Original subtitles

Tak já k Šuri.

Nesmíte s ním mluvit. Mala aspoň cigáro.

Pepiku.

Vypadni.

Odprejskni.

To jsem jí říkala aspoň stokrát, ať dá s tím fotbalem v pokoji.

Co pak člověka poslechne?

Rychle zpátky! S těma grazlema nemáš nic společnýho.

To je hrozný takhle brzy ráno.

Tady zas dělat a pak až od novin.

Snad není možné. Co? Aspoň budem slavný. Budem v televizi volovený. Za to

nestojí. Jasně, vole.

Proces století, ne?

To jsem nečekal, že přijdeš.

Ruku pozdě, já vím.

A jak se máš?

No, pořád stejně, jak to znáš.

No snad to nebude tak hrozný.

V hlavním líčení půjde o to rozhodnout, zda ti, kteří za chvíli

budou stát před soudem, se dopustili trestné činnosti, z níž jsou obžalováni.

Pokud ano, pak je v souladu se zákonem je potrestat.

To, že se nepodařil usvědčit všechny vinníky, nijak nesnižuje vinu

těch,

kteří budou za chvíli stát předsoudem.

Do jednací síně se dostaví Jozef Šurovský, Jan Suchánek,

Roman Kautský, Vojtěch Kříž, Milan Sýkor.

No?

Co je?

No, abych potřeboval nějakou škváru. Teď jsem ti něco dával minulé.

Aspoň pár pětek, abych se zahojel na cestu, no.

Zase mám vycucat, nebo co?

Hele, já musím do Bystricy, teď jde o titul, chápeš?

To by ti nedala máma.

Já už sem fakt nic nemám.

Aspoň něco.

Dík. Já ti doufám jasný, že mám po večeři.

Však ty si s tím nějak poradíš.

No jeď si za tou svojí courou. Prosím tě, nech si vysvětlit, že nejedu za

žádnou ženskou.

Co mi to tu chceš vykládat o nějakým fotbalu?

Myslíš, že jsem padla na hlavu?

Kolikrát ti to mám říkat, že jedu na fotbal? Tak si táhni.

Nic tě tady přece nedrží. Taky, že jdu?

Ještě aby mě tady něco drželo v tom bordelu s tebou.

Nezapomeň mi přitom říct, že máš doma dítě s horečkou.

Pojď tam sem ještě pivo.

Jo a budeme platit, my bysme to nestěli.

Bez nás by to prosrali, ne? Jasně!

Vám už nenaleju, máte dost.

Počkej, počkej, já jich nenaleju, nám musíš nalej, my jsme Spartani.

A ten jedno. Co ten jedno, na kde si to jedno?

Že je z našich prachu, ne? Z tvejch určitě.

A když tohle ty vole, jak se cholá ke štangastu, k takovým štangastům, jako

jsme my.

Nemám týmo.

Hele, dík.

Spartan. Pojď s náma.

Čtá, tam mě nepustí. Spartan.

No jak chceš, no, ale bude to maso.

To už nezažiješ.

On by mě zabil, víš.

Víš, ho znáš.

Pojď se mnou.

Víš, to fakt tě? Co se tady motáš? Ti pomoc mám mě.

No jo, když jdu.

On tady zase bude trčet, jo?

No a co?

Máš svůj pokoj, ne?

To teda mám.

Jenomže mě ty jeho doutníky smrděj. Ne křič, prosím tě. Vyšle.

Promiň.

Vy někam jdeš?

Radši vám vyklidím pole.

A kam chceš jít?

Já se tě taky neptám, co tady budeš dělat.

No.

Tak mi aspoň řekni, kde budeš.

Ještě nevím. Asi u kámošky.

A to se nemůžeš líp oblít?

Ne.

Má plnou skříň hádrů a chodí jak trhán.

Tak se mi aspoň ozvi. No jo.

Michal Stopka.

Drž se.

Hlavně si nedej nic přišít.

Cože, s váma?

Nakecal jsem doma, že jedu s kámošem na chatu.

Oblapnul jsi fotra!

Tak v

tomhle

stavu jet s vlakem nemůžete.

Následujte mě.

Posaďte si.

Zahajuji hlavní líčení ve věci obžalovaných Jozefa Šurovského,

Vlastimila Chlupáče, Petra Chalupy, Milana Sýkoly, Marie

Švídové,

Jiřího Stupky, Michala Stupky, Jana Suchánka.

Před obovodním soudem pro Prahu 2 začalo dnes soudní přelíčení z Flajkonošičů,

kteří se podíleli na stimulování... Ticho!

Jdeš ticha!

Na levici obžalovaných usedlo třináct mladiství, kteří se budou zodpovídat...

Cože?

Jenom my, jo?

Chceme krásně tady filmovat?

Oni můžou všecko.

Jasně, napálit jim to, ať je pokoj.

Jste snad slávista, nebo co?

Udělali kravinu, ale jsou to taky Spartiani. Aspoň jim o něco šlo. My jsme

za mladané byli lepší.

Snad můžu aspoň v téhle hospodě říct svůj název.

Ale taky za něj v téhle hospodě může dostat pěkně předržku.

Co jste schovával, když jdeš tak potogenicky?

Že ho budu pozovat v televizi ještě, aby mě viděl i tchý jeden.

Ať se to rozvíjí. Já jsem na to náhodou hrdý, že jsem Spartian.

Ať co?

Pojď. Kdo to vůbec byl? Nevím já.

Nakonec nějakej ruklák, ne?

No, tak se pojď podívat.

Vidíš, to bylo pořád, že jsou v pubertě a tady to máš.

Jaký vidíš, jaký vidíš? Ty ses na ně vyprd, když to nejvíc potřebovali.

Co potřebovali? Tvrdou ruku.

No, to bych je musel mlátit od rána do večera.

No a co ti v tom bránilo?

Hodit všechno na mě. To by se ti hodilo.

Kde je vlastně Jirka? Jak to, že není doma? Mě neříká, kam jde.

Mě neříkal nikdy nic.

Ale protože si ho nikdy nedokázal brát jako vlastního.

Protože on to taky nikdy nechtěl. Protože si na něj v jednom kuse řval To

je výborný.

To je výborný, tak před chvilkou si by vyčítala, že jsem ho málo třískal.

Ne, měla jsem mu od začátku zakázat styk si ho fotrem, ten ho furt popichoval

proti mně.

Teď si laskavě svýho kluka hlídej sama.

Slyšel jste o tom, že v lajkonoše pražský Sparty rozbili vlák?

Helejte, tisk z toho dělá zbytečnou senzaci, protože senzaci je u nás málo.

Na každý tancovačce se někdo ožere.

Frajeři se poperou, něco rozbijou.

Udějte, nakonec ty kluci si nejvíc ublížili sobě, protože

se to s nima potáhne celý život.

Vím, je to neuvěřitelné, že se mohlo u nás něco takového stát.

Tohle by se dříve stát nemohlo.

