Original subtitles

Johanko! Ale já hned zas musím jít, paní vyhubovala.

Tak co, stašku, ještě nic?

Tak jsi daleko.

A náš Martin zas pracuje po své.

Proč se nedíváš na model?

Tohle je královna nebes.

Jemná, znešená bytost.

A ty děláš nějaké venkovské děvče.

Ale něco na tom je.

Není to špatné, chlupku.

Je vidět, že pracuješ s láskou. Čak on taky je zamilovaný.

A ta?

To je ona.

Hezká.

Moje nevěsta.

Louží u košela štumfnágla.

Máš dovedného ženicha, děvče.

Jen kdyby nebyl takových paličar.

Co vy tu chcete?

To jsou moji přátelé, pane. Oba dobří kameníci.

Donedavna pracovali na Svatohvelském rynku, než tam zastavili stavbu. Zkuste

to s námi, pane.

Nepotřebují. Staví se teď čím dál tím méně. Už tihle tady pracují za ploučím

vzduch.

Je po něm.

Hladen padnul.

Jednou člověka!

Nahoru!

A vytáhněte!

Neokoumět! Dělat!

Nebo vám to strnu zemzdy!

To je paráž peklo.

Prozil mi, že dá mého tátu zahrabat za hřbitovní zdí.

Vydřel ze mě poslední grož.

Ještě mu to bylo málo.

Tady je.

Pojďte se mnou.

Hej, ty!

Kde máš ty peníze, co jsi bydlužen?

Musel jsem zaplatit pekaři.

A který pekař je ti milejší než tvůj duchovní pastýř?

Ta holota nemyslí na nic svého než na jídlo.

Polož tu sekiru a pojď sem!

Na, bude to!

Vzadeš tyho!

Já sekiru sem!

Nevernám jí, Jíra!

Ta sekera je moje!

Už není, beru si ji za tvůj dluh! Jdeme!

A jak uživím ženu a děti?!

No nemám čím! Faráš mi vzal sekeru! Nemáš, nemáš! Nádelníky nepotřebují!

To teď s námi pojďte! Ať vás tu nevidí! Záhněte!

Jen má taky měšet místo srdce!

Surovci, surovci!

Vidíš to, mistře Stanislave?

Na takový líste k vám potvrdíme, kolik jste si zakoupili v milosti.

Podívej se na ty žoldneře.

Mají králový barv.

To není možné.

Pojďme ho tu.

Já tě neodpustím.

může ružit prodávání svatých odpustků. Tady ti kacíři s beklem. Jsou poseny tím

dňábelským lucem! Vyklidte nám městí!

A tak svatý otec vřímně proklel svatého oce v Avignoně

i svatého oce v Bologni a všichni tři pamětlivě Kristova přikázání o lásce k

blížnímu zdvihli proti sobě válku.

Proto papež loupí věřící kramařením z odpustky.

Vítejte, moji milí.

Rádi bychom s tebou mluvili o samotě.

Pojďte dál.

Pro dneše končím, přátelé.

Co se stalo?

Nevíš?

Pražský lid se zvedl proti odpustku.

Všichni čekají, co k tomu řekne naše vysoké učení.

Naší povinností je kupčení z hříchy veřejně ocovu. Ano, ale král Václav to

zatím povolil.

Bojí se Říma. Ale já nechápu, jak může královo stanovisko změnit náš úsudek.

My se přece řídíme pravdou, jak nás učí písmo. To je správné, ale poštveme tím

proti sobě krále.

a je tvou jedinou mocnou oporou proti arcibiskupovi.

Teď nemůžeme proti odpůzkům vystupovat.

A nejlépe by bylo, kdybys na nějaký čas přestal vůbec kázat. To nepřestanu!

Teď, když se Řím zavřít petlemskou kapli, kde se káže materskou řečí lidu,

kde Čech se cítí Čechem, odkud slova pravdy zní po celé vlasti, jak

bych nyní... mohl mečet k tomu nejhoršímu. Bez krále nezmůžeme proti

církvi nic.

Jak můžeš tak mluvit, Štěpáne, ty, který si káral

církev ohnivěji než já sám?

To bylo mezi námi, mistry.

To byla věc učených. Ale veřejně to vykládat obecnému lidu jako ty?

Co pak to mohou pochopit?

To je vidět, že ho neznáš.

Lid pochopí, tak jako pochopili chudí rybáři Krista.

Šli za ním, stali se bojovníky za jeho pravdu. Ano, jedině k boji to všechno

povede.

Mistře Stanislave, ty jsi první vedl mé kroky na cestě k pravdě.

Nikdy ti za to nepřestanu být dost vděčný.

Co ty mi radíš?

Co já mohu říci?

stařec nad hrobem.

Oni mají hroznou moc.

Poznal jsem ji na sobě.

Zdrtí každého, kdo se jim vzepře, synů.

A tak se máme dívat, jak řím vydírá a ochuzuje náš lid?

Jak všechno bohatství naší země plyne do ciziny?

Nechápeš, jaký požár zakládáš?

Myslí, jak hrozně to může všechno skončit. Z toho vzejde roštěpení národa.

Roštěpení národa je a bude.

A nevěřím, že by mohlo být uspáno.

Jedno po mně, synu. Matěj z Janova. Milic skromně říže, všichni

reformátoři církev jenom kárali a chtěli ji napravit.

Ty však jdeš proti církvi. Jen proti špatné církvi.

Jen, my jsme tě přišli v dobrém varovat.

Přišel jsem jako tvůj přítel.

Přítel Štěpán na jedné straně a přítelkyně pravda na druhé.

Koho se mám přidržet?

Slyšíš? A ty chceš, abych před tímto lidem zapřel pravdu a oklamal jej?

Lid, lid!

Pícha tě, žene!

Lid je ti nade všecko a nevidíš, že se řítíš do propasti. Mluvíš s tebe

žádlivo, Štěpáne.

Ty sám se ostneš nad propastí.

Budeš ho lidem pohrdat.

Vystřejene.

Popy rozhlašuj, že Betlem bude zavřený a že už v něm nebudeš kázat.

Milý mistře, naši dole se bojí, co učiníš.

Synáčku, rozvaž v této poslední chvíli.

Neposlechni, mistře, neopouštěj nás.

Farář peklo dnes připravil Jiru o živobytí.

Ničemové, dera u nás bez milosti. Kdo by se nás zastal?

