Original subtitles

Konec.

Ty kecí.

Nekecám.

Zeptej se.

Armáda je lidová. A lidová je proto, že slouží pracujícímu lidu.

Důstojníci kapitalistických armád jsou sami kapitalisté. A slouží hrstce

kapitalistů. Počkejte chvilku, Balaševe.

Soudruh Čonkyn něčemu nerozumí.

No co je soudruhu Čonkyné?

Mám dotaz soudruhu starší politruku.

Poslouchám vás.

Je pravda to.

Tak mluvte, Čonkin.

Že má soudruh Stalin dvě ženy.

Co?

Co jste to řekl, Čonkin?

Ne, tak do toho mě nezatáhnete.

Vidíte, soudruzi?

Náš nepřítel hledá nejslabší článek řetězů. A koho najde?

Čonkina! Dávno v první řadě věnuje pozornost nezodpovědným...

nedisciplinovaným lidem a v Čonkinovi našel právě takového člověka... A vstýk!

K zemi!

A vstýk! K zemi!

A vstýk! K zemi!

A vstýk! K zemi!

A vstýk! K zemi!

Hájezl, zač ho proháníš? Blbě se vyptává.

Co je to za vesnici? Rudá.

Rudá? Jo, teda dřív za starých časů se jmenovala Chudá a teď se jmenuje Rudá.

Od týdovice je tu kolchoz.

Jestli se dobře orientuju, Dolgoff je tam.

Orientuješ se dobře, ale Dolgoff je tam.

A žijeme tady dobře.

Jednoho předsedu zabřeli pro zlodějnů, druhýho za prznění nezletilých a třetí

prochlastal kolchozní kasu a pak se oběsili.

Poslechni, máte u vás v kolchoze telefon?

No to jo, právě na té šňůře telefonní jsem oběsil. Vylez na židli, koukni.

Holá, holá, chceš mi ulomit křídlo?

Copak ono to není ze železa?

Ze železa není a přece je těžší vzduchu.

Náš stalínský sokol.

Do výšky ho nese hnací síla.

Proto lítá jako ptá. Teď zrovna nelítá, krvám starej. Kde je ten telefon?

Tohle je ňůrka, naše listonožka.

Málem si přistál hrovnou do postele, poručíku.

Poručík přistál ňůrce hrovnou do postele.

Tak kde je ten telefon? Ale špatný by to nebylo. ňůrka je hluka cvětu. Tady

Sťopka Kurzov to na ní zkoušel, ale dala mu košem, poněvadž je to známej

sprosták. Zavři klapačku.

Tři dny ho drželi v dolgově na policii, protože vlézl do ženských lázní. Vlézl?

Musím telefonovat na velitelství.

Goluběv imam Timofevič, předseda kolchozu.

Volkov, účetní.

Poročík Meleško, musel jsem nuceně přistát. Vidím nezasetý pole, tak jsem

to na něj mrzk. Pracujeme podle travel ponyho systému, proto jsme nezasetí.

Řídíme světský poznatky, země si odechne a zase se rodí. Cože?

Proč jsme nezasetí?

Jestli jste zaseli nebo ne, to mě nezajímá, akorát vysvětluju, proč jsem

doset tady.

Soudru stalínský sokoli, jaká je naše vesnici z výšky? Jako každá jiná, domky

jako krabičky, lidi jako mravenci. Ale je krásná. Válečný veteran, takové tu

máme lidi.

Chromová kůže nebo ševro?

Nevím, fasovali jsme to.

No tak si šáhni, to se přece pozná na omad, ne? Já bych si šáhlala, aby nebyl

lehký. Tak máte tu ten telefon.

A proč hned telefonovat?

Nejdřív se porozhledněte, pohovořte s lidmi.

Nedostatky samozřejmě máme, ale máme i výsledky. Cože?

Máme výsledky. Co?

Výsledky. Ivany Matvejeviči. Timo Piči. Timo Piči, mně se porouchal motor.

A že to neřeknete hned? Kolio, Sťopo, pojďte.

Oši se na to mrknou. Hele, jdi od toho, padej. To není traktor! Na to musí být

mechanik, specialista! Ale poručíku, tyhle hoši dokážou rozebrat, do

posledního šroubku a zase do posledního šroubku slepit! Nech to bejt!

Ty padni od toho! Tam šroubí! Ty tady šroubí! Zatrčíš nejednostrý, táhluješ a

povoluješ! Ivone Matvejeviči!

Ivone Měniči! Tak moment!

Co tu stojíte? Co je tady za schromádění?

Tady kiny, šikalovec, co tady ukouníte? Letadlo jste viděli, na pilota sáhli,

pracovat do práce! Honem a nemo...

Lidi jsou tady dobří, ale bohužel gramotní a zvědaví. Až běda.

Napít se nechcete? Tak necháte mě zavolat, nebo ne? Tady je takové

spojení, že bez lafingy to nejde. A přistát jste měl u starou klukvina. Tam

mají strojní stanici a nepořád.

Větší, větší než u nás. Ty jste měl prověřit. Klavo, jedeme.

Tady sice ještě nemáme, ale telefon už tady máme.

Zemík! A vstýk!

Zemík! A vstýk!

Zemík! A vstýk! Ty jsi tady ještě scházel.

Hele, staršina.

Prožiň ho deset kroků tam a deset zpátky a sám si odpočiň. Díky, sudrů

kapitáne, to nemá chybu.

Šonkin!

Slyšel jsi to? Teď deset kroků tam a deset zpátky! Poch...

Čepa Pazar, soudru podplukovníku během vaší... Zavgarovny, proč nezvedáš

telefon? Hned se osobně přesvědčím, že telefon funguje a nebereš to.

Naprosím, poslouchej.

Na mou duši nic nezvonilo, soudru podplukovníku. Opravdu ne, soudru

podplukovníku. Téměř se nikdo neptá. Zavgarovny, to je tvůj osvědčenej fígl,

nebrát telefon.

Na to jednou dojedeš. Máme malér.

Poručík Meleško nuceně přistál pro poruchu motoru, musí se vyměnit. Motory

na údvojky nemáme, soudru podplukovníku. Každou chví

Zatím tam musíme postavit nějakou hlídku.

Nejsou lidi, soudru podplukovníku, velitelská rota je ve službě, sedm lidí

je v lazaretu, dvanáct na lesní brigádě.

Nemáš lidi, říkáš. A tenhle? Co ten tam blbne?

Čonkin, soudru. Co dělá?

Pochoduje soudru podplukovníku.

To vidím, nejsem slepej. Toho tam pošleš.

On, on ale jezdí u kuchyně s koňma.

Staršino, připravte Čonkina k výkonu strážní služby.

Vydejte mu studenou stravu na týden na pušku s patronama, aby si tam nebál.

Soudru, podpolkovníku, toho nemůžete dát do stráže, je to nemehlo.

K zemi!

Vidíte, stoj jako sloup.

Copak, šilhám? Když se koukám na tebe a velím k zemi, tak už máš dávno ležet! K

zemi!