Dřív by takový na stadionu nevydrželi.

Fanou, chci by si to s ním vyřídili sami. No, říkáte, že to bylo nějak před

časem. To nevím.

Lituji, opravdu nevím. Já se totiž o fotbal vůbec nezajím. Jo, slyšel jsem,

udělali projít tam škodu asi za čtvrt milionu. Ale mě zajímá, kdo to bude

platit. A doufám, že ne zase my všichni. To je ta jejich hudba.

Diskotéka, decibeli, k tomu pivo a pak mají takovýhle pudy.

Jde to o nervy hodně, jako prodávat jim něco.

A co většinou chtěj?

Většinou rum.

Vím o tom, něco jsem slyšel. No a co si o tom myslíte?

No škoda, že to byli Spartani.

A vy fantíte komu? Spartě. No dneska už jsem přestáhl i na fotbal.

A se synem to už vůbec ne.

Už dneska to nejde.

Stalo se to mimo stadion, prosím vás, tak do toho netahejte klub.

A o vandalství jste nikdy neslyšel?

No slyšel, jako co?

Jako co si o to myslíte?

No blbý no, tak... A to je všechno?

No všechno... Tak kdybyste měli tu odvahu tam vlítnout mezi partu

chuligánů, když vyváděj, frajeri ti odrazej ledvinu a nemůžeš

do háku ani, no tak... Nebuďte dnešní.

Let's go Sparta!

Let's go!

Let's go Spar...

Vole, my tam chceme dojet bez průseru, rozumíš?

Držte hubu, debilové! Kam tam lezeš?

Chováte si jak zvěř.

Co pak tohle vám je zapotřebí?

Já taky fandím.

Sláví ji, ale něco takového jsem... Sláví ti do prdele, dědku.

Dobrý den, sestovnělisky, prosím.

A vy čo tam robíte?

Vy čo tam stvaráte?

Vylezte von!

Co je?

Čo tam robíte?

Já jsem tam usnul, no.

Co jste u mě lísto?

Já ale nemám lístek.

Tak mi dajte pokutu.

Ale já nemám ani prachy, ale.

Tak větěž ohařený.

Na budoucí stanici vás nechám vysadit. Tak jo.

A býj žoudálka do hlavy a býj!

A býj! A býj žoudálka do hlavy a býj!

Dukla! Dukla!

Dukla! No jedem tak! Čau Pavle!

Čau, co je novýho? Všudy ho si tam nechali, ho.

Jak jecej?

Neblázni, jako uvězněnýho nebo co?

No jo, jenže on byl už předtím v podmínce, víš.

Ježíše, za co?

Já nevím, měl nějakou vykráračku nebo co.

Jo. Hlavně, když každej bude mlčet.

Ty taky mladej. No jasně, zase já pořád.

Aby jsi náhodou nebonzovalý. No jasně.

Součala!

Je to kecá, když jseš holka. No a co? No co, pověděte?

Nikdo na nás osolit nebude chtít, protože co by si tady bez nás počali,

co?

Jasně! Ty páprdové na tribuně to nevytrhnou!

Jo, ty vole!

Jedem! A jedem! Let's go, Sparta, let's go!

Let's go, Sparta, let's go!

Let's go, Sparta, let's go!

Čau! Tak leze! Pacha na peši! Děláme!

Poznamím paní Průbočí.

Kdo jde?

Abyste se chovali jako slušné lidi.

A co vám na nás nevodí?

Co pak?

My jsme tak špinaví, a jestli jsme, no tak to se dá napravit. Kdo?

Chováte se jako dobytek.

Co jsi to řekl?

Řekl jsem, že se chováte nemožně.

Ne, ty jsi řekl, že se chovám jako dobytek. Co pak se takhle chovají

normálně lidi?

Tak já ještě nejsem normální, podle tebe.

Ty si dej na mě bacha, ty posero.

Moc velkýho bacha.

Let's go, Sparta!

Let's go!

Let's go, Sparta!

To je dobrý.

Hele, já si myslím, že je to oplá blbost.

Přeci nemůžou vyšetřovat každého, kdo je v tom vlaku.

To je 400 lidí. To je nesmysl.

Jasně, vole, nemůžu ani zjistit, kdo v tom vlaku všechno jel.

No, ale o nás vědí.

Prdla až vědí, Hergot. Pozdár.

Už nebudeme ponzovat?

No jo, ale co když nás práci některých těch sráčů? Ale hovno.

Z těch lidí, co s náma jeli.

Já tam mám jít zítra.

Cože? Už i ty, jo?

Hele, a prostě důležité je pro nás dořet hubu. To je jediný, co můžeme dělat.

Celou dobu jsem spál, ne? Jasně, vole.

Stejně jsme to ale roztočili, co?

Přesto vás takovou nechám radit. Karle, počkej, kam jdeš?

Karle, bratře, zmeškáme přípoj. To mě nezdají. Pojďme jí se na uvrhy. Já

nebudu spát někde na návrhy.

Jdou sem.

A kdo?

Brdale, uhni. Kde jsou?

Bacharou je z druhé strany.

Vybrali Dakatu.

Proč? Protože je možná...

Nekuste, vole! Co jste mu dělal?

Ty dobrý věž!

Tu jsou.

Tak co je tady?

Vaši jízdenku a občanský průkaz.

Co, cože? Tak bude to.

Klidek, klidek. Tak pojďte, mladíku.

Já jsem Spartá...

Tomhle tam chceš jít?

Podívej se, jak vypadáš, jako chuligán.

Co je?

Teď tam jdu jenom jako svědek.

Řeknu akorát, že o ničem nevím a vypadnu.

Jirka tam byl taky v džínách a nic mu neřekli.

Neukradený, jak tam byl Jirka. Ty se oblíkneš jako slušnej člověk. Postudu mi

dělat nebudeš.

Hele, Michale, no tak si vem tesilky, tady ty.

Teď jsou pěkný.

Ale teď ních vypadám jako blbeče. Ale prosím tě.

Ještě mu dejte nějakou masňáckou kravatu.

Tebe se nikdo na nic neptal.

No, to je právě ta chyba, ale.

Mami, vždyť se mi budou všichni smát. Ale kdo by se ti smál, prosím tě, že

chodíš slušně v oblíkanej, dělej.

No, kluci.

Tak tohle už neříkej, tohle už nikdy neříkej, že chodíš jako vagabund jenom

proto, aby se ti nějakej grázel neposmíval.

Pro tebe je důležitější, co si myslej nějaký chuligáni, než co chce pro tvý

dobrotáta, jo?

No, jo, no.

To už asi jo.

Tobě už jsem jednou řekl, aby zdržel zobák.

No, vidíš, hezký jsou.

No, vypadá i slušně.

To jsi teda neměl.

Hm?

To jsi neměl! To jsem měl naopak udělat už dávno!

Protože ty se nesmíš jemu, ty se smíš mně!

