Original subtitles

z odposlechu přeložil VEGETOL

Frank Braswell, 3-4-8-1-3. Vražda prvního stupně.

Vězeň absolvoval různé vzdělávací programy a choval se vzorně.

Odpykal si 22 let a 6 měsíců ze 30letého trestu.

My zde máme posoudit, jestli se může vrátit do společnosti.

Pane Braswelle, jste připraven dodržovat zákony této země?

- Můj klient zákony respektuje. - Řekněte nám to sám, pane Braswelle.

Chceme od vás slyšet, proč bychom vás měli pustit.

Věřím, že síla tohoto národa leží v síle jeho rodin.

Vím, že zním spíš jako politik,

než jako vězeň, který chce pustit na svobodu,

ale rád bych vás požádal o mé propuštění.

Událost, která mě sem přivedla, zničila mojí dceři rodinu.

Je jí 34 let a je svobodná matka.

To, co se stalo, jí nemám za zlé.

Mohu jí i jejímu synovi poskytnout podporu a stabilitu.

Morální bezúhonost a vedení, které rodiny potřebují k přežití.

Před 22 lety jste jí to neposkytl.

Nezdá se pravděpodobné, že by vás dcera po tom všem vzala zpět.

Když vás odmítne, máte kam jít?

Mám dům i peníze, díky kterým jsem nezávislý

a mohu tak pomoci se vzděláním mého vnuka.

Miluju tuhle zemi a mrzí mě, když vidím, jak upadá.

A nemyslíte, že jste k tomu úpadku sám přispěl?

Co si myslíte, že můžete společnosti nabídnout?

Vím, že tuhle zemi zachránit nemůžu, ale mou rodinu ano.

Hodlám využít čas, který mi zbývá.

Chci jít příkladem a zapojit se do výchovy.

Měl jsem 22 let na to, abych o tom přemýšlel.

Doufám, že to komise vezme v úvahu a propustí mě. Děkuji.

- Zase míchaná vajíčka? - Až se probudíš první, můžeš udělat něco jinýho.

Z pánve se nejí.

Není nad to strávit čas společně, co?

- Cigarety a vajíčka? - Kdo z tebe udělal šéfa?

Sakra, jdu pozdě. Kde mám klíče? Díky.

- Z pánve se nejí. - Jdeme. Hodím tě do školy.

Díky za snídani, Pete.

- Večer uvařím. - Burgery? - Co budeš chtít.

- Co pozvat Susann? - A co Dana?

Dan má plno práce. Přijde, až bude mít čas.

Už se to nese!

Tady máš, Ede. Panák a pivo.

Pro tebe. Chyběl jsem ti?

Celou noc jsem nespala.

- Charlie, zlato. - Copak? - Můžeš mi napsat nějaké přesčasy?

- Kolik hodin? - Pár. Pete bude mít narozky.

- Chce věci na táboření. - Co ty víš o táboření?

Než jsem měla dítě, jezdila jsem stanovat.

- Co třeba pět hodin týdně? - Díky, Charlie.

Díky, zlato.

- Kdy tě uvidím tancovat? - Příští Vánoce dělám Louskáčka.

- Můžu jít? - Jsi unavený? No tak běž.

- Dobrou, Pete. - Hezky tě poslouchá.

To tys mě úplně ignorovala.

- Něco tu mám. - Co?

Klíče od houseboatu na jezeře Powell. Měli byste si s Petem orazit.

- Víš, že nemůžu. - Udělej si na to čas.

- Můžete jet i s Danem. - Pořád mi vybíráš mužské?

- Dozor nepotřebuju už dlouho. - Myslela jsem, že tu dnes bude.

- Ne, je na kontrole v cementárně. - Neslyšela jsi něco?

- Ahoj. - Nazdárek.

- Skončil jsem dřív. - Chceš drink?

No, nejdřív bych si dal něco jinýho.

- Kdes ten časák našel? - Táta ho měl v šuplíku.

Rodiče to schovávají na stejnejch místech.

- Tvá máma by klidně mohla pózovat. - Běž do prdele!

No tak, Pete. Nech ho!