Zaugarovný, pokračujte.

Řídil jsi někdy letadlo, bojáku?

Jenom koně.

Letadlo nebo koně, to máš to samý.

Vlez tam!

Řídit letadlo je jednoduchý.

Takhle je to doprava.

A takhle doleva.

Zkusíte si.

No vidíš, že to jde.

Poručík Meleško.

Čonkine.

Lodovská soudra u plukovníku.

Poslouchej mě pozorně. My teď odletíme.

A ty zůstaneš ve stráži.

Povinnosti strážného znáš?

Strážný je nedodklutelná osoba.

Kdyby se někdo náhodou přiblížil k hlídce, zeptej se.

Stůj. Kdo tam?

Stůj. Budu střílet.

Nikdo tě nemůže odvolat. Kromě mě nebo nějakého generála.

Rozkaz soudru podplukovníku. Start.

Odletěli a úletadla nechali na stráži vojáka z flintu.

Volkové, já tě nenávidím. Kdybys aspoň jednou přinesl dobrou zprávu. Co je na

tom špatného, Ivone Timofejči? Bez stráže to nejde, všechno ukradnou, znáš

lidi. Co je na tom špatného? Já ti řeknu, co.

Dlouhodobé pozorování.

Ale je teplá, ze sodu.

Aspoň, že je nějaká.

Hned je to lepší.

Vy budete asi taky ze psi.

Copak se to pozná? Aby ne, měli jsme tu brigádu z města, hamba se dívat, neuměli

vzít motyku do ruky.

Co je asi v tom městě učí?

Však my víme co, venkovský špek žrát.

Nuro, už jdou?

Dobrý den.

Jak se jmenuje?

To nevím.

Svobodnej. To nevím.

O to se máš nejdřív zajímat.

Nerovnou přímo.

Jen tak, hovoru.

Jenže on ti stejně zalže.

Nevypadá na to.

Mužský lžou celý život.

A vojáci tu plevňu, Rečko.

Ať ti ukáže vojenskou knižku. Tam je to napsaný.

Tenhle vypadá, že je slušnej. Je taky ze psy.

Nic mi do toho není.

Ale já bych ho zatím nepřipouštila.

A kdo ho připouští ty?

Copak jsem nějaká taková?

Chutnávám.

Nataška má dobrý mlíko.

Tak to je kráva, Nataška.

Myslel jsem si, že máte dceru.

Mám ji jako dceru.

Všechen dobytek mám jako děti. Všichni mají lidský jména.

Kráva je Nataška, kanec Borka.

Slepice jména nemají, protože jich je hodně.

A ještě mám kohouta Petra Ivánoviče.

Tak ten kohout je můj syn.

Poněvadž já se jmenuju Ivan.

A jak dál?

Jak dál? To je jasný jak.

Čonkin.

Vyrostl jsem ve vsi Čonkino a všichni, co tam žili, byli Čonkinové.

Jste svobodný nebo ženatý?

Svobodný.

Můžu vám ukázat vojenskou knížku? Ne, nemusíte, já vám věřím.

Nebo radši jo.

Co?

Ukažte mi radši knížku.

Je oves.

Oves. Roste na letišti.

A tím vás tam krmí?

To jenom na hlídce.

Jinak nám dávají samej blivajs.

Ale do suchý stravy, jak vidíš, i konzervu šouply.

No.

Co je vám?

Aeroplán. Úplně jsem na něj zapomněl.

O ten se nemusíte bát. Stejně na něm nikdo lítat neumí.

Lítat možná ne, ale štlohnout něco určitě umějí. Kde pak?

U nás se ani chalupy na noc nezamykají.

Tak dobře.

Chvilku posedím.

Lid, milá Duně, je dneska bdělej, ale bohužel kramotnej. Proč říkám

bohužel? Protože kdyby byl jenom bdělej, to by ještě tak nevadilo. Ale jak je

kramotnej, tak umí napsat udání.

Svatá pravda, Timofejči, ale já jsem opatrná.

Já ten kolchoz řídím tak, jak chtějí nahoře, ale stejně vím, že mě dříve nebo

později zavřou.

Lokni si holoubku a neboj se, jsou horší raubíři než jsi ty a ničeho se nelekají.

Duňo, ty přece víš, jak jde náš kolchoz, takhle dolů.

Ale na okres to hlásíme takhle nahoře.

a jednoho dne dřív nebo později to udělá.

Ta moucha, kterou to pak rozplácne, nebude nikdo jiný, než já.

Počkej.

Kdo je?

Petrolej?

Babi Dunino mlíčko.

Co? Máme tu Babu Duninu na vsyt a pálí samohonku.

Čistou. Je lepší než vodka.

Takže mlíčko.

Babi Dunino.

Na setkání.

Prostě tak.

Prostě tak můžeme povídat i tak.

Když takhle, to není ono.

Strašně divný je to.

Žila jsem sama a sama a najednou jste spadnul z nebe.

Letadlo je rychlá věc.

To máte tak, Nuro.

Jmenujete se Nura.

My letci jsme specialisti. Každý umí něco.

Jeden umí lítat nahoru, druhý lítat dolů.

A vy umíte kam?

Já jsem specialista na to první.

Škoda, že je to aéroporouchaný. Mohli jsme si zalítat.

Jestli chcete, můžeme si zalítat i bez letadla.

Vy vojáci jste všichni stejní.

Užijete si a pak se vysmějete.

Ba ne, Nuro.

Každej jsme úplně jiný.

Čí pak ty seš? Kytinová, a ty jsi čí? Já? Já jsem svůj. Já jsem tatínka a

maminky. A koho máš radši, maminku nebo tatínka?

Já mám nejraději Stalina.

Pracovní úspěchy nelze zvýšit bez agitační propagandy, rozumíš? Říkám ti,

kouběre, nepodceňuj názornou agitaci.

Ivane Nikanariči, já pochybuji, že ta agitace má na někoho účinky.

To jsi tak ožralej, že jsi mě překvřdil.

Poslouchej.

Nepochybuji a pln příkazy.

Vidím ti odtud na dno duše.

V který ruce máš flašku?

Ale prosím vás Nikanariči, žádnou flašku tady nemám.

Jakobych tě neznal.

Vodku chlastáš, ale mlíko odevzdáváš se sníženým procentem tučnosti.

Poslechni, jestli nezvýšíš tučnost.

Urazím ti hlavu!

Znáš mě, rozuměl jsi? Naschledanou.

Kapitána Miliagu.

Soudruhu kapitáne, pro vás.

Haló? Kapitán Miliaga, slyším.

Buď zdrav, soudruhu kapitáne, Borisov.

Soudruhu kapitáne, svutě v neděli v 6 hodin ráno na ryby do zakázanýho pátku.

Akci organizuje plukovník Drinov, generál.

Promiňte, soudruhu generále.

Takže tam může být dost ryb, že?

Zaveze nás do míst, kam se člověk bez zvláštního povolení nedostane.