Smíš se tomu, co mi je směšný! Tak já se ti prosim! Nechovej, nechovej, pojď sem,

pojď sem!

A koho všechno jsi tam viděl?

No lidi, no. Ale já je neznám. Byl jsem normálně vopilej.

A to ti připadá normální? V tvým věku?

Ne, to ne, ale to bylo výjimečně.

Měli jsme radost.

Oslavovali jsme.

Takhle si představuješ oslavu?

Ne, ale když u táty v práci oslavujou, no tak se taky vždycky ožerou.

No jo.

Ale to jsou dospělí lidi, víš? Ale my voslavovali, že budeme mistři.

Kdo my?

No, no my.

Jak to vy?

Teda Sparta, náš klub. Znáš Anču Bečvářovou?

Ne.

Jak to, že ne?

Chodí s ní přece tvůj bratr.

Jo, vy myslíte Anču, ale on už s ní nechodí.

Ale ona sama vypovídala, že tam jela s tebou a s tvým bratrem.

Ale teď brácha spál.

Ale ona se dovolává tvýho a bratrova svědectví, protože je v podezření, že se

podílela na demolování zařízení.

Anča?

Konkrétně, že strhla záclonky a znečistila kupé.

Ale teď ona žádným záclonky nestrhávala.

Ale před chvílí si tvrdil, že jsi spal a že ji ani neznáš. Tak mi tady nelži.

Jo, teď už si vzpomínám. Já jsem se splet.

Ona žádný záclonky nestrhávala.

Oni si povídali s bráchou.

Volíte.

Tohle. Co je?

No co je?

Že se nestydíte, slečno.

Už nemá smysl pro lásku, parola!

Brácha! Jasně, závidí, taky bys nechtěl žáhnout. To víš, že jo.

Brácha, já tě všude hledám.

Tak už mě nehledej.

Na, dej si.

Co to je?

Rybízovka s wokenou, vlastní recept.

Průsel! Průsel!

Průsel!

Tak co?

No normálka, všechno sem zatloukne.

Takže v pohodě, jo? Jo.

Fajn.

A ptali se mi taky na Anču.

Ale?

No a co ty na to?

No oni vědí, že s ní chodíš.

Ona jim řekla, že byla s náma.

No a dál?

No, chtěl jí přižít nějaký urvaný záclonky nebo co.

To blafovali ty debilé.

Vědi prd. To ne.

Vidí i jiný věci.

Někdo musel kecat.

Hlavně, jestli jsi nekecal ty.

Já? Já jsem byl tvrdej, opravdu, jak žula, jak kámen. Já nekecal, opravdu ne.

Kam jdeš?

Za klukama, ne?

Tak jak?

Nic, dobrý.

No vidíš, taky je nějaká spravedlnost, ne?

Vždyť já jsem nic neudělal.

Mami přísahám, že jsem nic neudělal, opravdu ne.

Tak proč si mi tam furt tahaj?

Vidíš, máš tohle za potřeby.

Já o ničem nevím.

Běž, běž, neboj se, běž.

Co jsem ti říkal, jednička?

Anča! Anča! Anča!

Anča! Anča! Anča!

Anča!

Anča!

Víš, že seš mi nesympatický.

Pardon, já bych... No prosím. Dovolíte?

No prosím. Počkejte, pane, prosím.

Takovýhle sráče já nemám rád. Jirko.

Aby se s nám nerozbrečel. Jirko.

Jirko.

To je brácha.

Jo, to je tvůj brácha, Jirko, jo?

No.

Byl trochu měkkej brácha.

A je to bylen fór?

Tak se na ty fóry vyser, vole.

Tyvole. A ty nebuď měkkej!

Mládej.

Ančo, pojď sem!

Pojď ke mně!

Je!

Hele! Hele, Jirko, co mám? Koukej!

No, pojď sem!

No jasně, že ne. Hele, dejte mu pokoj.

Dneska zdrhnu z domova, potrmal nočník.

Pojď!

Ty prse!

Pojď!

Když se sami nesložíte, tak vám nic nedokážou.

Počkej, jak to vám, vole?

Ty jsi tam přeci jel taky, ne?

Je přece nevybrali, o mě nic nevědí.

Tady lítáš jako pomlplo.

Ti volal nějakej kluk, co?

Ale ne, prosím tě.

To jsi ho ale dost odbyla.

A vlovi se to kecá, když ještě nedostáváš o křílku. Jo, znáš.

Prosím, vášo, ty svárati!

Okamžitě do svojho kupe každý! Na svoje město! To je milé, já vůbec nerozumím.

Uhni, nebo tě tím nastříkám!

Ty počuvaj, tě bychom nechala vysadit. No a co? Co tu robíš?

Co jako?

Pokutu.

Ukaž lístok.

Ukaž lístok! A kde bysme na něj vzali, co?

Vysmahni!

My lístky nepotřebujeme, rozumíš?

My jsme mistři!

Vypadni, odsaď, ty kurvo, jsem ti řekl! Ty počuhaj, zavolám policiu.

Tak je zavolej a my z nich uděláme trpaslíky. A z jejich Antonků

angličáčky.

Počuhajte, ty kuberťáci, všetkých, všetkých vás dám vysadit.

Jo, tak to my tě budeme muset taky vysadit.

Chceme vás, je vysadíme. Chceme vás, je vysadíme. Chceme vás, je vysadíme.

Chceme vás, je vysadíme. Chceme vás, je vysadíme.

Chceme vás, je vysadíme.

Chceme vás, je vysadíme. Chceme vás, je vysadíme.

Nechaj tě mám!

Nechaj tě mám! Nechaj tě mám!

Nechaj tě mám! Nechaj tě mám!

No,

od dvou let jsem bydlel u dědy a teď když umřel, tak žiju sám.

Sourozence nemáte?

No, to já nevím.

Vy se vůbec nestykáte s rodiči?

Nemám tady žádnou zprávu o tom, kde pracujete.

Jako sazeč pečiva.

Před čtyřmi měsíci jste ale pracoval jako závozník.

No, ale tam už se mi nelíbilo, tak jsem si hledal nový místo.

A proč se vám tam nelíbilo?

Bylo tam...

Moc práce, málo.

Znáte to, že jo?

Kolikrát jste se dostal do konfliktu se zákonem?

Dvakrát. Proč?

No, poprvý to bylo pro příživu a podruhý jsme udělali s klukama

stánek, no, kvůli cigárům, že jo?

Tady čtu, že jste byl opakovaně na záchytce.

Dokonce jste se pod vlivem alkoholu pokusil o sebevraždu. Byl jsem na

psychiatrii šestkrát.

Podle některých výpovědí jste vyhodil z vlaku dveře od kupy.

Já?

Já ne, já jsem nic nevyhodil, to všechno... Vlasta zmarí, já jsem... jsem

celou dobu spál, jsem byl úplně ožeralý.

Co jste pil?

Co pěl jsem? Pěl jsem všecko, co tam kdo měl, to jsem pěl.

