Original subtitles

Petronelku.

Petroneli, vstávej.

Ještě nezvonili.

Šmaria!

To už je tolik.

Zdravás, Šmaria. Jak pak ses vyspal, Petronelku?

Špatně, špatně. Hlavu mám jak střep.

Včera byl u svatýho Sylvestra nácvik pa Sylvestra.

Já jsem se Ježíškem nešel, aby nám proměnil vodu ve víno. A kdo pak vytáhl

tu zelenou od svatýho Patrika? To si díky Matěji.

Kdo vypil moje svatomartinské víno?

To nevím.

Petronelku, Petronelku, abys jednou neskončil u svatýho Apolináře.

Porádiť už jdu.

No,

tak kdo to zvonil?

Zde, prosím.

Božičková rudzená bodláková. Ruce.

Čistý, co nej.

Jaká špína za ušima?

Pojď, pojď.

Nešlo by to trochu rychlejc, pane Anděle.

Nešlo. Já už taky nejsem nejmladší.

Čeká mě tam manžel.

Třista let.

Jsem ho už neviděl.

Kdyby jsi nebyla hřišná, nemusela jsi skončit fotčist.

Ale já už jsem polepšená. To říkají všichni.

Víš ty vůbec, kolik je to shodů?

Ať se na mě nikdo nezlobí. Ale buďte člověk dobrý a patří do nebe, nebo

hřišný a patří do pekla.

Tyhle kompromisy, to je... Říkali, že tu bude velká zlatá

brána a v ní sv.

Petr. Ono se toho namluví.

Pepičku? Jsi tu?

Nekřičte mi tady, zrovna je to napínavý.

Vedu tady Boříškovou na přeskoušení.

Kde je sv. Petr?

Asi na Výsostech.

Teď? V pracovní době?

To je mý podnik. Tady už se ani nedodržujou úřední hodiny.

No?

Co ono?

Dojdi pro něj. Já? Proč já?

Je to tvůj nadřízený?

Si cihnem.

Tak jo.

Vydržte Hořišková, Rozena Bodláková a hned to zařídí.

Tady ten támhleten tu s vámi počká.

Říkám ti, Matko Boží, ten sv. Petr je pěkně nafoukaný. Od té doby, co mu v

Římě postavili ten velkej barák z Kupolí. Kopulí.

No s tou taky.

Tak on si nevidí na špičku. Petro, Nilku, nevidíš, kolik mám práce.

Dnes říká slaví svatý Mikuláš. Už se to nese. Jen pět chlebů a dvě ryby. Bude to

stačit?

Můžeš to podržet? No jistě.

Všichni si myslí, že když maj svatozář, tak nemusí makat.

Ale... Ale toto... Tuto šlo víno.

Ježíši Kriste.

Ano, pači? Ne ty, Ježíšku, ne. Pane Bože, tady Ježíši Kriste, tady svatá

Trojice. Petronelli, co jsi tu zase provedl? Já jsem jenom hledal svatýho

Petra.

Prosím tě, snad nemusí být hned zlé.

Jako kdyby se tobě nic takovýho nikdy nestalo.

Já jsem snad někdy něco rozlil?

A ta potopa světa to bylo jako co?

Nemáš být náhodou u nebeský brány?

Mazej. Mazu.

Mazu.

Mazu.

Nechci. Musíš mi trochu pomoct, Aneško.

Už jsi velká. Jinak nás košťál vyhodí na ulic.

Máky, párky, kupujte redičky, aspoň tři nožičky.

Ale vždyť nemám ani čerta a ani děla.

Ale důležitý je Mikuláš.

Dala jsem se usádka v prvním patře a ustrouhala v pekárně. A potom ta paní se

třema dětma na kraji ulice. Ale ty mají psa.

A řekneš si každému o dvě brambory a kousek špeku. V sobotu to prodám na

trhu. Kdo můj párek večeří, ven se těší do kveří.

Aneško, pojď, musím se vrátit do práce.

Vypadám jak koza.

Nikoláše nikdo nikdy neviděl. Ale kozu jo.

Proč jsme tak chudí, mami?

Co to povídáš?

Máme kde bydlet?

Máme.

A co jíst, taky máme. A když trochu ušetříme, budeš zase chodit do školy.

Horký párky!

Pánové, pojďte si dát pánečky.

Kdo i jeden...

Co ty vyvádíš?

Kdo i jeden spoliká, těžko už si odvyká.

Chceš? Všechny je nesním.

Ale pozor, je horký.

Konec poledí, slavující, jdeme, jdeme, rychle, rychle.

No, jdeme, jdeme.

No, pať, pať.

Stát?

Jdeš pozdě.

Krejčovina vyžaduje dochvilnost, máš výpověď? Jdeme, jdeme.

Ty jsi přijatá, prosím. Jdeme.

Děti, už mě.

Zkoušku. Ani ti to neřekli?

Tak se do toho pustíme.

Na počátku všeho bylo...

slova. Vlastně dvě slova.

Jaká?

Budiš... Budiš k ničemu. Ty si budiš k ničemu, budiš světlo.

Země a život stvořil náš pán za šest dní.

Ten sedmý dělal co?

Ho sama.

Odpočíval.

Člověka uhnětl z hlíny k obrazu svému a...

Odfrknul se.

Vdechtul do nejž život.

Z jeho žebra pak, bohužel, stvořil i ženu. Eva navedla Adama,

aby utrhli zakázané jablko z rajského stromu Poznání. Co s ním pak udělali?

Kompat. Ne.

Možná. Vůbec ne? Ne.

To je příšerný.

Příšerný.

Tak.

Aspoň jména svatý rodiny, ale honem.

Ježíšmarja, Jozef, já si teď nevzpomenu.

To bych uznal.

No dobře.

Ohlásíš se u svatý Kateřiny na doučování. Profesor Akvinský si tě pak

přeskouší. Když propadneš, budeš tisíc let klečet na šutry z Golgoty.

Zmysl! Děkuji.

Pepíčko!

Kompote.

No, takže máme naděláno.

Dej pokoj, ty zmetku pekelna. Ani náhodou, víš, jak to dopadlo posledně?

Žádný mariášky karet se ani nedotknu.

A sporek, a svršek, a král.

A eso! Počkej!

Andělíčku, můj strážníčku, opatruj si svou dušičku!

Opatruji vedné vnaci od škody a od zlé moci.

