Original subtitles

To je Holko, co?

Kampa kědete?

Dokryve. Dokryve? Či daleka?

Zdolíka, zdolíka, pěkně prosím.

Já bych vám toho mohl povídat.

Až z Ameriky jedu.

Rovnou z Ameriky.

Jedu do Kryvy.

Mám tam ženu a holčičku.

Hapý se jmenuje.

Hapý.

Byla rok stará, když jsem odjížděl do Ameriky.

Osm let jsem tam, pane, byl.

Osm let.

A vždycky jsem měl job na jedno místě.

V Johnstonu. U Maynard dole.

Osm let, pane.

Osm let jsem s nikým nepromluvil.

Čerta by jim rozuměl.

Věsr.

Doktory, mé listu bohat.

www.hradeckralove.org

Pojď dál, Juraj.

Tady máš Hafi.

No tak Hafia. To je taťka přece.

Tak ty jsi... Hafin.

No tak pozdrav přece.

Dobrý den.

To nic není, Polano.

To jenom, že už jsem dlouho neslyšel říci dobrý den.

Tak pojď se podívat, co jsem ti přivezl, Hafi.

No tak běž, ty hloupá.

Tak se podívej.

Tady se stiskne ten gombík a svítí to.

No co se tomu stalo?

No to nechce svítit.

No svítilo to.

To asi uvnitř vyschlo.

Na lodí bylo horko. No to je elektrika.

Ale svítilo to hafíje.

Jasně, jako sluníčko to svítilo.

Ale počkej, přivezl jsem ti obrázky.

Tak vidíš, jak vypadá Amerika.

Tak se podívej, o takové lodi jsem plul.

A co je to tady?

To jsou mrakodrapy. To jsou takové vysoké domy. To je asi takových našich

50 domků na sobě. A co je to tady?

To je po americku, tomu ty nerozumíš.

To je Feličeket.

To je Mačka.

To je Mačka, ty jsi moudrá, Hapie. To je takový americký koncort, víš? All right.

A podívej se, ty dva se tady perou. Víš, to je taková zábava v Americe.

Hapie, jdi.

Jdi se podívat, kde je maminka.

Hafie, zeptej se tačky, jestli nechce něco jíst. Ano.

Není třeba, dušínko.

Není třeba.

Ale jsi hodná, že si vzpomněla.

Možná, že máš jinou práci.

Což pak, práce je pořád dost. No tak vidíš, Polano, nebudu tě zdržovat.

Vítám vás, Gazdo.

Zdrav, dojel.

Dojel?

Tak ty jsi tu jako čeledín.

Ano.

Jmenuji se Štěpán.

Štěpán Maňa.

Máš pěkné koně.

Byl jste už ve stáji?

Ještě ne, totiž před chvilkou jsem přijel, ale chystám se tam.

Je vás málo.

Myslel jsem, že vás tu bude celé stádo.

Ale počkejte, teď to bude jiné.

Mám 700 dolarů.

Plno vás tu bude, plníčko.

To jsem já, Polano.

Aby si k ravičky zvyklí. Pojď obědvat, Juraj.

Kapě, jest?

Počkejště, Štěpánek.

Co jsem ti to chtěl říct?

Nepravda.

Jaká byla lito souroda?

Sena bylo dost. A Žíta?

Žíta?

No totiž ona gazdová ty pole nahoře jak prodala.

To nestálo za práci, pane. Samej kámen.

Samý kámen.

Pravda.

Samý káno.

Ale boli, malá noc.

Dálka. Oledy to nic neneslo, Gazdo.

Nejlepší jsou louky u řeky.

Narostla nám tam kukuřice jako chlap vysoká.

Stříčku Štěpáne.

Co je?

Jájenka. No tak hafije.

Co jsi mi to chtěla říct?

Já ti viděla takový krásný

štěňátko. Oleděj ty.

A víš, co já viděl?

Já ti viděl zaječici s třema malinkýma zajíčkama.

A budeš je na podzim střílet?

To ještě nevím.

Tak

to

je Teddy Bear.

Ten je tvůj hapí.

Je, strejdo, co je to?

No to je medvěd.

Tam vzadu na horákích je prý plno.

To je.

Tobě, Polano.

Jsou to hlouposti.

A toto, Štěpáne, snad by se hodilo tobě.