- Tvoje mám je tlustá kráva! - Můžeme si jít zaplavat?

Debile.

- 14. dubna? - Jeho jméno?

Frank Braswell. Ten dopis mi doručili...

- Pustili ho před dvěma dny. - Pustili? A kam šel?

- To je důvěrná informace. Šlo by o porušení práv. - Práv?

A co moje práva? Jsem jeho dcera.

Tak v tom případě o něm brzy uslyšíte.

Jak jsi to dokázal?

Je venku. Pustili ho na podmínku.

- Franka? - Nemůžu najít Petea. Vůbec nevím, kde je.

- Jsem máma, co neví, kde má dítě. - Sedni si. Chceš sklenici vody?

- Ne, musíš mi pomoct najít Petea. - Ty se hlavně musíš uklidnit.

Fajn. Už jsem klidná.

- Dobře, kdy ho pustili? - Před dvěma dny.

- Kontaktoval tě? - Ne. - My ani nevíme, jestli sem přijede.

- Musíš ho od nás držet dál. - Zlato, je volný.

Můžu ho držet od tvého domu, ale do města ho pustit musím.

Půjde po nás. Vždyť jsem proti němu svědčila.

Tvůj táta byl pro mě jako bratr. Znal jsem oba tvé rodiče.

Nevíš, co se stalo po soudu. Když ho vedli kolem,

naklonil se ke mně a řekl: "Táta nezapomíná."

- Pete, kde jsi? - Asi šel domů. Padáme.

Pete? Pete?

Pete?

- Nemusíš křičet. - Kdes byl? Měla jsem strach.

- Frank je venku. - Jak to víš?

- Potkal jsem ho. - Potkal?

- Jsi v pořádku? Udělal ti něco? - Nic.

- Naučil mě házet žabky. - Poslouchej mě.

- Ten člověk je vrah. - Ale no tak, mami.

Co ty o tom víš? Je ti 11 let.

- Chce se s námi jen vídat. - To ti řekl?

Zlato, musíš mi věřit.

Drž se od něj dál. Když ho uvidíš, uteč.

- Slib mi, že se od něj budeš držet dál! - Dobře.

Bobby Calhoun. Dlouho jsme se neviděli.

Je to dávno, viď? Jak se máš, Franku?

Přišel jsi mě přivítat?

To Karen. Je z tebe nervózní.

Pěkná kára.

Byl jsem za ní. Chtěl jsem si vytipovat chvíli, kdy ji oslovit.

- Je z ní pěkná holka. - Můžeš dostat zákaz přiblížení.

Ale ty ses nabídnul, že se mnou radši promluvíš.

Tebe se nebojím. Dle mého tě neměli nikdy obvinit.

Ale nemůžeš se jí míchat do života, když tě tam nechce.

Doporučuju ti, aby ses od ní držel dál.

Tak ty si myslíš, že mě neměli nikdy obvinit?

Strávil jsem v kriminále 22 let a nikdy ses mi neozval.

Bylo by hezký vědět, že mi věříš.

Jo a dlužíš mi 20 babek.

20 dolarů? Za co?

- Už vím. Bowling. - Jo.

Pojď, Pete, je čas jít domů. Jsme tu víc než doma. Čepici.

- Dobrou. - Dobrou noc, zlato.

- Zůstaň tady. - Proč?

- Jsou otevřené dveře. - Vezmi si mou pálku. - Stůj.

- Ježíši, Karen! - Jak ses sem dostal?

- Vyděsil jsi mě k smrti. - Tys mi nechala otevřeno, viď?

- Nenechala. - Když jsem přišel, bylo otevřeno.

- Srdce mi bije jak o závod. - Ukaž, podívám se.

- Promiň, že jsem tě vyděsil. - Mami, jsi v pořádku?

Počkej, Pete čeká venku. Pete, pojď dovnitř.

- Je to jen Dan. - Jo, jen já.

- Čau, Dane. - Nazdar, jak je?

- Jde se spát. - Zůstaneš přes noc? - Nevím.

- Uvidíme se zítra. - Dobře. Dobrou, mami.