Duši tělo opatruj, Andělíčku, strážce můj.

Mami, myslíš si, že je náš táta v nebi?

To víš, že jo.

A teď už spi.

A zaspíváš mi ještě?

Teřímej to, mátky, žádost je

holubičkou.

hudba, symfonie prošicích stroje, hoda všech velkokrýčích.

A blíží se Vánoce, mé dámy, nejkrásnější svátky v roce.

A si nám chceš zvednout plat?

A po Vánocích klesová sezóna, takže objednávky se jen hrnou.

Takže budeme muset pracovat i na štědrý den.

Komu se to nelíbí, může klidně odejít, já mu bránit nebudu. Na každé vaše místo

čekají desítky dalších.

Co to je?

Já... Pojď se mnou.

Šup, šup.

Já to přešiju mistri Košťále.

Prosím, prosím, jen dál.

Tohle všecko, všecičko patří mistru Košťálovi, moje milá. No prosím, prosím.

Posaď se, posaď se.

Ty jsi totiž úplně jiná, než ty špindíry tam dole.

To je to myslí, ty víš, co je pro tebe dobré, co?

Letošní Vánoce stráníme spolu.

Jen ty a já.

Nechci. Ale chceš.

Já bych chtěl s tebou prožít podzim svého života.

A tvůj dcerku dám do učení k nejlepšímu krajičímu do Verony.

Děkuju. Postaram se o ní sama.

To se uvidí, křepelko.

To se ještě uvidí.

Dvanáctá odbyla hodina. Chvál ve všichni hospodinách.

Tak a máme tu zase Mikulášen. Taky dobře. Haranti budou týden sekat

dobrodlu. No jo.

Baka, jdeme!

Ulišnici!

Nech je.

Jsou to děti.

Toto mi se to řekne, Josefe.

Ty už jsi za ty roky zvyklý.

No jo, teď už jdu.

Panebože, proč zrovna já musím lítat po schodech nahoru a dolů?

Michal si sedí na výsostech, Rafel na výsostech a Petronel, portýr, na

schodech si očistí srdce.

No konečně.

A ještě se musím dívat, jak se tady odpouští k dejakému mizerovi.

Čekal jsem skoro 2000 let.

Tak to už tě ta chvilka nezabije. Pojď.

Svatý Petře, vedu ti základ... Kde je?

Mají schůzi na poštolové s šéfem.

Už zase?

To pořád řešej. Pořád ten duch za poslední večeři.

Na zkoušku ses učil?

Jo?

Na počátku všeho bylo... Budiš světlo.

No, no, no, no, no, no, no.

Země a život stvořil náš pán za... Za šest dní, sedmý den odpočíval.

Hlína, žebro, Eva, jabloko, vyhrání z ráje, Ježíš, Mária, Josef.

No, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no,

no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no,

no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no,

no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no, no,

Haro?

Žádnej strach.

Já už bych to neudělal.

Asi běž.

Běž, běž, běž!

Běž, běž.

Panebože, tak už i jemu si odpustil.

To sem rovnou může vzít celou Sodomu a Gomoru. A nech toho, to tvoje frfňání je

slyšet po celým nebi. Aniť já nefrfňám. Frfňáš? No tak sem si trošku zafrfňál.

Všichni si sedí na výsostech a já tady dělám... Dělám portýra na schodech z

očistce. No.

A víš proč? Co proč? No, proč jsi skončil tady a ne na výsostech.

Ty to víš?

Když budu chtít, můžu to vědět. Ty taky?

Já? Můžeš vědět úplně všechno. Ale prosím tě, všechno vím. No ale... Pojď

za mnou.

Nejdu. Pojď. Nejdu.

Pojď. Buď až.

Počkej. Počkej.

Jestli chceš všechno vědět, tak prosím.

Takový ďablko. Ze stromu poznání.

To tě to zakázá. Nikdo si ničeho nevšiml. Traj. Ty pokušiteli pekelna.

Eva takový drahu ty nedělala.

Jazyku dětovate. Čedeš!

Uriáši, okamžitě to vrať. A jak to tam asi mám vrátit? Ty vole, nevím, no nějak

ho tam... Přijďte do... Já dělám to kvůli tobě. Kvůli mně? Já s tím nemám

nic společného.

Vlastně i kvůli sobě.

Abych konečně zjistil, kdy mě porazíš v kartách.

Přestaň.

Víš, co se stane, až se to pán Bůh dozví? No to budu vědět, až si kousnu.

To nesmíš!

Uriáši, poběž jsem tě za rohy do průvany.

Je konac nevědomosti? To ti nedovolím!

Aspoň malej kousíček... Budáš je vrať z toho!

Musíme to dát zpátky! Nedám!

Aha, tak to! Budu muset nalásit!

A já řeknu, že se bálíš v Ježíškově posteli!

Žalobníku! Srabe!

Zkazíš každou čertovinu!

Chytej!

Čerkovská! Špíva, špinová!

Počkej, až tě chytím! Nechaj mi!

Odpůj si, odpůj si!

Svatomartinská husa!

Obdobám se!

A jen co má to být, jinak Betlémem svítí, prosím, mám pověřat na svět.

Zase ty?

Zase já?

VEN! Děkuju!

Uriáš! Uriáš!

Uriáš! Uriáš, počkej!

Dobrý!

Máš rozum?

Dej mi to vrát! Promiň, promiň, Nikoláši.

Hej,

svatý mi den.

Neviděl jsi? Á, uhliáše.

Díky. Náš pán se narodil kde?

V B?

V B?

V Peruně. Ne v Peruně, v Betlémě.

Svatý Petře, svatý Moni.

Svatý Petře, pojď mi svou rybářskou síť, potřebuju chytit jednoho lotra. Lotra po

levici nebo po pravici?

A co to zase provádíte? Ale nic, panebože.

Jenom nám něco spadlo a to nestojí za řeč.

Tak já už musím, čekají na mě u nebeské brány.

No, a já už taky musím.

Petronelli!

Kolik dnů v očistci dáváme za jednu lež?

Sto dnů klečení na slzách sv. Cecilie? Svatá pravda, sto dnů.

Kdo z vás ho utrhl?

On.

Navedl mě. To není pravda. Já za nic nemůžu, pane bože. Chtěl vědět, proč

nesedí na výsostech. No, to by mě ani ve snu nedapadlo, pane bože.