Děkuji vám, Gazdo.

To je nůž až z Ameriky, Hapie.

Víš co?

No? Zjáte ti množem vyřežu americkou panej. Hm?

Ty!

Ten Štěpán je vlastně hodný člověk.

Dítě si na něj zvyklo.

A co bratr Míchal?

Láme kámen.

A dochází sem někdy?

Nedochází. Co by tady dělal?

Konec.

Stalo se mu něco? Ale nic mu není.

Polekala se trochu.

Michale. Víš, že jsi hodný chlaste.

Ale Marina, vždyť je to moje povinnost.

Ten chlapec nemá nikoho na světě, kromě nás dvou.

Juro! Juro!

Juro! Juro! Juro! Juro! Juro! Juro! Juro! Juro! Juro!

Juro!

Přijď k nám někdy do kryvy se podívat.

Promiň, Juraj, ale já nepřijdu. Proč? No to víš, Polana... No co je s Polanou?

Nic. No tak povíř, co je s Polanou.

Nemám ráda.

Ale teď jsem já doma, Michali.

A já jsem Gazda.

Vím, přijď, přijď.

Dobrý večer, Polano.

Čekám na tebe.

Chtěla jsem ti něco říct. No?

Lonského roku jsme dostali za pár poniů sedm tisíc.

Tak co myslíš?

No ano.

No dobrý je to.

Což, zítra si o tom promluvíme.

Pojď spát, Polano.

Já nechci jít spát.

Já se nemůžu pořád takhle dřít.

Nebudeš. Teď jsem tu já, abych robil.

A co koně? Ty jim nerozumíš a někdo u nich musí být.

Vždyť tu zůstane Štěpán Dušínko.

A potom, koukej, mám peníze.

Sedmset dolarů po lanu.

Dobrou noc.

Jdi tiše, nezbuď hapít.

A kam ty jdeš?

Na půdu.

Tobě jsem ustlala ve světnici.

To jsou Gazure.

Co to je?

Konec.

Já nic polanu. Jdi pryč! Chtěl jsem ti jen říct, že všechno zůstane tak,

jak budeš chtít. Jdi pryč!

Velí tak pola.

Osm let jsi byla svou paní a teď se zlobíš, že máš mít gazdu

nad sebou.

Pěkný gazda.

Nos bys mu zástěrou utřela.

To je to kravíčky.

To jsem já.

Dobrý den.

Dobrý den.

Udělejte mě mistře hák.

Jaký hák?

Jaký hák? Takový silný hák ke dveří.

Počkám si na to.

Dobrá.

Když hák, tak hák.

Tak už je to, Polano.

Přidělal jsem ti tady hák, aby ses mohla zavřít.

Chala, měl bys si navštivit Juraje?

Ne.

Nepůjdu tam.

A potřeboval byš to.

Juraje je Amerikán, má peníze, ujčil by mi.

Mohl bych zaplatit dluh za dříve a třeba koupit Budášova pole a nemusel bych se

více dřít kamenolomu.

Michale, tak bychom tedy mohli... Mít sobáž, Marina.

No, škoda.

Škoda.

A co, Marina, však i tak bude sobáž.

Mě to chtěl jít tak.

Však já nic nevidím.

Sbohem, Marino.

Sbohem.

Kviří hafie, že přijdu až večer.

Pozdrav pámbu, Míšo.

Neznáš mě? Já jsem Hordubal.

Á, Hordubal.

A čí volí to pasiš?

Co? Čí jsou to volí?

Čí volí?

Skryvé. Přišel jsem se na tebe podívat. Co?

No podívat se na tebe.

Podívat.

Z Ameriky jsem se vrátil.

A co z toho mám?

Ani své ženě nerozumím.

Poslíš.

Míšo, snáš bylinu, co vzbuzuje lásku?

Třeba, aby se děvče do mě zamilovalo.

No ať, toho není třeba.

Tak sbohem.

No a co jsi tu chtěl?

Ech nic mi je šor.

Co se stalo s Trojčkovi Štěpánovi?

Proč si to máme nechat líbit?

Co se rozumí?

Řík nám ty divoký svině sežerou všechnu ouradu. Však to nebude tak zlé. Pání vám

škodu zaplatí.

No, jak nezaplatí? Co?