- Nedáš mu pusu na dobrou noc? - Na to už je velký.

- Jsou krásné. - Ale nejsou ode mě.

Možná tvůj tajný ctitel.

MILUJU TĚ. TÁTA

Odnesl bys je, prosím?

Nemůžu uvěřit, že byl uvnitř. Co ode mě chce?

- Co budu dělat? - Zavolám policii.

Dnes jsem byla za šerifem. Prý nemůže nic dělat.

Je to nezákonné vniknutí. Pustili ho na podmínku.

- Mám takový strach. - Zlato.

Pořád ho vidím stát nahoře na těch schodech.

Neboj, postarám se o vás.

- Chceš, abych zůstal do rána? - Jo.

Moc to chci.

Na bydlení s tebou bych dokázal zvyknout.

Pete, čas jít. A po škole rovnou domů.

Ahoj, Karen. Přinesl jsem dárek pro Petea.

- Mami? - Co od nás chce?

Musím jít, abych stihnul autobus.

- Kdo pokácel ten velký strom? - Zmiz, nebo zavolám policii.

Tvůj pokoj zůstal nedotčený. Vůbec nic sis neodnesla.

- Nech nás na pokoji! - Byla to nehoda, zlato.

- Nestalo se to, jak si myslíš. - Nemusím se s tebou bavit.

Pamatuješ, co jsem ti řekl u soudu?

"Táta nezapomíná." A já nezapomněl.

A nikdy nezapomenu, zlato.

A nech opravit ten chodník. Pete se tu může zranit.

Stačí sledovat míček a trefit ho. Je to tak těžký?

Musíš ho pořádně odpálit.

Tak dělej, uvidíme, jak ti to jde.

Pohyb!

Máš v tý hlavě něco, Braswelle? Proč nezkusíš přemejšlet?

Měl jsi hráče na 3. metě. Nechal jsi ho vyhrát.

Já ten míč chytil. Už byl dávno out.

- Míč škrtnul o zem. - Tak to ani náhodou!

Neodmlouvej a mazej. Na co čumíte?!

Zastav se!

Seš stejnej jako Braswell.

Pete, pojď hrát. A zkus si vzpomenout na pravidla baseballu.

Hraješ dobře.

- Cos řekl trenérovi? - Je to tyran.

- Tos mu řekl? - Ne, řekl jsem mu, že děti

by se měly pozitivně motivovat. Myslím, že mu to došlo rychle.

Chci ti něco ukázat. Půjdeš se mnou?

Už tu měl být před pár hodinami. Dane, neomlouvej ho. Mám strach.

Vezmu si auto a pojedu ho hledat.

- Nemůžu uvěřit, žes tu nikdy nebyl. - Já nebyl nikde.

Půjdeš první? Budu hned za tebou.

- Můžu se tě na něco zeptat? - Jistě.

- Co se stalo babičce? - Nehoda. Spadla ze schodů,

- když jsme se hádali. - Lidi říkají něco jiného.

- Plno lidí si myslí, že šlo o nehodu. - Máma ne.

- Víš, jak trenér řekl, žes nechytil míč? - Já ho chytil.

Ano, ale nemohl jsi to dokázat, tak tě vykázal ze hřiště.

Já strávil 22 let mimo hřiště, protože jsem nedokázal svou pravdu.

To, že víš, že je něco pravda, neznamená, že to ví ostatní.

Musíš si věřit, ať si ostatní myslí cokoliv.

- Koukni na to. Co vidíš? - Rodinu?

Je to staré tisíc let. Tahle rodina přetrvala věky.

Indiáni snili o budoucnosti svých dětí a jejich dětí...

Tyhle malby se předávají z generace na generaci.

A teď jsme tady my. Tvá maminka za to nemůže.

Nejlepší je probudit se ráno, ještě před úsvitem...

Počkej, až mamka uvidí tu super tábornickou výbavu.

- Mami, koukej na to... - Mazej dovnitř!

- Co se děje? - Máš tři hodiny zpoždění!

- Nevěděla jsem, kde jsi! - Najednou se staráš!