Jenom se někam zakutálelo.

Zakutálelo.

Spadlo na zem.

Cože? Na zem? Jestli pak víte, co se stane tomu, kdo okusí jablko ze stromu

poznání.

Bude vědět všechno?

Ano.

Úplně všechno?

No to přece nejde, pane bože.

Jestli tady to jablko nebude do rána, když Kohout třikrát zakukrhá,

tak s vás obou udělám hvězdnou mlohovinu. Mlohovinu ne!

Co je zas?

To je tam pošleš jen tak, vždyť jsi zmrznou.

No tak si je přioblač.

Ty jim nepomůžeš. Ne.

Oni se o sebe postaví. Ale oni... Maruška, já vím, každýho se zastáváš.

Jsi unavená.

Měla bys jist odpočinout. Co takhle někam zajet?

Třeba... Třeba do Lourdes.

Mízro! Zašli tyhle poplejtačky!

A to je všechno kvůli tobě! Kvůli mně? Půjču za to, že nemůžeš chytat! Já se

nemůžu chytat? Ty nám můžeš házet! No, no, no!

Vyřeďte si! Vyřeďte! Pobudovi!

To by se vám líbilo!

Pořičeš dalma! A mařej!

Ať už vás tady nevidím!

Mařej! Mařej!

Mařej!

Kluci! To je naše! To je naše!

To je naše! Kluci, přestaňte!

Kluci jsou jako utržení ze řetězů.

Bez čerta to nepůjde.

Snad budeš mít jinde víc štěstí.

Kde teď to, Janko, budeme hledat?

To nech na mě!

Nám, andělům, páně, postačí dvě, tři modlitbičky a...

Víš jak? No, jsem zvědavej. Starej pán se moc netvářil. Taky s tím nebudu

otravovat jeho, ale ducha svatýho.

A jak už se otevře nebe a přiletí bílá holubice?

Neotravuj, když se modlím.

Přijď, duch svatý.

Přijď nám na pomoc.

Vidíš?

Jo, jo, vidím, vidím.

Hi, hi, hi.

Tak pojď, ty matlo.

Co?

Zlatku za tohle?

Vít, nemáš čertáně andělá.

Aspoň bramboru.

Už s nějakou básničkou?

Tohle to nej žádný Mikuláš, tohle to je Aneška, o tý špinavý švadlený z prvního

patra. Nejsem, jsem Mikuláš. Kvůli ní teda rozhodně hodnej nebudu, jak se

čertá hned.

Ale Miláčku, tak kde já mám teď čerta stáně?

Pastýři, pastýřičkové, moji Bethlehemštři, potřebujem pomoc.

Piláte, trhej!

Copak to tady máme?

Co? No, já si jen tak chodím po ulice. Já jen tak procházu po ulice, jo?

Ulice je hodně nebezpečný místo, holčičko.

Hodně... Tak hodně štěstí,

kolego!

Hodně štěstí!

Tohle je náš rajon, je ti to jasný?

Takže jestli tě tady potkáme ještě jednou, tak tě to bude hodně mrzet.

Tak, děkujeme.

Děkujeme, služebníče. Děkujeme, paní Červáško.

Děkujeme.

Šéfe, šéfe, z tří bory nám ukáž.

Vy jseš trotl.

To je hliník. A já mám čínskou vázu.

Poznacená a jelení rejže.

No vidíš, ten je šikovnej.

Dneska se zaujíme.

Když ten šef je úplně nakřivo, ty jsi se zbláznila, ty jsi ten brokat zničila.

To je škoda, není nic za panislav zlatých.

Víš co, odchod. Ať už tě tady nevidím.

A ten byt pěkně vystěhuješ. Do rána.

Prosím vás, pane Koštěle.

Žádný pane Koštěle, já jsem pro tebe mistr Koštěl.

Mistr Koštěl.

Já se od vás ženský zruňovat nenechám.

Vy si všichni myslíte, že vám budou lítat pečený holuby do huby. To se

mejlíte.

Tohle si napracujete.

Ty to zprávěj.

Nevyhazujte ji, pane mistr. Má šest dětí.

Co říkáš, já ti nerozumím. Zopakuj to.

Víš, že pro tebe mám slabost, křepelko.

Usta jahelníků!

Co to je?

Co to je?

No kdo to udělal?

Já si tě najdu, ty nežádek!

Pak pozmáš, kdo je velkotrýčná mordy staryčka!

Stejně to všechno tvoje vina. Moje? No a moje snad?

Že z nás.

Bude. Zejtra.

Uves, to neříkej. Nechci to slyšet. Najdeme to zatrat celý jabko a huráru.

Jo. A kde asi? No kde, kde? No tady.

No.

Vidíš.

Radšej si popřát, páni umělci.

Dávno to jablko.

Já jsem cukrář, nejsem zelinář.

Došly mi třešně.

Celý dol, nebo nic.

Ten je po čertech mazaný. Tak to už je docela její.

Pámu zaplať. Ten určitě.

Osm zlatek.

Počkej.

Jedno fouknutí, deset zlatek.

Zkus druhou ruku.

Tajtr lící.

Tajtr lící.

Vezmi si tenhle klíč.

Je odprány z očistce.

Ale já nejsem veteřník. Jedno by se ti mohl hodit, hříšníku.

Ale... Ale vždyť to je ryzí zlato.

Dorf je váš.

A vemte si i krebrouli. Víš, potvoro, tým se ho ani

nedotkneš.

Pane Bože, tady je tvé jablko. Vezmi nás prosím zpátky do lebe.

Asi je, no matlany.

No to asi není úplně správný nabolko.

Ďalej, dělej, Uliáš, za ním!

Chodi, za ním!

Který myslí, že to je?

Je vše vědoucí, ať si vybere.

Koupíme všechny, nový neklid. Kolik myslíš, že jich má? Náhradní bájen sv.

Petr.

Panenko, milá synna, že to není pravda.

Je.

A nejsem panenka milosrdna.

Horky, párky, obkutnejte snové várky!

Uhlíř, svěrák nebo kočíc, pozor, ať ti nezaskočí.

Horký párty, ochutnejte znovu várky.

Nikdy ho nenajde, Muriáši, tak je to. Bude z nás mlha. Sprostej opar, sami

jatkáte. Na svatýho Mikuláše, hoďte várky do gulášky.