A co jste vlastně vy ve vlaku zničil?

Já jsem nic nezničil.

Opravdu vážně, já jsem tam nic nerozbíjel, já jsem celou dobu jsem tam

spal, nic jsem nezničil.

Čago!

Čago!

No dobrý kluci, my taky fandíme Spartě, ale můžete se dát ty nohy někam jinam,

ne? A proč teda s máma nejdeš na zápas, když fandíš Spartě? Já myslím, že jim to

nandá ty bez nás jako.

Hele jo, všichni Spartěni jsou totiž v tomhle vlaku, víš? No, jenomže my s

Hankou fakt musíme, my se jdeme učit na zkoušku, víte?

Hele, tak se na učení vybodni, ne?

Ale my už vážně musíme.

Hele, jestli chceš opravdu zdrhnout, tak nejsi žádnej Spartian.

Jsem Sparťan, jenže my fakt musíme.

Jo, vy musíte, jo. S dovolením.

Ale slečna by jela ráda s náma, ne? Jo, jenže do týdek by jí tady v tom chtěl

bránit. Jo, ale fakt to nejde. Moment, moment.

S náma bude větší prdele, než s támhle, s tím kořenem. Nech ji!

Hele, on by se prál.

Tak co, miničko, pojedeš s náma, jo?

Nechte nás jít.

Ať tady Brejlatej dokáže, že je Sparťan.

Jak to mám dokázat?

Ať políbí vlajku.

No jasně.

Co kdyby jsme tady, Háničku, přijali trošku do party, co?

Nech jí!

Líbil jsi málo. No jasně, že málo. Ať jsi se želel. Jo.

Žar. Vladio.

Študente.

Žar. Žar.

Žar. Vladio. Já jsem opravdu nic nerozbil.

Nikomu jsem neublížil.

Já, když jsem vám řekl... Všecko, i kdo vyhodil ty dveře z toho vlaku, to jsem

přece nemusel.

Posaďte se.

Ale nesmíte říct, že jsem je bonznul.

Já nikde svědčit nebudu, já to nechci, nechci to, nechci.

Co je?

Co se na mě tak díváš?

Co jsem měl dělat?

Cokoliv.

Už v té Prahe mi bylo jasné, že ta cesta nebude normálná.

Protože podle mě takých 60% z těchto mladých lidí, těch fanuškou,

z partii bylo napitých.

Jenomže tohle to se v žádném případě nedalo předpokládat. My máme dokonce

vytipovaný vlaky, který jsou problematický. Jenomže kdybychom měli

nasazovat hlídky na každej vlak, který jede k nějakému fotbalovému útkání, tak

to v životě nezvládne.

Potom jsem na každej stanici.

Znova prosila a nikde jsem nějak nepochodila. Stále mi hovorili, že už na

ta další, jako se dačo... A kde teď pracujete?

Robím stále, při železnici, ale už nerobím zprivodkyně.

Pojď se na mě, stá hnuslý, všichni stá hnuslý!

Stá hnuslý, všichni stá hnuslý!

Vyraž to, neserce s ním!

Já mám kluby! Já chci ven!

Já musím ven!

Uklidně se, Petře! Já musím ven! Petře, klid!

To bude dobrý, Petře! Uklidni se, Petře! No tak, půjdeme ven všichni!

Pusťte mě! Já musím ven! Když tam dojedeme, tak půjdeme ven všichni!

Uklidni se, Petře!

Jsme tu jako dobytek!

Vezhou nás na porážku!

Prosím tě, mámy, nedělej z toho hysterický scény, prostě si zvou

všechny, co jeli tím vlakem, nic víc. Nic víc.

Oni jí pozvou svědčit k soudu mezi takovejma grázlama a nic víc. To nejsou

žádný grázlové.

Vy je všichni odsuzujete, protože je neznáte.

Ty bys chtěla, abych se stykala s nějakýma študovanýma, jenomže to jsou

kolikrát větší grázlové.

Akorát to na nich není vidět.

Já si pamatuju, jakou tam udělali spoušť.

Chlapi o tom mluvili v práci. A noviny o tom psali. A s nima jede moje dcera.

Nechtěli ti nějak ublížit? Cože?

Ale ne.

Co hledáš?

No, hřeben.

Tady není.

Tak kde teda je?

Umíš si představit, jaká tohle bude voda na tátův mlejn?

Až se to dozví?

Ať se to klidně dozví.

Stejně jsem mu už dávno ukradená, tak co?

Nejseš mu ukradená.

No to si nemysli.

Prosím tě, musí lítat s kočárem po nákupech.

Ten bude mít akorát tak čas zabývat se tím, jestli jeho nepovedená dcera jela v

nějakém vlaku nebo ne.

Tohle to není normální.

Já zavolám Mirkovi.

Prosím tě, nikam nevolej.

Mámi, slyšíš?

No to jsem já, prosím tě.

Mirku, představ si, co se mi stalo.

No tak nedělej se, Graci.

Já potřebuju od tebe pomoc.

Ale já o něj žádnou pomoc nechci ani nepotřebuju.

Maruš! Neříkej mi Maruš pořád!

To jste vy?

Maminka už s váma mluvit nechce. Že proč si to řeknete zejtra v práci?

No co?

A proč mi to děláš? A proč mi to děláš ty?

Hele. Čau.

Čau.

Nazdar. Co je?

Co blběš, prosím tě?

Co bych blbnul?

Jsem neměl co dělat, ne?

Hele, jdeš do hospody.

No jasně, to je hned hotový.

Ty ne, jak se takhle krásný dítě mohlo narodit zrovna tobě, to nechápu.

I tě tam kosa dneska, ti to všecko zmrzne.

To nevadí.

Ona to vyžehlí.

Už to budeš mít notový?

Čau. Čau. Jo, skoro.

Ale jdu ven.

Už zás?

Jo.

Tak vem sebo aspoň malýho.

Ale nevím, kdy přijdu.

Tak co, no tak aspoň přijdeš brzo, no.

No tak ho vem, vždyť já ho tam ohlídám.

No ne?

No jo.

Hele, byl jsem u výslechu, nějak to smrdí. Co to smrdí?

Tak já vám ještě přebalím.

Ptali se mě furt, jen na konkrétní jména, někdo to práská jak nepříčevnej.

Teda jestli to je ta Monika, tak jí rozběhl hubu.

Ne, ale co mi můžou přišít, maximálně to, že jsem se ožral nějaký to

znečištění, ne? Ne, nějaký znečištění, ty vole. Počkej, ale to není prdel.

Já jsem...

Mluvil s člověkem, kterej tomu rozumí, ale fakt je to machrár. Ten říkal, že

stačí, aby se někomu na ulici řekla, že je vůl a můžeš jít sedět. No nejen tak,

aspoň k soudu, rozumíš? To je úplně něco jiného než v kotlík, kde můžeš sudímu

říct, co chceš.

