Original subtitles

Dva.

Dva.

Dva. Dva.

Dva.

Dva.

140. Raus!

26.

Raus!

Moment! Kom!

25.

Raus!

12. Raus!

7.

163,

13, 2,

15.

Himmelblau.

Pojď.

Fantastický komandant.

Nejvýročnější nordická rase.

Mocná děčka.

Odkud jsi, můj děček?

Z měst. Děkuju.

Z měst.

No, tak to jsme krajani.

Já jsem ze Šumperka.

A já tam mám progery.

Ukaž ruce.

No, ukaž ruce, nemusíš se ničeho bát.

No.

Ty jsou od maminky.

Můžu si je nechat.

Ty můžeš všecko, tu blonde.

...můžou všechny děti být.

...můžou všechny děti být.

...můžou všechny děti být.

Učin, pěplin, rukin, záj,

učin, pěplin, knol.

Hraje hudba.

HENDE!

Cholera Emilko, ticho!

Hier muss man nur Deutsch sprechen.

Chtějí z nás nadělat frice.

Staré klovy, neudajím si to.

Nikdy.

Co

vaši?

Jsou naživu?

Ne.

Promiň.

Taniň.

Stašku.

Já vím.

Hemílka, slyšeš?

Co je to?

Može.

Liebe Kinder, dnes bude korunováno vaše úsilí mravenčí práce celého roku.

Nebudete hrát pouze starou německou pohádku o sněhurce, ale o svůj příští

osud.

Neboť mnohým z vás se dostane té cti, že budou vybráni do vzorových německých

domácností. To!

Proto se snažte, ať neuděláte hanbu našemu domovu ani mně a hlavně sobě

samotným. Rozuměl jsi?

Jo.

Kdo něco schválně zkazí, bude zařazen do převýchovného kurzu od začátku.

Jasné? Jak sloníků.

A co?

Jak nám ještě nevít?

Smutno, můj princ.

Kam nás asi odvedou?

Už to sobě vypatřujem.

Chodí.

Vidíš toho v okulárách?

Vyglądá něgrozně. I ta jeho baba tež.

To si jen myslíš.

Zobáčeš, zaněse jí bukét, pocahuje v ręke i gotove.

Ale Šnevitče, který je červený jako černý, různý jako blízký a červený jako

závodní závodní závodní závodní závodní závodní závodní závodní závodní

závodní

Spravná německá pohádka.

Nebůj si.

Já tě uratuje, jsem přece ks.

Uvolněj tě.

Já vím, Stašku.

Pojádce.

A když jí vzal hrštík a chtěl

šnevického náročného srdce rozbírat, začal se hrát a říkal.

Ach, líbení hráči, dej mi svůj život.

Chci jít do většiny a nikdy nevrátit se doma.

Spíglein, spíglein an der Wand, wer ist die Schönste im ganzen Land?

Frau Königin, ihr seid die Schönste hier, aber Schneewicker!

Českým způsobem, kterým se vytváří, je ještě tisíce nejpříležitější.

Pojď! Pojď!

Pojď! Pojď!

Ne, nikdo se může vzpomínat.

Představíš si, že jsi zvířat?

Vidíš?

Tady vzpomínám apel. V dvě části. Ten

červený. Můžeš jíst?

Ten červený budu já jíst.

A zvířata přišly i a zvířata zvířata zvířata.

Ale přišlo, že byl končík, který přišel do města a přišel do zvířatního

domu.

Pojď mi ten zvířat, protože nemohu žít, bez zvířata zvířata.

Považ se!

Kolosal.

Celý rok se připravujeme a teď tohle. Nevadí, nevadí, to se mi právě líbilo.

Svoje věci jsi zbalila sama.

Moc si toho brát nemusí, raději ať k nám nepřiveze nějaký hmyz.

O, Herr Lagerkommandant, vyžadujeme absolutní čistotu, tím jsme pověstné.

To je správně.

A nohy má dobré? Jak myslíte, nohy?

