Original subtitles

www.hradeckralove.org

Na sklonku minulého století vzrušila celý svět zpráva o dědictví půl miliardy

franků. Jí mění bylo rozděleno mezi dva dědice a oběma umožnilo uskutečnit

životní plány.

Doktor lékařských věd François Sarasen vybudoval na zakoupeném území moderní

město pro 50 000 obyvatel a nazval je Fortuna.

Profesor chemie Erik Janus Postavil velké továrny ve městě, které brzy

proslulo jako ocelové.

15 let poté se pokusil neznámý muž uprchnout z ocelového města a přeplavat

hraniční řeku.

Janus vás zničí.

Smrt.

Holomráz. Promiňte, ale to chcete novinářům opakovat ty povídačky nějakého

ubožáka, který byl v šoku.

Ne, proto tě sem uvedu.

Jakasi přišel k čerstvým omrzlinám.

Teď, v létě.

Janus už delší dobu dělá pokusy s dělostřeleckým granátem.

který při výbuchu zmrazí okolí.

Jak jste se to dozvěděl? Od Garmóna.

Působí tam od začátku jako blízký Janusův spolupracovník. Je to inženýr

jako ty.

Sám se mi přihlásil.

Sůrovinové zdroje, které měli na svém území, se už vyčerpaly, ale pod našima

nohama je železa a mědi dost.

Proto se Janus rozhodl, že se zmocní Fortuny.

Co je to za zbraň?

Poslední zpráva je asi rok stará.

Promiňte, ale tady se jedná o existenci Fortuny a vy celý rok čekáte.

Měl jsem se snad zeptat dopisem.

Myslíte, že ho zapkli?

Možná ho jen sledovali, nebo se leko.

Nebo mu Janus zaplatil víc. Křivdil bys mu.

Garmo není člověk, který by se dal koupit.

Pánové, chci proto důrazně apelovat na svědomí světové

veřejnosti. Janus už před léty vyhrožoval, že obsadí fortunu.

A teď, jak sami uznáte, je nebezpečí konkrétní.

Holomráz, to je přece.

Směšný zastaralý výraz, kterého dnes už nikdo neužívá. Leda v rubrice předpovědi

počasí.

Co tím myslel?

Na to už vám ten ubožák neodpoví.

Zkuste se na to zeptat přímo profesora Januse.

Čtenáři vašich listů by se měli dozvědět, co vlastně ve svém ocelovém

městě vyrábí. A že ty své stroje neustále zdokonaluje.

Zákazníci jsou o kvalitách jeho zboží dobře informováni i bez nás.

Pane doktore.

Ne zboží, ale vynálezy. Sice geniální, ale nebezpečné.

Pane hrabě.

A nejen pro nás. Vy se, doktore, vážně domníváte, že by svět někomu dovolil

zničit vaše krásné město.

Navíc jste jeho příbuzný.

Jediný.

Velice vzdálený. A když semřu, z dětí Fortunu Janus.

A naopak.

A naopak. Buďte ve starosti.

Pánové, existuje přece světové veřejné mínění a

mezinárodní soud.

Slyšel jsem, pane architekte, že se účastníte světového urbanistického

kongresu v Benátkách.

Ano, odjíždím zítra ráno.

Dejte jim lekci o Fortuně, jak má vypadat moderní město.

Jasnou cestu, pánové. Ještě jste se nerozhodli zrušit tenhle bezpečnostní

předpis o praporku před automobilem?

Kde mám stále schánět čerstvé běžce?

Naschledanou.

Šťastnou cestu. Šťastnou cestu. Pozor!

Pozor, cesty!

Pozor!

Udněte stranou!

Pozor!

Tak a spáš.

Tatínek musí brzo vstávat. Rozlište Tomáši.

Musíš, musíš, dobrou noc. No tak pojď, princeznička.

Dědečkovi zamáváme.

Dobrou noc. Dobrou noc, dědečku, dobrou noc.

Dobrou noc, tatínku. Pojď ke mně. Tak jdi, mamince.

Můžeš posílat pohlednice a známky.

To víš, že ti budu posílat známky.

Teď běž za maminkou. Dobrou noc. Dobrou noc.

Ty, pohlednice nech na mě.

Ale... můžeš ještě odmítnout, Marcelli.