Čili v neděli v 6 ráno, platí?

Výborně. V neděli v šest hodin, domluveno. Buďte zdrav.

Tak vidíš, až já budu na rybách, ty už nebudeš mezi živými.

Volkové, co říkal Borisov o tučnosti našeho mléka?

Jakou ji máme?

Tři a půl procenta. Udělej čtyři.

Jak to mám udělat? Nejsem kráva. Nejseš kráva, ale účetní.

Ve výkazech musíš umět zaokrouhlovat.

Zblázním se s tím, Ofejiči.

Vždyť je to přepisování. Za to tě zavřou.

Když připíšeš, tak tě možná zavřou. A když nepřipíšeš, tak tě určitě zavřou.

Ne, Váňo, teď jsme skončili.

Nestačilo ti to. Váňo, Váňo.

Hlavička je tak těžká a nikdo

jí nepotěžká.

A já přijdu, boty zuju

hlavičku tvou.

My, obyvatelé vesčice Rudá, jsme hluboce pohoršení chováním občanky

Beljašovové Ani, místní listonožky, která žije v nezákonném svazku s

Čonkinem Ivanem.

Beljašovová před očima našich sovětských občanů páchá nemravnosti, zapomíná je na

práci.

Pohoršení obyvatelé vesnice Rudá.

Poslyš, kapo, když spíš s náčelníkem, nešla bys do postele taky se mnou?

Muž bez ženy je jako bejk bez krávy. Dej se radši studenou sprchu.

Buďte zdráv, soudrů kapitáne. Dobrý den, přátelé.

Copak příjemného nás dnes čeká?

Čeká nás občan, kterého jsme zatkli včera.

Dobrá, přiveď ho.

Rozkaz.

Buďte zdrávi, jak jde život?

Dobrý den.

Děťátku dobrou chuť.

Jen směle dál, sousede.

No to je dost.

Kuzmo Matvejči, rozumíš, taková věc.

Jsem tu už desátej den.

A moje hybridy jsi ještě neviděl.

Víš, co je hybrid, Váňo?

Asi nevíš.

Kdybys skřížil kocku se psem, dostaneš hybrid.

A to budeš těkat nebo mňoukat?

To já nevím. Já mám hybrid rostlinný.

Dívej se dobře, Váňo. To nikde jinde neuvidíš.

Můj vlastní vědecký hybrid bramboru s rajčetem.

A to by jako mělo mít dole brambory a nahoře rajčata?

Přesně tak.

A kde jsou ty rajčata? Nic nevidím. Ještě je brzy, Váňo. Máme teprve červen.

V srpnu dozrajou.

Víš, jak se jmenuje můj hybrid?

Sex.

Cesta k socializmu.

Jednou ti za ten sex zavřou!

Nevšíměš si toho, Váňo.

Nemůže mi odpustit Lenské, jak se říká, fiasko s sexem.

Ženská vláznivá. Stejně, že zavřou. Buď do vězení, nebudu vlázince.

Zvláštní ukaz, Váňo.

Listo měl bramborový a kořinky rajčatový.

Takže jsi měl prd hybrid.

To nic, příteli.

Letos mě nepochybně čeká úspěch.

Pak o mě budou psát všechny noviny.

Číst umíš?

Kvůli tomu jsem právě přišel. Hele, stravu mi dali na týden.

A jsem tu už půl druhýho. A nikdo si pro mě neletí.

Mělo by se napsat mýmu veliteli, co jako mám dělat dál.

Nejsem na psaní zrovna mistr.

Ani ruce nechci vyset na krku.

No jo, napsat by se to mělo.

Umíš se podepsat? Umím. Papír a jinkoust máš? To jo, Dick Nura je listonožka.

Už ho mě psali článek.

Pěstitelamatér se to jmenovalo.

Nečesto náhodou v okresních novinách? Ne.

Škoda.

Nevydržel spekulant.

Kapo, přečti mi nějaký pěkný anonim.

Podzaborný Vaselej Prokopič každé ráno používá list Pravda nikoli k jeho účelu,

nejbrž na velkou potřebu.

A jeho žena, podzaborná Matriona Petrovna, každý večer před spaním,

uléhajíc manželem do postele, zpívá Bože, cara, chraň.

Prosím, aby bylo zakročeno čístně.

Co pak můžeš takhle lekat stařenou?

A ty co tady děláš?

V soudru předsedu přišel jsem zkontrolovat občanku ve věci prokázání

pálení samohonky. No a co?

Skutečnost pálení samohonky je plně prokázána. Ale neříkej. Ano, ale musím

uznat, že produkce je nejvyšší kvality.

No, se musí ještě prověřit. Správně. Už soudruh Lenina, těmu země lehká, říkal,

soudruhu, důvěřuj, ale pověřuj.

Ty nech soudruha Lenina na pokoji, jeho jméno je pro každého pracujícího svaté.

Dej si pozor, jsi znovu do lágru.

No, nejsem inspekce.

Já taky. Nemůžeš být inspekce.

Tebe nikdo nepověřil. Já jsem lidová inspekce. Na zdraví, ty mofejči, a na

tvoje taky, ramenáči.

Taková inspekce je pro zdraví dobrá.

Pročistí střeva i mozek.

Povidá se, že budou rozpoutět kolchozy.

Kolchozy možná budou rozpoutět, ale lagry šotva.

A radši mi řekni.

Co ten voják, co byl u Nůry, Listerošky, co u vás dělá?

No co, co?

Šuká Nůru.

To je jasné, ale kromě toho?

Jsou druhou přece, no.

Možná je to blbost, ale lidi si o tom myslí tohle.

Že ten voják se tady usadil kvůli pozorování.

Co tohle, že jaké pozorování?

To nevím jaký, ale nemůže to být jen tak, že tam sám vaří a chodí v záštěře.

Jurko, jestli si upadla, tak nemusíš vstávat.

Hned tam jdu a rozdáme si to na zemi.

Můžu dál?

No, pojďte.

Jenom tak po sousedsku jsem zašel.

Abyste si nemysleli něco... Prostě bez ohledu na funkci.

Můžu přisednout?

Nejlíp na židli. Třeba na tuhle.

A ruční práci děláte.

No a co mám dělat, když mám dlouhou chvíli?

No, věny psaly, že Němci zase bombardovali Londýn.

Jak bylo moudré od naší vlády, že s nima potepsala pakt.

No, jak se imperialisté... ...imperialisté perou mezi

sebou. Velmi opravdu.

Já se o to moc nestarám.

My s ňurkou posloucháme hlavně rádio, písničky naše.

Říkáte, že nerozumíte, ale hlášení píšete.

Musím předsedu, i kráva bučí, když jí nenakrmíš. U nás je s krmením všechno v

pořádku.

Zjemně je pravda, jsme přimýchávali slámu do sena, ale s úhynem jsme

nepřekročili normu.

Jestli tě někdo prásknul, že jsme zaseli pšenici do sněhu, tak to jsme zaseli.