Chodit umí. Jistě.

Projdi se, Emilie.

Ich nehme, das Kind.

Kolik stojí?

Uznávací poplatek je 50 marek symbolicky.

Víte, jenom přezůvky, pracovní zástřery a... Symbolika. A tohle?

Tohle to je pro váš Kinderheim.

Děkuji vám za všecky, děti.

Stvrzenku.

Jistě.

Schneewittchen, pojď sem.

Frau Kramer, chodit jste ji naučili, ale mluvit nedovede.

Trucu je vzpůrné, děvče.

Ještě tu neuronila ani slzu.

To mi vůbec nevaní.

My si ty vzpůrné zkrotit umíme.

Promiňte, Herr Lagerkommandant, vaše ctěné jméno.

Kukuk, oto Kukuk.

Co se děje?

Vám se na to něco nelíbí, nebo co?

Ne, ne, ne, naopak, Herr Lagerkommandant.

Veliká čest pro náš ústav, že jste přišel vy osobně.

Tak jdem, Schneewittchen, jdem.

Neslyšela jsi?

Běž s peným komandantem. So ein Glück dostaneš se mezi elito, tak běž.

Ne, s kým nechci.

To je neslyšené.

Ty mně chceš si nic.

Co to znamená, Frau Kramer?

Přejete si, abychom se spolu seznámili trochu důkladněji?

To děvše patří přece mně.

Promiňte, Herr Lagerkommandant.

Ujeli mi nervy.

Zakopla jsem.

To doufám.

Heidla?

Nepůjdeš se rozloučit se svým kamarádem?

Co?

Pěkná kámoška.

Mlčat.

Máte tady svinčík.

Zítra to auto umejete, aby se blýskalo jako nový.

Vemte si to k srdci.

Poštandon.

A fa.

Pojď počne, Wittgen.

Běž nahoru.

Máš tam malé překvapení.

No běž! Šup šup! Běž!

Pospěš si, utíkej!

No

utíkej!

No a jsme doma, Frido.

Guten Abend, gnädige Frau.

Tak to je ona.

Frido, představ si, že mi dokonce dali i stvrzenku. Zaplatil jsem 50 marek a teď

je to děvče naše.

Musím říct, že má vynikající parametry.

Die erste Klasse.

Pojď sem ke mně. No, no, no.

Pojď, pojď.

Blíž.

Oči má jako pomněnky. A přitom se narodila v Čechách.

Vé miše z Gezindl.

Katolička, co? Jako ty kdysi.

Frído, zase... A vy s tou vaší panenkou Marií hřešíte, vyspovídáte se a jste zas

bez poskvrnky.

Ne jako my.

Luteráni. Nech toho, Frido.

Určitě máš vši.

Ne, paní.

Nemusíš mi říkat, matko.

Stačí milostivá paní, ale v žádném případě frau Kukuk.

Banda!

Buď pořádná a čistotná.

Myslet si můžeš, co chceš.

Žádný listeček, rezbička, nic?

Ne, nic nemá. Moc pěkné, děvčátko.

Ty se nestarej.

Dusím se tu. Chci odtud.

Všechno spálíš.

Nesmíš si nechat nic, co by jí připomínalo minulost.

Okamžik.

Ty náušnice.

Vando!

Dej, musíš je dát.

No, teď je to v pořádku.

Neplač, dostaneš od nich nové.

Ty byly od maminky.

Maminky? To ty nejesteš Němkou?

Ne. A jak ty se nazyvaš?

Emilka.

A co s tvojimi rodicami, žijou?

Tatínek ne.

U mamince nic nevím.

Pomodlíme se za nich, dobře?

Andělíčku, můj strážničku, opatruj mi mou dušičku.

Aby vždycky čistá byla.

Já už to dál neumím, Vando.

Cicho, Emilko. Tu nevolno mluvit po česku, špíj už.

Aha.

Okamžik.

Prosím.