- Slíbils to! - Frank se alespoň přišel kouknout na můj zápas.

Ne jako ty.

Nahlásím tě za únos. Na mý dítě nemáš právo!

Nechal jsem ti tu vzkaz.

Ahoj, Dane. A ať do těch bot nosí ponožky, ano?

- Co se tu děje? - Odkud znáš tátu? - Neznám.

V životě jsem ho neviděl. Co je s Petem? Už je zpátky?

Nemůžu uvěřit, že jsem ho uhodila.

Kdo si myslí, že je?

Pete? Pete?

- Tady máš. - Jak je, zlato?

- Co si zašpásovat? - Běž za někým, komu se to líbí.

- Třeba za tvýma kámošema. - Myslím, že ty si to užiješ víc.

- Klídek. Nechápeš vtip? - Od tebe cokoliv.

Nechápeš kompliment, zlato?

- Ta holka po mně jede. - No jasně.

- Uvidíme se pak, chlapi. - Jasně, Billy.

- Odvez ho domů. - Pojď, Henry.

Chtěl jsem si s tebou popovídat o tvojí výchově.

Protože evidentně nevíš, co je slušnost a úcta k ženám.

Ta servírka, kterou jsi otravoval, je moje dcera.

- Pane... - Dej ty ruce dolů. Dělej.

Pořád myslíš, že je to kompliment?

- Neslyším tě. - Ne.

- Ne! - Nelíbí se ti to, co? - Ne.

Tomu se říká sexuální obtěžování. Za to bys mohl skončit v lochu.

- Tam by tě znásilnili. To bys nechtěl, ne? - Ne.

- Takže si rozumíme? - Jo!

- Dobré ráno. - Co to děláš?

Co bys řekla? Pete by se tu mohl vybourat na kole...

- a když nenosí helmu... - Žádné z dětí ji nenosí.

Já tě nekritizuju, zlato. Nepřipomíná ti to něco?

Pamatuješ, jak jsi jako malá natřela ty kamínky stříbrnou barvou

a při tom sis natřela na stříbrno i nohy?

- Zlatá. Ta barva byla zlatá. - Zlatá.

Tvou matku jsem miloval. Nikdy bych jí neublížil.

- Zlato, tu noc byla opilá. - Máma nikdy nepila.

Nepila? Ty si nepamatuješ, jak jí bývalo špatně?

- Byla nemocná. - Byla alkoholik. Všichni to věděli.

Tohle nehodlám poslouchat. Dodělej to a odejdi.

Proč se tím mučíš, Karen? Proč otevíráš starý rány?

Nevím. Snad mi to pomůže vzpomenout.

Já myslel, že se snažíš zapomenout.

Chci si připomenout to, na co se snažím zapomenout.

- Dobře. - Páni.

- Co? - Tady je přepis výslechu

a z něj vyplývá, že mojí mámu chytili

dvakrát opilou za volantem.

- Byla opilá. No a co? - Vždycky tvrdil, že spadla.

- Co když je to pravda? - Ale porota mu neuvěřila.

- Protože uvěřili mně. - Karen...

Vypověděla jsi, cos viděla. Nejsme právníci,

tady od stolu to nevyřešíme.

Nepamatuju si, co se té noci stalo.

Pamatuju si jen, co jsem vypověděla.

Vzpomínám si, jak jsem svědčila,

ale nevzpomínám si, co jsem viděla.

Máte 20 let zpoždění.

Byla jsem si tehdy absolutně jistá?

Byla jste troska. Byl jsem na vaše svědectví hrdý.

- Bylo těžké ho z vás dostat. - Naváděl jste mě? - To ne.

To slovo nemám rád. Jen jsem vás připravil na výslech.

- Ale věřil jste mi, ne? - To není má práce. Má práce je usvědčit.

- Můžete mi odpovědět přímo? - Odpovídám přímo.

- Přečtěte si přepis. - Neměl jste žádný důkaz.

Omyl, měl jsem vás, Karen. Jen jsem vám pomohl s výpovědí.