A že to byla sabotáž, to vím taky. Ale taky byste měl napsat, proč jsme zase

nařídili nám to z okresu.

Zhora vám přikazujou a my to odskáčeme. Ano?

Mám vrátit stranickou legitimaci?

Prosím.

Musím jít v levé kapse, na srdci.

Nebo mě dáš zavřít, prosím? Že není strach, nemám.

Poslouchej, předsedo, měl bys měni nasávat. Kecáš potom samý voloviny. Na.

Píš dál.

Píš, spisovateli.

Když jsi viděl, mám šest dětí.

Pošli pak žebrat v lesnicích.

Nechci pohady.

Poslyš, jaký je to tam na stravu?

Vládru, jednou nám dali kompot.

To tam dávají i kompoty?

Jenom někde, ono přijde na náčelníka. Jeden schválně moři mukli hlady a jiný

chce, aby pořádně makali, tak... Ale co valnej čas?

Myslím, kulturní vyžití.

Dobrý.

Je tam diák, umělecká tvořivost, sprchá jednou za deset dní.

Vážně? Co myslíš, sedí tam spousta zajímavýho lidu.

Umělci a vůbec vzdělaný lidi.

Takže se tam dá žít, říkáš?

Dá.

Když to přežiješ.

Tak pojď domů!

Pojď! Pust mě, čerte bláznivej! Uviděj nás! Flitneme si do světnice po deku a

nikdo nás neuvidí, tak pojď! Ne!

Dneska poletím až nad mraky, uvidíš. Ne, dnes je volný den.

Už mám kruhy pod očima, ženský se mi smějí, říkají, ňurko, teď on tě ušou.

Co, že tě?

Teď víš.

Takže nebude nic?

Nebude. Dobře.

Chci se podívat, jak umíš lézt po žebříku.

Jestli se otevřela a rozsypala.

Tě to už nebaví, zachtalo se ti na seně.

Ne, ne, blbečku, seno škrábe.

Po vojně tu chceš zůstat s ňůrkou, nebo jak?

Nevím, jsem ještě mladej, měl bych se porozhlídnout.

Ano, máš recht.

Za kur si, skápeš dřív.

Nňurka. Nňurka není k zahození.

Má chalupu, krávu, kance.

To má.

To je samostatná.

Jakživa se s nikym nezaplejtala, žila jenom s Borkou.

S jakým Borkou?

No s kancem s Borkou.

Co to maleš? Co jsi to vymyslel za kance?

Co se divíš?

Co je na tom?

Ņurka je v nejlepších letech. Má potřebu. A kde tu vzít chlapa?

Kurzovi nechal bejt, tak se začala s Borisem.

No řekni, je mu skoro sto let a ona ne a ne ho zapíchnout.

Ale jak mohla se zvířetem?

Uklidni se.

Jaký je v tom rozdíl?

Hlavně, že je to samec.

Oni se tak přikryjou peřinou a ležej jako muž a žena.

Tak jo, musím už jít.

Mám Bůh zaplať, že jsem doma.

Člověk by na ty dopisy potřeboval trakař.

Než jsem to obešla... Co je ti, Váňo?

Nic.

Pust mě.

Pustím, až mi řekneš, kam jdeš.

Jdu zastřelit toho tvýho frajera.

Frajera?

Kterýho? Kterýho frajera? Tvýho Borku.

Borku?

Páňo, nezešílel jsi náhodou?

Já nevím, kdo z nás dvou zešílel.

A radši mi ty děvkořek, když jsi se s ním zčuchla.

Páňo, to je legrace, viď?

Nuro, no tak Nuro, to stačí. Řek mi to ramenáč.

A já pitomet jsem mu na to skočil. No tak Nuro, řek jsem to z hlouposti. Naši

lidi jsou zlí, jak můžou, ublíží.

Nech toho.

Tak mě, hele, uhoď mě.

Na, uhoď mě třeba tímhletím polenem. Na, na.

No, budu.

Už mi vyhládlo.

Už mi pěkně kručí břiše.

No tak, přestáň.

Jedeš!

Ty mizero!

Mazej odsaď!

Pusť to!

Pusť to!

Tak on má si ramenač pravdu! Proč by jsi ho tu jinak držela?

Třeba to bylo dávno, ale bylo to!

Je to prostě tak.

Buď tady zůstanu já, nebo kanec.

Máš dvě minuty na rozmyšlenou.

Vzala jsem si ho jako malinkýho.

Tři dny mu byly a stonála.

Já mlíko jsem mu dávala.

Ouška zavazovala šátkem, obklady přikládala jako miminku.

Mám mě ze všech nejradši.

Když jsem plakala, třel se mi o nohy. Je to zvíře.

Ale nejlíp mi rozumí.

Prase ti rozumí?

A já ne.

Tak teda půjdu.

Pušku si vemu, střílet nebudu.

Pozdrav, sousedé!

Snad jsi dneska nespal pod křídlem.

No a co, je léto, není zima.

Ty, Kuzmo Matvejči, nemáš něco k snědku?

Mám hlad.

Pojďme ke mně.

Aspoň uvidíš, jak žiju.

Pohádal jsem se se starou.

Rozpory patří k dialektice.

Vem si třeba já a Afrodita.

To je jeden nepřetržitý rozpor.

Dialektický.

Říkal jsem ti, že můj syn se jmenuje Herakles?

Neříkal.

Zvučné antické jméno.

Měla bys ho přebalit, Afrodito, jinak nám zasmradne celý.

Ty mi budeš mluvit o smradu. Jen vzájí hosta do pokoje, ať si čuchne, v čem my

musíme žít.

Nepřetržitý rozpor.

Ale z rozporů, Váňo, se rodí pokrok.

Pod sexu přistoupím k vědeckým výzkumům, jak reprodukovat lidstvo bez účasti žen.

Ale co ty, trochu tě to praštilo do nosu, co? Mám tu hnojiva. Míchám tady

dohromady různé druhy exkrementů. Rozuměj hoven.

Koňské.

Praseči, kravské, kozi.

A naše.

Díky čemu dosahuji vynikajících výsledků.

Nešlo by to otevřít.

Já už to ani necítím.

Protože je to pro organismus zdravý.

A v tom vy spíte?

Ve spánku to vlastně inhalujeme.

Když se nad tím zamyslíš, Váňo, celý náš život pochází z hovna.

A do hovna se zase vrací.

Jak to myslíš?

Pro dobro úrodu musíš pohnout země hovnem. Z hovna pak vyroste tráva,

plevela, zelenina, kterou jíme my i zvířata.

Zvířata nám dávají maso, mlíko a tak dále.

A my to všechno zpracujeme. Na co?

Na hovno.

Tak je tomu, Váňo.

Dochází ke koloběhu hovna v přírodě.

No tak?

Dobrý. A já se tě ptám, Váňo, proč konzumovat

hovno v podobě masa nebo mlíka?

Nebylo by lepší zbavit se falešného odporu a jíst to všechno v čisté

podobě?