Nepřestaneš kázat, místře.

Jak bych mohl?

Nestrachujte se.

Dosud jsem šel s tebou.

Teď půjdu proti tobě.

Bratři a sestry, mistr Jan bude kázat!

Bratři a sestry, chcete stát i se mnou?

Ne!

Může vězte, že v Betlejem je kázat.

Nepřestanu věrně se vás přidržít a s vámi vydrvat.

Pojď se podívat, Johanko.

Jak se ti líbí?

To je krása.

Ale Martine, co jsi to udělal?

To jsem já.

Ano.

A nejsi krásná jako pana Maria?

Ale vždyť je toho hřích.

Hm, není.

Až lidé půjdou do kostela, uvidí tě mezi svatými a poznají tě

láska.

Ty jsi moje nejhezčí a nejmilejší děvče na světě.

A proto už moje žena.

A k tomu praví mistr Jan.

Hrozný bude soud nad vladaři světskými i posvěcenými,

kteří uložili na lid zákony své...

místo zákonů Kristových.

Za mnoho dne řekl papež Prelátům svým a biskupům, nejsem

-liš já prvním náměstkem božím na této zemi?

I odpověděli mu biskupové a Preláti jeho, zajisté, ty jsi

prvním náměstkem božím na této zemi, svatý oči.

I řekl papež, a sluší se, aby náměstek boží na této zemi biskupové a

preváti jeho byly bez peněz?

I odpověděli všichni, zajisté to se nesluší.

Usmál se papež a řekl, čeho je nejvíce třeba

prostému lidu hříšnému?

I povstal jeden biskup tlustý jako káč.

a odpověděl odpuštění hříchů svatý oče.

I rozkázal papež, vyjděte tedy do světa a prodávejte odpustky.

Čím více jich prodáte, tím lépe a veselý nám bude.

Tak jako hejno krkavců snesly se na tuto zemi prodavači odpustků, aby tu

vyklovali kdejaké zrnko zlata nebo stříbra. Neznají slitování.

Jejich srdce jsou stvrdlá a jejich ústa z dětova těla závistí a lží. Vším kupčí

všechno prodávají. Chceš pochtít dítě? Zaplať. Vyspovída se? Zaplať. Chceš

poslední pomazání? Zaplať. Chceš hloupit, vraždit?

Zaplať. A bude ti odpuštěno. Ale podle toho, kdyby sám ďábel přišel a zaplatil,

vstoupil by na nebes.

A za peníze vydřené takto z křesťanského lidu jen obchody své provozují. Lichvy,

koně krásné, čeleď nepotřebnou chovají, v kostky hrají a na své kuběny, drahé

pláště a košichy věší, aby s nimi smilnili jako řeci plemení a bíci

nestrocení, zatímco Kristus chodil v plátně a pos a neměl střeši, kam by

složil svoji hlavu.

Nepoznejte se, loupežníci, chudých lidí, vy vrahové, zloději, svatokrátci,

neboť lidé i Bůh vás proklínají.

Nešťastným bohatstvím v němž círke v tone zjedovatělo a otráveno jest veškeré

křesťanstvo na duši.

Odkud sválové mezi papeži, preláty, biskupy a osadními kněžími?

Psi o kost se hryžou, vezmi kost a přestanou.

Vezměte prelátům, biskupům a ostatním kněžím peníze, bohatství, majetek,

světské panování a rázem se přestanou drát o místa, podplácet,

přeplácet hodnosti, i svárové mezi pateži přestanou.

Pamatujte si jedno, ať je to prostý kněz, biskup.

anebo sám papež, pokud žijí v Říchu, nejsou z milosti

Boží.

Nezoutvejte tedy, nejmilejší bratři a sestry, z toho, že jste malí

a utlačeni.

Věřte, že nadkněze, arcibiskupa či papeže žijícího v

Říchu, prostý sedláče, Tovaryš, či žena chudá z lidu,

žijící čistě a zbožně, větší jest před Bohem.

On je čistý a jasný v duši.

A takového muže chtějí umlčit.

A tuto kapli zavřít, rozbořit. Toho král ani já nikdy nedopustím.

Tak tedy není vůle boží, aby jedni byli bohatí a

druzí chudí.

vystoupit proti prodávání odpusku, když jsem je povolil.

Chce na nás poštvat Řím? Šach, králi, teď jde o korunu.

Královská milosti, svatý otec, kardinál Daji, vysoká učení v Paříži, v Boloňi, v

Lipsku, se už od Čech odvracejí, jako bychom byli stíženi morem.

Musíš útočit k matře, jinak se neubráníš.

Do Čech se nevrátí klid, dokud hus nebude umlčen.

Nedotýkej se, mistra Jana.

Vždyť ty sám si byl jeho přítelem.

Ano.

Bloudil jsem.

Avšak nyní jsem se kajícně vrátil dolů na matky církve. Ze strachu o svůj úřad

a o Faru.

Můj pane, nevěř člověku, který se spronevěřil svému přesvědčení.

Dokud huskáral panstvo a kupce za jejich rozmařilost.

To nad něj kazatele nebylo.

Když však začal kárat kněze a prváty, tu jste z něho udělali kacíře.

Hned, jak jsem ho slyšela poprvé, cítila jsem, že mluví

pravdu.

A neohroženě jí chce hájit proti všem.

Ty se vždycky přimlouváš.

za betlemského kazatele.

Je to zvláštní, ty chladná a přísná, jak se ti

rozhoří oči, když o němu mluvíš.

Pane, rozhodně milosti má pravdu mistr Jan, že kořen všeho zla je v báctví

církve.

Už teď mají polovinu naší země a za chvílí jim bude patřit celé království.

Ať církev věnuje všechnu svou péči o duše věřících.

Dnes tím v tom příliš brání světské starosti.

Nejvyšší čas, abyste sešel koncil, který by zjednal v těch věcech nápravu. To je

také vůle všech církevních otců i papeže.

Ale vy, páni, mluvíte o křesťanské horlivosti a myslíte přitom na to, jak

se zmocnit církevního majetku.

Neobhajujte kacíře, který tu bouří pražský lid.

Budeli mít zde hus nadále útočiště.

uvalí svatý otec na Prahu interdikt. Ustaň, kněže.

Královská milostí, mistr Jan Hus.

Ať vejde.

Královská milosti, volal jsi mne?

Huse, co to činíš?

Až do poslu jsem tě chránil.

