsem se ještě.

Tak ty taky nejsi k zahození, že?

Jo. Ale nevím, jestli se to hodí.

No jo, hodí, hodí.

Teda Mirek je takovej, víš co, hrozně.

Ježišmarja.

Já nevím. Já nevím.

Já nevím.

To se asi nehodí.

V duchu se ti to líbí, ale... Tak jako já neříkám, že ne, ale... Jako... Když

jsem měl spolu s Mirkem moc jako neto, ale... Prostě... Nepředstavte, jo?

Tak s takovým, prosím tě.

My tady můžeme představit furt, že jo?

Jako my dva?

No. Ježiši.

To snad ne.

My chtěla být.

Nevím.

A to se asi fakt ale nehodí.

Nevím.

Podáš mi tu osušku, prosím tě.

Tady, za rohem. Co za to?

Nevím, tak... Nedívej se tak na mě.

Vy jsi mi to načítku do pusinky.

A to mě tu osušku jinak nedáš? Ne.

To mě asi nic jiného nezbývá. No, já si myslím, že ne.

Ne.

Tak pohoď, nestiď se.

Ježišmarja, Jozefa.

Tak my to se budeme rozumět.

Tak co? Už mi podáš ten ručník. Jo, jo, určitě.

Děkuju.

Proč tady pořád stojíš?

Tak protože se mi líbíš.

Nekouříš moc hezky teda, jako.

Děkuju.

Snažila jsem se.

Jinak bys mi ten ručník nedal.

A co, popříště mi se tak poličku?

Jako tady?

Ježiši Maria.

Konec.

Můžeme ještě hodnotu posunout.

Ale pojď, tady ti budu volit nohy, půjdeš mnou do postýlky, jo?

Půjdeš do postýlky?

Tak počkejte, já kameru položím na chviličku.

Tři, dva,

tři, dva, tři, dva, tři, dva.

Konec.

Konec.

Jo, pojď.

Ty vole, co děláš?

Ježiši, co děláš?

Jsteš normální.

Ty vole.

Ty vole, já se posrvím.

Já bych vám napadla. Relaxuj a užívej si chcanky.

Nevíš, kam jsem si dala tu gumíčku do těch vlasů?

Já nevím, není v koupelně. Já nevím.

Čekaj.

Jo, máme tady. Jo? Jo, jo, jo, tady mám.

A půjdeme někam ven?

Jo, jo.

Tady jedna dobrá docela restaurace, tak se tam můžeme stavit na jídlo.

Ty jo, dobrý.

A bařil tam dobře?

Jo, dobře. Já právě do restaurací nechodím, víš. Já taky nevím. Ale mají

tam dobrý český jídlo.

A chodíte tam s Peťou?

Jo, docela často.

Vím, že je něco lehkého, je tam vedro jako svině.

Až se najíme, tak skočíme do krámu. Pro

nějaké pití. Jo, dobře. Něco domů ještě koupím.

Je to jenom s kýtem může být, to ti sluší.

Děkuju. Máš taková kuntíco.

Ale prosím tě.

Tak já nevím, já jsem asi

tak nachystaná. Jo, jo, jo.

Tak to ti nasluší, super.

Děkuju.

Ještě dám do koupelny tu neročnic.

Jo, jo, jo.

Krásná jsi, krásná. No, moc, moc. To skutečně tě si určitě hodně líbí, tak

mihle byš po lásky. Jo, jo.

Dobrá politika.

Tak víš co, já už se nedívám, je rekutrácia, tak já si chci taky něco

občas koupit.

Tak jo, no, tak to bude.

Dobrý ráno.

Co?

Dobrý ráno.

Tak co, jak jsi vždycky spínkala?

No, tak jako nic moc na té matraci.

Nic mi vyvádíš?

No tak, jsi tak vždycky spínkala, to bylo vystrčený, tak jsem si jen podíval,

jak vypadáš.

Ještě tady tady trošku ne? Co?

Ještě tady tady trošku ne? No tak jako, tady musíš dát, ne?

Tady.

Člověk ani nemůže usnout tady.

Nerekeři ti to vadilo, kdyby jsi řekla. Mně by to nevodilo.

Já vím, že tobě ne.

Co takhle? Trošku si užít právě.

Co? Já nevím.

Ty už prcali včera večer, ty jo.

No, dobrý, zase nemusíš mi to říkat, co to mi dala dát.