Postřílíme jim je. Jen aby nestřelili tebe.

To by se to střílilo.

Máme prostřeh udělat.

Amerikán.

Hello, ty tam.

Nalij mi sklinku pálinku.

Tak co?

Amerikáne.

Přišel jsi počastovat svýho rodáky?

Přišel.

Pohostím tě po amerikánci.

Nalej Gejsovi sklenku vody.

A jeli ti to málo, tedy celé vědro. Aspoň si jednou pořádně umíješ hubu.

Co je ti po mé hubě?

Jen když se líbí mé ženě.

Co je mě po tvé ženě?

To je pravda.

Máš svoji ženu, jdi si k ní.

Třeba na tebe doma čeká.

Co by čekala?

Madonna Stepana.

Velkej pán.

Amerikán.

Drží si k ženě čelidína.

Gejzo? O kom to mluvíš?

O kom?

Je tu jen jeden takovej kazda.

Gejzo, nechva.

O kom?

O kom to mluvíš?

Takovej trulo.

Je tu jen jeden.

Ale děmek jako Polana je víc.

Pojď ven.

Tak pojď.

Děpány. Co je? Pojď sem.

Poslíš, Maňo, jsou takové mrzké řeči o tobě a o Polaně.

Já vím, že jsou to klepí a ty se musíš zarazit.

Rozumíš?

Nerozumím.

Musíš od nás, Štěpáne.

Je to kvůli polaně.

Lidem zacpat hubí.

Musí to být.

Rozumíš? Hm, rozumím. Tak, teď si jdi lehnout.

Ráno odejdeš.

Ráno? Můžu jít hned?

Taky dobře.

Ovadaj!

Ech Lísko, kdybys si věděla, jak je to

těžké.

Co asi dělá chudák Juraj?

Vachudák, tetka Barančuková povídala, že za ten týden se Štěpán z domu zhubnul k

nepoznání. Což mu podle mě nepomůže?

Ta zamkla se do komory a není ani vidět.

Konec.

Kdepak jsi si to udělala?

Já nevím.

Počkej, děvče, to se musí zašít.

Volano!

Volano!

Udržeš se Juraj.

Máš jen dvě ruce.

Štěpán ti tady schází.

No co stojíš?

Vypřáni koně a dej jim pít.

Volano, otevři!

Maňa se vrátil!

Poslíš, Polano, u bylý jaké jsi řeči o tobě má oče ledínový.

Za to nemůže zůstat.

Jsem přece tvůj muž.

Aspoň před lidmi.

Co bys tomu, Polano, řekla?

Kdybych lidem v dědině namluvil, že jsme zasnoubili Hafie se Štěpánem.

To přece není možný.

No jo, Hafie je mladičká, ale zasnoubit není vyvdat.

A Maňa tu nemůže zůstat jako cizí člověk.

Jako Hafín ženích, to je docela něco jiného. To je all right.

A lidem se zacpe huba.

To by tady, tedy Štěpán zůstal?

No zůstal, ovšem.

Já jdu chystat večeř.

Gafie, jsi ráda, že se vrátil Štěpán?

Nejsem.

Proč?

Já už ho nemám ráda. Tak.

A koho máš teď ráda?

Tady, tačko.

Poslyš, Michalé.

Co je? Víš, že tvůj bratev Amerikán zase přivek po láně Čeledína?

Jakého Čeledína?

Jakého? Štěpána.

Gazda, musím s váma mluvit. Ty se mnou?

Vyraděj po své práci.

Co tu povídáte o mně a o Hafii? A nesmím?

Lidi se mně smějou a babi na mě pokřikujou. Tak je nech.

No se smějou.

Pojď pokřikujou.

Ale já nechci být lidem pro smích.

Ani já nechci být lidem pro smích.

Proto říkám, že jsem tě zasnoubil z Hafii.

Ale já nebudu dělat.

Ženícha u smrkanému dětsku!

Počkej.

Co jsi to řekl, že nebudeš?

Nebudu.

Já u vás nesloužím.

A u koho sloužíš? U každovej! A vy mě tudy máte co rozkazovat!

Tak se to dělá, Juro.

Páni hosty, hrazí svadebčany, připím na počest stavu

manželskému. Je to veliká svátost.

Největší ze všech svátostí boží.

