Original subtitles

Konec.

www.hradeckralove.org

No hoďte, paní Šachová, pomohu vám. Děkuji vám, donesu si to sama.

No hoďte aspoň tu kabelu.

U ní se o ní nemusíte bát.

Nechte jí být a jděte mi z cesty.

Co jsi to dostal teď?

To byl nápad hrát se jí po kabele. Vědění má celý majetek.

Paneta, umí šetřit. To je mamonářka.

Aby nemusela malovat, vylepuje si kvartír plagátama. A přitom má jistě

plnou kabelu peněz. Já bych jí ty poklady uhlídal. Kdepak, na tu kabelu

nedáš ruky. Co v ní má, prachy? Co jinýho, tak pusti.

Dědictví je na nejlepší cestě.

Neříkej. No, no, no, vážně.

Zrovna včera mě psal.

Prezident civilního soudu.

Ten tvůj prezident nedělá nic jinýho, než je ti píše. No, Mouduš Jence,

podívejte. Dej pokoj. To jsi nech pro kavky.

Země nic nevyrazíš.

Paní Šaková, není tam někde dole moje žena?

To není pravda.

Jseš-li, Bobby, můžeš na mne počkat.

Co je to za barabiznu?

Proč tam vůbec jdeš? Má se to bourat. Musím si to prohlédnout zblízka.

Počkej, půjdu s tebou.

nějaký auto zastavilo u nás před omen a ty lidi, co v něm přijeli, jdou sem.

Ludo,

proč mi ani pořádně neodpovíš?

Prosím tě, co ti mám povídat?

Začínáš být jako ostatní ženské v tomhle baráku.

A je to nějaký div, když vidím před sebou pořád jenom dvůr, starou všechovu?

Prosím tě, jenom nic nevyčítej.

Kdyby bylo po my, mohli jsme být už dávno za horama, mohla jsi vidět jiný

věci.

A učeš se prosínke trochu.

Je už s ním jenom u pokojníku zatracená.

Co jste říkal? Nic, nic.

Jen se trochu porozhlédnu.

Co je to prosím vás za ženskou?

To je stará Šachová, bydlí tu něco přes rok.

A odkud se přistěhovala? Nevím. Ona s nikým nemluví.

Je to stará mamonářka, ale karty vykládá moc dobře.

Šachová? A je sama?

Sama. A říká se, že má syna v Americe.

Ty ji znáš?

Nesmysl. Ale karty bych si mohla dát vyložit.

Co tomu říkáš?

Tak už je to v pořádku, víte, pane Štěpán.

Prokázal jste mi opravdu velkou službu.

Co, co jsem vám povinován? Ale to nestojí za řeč.

Aspoň tedy přijměte vstupenky na mou dnešní přednášku. Třeba vás bude

zajímat.

budu přednášet o ráji lidstva, o zaslíbené zemi všech podnikavých lidí, o

Tichomoří.

Poslechněte si, poslechněte si, jaká je to

krása.

Představte si k tomu měsíční noc, hukot mořského příboje a tančící

domorodce.

Krásné ženy k vám přistupují v tanci a jejich těla se

kolébají jako vlny v přílivu a opojná vůně nočních

květin se rozévá kolem dokola.

Sejměte tři hromádky levou rukou k srdci.

To je váš syn?

Ano.

Znala jste ho snad?

Ne, jak bych mohla.

Je to hezký muž.

Vladimír byl nejhodnější chlapec pod sluncem.

Stalo se mu něco?

Nechme toho. Je v tom špatná ženská.

Kdybych ji znala, zaškrtila bych ji vlastníma rukama.

Nevěděla jsem, že se vás tak dotknu. S nikým o tom tady v domě ani nemluvím.

Nikdo o tom neví, nikdo ho nezná. Jsem tu krátký čas.

Ale... Posaďte se, můžeme pokračovat.

Co vás čeká, co vás má překvapit, co

vám jde do domu.

Tak rychle, rychle, dělejte!

Co máte v hlavě, v srdci, o čem nevíte, co se dovíte, co vás nemune.

Tady mi jde zase ta nejistota, že se vám vaše plány nezdaří. Chtěla byste něco

získat, ale hrozí vám k tomu velká mrzutost.

Ve svém srdci jste celá nešťastná kvůli nějakému muži, kterého se bojíte.

Tady je někde nějaká tajná cesta, od někud z daleka.

Nějaký strach.

Tady je někde nějaká smrt.

Ale netýká se vás. A tady je zase ten mladík z tajné cesty.

Bojíte se?

Ne, ale musím už jít. Zase se zastavili.

Ale to je moc. Beru jen dvacet korun.

Chci si podplatit osud.

Bohem.

Mám už dát polivku?

Počkej, až ti řeknu.

Vy jste hodinář?

Prosím. To mám ale štěstí.

Podíval byste se na ně?

Dobrý stroj? Švýcary.

A jaké jméno, prosím?

Tady je moje navštívenka. Doneste mě je, až budou hotové.

Když dovolíte.

Kdy? Zítra. Tak rychle?

Kolem čtvrté bývám doma. Dobrá.

