Original subtitles

Španìlsko 1944

Obèanská válka skonèila.

Ozbrojené skupiny se ukrývají v horách

a stále bojují proti novému fašistickému režimu.

Vypráví se, že kdysi dávno,

v podzemním království, kde neexistuje lež ani bolest,

žila princezna, která snila o svìtì lidí.

Snila o modrém nebi, jemném vánku a záøícím slunci.

Jednoho dne obelstila stráže a utekla.

Venku ji oslepila sluneèní záøe

a vymazala z její mysli veškeré vzpomínky na minulost.

Princezna zapomnìla, kdo je a odkud pøišla.

Byla jí zima, onemocnìla, trpìla bolestmi a za nìkolik let zemøela.

Avšak její otec král vìdìl, že její duše se vrátí.

Možná v jiném tìle, v jiné dobì a na jiné místo.

Bude ji èekat do posledního dechu,

až do konce svìta.

Proè si vezeš tolik knih, Ofélie?

Jedeme na venkov, na èerstvý vzduch.

Pohádky?

Jsi už moc velká na to, abys mìla hlavu plnou hloupostí.

Øekni jim, a zastaví.

Ofélie, nech mì na chvíli.

Bratøíèkovi není moc dobøe.

Jste v poøádku?

Nepotøebujete nic?

Ne. Jen trochu vody.

Vodu pro kapitánovu manželku!

Ofélie.

Ofélie,

pojï!

- Vidìla jsem vílu. - Podívej, jak máš špinavé boty.

Jedeme.

Až dorazíme do mlýna, pìknì kapitána pozdrav.

A øíkej mu otèe. Ani nevíš, co pro nás udìlal.

Je moc hodný.

- Kapitáne, už jedou. - 15 minut zpoždìní.

Carmen.

Vítejte.

To není nutné. Mùžu chodit sama.

Doktor Ferreiro nechce, aby ses namáhala.

Ne.

No tak. Udìlej to pro mì.

Dìkuji.

Ofélie, vystup. Pozdrav kapitána.

Ofélie.

Je to ta druhá ruka, Ofélie.

Mercedes!

- A odnesou zavazadla. - Ano, pane.

To je labyrint.

Jen hromada kamenù, které tu byly odedávna.

Dokonce døív než mlýn. Radši tam nechoï.

- Mohla by ses ztratit. - Dìkuju.

- Všechny jsi pøeèetla? - Mercedes!

Volá vás kapitán.

Tvùj otec mì potøebuje.

Není to mùj otec. Kapitán není mùj otec.

Mùj otec byl krejèí. Nevrátil se z války.

- Kapitán není mùj otec. - Je mi to jasné.

- Pùjdeme? - Vidìla jsi moji matku?

- Je hezká, viï? - Ano.

Není jí dobøe kvùli miminku. Všimla sis?

Partyzáni se stáhli do hor. Tam je tìžší je pochytat.

Nikdo se tam nevyzná líp než oni. Zablokujeme pøístup do hor.

Jídlo a léky. Všechno z našeho skladu bude na pøídìl.

Musíme je dostat dolù k nám.

Chci tøi nová kontrolní stanovištì.

Tady, tady a tady.

Mercedes,

- øeknìte doktorovi, a za mnou pøijde. - Ano, pane.

Díky léku prospíte celou noc.

Dvì kapky pøed spaním.

Dvì kapky.

Tak...

Všechno.

Výbornì.

Když budete nìco potøebovat, kdykoliv mì zavolejte.

Vy nebo vaše "ošetøovatelka". Dobrou noc.

Zavøi dveøe a zhasni, holèièko.

Musíte za ním. Rána se nelepší. S nohou je to moc špatné.

Víc jsem nesehnal. Bohužel.

Vidal na vás èeká v kanceláøi.

Ofélie, pojï sem.

Panebože, máš hroznì ledové nohy.

Bojíš se?

Trochu.

- Co je to za zvuk? - Nic, holèièko. To je vítr.

Tady nejsou noci jako ve mìstì.

Tam jsou slyšet auta, tramvaje.

Tyhle domy jsou staré.

Vržou.

Skoro to vypadá, že mluví.

- Na zítra pro tebe mám pøekvapení. - Pøekvapení? -Ano.