Bombóny bych prosil.

Jezdě.

Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Tam ty.

Ano, prosím.

Ne, ty vedle.

Aha.

Tak.

Prosím.

Tak je to v pořádku.

Promiňte. Desedeka, prosím. Ano.

16770 halt!

Poslyš ty nějak kulháš?

Ne, to já od malička, Herr Lagerkommandant, to zase přejde.

Hmm, to pochybuji.

Povolání? Průoči, říjské dráhy.

Spekulace? Ne, podal jsem věznům do vagónu chleba. Hmm, to byla smůla.

Lutheran?

Ne, katolík.

Katolík.

Teď už tě to nepřejde.

Stoj, stoj, stoj, stoj. A tamhle, ještě trochu.

Trošku to zaber, no.

Dobře. Teď se hezky otoč, ano, otáčej se, tak.

Tak, tak, tuj.

Dobře. Oto.

Je to skvělé.

Aspoň se otoč.

No. Hm.

Ohromně jí to sluší, jen počkej.

Celá zbředlič s námi bude za... Dobře, tak podlíž ke mně.

Od dneška budeš Ingeborg.

Je to staré severské jméno.

Pamatuj si to.

Ingeborg Kukuk.

No?

Frido, ty máš znamenitý vkus, znamenitý, ohromně jí to sluší.

A kdepak jsi vzala ty náušnice? Ty první to svinstvo, kdo ti to dal?

Promiň Frido, já už mlčím.

To stačí, můžete jít.

Viděl jsi to? Ani nám nepoděkovala.

Je to v ní uvnitř. Je to v ní jako jed.

Jaký jed, Frido, co to povídáš? Jak to jaký, jaký, to je ten její původ, to...

Frido, ty sama si chtěla dcerku, pravda?

Chtěla. Chtěla jsem, ale vlastní.

Vlastní dceru.

Krásnou, pyšnou, tvrdou Ingeborg. Z Rigi. Ale Frido, já vím.

která umí jezdit na koni.

Mojí vlastní krev. Já to všechno vím. Já chápu, že to není ono, ale já tě

ujišťuju, Frido.

Frido.

Proč to děláš?

Seď.

No, no, tak se uklidni.

Proč si pořád prohlížíš ty fotografie? Jaký to má smysl? To bylo, bylo, Frido.

Na tom nic nezměníš.

Není mi ještě čtyřicet let.

Frído, já tě mám přece rád.

Frído.

Cento, sednout!

Zůstaň.

Dejí to.

Vidíš?

Pes, a jakou má hrdost.

Běž pryč, Cento, běž!

Všechno, co tady vidíš, ti patří.

Všechno je tvoje. Ale!

Nikdy si to nesmíš vzít bez dovolení.

V tomhle domě se hrdost cení nade všecko.

To nic.

To nic, Santa.

Ta bude naše.

Co tě tak zdrželo?

Nic, jen... Santa.

Proč mi pořád lžeš, prosím tě?

Já vím, že jsi byl za ní. Alfredo, co zas máš probohat, nech toho. Oto.

Já to tak nemyslela.

O to.

Jestli pak víš, jak se tomuhle řekne?

Paradise Apple.

Nesmějte se, kašubáci.

Vaše spolužačka Ingeborg k nám přišla z veliké dálky. A například jižní Němci

užívají takový výraz.

Paradise apfel.

Jablíčko z ráje. Vy máte ve svém nářečí daleko větší pitomosti. Kuku.

Staň, halere.

Narovnej se!

Komu vděčíme za dar jazyka? No, kdo je ten velký dárce?

Johan Wolfgang von Goethe. Friedrich Schiller. Gustav Reitag. Bratři Grimove.

Adolf Hitler.

Ano. Ano, samozřejmě, ale ještě to není ono.

No tak, děti, přemýšlejte trochu.

Kdo nás naučil mluvit?

Víš to ty?

Přece maminka.

Ticho!

Tady to máte.

Mateřština.