Pane Anděli, dejte si štrudel. Čerstvej chablíček, před hodinkou pečenej.

Počkej, my nemáme. Ale no, tak mi to dáte příště.

A kde máte Mikuláš?

Mikuláš je na nebesích, matko, toho neposlali.

Co? Tak půjdemte taky.

Myslíš, že mu bude vadit, když ho vrátíme takhle?

Funguje to, Borjaši, ono to funguje. Cože? To pán nás vyslyšel. Co to meláš?

No já vidím Anděla.

No jo, bratřičku.

Poslali nám posely.

Bratřičku,

bratře, ani nevíš, jak rád tě vidím.

Onem všeho zanech a pojď nám pomoct.

Tak to vypadá, že tady máme nějakou škodnou.

Škodnou? O co to povídáš? Hledáme jablko ze stromu poznání.

Oni ti to neřekli. Ne, tohle asi nebude, Anděl. Jak to, že to není Andělice? Neně

podívej, jaký tlustoučkej a má ksídla.

To je náš revír.

A hele, poslali i vaše.

Co s těma drzounama budeme dělat, Mikuláši?

Vysvětlíme pánům, jak se věci mají. Ty, nejsi Mikuláš. Pánové, pánové, moment.

Konzumace párků je svatá věc. Host je v moderní době. A asi budeme

muset udělat.

Co teď? Já nevím, kdyby tady byla aspoň nějaká lávka nebo... Co

nějakej svatý nepomohl by?

Už to mám. Mojí dítě, jen si převedli svůj lid rudým mořem suchou nohou,

nemůžeš nám tu řeku nějak před tento nebo most tento. No.

Viděli jste to?

Pánové, od teďka už žádná slivovice.

Copak jsem chtěl tolik, pane?

V klidu si sedět na výsostech jako ostatní anděle, nic víc.

Petrnej. A nesahej na mě. Čerta utíká před lidma. Podívej, jabko.

No jo. Jedno jablko tady, deset, veden jablek zase. Tudle, že jo, strudel. Chce

ho sníst. A co to meléš?

Mikuláš.

To je naše jablko.

Žádná mlaha nebude.

Musíš mu ho vzít?

Já? Proč já?

A já snad?

Nepokradeš. Sedmý přikázání. Cože?

Ty už pekle si.

Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,

ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,

ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,

ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,

ne,

Copak co máš za jablíčko?

Je moje, našla jsem ho.

Je to holka, vidím.

A kdepak si to jablíčko našla?

Spadlo z nebe.

Můžeš nám říct, proč se dneska všichni vydávají za čerty, anděly a

Mikulaše? Ze stejného důvodu jako vy.

Aha.

Aha. Ty ji rozumíš? Ne.

Máma třeba myslela, že dostanu nějaký brambory. Nebo kousek špeku.

Ale Mikuláše bez Čerta a Anděla prostě nikdo nechce.

Hotičko, my máme pro tebe takový návrh.

Ty potřebuješ Čerta a Anděla. Anděla a Čerta. Koušuj.

A my zas potřebujeme to jabko.

Takže my ti pomůžeme a ty nám dáš to... ...jablíčko.

Tak to teda ne.

Proč ne?

Co si vyděláme, to si rozdělíme. A jablko?

To dostane ten, kterej ho nejvíc potřebuje.

Platí, platí!

To ti vlastně říkají.

Aneška.

Už tady byli s čertem a nezmohli nic. No není čert jako čert, paněnko.

Beztáty rostou jako dříví v lese.

Pomůže jen polepšovna. Kluci!

Je už zase.

Jsou tak trapný, mami.

No, tak to vidíte.

Všechny vařečky jsem už přelámala.

Zlobili jste?

Ne. Jasně, že ne.

Co bychom zlobili?

Oni nezlobili.

My nezlobíme.

Nezlobili.

Vždyť jim to kouká z očí.

Jsi anděl vězy, běž, tu piješ.

Ty, Pepíku,

štípeš holky a škole.

Čuráš na zeď Hřbitova a ještě k tomu krádeš mámě drobný skapes.

No jo, jako dneska ráno, pravá kapsa u vesty.

Tak to byl ty. Ne, nebyl. Ale byl.

A ty, Vašíku, jen slibuješ a nikdy nic nesplníš. Svoje lupárny házíš na bráchu.

A ještě tomu si pokousal pana učitele.

To není pravda.

A navíc lžeš, jak když tiskne.

Já nelžu.

Tak mi řekni do očí, že to není pravda.

My už to nikdy neuděláme. To řepište, že to neuděláte. Protože si vás oba vezmu

sebou do pekla.

Mami nás tam hrozně líbí. Tak jim to odpušťte, pacholku.

Ne, ne, ne, žádné odpuštění nebude, to by mohl říct každej. Pak je očistec plný

lidí a já si můžu nohy uchodit. Že, Uliáši? Jistě. Do pekla s nima.

Tak a ne.

Kluci na kolena.

Ale to už je moc.

Ty nevíš, co z nich vyroste. Já jo.

A teď slipte, že už budete vždycky hodný.

Slivujeme. A stokrát napíšete, že nikdy nebudete lhát a budete poslouchat

maminku, jasný?

Přesně, Uriáši, přesně. A marš studovat písmo.

No to je neuvěřitelný.

Že jo? Na.

Ale to je moc.

Za rákosky bych utratila víc. Hned to půjdu říct vníkařce. A vlásenkář má taky

dva haranty a řemeny sedřený.

Jak to děláte s těma očima?

To je obchodní tajemství.

Po čertech hezky voníte. Na rozdíl od tebe. Pojď, kopi to.

Nemeje si uši, nezdraví, nafukuje žáby.

Plive v obchodě, prdí ve škole, prdí v kostele, suma sumarum, zralej pro peklo.

Odnést!

A teď odvoláš tu špinavou švadlenu.

Děkujeme moc.

Děkujeme. Na shledanou.

Na shledanou.

Pojďte taky k nám.

Jen račte, vstupte. A s radostí.

Když myslíte. To se budou děti divit.

Děkuju. Tyjo, to bylo fakt dobrý. Vy dva jste skoro jako opravdoví. No, snažíme

se.

Já ti rád, kdy parchanze. Já ti rád.

Jedna pro čerta, jedna pro anděla, jedna pro mě.

Už tady byli. A to jste měli vidět ten teatr, pánové.