A teď si, Váňo, připijeme na všechno dobrý.

Na sovětskou vládu.

Na soudruha Stalina.

Na setkáníčko.

To je samohonka. To je síla. Myslel jsem, že je po mně.

Ze zrní nebo z vřípy?

Z hoven, Váňo.

To nemyslíš vážně? Recept je prostý.

Na kilo hoven, kilo cukru.

Báže, chemik jeden, zas jednoho oddělal?

Báňo!

Báňo, kus mu matějíči, Frosko.

Je válka.

Je tam někdo?

Haló? Řekni Borisovi, že jsem Skřidlivej. Než vám teď tam někdo byl.

Okresní výbor? Jaký ryby? Mě ryby nezajímají.

Soudruha Borisova zavolejte.

Kyjev bombardovali. Kyjev bombardovali.

Kyjev bombardovali, ty blbé.

A ty se svojíma rybama.

I hned zavěs. Na úder odpovíme úderem. Na úder odpovíme úderem. Na úder

odpovíme úderem. Slečno.

Že ti vzali samovar a deku na to já ti kašlu, ti se třeba utopit, ale uvolni mi

linku! Linku mi uvolni!

Potřebuju mluvit s Borisovem, rozumíš, krávo? Jsi hluchá?

Konec zpráv. Co teď?

Jsme úplně odříznuti od vedení, instrukce žádný a lidi čekaj.

S Amerikou! S Němcema! Cože?

S Německem! Klid, matko!

Němčoury zmákleme brzy!

Chcete vidět, Němec má techniku.

Techniku? My máme bláto! Tahle válka potrvá do prvního deště!

No, Němec je dobře živenej. A že neotevřou?

Že neřeknou co a jak?

Co jim pustit v desku?

Pustím gramofon.

Serdej Nikanorič!

To jsem já, Kilin z Rudé.

Voláme ti tady s Goluběvem celou dobu.

Spojení žádné, situace napjatá, instrukce žádné.

Instrukce nemáš. Nic jsme nedostali.

A poslechni, když jdeš na malou, rozepneš si poklopet sám, nebo čekáš na

instrukce? Ty, ty, pochop, Sergej Nikanoriči, neradi bychom tady udělali

nějakou politickou chybu.

Uspořádejte schůzi živelnou, svolejte lidi. Lidi už dávno čekají.

Cože?

Čemu nerozumíš, Sergej Nikanoryči?

Nerozumím, jak se mohli lidi sejít, když je nikdo nesvolával.

Nikdo je nesvolával.

Věřili bys, jakmile uslíšeli zprávu z rádia, sami od sebe se seběhli.

Slyšeli zprávu z rádia a sami se seběhli?

To tě soudruhu na jaké akademii učili, aby se lidi scházeli jen tak, bez

stranické kontroly?

Sám si přece řekl, živel nás chůze. Jenže soudruhu kily než živel musí být

řízen, jinak je anarchie, je to jasný?

Co

říká?

Vydal instrukce?

Když jdeš na malou, rozdepnej si poklopet sám, nebo čekáš instrukce.

Jednat se musí, řídit lidi.

Jinak je to anarchie.

Kdyby se přetahoval slon s lokomotivou, kdo by vyhrál?

Pára má síly dost.

Co je to tady za schromáždění?

Co? Co mi povíš, Šikalové?

Co já?

Já čekám, Šikalové.

Přece to hlasili v rádiu.

Ano? A co pak hlasili?

Věděli jste se ve hule, Andri, hlásili to, neslyšel jste nebo co?

Chceš říct, že v tom rádiu hlásili, aby lidi přestali pracovat?

Slejzali se tu a nadarmo utráceli čas?

Koukám, že je vám i ta válka dobrá, abyste nemuseli pracovat.

Tak tedy, do pěti minut tady nebude živá duše.

Zodpovídají mi za to brigadíři Šikalov a Taldikin.

Poslouchej, že to neřekneš rovnou, prosím tě.

Do práce!

Tak já zažiju ještě jednu vojnu

liničky! Aljošo!

Uvažuju takhle, ňuro.

Kdyby tady byl můj velitel, řekl by, Čonkine, zamaskuj pořádně

tu rachotinu, aby ji Němec neviděl.

A když tady můj velitel není, Musím si ten rozkaz dát sám.

Jak ty jsi chytrý, Vánečko.

Nuro, víš, co ti povím?

Na politickým školení nám říkali, že Bůh není.

Ale tebe snad, Nurko, nemohl nikdo jinej stvořit.

Pojď dál, neboj se.

Všechny jsem je rozehnal. Všechny?

Všechny. Všechny do jednoho?

Talikin je tam akorát. Mám ho rozehnat?

Nemusíš.

Vem si ho k ruce a do půl hodiny, ať jsou všichni před kanceláří.

Kdo nepřijde, toho zapiš.

Mazej, na co čekáš.

Kam jdem?

Zase ty lidi nahlad zpátky před kancelář. Tak proč jsme je rozháněli? Já

nevím, to vedení. Ty moje hlavičky, takovýhle, takovýhle.

Každej jelenin.

Nejlepší je o tom nepřemýšlet. Poněvadž jak o tom začneš přemýšlet, napadne tě

si tam nahoře, nejsou blbci.

Sákara!

Všichni na schůzi!

To stačí.

Soudruzi, doba je vážno.

Proto jsme svolali tuto narychle náměst volanou schozi, abychom si rameno k

rameni, od srdce k srdci... Skrač to. Ano. A já proto předávám slovo

tajemníkovi naší stranické organizace, soudru Kevinovi.

Soudruzi, věrolomné přepadení Sovětského svazu fašistickým Německem...

porušilo všechny smlouvy, které jsme s ním uzavřeli.

Náš kolchoz dosáhl v poslední době nových nevýdaných úspěchů.

Prosa bylo zase to na ploše 19 hektarů, hrachu bylo zase to na ploše 26 hektarů,

letos jsme ostali o 3,5% osební plochy více než loni. V dojivosti si

naše krávy nezadají s jinými.

Jenomže soudruzi vedle úspěchů máme i nedostatky.

Co se děje?

Zase se pověsil předseda.

Rajsko, máš mejdlo?

Kolik? Padesát kusů.

Nezbláznila se s baby. To je budeš jíst? Čekám hosty. Každej se namydlí.

Dokonce i náš brigadír.

Soudruh Šikalov se může pochlubit hrdinským skutkem.

Tento bývalý služebník církve v nestřízlivém stavu udeřil manželku

pohrabáčem. Stalo se to Šikalovi nebo nestalo?

Kloníš hlavu a mlčíš? Stydíš se?

Byl to nesprávný postup, nesovětský.

Takovému chování nás přece Marx, Lenin ani Stalin neučili.

A sůl taky. Kolik? Takovýho půl druhýho půdu. Nebo radši dva.

Ty jsi snad spadla z višně, bába. Všechno nad solím.

Pospěš si.