Vím, že jsi vždycky mluvil proti nepravostem ve prospěch českého lidu.

Dal jsem ti zapravdu, když se na pražském vysokém učení Němci už příliš

vybišovali a vzal jsem jim právo tří hlasů.

To nám nikdy nezapomenou.

Ale teď káráš i papeže.

A nevíš, kdy přestat.

Nemá dost na tom, že popuzuje lid ve svých kázáních.

Činí tak i svými spisy, které nepíše latinsky pro vzdělané a učené, ale

česky, aby je mohl číst obecný lid.

A dokonce proto zjednodušil české písmo, aby se je i ti nejprostší snáze naučili.

A své žáky posílá mezi ně, aby je učili číst.

A to je špatné?

Chci, aby se každý mohl sám poučit z písma, co je dobré a co je zlé.

Chci, aby každý se naučil poznávat pravdu svým rozumem. To je největší

kacírství. Ovšem, nápravu mohou provést jen urození a vzdělaní. Ne, Lůza, ty jen

zbytečně rozněcuješ bouři. Královská milosti, bouři rozněcuje kněžstvo svými

nepravostmi, neřestmi.

a okrádáním věřících. Jaké je to počínání církve, když kněží kramaří z

odpustky, prodávají svátosti, sami hýří.

Tím oni rozněcují lid. A ty jen přiléváš olej do ohně.

Nemohu mlčet před svým lidem a nemluvit pravdu.

A chceš-li napravit zlořády církve, králi, učím to rázně, rychle,

než bude pozdě.

Vždyť proto ti dal Bůh meč, aby svůj lid a pravdu bránil.

Víš dobře, že jsem dal české zemi i českému lidu své srdce.

Ale příliš dlouho jsem vám povoloval, až mě Němci a papež připravili

o císalskou korunu.

On je však vyhrozí!

Doma se lidé bouří proti Římu?

A v Římě o mě rozhlašují, že Čechy jsou kacířské království a já, že jsem králem

kacířů.

Na to čekají, aby se na nás mohli vrhnout.

Proto ti, Huse, kladu na srdce.

Zachovej míru ve svém kázání.

Nebouři mi zbytečně lid.

Umlčím.

Bez milosti umlčím každého, kdo mi ho bude rozvracet.

Jete vy slčí! Všechny!

Nebude-li v Praze klid a pořádek, srazím vám hlaví!

Ten blázen tu jediný má rozum.

Pojď si přijít na jiné myšlenky.

Teď tedy máš, co jsi chtěl.

Varoval jsem tě včas, neposlechl jsi.

Pamatuj si vším, co se stane, jsi vinen ty sám.

Milí mistře,

kdyby všichni stáli proti tobě, já ti věřím.

A doufám, že král se vzchopí a nedovolí Římu, aby rozkazoval v naší zem.

Děkuji ti, královna.

Milost boží s vámi v tento váš den svatební i v příštích.

Svobodně jste se rozhodli a svobodně kež při sobě zůstanete po

mnohá léta a do dnů vašich posledních.

Buďte si navzájem jako knihy otevřené a buďte si vzácní pro

lásku, kterou máte v srdcích.

Lásky si pak nad jiné vašte, neboť je v ní neskonalá milost poznání

života. Pak bude váš život šťastný.

Amen. Váš mistr Jan. Poměl jsi na nás.

Co če nicháš, Betlém, než Váni?

Vy, manželé hezký, dej vám pán Bůh štěstí.

aby se vás nechytily nikdy žádné stezky.

Aby se ti, Johanko, lehce po světě chodilo.

Ty jsou krásné.

Děkuji o tě. Když tedy soused začal, tak já se přidám.

To je ode mne.

Ten je hezký.

Mošna prázdná, kapsa děravá. Nic neumím, než kámen tesat. Tak jsem ti přinesl

dárek od pána Boha.

Jsi hodný chlapec, Tašku.

Děkuju ti. A já nejstarší naposledy.

Děvenko, od své svatby jsem to zavítí schovávala. Prosínkovou nevěstu. Ale

tebe mám ráda jako vlastní dceru. Vezmi si to.

Co vy mi všechno snesete, buď v něm hodně šťastná.

Máš hodně hůře.

Tak, ať vám chutná a myslete si, že je to pečeně.

Jdi a řekni a tím tam daj víno.

Venku se něco děje, všude plno lidí. Nechci nic vědět.

Raději se podívej tam ale.

Že bys se radši hned vdávala jít? Já?

To tak, aby mě muž pak doma zavíral na zámek.

Máš pravdu, nevdávej se.

Napíj se se mnou pořádku.

Počkej!

Pojď sem s tím.

Cože?

Opalec míň?

Ničemu. Tu ve spěchu, pane.

Hned to dolej.

A tu hlinovou.

Nebo tě posadím do koše a dám tě vykoupat ve vltavě, ty ničemu!

Čedniři!

Děkujeme ti, pane, ale proč nám to dáváš?

Možná, že jen sobě pro radost. Na tvé zdraví a dobré srdce, pane.

Naštěstí naší krásnej české země, která rodí takové pěkné dcer, jako je tvoje

nevěsta.

Svadbenku zase rojí ta chátra. Člověka by se bál vyjít na ulici.

Vida, svadba, svadbička, požehnání až na věký amen.

Vždycky budete pamatovat tento slavný den na církev svatou. Loději, teď mi

neutečeš. To jste vy?

Vy, vy, vy, vy kacíři? Vy husi? Na co pak tu žebráš?

Na chlas nebo na své paneční se?

Myč! Máš hámpejs na novém městě, dobře jsem tě poznal.

Co se to odvažuje?

Pokání malé učiníš.

Sedm dní budeš uchráněn před pokušením dňáblovým ve věži.

Doliješ ten sud vína ve svém břichu vodou. Ty mě nemáš co rozkazovat.

Nepodlehám nikomu, než arcibiskupovi.

To arcibiskupovi?

Kdo je v Čechách párem? On či já?

Král.

Miros.

Konej svou povinnost. Je tvůj. Hlavu dolů.

Jak je mi dobře mezi vámi.

Krásný den.

Hej, šenkyři, zbuť toho šumaře!

Čemu máš svou píštalu? Tu máš a hraj, až ti buben praskne!

Žeňku, jako tvůj král mám právo na první tanec.

Pano nevěsto?

Jsi pěkná.

Jak ti říkají?