Třikrát se počural a teď se tam nahoře ještě hodinu modlí.

Šéfe, můžu? Za mě, za mě. Za mě to byl zase, zase kvůli někomu, jo?

Nohle, to si někdo šeredně moc káče.

Tak bysme mohli aspoň vybílit ho způr, ne?

Jdeme.

Kdo si kousne klobásy, přijde nebi do spásy.

To je mi líto, mladá dámo, na sekeru jenom březový polen.

Dva, prosím.

Vy nemáte chuť? Ne, já večeřím jen hosty je.

Tak, dva libové párečky, prosím. Děkuju.

Holčičko.

Chutná přesně tak, jak jsem si představovala. Ukaž, dej mi taky.

Kdo i jeden spoliká, těžkou si odvyká.

Anděli?

Tohle kdyby věděli vlebit, tak se božským ani nikdo nedoskne.

Tak já si vezmu taky jeden.

Tak mi dejte tady toho pekelníka. Jak jinak. Ale pozor, příteli, pálí jako

čert.

My jsme naši dohodu splnili, takže teď bychom měli... ...co nejrychleji zmizet.

Cože? Co?

Už zase.

Jedinej předpřímiřerové!

Za tohle nám zapotíte!

Co je?

Křítla.

Kam pak teď, mladá dáma?

No honem, honem, zpěcháme.

Ještě nám zbývá předat poslední dárek. Jaké?

Ten nejdůležitější.

Já musím odejít na důležité obchodní jednání.

Ty, jestli některá z nich se bude opoždovat nebo žvanit, hned mi ji

zapíšeš. Já si to s ní pak vyřídím.

Pane Košťále.

No prosím.

Dneska naděluje mi kuláš.

No a?

Chtěli jsme vás poprosit, jestli byste nás nepustil dřív, kvůli dětem.

No jistě, já jsem málem zapomněl.

Děkujeme vám.

Ty vaše barbarské zvyky se měly už dávno zrušit!

Já vám dávám práci!

V teple!

A vy si toho vůbec nevážíte!

Naděláte si děcek, pak se divíte!

Mikuláš!

Každou sobotu chodí na mariáž.

Vážně? Tak to já se přidám. Nikam.

Špiníro. Jsme tady pracovně, ne na vakacích.

Jdeme. Jo.

Támhle, to je moje máma.

To stará?

Ale ne.

Moje máma je ta, co sedí tam úplně vzadu.

Jo tahle.

Hezká.

Co čučíš?

Nečučím. Já povídám.

Vždyť vidím, jak čučíš. No, nečučím. Čučíš?

No, tak jsem se trošku začučil, no.

Protože má oči jako svatá Klára.

Vlasy jako Terezíčka.

A tady tohle jako Máří Magdalen. No.

Ale.

A kdo říkal, že ženská je nástroj ďamla?

Sam tam se najdu.

Náhodou. Moje máma je hrozně hodná.

Ale taky pěkně unavená.

Pracuje i v noci.

No, tohle taky. Že jsem se nevšiml. Pošle.

Už se skoro vůbec nesmíje.

Než umřel, táta smála se pořád.

Osmá hodina vyzvání, modlete se klekání.

No tak honem, honem, ať mě ztrácíme čas. Kde máš ten dárek?

Tady. Děkuji.

Vážně chceš zpívat?

Jistě, zpěv povznáš. No tenhle určitě. Nezdržu, já pojď.

Vydáme za váma.

My jsme přišli.

Za váma. Váma.

Za mnou?

No. No.

Proč? Proč já?

Jsi s tím souhlasil? No ty taky. Sám si říkal, že zpěv povznáši, ne? Tak se

ukáž. Klidně.

No, pozor.

Co vzlučíš? Hledám tón.

Vejš?

Tři, čtyři.

Zůru, bratři milí, v této noční chvíli, anděl páně zpívá Gloria.

Copak to má býti, že mi oči svítí planou, jako hvězda zářivá.

Nějak ti tuhnou křídla, aby neprohlídla, že máš neandělský úmysly.

Mám na mysli spásu a ty už dikďasu plácáš jenom samý nesmysly.

Tam pak se to díváš, dej bacha co zpíváš, ač ti starej nedá za uši.

Andělská nebeská, je po čertech hezká, jak je krásná ani netuší.

Celý peklo tleská, slyším hejkat meská, rád bych se jí mrknul na duši.

Ty žábojena.

Ančochu. Ahoj.

Od Anešky.

Co je to tady za teatr?

Člověk na chvilku vyptáhne paty a už se tady nepracuje.

Už mu tady personál rozkládá majetek. Přišli za mnou.

A ty se takhle drze přiznáváš?

No klidni se, chlapče.

Nepleť se do toho, ty slepice popelichaná. Dovol, já jsem anděl páně.

Už se to nestane, pane.

No to víš, že se to nestane. Ty máš letiš výpověď!

Do oběda opustíš byt, zopleťíš činžit.

A nastihuje se jiná švarlenka.

No tak dělej něco!

Co mám dát?

Kam jdeš? Kam jdeš? Vrát se!

Ty je mělat prosíš!

Na kolena!

Nic jsem neudělala. Jo, ona nic neudělala.

Ty nevděčnice, nevděčná chmis!

Ty se vrátíš pod kolenou! Člověče nehodný!

Ven!

Myslím, že se brzo uvidíme, Koštále. Pan Koštál, proto je vždycky pan Koštál, ty

bídou smrkaná!

Šťála si jednou u zkoušky podal. A ho nechal vyjmenovat celý rodokmen. Od

Abrahama až po mladýho pána. A ten se k tobě moc nedostane. Ten skončí rovnou u

nás. Přesně, Juráš, přesně.

A kde je Aneška?

No jo, kde je Aneška?

Aneško, holčičko.

Aneško, holčičko.

Kdepak jsi?

Bude už doma.

Nechcete si ty kostýny už soudat? Kostýny?

Víte, já jsem... Já jsem... Matla. Kusuju. Já jsem... Promiňte.

Já jsem Magdalena.

Já jsem... Uria.

No, já jsem Petronel.

Ještě nikdo mi ruku nepolíbil. No, to mi tak v nebi dělá.

Prohledat!

Máš něco?

Nic.

Teď šroušete.

Kde je zbytek peněz?

Obešli jste půlku města.

Radím ti mluvit, holčičko.

Měli jste se víc snažit!