Máš přece rodinu, i když jsi jediný, komu jsem se svěřil.

Ano.

Ale tady nežije jenom moje rodina.

Je v nebezpečí celé město, které jste mi umožnil postavit podle mého projektu.

Viktor Garmon je ve svém pokoji, pane inženýre, prosím.

Máme s ním starosti.

Třetí den jsme ho jen tak, tak chytili na nádraží. Vyptával se, kdy jede vlak

do ocelevého města.

Ale teď už si dáváme pozor.

Dočte vidět.

Chlapci nadšičují se držení dezertéra.

Pěstují si postřech a odvahu.

Užitečná hra.

Prosím, prosím.

Co je to tam za dům?

Internát pro děti.

Když před čtyřmi lety zemřela inženýrový manželka, musel dát svého syna sem.

Jednou za měsíc za ním dojížděl a při té příležitosti nám vždycky poslal zprávu.

Lahvy.

Ale jak víš, už rok nepřišlo nic.

Jak se jmenuje ten jeho syn?

Viktore, tvůj otec bude během nejbližších dnů propuštěn z nemocnice do

domácího ošetřování.

To už mi říkáte jedenáct měsíců a dva dny.

Dál už nehraju.

Víš přece, jakou dokáže nadělat pasiku pár kapek nitroglicerinu?

Nejprve mu léčili popáleniny, pak mu dělali plastiku, pak měl deprese.

Buď mě k němu pustíte, nebo zdrhnu.

Musíš mít trpělivost.

To pak má na rukou ještě obvazy.

No tak, no tak.

Jiný na jeho místě by se dávno položil.

A o tobě mluví v jednom kuse, to mi věř.

Viktorku, nemá nikoho než tebe.

A já snad mám.

Dejme tomu, že už jsi v ocelovém městě.

A co dál?

Nejdřív vyhledám hostinec, který je nejblíž u pracovního úřadu.

Tam budu čekat tak dlouho, dokud se neobjeví člověk se stejně zavázanou

levačkou.

To je jediný způsob, jak se s inženýrem Garmonem spojit.

Vyptávat se na něj by bylo příliš nebezpečné.

A pamatuj si.

No tak, Laskaré.

Jestli se setkání neuskuteční...

Třetího dne o půlnoci pošlu pro tebe loďku a budu tady na tebe čekat.

Poslyš, nepotkal jsi náhodou

toho člověka, který se s otcem tady scházel?

který k vám občas chodil i do vily v ocelovém městě.

U té doby, co maminka umřela, k nám nikdo nechodil.

Jen si vzpomeň.

No tak, slyšíš?

On se tady s nikým nebavil.

Nehraj si s tím pořád!

Jak vypadal?

To máš od kufru?

Tak budu muset.

Co mi ještě tatínek vzkázal?

Až seka dobrotu a neutíkat z internátu.

A taky řekl, už na vánoční prázdniny si vítěnku vezmu domů.

Vážně to tak řek?

Vítěnku?

Ano.

Moc ho mrzí, že jsi tu musel zůstat sám celé prázdniny.

Už mě to nebalí.

Já tím úkolem ztratil rok.

Víte, co to pro konstruktora znamená?

Jenže my tu jejich spojku dostat musíme, to dobře víte, pane inženýre.

A živou, aby mluvila.

Jako důkaz.

To mám další rok čekat vedle inženýra Garmona, jestli za ním někoho z Fortuny

pošlou. Ještě aspoň pár dní, pane Moldke.

Musíme napodobit Garmonův rukopis.

abysme udrželi kluka na úzdě.

My vám pak zařídíme, abyste byl převeden přímo do konstrukčního oddělení ve

vnitřním sektoru.

Která platová třída?

Neproděláte.

Přijíždíte z přístavu?

Musíte proměnout, ale ne každý cizinec k nám přichází s poctivými úmysly.

Jak jste poznal, že jsem cizinec?

Daroval jste muzikantům dva soldy.

To zde není zvykem.

A ten muzikant není slepý?

On ano.

Ale to děvčátko ne.

Promiňte, pane Andersone.

Malé zranění zlodí.

Za týden budu v pořádku moci nastoupit do práce.

Zkušených kovaliců je zde potřeba neustále.

Vyplním vám povinnou přihlášku.

