Original subtitles

Hraje hudba.

Konec.

Konec.

Četé.

Co to čtete?

To jsem čet.

Vy umíte číst?

Já umím věcí. A jenom teoreticky, viď, bažant?

Neměl je se to náhodou suché hadr na dně morským?

A přece jdem na pivo.

Já pivo nechci.

Co?

Já nechci.

Nech to tady.

Šel tady jeden major.

Zvedněte to.

Znaš to tady? No.

Nevíš?

Kde je?

Jungmannová ulice?

Jungmannová... Jungmannová... To nevím.

Je tam nějakej hotel.

Nechaj si vás tady.

Ne.

Co je ti?

Zánět achilovejch pát.

Dali ti aspoň trochu obuv? Dali.

Tak ahoj.

Ahoj.

Ty, hele, co se mu stalo?

Kuliolce.

Já nemám žádný papíry.

Dejte mi aspoň cestovní rozkaz.

Cestovní rozkaz.

Jste dobrý. A co budu mít já?

Vás si nikdo nevšimne.

A vás jo?

Když na mě je to strašně vidět.

A co je na vás vidět?

Já ještě nemám přísahu, soudru svobodníku.

To ještě nesmíme ze lidi.

Tak pojďte.

Jdi dál.

Už tady očumuješ půl hodiny.

Co je?

Nic.

Jsi dospělá, ne?

Neboj se.

Co tady děláte?

No mě to strašně bolilo, soudru svobodníko.

Kam jdeš?

Když já fakticky nemám čas.

Já pivo nechci.

Tak to tady.

Prosím vás, malý rům.

Co kdybysme šli do kina?

Paní! Jdeme domů?

Ty? Co děláš v civilu?

Hodináře.

A vy?

Já jezdím.

Za ulením, pánové.

Na to si zvykneš, kamaráde.

Pěknej kabát, co?

Soudruhu, svobodníku, nezlobte se.

Prosím vás, nemohli bysme si někde na chvilku sednout?

Vojáci, tady se nemůžete zouvat.

Proč? To vás na vojně naučili.

A co ten pés?

Pés je na šňůře. Ale je bos.

To teda máme armádu.

Soudru svobodníku, kdy pojedeme domů?

Domů?

Páni, on tomu říká domů.

Pojď, nechte na mě.

Tak co, slično?

Kam v tom parnou?

To je těžký.

Jsme dva.

Kam jdete?

Tady se nic nesmí.

Chlapci, prosím vás!

Soudru svobodníku.

Co koukáš?

Jen tak.

Dobrý den.

Co je?

Soudru svobodníko, už jste někdy viděl ovešenýho?

Jo, viděl.

Vy ne?

Jenom jednou.

Já viděl celkem tři.

Tři? No, tři.

A dva utopený.

Já jsem utopenýho ještě neviděl.

Tady je souk, kterou si uvidíte.

A s čím myslíte?

S ještěrkou.

Ne, děkuji.

Smí se na zbytově kouřit?

To nevím.

Jak vy se vlastně jmenujete?

Děkuju. To je vaše holka.

Vy k nám.

Na co myslíš?

Nejde... Nejde nahoru nějakej vlak dřív.

Konec.

Střelecká rota jako čelní pochodová záštita postupovala po ose sedlo, jáma,

okrouhá. Uvýšiny Dubová se rozčlenňuje z pochodové do bojové sestavy.

Nepřátelské odpory ničí palbou z obrněných transportérů, sestava roty

úhlem vpřed.

a čekej, až se vrátí vpět.

Vládej, holka, proč pak stojí v širém poli hrušky?

Abychom si mohli v boji zaměřovat pušky.

Ale, hoši, neviděli jste tady nějakou kapličku?

Neviděl jsi kapličku?

Soudrů, souvodníků, prosím vás, neviděl jste tady náhodou někde kapličku?

Jakou kapličku?

Takovou osamělou, na obzoru.

proč ta rozsavoná vojáka má ráda.

Protože je jako ona, nemluví a padá.

Jo, holka vojna, to není žádný vet, proto mě buď věrná a čekej,

až se vrátím zpět.

Půjdou po vás průzkumáci. Já vím.

Chlapi, jestli vás tu najdou, tak mi nechoďte na oči.

Žižmarja svogruku.

Ale do nič nejde.

Jak to myslíte?

Čo je toto válka?

Válka, Matějka, tohle není válka, ale vy si musíte myslet, že je to válka.

Válka vyzerá jináč. Jo.

Já jsem ji neviděl.

Jo, holka vojna, to není žádný met, proto mě buď věrná a čekej,

až se vrátím z děl.