Co si to? Putrza!

Já ji hodím do řeky, šépe! Počkej, počkej, počkej.

Na to je času dost.

Kde jsou ti tvoji kumpáni?

Kde jsou?

Jeden z pekla, druhej v nebi!

Máme na to celou noc.

Ovisit. Pojď sem! Ne! Ne!

Můžeš? Ne!

Ne! Nechte mě! Ne!

Klidně si křič!

Na míli daleko jsou jenom skladiště a voda.

Kuzma? Hm?

Prohledá všechny krčmy ve městě.

Lokoun se postará o kanály.

Já bych si taky prohledává krčmy, šéfe. Skvápni!

Vypadněte oba dva.

Já bych si taky prohledává krčmy.

Až ty dva najdeme, ty rozšelápneme jako šváby.

Nám nikdo Mikuláše kazit nebude.

Aneško?

Holčičko, kdepak jsi?

To jsme my, Čerta a Anděl. Anděl. A Čert.

Kam jsem dala sirky?

Nepřevláděj se.

Nezávid. Aneško!

Aneško! Líbím se jí.

Nesmysl. Je po Čertech hezká.

Malé, není slepá.

Tak je nesvatá, Petronelli.

Tak si je vyzkoušíme.

Bratino kapáně, ty divlíku špín.

Devítka, nepožádáš manželky bližního svého?

Je to vdova.

To je zvláštní. Nikdy se netoulala.

O, jeden večer to nic není, Magdalenko.

Mladej pán se nám takhle jednou zatoulal na čtyřicet dní.

Půjdu se podívat do sklepa.

Aneška tam někdy chodí krucovat.

Mohu vás naprovodit?

To je od vás, milé.

Jdu taky!

To asi nebude nutné. Bude.

Bude, bude. Já vás totiž musím... Co?

Posvítit.

V těrku. Bez metku.

Haneško?

Haneško? Pardon, pardon.

Já vám posvítím.

Haneško?

Jsi tu?

Haneško?

Tak vám ani čaj neuvařím.

Nezlupte se.

Došlo nám uhlí. No to zas počkejte to. Na uhlí tady máme odborníka, kdo umí

najít i počuchu.

Špiníra.

Tak obejdu ulice.

Třeba tu holku někde najdu. Ne, ne, ne.

Vy, Magdalenko, hezky zůstaňte doma. My vám Anešku najdeme.

Já jsem totiž sloužil dva roky u andělů strážných. To jo.

Ale v kuchyni.

No, tak pojď.

Pojď, pojď, pojď.

Pardon. Pojď, pojď, pojď.

Pojď, pojď, pojď, pojď, pojď, pojď, pojď, pojď.

Šest! Nesesmilníš!

Ani se jí nedotkneš, to ti povídám, Uriáši.

A co když se dotkne ona mě?

A to zapomeň!

Ona je totiž svatá.

To já poznám, to já cítím. Jo, jo, jo.

Víš, Uriáši, každej máme čuch na něco jiný, jo?

Ty na uhlí, a já? Na hezký holky.

Nepovidej, taky se ti líbím.

No, líbím, no jako líbím.

Víš co, tak se o ní střihnem.

Kámen, mužky, papír. Ne, na to nehraju. Proč ne?

Protože vždycky vyhraješ. Pěs mi je tady po mně, je na čerty.

Na čerty? Na čerty! Na čerty! Na čerty! Na čerty! Na čerty! Na čerty! Na čerty!

Na čerty! Na čerty! Na čerty! Na čerty! Na čerty! Na čerty! Na čerty! Na čerty!

Na čerty! Na čerty! Na čerty! Na čerty!

Na čerty!

Na čerty! Na čerty

Uriáši, my musíme najít tu holku, jinak je z nás ráda mlha.

Cože? Že potřebujeme to jabko. Posloukáš mě vůbec? A jo, pořád.

Nevypadá to. No tak co se tak couráte, teplo něco stojí ženský.

Zavři za sebou a zítra v půl šesté v RZI přesně bude se paličkovat.

Aneško, kde jen ta holka může bejt?

Tí někdo z horších použena, nějakej svatý.

Si řekni.

Si řekni, ale komu?

Antoníček, ten je patronem ztracených věcí. No věcí.

Nemáte tam někoho přes lidi? Hele, hele, nebuď drzej, jo?

Svatý Dominik, ten je proti horečce.

Kristoš přes povozy. A František. No, ten si povírá se zvířátkama. Můžeš mě

nechat chvilku přemýšlet?

Co svatý Uriáš? Možná to takovej není. No možná že není, ale teď ti pomůže.

No jdej.

Když nekápneš božskou, budu ti muset pomoct prunašení.

A to bude trochu bolet.

Uriáši, co budeme dělat?

Já mám plán.

Sluhy.

Stojí ti to za to?

No to ne. A proč ne?

Já se bojím. Ale prosím tě, co by ses bál?

Jseš anděl. Čeho by ses bál? Ale budeš tady.

Nebecháš tě v tom. Ne.

Tak já jdu. Běž.

To si vypíše.

Okamžitě ji pušť!

Nebo se tady budu hnít věci.

To bude v ofer.

Ty máš ale drzost.

Mizeru, mizerná.

Zasám seš mizeru, mizerná.

Ale ještě se za tebe můžu v nebi přimluvit.

O, taková laskavost. Ano. Já mám lepší nápad. Jo, jaký?

Pověsit tě vedle ní.

To snad ani nebude nutné.

Čápe!

To teda byl nápad s tou punčochou.

Když já jsem to myslela, dobře... No jo.

Vždycky dopadne velikost. Pojď, jdem za mámou.

Že nám nádat doma nejlehčí, sero.

Ty to nevíšte?

Nevíšte?

Svatý Ján, já si tady tak trošku... Myslel jsi,

že mi frnkneš anílku?

Ne, nemyslel. Tohle město znám jak svý boty.

Nebylo mi ještě ani deset, když jsem kradl svůj první měšec. O to není dobrý,

ale ještě se můžeš polepsit.

To pochybuji.

Lituj, řichu.

Na to mě moc neužiješ. On, pán Bůh, odpustí skoro každému mizerovi.

Zajdeš do kostela, trochu se pomodlíš.

Pošplouhneš s věcenou vodou, co?

Adoš!

Vysyp kapři.

Hele, to já, já nemám kapři. Tak si nějak je uděláš.