Pamatuj si to, Mýchale. Pamatuj si to, Marino, ženo Míchalova.

Buď mu hodnou a věrnou ženou.

jako byla Polana mně.

Polana je hodná žena.

Přál bych ti, Michali, abys měl tak hodnou a věrnou ženu jako

já.

Važ si ji a nedopust, aby lidé o ní špatně

smýšleli a mluvili.

To jsem ti chtěl říct.

Ty budeš někoho učit, Juraj, jak to v manželství chodí.

Špatný pár, Horduba, ne?

Vůla klisna u jednoho vozu.

Nepřišel jsem tě učit.

Přišel jsem jen vydat svědectví o své ženě. Ale nech si svý svědectví,

Amerikáne. Teď my to víme.

Hodná žena na koho? Na čeho jedina?

Vem! Já nedovolím... pomlouvat svou ženu, ty! Já ti nedovolím, Juraj, abys

vyhazoval mé hosty!

Pěkné hosty máš!

Lže jako cidán! Sedni si, jen si sedni, Juraj, měl se nelže. Zeptej se každého

tady. Hej, vy tady!

Kdo se okováří říct, že Polana není hodná žena?

Polana je nehodná žena, Juraj.

Tož ty tak.

A předítěte.

Že tě nemůžu zabít. Tebe!

A vás všechny víc, pardovalé! Co ty víš o Polaně?

Polanu jen já znám dobře.

A tebe, Michali, dokud budu žít, nechci se k tobě znát.

Jsi zrovna takový, jako ti cizí psi!

Pojď ho vidět.

Hrajte, cikáni!

Pijte k čertu!

Na počest věrnosti manželské!

Za všecku její věrnost a lásku manželskou.

Tak, velkomožný pane, veškeré své mění, movité i nemovité,

odkazují své hodné ženě.

za všecku její věrnost a lásku manželskou.

Tady to podepíšete, pane Hordobale.

A co, pane notáři?

Možno se znovu stěhovat do Ameriky?

Kdežpak, pane Hordobale.

Americe mají příliš mnoho robotníků. Nikoho tam nepouštěj.

Tak.

A tady ve městě není žádná faktory. Jsou tu fabriky, ale stojí,

nepracují. Prosím.

To je škoda.

Chtěl bych z domů, pane notáři, někam...

kde by potřebovali tyhlety ruce.

Volano! Volano!

Volano!

Volano!

Volano!

Dala jsem mu sousedky, Juraj, podívat se na dítě.

Zlepčal jsem se ti, Folano.

No co ty tak v noci o dešti?

Dobře, že prší.

Je třeba vláhý.

Jdi si lehnout.

To v Americe byla v majině v dolech štola.

Tam taky pořád kapala voda.

Cák, cák, cák.

Jako když tíkají hodinky.

Výšli ho, že se sousedce narodilo děcko.

Volana se byla na něho podívat.

A nikde

žádná robota.

Míšo, prý už není třeba lidí.

A přece se rodí nový a nový.

Musí se rodit to proto, že jsou ženský.

Třeba, aby napsali do poslední vůry.

za její věrnost a lásku manželskou.

No, vypi to, je to zdravé.

Děkuju ti, Míšo. A pověsím, na tebe dají,

že to byla hodná a věrná žena.

Povím? Hodná a věrná žena.

Povím?

Hodná.

Nejbe tomu, že zalhala, že nebyla u sousedky.

Míšo, jak se toho mám zbavit?

To je těžká věc.

Míšo, co?

Smíš si člověk sám vzít život?

No ať, i tak.

Umřeš. A blizu?

Sešli vědět, tak blizu.

www.hradeckralove.org

www.hradeckralove.org

To je šmírka.

Píše.

Co tu děláš?

Za bratrem jsem byl.

V noci?

Hej!

Odevste! Michal k vám jde na návštěvku! Jdi spát, Gaze, nebo... Nebo co?!

A

teď jdi spát!

To je pěkný naděleň.

Vígl, nechte toho.

To je domácí robota. Co ti myslíte?

Nic.

Už to nebyl.

Ale divím se, že tak málo trve.

Tak vy si myslíte, že je to domácí robota, co?

Proč je tu tedy to rozbité okno?

No jo.

Ale to okno bylo rozbito zevnitřku, střepy leží venku.