Hádej, holka, nač mám údy a proč jsem je pokrad, tože pořád chodím tudy, kudy

jsem šel stokrát.

Jo, holka vojna, to není žádný met, proto mě buď věrná a čekej,

až se vrátím z děl.

Počuvaj ty, jaké je to být ženatý?

Ty se chceš ženit?

Nechcem.

Ale je mi to divné, že máš ženu a

dětě.

Já nemám dítě.

Ty jsi se nemusel ženit?

Ne.

To jsi se ženil z lásky.

Akej je to, ženice z lásky?

No.

Co to je, kam jdete?

Vyměnit elektronku, soudruhu kapitáne. Tak ale poklusem.

Soudruhu vojine, za války by každá minuta vašeho flákání mohla stát život

jednoho vašeho kamaráda.

Uvědomujete si to?

Uvědomuji, sodrům plukovníkům.

Co

kdyby

jsme nevystřelili?

Já nesnáším tu ránu, ono to dává šílenou ránu, já vždycky týden neslyším.

Musíš pořádně otevřít hubu.

Hele, kdybychom nevystřelili, tak to nemusíme čistit.

Co mi je do toho? Já to stejně nečistím.

No ale já to čistím.

Hele, lehni se, já nevotravu.

Uvidíš, ty blbče jeden, stejně ses netrefil.

Není tady škultéty?

Co je?

Nejde mi vysílán.

Asi je to měnič.

Víš to jistě?

Hele, nelestám.

Nevopucoval jsi z boty, bahňáku.

Víš, co mi můžeš, jo?

Není, že je náhodou v pořádku.

Chceš pivo?

Daj mu pivo.

Hele, jak je to s prachama?

Peníze? Peníze to teda mít nebudeš. Jo.

Ale ta tvoje holka, ta je ti fakticky věrná.

Ona... Čkej.

Ona se sice vydá na nějakou cestu.

Na nějakou delší cestu, a to možná za tebou.

Možná, že za někým jiným, to ti tak přesně nemůžu říct.

Ano. A je fakt, že na té cestě jí čeká nebezpečí, a

to sice v podobě nějakýho chlapa.

Ale můžeš být klidnej, protože pak jdou srdce, zase srdce a ještě

jednou srdce.

No a to je ta tvá láska.

Člověče... U nás doma je takových osamilejch kapliček.

A všeho.

Vemte si soudů, kapitáne.

Dík.

Vzal jsi ode mě jabko?

Já tě budu muset, co mi zdá, někdy rozbít hubu.

Děkujeme.

Chtějí tady uspořádat tancovačku.

Kdo?

První prapor.

A kde, prosím tě?

Kde tady může být tancovačka?

Znáš takovej ten starý barák za bránou?

Prý tam má být i jeviště.

Na co jeviště?

Na co jeviště? Na divadlo, ne?

Oni tu chtějí hrát i divadlo.

Ty máš raděvadlo?

Jenomže vesmír je zakřivený. Já vím. No, takže ta raketa by letěla pořád rovně,

rozumíš? Ona by letěla pořád rovně a přesto by se musela zcela zákonitě

vrátit na to samé místo.

Proč mi to povídáš?

No, to je přece obrovsky zajímavý.

Podívej se.

Ta raketa vyletí, dejme tomu votať, a ona letí pořád rovně, rozumíš?

Pořád rovně.

A nakonec se zase vrátí sem na toto místo.

No dobře, ale proč mi to povídá, když ti jasně říkám, že to vím?

No, protože právě tady to souvisí s tím čtvrtým rozměrem.

Hele, už jsi někdy zkoušel představit něco čtyrozměrného?

Čtvrtej rozměr je čas.

No jasně, no ale jestli si něco takového budeš představit?

O to vůbec nejde.

Většina trpasliků stejně brzo umře.

Já vím.

A já jsem znal jednu holku a ta měla dítě ve čtrnácti letech.

To nesouvisí s duševním vývojem.

Kolik ty chceš mít dětí?

Chceš ty mít vůbec nějaké děti?

A člověče asi ne.

Mně se to zdá hnusný.

Co se ti zdá hnusný?

Že se děti roděj.

Vždyť ses taky narodil.

Já vím.

Ale tebe to nikdy nenapadlo, že to je hnusný?

To člověče... To já když jsem se to všechno dověděl...

No já jsem se chtěl zabít.

Nejsi ty náhodou teplej?

Máš vůbec nějakou holku?

Mám.

A jí to říkáš taky?

Co? Že je to hnusný.

Má to jí sama.

Kam jste si to lehnul? Vstaňte.

Tady za tím rohem je vás vidět.

Narušitel přichází z tohoto směru.