Pospěš si.

Všichni se sem už hrnou.

My samozřejmě chápeme, že Žikyn je invalida občanské války,

nemající žádné nohy.

Ale nesmí nám tady spekulovat s těma nohama, které nemá.

Nikdo ho nenutí, aby dělal poštáka, ale třeba jednotit řepu by klidně mohl.

Co to má znamenat?

Šikalov tam by kým? To je podle vás schůze tohle?

Kde jsou všichni?

To je naše Liůška.

Liůška, to je naše Liůška.

Ano, jsem to já.

Jistě víte, že jsem jako nejlepší dojíčka před pěti lety osobně hovořila

se soudruhem Stalinem.

A proto jsem přijela.

Rodáci, soudruh Stalin vám posílá vřelý pozdrav.

Soudruzi mužíci, jděte a splňte svou chlapskou povinnost brance.

Zákeřný nepřítel napadl naši vlast. Jděte na frontu a bojujte za ní do

posledního dechu. O nás se nestarejte, my vás zastaneme. Zdraví mlinové

skromáždění, pesnice rudá. Naše věc je spra...

Ať je válka nebo ne.

Možná se už nikdy neuvidíme.

A pak budeš litovat, že si nedala svýmu čonkinovi.

Ale čonkin bude už daleko. A možná i mrtvej.

Váno, musíš jít pro krávu.

Já uvařím zelňačku.

Schopen. Soudru kapitány, mám nemocné srdce.

Ať si mě váš doktor ještě jednou poslechne.

Už vás poslouchal. Máte srdce jako zvon.

Neschopen.

A kromě toho...

Jsem tady jediný politický pracovník, neumím si představit... Kapitán Markov,

telefon! Armáda potřebuje politické pracovníky, soud ruky, ne?

Posluš, předsedo, s těma telefonama musíme přestát. Nebo ti tady padnu. Je

vedro.

Doma výcvik.

Tenhle padne.

Já bych ti chtěl něco říct.

Hele...

Zapiš mě na frontu místo Kilina.

Ať si tu řídí kolchoz a já budu bojovat.

Doktor ti to přece řekl. Máš plochý nohy a játra tvrdý jako cihlu.

Do lagru berou s každou diagnozou.

A bylo by dobrý, kdyby přišli a místo mě tu našli Kilina.

Čeká mi každý den.

Musím jít.

Mluví Stalin.

Někde zase spadly dráty.

Soudruhu kapitáne Vojínčonkin, dovolte mi promluvit. Co je?

Já... Jsem tu na stráži. Už skoro měsíc počítám. Poslal jsem dopis. Co?

Vy jste na stráži? A kdo vám dovolil opustit hlídku? Čelem zad!

Na hlídku poklusem klus!

Chutý, tak pust tu krávu! To ti pro vedla nik nemáš! Kamaráde, tak tohle ti

nezávidí. Máš průster jak vrata. Do toho! Co si jí chceš udělat?

Usápím ji!

Pane Bože, ty chlamy!

Jsi celá?

Říkala jsem ti, dojdi pro krávu!

No tak tě Kuzma Matvejč trochu strčil, ale to se dá pokopit. Vždyť na té

zahradě.

Kuzmo Matvejči, nezlob se, ale jako vědec přece víš, že kráva nechápe, co je

naše a co vaše.

Táhni, přivandrovalče!

Pusti, Kuzmo Matvejči, my ti s kýlkou za tu zahradu něco zaplatíme.

Nevzdělánče, čím můžeš zaplatit mý vědecký dílo?

To pak nevíš, že to byl hybrid světového významu! Pust! Vždyť to byl hybrid bez

brambor a bez rajčat! A my ti dáme jedno i druhý, jenomže zvlášť! Zvlášť! Já tě

zabiju! Ty alchymiku mizernej! Počkej, já ti vraždám!

A!

Sluníčko moje!

Sluníčko moje!

Natášku, vrať to!

Nakohnout tě, prosím!

Vrať mi můj sex!

To je posrandě. Myslel jsem, že poteče krev.

Máňo!

Blbečku!

Všechem střelný prach si vyplácal na hnojení!

Poslyš, souseda, neber si to tak. Až bude po válce, osázíme tvoji i Něručinu

v zahrádku.

Báňo, pojď k domu.

Blázne, vždyť ještě jeho zabít.

A co má být? Vidíš, jak je ten člověk nešťastnej.

Pojďme.

Oznamujeme, že ve naší vsi Rudá se skrývá dezertér a vlastizrádce čounkyn

Ivan.

který se ubytoval v domě Beliašové Anny.

Přechovává zbraň a dále i bojovou techniku ve formě aeroplánu, který

nelítá do boje s fašistickými okupanty, nejbrž stojí na zahradě bez jakéhokoliv

užitku. V době těžkých zkoušek naší vlasti rudoarmějec Čomkin nebojuje a

zabývá se svíňačením v nemanželském svazku.

Dobytče Beliašové Anny Na jeho poput spustošilo pokusný pozemek známého

pěstitele Gladiševa Kuzmy, čímž způsobil škodu sovětské vědě.

Žádáme, aby byl nebezpečný dezertér zneškodněn a potrestán podle

zákona.

Vdělí obyvatele v Siruňá.

Co ty na to? Je to mimochodem napsáno levou rukou.

Všichni anonimové píšou levou rukou.

Hele kapo, aspoň jednou si to rozdáme, pojď.

Dej si radši pětom čestu dennou sprchu.

Dobrý den, přátelé.

Dobrý den, soudrů kapitáne. Tak co pak nás dnes čeká příjemného?

Zajímavý anonim.

Ano? A co je tohle, dárek nebo úplatek?

Předmět doličný, soudrů kapitáne.

Konfiskoval jsem je židákovi, co jsme ho zatkli.

Židovi, ne židákovi. Přiveď ho.

Hned to bude.

Jak je?

Byl jsi tak divokej. Vykej mi, jsme v práci, ne v posteli.

Buďte zdráv, náčelníku. Buďte zdráv.

Vy jste taky Žid? Ne, já nejsem.

Opravdu?

Taková inteligentní tvář. Já mu dám přestřižku, ne? Není třeba Svincovej, je

to zajímavý dědeček.

Zřejmě ještě nechápe, kam se dostal. Ne, dědeček chápe, kam se dostal. Tenhle

barák znají všichni a vyhýbají se mu na stohonu. Ale já se nebudím.

Čestný člověk se nemá čeho bát. Tak to říká naše cílka. To je moje dceruška.

Koho pak jsme tu zastřelili? Kariagy na soudru kapitána.

Mám ho vyřadit z kartoteky. No jistě, co s ním, když už není.

I válka. Co naděláš? Na odesílání do krajského města není čas. Musíme

popravovat sami. Ano, ale na stole máte moje holinky.

Nespekuloval jsem s nimi na čilniku, ale sám jsem je ušil.

Pověřte mi, jaká pak je to spekulace, vchodat v lastoročně šité holinky?