Někdo chtěl, aby se zdálo, že sem vlezl cizí člověk.

Pojďte, Karličku.

Tak,

Hordubalová,

kdo to udělal?

Nevím.

Neviděla jste tu nikoho?

Neviděla. Byla jsem z hlavy v komoře a... Hedeleš Gýza ale povídal, že... Co

povídal? Že tady viděl Michala.

Zeptejte se ho sám.

A co dveře Gazdová?

Dveře byly zavřeny?

Neprosím. Večer jsem je zavírala na závoru a ráno byly otevřeny.

Pamatujete se dobře.

Nebo neotvírala snad hafie někomu?

Prosím vás, nechte mě, já nic nevím.

Počkejte, počkejte, nekřičte, nikdo vám nic nedělá.

A co tady dělal Michal?

Pojď sem.

Cože páni u nás hledají?

No nič, jen tak jsem se chtěl něco zeptat Štěpána. Štěpán šel do města.

Aha.

Ty, starý!

Od čeho to tady máte tak rozbodané?

A tady, to, jak se tam zabodává jehla. Jaká jehla? No jehla na pletení košů,

pane strážmajstr.

Aha. Jak je dlouhá ta jehla?

No, takhle.

Bývá tam vždycky zabodnutá, aby byla při ruce. A nevíš, kde je?

Nevím, ještě včera jsem ji tady viděl. No nech toho, starý, nech toho. Někdy se

sem přijdu podívat, jak se pletou koše.

Poslíš, víš to, že Hordová dnes v noci poběli?

Dostal holí přes hlavu.

Řekni mě, na svojí duši, neurobil mu to Štěpán?

Ne, poniženě prosím, na mou duši ne.

Štěpán byl doma, spal. No, hned jsem si to myslel.

To víš, Hordubal měl v dědině nepřízeň, bohatý Amerikán. To je, bohatý.

Nosil na krku sáček se samými tolary.

Vy jste viděl?

Ne, Štěpán to vypravoval.

Prej víc jak 700 dolarů, pěkně prosím.

Tady je.

Byl schován na půdě.

Co bych byl schovánej?

Pál jsem.

To jsi se nevyspal v noci, co?

Co bych se nevyspal, pěkně prosím? Včera po níženě, prosím, celý den borál pole.

Já jsem nikdo neptal. Jděte dovnitř.

Prosím vás, pane Gellner.

Nic jsem nenašel. Štěpán má alibi jako vrom.

Vidíte, Karlíčku, já jsem našel dvě zajímavý věci. Jaký?

Ta druhá je, že neboštík Hordubal nosil na krku sáček

ze sedmisty dolary.

No a? No a, no a.

Dnes ráno už je tam neboštík neměl.

A co ty, že nejdeš domů ženět?

Nemohu domů.

Co?

Nemohu domů.

Musíš mne tu schovat.

Co bych neschoval člověka?

A schoval bys i takového, který zabil?

I takového.

Míšo, proč jsi tak hodný?

Co?

Proč jsi tak hodný?

Já jsem.

Stolí hlupu.

Á,

víte, páni, že zabili mrtvého?

Ano, děte.

Jak to?

Skoro mrtvého. Asi dodýchával.

Nebyl by živ do rána.

Hm. No tak, tak bylo zbytečné ho zabíjet. To bylo.

A příčina smrti, pane doktore? No vražda.

Probodená levá srdeční komora.

Ale protože byl v agonii, vyteklo už jen málo krve.

Michale, pojď domů.

Teď ještě nemohu.

Proč? Víc jsi nic neudělal.

Neudělal, ale mají bohužel proti mně důkazy.

Co tady děláš, Marino?

Jak vidíte, byla jsem na jahodách.

A neviděla jsi tu někoho?

Koho bych tu měla vidět?

No, ceva svého muže, Michala.

Neviděla, prosím tě.

Škoda.

Rád bych s ním mluvil.

Řekni mu, ať neleze po takových vysokých stromech.

Stříček Michal není doma.

Já vím, Filipku. Teď já ho taky nehledám.

Chtěl bys mu pomoct?

Chtěl. Tak já ti něco povím. Pojď si sednout. Pojď.

Tak poslouchej.

Víš, jak vypadá šídlo na pletení košů?