Kam si teda musíte lehnout?

Tady za ten roh.

A proč?

Protože za touto budovou si strážník kryje levou polovinu těla.

Je vám to všem jasný?

Ty, Barta, všim si, že všechny holky mají ve skutečnosti chlupatý nohy.

Jenomže ono je to vidět, jenom když svítí slunce.

Já nemám rád velký holky.

Holka má být malá.

Ta holka, co jsem ji znal, ta byla akorát. No a píšeš jí?

Ne.

Já píšu asi pěti holkán.

Pěti? Co z toho máš z toho psaní? No, oni píšou takový blbiny.

Jaký blbiny?

To se těžko povídá.

No, jaký blbiny?

Nemusíš se bát, já tě nikdy nezradím.

Já tě nikdy nezradím, no to je peklo.

Nebo miluju tě.

Už jsi někdy nějaký holce řekl miluju tě?

Ne, neřekl. Já taky ne.

Oni si klidně napíšou miláčku miluju tě.

Nekecej, že píšou miláčku.

Píšou daleko horší věci.

Jaký?

Se těžko povídá.

Voják, který provádí kontrolu pomocí tohoto přístroje, se jmenuje

dozimetrista.

Zjišťuje radiaktivní látky na kůži těla, na povrchu

oděvu, struje, obuvy a osobní

zbraně. Od zhora dolů.

Pamatujte, zásadně od zhora dolů.

Osoby, u kterých je zjištěn vyšší stupeň zamoření, provedou dezaktivaci.

Všimněte si, že dozimetrista sleduje stupnici přístroje až po zvukové

indikaci ve sluchátku.

Během měření pozoruje povrch měřeného vojáka, aby dotykem sondy...

Sobota, co tam děláte?

Jít, soudrů kapitáne.

Aby... aby dotykem sondy vlastní přístroj nezamořil.

Kristufe, připravte radiometr k měření a provejte kontrolu stupně zamoření. Vojna

Petráka.

On chodil ke dvou kočkám. On má byl strašná korba.

A on má měl přes celý záda bytetovanou loď.

A na tý loději na zádi stál námořník a mával šátkem. A kolem tý loději byla

bytetovaná samá voda. Voda, voda a zase voda.

A v té vodě byly mořský pany. Všecko barevné.

Fantastické. Jo, tak pánové, to teda vůbec nic není.

To já jsem viděl jednu ženskou a tam měla tadyhle na břiše vytatovanou myš.

Na břiše?

No vážně, na břiše.

A ta myš lezla takhle jako směrem dolů, jo?

Rozumíš? A ona, když ta ženská seděla,

Míš seděla, tak tam Míš vůbec nebyla vidět.

A do té pory, když si stoupala ta ženská, tak tam Míš se ukázala.

Co to bylo za ženskou?

Taková jedna ženská.

To teď nemůže bolet.

To bude blet až potom.

Až se to bude bere.

Ty, Štefon, a když tetuješ něco složitýho, tak si to napřed nakreslíš,

anebo to děláš rovnou z paměti?

Z paměti.

Všechno z paměti.

tak její manžel nemohl mít děti, ale myslel si, že je to její vina.

A ona mi povídá hned ten první den, prosím tě, udělej mi dítě, já ti dám, co

budeš chtít.

No ženská to byla pěkná, prachu měla spoustu, vilu, auto, no tak jsem si

říkal, co ti to udělá, konec konců, proč by si ji nevyhověl, že jo? Tak jsme jeli

do těch barů, do hotelu Carlton, nebo jak se jmenoval, jo, Carlton.

Ona povídá, vrátím mu, dejte mě nám nějaký pěkný pokoji, pokud možno a...

To k nám odnesly nahoru kufry.

Ty jsi měl nějaký kufry? No takový malý, černý, koženej, víš.

No tak nám je odnesly nahoru, nejdřív šla ona, za ní já.

Vrátnej na mě zíra, no to je jasný, že jo, taková ženská, já, mladej kluk.

No a dalej?

No dalej, dalej, dalej, no dalej jsme přišli do toho apartma, že jo.

Já jsem si lehnul na gaučku, kamelku, ona šla zatím do koupelny.

No a najednou slyším...

Tak mě umyj záda.

Tak si je povídám, už je to tady.

Co je, bažant?

Nic.

Očuj, bažant.

Máš tam ještě dva metráky s zemějakou.

Si chci jenom zakouřit.

Če je tu voláka fajčiaren?

Hele, pokračuj, pokračuj.

Ako sa to decko volá?

Ako sa volá?

No chtěl sem, aby po mně.

Ale ona pořád, že to není možný a abych se nezlobil a že se musí jmenovat Hugo.