Hele, nech to otevřený, ať tady má malej trochu luftu.

Suri na vzduch.

To nejde, tam jezdí auta a on pak vzve.

Haló, Pasty Jiříková.

Ty svině, jestli něco práskneš, jediný jméno.

tak tě podříznu.

No mě to normálně přišlo do fabriky, ale jakože mě vyrazej, vole.

Chápeš to?

Vyrazit mi z čekáre kvůli tomu, že fandím Spartě, tomu neuvím, vole. To je

nějaký na polici, nemyslíš? A to můžou, vždyť jsi ještě nebyl souzený, ne?

Vypadněj odsud a nedělej furt na něj ksichty.

Já jsem ti jenom chtěla pomoct.

Neřve na ní standoff.

Dej nám radši pivo.

Hele, ty si tady moc nevyskakuj. Tebe mám rád jak vosinu v prdeli.

Ano, ano.

Srad si na to na všechno.

Takovejhle život.

Co vůbec víte?

Vy jste měli každý ráno stávat ve 4, každej den, čuchli si klapský práci,

pořádně makat. Vy jste viděli teprve.

Do práce teda moc nechodí, má absencí, že bysme ho měli správně vyhodit, kdyby

jsme měli dost lidí.

Ale stejně to tu nemůže vydržet, má ručičky od práce.

A samozřejmě, že to ostatní špe.

Ovšem, čím se ten kluk chce živit, když nic jinýho neumí, to nevím.

Podle záznamu jste byl dvakrát zadržen na ulici, protože jste budil veřejné

pohoršení. To bylo po zápase.

Šli jsme ze Sparty a skandovali jsme.

Kdo všechno?

Bylo nás asi 800.

Další záznam.

Neoprávněné užívání cizího motorového vozidla.

To nebylo cizí.

Bylo hoce.

Byl bych mu normálně vrátil, jenomže on to šel udat.

Pracujete u pražských komunikací.

Dovolenou jste si v podniku nevzal a klidně jste si odjel na dva dny do

Bystrice.

Byl jsem v pracovní neschopnosti. Měl jsem něco s rukou, takže jsem stejně

nemohl nic dělat.

Takže je podle vás vlastně všechno v pořádku.

No to ne.

Už bych to neudělal.

Byl jste mezi těmi, kteří chtěli vyhodit z okna vlaku průvoči?

Já? No to teda ne.

A kdo tam byl? No já nevím.

Poslyšte...

Co máte proti zářivkám, pane chlupáči?

Já?

Nic. Tak proč jste je rozbíjel?

Já jsem o ní jenom zachytil.

Ztratil jsem rovnováhu a ona povolila, no.

V tom laku už stejně bylo všechno rozsekaný. Já jsem se jenom přidal.

Co jste z toho měli rozsekat vlak?

Každý se chtěl vytáhnout před partou.

Čím se vytahujete, když zničíte něco, co jiný člověk udělal?

Já nevím.

Ten kráv o tom takhle nikdo nepřemýšlel.

A přemýšlel jste vůbec při tom rozbijení zářivek?

No tak jedný zářivky, jo.

Jaký jste měl při tom pocit?

Pocit?

Já nevím.

Prostě jsem si chtěl taky něco užít, no.

Jako ostatní, no.

Júrka šuká Hanču!

Brácho, prosím tebe, čuměj na tebe!

Brácho! Co je?

Čuměj na vás!

Tak zavři, sakrane!

Pepečku!

Nečumte, krucina! Vypadněte!

Já nic nevidím!

Kdo je?

Nazdar lásko, nezapomeň, jestli něco práskneš, jediný jméno, tak tě podříznu.

Co je?

Prosím tě, co se stalo?

Moniko?

Ježišmarja, co řeš?

Pane, já to musím odvolat soudruhu. Co?

No všechno chce odvolat. Všechno chce odvolat, co vypovídala.

Pani Pastejříková, to není jen tak chtít změnit výpověď.

Ale oni mi řekli, že mě zabijou.

To by je někdo vyhrožoval?

Kdo?

Nevím, nějakej hlas po telefonu. A poznala bys ho?

Ježišmarja, přece do toho nechcete táto děcko.

Teď, teď, teď už skoro nespí, bojí se vyjít na ulici. Teď to je hrozně, teď já

sama už mám strach.

Řekli, že když něco vykecá, tak... Nemyslíš, že to telefonoval někdo, koho

znáš?

Rozumíš, nepoužívali třeba nějaké slovo, které v partě někdo často říká?

To určitě ne.

A koho se nejvíc bojíš?

Šuliho. Ten je přece ve vyšetřovací vozbě. A co, až ho pustíte?

Savy mají strach, nemusí se bát.

Jo, my je neznáme.

A proč se bojíš právě Šuliho?

Protože je to debil.

Tak proč jsi s nima kamarádila?

Když jiný kluci jsou děsně nafoukaný.

Poslíš, jestli jsi mluvila pravdu, tak ji přece teď nemůžeš odvolet.

Kdyby se vám někdo ještě ozval, tak mi dejte vědět.

Já tě snad přerazím.

To jsi nemohla držet hubu?

Počkej, až se táta vrátí z lochu, ten tě rozstraní.

Pojď a neřvi!

Vážně jsem nic takového neudělala.

Až jsem vám to říkala, Monika tak pěkně kecala.

Proč? Co proč? No proč by kecala?

Proč? Má vztek, ne?

Můžu být v partě a nemusím se nechat od každého hned ošávat.

No jo.

Jenomže my máme ještě dalšího světka.

Jo? A koho?

To teď není důležité.

No ale...

Já se vážně na nic takovýho nepamatuju.

Tak jsem byla trošku stětá, no. To se může stát každému, ne?

Uvědomte si, že přiznání je polehčující okolnost.

Tak jo, no, tak jsem je vyhodila, co.

Jsem měla vztek, jsem se o ně praštila a šli ven, no.

Kdo kromě vás vyhazoval ještě něco z vleku?

Co já nevím.

To určitě nebyli kluci ze Sparty, to bych je znala, ne?

To jste si neuvědomili, že jste mohli někoho zabít?

To nás vůbec nenapadlo.

Marie, když mě pan Souček požádal, abych se toho tvého případu ujala... Marie,

Mirek to myslí dobře. Chce nám pomoct.

No, ten tak akorát chce, abych odsaď vypadla.

Tak za prvé, prý chceš odejít z toho zahradnictví, kde seš na brigádě.

Slouchaj, co ti říká pani doktorka. Já poslouchám.

Ty se teď naopak musíš snažit, aby tě vzali do trvalého pracovního poměru. To

je velice důležité, pochop to.

Já vím, že oni mi nedají žádnou pořádnou práci.

Akorát tak uklízet ve skleníku. A nadzorím kašlu.

Člověk jí chce třeba něco vysvětlit a ona čumí buchy kam.

A já pak nevím, jestli vnímá nebo nevnímá.