- Knihu? - Ne, nìco mnohem lepšího.

Proè ses vdala?

- Byly jsme tak dlouho samy. - Já jsem s tebou.

Nebyla jsi sama. Nikdy jsi nebyla sama.

Jednou pochopíš, že ani pro mì to není snadné.

Tvùj bratøíèek je neklidný.

Vyprávìj mu nìco.

To ho urèitì uklidní.

Bráško, bratøíèku...

Pøed dávnými èasy, v jedné vzdálené a smutné zemi

byla obrovská hora z hrubého èerného kamení.

Na vrcholku té hory

každou noc rozkvétala rùže, která byla zdrojem nesmrtelnosti.

Ale nikdo se k ní neodvážil pøiblížit,

protože mìla spoustu trnù a ty byly otrávené.

Lidé poøád mluvili o strachu ze smrti a z bolesti,

ale nikdy nemluvili o pøíslibu nesmrtelnosti.

Každé odpoledne rùže uvadla,

aniž mohla svùj dar nìkomu z lidí pøedat.

Zapomenutá a ztracená na vrcholu hory ze studeného kamení,

zùstala sama až na vìky vìkù.

Dále.

- Jak jí je? - Je moc slabá.

Musí si poøádnì odpoèinout. Budu spát tady dole.

- A mùj syn? - Prosím?

Promiòte, kapitáne...

Co mùj syn? Jak je na tom?

Zatím není dùvod k panice.

Výbornì.

Kapitáne, vaše žena nemìla cestovat v tak pokroèilém tìhotenství.

- To je váš názor? - Ano, to je mùj lékaøský názor.

Dítì se má narodit tam, kde je jeho otec. To je vše.

Ještì nìco, kapitáne.

Kdo vám øekl, že to bude syn?

Neserte mì.

Ve 20 hodin jsme zachytili aktivitu na severozápadì. Støelbu.

Seržant Bayona proèesal oblast a zadržel podezøelého.

- Ten druhý je jeho syn. - Kapitáne, otec je èestný èlovìk.

To rozhodnu já. Smekni, když pøede mnou stojíš.

Zadržený mìl tuto zbraò. Støílelo se z ní.

- Otec lovil králíky. - Mlè už, sakra!

"Ni Bùh, ni vlast, ni pán."

Ale! Copak to je?

- Rudá propaganda, kapitáne. - To není propaganda...

Je to ze starého almanachu.

Jsme zemìdìlci.

Pokraèujte.

Šel jsem do hor lovit králíky, kapitáne.

Moje dcery jsou nemocné.

Králíky?

Kapitáne, když to otec øíká, tak je to pravda.

Vy jste ho zabil!

Vrahu! Hnusnej hajzle!

Pøíštì je napøed prohledejte, než mì budete obtìžovat.

Ano, kapitáne.

Mami...

Mami, vzbuï se!

Mami, v pokoji nìco je.

Ahoj.

Pøišla jsi za mnou až sem?

Jsi víla?

Podívej.

Tohle je víla.

Mám jít s tebou?

Ven? Kam?

Haló!

Haló!

Ozvìno!

Ozvìno!

Haló!

Haló!

Jste to vy?

Jste to vy. Vrátila jste se.

Nelekejte se, prosím.

Podívej.

Jmenuju se Ofélie. Kdo jsi ty?

Já? Já...

Mìl jsem už tolik jmen.

Stará jména,

která umí vyslovit jen vítr a stromy.

Jsem hora a les a zemì.

Jsem...

Jsem faun.

Váš nejpokornìjší služebník, Velièenstvo.

- Ne... - Jste princezna Moana.

- Dcera krále podzemního království. - Ne...

- Mùj otec byl krejèí. - Nejste dcera èlovìka.

Zplodil vás Mìsíc.

Na levém rameni máte znaménko, které to potvrzuje.

Váš skuteèný otec nechal na celém svìtì otevøít brány,

abyste se mohla vrátit.

Tahle je poslední z nich.

Ale musíme se ujistit,

že jste nepøišla o svou podstatu.

Že se z vás nestala smrtelnice.

Do úplòku musíte podstoupit tøi zkoušky.

Tohle...