To je jako ten její manžel, no.

No a tak mám Huga.

Je mi strašně podobný.

Krásný dítě.

Je prakticky to samý, co já, jenomže v malým.

Ty balonej? Hm.

Ty jsi stejně největší blbec celé varšavské smlouvy.

Soudru kapitáne vyvaděč vězňů vojín Beran plus šest vězňů.

Posílá nás dozorčí.

chlíva bude do večera v Ladislavský sál. Jasný?

Veškerý materiál se rozstřídí na dvě samostatný hromady.

Hromada první bude postupně odnášena do kasáre.

Hromada druhá se spálí.

Rozdělíte se na dvě skupiny.

První vyčistí taneční sál.

Druhá bude vyklízet prostory určené k občerstvení.

Už mi šťouhnout.

Ale nezacláně, jak ji dělat.

Jsem ti řekl, aby si nezacláně našel makat, ne?

Na.

Dík.

Šmejde. Co jsi to řekl?

Šmejde.

Kamaráde má štěstí, že jsem ve službě, víš.

A kdybys mě náhodou někdy potkal, tak se mě radši vyhni, šmejde.

Jsem zvědavej. Na co?

Na ty mařeny, co se tady slezou.

Jen jestli oni budou zvědaví na tebe.

Se neboj.

Člověč, já mám takovýhle ksich, tak mám strach, že si v životě nezatancuju.

Tak kamaráde, jestli ti to něco říká, víš, tak já se

tancováním v životě nezdržuju.

Oni... Ať se blesíte!

Beran! Beran!

Co je?

Ondravuje tě prokurátor, Beran.

Tak byl jsem, byl jsem.

Chytej!

No tak běhej!

To je dost, kamaráde.

Už mě to přestávalo bavit.

Ale nás to baví dál.

Tak co?

Omluvíš se?

Kluci, neblázněte.

Kluci, neblměte, bude průšvih.

Oni ho mít nebudou, Berán.

Já bej tebou, omluvím se každému zvlášť.

Dva čtyřiceta padesát je dva devadesát?

Myslíte, že to bude stačit dva devadesát holék?

Sem se jich kamaráde naloží klidně sto padesát.

Kluci, já vám něco řeknu, jo?

Kluci, já jsem se rozhodl, že žádný holky nejsou.

Poněvadž víte proč.

Poněvadž jsme si je vymysleli.

Dospěl, přísahy, že jsi v životě neviděl holku.

Přísahy.

Přísám.

Kecáš.

Ty vždycky kecáš a hraješ na kytaru.

On je moc veliký frajer, víš.

Hele, ženská.

Ty babče, mě je 20!

Soudruhu plukovníku, já jdu kvůli koni.

Kvůli čemu?

Kvůli koni.

Jestli byste nekoupil koně.

Jak se jmenujete, člověče?

Corejs Alois.

A z které staroty?

Ze sedmí.

Ale já tam nejsem. Já jsem v Maštali.

Máš tady?

Mám tam takovej kamrlík.

Sedněte si.

Říkal jste něco o koni.

Jestli byste ho nekoupil.

Vy prodáváte koně?

Ale ne.

Já jenom o jednom vím.

Byl by skoro zadarmo soudruhu plukovníku.

Jak už jste dlouho na vojně.

Tak jako vy ne.

Já nejsem stejně žádnej voják.

Jak to, že ne?

Já jsem totiž blbej, soudruhu plukovníku.

Kdo vám to řek?

Všichni.

Doma, ve škole.

Tady.

To je on?

Ano.

Já už mu udělal místo v maštali.

Je skoro zadarmo.

Je starý.

Je nejmín tak starý, jako vy.

Chtějí ho zabít.

Jak bych to vyúčtoval, korejs?

Jak vyúčtuju starýho koně?

Rána z děla stojí víc.

Kde jste všude byli? Všude.

A viděli jste nějaký holky?

Jo, jednu. A ta před náma utekla na strom.

Hej, Varta!

Blbě, jestli to drží.

Toho.

Hele, dělám velikéle vozu.

Jedna, dva, tři

Děkujeme.

Kdepak leží, kdepak leží jistý klíč, od té brány, co ji

zamkli a šli pryč.

Kdepak leží, kdo ho střeží, od té brány, co ji

zamkli a šli pryč.

že by ten klíč sežral rez.

Budu třeba celý život bez peněz.

Co se týče jeho klíče, budu chlidně

celý život bez peněz.

Takže jednou podle naší dohody, půjdem spolu házet

klíče do vody.

Ať se stane, jehe, co se stane, oh, naházíme

všechny klíče do vody.