Ona jediná z vás pochopila princip věci.

Za pár let bude mluvit německy líp než vy. To je možný, ale zatím je to

přilandrovalec. Sedni si.

Stavba věty a větný rozbor.

To si napište velkými písmeny.

Diktuji.

Naše materština...

Co

máš k svačině?

Tlačenka!

Dále máš nic?

Máš chuť?

Ty jsou pana učitele.

My to na tebe nepráskneme, že jo?

Yes, ein paradise apfel, jak ty říkáš, na.

Takhle by ti to, Kukačko, nechutnalo. To chce posolit.

Sůl!

To je strašné. Tak to vypadáš.

Úplně nové šaty.

Co je to s tebou? Kde jsi to udělala?

Ve škole?

Pojď sem blíž.

To nám udělala na schvál. Já se z ní zblázním. Ta šle na nás. Ptál jsem se ti

na něco. Zapomněla jsi mluvit?

Neumíš nám odpovědět?

Já už do školy nepůjdu.

Jak to, že nepůjdeš do školy?

Co to povídáš? Já ti ukážu, že nepůjdeš do školy.

To je správné. Tak si měl jednat od začátku, bytý jako psa.

Já jsem to pořád říkala, že to měj se, já to věděla, je to změ, ten její původ,

to ten její původ a ta její krev, snad by se s takovému zprátkovi ještě

neomlouval a no prostě se nám nevyvedla. Budeš mlčet, Himmler, gut!

No co?

Už je dobře, krev už neteče.

Prosím pěkně, to si sama neudělala.

Milka je dobré děvčátko.

Ano.

Ty musíš být silná.

Silnější než ostatní.

Chápeš mě?

Já nechci být Ingeborg.

To byl její nápad.

Zas budeš jako dřív, Emilie.

Opravdu?

Ale ty nám nesmíš dělat někdy ostudu.

Rozumíš?

Musíš být hrdá.

A nesmíš se dát.

Nesmíš ustupovat.

Za žádnou cenu.

Když oni mi nadávají, že jsem kukačka.

Kukačka.

No tak ty jsi kukačka, ale jen má kukačka.

Jenom moje.

Tak.

A teď už spi.

Spi.

Ať se ti zdá něco hezkého.

Sento.

A kukačka už ti nikdo říkat nebude. O to já se postarám.

Ona mi sama řekla táto.

To

je

terč.

No, vidíš?

Podívej se.

Proto musíš mužku vždycky vidět přesně v líze hledí. No tak zkus to.

Mužka je zde a Rýha hledí je tady. A tam si představ někoho, koho silně

nenávidíš. Jasné?

No?

Frýdo! Ta holka fantasticky střílí! Jistý by byl!

Vynikající voják!

Dej s tím pokoj! Oto!

Taková spoušť.

Co to do nich vělo?

Absolutní intolerance.

Německy už hovoří opravdu velmi dobře. To nemůže být důvod. A doma problémy

nemáme. Nevím.

Nemá jedinou kamarádku.

Snad nějaká citová bariéra.

Napřed tu prolomit. Myslím, že by bylo vhodné, pane učiteli, kdybyste jí mohl

věnovat maximální pozornost.

Maximální pozornost, opakuju.

Vaše dcera žije ve Švédsku, že?

Ano, ale nestýkáme se.

Tak to je velmi rozumné.

Přerušili jsme veškerý styk, pane Kukuk, už dávno. Chápu ovšem, vypomáhá vám

delikátně, posílá balíčky.

různé věci.

Na gestapu vědí opravdu všechno.

Poslušte si, prosím.

Děkuji, děkuji vám.

Přeji vám příjemný zbytek dne.

Herr Oberlehr.

Děti, dva vaši spolužáci opustili na nějaký čas naši vesnici.

Sami se přihlásili na opevňovací práce.

Žák Milnik se brzy vrátí z nemocnice.

Emilie, ty budeš ode dneška sedět v první lavici.