Johanka. Johank.

Johanko, zdát se mi bude o tobě, spát nebudu.

Tvou tvář bych dal vytesat do kamene a do chrámu bych ji postavil jako panu

Marii.

To můj Martin už sám udělal je kamení.

Přijď ke mně na hrad.

Ani za všechny poklady světa, můj králi.

Děvče, ty se mně líbíš.

Ženichu, baš si své nevěsty, nedá tě za všechny poklady světa. A to je už jen

vzácné.

Pojďte se podívat, u radnice budou pálit papižskou bulu. Jsou tam všichni, pojďte

rychle. Pojďte, pojďte.

Počkejte, blázni, co vás to posedlo.

Každou radost člověku pokazí.

Zase hádky, srocování.

Ale jen si hrajte.

První kapku krve, která bude prolita, hrozně zaplatí.

To jsou peníze v katřířských čekách. Jak k tomu přijde? Vlač už jenom král

nestrestá tu českou chátru. Ty půjčovaci od nás peníze to dovede, ale na husa, on

nesmí nikdo sáhnout.

Jdou rabovat kostely.

Žádám městskou radu a ochranu kněží proti výdržníkům.

Stráže do ulice.

Drazí v krysty.

Věrní... křesťany!

Přistupujte k nám, zeměšci otevřenými, a kupujte odpustky pro spás ruše

své! Neboť papež je Bůh zemský a může udělovat odpuštění hříchů i

můh, a v jeho zastoupení i každý kněz!

Kněz je pak víc, než Pana Maria!

Ta dá život Ježíši Kristu jen jednou, než to my, ho stvořujeme

každodenně přímší svatý.

To není pravda!

Lžeš! Lžeš!

Cestu poži pusté. Cestu říkal tam venku o našem mistru. To ti taky nařídili? Jo,

o Jan Husovi.

Ani slůvko.

Opakuj po mně.

Mistr Jan Hus.

Mistr Jan Hus.

Je muž svatého života.

Je muž svatého života.

Utikej, ty pivný šoků!

Vyžeňme ty kramáře!

Tovařiši! A teď svatému Jakubu!

Tovařiši! Svatému Jakubu!

Tam ti tři, ti je vedou.

Vezměte je.

Je mi vás líto, jste tak mladí, ale cír

rocovatá je plna milostvenství a jistě vám odpustí. Budete vy se kát a

přiznáte, že jste byli zvedeni tím kacířským husem. Nerozumíte,

papež prodává opustky, aby měl peníze na válku.

No, potrestáme je na hrdle.

Pro její strahu.

Vás Bůh potrestá.

Pravdu neumlčíte nikdy.

Kam je odvedli?

Na radnici.

Neboj se.

Postarám se, aby si se co nejdříve setkala se svým ženichem. Mám takový

strach.

Nepláč.

Půjdu napravit, co jsem zavinil.

Ne, mistře. Ty jsi nic nezavinil.

Martin nemohl mlčet.

Pojďme. Oni se budou mstit.

Neboj se.

Konšole se neodváží.

Chtějí nás jenom podstražit.

Těm mládencům nesmí být ublížen.

Ty je zachráníš.

Pojďte si podívat, co jich je!

Tisíce! Hlava na hlavě!

Už teď nejsem jí s životem. Proto vás žádám, páni končely, abyste mě dali

strážku. Rencline, opatři panu papežskému komisaři čtyři drávy, a jděte

do něj zade. Tak tak, a těm rouhačům neslevte nic?

Jsou odsouzeni.

Je to pravda, že chováte ve bězení tři mládence, které jste jali v týnském

kostele?

Vážený mistře.

Je to králova vůle, aby byl ve městě zachován klid a pořádek.

Ti tři mládenci se provinili, musí být potrestáni.

Nože, pak potrstejte mne.

Já kázal proti odpustkům.

Oni jednali jen podle mých slov.

Soud nad tebou nám nenáleží.

Ale ani nad nimi.

Chcete se mstit?

Ale rozvažte, tím ještě více vzbouříte lid, ti tam se nehnou a

nedopustí, abyste mládencům ukřivdili.

Vy nechcete?

Tedy půjdu a ohlásím to lidu. Hrozíš?

Nehrozím.

Jen varuji.

Vy víte, co je rozhněvaný lid.

Až tam penku začnou zvonit k šturmu, pak vás ani vaši byřicové neochrání. Až

vyvrátí vaše pobytá vrata, až se vlámou okny a střechou, až osadí radnici, pak

oni sami budou soudit. To, to, to pro pokoj mě stane.

Není možnost rušit rozsudek.

Nikdo ho neruší, ale počkejme.

Propuste je.

Moudře učiníte.

Není možno jim tak povolit. Snad by stačilo, kdybychom odložili vykonání

rozsudku. To nestačí.

Dejte jim milost.

Může tedy dobře, mistře.

Učiníme to, ať neradí. Ať mají milost.

Ale také ty, mistře, za to něco učiníš.

Řekneš lidem, aby se rozešli.

Když mi dáte své slovo, jakmile se lidé rozejdou, otevřeme věznům vrata vězení.

Tak se všichni usnášíme. Tak, jistě.

Dobře.

Věřte, že tím činem zachováte městu klid, jak

si přeje králo.

Škoda, že jsme si ho tu nemohli nechat.

I na něj dojde.

Nestačí mu, že vyštval Němce z vysokého učení. On by nás chtěl vypukdit i z

hlednice.

On veď odsouzené na popraviště. Ale vezmi na to jen naše lidi.

Českým piřicům nevěřím.

Teď snad ještě ne.

Rozsudek musí být vykonán. Právě teď.

Té chvíle se toho nikdo nenaděje.

Konšele, štumf náhle.

Klučíš mi za to, že rozsudek bude proveden.

Rychle!

Kdo by se něčeho takového dopu...

Jak je to možné?

Myslela jsem, že je zachráníš.

Kdo by tušil, že poruší slib, že se

odváží takové vraždy?

Marcinu, miláčku.

Synáčkové moji, pro pravdu jste položili své mladé životy.

Hle, první padlí v nastávajícím boji.

Hle, první naši mučeníci.

Ale my vám slibujeme, že jste nepadli nadarmo. My se nedáme od

pravdy odhroziti.

Odevzdali jste nám svůj boj a my jej povedeme až do konce.

Nikdo mu nesmí ponatit lék, ani vodu, nebo přijmout pod

svůj krov.