Můžeš spoukázat mě. Co?

Jak vypadáš?

No nevím, asi jako... Asi já vím.

Nejde. Co?

Neblázněte. No by to šlo.

Volně by to šlo.

No víš co, by to šlo.

Můžeš takhle asi někdy mít to.

No a co kdybych ti takhle podával na masáž, to by bylo hezky, co?

Můžeš to být na masáž.

Tak jako masáž můžeš, to mi dál nedělá, takže... To jo, to jsem pro. Tak si si

vykoši ruku.

Strach ty děláš jenom pro to, abys mě vydělal náhodou tu mou pásni.

Ne, to já... Přiznej se. Já musím být ženský, jako... No, dneska vykaže to i

úplně úměrně, jako... Jo?

Tak jo, tak jsem si říkala.

Tak já si jenom takhle tě pochválím.

No, abys tohle sama vykařila, jsi si udělal na kytrence.

No nekecej, ty máš si olejček.

Krásná dědička.

To si asi doma hodně užíváš, co?

To na tebe vedou takový úsilí, co?

Ano, tak my oba dva cvičíme, takže... No.

Vidíte to do poslední?

Vidíme, no.

Dávně nemasíruje, takže to máš jako bod.

Co říkáš? Dávně nemasíruje, takže to máš jako bod, no.

Jo, on tě nemasíruje.

No, no, no.

No, tak to já nevím, tak zase.

To se nasílej úplně vlastně samo.

Ztrtej mě. Proste.

Taky se to líbí, že se to líbí, že se to líbí.

Ono kráje.

Tady to natočíme zblízka, abychom je mohli krásně použít.

Asi chyli být, co?

ještě se to ulezuje

Co? Vidíš, jak jsi byla s starým frérem, co? Ano, nevěřte tak. To říkáš.

Ale jo.

Ale.

Do dobrá hlady, co?

Konec.

Chceš tohle nekříkat nebo co?

Kámo, kámo, kámo, kámo.

Co?

No koukni.

Přeji si to.

Co jsi mi dělal? Jsi celá mokrá.

Tak vytopi hláky, zakontičklaj.

Taky ti, vytopi vždycky doma.

Taky.

Ale jo, jsem dobrá.

Já hlad jsem z toho dostala.

Musím doplnit energii.

Co? Jdete se starým kořenem šukat sok?

Jo, jdete no.

Musím doplnit energii, armé.

Jo.

Osprchujeme a zejdeme si někam?

Hm, vidím co tak.

Už děláme sprchu a... Mějme nějaký výlet. Do přírody.

Jo, co co. Mějme nějaký výlet.

Tak jo.

Ukaž mu heď, jo? Tři sekundičku.

No,

jsi

to schovala, vej?

To jsem jenom dovnitř. No, ty jsi mě to tam celý nacákal.

Ano. A to bylo venku a teď najednou jsi tady vytekla trošku a...

Máš o toho vnitř?

Jo, víš, žež to je, ale ještě když my s tebou umeme, no.

Měla by to očit, víš.

Si klekně třeba, to vyteče.

To nebude mělo.

Se zateklo do mě, no. No méně si dřetni.

Moc nic.

Co? Točí tam něco?

Ne.

Točí nic.

Schovává se na schovávání.

No hele, nespatělá potřebu čura.

Jo, tak čudy?

Na zem.

Jako vážně?

Jasně, vy to neděláte takový ukrárný?

No ani moc ne, jako mě to baví, ale... Tak když ti to baví, jde.

No jako asi moc, no to není dobré, nevím.

Není, jo?

Asi ne.

Ale už to pomůže i dětejka.

Jo?

Co, tak chceš si kýčurát? No, chci.

Jdělej. Jo.

A co čekáš?

Tak jo.

Krásný.

Měj mi se ti toho.

Porubávky. To je dél, že?

S tebou.

To jsi rovnou nechtěla čurát?

Co jsi rovnou nechtěla čurát?

Ne,

můžu dělat.

Tak chtěl jsi dělat, máš taky něco takové? Což takováhle.

Zmrška teda. Zmrška teda.

Zmrška teda.

Zmrška teda.

Tak jo.

No,

tak tu barvu jako zítra umiju, protože to je pěkný humus.

Pozřejmě, že se to pláví alespoň.

Jo, víte.

Já jsem na to zadala.