Tohle je Kniha rozcestí.

Až budete sama, otevøete ji, a zjeví se vám vaše budoucnost.

Ukáže vám, co máte dìlat.

Nic tady není.

Mercedes, pøipravte ty králíky na dnešní veèeøi.

Jsou moc mladí.

- Tak z nich udìlejte vývar. - Ano, pane.

Ta káva je pøíliš upražená. Ochutnejte.

Musíte být pøi její pøípravì pozornìjší.

Jak si pøejete, pane.

K veèeøi.

- Nechutnala mu káva. - Je to fajnovka.

- Potøebujeme kýtu a další slepici. - A kde je vezmeme?

- Od doktorovy a starostovy ženy. - Ty jsou pøece tak nenažrané!

- A nezavøou pusu. - Ani pod vodou.

Mercedes, hned se vrátím.

Ofélie.

Otec dnes poøádá veèeøi.

Podívej, co jsem ti ušila.

Líbí se ti?

Co bych za takové šaty v dìtství dala!

A podívej se na ty botièky.

Lakýrky.

- Líbí se ti? - Ano, jsou moc pìkné.

Bìž se vykoupat.

"Strom"

Ofélie!

Ofélie!

Ofélie, pospìš si. Oblékni si ty šaty, a je vidím.

Chci, aby ti to moc slušelo, až tì uvidí kapitán.

Budeš jako princezna.

Princezna?

Slepice dobøe oškubejte a fazole poøádnì pøeberte.

- Moc ti to sluší, dìvenko. - To jsou krásné šaty.

Dejte se do práce, ztrácíte èas.

Dáš si mléko s medem?

Bìž stranou, a tì nepostøíkám, když ti to tak sluší.

Mercedes, vìøíš na víly?

Už ne, ale když jsem byla malá, tak ano.

Tehdy jsem vìøila hodnì vìcem, na které už nevìøím.

V noci mì navštívila víla.

Ale jdi.

Nejen jedna, byly tam i další.

- A taky faun. - Faun?

Øíkal to. Je vysoký, starý a je cítit zemí.

Babièka øíkala, že na fauny si musíme dávat pozor.

Mercedes!

Pojïte se mnou.

Kapitáne, je tu všechno.

Mouka, sùl, olej, léky, slepièí vývar,

- olivy, slanina... - To je ale tabák!

- Pøídìlové lístky. - Projdìte inventáø. -Jistì.

- Mercedes, klíè. - Ano, pane.

- Je jediný? -Ano, pane. - Odedneška ho budu mít já.

Kapitáne!

Možná to nic není.

To jsou oni.

Na poèátku vìkù, když byl les ještì mladý,

žili v nìm v harmonii zvíøata, lidé a kouzelné bytosti.

Navzájem se chránili

a pøespávali spoleènì ve stínu košatého stromu,

který roste na kopci u mlýna.

Ale strom umírá. Vìtve má suché, kmen je starý a zkroucený.

Pod jeho koøeny se usadila ohromná ropucha

a nedovolí, aby se uzdravil.

Musíš jí vložit do pusy tøi kouzelné jantarové kameny

a získat zlatý klíè, který má schovaný v bøiše.

Jedinì tak strom zase rozkvete.

Není to ani dvacet minut.

Mìli naspìch.

Je jich nanejvýš tucet.

Antibiotika.

A sakra! Zapomnìli tu i los.

Jsou tady.

Ti grázlové jsou tady.

Pozorujou nás.

Tohle jste tu zapomnìli!

A los z loterie!

Proè si pro to nepøijdete?

Nemáte na to kuráž!

Ahoj.

Jsem princezna Moana a nebojím se tì.

Nestydíš se žít tady dole, jíst brouky

a tloustnout, zatímco strom umírá?

Podívej.

- Prohledali pokoj i sklad? - Ano, paní.

- Hledali na zahradì? A v sýpce? - Ano, paní.

- Tak kam se podìla? - Tudy, prosím.

Dovolte, abych vám pøedstavil svou ženu Carmen.

- Tìší mì. - Moc mì tìší.

Odedneška jeden pøídìlový lístek na rodinu. Zkontrolujte si to.

- Jen jeden? - Jen jeden.