To je

policejní

úřad? Pracovní.

Hotovo. Děkuju.

Co je to za horu?

Kiklop. Kdysi se v ní těžil mangan.

Proč?

Že z ní musí být krásný výlet.

Zakázané pásmo.

Ale nic si z toho nedělejte, až nastoupíte, moc času na výlety mít

nebudete. U nás si na nezaměstnanost těžovat nebudete, pane Andersoné.

Kdybyste se chtěl ubytovat, můj strýc má deset minut od tu hospodu.

Jste velmi laskav, ale obávám se, že tak daleko bych hlady nedošel. Děkuju.

Teď už jistě sedí ve vlaku do Marseji.

Zítra už bude v Benátkách.

Pod oknem hotelu Mořer, postřívřené paprsky měsíce.

Steve Gondolieru.

Škoda, že nejsem s ním.

Děkuji.

Vy jste to znamení přehajel?

Jaký znamení?

Jo, tak to prrr.

Kdybyš, Tiger, dal včas avízo, nemusel mi to řáknout pod rukama.

Pojď sem!

Poslal tě, aby nemusel solit, co?

Kolik jí dává za to špiclování?

Sondej ten hadr!

Sondej ten hadr! Sondej ten hadr! Sondej ten hadr! Sondej ten hadr! Sondej ten

hadr!

Sondej ten hadr!

Sondej ten hadr!

Zpátky!

Kysličník úličitý je Previd.

Hold neměl to štěstí jako ty před měsícem. Těm to chytlo jenom nohy.

Ten už nepřijde.

Svítá.

Jsem přítel inženýra Garmona, pane řediteli.

Požádal mě, abych jeho syna doprovodil na neděli domů.

Je mi líto, ale to nepůjde.

On nám dnes opět utekl.

Odjel vlakem?

Klidně tu na něj počkejte.

Spojení bude mít až ve dvě.

A staniční personál už byl upozorněn.

Víte co?

Nechte ho tentokrát laskavě odjet, ano?

Já už si ho ohlídám.

Jízdenky, prosím.

Dobře, dobře, v pořádku.

No děkuji.

Jízdenky, prosím.

Dals mi přece slovo, že už neutečeš.

Vy u nás bydlíte?

Přišel jsem jenom pro pár věcí, co otec potřebuje.

Já vlastně taky.

Takže kdy ho přivezete z nemocnice?

Dnes? Nebo až zítra?

Počkám tady na něj.

Co s ním?

Teď už vaše věc.

Já tím ztratil rok.

Pro mě celá tahle akce právě končí. To vidím.

Myslím, že potěšení na obou stranách.

Ještě se uvidíme zítra.

Ráno po šesté pro vás přijedeme.

Do vnitřního sektoru trefím i bez vás.

Jenže do zvláštního oddělení vás bez našeho doprovodu nevpustí, pane

inženýre.

Dobrou noc.

Já stejně zavolám na policii, aby si kluka odvezli.

Tady zůstat nemůže, mám své instrukce.

Pan enž. de Garmone, pospěšte si.

Už třetí den vás čekám, hostinci.

Já jsem Marcel.

Už jste zřejmě nečekal, že se někdo z Fortuny objeví, vidíte?

Kde máte syna?

Do rána musíme být zahraniční řekou.

Uklidněte se, toho venku se už bát nemusíte.

Jak je s tím Janus daleko?

S čím?

V poslední správě jste uvedl, že chce Fortunu zlikvidovat tajnou zbraní.

Proč to ještě neudělal?

To je snad pro vás dobře, ne?

Myslíte si, že se mu všechno vede tak, jak by si přál?

Pane inženýrem, já jsem měl vrátit do Fortuny už včera.

Ale pak jsem se stal náhodným světkem havárie té střely.

Ráže něco přes 600 milimetrů.

Byl to jen únik kysličníku uhličitého, ale dovedu si představit, co by dokázal

při explozi.

Proto se vás ptám.

Je to ta jeho tajná zbráň?

A jestli ano, čemu tak velká střela?

A když tak velká střela?

Z čeho ji vystřelí?

Je vůbec možné zkonstruovat dělo, ze kterého by se dala tak velká střela

vystřelit? Pro Janu se nemožné neexistuje.

Takže vy to připouštíte?