Já jsem na to zadala.

Já jsem na to zadala. Já jsem na to zadala. Já jsem na to zadala. Já jsem na

to zadala. Já jsem na to zadala. Já jsem na to zadala.

Já jsem na to zadala. Já jsem na to zadala.

Co máte na řečičku tyhle?

Co?

Co máte na řečičku?

To mám těhle na řečičku.

To mám těhle na řečičku.

Ty jsi to jasně udělal.

Moc mi to nejde teda.

Ty jsi v tom byl málo těma.

Já jsem si těla málo vypil.

Můžeme se také do tady chcát, jo.

Ještě je poráno, jsme ještě už sem dělají.

No, v februari. Takže se oblíkneme a vyjdeme sem.

Dáme si hned kávičku, pozdní sídení.

Jo, to všechny jsou hned ve sídeně.

Tak to políme sobě ráno.

Tak jo.

Tak jo, tak jo.

Tak jo,

tak jo.

Tak jo, tak jo.

Máme všechno.

Jo, mám váš píče. Píče, mám píče.

Uvidíme to jinou rukou.

Ty jsi štivnej, co by tady ukradl.

Tak jo, je hezky, tak urobíme.

Já bych se šla dopadla.

Jste se šla dopadla?

Tak co to nevyděláš, to malinko? Až to se mi vytraží malinko.

No to ano, což já mám hlavou. A nebo?

A nebo?

To neznamená, že já nevěděl až. A pak ty jeho člověk. A já mám věc ve vnitřníku.

Je tenhle jo?

No. To je ten vnitřník. Ať toho je.

Tohle taká vzniká z té budoucny.

Mám dva půlmeců čvrčí.

Ještě smála.

A ne, on byl dveřnáteřiš.

To zjedavá, jaký má auto.

Necháme si představit.

Čau, čau, kámo.

Ale poslouchej, potřebuješ dostať auto?

Já si řeknu tak, že jsi budeš potřebovat.

Počkej, ty nemáš auto?

Mám auto.

Tak to zvlášť kamarádovi.

No, ale co je kamaráde moje, hej?

No tohle, prosím tě. Tak to byl nevychcenej. Tak jste

pěknýmičku, Ranej.

Víš, je to jeho auto.

Kdyby vzal auto, když se napracoval.

Tak co, už máš klíče? Jasně.

No super.

Podívejte na to, jakou káru sehnal.

Podívejte na to, jakou káru sehnal.

Už je hodin, jsme spali dlouho tyjo, co?

Tyjo, půl jedenáctý už.

Ty znatá budulka na tak pozdě.

Chci si teď to trošku přispat.

Co, jak se ti spal?

No jo, dobrý. Dalo se ti něco?

Asi ne.

No, že si to nepamatuju. Já si to taky nepamatuju, ty.

Mně se nechci stávat.

Mně taky ne.

Ale vystaneš. Ne.

A udáš mi kafe. No.

To je pro tebe, budu mít malou odměnu.

Co ty na to plácnem si? Tak to snad tady stojí za to, abych vstala.

To

kafe

s mlíkem.

A cukrem.

Přícež tak mi ho můžeš trošku pokouřit, ať máš něco na cestu.

Ty sež lajdák.

To je příjemný já.

To by stočilo, ne?

Taky jo. A teď to kafe.

Děkuju.

Co bys nadával?

Prosím ti, hodíš po mě o vladače, já si zapnu televizi.

Děkuju.

Co bude dneska dělat?

Můžeme hozni tady trošku ukázat to okolí, ne?

Jo, to bych mohl, no.

A jdeš do práce?

Ne, ne, ne, ne, ne.

Už jsi byla zase v postele?

Mhm.

A za chvilku se o sebe v ní hrátíme.

Ale prosím tě, abysme dneska někam ještě došli.

Ale jo, jdeme.

Ujdem, ujdem.

A tak stejně je to takový divný, že?

Takhle jako... Mě už bude vařit ta konvice, ale... Máš ještě čas.

Jo.

Káva. Kafiko.

Co se zkoušíš?

No ještě.

Já to vidím. Myslím, že mě nevšímej.

To určitě jde.

Tak jo,

vezmeš to tam, nebo chceš pomoct? Ne, vezmu to, dobrý.

Děkuji. Až do kostele.

Zatím tady můžeš se zabavit a ještě vystýhnete.