- Nevím, jestli to bude staèit. - Když budou šetøit, tak ano.

Aspoò nebudou posílat jídlo tìm v horách.

Ztrácejí pùdu pod nohama. Mají nejménì jednoho ranìného.

- Jak si tím mùžete být jistý? - Dnes jsme je skoro chytli.

Mìli tohle. Antibiotika.

Bùh už spasil jejich duše. Na tìlech mu nezáleží.

Budeme vám ve všem nápomocni. Víme, že to nedìláte pro potìšení.

V tom se mýlíte.

Jsem tady proto, aby se mùj syn narodil do èistého, nového Španìlska.

Ti lidé vycházejí z chybné myšlenky, že jsme si všichni rovni.

Ale je tu jeden velký rozdíl: Válka skonèila a my jsme vyhráli.

Jestli je nutné všechny pozabíjet, aby to pochopili,

zabijeme je, a bude to.

Všichni to dìláme pro potìšení.

Pøipijeme si na to!

Postavte na kávu. Jdu pro døevo.

Buï klidná, dìvenko.

Ofélie?

Jak jste se s kapitánem poznali?

- Oféliin otec šil uniformy. - Ach tak.

Po jeho smrti jsem zaèala pracovat v obchodì.

Asi pøed rokem jsme se s kapitánem zase potkali.

To je zvláštní. Potkat se po takové dobì...

Velice zvláštní.

Omluvte moji ženu. Není zvyklá chodit do spoleènosti.

Myslí si, že nás zajímají takové hlouposti.

Vždy se nic nestalo, kapitáne.

Paní, holèièka se našla.

Omluvte mì.

Vyprávìl jsem vám, že jsem poznal vašeho otce?

Ne, to jsem netušil.

V Maroku. Znal jsem ho jen krátce, ale udìlal na mì dojem.

- Byl to skvìlý voják. - Muži z jeho jednotky vyprávìli,

že když generál Vidal umíral na bitevním poli,

rozbil o zem hodinky, aby ukazovaly èas jeho smrti.

Aby jeho syn vìdìl, jak umírá stateèný muž.

Povídaèky. Nikdy nemìl hodinky.

Mrzí mì, co jsi udìlala.

Až se vykoupeš, pùjdeš si bez veèeøe lehnout.

Slyšela jsi?

Obèas si øíkám, že se nikdy nenauèíš chovat.

Zklamala jsi mì, Ofélie.

A otce také.

Myslíš kapitána?

Jeho víc než mì.

Už mám ten klíè.

Zaveï mì do labyrintu.

Ahoj.

Pøinesla jsem klíè.

To jsem já

a vy jste ta holèièka.

A to miminko?

Získala jste klíè.

To jsem rád.

Ona ve vás od zaèátku vìøila.

Má radost z vašeho úspìchu.

Klíè si schovejte.

Brzy ho budete potøebovat.

A tohle taky. Kousek køídy...

Chybí už jen dvì zkoušky.

Už brzy bude úplnìk.

Buïte trpìlivá. Už brzy se projdeme

po sedmi nádvoøích vašeho paláce.

Jak poznám, že to, co øíkáš, je pravda?

Proè by vám nebohý faun, jako jsem já, lhal?

Tak dìlejte.

Lístek v ruce, a je vidìt. Dìlejte!

- Jméno? - Sofía Navalos.

Jméno a pøíjmení.

Narciso Peòa Soriano, váš služebník.

Jméno...

Chléb Frankova Španìlska.

Máme ho v našich sýpkách. Rudí lžou.

Ve Frankovì Španìlsku má každý chléb a svìtlo.

Øekni mi, co se stane teï.

Ukaž mi to.

Ofélie...

Ofélie, pomoz mi...

Chléb Frankova Španìlska. Tady ve mlýnì je v bezpeèí.

- Kapitáne! - Rudí lžou,

- když tvrdí, že je ve Španìlsku bída. - Pojïte honem!

Ve velkém a svobodném Španìlsku je v každé rodinì chléb a svìtlo.

Chléb Frankova Španìlska.

Vaše žena potøebuje naprostý klid.

Vìtšinu èasu bude pod sedativy.

Dcera by mìla spát jinde.