A pamatujte si, kdo se povyšuje, bývá ponížen.

A koho ponížujete, ten vás mnohdy přeroste tak, že se před ním budete

plazit jako ubohý odporný hmyz.

Udavačko, česká kryso.

Co mám dělat, Zento?

Nechtěla jsem přece nikomu ublížit.

Zento...

Musíš počítat, rozumíš? Jinak to k ničemu nebude. Ještě jednou, prosím.

Nechuší, prosím tě, musí být unavená.

Odvez mě, nebo mě raní mrtvice.

Je strašně líná. Ale to není pravda.

Je líná jak veš.

Já vím, že z ní žádná velká pianistka nebude. Nemusí být žádná virtuoska.

Ale musí dodržovat pořádek, mít zájem.

Její věku tomu nerozumím, opravdu. Nemá zas tak velké nadání. Ale má, jenže se

nesnaží, rozumíš. Kdyby byla neschopná. Je to ještě dítě. To mě na ní děsně

rozčiruje, vzdoruje, prostě nechce. Kdyby projevila trošku snahy. Nechala si

na pokoji a hned hraje líp, tak vidíš. Ano, tady máš aspoň důkaz, samé

schválnosti. Nic než schválnosti.

Je to ještě dítě, uvědom si to. Pěkné dítě.

Pěkné dítě ve třinácti.

Tak co, mistři, finito?

Ano, pane Lagerkommandant, překliška stačila.

Je to mokrý.

Musí to schnout do rána.

Dobrá.

Pašáci, pašáci.

Tam venku pro vás připravili něco k jídlu, tak si to snězte.

To má být vtip?

Dost blbý. Skoro šibeniční.

Vem to jako poslední hostinu.

Šupáci. Tak dobrou chuť.

Tobě taky, Josef.

Ty to hryskneš?

Jo.

Stejně to máme spočítaný. Do Vánoc. Možná, že to najde ta polka, až bude

uklízet. Já bych vám to poslala.

Jsem taky z Čech. Vanda nesmí z domu.

Jsem Emílie Fejfarová z Vratimovic. Moji maminku taky zavřeli.

Máš vercajt v pořádku? Jo.

Tak jdem.

Proč se mnou nechcete mluvit? Vy mi nevěříte.

Milí lidi, posýlám vám dopis od dvou našich a pěkný pozdrav ze západního

Pruska.

Odpuste, že vám píšu, i když vás neznám.

Mám velikou prozbu.

Kdybyste se dozvěděli, jestli ještě naživu moje maminka, paní Fejfarová Ana

Zvratimovic, nebo sestřenka, Fejfarová Božena, číslo popisné

131.

Buďte tak hodní a odepište mi co nejdříve.

Já už druhý rok nic nevím.

Dopis pošlete na adresu naší služebné vandy.

Je to polka a ke mně je moc hodná.

Snad toho chci od vás moc, ale jsem tu jinak úplně sama.

Děkuju.

To je pro nás opravdu velký dar.

Jsi pašák, milý pašák.

Frida a já máme pro tebe taky jeden

pěkný dáreček. Pojď se podívat.

No, pojď, pojď.

No? Na tom

má největší zásluhu Frida.

No, nepláč, německá dívka nepláče.

No, no, no, uklidni se, běž a poděkuj paní.

Ona to všechno nechala pro tebe vyrobit s velkou láskou.

Mohla bych tady zůstat chvilku sama.

Tak si tu zůstaň.

To všechno patří teď jen tobě.

V roli otce jsi skutečně hrozný.

Frido, mám pocit, že nejsi dost objektivní.

Kouknem se na hvězdičky?

Blázníš na takový mráz? Ale Frido, to jsou hvězdy betlemské.

Chceš, abych dostala zápal plic? A když tě zabarím do kořichu?

Co? Co se na mě tak díváš?

Frído, Frído, já nechápu, jak můžeš tak nenávidět vlastní dítě. To

není moje děcko.