Pak tu práci odflákne a kytky zajdou.

No to se nikdo nemůže divit, že jí dám uklízet akorát v skleníku.

Vítora nepozná begony od paragony.

Copak ti ten vedoucí pořádně nevysvětlil, co tam máš dělat?

Co by mi vysvětloval?

Toho akorát tak zajímá, jak zašmeli truhly kytek a kde přefiknout nějakou

učnici.

Kdybych mu dala, tak bys... Prosím tě, jak to mluvíš?

No co, jak mluvím?

Vás vždycky zajímá nějaký slovo, ale to, co říkám, to je vám úplně fuk.

Nejdřív jsem to si zkoušel.

Ale ono nic.

Vůbec nic.

Mně už tady prošlo rukama holek, takže poznávám, jestli to má cenu za někým

chodit a prosit ho.

Já mám pomladé pochopení, ale ono se nesmí tvářit, že jí celý svět ubližuje.

Člověk se posuzuje podle toho, jak dělá.

A nejaký má džíny, víte?

Počkej, Marie, počkej. Tohle dohadování nemá vůbec žádnou cenu. Teď jde

především o to, aby tě soud neviděl jako příživnici. Aby způsobila co

nejserióznějším dojmem.

Aby si senát řekl, že ten vlak byl jenom výstřelek pod vlivem alkoholu, kterému

si podlehla, protože na něj vůbec nejsi zvyklá. Hele, já vůbec nevím, co po mě

furt chcete.

Jste sem přišla mě poučovat, nebo co?

Varě, vrať se.

Počkej, tady přestáváš. Vrať se.

Už si dost stará na to, aby si mohla nést důsledky svého chování.

A vy myslíte, že vy jako...

Opravdu mohla být odsouzená?

No samozřejmě. Skutková podstata trstného činu byla naplněna.

Marie, otevřít.

Yes! Ukryjte se, ukryjte se.

Uvědomte si, že je ve věku, kdy si všichni myslí, že je v něčem omezujeme,

že jim v něčem bráníme, ničemu nevěří, ničemu se nechtějí podřídit.

Ale já jim v něčem nebráním.

No to víte, ale taková parta holku taky nevychová.

Jak to má člověk uhlídat?

Jenomže v té partě jsme alespoň kamarádi.

Čude, jinde jsem pro každýho jenom držkatá, když řeknu, co si myslím.

Vniknutí na hrací plochu, pokuta za skandování na ulici.

Váš otec je přece trenér. To on vás učil takhle fandit?

Ne, to ne.

Ne? Tak kdo teda?

Já jsem Spartan od malička.

A jsem hrál fotbal za žáky.

Takže vy jste fotbalista?

No, teda teďka už nejsem.

Proč?

Jsem toho nechal, iť to byla rozná buzerace, co po mě chtěl ten trenér.

Jo, na Milana, na to si vzpomínám. To obsnět jeho táta. Bezvadnej chlap,

mimochodem.

No, kluz ze začátku se zdal dobrý a pak mu to nějak nešlo.

Byl jiný běhat.

On byl spíš na ty frajedvinky, ale... Snad se chytil nějaký party nebo co,

nevím. Tak sem nechodil už.

Kluci, konec.

A kde vlastně děláte?

Já pracuju jako manipulační dělník.

A to vám otec neporadil, abyste se raději něčemu vyučil?

Jsem chtěl dělat sport a ne se učit. Tak vydělávám, no.

A to vám ani trochu nevadí, že vlastně nic neumíte?

Jak to, že nic neumím?

Asi vydělám víc, než kluci, co se vyučili.

Milána, toho jsme vyloučili hned ve dvým ročníku.

Jo, rodiče nám potom přišli říct, že jsme na něho špatně výchovně působili,

že jo?

Podívejte se, vy si nedovedete představit, co to vůbec obnáší. Ona si

řekne, špatná výchova mládeže, ano, ano.

Ale kolik je rodičů, kteří se nezajímá o to, co jejich děti dělají, jak se učí,

že jo?

Dokonce nepřijdou ani na zkůzku, nevědí, jaký obor dělají, že jo?

Ha, prosím vás.

Tak dlouho si nevšimnul, kdo vlastně vedle nich vyrůstá, až tohle jednou

bouhle. No, a pak s tím rebelem, který je vlastně jejich syn, že jo?

S tím nechtějí nic mít.

Máte aspoň nějakého koníčka?

Já fandím.

Nic jinýho?

Na nic jinýho není čas.

Podle výpovědi světku jste v Rychlíku do Bystvice rozbila skleněnou výplň dveří

a umyvadl, to je podle vás fandění?

Není, no.

Ale to tam dělali všichni.

A to je důvod k ničení?

Říkáte, že to dělali všichni.

Kdo teda?

Nevím, já je neznám. Ani jednoho?

To je zajímavý.

Oni vás znají velice dobře.

Já nevím, co pořád chcete.

Já je opravdu neznám.

Slečna, prosím vás, pojďte vedle.

Pojďte vedle, já vám otvorím.

Pojďte vedle.

Vypadni ty krávo.

No vypadni.

Jirko!

Jirko, vzbuď se!

Co je, vole?

Jan ti šuká Anču.

Ať šuká, vole.

Stejně bude druhej.

Pojď sem, vole.

Áno, vole.

Ať se napije.

Sparda!

Nevím. A jak to bylo s tím zrcadlem?

S jakým zrcadlem?

Mám tady svědectví, že si rozběl ve vlaku na záchodě zrcadlo. Proč si to

udělal?

Ono upadlo.

Je. Jak může najednou upadnout zrcadlo přišroubované čtyřmi šrouby?

Já to taky nechápu.

No tak jak to bylo?

Já jsem na něj asi upadnul.

Jak ten vlak drncál.

Nevykládej.

To zrcadlo, jsi musel něčím rozbít.

No já nevím, no, nevím.

Takže ty ses zúčastnil všeobecného rozbíjení.

No, ale... Ale před chvílí jsi říkal, že jsi neviděl nikoho, ani co rozbíjet.

Vlastně neviděl jsem nikoho, já neviděl.

Co jste skandovali?

No, že sparte je mistr a... Tak no.

A taky něco o Bruselu a Liverpoolu.

Kdo to skandoval?

Proč zrovna tahle dvě města?

Já nevím. Víš, co se stalo v Bruselu?

Ne. Ty jsi neviděl záběry toho masakru v televizi?

Neviděl, no.

Tak proč jsi to volal?

Proč? Proč jsem to... Volali to všichni, no.

Takže kdyby chtěli všichni někoho zabít, tak jste udělali taky.

Kdybych jel sám, tak by se to v životě nestalo.

Co se ti líbilo na záběrech s Plusem?

Já nevím.

A kde jsi je viděl?

V televizi.

Totiž ne.

Ne.

Já jsem je neviděl. Neviděl jsem je.

Proč se vás nechte mě bejt?

Otec mě zabije.