Tak pak bych nevěděl. Je takhle dlouhé a tak tenké.

No, tak dobrá. Tak podívej se. Tak půjdeš do kryve.

Do statku stříce Amerikána. Znáš hafí?

Znám. Tak podívej se, půjdeš k ní a budeš hledat, kde budeš moci, víš?

Ve stodole, ve stáji, na půdě, všude.

Nenajdeš si tam takové šídlo.

Ano. No.

Tak poslouchej.

Ty víš, kde je strýc Michal?

Nevím.

Ne?

No tak dobrá, tak když nevíš, tak mu řekni, aby u sebe nenosil zbraň.

Víš, kdyby ho potkal pan Beagle, tak by to mohlo moc špatně dopadnout, víš?

On prosím nechal Flintičku doma. On má Flintičku?

Ano. Dostal ji od strýčka Amerikana.

Přinesme ji.

Tady je.

No tak dobrá.

A řekni strýčkovi Michalovi, že jsem mu ji schoval.

Kde je Michal?

Co? Kde je Michal?

Co víte o obžalovaném Michalu Hordubalovi?

Krčně nás byl do krve a Fedjukovi rozbil hlavu. Osobáši se pohádal se zavražděným

bratrem. My víme, kdo zabil Juraje.

Michal to nebyl. Vyhražoval, že mě zabije. Byl to pro mě jasný případ.

Dávám se svědectví. Ano, to je puška Michala Hordubala. Tu noc, co ho zabili,

pal Štěpán doma.

Obžalovaný. Namítáte něco proti výpovědi tohoto světka?

Jsme tady všichni lidé a snažíme se chápat i zločin.

Mečením se nezachráníte. Kdybyste se přiznal, byla by to pro vás polehčující

okolnost.

Přiveďte sem světkyni Hafí Hordubalovou. Ohražuji se proti svědecké výpovědi

tohoto dítěte. Pane předsedu, já trvám na výpovědi této světkyně.

Pane kolego, žaloba jí připustila.

Jak se jmenuješ, maličká?

Hakieho Dubalova.

Neradil ti nikdo, holčičko, jak máš vypovídat?

Povíš nám svatou pravdu na všechno, co se budeme ptát?

Jak to bylo tu noc, co já zemřel?

Kde jsi spala?

S mamkou v komoře.

A neprobudilo tě něco?

Ano, bouchly dveře a někdo šel do světnice k tačkovi.

A nebyl to strýc Michal? Pane státní zástupce, to je ovlivňování světkyně.

Já bych se právě tak mohl ptát, jestli to byl Štěpán Mánia.

Tak se ptejte.

Pani Hordubalová, nevíte snad vy, kdo to šel do světnice?

Nevím. Ne, mamka ve světnici nebyla.

A kde jste byla, pani Hordubalová?

Byla jsem na dvoře. Pak jste musela vidět toho, kdo šel do stavení.

Neviděla.

Polčičko, pověz mi, jak to bylo, když byl taťka v Americe?

Chodívala tvá matka do stáje, když tam byl Štěpán?

Ano, každou noc.

A viděla jsi je někdy spolu?

Viděla. A co dělal? Pane doktore, to je nepřípustné.

Chcete vyklást podobné otázky?

Žádám o vyloučení veřejnosti.

Ticho, prosím!

Ticho, prosím!

Pane doktore, to opravdu nejde.

Upouštím tedy od dalšího výslechu.

Můžeš jít malička, jsi hodna.

Zavolejte Gejzu Fedeleše.

Fedeleš Gejza! To je korunní svědek.

Tak vy jste viděl osudné noci obžalovaného Michala Hordubala uvrat

statku jeho bratra?

Vyjel slavný soudem.

No a jak to bylo? Odkud jste šel?

Prosím,

s klčmi jsem šel.

Obžalovaný, co jste tam dělal uvrat?

Nebuďte tak zatvrzelí, máme proti vám důkazy. Je zde vaše puška, zakrvácená

košile? A konečně Fedeleš vás viděl na místě Čínu.

Pane světku, pozoroval jste nějaké rozčílení na obžalovaném?

Prosím, rozčílem byl?

A hodně.

Vždyť mě chtěl hned být.

A proč? Co jste mu udělal?

No nic, prosím.