Co kdybych se na tebe na chvilku nasedla?

Ty jo, víš, že to není špatný nápad. Než nám vyhládne to kafíčko.

Tak jo.

Měl. Má jen.

Jeho.

Jeho. Jeho.

Jeho. Jeho.

... ... ...

Aaaa!

Uff.

Uuu!

Co je to?

Ufff.

Uff.

Ty ses udělal do mě? No, to vadí.

No tak jako... Ani ses mne zeptal.

Je? Tak to mě jen napadlo. Tak promiň, já jsem dal teďka v ta komora uši.

A co kdybych jako nic nebrala?

Ale doufám, že bereš, ne? No tak jako beru, ale víš jak. Ty vole, uf.

Fakt soráč, ty vole. Já už jsem jinak nemohl, ty vole. To už nešlo zastavit.

Dobrý. Jsi mladý mužka ty vole.

Ty seš divoch. Děkuju.

Dobré ráno. Dobrý ránko.

Praho.

OK.

Tak slezu.

Tak se dej spršku.

Pomalu porazíme, jo?

Tak jo. Dobrá.

Může, jo.

Tak jo.

Tak jo, hned utíkej do sprchy, nejte tu nekapr.

Ty vole.

Tak nebole, že jsem ještě nebyla?

Tak jsem se nadstřela.

Co jsi nám myslel, krásně?

A jdeme se podívat na Háča.

A můžeme dělat jiný aktivity na plánku. Třeba snahy odpolovat.

Nebo se zaleznit tam do stínu.

Udělat tam nějakou rušťárnu.

Tak jsme tudy. Tak jste slidni. Strašný vedro.

Jsem i ráda slidnou. Je to šílený vedro.

No.

Marej, soukromý přírodní stytízek.

Ještě si nevím, jestli mi je důleží.

Uch, nehoď, čičku.

Můj den.

Ale ty vole, fakt nejdu.

Pěkná důležitost.

Můj pěknost, to je stává pravda.

Jo, přesně.

Já se jako neslyknu.

Slyknu.

Ale mě slykneš?

Slyknu klidně, tím, že si to neumíš.

To bych chtěla chvíli.

Tohle by to vejde.

Musíme si ji nevzít. Tak jsem říkala.

Říkala jsem to.

Můžeme? Můžeme?

Můžeme?

Skvělí se mi kalva.

Tady ukazuješ, že nemá baterku.

Cože to?

Ukazuješ, že není baterka.

Tak pojď.

Pán se takhle na nás kouká, co?

To je zajímavé.

Ano, diváka, no.

Chceš mu ho pohonit?

Ne. Ne?

Ne.

Máme další nos, třeba tak.

A nechce hát, jenom koukám.

Tady nám dochází baterka.

Si vyjdem do přírody a nemáme nabitou baterku.

Zase by to dál uděláme.

Pěkne mi, jak jsi se natočil, jak jsem už ostažený.

Já bych dávě posláněl ještě.

No.

Ale tak tady není, já bych to tady nemohl.

Já bych to tady nemohl. Já bych to tady nemohl.

Já bych to tady nemohl.

Já bych to tady nemohl.

Já bych to tady nemohl.

Já bych to tady nemohl.

Tohle jsou dělouzí.

Chceš hlavu? Ne.

Chceš pět?

Jo, hlavná.

A pět kvůli ne? Ne.

Jo. To je škodlná hvězda.

Ani když je musí umět, jo.

Máš to jako pomínění, nebo nějakým kvalitníkům?

Máš to jako kvalitníkům, nebo nějakým kvalitníkům? Máš to jako

kvalitníkům,

nebo nějakým kvalitníkům?

No a?

No a?

No a? No a?

Od starého dětka, že?

Co, jsi se na starého dětka zvykla?

To takhle na pořád.

To jsme spolu ještě nedělali.

Říkal jsem ti žabečko. No, bylo na stejno.

Vidíš to?

Tak žabečko.

Vidíš nějakého sikana?

Co? Já jenom tady šukáme. No.

Můžeš bych tě dělat.

No, to je nic jinýho.

To je vizi, nemáme být.

Takže zábavu chudej, mrdáčka.

Sex, vyrábák dětí.

Víš, tohle by asi napráslo, no ale.

Žabička, na.

Na žabičko, na.

Počkej, na žabičko.

Popkej se, Mínko, no, alebo na.