Já nechápu, prosím,

z jaké příčiny mě zatkal tento váš idiot?

To jsou způsoby.

Svincové, nemůžete se takhle chovat ke starému člověku.

Kapo, píš protokol.

Jak se jmenujete, dědečku?

Povím vám to, ale obávám se, že budete mít veliké nepříjemnosti, protože mám

velmi zvláštní příjmení.

Tak jaké pak je to vaše zvláštní příjmení?

Stalin.

Ty si dovoluješ nazývat se jménem, které je nám všem svaté, ksichte židovský?

Vy ještě nevíte, vy si neumíte představit, co to s vámi udala, až

uvidíte moje papíry.

Svincovek nemá papíry. Nevím, nedíval jsem se. No tak se sakra podívej!

Vypadněte! Ven!

Buďte zdrav, soudruhu Staline!

Buďte zdrav, už jsme se zdravili.

Takže vy jste tatínek soudruha Stalina.

Dostal jsi strach do bytku? Vy do bytku, vy domče. Kde já teď se ženu

takový zuby? Dáme vám udělat nové.

To bych rád věděl kde.

Ale soudruh Stalince jmenuje Jozef Vissarionovic a ne Jozef Moisejevic.

Syncov! Nevolejte sem toho idiota, jestli se někdo doví, že jste zatkli a

byli Stalina. I když ne tam toho Stalina ani jeho tátu, ale Stalina.

Ani si nepředstavujte, co s vámi bude.

Volal jste mě, soudrů kapitáne? Vypadni!

Tady máte průkaz.

A tam jsou vaše boty.

My dva jsme se neviděli, jasné?

Ne, protože jsme se viděli a vy jste mi zlámali protez. Zařídím, aby vám udělali

nové zuby. Kapo, napíšeš pro soudruha žádost na polikliniku.

A nepošleme ho náhodou taky do lázní?

Miluju Krym, perlu našeho díhu, ale bojím se, brzy ho obsadí Němci.

Proč ho vlastně nezastřelíme?

Dneska máme tu možnost.

Píš, kapočko, píš.

Svíncov! Zítra ráno jedeme do Rudé. Kapo, připrav zapíkač.

Budeme chytat desertéra.

Dobrčíc!

Slečno, jak daleko je do Rudý?

Kousek, za kopcem ji uvidíte.

A ke komu jdete?

Desertéra tam máme.

To povedeš, Váň!

Co jsem řekl? Co jsi řekl?

Váňo!

Váňo, jdou si pro tebe!

No sláva, už to vypadalo, že na mě zapomněli. To nejsou tvoji vojáci, ale

NKVD hledají desertýra.

Tak ať. Co nám je po něm? Báňo, ten desertýr jsi přece ty. Já?

Kdo jinej? Žňurko, ty mluvíš z cesty.

Já jsem stráž a ne desertýr. A hlídku jsem neupustil. Schovej se do chlíba,

počkáv. Tam tě nenajdou.

Stráž se neškovává. Stráž drží hlídku.

Budeš na ně střílet?

Když mě nechaj, tak nebudu.

Když nenechaj, tak... Báňo, neprotiv se jim. Jsou to grázlové, zabijou tě.

Jednou jsem hlídka.

Nuro, pro jistotu se rozloučíme.

Kde je předseda?

Kde je předseda?

Kde je předseda?

Předseda, kde je?

Hluchoněmej. Poslouchej, hluchoněmej. Hledáme tady ve vsi jednoho chlapíka.

Chlapíka, rozumíš? Musíme ho to... Ruce vzhůru, rozumíš?

Žere papír pro časy.

Lidi se nás tak bojí, Svincové, že nám to až těžuje práci.

Co tady chceš?

Jsem kolchozní účetní Volkov.

Znáš to od člověka?

Neznám. To ani nevíš, kdo to je?

No nic, Svincové.

Náš předseda kolchozu.

Čili, on je předseda, ty jsi účetní.

A přitom se neznáte.

Stýkali jsme se jenom pracovně.

Osobně vůbec nikdy.

Ty se nás bojíš, viď?

Soudruh kapitán se tě slušně ptá? Tak mu ty kurvo slušně odpověz!

Bojím se.

Nemáš se čeho bát.

Vojín Čonkin.

Dezerter. Kde ho najdeme?

Bydlí u listonožky.

Je zavřeno.

To jsme my, naši.

Stůj, nebo střelím. Nestřílej, jsi zatčen.

Co, hluchouni, řekl jsem, že budu střílet.

Mojine Čonkine, mám na tebe zatýkač podepsaný prokurátorem.

Okamžitě odhoď zbraň a vzdej se.

To nemůžu, můj velitel mě řekl, odvolatě můžu buď já, Nebo nějaký generál. Jsem

kapitán, Čonkine.

To je málo. A taky máš úplně jinou uniformu. Ty nejsi od nás.

Čonkine, my teď vstaneme a půjdeme k tobě. Tady je ten zatykač.

Ať jen napadne střílet.

Já budu střílet.

Za vlast!

Za Stalina!

Před!

Víš, zas proved ty hajzle.

Prostředil si razítko s erbem sovětského svazu.

Já jsem lovec rovnou na komoru. Obejdi ho z druhý strany.

Odhod pistoly, nebo tě propíšu.

Všichni ležet, kdo se pohne, ne... Ty čupko blonděká! Máňo, on mi nařává!

Ještě ti něco řekne a ustřelím mu kebuli!

Jste obklíčeni!

Mám tři děti! Nenechte mě vykrvácet, potřebuju převázat!

Převážeme, převážeme!

Všetky vás tu teď pěkně převážeme!

Soudruha Borisova, prosím.

Sergej Nikanorič.

Tady Holuběv u telefonu.

Chci vám oznámit, že... Já tě špatně slyším.

Soudruha Miliagu a jeho brigádu.

No ty, co je zatknul Čonkin se svojí babou.

Kdo? Čonkin a jeho banda?

No ano, Čonkin a jeho baba.

Poslyš, Drinové.

Volají z rudé.

Řádí tam nějakej Čonkin a jeho banda.

Zatkli miliagu.

Zeptej se, jak je velká ta banda.

Goluběve, slyšíš mě? Já tě strašně špatně slyším. Je ta banda velká?

Njorko by chtěl kaneursta.

Haló. No, jak bych vám to řekl?

V plné síle.

Čomkinová banda je pozuby ozbrojená.

Soudru, generále, 136.

pěší pluk se přesunuje na nádraží, směr tam.

136. pěší pluk se přesunuje do vesnice Rudá, směr tam.

Obklíčit, během noci se zakopat, operaci budu řídit sám. Jasné? Provedu.

Matvejč, pojď dál.

Je válka, kdo ví, co se může vzdát.

Váňo, odpušťme si.

Á, tvoje slavná samohonka.

Ta se mi zrovna hodí pro hosty.

Tímhle otočíš a hned můžeš

střílet.

O půlnoci mě vzbuď, já tě vystřídám.