Pro boha, inženýrem!

To jste nám nemohl dát vědět, abychom se mohli připravit.

Přece víte, že nemáme stálu armádu.

Nešlo to.

Do internátu za synem vás přece pouštěli, ne? Ale hlídali mě.

Jsou i jiné způsoby.

Nebo jste dostal strach, Garmone?

Vidíte, od čeho je ten klíček?

Jsou tam moje věci.

A víte, kde to bylo schovaný?

Tak to tam zase rychle vrať.

Tatinek vás za mnou nikdy neposlal.

A tohle je ten návštříbené nádobí.

Urozmělšete, pane Volské?

Stůj!

Chyba, co?

Tak inženýr Garmon je už rok mrtvej.

On zemřel při tom pokusu?

Neměl střílet.

Ty ruce nahoru.

A prohledej ho.

No, bude to?

No ty, dělej, dělej.

No.

Je to přece špicost Fortuny.

Oni můžou za to, co se stalo svým otcem.

Je to pravda.

Tak co?

Ještě vás nepřestalo zajímat to dělo.

Ono už existuje.

Až z něj jenost vystřelí, bude po Fortuně. Od hraniční řeky až k Fortuně.

To by muselo mít dostřel 20 mil.

Už jsem vám přece řekl, že pro Januse nemožné neexistuje.

A kde ho má?

Za nedlouhou budete mít možnost vyptávat se někoho jiného.

Takové monstrum se přece nedá jen tak zamaskovat.

Komputéř!

Můj světlý.

Jsou rozbitý.

Ve Fortuně ti je opraví.

A děkuju ti.

Jsi správný kluk.

Nebýt tebe...

Tak jsem se z toho nedostal.

Víš, profesor Janus chce zničit Fortunu, protože potřebuje naše rudu a suroviny.

Až je získá, bude chtít zničit všechno.

A s tím tvůj otec nesouhlasil.

Proto nám pomáhal.

Co s ním udělali?

Patrně se bránil, když ho přišli zatknout.

Ale jak to doopravdy bylo...

To už si asi nikdy nedozvíme.

Poslyš, jak jsi přišel na to, že ti ten člověk lhal?

Podle vzkazu od tatínka, který řekl, na Vánoce si vezmu vítěnku sebou domů.

Tak mi tatínek nikdy neřekl.

A taky nevěděl, od čeho je ten klíček.

A nevěděl, že tady máme s tatínkem skrýž.

Teď je to přesný.

Jak ti tatínek říkal?

Viku.

Jak ti mám říkat já?

Ty se schovej!

Pane Moltke?

Pane Moltke?

Pane Moltke?

Co jste dělal, člověč?

Nešlo o život, aby jste si flákal.

Pane Moltke, tady se střílelo. Jste v pořádku?

To snad vidíte.

Tu stojíte.

A já za ním.

Musíme dát jeho popis. Já jsem.

A dělejte, dělejte.

Musíme dát jeho popis.

Jeden celý a jeden poloviční.

Šest.

Jeden celý.

Jisková konference se koná v zeleném salonu, pané.

Slyšel jsem, že profesor Janus řídí celé toto město sám. Co je na tom pravda?

Soustřejde v sobě ideál centralizace. Něco jako vládce, nejvyšší soudce a

vrchní veditel armády v jedné osobě.

Dokonce schválil i tenhle jízdní řád.

A co by se stalo, kdyby, nedej Bůh, náhle zemřel?

Zítra by v ocelovém městě, v žádné továrně, slévárně, šachtě, nikdo nehnul

prstem. Jednak by nevěděl, co dělat, a ani by nesměl.

Prosím.

Natiskovou konferenci, pane hlavě, jsme pozvali celých světa více.

To je. Kam pak?

Vrátit kluka do internátu.

Jistě trefí sám.

A co když se s tou znovu uteče?

Plním pouze příkazy, pane inženýre.

Půjdete se mnou.

Plníme pouze to, o co jste si dávno říkal.

Dál už to není moje věc.

Rozloučit se s ním snad můžu, ne?

Já do internátu nechci.

Neboj se, nic se ti nestane.

Řekl jsem řediteli, že s tebou chce mluvit otec.

Šikovně ho za jízdy pusť.

A vydrž pár dnů, já se pro tebe vrátím.