Tady na to čeká, ona tam kvůli tomu je.

Protože víš, že tam vždycky nějaký co stane, víš.

No, tak to je jasný.

Co? Ještě bude těhotnát na blbě.

Taky tvojí.

Tvojí starý krmí. Co se jmenuje?

Jo, to vševičku.

To už jenom snáhá.

Ten krmí mají pinu.

To budeš ještě asi do sprchy, viď?

Co? Budeš ještě asi do sprchy, no. Jo, to je velice brázo.

Tak jo.

Na sebe něco hodně půjde mnou? Jo.

Tak jo, ale něco na sebe hodně.

Zatěláš! Jsi potroblé.

Jo, dobrý tyle.

Kozí a prdel školačky.

Tady se projedeme takhle venku, je hezky.

Ještě bych jako mohla trochu uslat ty postele, jako no.

Ser na to.

Musím se namalovat.

Trochu. Tak udělej zase ten mega sexy čubinku.

Ale prosím tě.

Jsem tak hezká.

Jsem tak krásná.

Lepší už to nebude.

Tak se ještě vezme ty věci ze skříň, ať to všechno dopalíme.

Když jsme hotoví.

Tady nic nemáš, víš.

Jo?

Super, super.

Tak co?

Jdeme? Vyrážíme. Jdeme, jdeme?

Jdeme, jdeme.

Vezmu si kabelku, jo?

Tak jen.

No, týden nám utekla jako voda, ty vole, jak se ti u mě líbilo. Jo, dobrý to

bylo. Jo, jo, jo. Ty vole.

Ty vole, ale budeš mi to říkat, že jsme tam spolu šukali? Já právě nevím, no,

jako... No já jí to, jako mý přítel k něj to určitě řekne, jo. No ale... Řeknu

to říct hned tam hrnout přede všema, jo, to my si to pak povíme, jo. No. Ale jako

mě zajímalo ty, no, jestli to tam řekneš na rovinu, nebo... Jako já nevím. Jako

na rovinu ti řeknu, že jako na jednu stranu bych mu to jako chtěla říct,

jako, a na druhou stranu zase prostě... Nevím, jestli je to dobrý nápad, víš.

Jo, abys si něco ještě neposlal.

Ono už teda je to posraný tak jako dost, ale víš, jo.

Možná třeba víš, nevím, jestli bych mu to neřekla, že když budu nasraná v

afektu, takže si není lepší říct mu to na rovinu jako teď.

Ale to asi ukáže situace, až se uvidíme všichni.

Jestli se třeba nějak nad tím zamyslí, že by mohl něco dělat a nesedět doma

prostě bez práce.

Jako já nepotřebuji, aby nosil dom 50 tisíc, ale nemůžu všechno táhnout sama.

Takže uvidíme, no.

Třeba si uvědomí i on, že se mnou být nechce, nevíš?

No ale, volal mi taksikáři, už je tady pro nás, jo?

Tak půjdeme, jo? Jo, dobře.

A kde čeká?

Kde tady na rohu bude.

Já jsem dneska tak unavený, že přijdem s ženou domů, zalehnem a budu spát.

Taky řízený.

Já taky. Ale jenom z toho počasí.

No tak je, jako nesmyslíte.

Teda si půjdem někam k vodě.

Ale stejně mi pak třeba...

Už jsi na mě číst, ale nech mi vědět, jestli jsi mi to řeknul nebo ne. Fakt je

to zajímavé.

Podívej se, ono se taky může stát, že mu to šplíchnu hnedka teďka, jak tam

přijedeme. To omylem z tebe vypadne, víš. No, jakože, záleží, jak se bude

chovat, no.

On je jaká pomaha, jak on by to vzal? On je takový flegmatik, no. On je ve všem

flegmatik. Fakt je.

Tak já vám řeknu.

No, asi tak, asi tak.

Sama jsou zvědavá.

A my jedeme za svýma polovičkama.

Drahé je máš.

Jsem jenom už tady v autě a zabráná to docela nějakou chvíli, ta cesta.

Nechci si ho ještě tady pokouřit nechle.

Ježiš, to sem nehodí, neblázní, prosím tě, co by na to řekl tady pan taxikář a

ten vůbec. A mě to nevadí.

Vážně? Vždyť mě si užijte. Vždyť jste teda dobrý. To jste mě nepotěšil. Vždyť

ještě, pan, ten má charakter, ty vole. No, tak jako, pan má charakter, ale jako

zase, že ho moc škodí, jako jo.