Všude po dobu jeho pobytu se zastavuje

veškeré udílení svátostí k tu

ožehnání.

ať na tebe dopadne naše prokletí místě, nekolik se

právě naliza.

Mistře, víte si, jak běželi? Metlem chtěli rozbořit, prokletí papeženci.

Děkuji vám, moji milí, ale myslím, že se musíme rozloučit.

Ty nás chceš opustit? Už se na tebe neodváží.

Ubráníme tě.

Jsou chytří a krutí.

Neslyšeli jste?

vyhlásili nad Prahou interdikt.

A jak bych si mohl vzít na svědomí, aby umlčeli vaše kazatele, abyste nesměli

krtít svoje děti a pochovávat své mrtvé, dokud budu v Praze?

Ale půjdu-li na Vinkov, můžu kázat dál, jako bych byl tady s vámi.

Tam už mne jejich moc nezasáhne.

Nemám pravdu, bratře Poláku?

Myslím, že máš pravdu.

A co myslíš ty, Johanko?

Můj Martin položil za tvé učení život.

A já půjdu všude za tebou.

Jsi hodná.

A co říkáte vy?

Nerad se s vámi loučím, děti moje.

A děkuji vám za vše, čím jste mi byli.

O jedno vás jen prosím, abyste od pravdy nikdy

neustupovali.

Stůjte při ní věrně a nedejte se od ní nikým ani nikdy

odvrátit.

Čekají nás těžké zkoušky, ale pravda...

nakonec zvítězí.

Trest boží na vás!

Není jednu žen klášteru, oddělá je na stavbě hráze.

A dvacet navíc za to, že se nám drze přepřel.

Nebarde nám! Jste na naše připoměti! A deset grošů kávky. A to jsi zapomněla?

Co to dělí?

Lupiši nekřesalští?

Odveďte ho.

Neplač, pomůžeme ti.

Takový život radši ležet v hrobě.

Za co nás Bůh tak trestá?

Bůh nás za nic netrestá.

To zlá vrchnost.

Říkal to nějaký kazatel.

Neslyšeli jste o něm?

Chodí po vesnicích.

Celé zástupy za ním putují.

A zlou vrchnost prý nemáme a nesmíme poslouchat. Je prý to hřích.

Je to hřích?

Kdo to řekl?

Jan Hus.

Jan Hus.

A když klad by sem nedbal, tu všechny pražské kostely

pozavírali.

A všechny zbožené Pražany od služeb božích odháněli.

A tu k vám jsem přišel a k vám tu promlouvám. A

jestliže oni vám praví, pronásledujte ho, chopte ho, neboť není kdo by ho

ochránil. Já pravím vám, nedějte se nikým uhroziti.

Toto jsou zajisté jen předehry, ale po nich přijde boj. A bude to boj.

Všech věrných páně proti nevěrným jeho. Všech poctivých proti

nepoctivým. Všech tištěných proti utiskovatelům. Amen.

Papežský legát, kardinál, biskup z Lódy.

Králi Václave, jeho svatost papež Jan 23.

je rozhorštšen.

Hus, kladbou stižený, ještě svobodně káže po Čechách

pod ochranou českých pánů.

Svatý otec tě vyzývá, abys vydal Jana Husa z soudu svatého koncilu v Kostnici.

Můj pane, nedopust.

aby hus byl vydán nepřátelům pravdy na jistou smrt. Je to kacíř

nejnebezpečnější.

Musí být bez odkladu umlčen.

Jeho knihy spáleny, aby ani slovo, ani vzpomínka po něm nezůstaly.

Nic. Český národ nepustí svého nejmilovanějšího kazatelé představ do

ciziny. Našeho podaného máme soudit u nás doma.

Koncil a papež je nejvyšším soudcem pro každého křesťana.

Teď si odkryl pravou tvář, kniže legáte. Chcete rozkazovat českému králi.

Královská milosti, teď máš příležitost.

Ukaž, že jsi pánem ve svém domě.

Zepři se římské nadvládě. Nauč kněze poslušnosti. Všichni se postavíme za

tebe. Poruč a vezmeme jim statky. Pak změknou.

Slyšels, kněže legáte.

My, papež Jan 23., spolu s římským králem Zikmundem

svolali do kostnice koncil všeho křesťanstva, aby obnovil jednotu

církve a vymítil všechno kacírství.

Ty, Václave, králi Český, přinudíš Jana Husa, aby se tam

dostavil na soud.

Neučiníš-li to, vyhlásíme tobě a tvé zemi křížovou válku.

Křesťanstvo celého světa povstane proti Čekům a rozdrtí je.

A Zygmunt píše, že tomu nebude moci zabránit.

Hodný bratříček.

Nedej se zastrašit našimi nepřáteli.

Nože, rozhodni se.

Nikdy jsem netoužil po válečné slávě, kterou by

museli moji podaní platit krví.

a strádáním.

Chtěl jsem českému národ dopřát štěstí

míru.

Jihusa měl jsem rád, protože vždycky

neohroženě bojoval ve prospěch mého lidu.

I osud celé země nesmí rozhodovat jenom srdce.

Hus jistě bude vědět sám, co má učinit.

A na tuto zemi požehnanou chtějí vypustit válku.

Křižáckou válku.

Jestliže by ses rozhodl jít do kostnice, král Zikmund ti slibuje bezpečný glejt

pro cestu tam i zpět. Ať dopadne tvoje přejakkoliv.

Zikmund bude předsedat koncilu. Nevěřil bych jim. Ani koncilu, ani Zikmundovi.

Kolikrát už se lhal králi Václavu.

Vlastnímu bratru.

Těžko radit.

Vystřejene, naše hrady a tvrze tě uchrání proti všem, i proti králům

a papežům.

Jak se

rozhodneš? Jaké rozhodování?

Slyš?

Tvoje píseň vystřejene.

A moje odpověď.

Nejeď, mistře.

Poslyšte, moji drazí.

Do města Kosnice byl svolán koncil všeho křesťanstva, aby napravil církev.

I mne vyzvali, abych tam před celým světem obhájil, co jsem kázal a

učil. Proto tam jedu. Nepustíme tě. Nechoď, mistře, lákají tě do pasti.

Nevěřím. Odsud se obhájují.