A děkuju ti, Viku.

A to bylo naposledy, co jsi utekl z internátu, rozuměl jsi?

No tak, no tak.

Jakoby jste nevěděli, co je v takovém případě zvykem.

Pane kapitáne, zvláštní četa nastoupena v plném počtu.

Uvolnit.

Pánové, dovolte, abych vám představil nového kolegu, inženýra Moltke.

Zařekte se.

ale máme své instrukce.

Předpis je předpis.

Tak hodně štěstí přeju, pane inženýre.

Pánové, prosím o vaši laskavou pozornost.

Na vyřešení úkolu, který vám dnes předkládám, má profesor Janus zvláštní

zájem. Podle výsledku vaší práce bude rozhodnuto, kdo z vás se stane

profesorovým osobním konstruktérem.

Prosím.

Prosím. Pro vás, Moldke, to asi bude poněkud obtížný úkol. Na poprvé.

Nemám pravdu?

Uvidíme.

Pokusit se mohu, ne?

Jak se vám líbí vaše nové pracoviště?

Pro mě je důležité tohle prknout.

Na místnosti nezáleží.

Jsme ve zvláštním oddělení vnitřního sektoru.

A nad nám je 20 metrů žuly.

Ubikace jídelna všecko pod zemí pro toto utajení.

Bydlebete s inženýrem Viganem.

Jsem zvyklý spíše na sabotu.

Sabotáž špionů Fortuny, výbuch zásobníků plynu, oběti na

životech, trpělivost ocelového města není nakonečná.

Hledají si záminku.

A co hrabě Hulshoff? Co ten o tom píše?

Ten jediný Janusovi neuvěřil. Zatím.

Nesmíš se rozčilovat, tati.

Mám ti ještě přinést čaj?

Ne, děkuji.

Oskare, ty jsi mi přinesl zprávu.

Služba. Velitele domobrány, prosím.

Dědo, dědečku, tam nám píše.

Tati, podívej, první zpráva od Marcela. Jak se mu daří?

Morskou nemoc jsem nedostal, je zde překrásně, kongres začíná zítra, líbá

vás Marcel.

William?

U aparatu, stále jsem.

Situace je vážná.

Na dnešek.

13.00, svolejte městskou radu.

Telegrafujte van Hulshoffovi.

Otvečte.

Myslím, že tě otec za ten utěk nepochválil. Mluvil jsi s ním?

Toho jeho přítele jsem předtím nikdy neviděl. Taky to žádný přítel nebyl. To

byl jeden z těch, co za ním pořád chodí.

Jistě. No tak to víš, postavení tvého oce bylo ostatně pořád. Je pro celé

město natolik důležité, že opatrnost nikdy nezbývá. Jak pak se mu daří?

Přitížilo se mu říkali.

Napustili mě k němu. Ale to nic, to nic, kamaráde.

Hlavu vzhůru, všechno dobře dopadne.

Ale za ten útěk bych tě příště musel přísně potrestat.

Jasné?

Tak co, jasné?

Na plodější přehu.

Pokamřitě k telegrafu. Vyžádat příkazy z ocelového města.

Stát! A připravte případnou evakuaci internátu.

Prosil bych jemné dváby. Prosím.

Na jednu nebo raději na dvě košile, prosím.

Slyšel jsem, že profesor Janus si velmi potrpí na dobré obličení svých

spolupracovníků. Ano, ano.

A tady jste.

Vítám vás, inženýre Moldky.

Těší mě, že vás konečně poznávám.

Ani nevíte, jak jsem vám zavázám, že jste odhalil obojetnost inženýra

Garmona.

Dovedu ocenit vaši tvrdost.

A rozhodnost.

I když Garmona je škoda, byl to výborný chemik.

Mám pocit ale, že jste si ho začal všímat teprve v době, když šel nahoru a

měl úspěch v práci.

Možná, že jste mu jí záviděl.

Asi jsme mu měli nabídnout víc peněz.

Se zrází se nevyjednává.

Přímočerá řešení nebývají vždy ta nejlepší.

Ani vy je nevolíte.

A proto máte úspěch.

Hoře Kiklop začal Janu stavět dalekonosné tělo, kterým chce

bombardovat Fortunu.