Jsi za ten týden zvykl, co? Ať máš něco na památku, no, tak trošku, no. Jo, jo.

Na památku, prej.

Výslušku. Jo, výslušku, aha.

Tak pojď, nestič se.

No já nevím, tak... A jo, a jo.

Neblázni. Pojď, pojď, pojď. Ne.

Nejstič se, aha.

A podsumlí ho trošku.

Však se mu pak bude stičkat.

Ty nekecej, aspoň prosím tě. Pojď, pojď.

Pojdi to, Lucinko.

Ty neříkej mě Lucinko, jako jo, Danečku.

Lucí, pojď. Ne. Pojď, pojď.

Ty jsi hrozný.

Pojď. Tady není nic vidět, tady jsou kouřový skláky.

Abo to jako nejde, ale tak jako víš co, prostě.

Nevím. Vždyť to mě to udělá, že jo.

Ježiši, ukáž prosím tě.

Ty vole, ono brinky.

Šiková. Dneska mi policie žádnou.

Ukaž mi je pěkně ještě.

Že to je rodný.

Jak bych se ještě zaprcal?

Zapomeň.

Už nic.

Napracáme? Ne.

Máme rychlost? Ne.

Jo? Ne.

Jo, jo. Říkám, že ne. Ale jo.

Možná tak krásně jde.

To je blbý.

Už prosím vás máte ty skla kouřovy, nejde sem vidět? Nejde sem vidět. Jo?

Opravdu sem nejde vidět? Opravdu sem nejde vidět. Ne, zvenku do Mířky není

vůbec. To je skvělý.

To se mi hodí do krápu.

Tak pojď, tak pojď.

Míř, vole.

Děkujeme.

Ty vole, už budu.

Ty vole, pojď, pojď, pojď.

Ty vole, jo.

Jo. Ty vole, vyklidni to, už jsme tady.

Ty vole, super.

Ty vole,

to tady někde? Jo, jo, jo.

Pane, tak se rychle obrýkni, tak se to utrápat bude.

Tak pojď, vezmem si tašky.

Tak jo.

Ty opatřit, můžeš to na mě slouznit jako. Jo? Jo.

Jsi z toho úplně nervní. A musíš úplně, vůbec na to nemyslej, jako kdyby se nic

nestalo, jo? No, jasně. Ale děkuju, týdo, parádička.

Jo, jo, výborný.

Tak jo, tak. Nechceme si tě poměst jíst, tak?

Určitě, určitě.

Tak jo, ale už se docela těším, naučím tě.

Já se taky těším, hlavně se hlavně těším na svoji manouci.

Já myslím, že oni se na nás těší taky.

Jo, myslím.

Já myslím, že už ho netekli.

To asi jo.

Já jsem si říkala.

Jak jste maločili.

Říkáš to mě, že to lidi všechno srovna největší, jako teď to máš tam uzázený.

To je nevadí, hlavně že vy. Mám to uliceno, že jo.

Zatneš to. Zatneš to. Neboj se, vždycky to zatnu. Jo.

To mám ještě víc, nebo... Posledníko

jsem slyšela.

Sám to ty všechno... Tak jdeme.

Tak už každého minuto čuješ.

Ať už neboku své.

Tak

ať

jde.

Tak už jenom konečně domů.

S těším.

S ty kostýrky.

Na televizi hlavně.

Ano, a co tady tak ještě? Co tady je?

On si nedá pokoj ani na cestě za svou ženou. Tak ještě naposledy, ne? Tak

ještě po půlřečí. Tak už tě neuvidím dlouho, víš. No, tak jako ještě ruka.

Takový obluček malý, že jo.

Mánek.

Už tě udělá bobánka.

Pucká. To je neuvěřitelný, to je fakt pořád.

Sebereš mě jak ručeveče.

Cože? Sebereš mě jak ručeveče. Z tebe?

Co mám mě jak re?

Dobrý den, vítám vás zpět.

Musím se hltat.

Jaký to bylo?

Jaký to bylo?

Jakoby to je těžké, jak to říct.

Na jednu stránku mě to dalo do života zkušenost, jak žijou jiný lidé

prostě. Promiň. To bylo v našeho pořádku.