Co chtěla?

Nevidíš?

Konec.

Těbuk Hrudolce, zdravství.

Á, pan Krejník, jde někam na rande? Nejde to, žena mě hlídá. No, to už by se

nějak zařídilo. Jak to víte.

Slečne, Aleško.

Že nechám děkovat.

Panejnka Sisto, učil byste mi klíč od domu.

Kam pak se chystáte? Pan Štěpán nás pozval na přednášku.

Á, na přednášku.

Já ho ráno přinesu.

Taky bych rád šel, ale pro ženu to není.

Tenhle barák ji tady snad umoří. Já vím.

Všechny nás tu umoří.

Je to prašivej barák.

Dovolte, paní Šachova.

Ten si ji nějak předfází.

Tak si myslím, že ta její kabela mu nedá dobře dělat.

Rád bych věděl, co v ní doopravdy má.

Možná, že by nám bylo pomoženo všem.

Pane krajníku!

Už jdem, na shledanou. Dobrý večer.

Dobrý večer.

Pani Šechova, já jsem vám přinesla tu zavařeninu. Pojďte dál.

To jste hodná, Aneško. Děkuji vám.

A jinak už nepotřebujete nic? Ne.

Nic.

Dobrou noc. Dobrou noc, Aneško.

To je ta, co tu byla ráno.

Snad. Má takové divné oči.

To bych nikdy nevěřila. Všechno je na ní divné.

Karty mi to taky pověděly.

Pořád na ní musím myslit, jako by tu něco po ní zbylo.

Nějaká taková úzkost, nebo co.

Už to je její divné jméno.

Bobby Lala.

Bobby.

Bobby Lala.

Bobina!

Aneško! Co se stalo, paní Šachové?

Ne.

Ne, to není možný. Pro takovou by to neudělal.

Kdo?

Vladimír Šach. To byl váš případ, pokud si vzpomínám.

Smutný případ. Byl to docela slušný mládenec. Sebral zaměstnavateli prachy

kvůli nějaké sukni.

Blbec. Co ho to napadlo utíkat, když už si měl odsedět jen pár týdnů?

Tak se toho zase ujměte, kdyby se objevil u nás.

Nadraží je tamhle pod kopřem.

Jmenovaný prchá pravděpodobně směrem ku Praze.

Upozornujeme na něj jmenovitě řidiče nákladních aut.

Opakujeme pokus stíhaného Vladimíra Šacha.

Tmavě šedivý oblek, hnědé boty, měkký světle-šedivý klobouk s černou

stuhou a světlý balonový pláč. Šedivý klobouk, balonový pláč, to užítají

popis. Nosí to každej druhej a teď ho podle toho hledej. Vemte si sám sebe.

Nebo mne. Vy máte šedivý chlubouk, já taky. Toho bychom chytali jeden druhýho.

Hej Mary, napomněl jste si tady kabán.

Kokosové plantáže prošly v poslední době krizí. Od té doby se však obchod opět

pozvedl a dokonce předstihl svou někdejší výši. Záliv Tualáky,

jedno z nejkrásnějších míst Ostrova.

Klimatické podmínky pro Evropana jsou tu nejlepší, jaké lze v tropech najít.

Hlavní městě Ostrova.

Jež je střediskem obchodu s koprou a kokosovými ořechy, je nouze o řemeslníky

všeho druhu. A jejich práce je tu doslova placena zlatem.

Rudo, já bych se bála takové dálky.

Ty se pořád něčeho bojíš.

Za měsíčních nocí domrodci, o něž se příroda štědře postarala,

tančí s květinami ve vlasech a vyjadřují tak svou lásku k životu

a svou milostnou touhu.

Počítáš se mnou, Julinko?

Teď to vypí až na dno a budeš spát, jako když tě do hody hodí.

To je hořký.

Už toho mám dost.

Tady se nikdy neuzdravíš.

Nať jsou všechny tyhle patoky. Ty potřebuješ světlý byt a slunce.

Zítra půjdu na starého a řeknu mu o přídavek. Jeničku, jen se neunáhli.

Jak je pak unáhlení?

Takovýmu chudákovi, jako jsem já, může vždycky přidat.

Jenom aby tě nevyhodil.

Pro spravedlivý požadavek.

V Tichomoří je slunce přítelem lidí, nebo tím dává

zdraví, snadné živobytí a krásu.

Kdyby se chtěl dozvědět víc, může se o tom dočíst v mé brožúře. Kus pouze tři

koruny.

Kus pouze tři koruny, prosím.

Byla to krásná přednáška.

No. Plýma? Tak teď všechno sebereme a půjdeme.

Tak jsem vám sliboval, že zpátky to bude lehčí.

A takhle to dopadlo.

No, ale příště to bude jistě lepší.

Děkuji vám moc. Pane, prosím vás, pomocte mi s tím kuprem.

Bílou kávu.

Prosím?

Dvakrát černou kávu.

Kdybyste ho bývala, znala.

Kdybyste ho znala, co to bylo za chlapce.

Veselý, hodný, poslušný.

Tehdy jsme ještě jinak žili. Ne v takové díře jako tady.