Co kdybychom uletěli tvým letadlem?

Vík má podoukanej motor.

Kdyby lítalo, tak bych tu vlastně nebyl.

Váňo, Stěpka Kurzov povídal, že motor když neběží, stačí ho nechat odpočinout,

jako člověka.

A potom zase běží.

Sám. To jsou hluposti.

Mně se zdál sen, Váňo.

Letěli jsme spolu po nebi a mávali jsme dolů té naší vesnici.

Nebe bylo modrý a modrý a my jsme po něm pluli jako ptáci.

Daleko, daleko.

Co se zdá, jesen.

Nábojů do děla máme kolik? Tři, soudrů generále. A kolik máme kulometů? Celkem

čtyři. To je slušný.

Pojď sem.

Uděláme to takhle.

Kulomet číslo jedna umístíš sem ke kolchozu. Jsem přesvědčen, že tam má ta

banda štáb.

Kulomet číslo dvě dáš sem.

Kulomet číslo tři... Soudrů generále, kulometů je celkem dost, ale náboje

nemáme vůbec žádné.

Neslyšel jsi mě? Orlíku, orlíku!

Orlíku, orlíku!

Orlíku, Orlíku, tady Vlaštovka.

Orlíku, Orlíku, Vlaštovka.

Mám potřebu.

Mám tě rozepnout?

Nebo to zvládneš?

Zvládnu to sám.

Hele, ty!

Jak trhnu? Odpověz!

Kapitáne, neusnul jsi tam?

Nebo jsi spolknul provaz?

Tak pojď.

Soudru plukovníku, přinesli jsme jazyka.

Vlaštovko, Vlaštovko, tady je odlík ozbysek sakru.

Vypadá spíš jako mrtvola.

Soudru plukovníku, to Filjukov ho tak zřídil. Mají s mnou pažbou po palici, až

to zazvonilo.

To se ti povedlo. Je tak zřízený, že člověk nerozezná ani uniformu, ani

distinkce.

Vlastovko, vlastovko!

Soudru generále, dovolte mi podat hlášení.

Podávej. Seržant Sirich a vojín Filjukov se právě vrátili z rozvědky a přinesli

jazyka. Zajímavé. Kdo to je? Co říká?

Neříká nic.

Je bezvědomý.

Rozvědčíci to kapku přehnali a příliš silně ho vzali po hlavě.

Výborně! Co je to za jazyka, když je v bezvědomí? Kdo byl v rozvědce?

Sirich a Filiukov.

Siricha zastřelit! Filiukov ho praštil, soudrů generále.

Filiukova zastřelit!

Soudrů generále, ale Filiukov má dvě děti.

Soudrů hulapšine, myslím, že jsem nedal příkaz zastřelit ty dětičky.

Ale Filiukova. Rozkaz zastřelit Filiukova.

Na památku Mňuře.

Vlaštovko, Vlaštovko, tady Orlik, odpověz.

Guten Morgen.

Guten Morgen, Herr.

Der Name?

Ich? Ja. Ich bin Kapitán Miliaga.

Was? Kapitán Milek.

Milek. Verstehn?

Verstehn si, Herr Oberst. Ich sage alles, ja? Und du nicht kaputt, ich, ja?

Ja, aber du musst sagen ganz Pravda.

Wissen Sie, was ist das Pravda?

Pravda? Ja.

Ich wissen.

Ich bin ist... Ich bin ist Arbeiten in russische Gestapo.

Gestapo? Ja, ja.

Haben Sie in Gestapo mnoho komunisten střelírt?

Ja, naturlich. Und komunisten und Nestraniken.

Alles wird střelírt. Pif, paf, všechny. Du, du, Hund!

Wo ist svůj verband?

Dislociert! Heil Hitler!

Soudruhu generále, podporučík Bukašev.

Mnou vyslechnutý jazyk je jakýsi důstojník gestapa Milek.

Přiznal se, že se osobně zúčastňoval poprav komunistů i bezpartejních

sovětských občanů.

Gestapák se chová jak fanatik.

Vykřikuje Heil Hitler a Stalin kaput.

Skvěle, Bukaševe, gestapáka zastřelit. Rozkaz! Ale dověděl jsem se, že nemáte

munici. Přesně tak, soudru generále. Jak je to možný, k čertu?

Munici jsme měli nafasovat až na nádraží.

Zítra za svítání dám rozkaz k útoku.

Njurko, Němci!

Lapšine, kurva já tě zabiju! Proč jste odstřelili hajzl? Měli jste střílet do

baráku, idioté! Nepřítele musíte zničit, pitomče!

To jsou Němci, ňuro.

Mysleli si pitomci, že je u nás na Rusy pořád sníh, dokonce i v červnu.

To nemáme jiný maskovací pláště. Jen tyhle jsou druhu plukovníku.

A generál na nich trvá.

Trvá, ale neví, že jsou bílí.

Proč nestřílejí?

Nenafasovali munici.

A generál to ví?

Ví. Má se zautočit zápalnými lahvemi a pak na bodáky.

Jako v sedmnáctém.

Vějte se!

Hele, mluvěj růzky, chtěj nás zblbnout.

Rusové se nevzdávají!

Ty si hlavička!

Naper to do nich, do Němčourů!

Hlapčine! Hergot krcinál! Proč ty lahve nehoří? Tomu sám nerozumím, soudrů

generále. A zapalujou je?

Nebyl rozkaz zapalovat soudrů generále. Rozkaz byl jenom...

Háze, lapšine, idioté mizero!

Okamžitě předej velení a dej se zatknout!

Kupředu!

Odveď Borku domů.

Borko?

Pojď. Lapšiné! Vy tam snad chrápete!

Kdy se konečně trefíte do toho baráku! No co máte dělo?

Konec.

To je ten Čonkin?

Ano. Tohle je Váňa Čonkin, můj muž.

Nuro, kdo je to?

Nevím.

Nějakej velitel.

Generál.

Hele, nespím. Ne, nespíš.

Soudruhu generále vojín Čonkin, během vaší nepřítomnosti nedošlo k žádné

přítomnosti... Čonkine!

Pověz mi upřímně,

to jsi tady bojoval sám?

Kdepak sám? A s kým? S ňůrkou.

Čonkine, ty jsi hrdina.

Ve jménu vlasti ti uděluji vyznamenání.

Stát? Soudruhu generále, Čonkin je deserter, musíme ho zatknout. Kde máte

zatykač? Z té zatykač podepsaný prokurátorem.

A kde je razítko?

Rozpřeleno v boji. Soudruhu generále, dovolte nám ho vyřídit. Máme tu.

V českém znění.

Veronika Frejmanová, Jiří Šmicr, Michal Pavlata, Milan Šteindler,

Veronika Jeníková, Simona Stašová, Oto Lackovič, Rudolf Šterc,

Jaromír Dulava, Jiří Novotný, Jiří Hálek, Radan Rusev, Jan

Hraběta a Vlastimil Brodský. České znění vyrobil Space Films.