- Zùstanu tu až do porodu. - Uzdravte ji.

A to stojí, co to stojí.

Uzdravte ji.

Neboj se.

Maminka se brzy uzdraví, uvidíš.

Mít dítì není jen tak.

Tak já žádné mít nebudu.

Ty pomáháš tìm z hor, viï?

Øekla jsi to nìkomu?

Ne, nikomu.

Nechci, aby se ti nìco stalo.

Ani já ne.

Umíš nìjakou ukolébavku?

Jen jednu,

ale nepamatuju si slova.

To nevadí. Chci ji poslouchat.

Nelekejte se. To jsem já.

- Pøipraven? - Ano.

Tak pojïme.

Je to šílenství. Až nás odhalí, nechá nás všechny zabít.

- Uvìdomujete si to? - To se tak bojíte, doktore?

Ne, nebojím se. Aspoò ne o sebe.

Pedro!

Bratøe!

Vyhnula jste se zkoušce.

Ne, maminka je nemocná.

To vás neomlouvá.

Tohle je mandragora.

Rostlina, která snila

o lidské podobì.

Dejte ji matce pod postel

v misce èerstvého mléka.

Každé ráno ji napojte dvìma kapkami krve.

A teï dokonèete zkoušku.

Úplnìk už se blíží.

Povedou vás.

Pùjdete na moc nebezpeèné místo,

tak buïte opatrná.

To, co spatøíte,

není lidské.

Uvidíte bohatou hostinu,

ale nic tam nejezte ani nepijte.

Nic.

Vùbec nic.

Mohlo by vás to stát život.

Pøinesla jsem vám koøalku, tabák, sýr,

dopisy pro Triga a Pilota.

- Co byste potøebovali pøinést? - Co noha, Francési?

Však uvidíte, doktore. Mizérie.

Podíváme se.

Je..jednotky Spo..spojených státù,

Bri..británie a Ka..kanady

se vylodily na malé pláži na severu F..f..f...

Francie, ty kokto.

Víc než 150 000 vojákù pod velením generála Eisenhowera...

Je to vážné, doktore?

Podívejte, Francési, nemùžu ji zachránit.

Pokusím se o co nejménì øezù.

Okamžik, doktore. Jen chvilku.

Kdekoliv ve vašem pokoji nakreslete køídou dveøe.

Až se dveøe otevøou, otoète pøesýpací hodiny.

Víly vás povedou.

Až tam budete, nic nejezte a nepijte.

Musíte se vrátit, než dopadne poslední zrnko písku.

Ne.

Je to tenhle.

Ne! Ne!

Už brzy tu budou Jacovi lidé. Asi padesát mužù.

- Pak se støetneme s Vidalem. - A co se stane?

Zabijete ho, a pøijde další. Pak další a další.

Bez zbraní a støechy nad hlavou to bude tìžké.

Potøebujete jídlo, léky. Mìl by ses postarat o Mercedes.

Jestli ti na ní záleží, odejdìte za hranice. Tohle je ztracené.

Já tu zùstanu, doktore. Jinak to nejde.

Musíte jít.

Klíè.

Ale dolù teï nemùžete. Èeká na to.

Nech to na mnì.

Jsem zbabìlá.

Ne, nejsi.

Ale ano, jsem.

Jsem strašnì zbabìlá.

Celý den jsem s tím mizerou,

peru mu, stelu, vaøím.

Co když má doktor pravdu, a my nemùžeme vyhrát?

Aspoò to ten hajzl bude mít tìžší.

Kapitáne Vidale.

Horeèka klesá. Nevím proè, ale je to tak.

Ale poøád má horeèku?

Ano, ale je to dobré znamení. Její tìlo reaguje.

Teï poslouchejte: Jestli budete muset volit, zachraòte dítì.

Ponese moje jméno a jméno mého otce. Zachraòte to dítì.

Bráško.

Bratøíèku.

Jestli mì slyšíš,

nevypadá to tu moc dobøe,

ale už brzy budeš venku.

Maminka je kvùli tobì nemocná.

Až pùjdeš ven,

chci tì poprosit o jednu vìc.

Jenom o jednu.

Neubliž mamince.

Brzy ji poznáš, je moc krásná.