A my odrazíme všechny útoky na tebe. Budou tam všichni tví nepřátelé. Ale

budou tam i takový, kteří se dají pravdou přesvědčit. A rozvažte sami, co

je cennější. Můj život tělesný, či slova pravdy poznané, která pak už

nikdo, žádné násilí, z paměti lidů nevyrve.

Milý mistře, člověče boží, Bůh buď s tebou, ale ty se už

nevrátíš.

Oden napřed jel před Husem papežský poseb.

Děbel!

Děbel jde nám v patách!

Slyšte, německí křesťané, jede za námi! Zakuklil jste v kněžský šat, aby vás

oklamal, ale pod tímto šatem ukrývá se hrozný pouzelník Jan Hus!

pobíl s hrakem, s písnem lékomatek a muži ztratí svou sílu.

Varujte se pohledu na něho, zavřete své příbitky a ukryjte své děti, neboť by ho

v podobě je ukryt sám.

Vidíš, kříž ho nezahnal.

Ani do pekla se nepropadl.

Požejenej pane pokrmu našemu. Ámen.

Jen pojďte dál, sousedi.

Neostýchejte se.

Pojezte s námi.

Ale posaďte se.

Říkali vám, že jsem ďábel.

No podívejte se, kopyto nemám.

No a co vy?

Ke které vrchnosti patříte?

Bydenským augustinianům, klášterům. Tak.

Na který církevní vrchnosti.

Děkuji. No to se máte jistě dobře.

Mněši první se musí řídit božími přikázáními a milovat své podané tak

jako sebe samé.

No a protože se zaslíbili chudobě, nezbývá jim, než aby se o své bohatství

dělili s vámi a s ostatními chudými.

No tak máte jistě dostatek obilí z klášterních cípek a ryba a

zvěře a dřeva z klášterních lesů. To asi nevíte ani kam s tím, co?

Jo, jistě. Naši mniši ti se tak předají. Hanzi, kdy pak tě naposled pozval náš

pan opat na kapry?

To jsem hlupák.

Tuhle mě půl dne honili po lese.

když jsem šel na roští a to oni mě možná chtěli pozvat na pánský hon.

Důstojný bratře neocuzuje.

Mluví, co jim slina na jazyk přinese, ale jsou to dobrý lidé. Vím, vím. Však

jsme si hned porozuměli.

Každá vrchnost požaduje práci a platy.

A ty, když křtíš těmto sedlákům děti, anebo pohřbíváš, jejich neboštíky,

bereš a žádáš od nich také za to peníze? Já?

Jak bych mohl?

Vždyť nic nemají, znám je. A proč vaše vrchnost je nezná a nechce znát, že jsou

chudí? Proč z nich dře desátky a honí je po robotách? Oni přece nic nemají, než

svůj nuzný život a dřou na několik líných měchů, z nichž každý má takové

bohatství, z něhož by desítky rodin mohly být až do smrti.

Dobře živi.

To jsou žáci Kristovi, který byl králem chudých.

Po daní mají pracovat, vrchnost poroučet.

Tak je to určeno.

Pravda.

Bůh nám všem ustanovil vrchnosti.

Ale dal nám taky v písmě svatém.

svá přikázání.

A jestliže je vrchnost neplní a svým životem porušuje,

koho sluší více poslouchatí?

Lidi či Boha?

Nikdy jsme na něco takového ještě nepomysleli.

Co to má být?

To je zvyk ještě z doby, když jsem byl hladovým žáčkem.

Tenkrát jsem si vždycky dělal z chleba ležíci, abych měl čím nabírat hrách.

Tu ležíci jsem pak všem vždycky snědl.

Tenkrát jsem měl jenom smysl proto, abych byl brzo knězem.

Měl dobré bydlo a roucho a byl lidem vzácen.

Ale později, když jsem dospěl v rozumu a četl

písmo, tenkrát jsem porozuměl.

Bůh dal člověku rozum proto, aby dovedl rozlišovat

dobré o zlého.

A zlé mu, aby se dovedl vzepřít.

Ale už je čas, místře.

Před námi ještě daleká cesta.

No tak, tak nás propuste v lásce.

Děkujeme za pohoštění.

A přemýšlejte o tom, co jsme si to řekli.

Budu přemýšlet.

Děkuji ti.

Bůh s vámi.

To je svatý muž.

Do polínského města Kostnice na břehu Bodamského jezera sešel se roku

1414 svatý koncil, aby obnovil jednotu církve a vymítil

všechno kacířstvo.

Malé městečko ožil nevýdaným ruchem, růzností jazyků a neslíchanou

hříšností a tak je nazvali Babylonem národů.

Všem čtoucím!

Do kostnice se dostaví před soud trdošilný český kacíř, prokletý Jan Hus.

To o tobě, mistře, vyvešuji žalobu.

O podepsání? No ovšem, Tým a Štěpán Páleč, ti si pospíšili.

Bývalý přítel je vždy nejhorší nepřítel.

Ale přece jen je nutno mít se na pozoru. Jsou všeho schopni.

A proto se nemohu dočkat veřejného slyšení, kdy budu moci volně, volně

promluvit k uším všeho křesťanského světa.

A pak, pak ať mě potká již cokoliv.

Vejděte.

Odpusť, mistře.

Nějaké poselstvo. Chtějí k tobě.

Jan Hus?

Jsem burkmistrem města Kostnice, které má v tobě...

Vzácného hosta, mistře.

Byl jsem požádán nejdůstojnějším otcem, biskupem z Lody, abych ho k tobě

přivedl. Přináší ti poselství od svatého sboru kardinálů.

Neposelství.

Pozvání.

Rádi by s tebou pohovořili.

Přišel jsem skutečně do kostnice hovořit.

Ovšem veřejně. Před schromážením celého koncilu. Zajisté.

Ale nyní jde prozatím o soukromou rozmluvu. O takový

předběžný rozhovor.

Pálové! Já vás upozorňuji, že mistr je pod přímou ochranou římského krále.

Máme Zikmundův glit, který mistrovi zaručuje nedotknutelnost. Do příchodu

krále Zikmunda nemá být o mistrově přijednáno.

Cokoliv takového by tedy bylo proti právu. Což pak rozmluva s kardináli

znamená bezpráví?

Nebo se snad mistr rozhovoru bojí?

A proč se tedy vzali s sebou tolik ozbrojenců?

Ozbrojený průvod je na mistrovu ochranu. Projeli jsme celou německou říší a nic

se nám nestalo. Zde však zodpovídám já.