Nepotřebuju kapři.

Nechte nožík.

Nechte nožík, nechte.

Svatý Nepomuckin, můžeš to? Blázna nějakou.

Co to, nelež? Já s tebou se nebavím, bavím se s Nepomuckin.

Udělím mu...

Děkuji ti.

Děkuji ti.

Stůj, stůj, lež, lež.

Ujáši, dokázal jsem to.

Kde jsi?

Ty, jsme v kopech.

To jsem si mohl myslet.

Anděli, kde lítáš? Už jsme o vás měli trochu strach.

Naštěstí pan Uriáš Anešku našel. Jo, tak pan Uriáš našel. A cestou domů nám

koupil k večeři párky. Ten je hodnej. No, ale bohužel už nás bylo.

Takovou hostinu nemáme ani naštět rýden.

Děkujeme, Uriáši. A máma se konečně smála.

Nahlas.

Máte velmi šarmantního kolegu. Tolik vtipů jsem ještě neslyšela.

Tak dost!

A teď mi řekni, ty smetku.

Ne ty, ty mi řekneš.

Kde je to naše jablko?

Já ho strčila do té punčochy pro mámu.

Do jaký punčochy?

Co zůstala v Krejčovský dílně, víš?

Chtěla jsem, aby jí přineslo štěstí. Tak jako mě. Aby už nebyla tak smutná.

Že to není pravda.

Je.

Tak to je konec.

To má to jablko pro vás takovou cenu.

Tu nejvyšší.

Dojdem ke Košťálovi.

Vím, kde je klíč. Sláva.

Já to taky. Ty aloudobeři.

A ty uhni.

Co říká máma? Do peřiny.

Vy jste kočovní herci, že s tím nikdy nepřestanete.

Já jsem anděl.

Můj anděl strážný? No. Jo.

No ne.

V Betlejem jsem zpíval pastířům. Ve sboru. Ušuj. A teď vodím duše z očistce.

Tak to je zajímavá práce. No vidíš.

A vy?

Já?

Já dělám všechno pro to, aby zkrachovaly.

Když už jste z toho nebe, můžu se na něco zeptat?

Jistě, jistě.

Co se stalo s Evou?

S tou popihlicí, zvědavou.

Skončila pekár? Jo. Ne.

Tak jo nebo ne?

No ne, ale patří tam. On je totiž pámu hrozný dobrák.

No tak, zvezeme se.

Ty seš ohezda jim aby je blíčko.

Má nechám si tě naráhnout.

se mi dává klíči, když nechce ráno vstávat.

Ne,

co děláš, ty matlo!

Tady je!

Sláva, sláva!

Není! Není! Není! Možná ho vzal Košťák.

Co máme?

Sentimenty.

Můj lid.

Tak a teď vzhůru zpátky na nebesa.

Ukáž, je celý? Ani jeden kousanec. Posuň. Jo.

No jo.

A i když víc, tady se mi... Co?

... něco nezdá.

Kuriaši!

Kuriaši! Promiň, tohle by udělal kezdý čest.

Vrať to!

Sázka je sázka.

Prosím, Ada.

No prosím.

Stáhnu ti z kůže!

Udělám s tebe klekátno! Pokaždé se přebrat zpátky, kuriáši!

Procezor!

A pomalu se obrať, pomalu.

Stůj!

Nešpěj, nešpěj!

Ty mizero.

A teď tě pošlu na pravdu boží.

Kežby.

To od vás nebylo hezké, pane Uriáši. Nemoc s povolání.

Nemůžu mu koštál něco udělat.

Nebojte, on si poradí.

Ale... A navíc.

Anděle jsou přece nesmrtelní.

Takhle se bavíte často.

Pořád se o něco sázíme. Tentokrát...

O jablko.

A kdo vyhrává?

Myslím, že to víte.

Magdalenko.

Máte opravdu takové čertovské oko.

Pracuju na tom už přes tisíc let.

Kdyby se tak z očí dala vyčíst budoucnost?

Chcete ji znát?

Stačí si kousnout.

Nikdy člověk tuší, co se stane a nemusí k tomu jíst jabelko.

Ale já nejsem člověk.

Jistě.

Jste přece čert.

Ta rozbitá výloha byla vůle Boží! S rozbitou výlohou mě zaplatíš! Já s tím

nemám nic společného! Nechte mi, prosím! Já za to nemůžu! Zbytek života mě budeš

platit desátky, ty lůzo!

Lůzo!

Podívejte se, jak se tváří!

Nevinně!

Boží mlíny melou pomalu, ale... Jak je to dál?

Pojď do líní, třetí až tady šéf, nevím, má to ne.

Pořád něco.

Ani ve svátek nedají člověku svátek.

Tak to kvůli tobě mě vytáhli z postele?

Ženská jedna blázníma.

No dobře.

Tak.

Zapisuj.

Jméno? Petronel.

Pohlání. Anděl páně. Místo trvalé obydviště? U nebeské brány.

Za šprťou chlata předsoudní stolicí dvacetronolý.

Tak tě nepřistihli, že kradeš. No, tak se to vezme.

Už máme soupy z toho, co se ztratilo.

Tak, tam máme jedno jab...

Jedli jablko.

Sežrali, co?

To bych si nedovolil.

Prohledat.

Ahoj.

No ale... Pane, jemu ty kříle rostou rovnou ze zad.

Dechni na mě.

Kolikrát jsem vám říkal, že ve službě se co?

Se mě chlastal!

To je mění soud!

To je pračka!

Zabřít! Na 8 až 40 hodin. No to já nemůžu, ale... Soudní jednání se

odročuje na pondělí. Já nemám tolik času, počkejte!

Počkejte! Můj čas si krátí! Nech tebe... Nemůžeš klidně.

To a dobře, zejméno, protože já tady mám úkol od... od... No, už se mne...

A seď!

Ty Petře, já vím, že jsem na tebe kolikrát nadával, že nechodíš včas do

práce, ale nemohl bys si mi pomoct.

Vždyť by ses taky dokázal dostat změření.

My, anděle, jsme ti pomohli si přetrhat okoby a ty mě v tom teď necháš.

Jo.

Slibuju, že už nikdy neřeknu, že jsi nafoukanej.

Tohleto se nikdy neodpustím.

Proklidám tě do posledního chlupu. Jak já tě nedávidím.