A nepij už, za chvíli bude braniborský koncert.

Chceš mi říct něco hezkého k novému roku, miláčku, že?

Ty vážně nechápeš, že se tady hraje o duši? O duši? Co ty můžeš vědět o duši?

O duši, Frýdo, o duši, přesně tak.

Donutit člověka násilím, to já umím.

Smert ho z povrchu zemského, ubít ho, to já dovedu, to není problém.

Ale přinutit ho, aby tě miloval dobrovolně.

To je zajímavé.

A jinak se cítíš dobře?

S tebou?

Jde mi krásně.

To je moc dobře o to.

Ale dej pozor.

Člověk si někdy myslí, že je prostě pánem situace, ale doopravdy jim není.

Zapni rádio.

Milá Frído, člověk si musí až poni v něčem uchovat. Nějaké krátné ideály,

něco čistého.

Jinak bych v té špíně prostě cípnul.

Co to hrajou?

Jsou mrak bohů.

Co asi znamená ta změna?

Emilka!

Slyšel, co grajou?

Nedůležitě skončí se vojna, přegrají!

Ty vrůtěš do svojego domu, do mamy.

A já do Tarnova.

Do svojego chlopaka.

To je jako sen van do.

Kochana. Pane.

Emilka.

Može bysme coś zašpěvały, co?

Coś svojego.

Kolendę. Dobře?

Přiběželi do Betlejem, znáš?

Přiběželi do Betlejem. To je česká kolenda. Ne, to polska kolenda, naša.

Ne, to je česká kolenda. Tak, no to špěváme.

Přiběželi do Betlejem pasterze, grajouc

skocně děťočku na míře.

Chvála na vysokoši, chvála na vysokoši.

Ano, prosím. Pošta.

Proč to nehodíte do schránky? Dopis je z protektorátu BMN Utmeren pro vaši

služku.

Okamžitě ho přineste dovnitř.

Emilie?

Běž do svého pokoje.

Heil Hitler!

Prosím vás, nevíte od koho je ten dopis?

Počkej, děvče.

Odesilatel.

Fejfarová tak nějak.

Pojď, milý, doděláme to.

Chodni si.

Je ti něco, mili?

Dej si pozor.

Příště tě pošlu rovnou na gestapo.

Místo Vandy.

Co to děláš, mili?

Mili, kam jdeš?

Emilie! Emilie, vrát se!

Vrát se?

Okamžitě se vrátě, milie!

Zpátky, slyšíš?

No?

Jsem to?

To máme, dítě.

A sama se to naučila, představ si, nikdo jí k tomu nenutil.

Ohromná vůle.

Faustovská vůle, moje dcera.

Chtěla bych se převléct.

Ovšem, převlékni si, já počkám.

Pravá německá ocel.

Tak tohle je Němčina, miláčkové. Sedni si.

To všechno dokázala za jediný rok.

Přestávka.

Je opravdu neobyčejně nadaná.

Pro sedlic je jí škoda.

No, nebude vždycky jenom v sedlic.

Ale vás je mi líto, Herr Oberlehrer.

Já vám nerozumím.

To není tak těžké.

Byl jste profesorem řečtiny na univerzitě v Královci.

To už je dávno.

Nestěžuj si.

Herr Oberlehrer, mě bych zájem...

O soukromé hodiny pro naši Emilii.

Přál bych si hodiny na vysoké úrovni.

Kolik by to stálo?

Říše ducha se nedá přepočítat na peníze. Ta je věčná.

Ale já myslím, že kousek kolbásy nebo doutníček by taky přišel vhodné.

A jakou výuku jste měl na mysli?

Praktickou výuku angličtinu, pak hodiny klavíru, hlavně hudba.

Hudba. Je to zvláštní, děvče.

Ptal jsem se jí, proč si nehraje s ostatními dětmi. Víte, co mi řekla?

Já nemůžu, já je musím pozorovat.

Tak dobrá.

Emilie, nálet.