Že mě zabijou.

Že zbijou.

Co?

Kde jsi byl? No tady jsem byl, celou dobu jsem spal, no.

Jako, je z toho ze všeho tak strašně špatně.

To je dobrý tohleto, že jo?

Tohle prejslo tady venka!

Já jsem nic neudělal.

Já nic nevím.

Já byl celou dobu schovaný pod sedačkou, protože jsem neměl lístek.

Akorát, když mě kluci polili hlavu vínem, tak jsem se trochu naštvál a

vyhodil jsem tu lhav z okna, to přiznávám.

Protože, aby se dál nemohli opíjet, že jo?

Jestli jsem teda seděl na nějakém občanovi, jak tady povídala ta svědkyně,

tak to teda bylo ve voplosti, protože v kupě prostě nebyl žádný místa, no.

Já bych chtěl zdůraznit, že se chci léčit s alkoholismu hned, jak se dostanu

na svobodu.

Kdybych teda byl propuštěný, tak bych třeba hned nastoupil ústavní léčbu.

My jsme jenom skandovali a fandili.

Vůbec nás nenapadlo, že mimo stadion by to mohlo být veřejné pobořování.

Já bych teda vlastně doopravdy nechtěl. By to bylo jako v Bruselu, ale... Teda,

i když jsme to křičeli... Viděl jste ve vlaku ničin.

Zařízení jiné osoby než ty, které jsou zde obžalovány.

Jo, ale podle jména je neznám.

Kolik lajkonošů podle vás bylo ve vlaku?

No, kolik jich bylo?

Stavky.

No, stavky nás tam bylo.

Myslíte si, že ti, kteří jsou tady, toho rozbili ve vlaku víc než ti ostatní?

Ne.

Takže podle vás by mohla být stíhána většina vlejkonošů, kteří je lítím

vlakem?

Ano, určitě asi ano.

Nemohu souhlasit s argumentem obhajoby, protože my tady soudíme obžalované,

kterým byla během vyšetřování trestná činnost prokázána.

Předmětem soudního jednání tedy není otázka, co dělali ostatní.

A nebo proč se na veřejnou výzvu nepřihlásil jediný svědek z cestujících

ve vlaku, který by přispěl k odhalení všech vyniků.

Prosím soud, aby posuzoval tento případ bez emocí, kterým je ovládána veřejnost

sledující tento proces.

Upozornuji také na to, že vinu na tom, co se stalo, nesou mnozí lidé, kteří

tomu mohli zabránit.

Bylo to dokonce jejich pracovní náplní, měli to jako svou povinnost, ale oni

umožnili těmto mladým lidem požívat alkoholické nápoje a jednat tak, jak

jednali a za co stojí před soudem.

Ještě, že jsem ti říkala, aby se schovala mnou suverénně. No a co jako?

Aspoň tu hlavu si mohla občas klopit. Je to pro její dobro takhle si proti sobě

poštve celý senát.

Kluci, já jsem za to fakt nemohla.

Lánové, hlavně mlčet, jasný?

Ten nám má co kycat, když není ani souzenej.

Nech mě bejt!

Pane doktore, psal jste z Nalecké posuky na obžalované. Můžete mi říct, proč to

podle vás udělali?

Každý člověk cítí potřebu podepsat se na tomto světě, i když se

tváří, že ho to vůbec nezajímá.

Dřív, když Švec vyrobil botu, byl to jeho podpis na tomto světě.

Dneska, když každý dělá...

jednu, jedinou operaci v továrně. Čí je potom, děkuju Vám, čí

je potom ten výsledek, ten finální produkt, kde má takový kluk

vrát za doslužení pocit vlastní jedinečnosti, vlastní

hodnoty.

Pak dojde ke zkratu, rozbít telefonní vodku. To je můj

podpis na tomto světě.

Víte, destrukce je vždycky snažší, než něco vytvořit.

A když poslední možnost, když už nemám na nic

jinýho, je někoho zranit, něco

rozmazit. Toto je můj podpis.

To jsem já.

Říká se, že kluby špatně vychovávají svoje fanoušky. Ale co máme dělat?

Jak na něm můžeme tady v tomhle prostoru působit?

Na ně nepůsobila za celý život ani škola, rodiče, žádný učňák, žádná

instituce. No to je samozřejmě, že pořádáme setkání s lajkonoši. Ale tam

chodí jenom ty slušný.

Podívejte se, fotbal bez atmosféry to není ono. A ani by to diváky netěšilo.

konec konců atmosféra dokáže vyhecovat i mužstvo k vynikajícím výkonům. To, co se

děje u nás na stadioně, se děje i na ostatních celé republice a nejenom na

stadionech. My ve Spartě máme eminentní zájem, aby k

takovýmto nešvarům nedocházelo, nebo to kazí její dobré jméno.

Víte, ale stejně si myslím, že drtivá většina našich příznivců dovede fani

slušně a pozbudit svůj tým a že sem chodí za tou krásnou hrou a ne, aby se

prostě vyřádili tady. My máme zjištěno, že vlajkonoši jsou právě ten element,

který tu atmosféru dokáže udělat a přitom takových 60% nejméně jsou to

slušní mládenci.

Ovšem někteří z nich nerespektují prakticky nic.

Co když jsme tam zejtra přišli ve spartianském všichni? To je dobrý nápad.

Ať si nás klidně odsoudí. Ale ze Spartu nezradíme, ne?

Ty vole, Dako, víš, co bych chtěl, aby zejtra přišlo dvacet tisíc spartianských

panoušenů a dostali nás z toho.

Mluka, ty už nechlastej, vole, nebo to tam zejtra všecko pobleješ.

Ale to by byl for, kdyby tam zejtra ho dělali.

Prosím, já už jdu.

Počkej, kam jdeš?

Janča na mě čeká za rohem.

Keď se ašle, jdeš si ještě vrznout, kdyby tě zítra rovnou zabásli.

Ty vás nemůžu zabásnout, klidně.

Hele, já to zaplatím.

Na to pivo ještě mám.

Ale já to za tebe zaplatím.

O tebe nechci.

Hele, a kde máš vlastně mráku?

Nevím. Asi ho potrůčí vázat kravatu, vole, aby měl zítra pešák, vole.

Čau! Čau, pozdraví Janču.

Hele, zítra to tady rastočíme, že na to letá nezabomvené.

První má jist bledné závistě, jaký tady bude cvrkot.

Že zítra na rozsudek půjdeš.

Co bych tam chodil, prosím tě?

Takhle mám zvostudy kabát. Jo, tak tebe se to netýká, jo?

Stačí snad, že budu platit jako mourovatej, ne?

Hele, Michale.

Michale, to si pamatuj. Hned jak začneš vydělávat, všechno mi to budeš splácet.

Do pětníku to vysolíš na futro.

Ale teď tenhle soud o prachách stejně ani nerozhoduje.

Ty seš najednou chytrej.

Kdo si myslí, že to všechno zacvaká?