Až na to, že nepracuješ, nevím, takového chlapa bych prostě nechtala do života,

samozřejmě vůbec ne.

Danča je prostě pracovitý člověk.

Jeho oddělal první, poslední.

Nemůžu prostě v tom hlavu shodit.

Ale zase na druhou stranu byla s tebou sranda, byla s tebou zábava.

Ale... Dobrý, beru to, že náláte finance.

Ale prostě špína.

To se omluvit nedá. Jako já, špína. To se na mě nevzlo. Byla tam špína, byl tam

prostě posedaný záchod.

Jako pro můj. Linka špinová, všude prach, prostě nevytřená hudba, humus.

Jako, promiň, ale abys spala na matrice s tvým manželem.

Tak my na to neváme prostě. Já na to peru. Dáme prostě jednu jístaň, aby se

vyhlédla.

To se omluvit nedá. Chudba jo, ale nepořádek ne.

Dobře, já se zase...

Musím tady zaznat lidsky, když jsme byli spolu.

Domácnost ovládala naprosto perfektně.

Myslím si, že je výborný charakter, je hodná ženská. Ženská do domácnosti

fungovala úplně. Ani si méně nemusím říkat, to bylo prostě automatický.

Já jsem byl velice spokojený. Tak jo.

Velice spokojený, že v některých recepcích tě docela předhání.

Já bych dal teď prostor na...

k tomu mužu jenom tak, že prostě

doma nemám prostě chuť nic dělat, protože jsou na všechno samá, jsou od

nevidím do nevidím v práci, Mirek sedí doma prostě na zadku, nedělá nic a

nesnaží se, je na úřadě práce a prostě to pak člověka nebaví jako doma něco

dělat.

Ano, spíme na matraci.

Ano, spíme na matraci, protože nemáme na postel. Ale on říká, že ty peníze, co

vyděláš, tak je ten, co rozhrazíš. Ano, ty bys to taky tak dělala. Já bych to

určitě takhle nedělala.

Promiň, já bych se sebrala a šla bych vytrátit se někam jinam.

Já jsem to nemůžu dovolit, já na to nemám.

Jako to je tvoje věc, ale prostě ta špína dovede.

Jako ten čas.

Nemá jiný priority, než...

Ne, žádný priority.

Normálně člověk přece uklízí.

Vy žijete prostě ve chlívku. To je chlívek, to není ani byt. Vy tam nemáte

spojráky, tam nemáte nic.

Ale to není návštěvní.

Takže až se dá vládnout doma, když někdo vrátí, na to vlastně jinak. Hele,

promiň, já tě do toho musím zasáhnout. A když někdo vrátí teď? Počkej, aby jako

manželka držela nějaké roty, ty jsi doma válil šumky, ty vole. Ty samozřejmě

neříkám, že... Počkej, ale on říká, že to nějak dlouho trvá, ale to už trvá

několik roků, co jsem slyšel. Ty jsi doma válí šumky, ona drže jak mezek, ty

vole.

No právě proto to říkám, že samozřejmě není chyba v ní, jo.

Jo, i když jsem úklidil, sam

To je prostě uměna. Ale já už na tom mám sílu.

Chce se zeptat, co vám erotická výměna partnerů přinesla?

Mě určitá potěšení. Já

jsem si to tak nějak zpestřil.

Řekl bych to tak nějak laicky.

Zmínil jsem trošku jídelníček a pochutnal jsem si.

Jako, teď to nevím, že lé lásko, jo, samozřejmě.

Ježíš. No tak fakt.

No tak mi přiresla hodně a tak jsme si asi týden užili vlastně jinýho těla, že

jo, s jiným člověkem, že jo, vlastně poznali jsme, jak to chodí jinde, no.

Můžete být konkrétnější. No tak jako, nevím, asi tak já se třeba se zdoužil s

mladou holkou, že jo.

No, nevím, opře, no tak jako, nevím.

Tak jsi na tím malou volkou? No to jsi mluví úkladné zase, no tak jako jsme si

to spustili, že jo? No a dalo mi to hodně, tak jako jsem rád, že si těším se

domů. No už malou cinku a to je mladou cinku a tím to jak snad.

Než jak by ses netvěšil, když ti trpí, co válení v posteli a tak dále, že jo?

K čemu konkrétně a kolikrát v tom došlo?

Čemu?

Jako sexu.

Já myslím, že několikrát došlo k sexu. No zase nepřeháně, prosím tě.