Vem termofor, jdeme do sklepa.

Mili, tak sebou hni.

No pomoz mi.

Milly!

Milly, okamžitě se vrať!

Milly! Kde jsi, proboha? Milly!

Haló? Komandant?

Počkej tady, je velká.

Snad! Dobít!

Co je, Knopke?

Jak to, že je tady, když se mě sem zakáfal jít ten pouštět?

Asi něco doma, Herr Lagerführer.

To, že byl ten nálet.

Milý,

milý, co pak se stalo?

Co pak je, holčičko moje?

AUTO!

Ty se do nás neplej, ty šprdko. My se o tebe taky nestaráme. Zales!

Kluci! Tak dobře.

Nechte toho! Kluci, já se bojím!

Puste mě dolů!

Kluci! No tak kluci!

Vy chcete tvrdit, frau Melník, pokud to dobře chápu, vy chcete tvrdit, že má

dcera je podvodnice? Že taky lže?

Ne. Já bych vám to ani neradil, milá frau Melnik. Ne, to ne, pro boha, to ne,

já, nevěděla já.

Herr komandant, vy nás přece znáte.

Manžel je v SA, chlapec v AJ, je to dobrý chlapec, ten by to určitě

neudělal. No to je nádherné, když má tak vynikající vlastnosti, patří tedy na

frontu. Dnes mnoho mladých lidí dobrovolně jde na frontu.

Herr Kukuk, prosím vás, to ne, to, to ne, to nejde, Freddy, to je ještě dítě.

Dítě.

Tohle udělalo to vaše dítě.

Kdo tyhle šaty zasral? Kdo, já nebo vaše dítě? To nic, to nic. Kdo to zasvinil?

Ne, ne, ne. Kdo?

Nezlobte se, já to vyperu, vyžehlím a šaty budou jako nové, jenom mě prosím

vás, neberte Fradillo.

Ne, dejte pokoj, prosím vás. Neberte mě, moje dítě, prosím vás o to.

Neplačte mi tady, frauménik, já se si nemám rád.

Já bych mohl udělat výjimku pro vás.

Pro vás.

Všechno to...

Vyperte, zpravte, ať je to zase v pořádku, to přece není možné, tohleto...

Ano. Zde.

Tady, her komandant?

Tady.

Ano.

A nemyslíte si, že tu práci budu chtít zadarmo? Jen za dobré slovo, to ne.

Ano. Dostanete jídlo a něco k tomu. Ano. Ale peníze ne.

Peníze kazí.

Dobré lidské vztahy.

Tišej, Emilie.

Tišejí.

Jemňonce.

Tak pij, Jánko.

Hudba, to je říše duchů.

Vpluj do ní, jemňonce.

Jako když bublá potouček.

Co?

Chceš mi něco říct?

Co koukáš?

Koukej, koukej.

Pro mě je to velký potěšení.

Uklízet po tobě ten svinčík.

Tady nesu ještě jednu porci, frau Melnik.

Neotáčejte se.

Hudba povznáší.

Herr Oberlehrer, Herr Oberlehrer.

Já jsem vždycky strašně, strašně záviděl každému, kdo

uměl hrát na piano.

Je skvělá.

Trochu jsme to dnes protáhli, Herr Kukuk.

Běrte si, běrte si, běrte si ještě koněk. Děkuju, děkuju. Řekl bych, že k

nám chodíte zřítka, měl byste chodit častěji.

Máte nadanou dceru, Herr Kukuk. Být jiná doba poslal bych ji někam do Švýcar.

Do penzionátu pro šlechtičny, musí jí vzhůru.

Ne, ne, Herr Oberlehrer, to já s ní mám daleko serióznější plány.

Dokázali jsme neuvěřitelné, Herr Kukuk.

Víte, já jsem tomu novému učení nikdy moc nevěřil, ale věnno má strašlivou

pravdu.

Rasa to je... to je osud.

Zní to možná paradoxně, ale je to pravda.