Ve městě je už víc cizinců než domácích lidí. Nevíme, co se může stát.

Hejtman Bodman mě ručí za mistrovu bezpečnost.

Já ručím za mistra Českému králi.

Já jsem pozvání vyřídil.

Má-li mistr sebe menší nedůvěru, prosím, odejdeme.

Jen bych připomenul...

Co by snad mistra zajímalo?

Kardinálové se s ním chtěli dohodnout o veřejném slyšení.

A jak má být konáno?

Říděli opravdu o veřejné slyšení?

Nevěř, mistře.

Proč? Což to není cíl mé cesty.

Pojďme, pánové.

Dobrá, ale já půjdu s tebou.

Jdi se s tým!

Ohlásím tě, mistře.

Nehlůž se o tebe, dokud si tě zas neodvedu domů.

Zbytečně se strachuješ.

Dosud mě chrání král Sigmund.

I papež.

Stěhodní kardinálové čekají.

Co to má znamenat?

Urozený pán nemá na Jana Husečeka.

Mistr se tu zdrží delší doby.

Zhrada! Už tady je papeži!

Papež ustoupil vůli svatého sboru kardinálu.

Z toho se budou všichni zodpovídat.

Králi si k mundově.

Prosím vás, abyste se nelekali, až uslyšíte o mé smrti.

Nedejte se uhrozit nepřátelskými hrozbami a nebojte se ani

bolestí, ani utrpení.

Věřte, že také já před hrozbami protivníků necouvl a

žádného článku jsem neodvolal.

To není možné.

Nemůžeme čekat. Jdeme v neodkladné věci. Jeho milost má důležité jednání.

Opakuji vám, pánové.

Jaká je to věc, že nesnese odkladu?

Věc tvé cti, milost.

Přicházíme odevzdat procesní list českých a moravských pánů. Jde o mou

čest u českých pánů.

To je vážné.

Čtěte. Nejmilostivější králi Zygmunde, stěžujeme si, že nebyl dodržen tvůj

slib, který zaručil Janu Husovi svobodu.

Mistr Jan Hus je již půl roku žalářován na potupu všeho království, českého

národa i krále Václava IV.

Proto žádáme, aby byl podle spravedlnosti lidské i božské ze žaláře

vyveden... a aby mohl ve veřejném slyšení před koncilem svobodně vést ji

svou při.

Jestliže se tak nestane... Dost!

Dej sem.

Tak vy hrozíte.

Nehrozíme, ale varujeme.

A chceš-li, nejmilostivější pane...

Jednou vstoupit do Českého království jako jeho pítaný dědic. Pak musím

tancovat podle vaší pišťalky.

Sám svatý otec zaručil Husovi naprostou volnost.

Svatého otce jsem dal včera zatknout.

Pokoušel se utéci před soudem svatého koncilu.

Tak vám se nelíbí, že jsem nedodržel slib? A kardinálové mi vyčítají, že jsem

kacíři vůbec neměl slibovat ochranu.

Vy asi nevíte, že stojíte před římským králem.

Proto čekáme od tebe královskou spravedlnost.

Může dobrá.

Jako neuprostný ochránce spravedlnosti, aby se české království necítilo

potupeno, vám zaručuji, že se Husovi dostane veřejného slyšení.

Neodvolám!

Zadníval jsem se, že je lepší poctivost a řád v tomto shromáždění. Jak se

opovažuješ nás soudit?

Sám jsi souzen. Nepřišel jsem na soud, ale abych byl veřejně slyšen.

A kdybych se byl sám, dobrovolně nerozhodl přijít, nikdo by mě nedonutil.

To je pravda.

Jsem jen prostý rytíř, ale troufal bych si uhájit mistra Jana.

celý rok na své tvrzí. A třeba i proti králi.

Vidíte je?

To jsou oni.

Takovým morem nakazil celé Čechy. Je to kacíř.

Zatvrzelý kacíř.

Nepřišel jsem hájit zatvrzele své učení.

A jestli mě jsem pochybil, prosím, přesvědčte mě s písma.

Rád uznám svoji vinu.

Jak se odvažuješ chtít disputovat se svatým koncilem?

Není v tobě zpětka pokory!

Už mouho jako smečka je ven.

Příliš mouho psu.

Jene Huse.

Dal jsem ti glejt, abys bezpečně jel.

Glejt ovšem nechrání předsoudem.

Také toto slyšení jsem ti vymohl, ale jak špatně odplácíš.

Stále chceš poučení.

Buď přece rozumný.

Chceš být moudřejší než celé toto svaté schromáždění církevních otců?

Všichni ti říkají odvolej! Co ještě chceš víc?

Nejmilostivější pane.

A králi, děkuji ti za glejt i za toto slyšení.

Sám jistě znáš jejich cenu, ale nemohu odvolat,

co jsem neučil. A proč nechceš odvolat bludy, i když si některé, jak říkáš,

neučil?

Já bych se jich na tvém místě klidně zřekl.

Což jsi nekázal, že je třeba kněžím odejmout statky i důchody?

Písmě stojí... Chceš bozit řád světa?

A neříkal jsi, že není třeba slepě poslouchat vrchnosti?

Tak, ale s výhradou... Páčí.

Nejmělostivější králi, vyslechni, bude tě to zajímat.

Opakuj přesně, jak je to v tvém spise.

Netřeba poslouchat vrchnosti duchovní ani světské.

Nařizujeli co neprávem, anebo žijeli v hříchu. Ani císaři?

Ani císaři.

Kdo pak synu žije bez hříchu?

To si každý Švec má sám rozhodovat, jestli mu vrchnost nařizuje správně

či nesprávně? O tom nerozhoduje Švec, ale přikázání písma svatého.

K tomu pak, abychom ho správně užívali.

Nadal Bůh člověka rozumem. Slyšíte?

Rozumem. Prosím! Ne vírou, ne poslušností církve svaté, ale rozumem!

To je vzpoura proti autoriče církve. Ale vždyť vy sami jste se Janu 23.

s poklekáním klaněli, nohy jemu líbali, nejsvětějším ho nazvali, ačkoliv jste

věděli tak dobře jako já, že je to hanebný vrak a svatokupec.

Nedávno jste ho potupili.

Spoutali a odsoudili jako kacíři, přeji ti potom! Přeji ti koncil, tohle

rozčikoval mezi skrotní lidi! Ano, to je asi můj největší kříž. Je pln píchy a

nenávistí.