Nepřehání. Nejdřív teda jako Romani zdála, ale když vlastně potom vzítila,

že já vlastně taky jako to dělávám, masíruji, takže vlastně mě dneska

namasíruji. To je zajímavý, že z mě teda nikdo nemasíruje. No, tak jako Romani

vlastně, že já vlastně nemusím přemlouvat sexu, víte. To mě

nemasíruješ. Aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha,

aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha,

aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha, aha,

aha, aha, aha, aha, aha,

Kolikrát jste měli sex?

To je dvakrát denně?

Dvakrát denně.

To je dvakrát za týden, jasně, ty vole. To se kecá, ty vole.

No, tak jako, jí asi nebolá hlava, no, teď, momentálně, no.

No, tak ty se neuděláš takovou, co čekáš, prosím tě. Ale ne, ale ne, tak my

se vypíme, ty vole, vždycky vypustíš takovou strať, jak u zluby, ty vole.

Cože? Tak já nevím, jestli to nebudu dělat, jako promiň, ale já prostě je

taky potřebuji. No ale tak víš, jak to mám, že ho doma máš a nikdo nemyslí a je

úplně pozorný. A proč mi to neřekla na Rovinu? Já ti to říkám celý čtyři roky,

pane Bože.

Nech to bej, já se k tomu nebudu být. Já si cítím, že Romyň, já nevím, tak jako

no, jste spolu. A tak to bude asi těžké.

Tak jsme si sedli.

Jo, pořád jsme si sedli.

Tak si ho dávám, když jste si sedli. No, tak to fakt nechci. Ani za milion,

takýhle nemátečenko.

To by jsi mohla zkusit, jo? No, jasný.

No, ale všechno podobně.

No, mám moc národů.

No, jsi u toho vždycky křičovala. No, jsi prostě fandíš, no. Takže, prosím tě,

jasné přihánění.

Jako já musím přiznat, že tady s partnerkou jsme měli výborný sex.

Jsi se neměl s mnou tolikrát, že ano... Takže najednou to šlo, jo. Ale neměl

jsme to tolikrát, že jo, pan řekl, co nejde.

Já nevím, proč mi neřekneš vždycky věci na rovinu, ty vole. A teď já nevím, kdo

si neudělá, pane bože. Teď musíš razebírat, že si neudělám, ty vole. Tak

já ti to říkám tady.

Poslední pár roky se opakuju, v čem je problém, pane bože.

A až teďka si neuděláš, že jsi s jinou partnerkou, se uděláš a jenom se mnou

ne. No tak.

Tak o čem to je?

To je jenom... To je jenom... To je jenom... To je jenom... To je jenom...

To je jenom... To je

jenom...

Dostáváte dluhy?

No dobře. No teď moc.

Okej, je to napsaný na tebe, jo. Ale tak vem si, co dělám pro tebe já, tyvej.

Makám těch mezek, tyvej. Přidávš. Přijdu po tě z práce, tyvej. Ty máš furt nějaký

frky, tyvej. A já nevím. Já nevím, co tě dělám. Jak jsi nějaký sexíček namastíruj

mě. Já se starám do domácov.

Sakra, já chodím do práce. Ani se neumíš udělat, ty vole. A ty jo? A to ti je

vůbec... A ty jo?

No jako jo, ale tak jako... Jak se víš, co uděláš? To je, že vás do toho

stuprovy

Taky Romaničky chce, že by se udělala, tak ji musí taky Brani šukat, jo? Ale

taky já si snažím, že jo? Tam Romani se mnou mrdala, tyvole, říkala, stříkej to

do mě, tyvole.

A ty Romani, nevidím, že by Romani byla nějaká, že by se nechtěla udělat.

Se udělala dvakrát, tyvole, během jednoho čísla, tyvole. Takže ji do tebe

stříkal?

Takže ode mě to vadí, abych ji do tebe stříkal, vole?

Do píče ti mrdka, vole!

O prdele ty!

Magore! Ty to prdele!

Pojď tady ty vole!

Čurák zasranej vole!

Já si to můžu vytisnout ty píčoviny tady vole!

Prosím tě, sedni si a nestůj tam ty vole ne!

No, tak dobrý.

Čurák, mám si to dělat vole!

Já pro tu chvíli vám to děkuju a...

Mějte se hezky. Necháme skonanou.