Ničivá síla střely má být naměřena proti hlavnímu městu. Proto přepravte

vysídlení obyvatel do hor. Příště podle možností doplní inženýr Viktor Kármán.

Víte, otázkou střelby na dlouhé vzdálenosti se zabývám už hodně dlouho.

Jaký byste hádal dostřel?

Šest mil?

To jsem přejnal?

Jedenáct zatím.

Představte si město.

Padesát tisíc spících lidí, na které přiletí z ničeho nic.

uprostřed zimní měsíční noci smrt.

Nezdá se vám to fantastické, pan Moldke?

Smrt, která jakoby přišla z měsíce.

V řešení tlaku a zpětného odvodu plynu při výstřelu jste dospěl zatím nejdál ze

všech. To je překvapivé.

Způsob, jakým eliminujete tlaky, například tady a tady, gratuluji.

Měli jsme vlastně smůlu, co říkáte.

Ztratit rok čekáním na agenta z Fortuny a nakonec ho nechat utéct.

Mohu snad já za neschopnost tajného dozoru?

Já vám přece nic nevyčítám.

Naopak.

Já jsem nesmírně rád, že budete neustále v mé blízkosti.

Profesor doslova prohlásil.

Noha mého vojáka nepřekročí hraniční řeku a nevstoupí do Fortuny. Ale kdo nám

zaručí, že profesor Janus svůj slib dodrží?

Náš list vychází v pěti jazycích, to je, jako by to slibil před celým světem.

Tak proč chcete ještě dále vytvářet u jeho hranic napjatou situaci?

Dali jsme domov tisícům lidí.

Dívíte se, že si ho chtějí bránit?

Varuji vás.

Buď odvoláte svou domobranu od hraniční řeky, nebo ztratíte veškeré sympatie.

Jestli nedbáte, nepřátel, mě byste dát aspoň na radu přítele.

Vykonal jsem za čtrnáct dní šest jíst k vám a zpět do ocelového města, to je

přes 700 mil.

Tyhle ruce už neudrží volant, proč bych to asi dělal, když ne pro vás.

Děkuji vám, hrabě.

Velité domobrany.

William, zrušte pohotovost.

Ano, vysvětlím.

Všichni domobranci s výjimkou hlídek, ať se vrátí do města Fortuny.

Světová veřejnost vaši iniciativu oceňí.

Neodpočinete si.

Ještě jednu cestu do ocelového města snesu.

Děkuji.

Technickým pokrokem k trvalé invaliditě.

Kde mám pořád brát čerstvé běžce?

Jak to, že ještě nespíš?

Syn, já potřebuju na... Tak běž.

No co?

Poplach! Poplach!

Poplach! Obsadit nádraží!

A jak vidím, nová varianta rozvadiče zpětných tlaků.

Pokračujte, prosím.

Dovolíte?

Prosím, příkaz pro slevárny na zítřek.

Dál. Rudný důd saměli vyčerpán.

Kam mám přeřadit havíře?

Propustit. Ale naznačil jste, že po novém roce hodláte otevřít nová ložiska

rudy.

To já také udělám, kapitáne.

Ale přece nebudu do té doby živit.

Dál.

Prosím.

Připravte příkaz.

k zajištění vánočních dárků pravdový potěch, co zmrzly při havárii s plynovou

střelou.

Dál. Prosím.

Heslena... Dál.

Vydrž, chlapce!

Ještě malý kousek.

Tak si odpočine.

Proč ta skromnost, inženýr?

Vaše původní řešení bylo mnohem odvážnější.

Zvětšením se ovšem do střel nevynásobil čtyřmi, ale se tvá zdvojnásobil,

profesore. Tím se problém nijak neřeší.

A co když odpálení místo prachu použijí střelnou bavlnu, podporovanou 80%

dusičtanu draselného?

Tlačná síla bude pětkrát větší a stejně tak i délka letu střely.

Jinomže co hlaveň, ta to přece nevydrží.

Musíme na to tedy jinak.

Vezu vám mír, profesore!

Gratuluji, hrabě.

K čemu? Prostě jsem doktora Sarasejna přesvědčil.

Představte si, že jsem znovu světový rekord na 25 mil.

Ať se postarají o mé běžce.

A zvláště o tohoto statečného chlapce. Potřebuje mléko, met, ovoce.