Ta vaše dívenka je víc Němec než my.

Hehehe.

Tak Frýdo, ještě klíčky.

No, no tak dej pánovi.

Tak, hodná Frýda.

Tak holčičko, nedá se nic dělat.

Nesmíš se na mě zlobit.

Tak.

Tady ti zle nebude.

Jídla tu máš nejmíň na dva měsíce.

Omluv mě, už musím běžet.

Vidíš, tvoji spolužáci, mili, jdou na smrt. A jsou to ještě děti.

Tak co?

Ty se s nimi ani nerozdoučíš, třeba padnou.

Ten porcům líp!

Na bočním volí je přistaven repatriační vlak s divnými vagony do Jugoslávie,

Ránska, Československa, Francie, Holandska, Belgie, Sovětského svatu a

Polska.

Děkuju. Děkuju.

Děkuju, děkuju.

Můj komando, návštěvajte Nědře.

Servus, Gretel. A tahle by byla lepší?

Nechte nás na pokoji, ať se můžeme najíst.

Jsi už nějak nervózní.

Osoby, které teď budu číst, se dostaví k identifikační komisi.

Vítejte mnou.

Józef Abramčík Skróne, průvodčí, katolík, Němec.

Sproštěn vojenské služby pro vrozenou vadu dolní končetiny. Dcera Emílie,

15 let.

Kam? K sestře Nadybel.

Byl jste členem nebo funkcionářem NSDAP, SA, NSKK?

Ne, ne.

Byl jste vězněn?

Dva roky.

Červený?

Ne, mě politika nikdy nezajímala. Zelený.

Prostě já... hodil jsem kus chleba do vagónu s vězní na stanici v Bernau.

Byly tam hladové děti.

Ve dvačtyřicátém vás pustili?

No, pustivny ne tak docela. Přeřadili mě jenom na jiné speciální, nucené práce.

Můžete to nějak upřesnit?

Vyráběli jsme prostě malinké součástky. Já nevím, čemu vlastně byly. Kde? V

ostrodě. Ukažte nám, prosím, ruce.

Pořádku.

Přijďte zítra, pane Abramčiku, my si to zatím ještě všechno prověříme.

Ještě něco?

Kdyby to šlo, já bych vás moc prosil, dcerka je totiž dost nemocná, ona

je slabá na plíce a sestra nás čeká už zítra.

Že by jí vzala dohor, je moc nemocná.

Jestli mohu prosit... Dobře, tak si počkejte.

Ne, mám rámčíku.

Děkuju.

Pan Abramčik.

Pořád. Děkuji vám.

Karl Barky,

dělník, třicet let.

Kamarádů! Studov!

Máte povolení pro celou západní zonu, pane Abrámčiku.

Děkuju. A vedle dostanete něco na přilepšenou procentu. Děkuju vám.

A šťastnou cestu. Děkuju.

Emilie! Milly!

Milly!

Kde je to, děvče?

Já nevím.

Milly!

Milly!

Nehledáš náhodou tohleto?

Udělej to sám. Co se děje? Cház ne. Co je? Nechceme mít kvůli tobě žádný

potíže. Táhni.

Já jsem Skrone.

Já jsem Josef Abramčík Skrone.

Nechte mě. Co chcete, to je omyl.

Co chcete?

Táhni. A co blázníte, ne?

Já jsem Josef Abramčík Skrone.

Tak pojď.

Tak pojď, tady máš maminku.

Zapomeneme na všechno, uvidíš. Na všechno.

Vrátíme se domů.

K nám.

Dáme si všude samé záclonky.

Kytičky.

Emilko, co budeš chtít?

Ty je máš.

Nestratila jsi je.

Věděla jsem, že tě ochrání.

Už jsem se bála, že se neuvidíme.

Děvenko moje.

To nic.

Čas všechno zahojí.

Otevři okno.

Naše zvony.

Bože, to je krása.

A je po válce.

Ano, maminko.

Já vím.