Nedávidím.

Počkej.

Tohleto ti nedaruju.

Já ti ukážu, co dokážeme vyhatět.

Tohle nemůžeš dopustit. Do takovýho ňoumy čertovskýho se přece nemůže

zamilovat. Vždyť ona je tak krásná, něžná, čistá.

Onak se by potřebuje někoho jinýho.

Někoho, jako jsem já.

Svatý Valentin, prosím, ať se Magdalena zamiluje do mě.

Šmarja, Matko Boží, co zas já?

Petroneli, Petroneli, žádné já.

Já je souběctví.

Ale já... Pravá láska je trpělivá, laskavá a nezávidí.

Nehledá svůj prospěch, nepočítá křivdy.

Přej druhým, ne sobě.

No ale jak mu ji mám přát, Matko Boží, když je to takovej zmetek pekelnej.

Tolik mi ublížil.

Petroneli.

Nezapomněl jsi na něco?

Já?

No zhodně ne.

Co by to jako mělo být, Matko Boží?

Že jsi anděl páně, Petro Nelko.

Ale Matko, Matko, Matko Boží!

No jo, vlastně vždyť.

Já jsem anděl.

Ale nešťastnej.

Šuj! Co tady děláš?

Čekám, až se probudíš.

Jsem nespál.

Jak to řesl?

A dej si.

Zaslouží si někoho lepšího, než nějakýho čerta.

Máš to zatracený, jablko?

Mýzer.

Tak dělej, nebo prošvihneme výtah na nebesa. Kohout už dvakrát zakokrhal.

Kohout zakokrhal jednou.

Dvakrát. Jednou.

Dvakrát. Ležel jsem tady a celou dobu poslouchal. Jednou.

To já jsem viděl, jak jsi poslouchal. Dvakrát.

Přece vím, jak kokrhá kohout, ne? Jo.

A jak kokrhá kohout? No, jako kohout. No tak ukáž, jak kokrhá kohout.

Kikiriki. Kikiriki. No to dobře, tak.

Jo, takhle kokrhá kohout. A jak podle tebe kokrhá, tak mi to ukáž. Jak?

Ukáž.

Kikiriki.

Ten kokrát, koho, koho, ten kokrát.

Takhle, kokrát, koho, koho.

Vítej doma, Petronelli. Panebože.

Já než jsem mlhovina?

Hele, vždyť jsme to nestihli. Kohout třikrát zakokral.

Petronellice je pro pána boha den, to je pro člověka tisíc let a opráceně. Ty bys

se strápil pro pár vteřin, prosím tě.

Kde je Urias?

Ten si tu mlhu zasloužil.

Dochoval se k tobě hrozně. A to, co provedl s tou holkou a jak ji zamotal

hlavu. No to jo. No.

Ale bude se mi po něm stejskat.

Vždyť jsi mu říkal zmetku pekelnej, kyblíku špíny. No ale to já sem tak

nemysl.

Kdo se teď v nebi bude starat o zábavu, vždyť bez něj tady bude hrozná nuda.

Najdeme jinýho čerta.

Je tam sám?

Pošli mě za ním, Bože Všemohoucí, aby mu tam samotnímu nebylo smutno.

Vážně?

No, jak chceš.

A dohlídni mi na Magdalenu.

S Pánem Bohem, paní Bytna. S Bohem a hodně štěstí.

Dám ti jednu dobrou radu do života, chceš? Hm?

Nikdy nedávej pusu komediantům, co mají oči jako čert. Hm?

Hm.

Buriáši? Buriáši, jsi tu?

Jo, jsem tady. A kde jsi?

Já tě nevidím.

Ještě se na mě zlobíš? Ale, prosím tě.

A můžeš mi to odpustit?

No jo, porád.

Už se stalo.

Au! Co je?

Hele, o něco jsem zakopnul.

Něco, to je něco jako židle, nebo co?

Tak se na ní sedí?

Ne.

Panebože! Kdo umí odpustit nepříteli, ten může usednout s

Pánem Bohem na výsastech.

Archanděli Petronary.

Zrovna se mu spala Ježíška.

Máš tě vůbec rozum?

Haló, Vadan!

Počkejte!

Vadan!

Hledal jsem vás po celém městě.

bych vás košťá vyhodil.

Kdybyste se neurazila, hledám pomocníka do obchodu.

Teda, jestli nemáte lepší nabídku.

Vás mi znad seslalo samo nebe.

Tak jdem.

Ty hlavně budeš chodit do školy, mladá dáma.

Kdybyste neměli kde bydlet, tak mám jeden volnej pokojík.

Vy se mi jen vzděláte.

Tak krásna tolik let!

To jsou ty božstvými mládenci. Na každýho jednou dojde. Ta brzost! A s

párkařem!

Proč ti to mám opařený?

Ten jestli se tady objeví.

Ani podlíkačky mu neušiju! Čert, abys ho vzal.

Mladý pane, nějaké přání, prosím?

Říkal jsem, že se ještě uvidíme, pane Košťále.

Ten rok jsem prodával před vaším domem, abyste si mě všimla.

Titulky vytvořil Jirka

Kováč

se duše raduje.

Stejně se šmatla.

A ty zmebek, pekelna.

O bože, zpíváme ti a naše

píseň letí k tvým bílým

oblakům.

O bože, jsme tvé děti, svůj

obdiv zdáváme ti i všem tvým závodům.

Si lásko, vůle pána, ty tvorům všem si

dána, máš křídla, slétni k

nám.

Slétni k nám.

Někdy to člověk dobře ví, jak věci

mají být.

Soumrak se snáší za oknem, se sněhem

padá klid. A dál?

Aby se v kamenech topilo.

Povídej.

Bylo, nebylo.

V konvici máme horký čaj.

Ať pohádky se povídaj.

A dál?

O tajemství, co cestu hledá.

O duši, co se lapit nedá.

Co není na prodej.

O tom nám povídej.

Jak vítr venku lampy zháší, v ulicích bloudí

Mikuláši.

Čerti si v blátě máčí ocasy, andělům

sněží na vlasy.

A dál...

Když dvorek sněhem zapadne, plavníky svíček se jen zachvějí, jen dvoje

stopy záhadné končící v závěji.

Neznaš se všemu rozumět a nechtěj

všechno teď a hned.

Vždyť pán Bůh nám dal velký dar, co

dává naději.

A dál?