I když je nìkdy hroznì smutná.

Ale až uvidíš, jak se usmívá,

bude se ti moc líbit.

Když mì poslechneš,

nìco ti slíbím.

Vezmu tì do svého království

a udìlám z tebe prince.

Slibuju. Budeš princ.

Houkal jsem, ale neuhnuli.

Snažil jsem se vlak zastavit, ale bylo pozdì.

Topiè a já jsme vyskoèili. Podívejte se na tu škodu.

- Co z tìch vagonù ukradli? - Žádný vagon neotevøeli.

- Co mi to sakra povídáte? - Zpùsobili tuhle škodu,

ale neotevøeli žádný vagon, nic si nevzali.

Nic? Jste si jistý?

Jen Bùh ví, o co jim šlo.

Jenom nás pøipravili o èas.

Objevili se tu zèistajasna.

Mìli granáty. Pak se ztratili v kopcích.

Jednu skupinu jsme obklíèili. Ukrývají se na skalisku.

Serrano, nemìjte strach. Jen takhle se dá zemøít se ctí.

Serrano.

Ukaž.

Ukaž mi to.

Mùžeš mluvit?

Zatracenì.

Tenhle nám k nièemu není...

Kapitáne, tady je jeden živý!

Má jen prùstøel nohy.

- Co se dìje? - Jednoho chytli. -Co?

Chytli jednoho živého. Vedou ho do skladu.

Mercedes!

Pedro...

Mercedes...

- Kapitáne, potøebuju ze skladu... - Teï ne, odejdìte.

To už staèí, dìvenko.

Mám to odnést?

Je to jen polovièní dávka.

Nepotøebuju to.

Je mi mnohem líp.

Neumím si to vysvìtlit, ale jsem rád.

Mami.

Sakra, to je pokouøení.

Èerný tabák. Je tìžké ho sehnat.

J..j..jdi do prdele.

A sakra, Garcési. Máme jen jednoho, a on koktá!

- To tu budeme celou noc. - Když promluví, nevadí to.

Garcés má pravdu.

Všechno nám pìknì povíš.

Pøinesli jsme si na to pár vìcièek...

Jednu vìc jsem se nauèil. Ze zaèátku ti nebudu moct vìøit,

ale až skonèím s tímhle, øekneš mi pravdu.

Až se dostaneme k tomuhle, už mezi námi bude jiný vztah.

Jak bych to øekl... Budeme si blízcí. Jako bratøi.

Však uvidíš.

Až pøijde na øadu tohle,

uvìøím všemu, co mi øekneš.

Nìco ti navrhnu.

Když bez ko..ko..koktání napoèítáš do tøí, mùžeš jít.

Nedívej se na nìj, ale na mì. To já tu velím.

- Garcési! - Ano, kapitáne.

Když øeknu, že tenhle nešastník mùže jít, bude nìkdo proti?

Nikdo, kapitáne. Mùže jít.

Tak do toho.

Do tøí.

Jedna...

Dobøe.

Dvì...

Ještì jednou, a jsi volný.

T..t..t...

Smùla.

Vaší matce je lépe, Velièenstvo.

Už jste urèitì klidnìjší.

Ano, dìkuji.

Ale nedopadlo to úplnì dobøe.

Ne?

- Došlo k malé nehodì. - K nehodì? -Ano.

Porušila jste pravidla!

Byly to jen dvì bobulky vína. Myslela jsem, že se to nepozná.

- Spletli jsme se! - Spletli?

Zklamala jste! Nemùžete se vrátit!

- Byla to nehoda. - Nemùžete se vrátit!

Za tøi dny bude úplnìk!

Vaše duše zùstane navždy mezi lidmi.

Zestárnete jako oni, zemøete jako oni.

Vaše památka upadne v zapomnìní

a my zmizíme spolu s ní.

Už nikdy nás neuvidíte.

Dobré ráno, doktore.

Omlouvám se, že ruším tak brzy.

Ale potøebujeme vaši pomoc.

- Bože, co jste mu to udìlali? - Nic moc.

Ale jsme na dobré cestì.

Dobøe, že jste nablízku, doktore.

Má to své výhody.

Serrano, zùstaòte s nimi.

Mluvil jsem.