Samozřejmě ty odsouzený blbečku.

Jenom ten soud, co bude stát peněz.

Kdybyste nebyli blbí, tak každej z vás řekl, koho tam viděl, no a ono se to

rozdělí a je to odbytí. Ale mami, ty tomu nerozumíš.

Jistě, my tomu nerozumíme.

Vy jste hrdinové, ale to vaše hrdinství může být taky pěkně na hovno.

Co na mě křičíš? Co na mě křičíš? Já už nejsem žádnej malej kluk. A za Jirku to

zaplatí jeho táta. To doufám.

Proč bych měl já cvakat za to, jak ho vychoval?

Krucifix, tak nečum a pojď nám taky pomoct.

Prosím tě, musíš tady furt hulit, když víš, že jdu pro malýho.

Prosím tě, venku jste na lokalslogu.

Nekecej. Hlavně pořád nekecej.

Už o tom píšou i v novinách. Ty jsi šlínej, ti prout z toho vajga, to je to.

Už budu chtít, jak přestanu kouřit vůbec. Tak přestaň.

A už já nechci. A jsme u toho.

U čeho?

U čeho jsme?

Chceš snad říct, že jsem ti někdy kecál, nebo co?

Jo, furt.

Neser mě.

Kdo koho sere, ty?

Furt mi jenom kecáš, srabe.

Akorát maléry umíš dělat, na to tě užije.

Drž tu klapačku, nebo ti ji zavřu, ale to nekecám! Kolikrát jsi mi schyboval,

že přestaneš s chlastem, co?

Kolikrát! Že tady vymaluješ, slibuješ už rok!

Dlažíčky se tady málejí půl roku!

Z pošty mi podílejí samý urgence za nájem za plyn!

Jsi jenom samý malér, jenom umíš dělat nic jiného, nakonec si toho maléru mám

jenom z maléru!

Dobro, furt kecuju, neboj se, já to umím, hovno umíš!

Akorát požrat se umíš!

A Bůh ví, jaký bude, když jsi byl jak doga.

A že jsi se mnou teda vůbec šla, když jsem ti byl tak odporný, no?

To jsem ti byl dobrý, co?

Protože ten tvůj výběr, holčičko, taky zrovna nebyl pohárovej, víš? Protože

jsem byla blbá!

To je to taky jediný, co ti zůstalo.

Kam jdeš?

Do spody!

Za děvkama!

A vem si všechny prachy, co mám, aby ti nějaká vůbec chtěla!

A pamatuj si, jestli půjdeš do kriminálu, tak už se nemusíš hracet

vůbec!

Tato kriminálníka nepotřebujeme.

Marie! Sakra! Neslyšíš ten telefon?

No jo.

To aspoň zvedni, ne?

Říkej mi Maruš, prosím tě.

Jak ti je?

Jak by mi mělo být, normálně.

Nepotřebuješ něco?

Cože jsi si najednou tak vzpomněl?

Je mi skvěle.

Akorát mě chce najednou každý děsně vychovávat a myslí to se mnou moc dobře.

Aspoň s tím každý začne, než mě sprdne.

Jsi mi to taky říkal, ne?

Jenomže to jsem byla ještě malá a mohla jsem si myslet, že to může být i pravda.

A co si myslíš dneska?

Dneska?

Dneska už nechám každýho akorát tak vykecat.

A, co je to tak zlý?

Co ta tvoje?

Co by?

Už jsi naučila sponvařit.

Maruš, nebuď proti mně. Říkejme Maruš, prosím tě.

Co, Davidek?

Na to se snad můžu zeptat, ne? To se snad neurazíš.

Vím, že máš radost v bráchy.

Marie, je tě něco? Hele nic.

K všemu jsem dostala nějakou rýmu, no.

Hele, já už musím.

Ahoj.

Kdo to byl?

Hele nikdo.

Jak to, že nikdo?

No normální umyl, to by se to nikdy nestalo.

Povstaňte.

Vyslechněte rozsudek.

Jménem republiky.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl v hlavním líčení takto.

Obžalovaní Josef Šurovský, Jan Suchánek, Milan Sýkora,

Vlastimil Chlupáč, Petr Chalupa, Marie Šmídová.

A proto se odsuzují Jozef Šurovský k trestu odnětí svobody v

trvání 25 měsíců se zařazením do 1.

nápravně výchovné skupiny. Milan Sikora k trestu odnětí svobody v trvání

18 měsíců se zařazením do 1.

nápravně výchovné skupiny.

Vlastimil Chlupáč k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením

do první nápravně výchovné skupiny.

Petr Chalupa k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců se

zařazením do první nápravně výchovné skupiny.

Jiří Stupka k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců se

zařazením do první nápravně výchovné skupiny.

Mladistva Marie Šmídová k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců se

zařazením do nápravně výchovného vzdavu pro mladistvé.

Mladiství Michal Stupka k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců.

Jehož výkon se podmíněně odkládá na zkušební dobu dvou let.

Pardale. Pardale. Jirka!

Jirka!

Dobře jim tak?

To je ono. Plp, sumpitome.

Co jsi to viděl, vole?

To máš za to.

Jdi na většinu.

Takový pálky jim napařili.

Petře, počkej na mě.

A co ty mý dva kluci?

Jeden dostane rok a půl za tu žev.

Celou dobu ve vlaku jenom spal a druhý podmínku za to, že se opil. Copak, to je

nějaká spravedlnost?

Já to nevím.

Máme jádu za klukama. Nesmysl, tady budeš. Jirko!

Ale my se odvoláme.

Všichni se musíme odvolat, protože tohle si nenecháme líbit. Ale mami!

Já ti dám takovou facku tady především, až jsi to nevěděla.

Kam jdeš?

Kam jdeš?

Víte o tom, že proběhl soud s vlajkonoši, kteří zdemolovali vlak?

No, slyšel jsem o tom, taky v novinách o tom nějak psali.

A co si o tom myslíte?

No, že dostali až moc, myslím teda já si.

Já si domnívám, že jako ten soud, který odsoudil, že jim dal málo, že to mohli

dostat daleko víc.

Jo, dali jim pěkný pálky, no ale snad aby se lekli ty ostatní.

Podívejte se, podle mýho je nejdůležitější, kde...

Zamyslet se, kde se to v nás bere, jako v lidech vůbec.

Podívejte se, svět je plný násilí, pořád o tom čtete v novinách, v televizi,

takže já jako vůbec nevím, čemu se tak najednou všichni divěj, víte?

No teď by je každý kritizoval, ale jsme je vychovali my přeci ne. Co je to

dneska učejí na školách?

Copak se někdo vůbec zabývá morhalkou?

O tom se přece dneska jenom a jenom švaní.

Nikde necítěj autoritu, nemají úctu k hodnotám, nikoho a ničeho si nevážej, v

tom to je.

Já to vidím na svý holce. A co ne?

www.hradeckralove.org