A když potom skočil přes plot, bylo mi to nápadné.

Ptal jsem se ho, co tam dělá.

A on na to...

Řešil navštivit bratra Juraje.

Měl u sebe obžalovaný tuto pušku?

Prosím, já nevím. Snad měl, byla tmá.

Chcete svou výpověď odpřísahnout?

Prosím, jak se slavnému soudu líbí.

Opakujte po mně.

Už jste mne.

Půjdu sám.

To je neslychané. Žádám, aby obžalovaný byl i hned odveden. Podávám zmatečný

stížnost. Tady vidíte, jaký je to rabíhák. Nenechám přece zabíjet světky.

Napřece přesvědčte, jestli světek mluvil bratku.

Ticho! Ticho, prosím, až se prázdná místa!

No tak bude ticho!

Soud rozhodl, aby obžalovaný po dobu dalšího ličení byl spoután.

Pan doktor

Václav Klenka.

Pan doktor Klinka!

Pane doktore, vy jste prolížel mrtvého Hordubala. Co jste, prosím, zjistil?

Zjistil jsem vodnou ránu srdeční komoře.

Přitom mě překvapilo, že vyteklo jenom několik málo kapek krve.

A jak si to vysvětluje?

Teprve pitvou jsem zjistil, že v době zločinu byl Hornubal už agonii. Obou

strany zápal plic v nejvyšším stupni.

Ale my zde máme docela jiný vědecký posudek, pane doktore, podle kterého

bylo srdce prostřeleno. Pane Rado, promiňte. Hle, to není možné.

Protože kdyby byl opravdu zastřelen z flobertky, vrah by musel měřit kolmo

dolů. Dovolte, pane doktore.

Žít mohlo být vystřeleno docela zblízka?

Bez míření? To nemohlo, pane profesore, protože košile vůbec nebyla propálená a

na těle také nebylo nic vidět.

Juraj Hordubal nebyl zastřelen, byl probodnut.

Je mi velmi líto, pane doktore, ale na svém znaleckém posudku musím trvat jí,

že Juraj Hordubal byl zastřelen malorážovou puškou. A kde potom zůstal

projektil? To projektil? Ano, projektil. Nebo štikovi žádný nebyl. To zas musím

vědět já.

Pane doktore, my se bohužel musíme držet z naléckého posudku. Prosím, tak se ho

jen radšte držet. Děkuji vám, pane doktore.

Prosím.

Pane předsedo, žádám za odročení líčení pro nedostatečné vyšetření celého

případu. Děje v dnešního líčení vyšly najevo velmi podezřelé okolnosti

týkající se Štěpána Manny a Polany Hordubalové. Kdo měl největší zájem na

tom, aby zmizel nepohodlný manžel?

Pane doktore, jste tu obhájcem anebo žalobcem? Hájím nevinného a bojuji proti

nespravedlnosti žalobou. Pane doktore, překročujete meze obhajoby?

Folanu Hordubalovou nám obviňovat, pane obhájce, nebudete, protože sám Juraj

Hordubal posílá nám světka taxka ze záhrobí, který vaše podezření

vyvrátí.

Jak se jmenujete?

Jak se jmenujete?

Míšo.

Říkají mi Míšo. Jak jste stár?

Kdož to může vědět?

Kdo vás sem poslal?

Kdo?

Juraj Cordubal.

Júraj Hordubal je mrtv, což nevíte, že ho zabili?

Nezabili.

Umřel.

Dál se mně, smí si člověk vzít život.

Povídám, ne.

I tak umřeš.

A brzo.

Kázel mi.

Vizitím ty, Míšo, tobě uvěř, že

Polana byla hodná a věrná žena.

Hodná a věrná žena.

Tady je to šidlo.

Já jsem ho zabila.

Já jsem ho zabila.

Opakujte panu předsedovi, co jste řekla.

Přiznáváte se?

Já jsem ho zabila.

Tady je důkaz, pane předsedo.

Pane předsedo, očekávám, že pan státní zástupce uvalí vyšetřovací vazbu na

Štěpána Máňu a Polanu Hordubalovou pro zavraždění Juraja Hordubala.

Dovolíte, pane Hordubare.

Děkuji pěkně.

Marino!

Vidíte, Karlíčku?

A vy jste tomu říkal jasný případ.