A nové boty.

Chlapce, ubytujte v mém poschodí.

Tak co, inženýre?

Nechcete s tím skončit?

Pro dnešek.

Viku, jak ses dostal do vnitřního sektoru?

No dostal.

Něco tu mám.

Bylo to v zadním plášti tatínkových hodinek.

Co budeme dělat?

Všechno, aby to dělo v hoře kyklop nevystřelilo.

Děk.

Jestli hledáte dělo k té střele, tak stojíte v jeho hlavě.

Donosnost 60 mil.

Míří přesně na Fortunu.

Ale nemusíte mít strach. Její hlaveň je zabudovaná ve skalním masivu, takže se

neroztrhne.

Poznáváte svůj návrh, pane inženýre Zodiaku?

Tušil jsem to hned po zkoušce.

Moltke by na něco takového nikdy nepřišel.

Jedinou střelou stejně Fortunu nezničíte.

Myslíte?

Ve střele je sto menších, které se při dopadu rozletí a zamoří okolí

kysličníkem uhličitým.

Rázem mínus sto.

Jako na povrchu měsíce.

Vzpomínáte si, co jsem vám říkal o měsíční smrti?

Tato zbraň nebude zabíjet silou výbuchu.

Naopak.

Veškerý majetek zůstane neporušen.

Ale z lidí neunikne nikdo.

Plyn si je najde všude.

Všichni se udusí.

a zmrznou.

Následky mé střely nebudou polovičaté. Za šest neděl, poslední den tohoto roku,

údarem půlnoci, zmizí z povrchu země obyvatelstvo Fortuny.

Nebudou ranění ani zmrzačení, budou jen mrtví.

V tom ohledu je moje zbraň morální.

Vždyť jste se přece zavázal před celým světem.

Zavázal jsem se pouze k tomu, že noha mého vojáka do města nevkročí.

A svůj slib splním.

Posledně žádných vojáků přece nebude potřeba.

Netknuté domy poslouží jako ubikace pro moje dělníky v rudných dolech, které u

Fortuny otevřou.

Je tam mědi a železa, že to mému zbrojnímu průmyslu stačí na 50 let.

A co jste z toho vytěžili vy?

Parky a vodotrysky.

Obecné blaho.

Směšný cíl.

A co řeknete světu?

Vážený, jestli se mě někdo odváží zeptat na důvody mého útoku.

pak malý Garmon a vy budete tím nejlepším dokladem věrolomnosti Fortuny.

Budete mít příležitost vysvětlit, proč jste Moldkého mrtvolu nezahrabal

hlouběji.

Vy jste se rozhodl mlčet, ale pro mne bude daleko užitečnější, až začnete

mluvit.

Máme proti vám dostatek důkazů, pane inženýre Zodiaku.

Každý týden zasedají v jiném městě.

Snad mu nezávidíš.

Jenom aby kvůli všem těm krásným městům nezapomněl na Fortunu.

Fortuna je pro Marcela přece jen nejkrásnější, protože tu má Johanku,

Tomáše a tebe, Halice.

Odkud dneska fouká vítr?

Od severu.

Ne, od severozápadu.

Až bude foukat od jihu, tak mi řekni.

To ale bude balón.

Holuba už nemáme a Fortunu přece musíme nějak farovat.

A co když se vítr nikdy neotočí?

Přírodní zákony nepřestávají platit, ani když je člověku sebe hůř.

Přírodě musíš věřit.

A co když balón Fortunu mine?

Pst! Nebo se někde zachytí za strom?

Co kdybych letěl já?

Ty.

Marceli.

To je vyloučená věc.

Marcelý.

To je velmi nebezpečné, Viku.

Pište, kapitáne.

Vláda města Fortuny, ač před světem zdůrazňovala svou míru milovnou povahu,

soustavně vysílala do ocelového města své vyzvědače.

Když se nám podařilo odhalit jistého inženýra, Viktora Garmóna,

Vystřídal ho projektant Fortuny, inženýr Marcel Zodiak.

Přejíli si, páni novináři, může být předveden.

Jestě nepopře, že se dopustil vraždy a pod jménem své oběti se vetřel do mé

přízně s úmyslem zabít i mne.

Máte to, kapitáne?