Nemohl jsem dopustit, aby váš otec vyváznul,

protože klíčový svědek si nepamatoval každý detail.

- Takhle to pro vás bylo lepší. - To nevíte.

S vaší pomocí jsem ho usvědčil a to z toho udělalo pravdu.

Poroty se mýlí.

Vyděsila jsi mě a já vyděsil tebe.

- Bude to v pořádku. - Křičela a tys ji strčil.

Ne.

Ne, zlato, nestrčil.

Tu noc... tě nechala o samotě.

Byla jsi nemocná. Nechtěl jsem tě nechat samotnou.

Byl jsem u tebe v pokoji, když vešla.

Byla opilá. To se vždycky chovala hrozně.

Nadávala mně i tobě.

Vyběhla po schodech nahoru a já za ní.

Udeřila mě do obličeje, až jsem ztratil rovnováhu.

Pak se mě pokusila kopnout, ale uklouzla.

Zkusil jsem ji chytit, ale málem jsem spadnul taky.

Brečela jsi, málem dopadla na tebe. Utekla jsi.

Nemohl jsem za tebou běžet, musel jsem pomoct tvé matce.

Chudák, zemřela mi v náručí.

Pak dorazila policie a tys utekla k Susanne.

Viděl jsem tě až u soudu,

ale to už tě prokurátor přesvědčil, že jsem ta největší zrůda.

Neměl jsem čas si s tebou promluvit.

Nemohl jsem tě ani políbit na rozloučenou.

- Promiň mi to. - Miluju tě. Vždycky jsem tě miloval.

Měnil jsem ti plínky, dohlížel na tebe. Miluju tě.

Musíme na to jít postupně.

Tady to je.

- Krásně to voní, zlato. - Pomodlíme se.

Děkujeme ti, všemohoucí Bože, za všechna tvá dobrodiní.

Požehnej tyto dary, které máme z tvé štědrosti.

Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

- Amen. - Amen. - Amen.

- Dobrou chuť. - Jo.

Už spí. Tak já jdu. Díky za večeři. Dobrou.

- Kam jdeš? - Potřebuju drink.

- Frank tu bude každý večer? - Chce si to jen vynahradit.

- Líbíš se mu. - Sakra.

- Víš co? - Co? - Miluju tě. Nechci se o tebe s nikým dělit.

- Tohle je čím dál lepší. - To tedy je.

Johne?

Nazdar. Chceš poradit?

- Co hledáš? - Hodinky.

Možná ti něco sleví. Jsme staří kamarádi.

Jeho dcera nás s Karen seznámila.

- Susanne? - Jo. - Tak to máš vlastní slevu.

U Tiffanyho říkali, že to potrvá týden nebo dva.

- Dost drahé hodinky. - Gratuluju, Franku.

- Cože? - Mělo to být překvapení.

Miluju vaši dceru. Ten prsten je zásnubní.

To je skvělé uvedení do rodiny.

Podívejte, Franku, vím, že to pro nikoho nebylo lehké.

Doufám, že nám požehnáte.

Páni, dole nebylo slyšet ani slovo.

Co se děje, Franku? Hledáte práci?

Jo... Ne, chci si promluvit o Karen.

- Děje se něco? - Ne.

Jako její otec nedovolím, aby sis ji vzal, Dane.

- Co tím chcete říct? - Chápu tvoje problémy.

Ale musíš z města. Nemůžeš si ji vzít.

Ve vší úctě, pane Braswelli, běžte do prdele.

Počkej. Nerozumíš tomu. Nejsi součástí téhle rodiny

Jsem její součástí víc než vy, Franku.

Do hajzlu. Sakra!

Co to děláte, Franku?

Tvrdíš mi, že 6 x 8 je 46?

- Jo. - Ne, není. - Mám hlad. Kde ten Dan je?

- Však on dorazí. - 6 x 6 je 36. - Dobře.

- A 36 + 6 je 42. - 42...

Už bylo načase. Mohl zavolat.

- A 42 + 6? - To je 48. - Přesně tak.

Dane?

- Co se děje? - Dan zemřel. - Bože.

- Držím tě, zlato. - Nehoda v cementárně.