Trochu...

A..a..ale mluvil jsem.

Moc mì to mrzí.

Za..za..zabijte mì.

Za..zabijte mì, prosím.

Ten hajzl!

Už neucítíš bolest.

Už je skoro po všem.

- Hlídej doktora Ferreira. - Ano, kapitáne.

Už se nehýbeš?

Je ti nìco?

Co tam sakra dìláš?

- Zavolej ho! - Koho?

Koho asi, pitomèe? Ferreiru.

Co to krucinál je?

Ne! Ne!

Nech ji, prosím tì!

Podívej. Tohle mìla pod tvou postelí. Co tomu øíkáš?

Ofélie, proè to bylo pod postelí?

Je to kouzelný koøen. Dal mi ho faun.

To je kvùli tomu, že jí dovolíš èíst nesmysly.

Takhle to dopadá.

Nech nás o samotì. Promluvím s ní.

Dobøe. Jak chceš.

Øíkal, že tì to vyléèí. A uzdravila ses.

Ofélie, musíš otce poslouchat.

Musíš se zmìnit.

Ne! Chci odsud pryè.

Odveï mì daleko odsud. Prosím!

To není tak jednoduché.

Už dospíváš.

Brzy pochopíš, že život není takový jako v tvých pohádkách.

Svìt je krutý.

Nauèíš se to chápat,

i když tì to bude bolet.

- Ne! - Ofélie!

Žádná kouzla nejsou.

Ani pro mì, ani pro tebe. Pro nikoho!

Maminko! Pomoc!

Pomoc!

Pomoc!

Proè jste to udìlal?

Nic jiného jsem udìlat nemohl.

Mohl jste mì poslechnout.

Mohl, ale neudìlal jsem to.

Bylo by to pro vás lepší.

Nechápu vás.

Proè jste neposlechl?

Protože slepì poslouchat,

úplnì bezmyšlenkovitì,

to mùžou jen lidé jako vy, kapitáne.

Kapitáne!

Garcési, zavolejte lékárníka! A okamžitì pøijde.

Ano, kapitáne.

Vaše žena zemøela.

Cesty Pánì jsou nevyzpytatelné.

V Jeho slovì a v Jeho tajemství tkví základ Jeho milosrdenství.

Bùh nám posílá zprávu, na nás je, abychom jí rozumìli.

Otevøe nám svou náruè, zemì pohltí jen prázdnou schránku.

Vzdálena je duše ve slávì vìèné.

V bolesti nacházíme smysl bytí

a milost ztrácíme již v okamžiku zrození.

Bùh ve své nekoneèné moudrosti vkládá øešení do našich rukou.

Jeho fyzická nepøítomnost

jen upevòuje místo, které mu náleží v našich duších.

Znala jste doktora dobøe, je to tak, Mercedes?

Všichni jsme ho znali. Všichni místní.

Koktal øíkal, že mají ve mlýnì informátora.

Pøedstavte si to. Pøímo mnì pod nosem.

Mercedes.

Prosím.

Co si o mnì myslíte?

Že jsem zrùda?

Pány nezajímá, co si myslí lidé jako já.

Bìžte do skladu a pøineste mi další koøalku.

Ano, pane. Dobrou noc.

Mercedes.

Nezapomnìla jste na nìco?

Prosím?

Klíè.

Jediný mám pøece já, ne?

Ano, pane.

Jedna vìc mi nesedí.

Není to nic dùležitého, ale...

Když se dostali do skladu,

mìli granáty a výbušniny,

ale zámek zùstal neporušený.

Asi to není dùležité.

Buïte opatrná.

Dobrou noc, pane.

Ofélie!

Dneska v noci odejdu, Ofélie.

- Kam? - To ti nemùžu øíct.

- Vezmi mì s sebou. - Ne, nemùžu.

- Slibuju, že se pro tebe vrátím... - Vezmi mì s sebou.

Nìco jsem zaslechla.

To nic nebude, neboj se.

Mercedes.

Ofélie.

Odkdy to víš?

Jak dlouho ses mi vysmívala?

Hlídejte ji.

Když se sem nìkdo zkusí dostat,

zabijte napøed ji.

Salám.

Tabák.