Neznám horšího kacíře nad něho.

Nože, dám se tě, jenehu se!

Naposledy, odvoláš, pak můžeš počítat se schovývavostí dobrotivého koncilu

a nebo zvolíš smrt na kacířské hranici.

Nemám volby mezi odvoláním a upálením.

Mohu volit jen mezi pravdou a lží.

A pravdě chci zůstat věren do smrti.

Tedy neodvolám.

Neodvolám, protože jste mě nepřesvědčili.

A měl bych nyní ze strachu před trestem, který rychle pomine, zapřít

boží pravdu. Mlč!

Již záhy mne umlčíte navždy.

Svaté pravdy však neumlčíte. Za jednoho mučeníka povstaných

dvanáct nových a ti dovedou k vítězství.

Sám ses odsoudil. Budeš vyvržen zlou na církve jako ovce

prašivá a odevzdán jako usvědčený kacíř světské spravedlnosti.

Odvejte ho!

Prohlašuji, že vše, co jsem svědčil proti mistru Janu Husovi, jsem vypovídal

bez osobního záštívu či obžalovanému, jen dle pravdy a k větší slávě církve

svaté. Jestliže nedonutíme Husa, aby odvolal...

Udělejí si z něho ti čeští kacíři mučeníka.

Příteli, nebojíš se především podat ruku zavrženému?

Mistře Nejdražší.

Kdyby se vrátil do Čech, vzbouří celé království. Znám je. Buď upálit, nebo

želářstva do smrti.

Slyšel jsi?

Místo, aby se ho zastal.

Pěkný dědic české koruny.

Šelm ryšavá.

Těchto slov bude litovat.

Nikdy mu je nezapomeneme.

Nemáš nějaké přání, mistře?

Mám, milý přídele.

Až dopíši tento list, prosím tě.

Odevzdej jej zase mým přátelům.

Je to už naposled.

Bůh s tebou.

Volal jsi mne?

Ano.

Chci, abys mě vyspovídal, Štěpáne.

Poslední den se mi přiblížil.

Proč právě já?

No, protože mne nejdéle znáš.

Protože jsi Čech jako já.

Ty jsi se na mne vzpomněl?

Ne.

Nechci, nemohu.

Nemohu tě zpovídat.

To je mi líto, že nemůžeš.

No, mé knihy už...

odsoudili k spálení.

A slyšení mě už nedají.

No tak tedy, to je konec.

Mluvíme spolu naposledy.

Ve jménu našeho dávného přátelství zapřísahám tě, podrob se.

Zachraň se, odvolej.

Stále jedno a totež.

Odvolej.

Hrozbam mě nepřinutili.

Teď posílají tebe? Věř, že mě neposílají.

Sám jsem se rozhodl a věř, ze srdce tě žádám.

Uvaž jen, co zlého již vzešlo ze tvých slov doma v Čechách.

Štěpáne, Štěpáne, kdysi jsme byli spolu jako

rodní bratři.

A teď stojíš proti mně.

Ty jsi mi nejvíc ublížil.

A je teď tvá duše spokojena?

Sbohem. Sbohem, Štěpán.

Zůstaň se, děrcinu.

Nepřicházím k tobě jako souce, ale jako tvůj ocovský hráce.

Zde mohu mluvit jinak, nežli tam před schromážděním.

Chci si s tebou promluvit jako člověk s člověkem.

Líbíš se mi, jsi statečný muž, učený, ryzí o srdce.

Bylo by škoda tvého života.

Pohleď, mám pro tebe ještě jeden návrh.

Toto odvolání se nijak nedotkne tvé cti.

Je nejmírnější zmírných, aby si viděl, že nejsme tak krutí.

Podepiš a zachráníš si život.

Jaký by to byl život?

když pomyslím, jak hrozně bych tím pohoršil svůj lid,

za který jsem mluvil.

Co pak tě pícha oslepila?

Neslyšel jsi, že jsi odsouzen?

Nevidíš své okovi?

Ty netoužíš po svobodě?

Tak jsem svoboden.

Mohu se svobodně rozhodnout.

A já se rozhodl pro pravdu.

Jsi tak prostý? Nebo tak dělábel?

Není ti pomoci?

Buď prokleč!

Neposlechni místře, neopouštěj nás.

Kdo by se nás zastal, můj Martin?

položil za tvé učení život.

Nepřestaneš kázat, místře.

Jak bys mohl?

Nestrachujte se.

Bratři a sestry, chcete stát se mnou? Ne!

Už věřte, že vkázat nepřestanou.

Věrně se vás přidržím a s vámi vydržím.

Vždyť se mi dostalo jíti přes údolí stínu

smrti.

Nebudu se bát zlého, neboť ty se

mnou jsi.

Nebudu se bát mnoha tisíců lidí, kteří se v úkol kladou proti mně.

No, jestli začneme, není třeba spěchat, pane maršáku. Snad ještě v poslední

chvíli odvolám.

Vy jste nepřáteli mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí

mne.

Postříhej duše mé a vytrhni mne.

Ať nejsem zahamben, neb tebe doufám.

Tršíte, říká svatá slova.

Neposloukejte ho, je to kacíř.

Bratři a sestry, nevěřte, že jsem učil bludy. Já jen kázal, že slou...

a špatnou vrchnost, ať církeví, ať světskou, nemáte a nesmíte

poslout.

Přátelé, drazí přátelé,

teprve teď nám dovolili s tebou mluvit.

Pozdravte všechny doma. Mé přátelé z vysokého učení, doktory, mé

bratry milované, šefce, krejči a písaře také pozdravte.

A řekněte jim, ať jsou pevni v poznané pravdě,

tak jako já jsem do poslední chvíli.

Pospěšte si!

Sbohem, moji milí.

Nevyznívám, Huse!

Zachovej svůj život!

Odvolej! Chtěl jsem pro lidi spravedlivý řád.

A na té pravdě, kterou jsem učil, psal i kázal,

chci rád umřít.

Končete to!

Nestrachujte se těch, kteří tělo zabíjejí, ale víc činiti nemohou.

Jakož já, Jan Hus, stoje v předvečer smrti, jsem se

jich nezalekl.

Stůjte proto v poznané pravdě.

Nedejte se nikdy a nikým od ní zapudití.

Služte pravdě.

Žijte pravdě a pravdu braňte až do smrti.

Tak přísaháme!