Bobby, nestůj tam. Tohle je rodinná záležitost.

To je v pořádku, zlato. Táta je s tebou.

- Co je to? - Cement.

Podle inspekce přepadl Dan přes zábradlí.

Jo, dost to tam klouže.

Jak dlouho se vytváří ta vrstva cementu?

Tři, čtyři týdny.

- Co je to? - Jen poklop dolů.

- Měl Dan důvod sem chodit? - Věděl, že je to tu přes rok zavřené.

Karen, určitě nechcete zůstat s Petem u nás?

- Jste tam vítaní. - Zvládneme to sami.

- Těžko budete sami. - Nezačínej s tím.

- Já mu prostě nevěřím. - Zlato? - Snad víš, co děláš.

Zlato...

Měli bychom jít domů. Bude pršet. Ahoj, Susann.

Můžeme?

Jo.

- Jsi v pořádku? - Je to pro mě dost těžké.

Chybí mi.

- Nedáš si teplé mléko? - Ne, díky.

Kdyby něco, jsem vedle.

- Dobré ráno, Bobe. - Nějaké dobré zprávy, Johne?

Chtějí Danovi udělat před továrnou pamětní desku.

- To je mu houby platný. - Objednal pro Karen zásnubní prsten.

- Nevěděl jsem, že se měli brát. - Chtěl ji požádat. Tak špatné načasování.

Byl to dobrej chlap. Věděla o tom prstýnku Karen?

- Možná jí to řekl Frank. - Jak to věděl?

Náhodu byl v obchodě, když ho Dan vybíral.

Možná by měla ten prstýnek dostat. Co si o tom myslíš?

Cože? Já nevím, Johne.

Neviděl někdo moje klíče?

- Tys udělal palačinky. - Chci být užitečný.

- Mívala jsi je ráda. - Jo.

Vidíš, jak jsou nádherně kulatý?

Zavolám Charliemu, ať si za tebe sežene záskok.

Jo. Myslím, že to pochopí.

- Ukaž to mámě, Pete. - Koukni, co jsme vyrobili.

- Stejně je bude věšet, jak chce. - Máma to zvládne.

- Já, ty, Pete. - A jezero Powell. - Přesně.

Jste moc milí.

Dan ho koupil u mého táty. Měla bys ho mít.

- Je moc krásný. - Dan tě opravdu miloval.

Zrovna, když šlo všechno tak dobře.

- Nevím, co bych si bez táty počala. - Ty neznáš jeho pravé já, Karen.

Věci se změnily. Pete má skutečný domov.

Máme nakoupeno, vypráno. Jsem doma s malým, místo v baru.

Zítra Frank nastupuje v práci. Stará se o nás.

Nechápu, co se tu děje, Karen.

Nechápu, proč ti neřekl o tom prstýnku. Byl u toho, když ho Dan kupoval.

Má mě rád.

Bál se, že se pak budu cítit ještě hůř. A za to ho mám ráda.

- Měl pravdu. - Zlato, vymyl ti mozek.

Susann, asi bys měla jít. Hned!

"Frank Braswell"

Dane...

- Zlatíčko... - Co to je? - Maličká.

Ty hajzle úchylnej. Jdu zavolat policii.

Nech toho. Nic se nestalo. Přestaň. Já tě zabiju.

Ty úchylná svině!

Nezamykej ty dveře!

Pete, vzbuď se!

Otevři. Otevři dveře, Karen.

- Co je, mami? - Musíme jít.

- Sbal se, musíme běžet. - Otevři dveře.

- Otevři dveře, Karen. - Co moje věci?

- Běž do auta. - Otevři!

Karen, otevři ty zatracený dveře!

- Kde je děda? - Zbláznil se.

Prosím... Karen.

Jezero Powell. Tak fajn.

- Co to děláme? - Opouštíme město.

- Jak zastavíme, volám šerifa. - Co se stalo?

Frank se mi pokusil ublížit. Proto utíkáme.

Další šanci už mu nedám.

Všechno bude v pořádku.

Franku?

Ten parchant.