Kdybyste si o to øekla, dal bych vám to.

Chci jména tìch, kdo napsali tyhle dopisy.

- Zítra je chci mít tady. - Ano, kapitáne.

Mùžete jít, Garcési.

Jste si jistý, kapitáne?

Proboha, je to jen ženská.

To jste si vždycky myslel.

Proto jsem mohla být nablízku.

Byla jsem neviditelná.

Objevila jste moji slabinu.

Pýchu.

Ale jsme tady, abychom našli vaše slabiny.

Je to jednoduché. Budete mluvit.

Musím vìdìt, jestli øíkáte pravdu.

Máme tady na to pár vìcièek...

Není to nic složitého.

Jednu vìc jsem se nauèil.

Ze zaèátku vám nebudu moct vìøit...

Nejsem žádný staøec ani koktavý zajatec!

Ty hajzle! Opovaž se sáhnout na to dìvèe!

Nebyl bys první prase, které bych podøízla!

A máme tu výsledky dnešní loterie,

takže si pøipravte vaše losy...

On ji pustil?

Co to povídáš?

- Chyte ji! Pøiveïte mi ji! - Kapitáne...

- Do prdele, pøiveïte ji! - Na konì!

Bude lepší, když pùjdeš po dobrém.

Kapitán øíkal, že když budeš...

Nedìlej hlouposti.

Jestli tì má nìkdo zabít...

...a jsem to radši já.

Dám vám ještì jednu šanci.

Slibujete, že poslechnete?

Udìláte bez øeèí všechno, co øeknu?

Je to vaše poslední pøíležitost.

Dobøe poslouchejte.

Vezmìte svého bratra

a pøineste mi ho do labyrintu.

Co nejdøíve, Velièenstvo.

- Mého bratra? - Potøebujeme ho.

- Ale... - Už žádné otázky.

Dveøe jsou zamèené.

V tom pøípadì

si udìlejte vlastní dveøe.

Promiòte, kapitáne.

Rychle, pojïte!

Co se dìje?

Serrano se vrátil. Je zranìný.

Zranìný?

Kde je Gárces?

- Kolik jich bylo? - Nevím pøesnì.

- Nejmíò padesát mužù. - Nikdo další se nevrátil.

- Hlídky neodpovídají. - Kolik mužù zbylo v táboøe?

Dvacet, možná míò.

Odejdeme pryè. Spolu.

Neboj se.

Nic se ti nestane.

Hlídejte les.

Až se vrátí další hlídka, spojte se s podplukovníkem.

- Nutnì potøebujeme posily. - Ano, kapitáne.

Nech ho!

Ofélie!

Rychle, Výsosti.

Dejte mi ho.

Na obloze záøí úplnìk

a mùžeme otevøít bránu.

Co to máš v ruce?

Brána se otevøe,

když na ni dopadne nevinná krev.

Jen kapka krve, staèí píchnutí.

Je to poslední zkouška.

Rychle!

Slíbila jste mi poslušnost!

- Dejte mi dítì! - Ne!

Bratøíèek zùstane se mnou.

Obìtujete své posvátné právo

kvùli takovému usmrkanci?

Ano, obìtuji.

Vzdáte se pro nìj svého království?

Byla jste kvùli nìmu ponižována a opomíjena.

Ano, vzdám se království.

Dìj se tedy vaše vùle, Výsosti.

Ne!

Mùj syn.

Øeknìte mému synovi...

Øeknìte mu, v kolik hodin zemøel jeho otec.

- Øeknìte mu... - Ne.

Nedozví se ani tvoje jméno.

Povstaò, dcero má.

Pojï blíž.

Otèe.

Radìji jste prolila vlastní krev než krev nevinného.

To byla poslední zkouška. Ta nejdùležitìjší.

Dobøe jste zvolila, Výsosti.

Pojïte ke mnì a posaïte se vedle svého otce.

Tak dlouho na vás èekal.

Vypráví se, že princezna pøevzala království svého otce

a spravedlivì vládla po mnoho staletí.

Její poddaní ji milovali.

Po její návštìvì v našem svìtì zbyly jen nepatrné stopy.

Spatøí je pouze ten, kdo ví, kam se má dívat.

FAUNÙV LABYRINT