Ano. Tuto zprávu dáte k dispozici všem tiskovým agenturám zítra.

31. prosince ve 20.00.

Marcelli, slyšíš?

Marcelli! Fouká jižní, jižní vítr!

Cože?

Kdyby tenhle vítěz vydržel aspoň 6 hodin.

Co je ti?

Na něco jsme zapomněli?

A oni jsou v pořádku.

Máš o mě strach, viď?

Neboj se, já to dokážu.

Ať všichni okamžitě utačou do hor. Dobře. Rozumíš?

Jen tak, beze všeho.

Až budeš nad Fortunou, stačí zatáhnout.

Hm.

Nemáš strach? Mám strach o tebe.

Co ti udělají, když mě tu nenajdou? Na záchranu města zbývá osmnáct hodin. Tak.

A věřit, že bezpomínečně všichni dodnešníci před Novým rokem musí opustit

město. A všechny pozdravuj.

Hlásím, že bezpečnostní pásmo je neporušeno. Z interního sektoru se ten

kluk dostat nemohl.

Vylažte pátrání po celém území.

A odměny za dopadení.

Vy nám to neprozradíte.

Rozmyslete si to dobře.

I kdyby se mu útěk zdařil, Fortunu stejně varovat nestačí.

Před samý hodinami sascelili balon s nějakým chlukem poblíž hraniční řeky. Co

se mu stalo?

To v telegramu není.

Můžete být spokojen.

Udělal jste, co jste mohl.

Vyhlašuj armádě bojovou pohotovost.

Zajistěte přesun k hraniční řece.

Uzavřít hranice.

Vyčkat dalších příkazů. Rozkaz.

Oblek.

Zařiďte! Poslal jste moje prohlášení také do listu Considération?

Ano.

Kde je teď hrabě Van Hulshoff?

Poslední, kde roku trávíme fortuně.

Tím líp.

Zvětšete nálož.

Ale pro počty ukázali.

Řekl jsem zvětšit nálož o 20%. Rozkaz, pane.

Zvětšete nálož o 20%.

Doktor Saraseno, kde ho najdu? Prosím vás, kde najdu doktora Saraseno?

Nálož zvětšena.

Uzavřít hlaveň.

Rozkaz, uzavřít hlaveň.

Doktor Sarasen.

Ty hledáš dědečka?

Kde je doktor Sarasen?

Odstranit příklop hlavně.

Rozkaz, pane.

Chlapče, vždyť ty máš horčku.

Vy jste doktor Sarasen?

Ano, já jsem doktor Sarasen.

To je pro vás.

Musíte všichni do půlnoci opustit město.

Pánové, na lidského génia.

Na celosvětové panství.

Připravit.

Pět. Čtyři.

Tři. Dva.

Jedna.

Ocelové město už týden mlčí.

Ocelové město už pět dnů neodpovídá. Ocelové město už pět dnů neodpovídá. Z

ocelového města přestali přicházet zprávy.

14 našich listů se tají, co se vlastně stalo v ocelovém městě.

Kde je profesor Janus? To nikdo neví, pane. Od Nového roku od něj přestaly

příkazy docházet. Práce už přes týden stojí.

A co armáda?

Vojáci prohledali balác a nikoho tam nenašli.

Tak se sebrali, vydrancovali krámy a rozutekli se první. Nikdo neví, co má

dělat.

Marcelli!

Marcelli!

Marcelí!

Marcel mi říkal, že tamhle ty dveře se otevírají přes hodiny.

Číselný kód. Kolik je hodin?

Polem.

Ale přesně, přesně.

Jednáct čtyřicet osm.

Jedna, jedna, čtyři.

Nic. Počkejte.

Viktore, nastav kód na 2400.

Dva?

Čtyři?

Rychle kufřík!

Zbrezli.

Zřejmě předimenzovali nálaž a střela se roztrhla.

Zněčilo vlastní velikářství.

Takový vědec, organizátor, talent.

K čemu to všechno?

Stál jste se majitelem ocelového města.

Všechny továrny teď jsou vaše.

Uvědomujete si to, doktore? Ano, ale řídit je musí Marcel, aby se tu konečně

vyrábělo něco užitečnějšího.

Už na tebe doma čekají, byť?

Čekají na nás, Viku.

Na tebe i na mě.