- Mám hlad. - Nejdřív si zavolám.

Chci na malou.

Zaparkuju vzadu, to bude bezpečnější.

Dej si něco, co půjde vzít s sebou.

Co si dáte, lidičky?

Míchaná vajíčka, slaninu, pomerančový džus a čokoládový mlíko.

- S sebou. - A pro vás?

- Toast a černý kafe. - Už se to nese.

Nechtěl jsi jít na záchod?

- Je Ďáblova silnice nejlepší cesta k jezeru Powell? - Jasně.

- Je tu telefon? - Vedle automatu na cigarety.

Mohu dostat číslo na kancelář šerifa?

Díky.

- Jsem v bistru u Marble kaňonu. - Dobře. Rozumím.

- Ať se to šerif co nejdřív dozví. - Šerif už je na cestě.

- Sakra, je tady. - Paní Braswellová?

- Je na záchodě. - Pojď.

Na záchodě nejsou papírové ručníky.

To je čepice mého vnuka. Kluk, 11 let, s mámou?

Jo. Objednali si a nezaplatili.

Má dcera má mentální poruchu. Občas zapomíná věci.

Já to za ní zaplatím.

Zpomal.

Utíkejte!

- Kriste. - Drž se! Pozor!

Bože.

Ukaž se. Bože. Je to jen škrábnutí.

Mám tu vodu. Neboj, je to jen škrábnutí.

Moc mě to mrzí.

- Mám tě moc ráda, zlato. - Měli bysme jít. - Jo.

Ne, půjdeme tudy. Frank bude na silnici.

Karen! Karen!

Karen!

Opustil jsem bistro a právě jsem na Ďáblově silnici.

- Vždycky jsi chtěl jet tábořit. - Máme ještě vodu? - Jo.

Asi jsme ho setřásli.

Už tam brzy budeme.

- To bude dobrý, mami. - Mělo by. Šerif už po něm jde.

- Co když jdeme špatně? - Nejdeme.

- Jak to víš? - Byla jsem tu už nejmíň stokrát.

Přístav už není daleko.

- Nazdar, Franku. - Ahoj, Bobe.

- Zatýkám tě. - Za to, že jsme se doma pohádali?

- Ruce za záda. - No tak, známe se. - Dělej!

- Je ti líp? - Máš právo nevypovídat...

- Znám svý práva. A obvinění? - Vražda. - Čí?

- Kde je Karen a Pete? - Tam venku. Chci je najít.

- K tomu ale nedojde. - Jestli zemřou, bude to tvá chyba.

Zmlkni.

Corey, tady Calhoun. Mám Braswella.

Corey, jestli mě slyšíš,

auto stojí na Ďáblově silnici. Vedu Braswella pěšky.

Myslím, že tě neslyší, Bobe.

Doufám, že telefon funguje a je plná lednička.

Šerifa Calhouna, prosím. Tady Karen Braswellová.

Jsem u jezera Powell.

Frank je ve vazbě.

Až se šerif vrátí, může mi zavolat? Díky.

Vezou ho zpátky do města. Ráno se můžeme vrátit domů.

Zdá se to jako včera, kdy jsme ty, já a Richard jezdili tábořit.

Richard měl prý infarkt. Je to pravda?

Já ti věřil, ty šmejde. Myslel jsem, že jsi nevinnej.

Ale tys zabil svou ženu. A Dana jsi zabil taky.

Dana? On ho někdo zavraždil?

Páni. Kdo by to mohl být?

Ty jsi pěkně úchylná svině.

Jestli si myslíš, že se mnou můžeš vyjebat, tak to se pleteš.

No tak, vytáhni bouchačku. Dělej.

To si říkáš kamarád?

Nejsi žádnej kamarád.

Slídil jsi kolem mý dcery. Myslíš, že to nevím?

Chcípni.

Chcípni.

Tak už konečně zdechni.

Nezdá se ti to povědomé?

Víš co? Nakoupím a uděláme si hostinu. Co budeš chtít.

- Je mi to fuk. - Co třeba feferonková pizza a zmrzlina?

Klidně.

Jsem na tebe hrdá. Dnes jsi byl moc statečný.

- Mami, co se s ním stane? - Nevím.

Zřejmě půjde zpátky do vězení, kam patří.

- Pete, kéž by byl jiný. - To už ho neuvidíme?

Myslím, že ne.

Ale neboj, bez něj nám bude líp.

Hned se vrátím.

Ahoj, Pete.

Máma říkala, že tě zatkli.

Tvá máma má problémy s realitou. Proč bych měl být zatčený?

- Že nás pronásleduješ. Prý jsi šílený. - Co myslíš ty?

Zdám se ti zatčený?

Tvá máma se občas chová jako blázen.

Měl jsem o tebe strach, když jsi s ní byl sám.

Já tě nepronásleduju, Pete. Chci ti pomoct.

Mám tvou čepici. Podívej, jak jsem od krve.

Cestou sem jsem upadnul. Už nejsem žádný mladík.

Až pojedeme tábořit, chci někam, kde je zeleň. Skal mám plné zuby.

Přines mi žínku a trochu teplé vody.

Celý jsem se zašpinil. Miska na vodu je v kuchyni.

A taky ručník.

- Pardon, pane. - Pete, dorazili doktoři.

Jsem z toho pádu dost pochroumaný.

Ostrahu nikdo neinformoval, že tu o víkendu někdo bude.

Má dcera to tu má půjčené. Susanna Masonová je její kamarádka.

Jsem rád, že je to tu tak dobře hlídané.

- Pozdrav, Pete. - Dobrý den.

- Dobrý. - To je můj vnuk. Klidně Masonovým zavolejte.

Hledaný je Frank Braswell, běloch, cca 60 let, má knír.

Je ozbrojený a nebezpečný.

Mrtvé tělo patří šerifu Robertu Calhounovi z Cottonwoodu...

To nebylo špatný.

Kdysi jsem chodil lovit chřestýše. Nádherně spolupracovali.

Otevřeli tlamu a snažili se chytit kulku.

Přímo se po ní sápali a vždycky přišli o hlavu.

Přijdu ti jako had? Co?

Myslíš, že jsem had, Pete? Tak myslíš?

- Pete, slyšel jsi ty výstřely? - Zalez dovnitř! Zavři!

Blázníš? Táhnout toho kluka přes ty skály?

- Cože? - Posaď se, Pete.

- Chci si promluvit s tvou matkou. - Mami, zabil toho strážného.

Co se snažíš téhle rodině udělat?

- Tati, tohle je mezi námi. - Ne. Mezi tebou, mnou a Petem.

To je naše rodina. Nejdůležitější věc, co máme.

A ty ji zbytečně ničíš, stejně jako tvá matka.

- Ty víš, proč jsem odešla. - To tedy nevím.

- Chtěl jsi mě jako dřív a já... - Ty malá couro!

Zatraceně, já si vedle tebe lehnul

- a tys mi strčila jazyk do pusy. - O čem to mluvíš?

- Seš můj táta! - Jsem muž a tys mě objala!

- Pořád jsi říkala "tati, tati, tati". - Ne, říkala jsem "Dane".

Byla jsem rozespalá a myslel jsem, že jsi Dan.

Že jsem Dan? Dan? Ten zatracenej chcípák?

Řeknu ti o něm malý tajemství.

Když umíral, určitě nemyslel na tebe. Nevolal tvý jméno, když jsem ho schodil.

Ani náhodou, sráč jeden. Skuhral jako tehdy tvá matka

Pete, co to děláš? Posaď se.

- Všechno bude v pořádku... - Ty hajzle!

- Mami, on zabil šerifa. - Nás nedostane.

Mně neutečeš, Karen.

Karen!

Do hajzlu.

Rychle.

On nás dostane.

Pojď. Držím tě.

Dobrý?

Ještě kousek. A nedívej se dolů.

Ahoj, Karen. Ahoj, Pete.

Bože, Pete...

Hochu, přece bys nestřelil dědečka.

To bys neudělal.

Zlato...

Zlato, nikdy na mě nezapomeneš.

Tati...

KONEC