Měl, nač si vzpomněl. A zpíval, kudy chodil.

Byl ho plný dům. A všichni už zpívali s ním.

Zdálo se mi má paníko dnes v noci.

To byla jeho zamilovaná písnička.

Každý večerní hrával pro mě, ale jinak.

Docela jinak.

Tomu jsem rozuměla jen já.

A kam odjel?

Neodjel.

Sedí v kriminále.

Pro ženskou.

Už rok a ještě půl.

Paní Šachová, to není možný.

Aneška! Vy jste nic neslyšela, rozumíte?

Řeknete-li někomu slovo, nesmíte mi přesprávat.

Já budu mlčet, paní Šachová.

Přísahám. Vždyť já ho... Vždyť já

ho...

To byl čerp.

Uděláme, děkujeme.

Uděláme.

Srdce vyprahle, jak pustou zemi, můj úsměv letí, jak

ší potrávený.

Znám, když někdo chce mít mě rád, jen lhát.

Pusté dny a noci bezměstně plané, nenávidím tak

srdce mé.

jak zvíře postepištované čeká na zázrak.

Sním stále o muži, jenž byl by jiný.

Vím, budu mu pokornou od rokyní.

Sním, ať kdekoli bude žít.

Vy pane, možná jste ten muž, o kterém sním, pojednou stojím tu a nic

nerozumím. Máte oči jasné, tvrdé rty máte,

zdá se mně, že krá...

Konečně má rozhřešení, vám bych nemohla...

Tebe chci pouze žádnou jinou, projdu světou ze celičkou

Argentinou. Zlatí se ženou nad Sierou, černý

stín v dálí jižní kříž halí.

Znáš slova sladka, tvář máš skrytou, máme to zkrátka s

veškerou romantikou.

Zlatí se tady pesetami,

a touha skrytá se započítá.

Señor Orcete, proč je mi do dance, proč vaše oči vám tak

září? Na celém světě najde se romance, jen v

cestovní kanceláři.

Děkujeme. Ale ne, nech mě, prosím tě.

Děkujeme.

Děkujeme.

Určitě, že to byl on. Vy jste ho přece znala dobře.

Ano, znávala jsem ho před lety. A proč se dostal do kriminálu, to taky víte.

Pane komisaři, co to má znamenat? Proč se mnou ten pán tak mluví? Tak volnou,

Kaško, volnou. To je přece důležitá zpráva, co nám slečna přinesla.

Nesmírně, nebýt jí a telegrafu, tak jsme se to nedověděli. Pane komisaři, žádám

ochranu.

Bojím se toho člověka.

Proč ho nehledáte u jeho matky? Tak vy si myslíte, slečínko, že bychom vám měli

dát ochranný doprovod.

A já si zas myslím, že člověka nejlíp uhlídá jeho vlastní svědomí. Dovolte.

Ale prosím vás, nehrajte mi tady komedii. Buďte bez starosti. My ho

dostaneme. Když ne dnes, do měsíce určitě. Do té doby se může stát, buch ví

co. To máte pravdu.

Pane komisaři, žádala jsem vás o ochranu.

No.

Kam jdeš?

Budu zdávat práci.

A proč se tak strojíš?

Takhle se nebudu smět ani slušně oblíknout, abys mě hned z něčeho

neporezdřívala.

Policijní komisarství, inspektora Kašku.

Slečno, nějaký pán přináší hodinky. A jde dál.

To jste si ale pospíšil. Děkuji. Málem bych byla odjela bez

nich. Vy odjíždíte?

Musím.

Připijete mě? Když dovolíte.

Na štěsnou cestu.

Závidím vám. Chtěl bych jet s vámi.

Proč ne?

Pojedte.

To nemyslíte vážně? Ale ano.

Necítila bych se alespoň tak opuštěná.

Měla bych vás.

Pojedu. Ale to není tak lehké.

Život v cizině.

Je drahý.

Dovedu pracovat. Já vím.

Zprávovat hodinky.

Ano.

Má práce se všude platí zlatem.

Mám ráda zlato.

Ale bez peněz na cestu a do začátku se nikam nedostanem.

Budu mít peníze.

Dost peněz, aby nám to stačilo objema na nejdelší cestu.

Ta je vším vina. Já vím, má drahá, je to zlé.

Zachvátí je to někdy jako strašná nemoc.

Ale vždyť přece musí vidět, jak je špatná. Muži nikdy nic nevidí.

Ale ne, takhle ne, má drahá.

Takhle byste to najisto prohrála.

Ale co vám tedy dělat?

Upravte se trochu, pokuste se u něho bojovat.

Ano.

Ano.

Pochovaná pane inspektore, nezajdete si na jednu malou, necháme to na jindy.

Uctivý služebník.

Nazdar, Františku. Tak co dělá tvoje dědictví?

Má to dobrý.

Má to moc dobrý.

Podívejte si na ho. Počím ty, Františku, víš? Teď nemám kdy.

Dobré ráno. Máme si taky držkovo?

Jedna držková víc?

Tak co, paní Šachová?

Jak pak se daří? Co chcete?

Jsem mladej, ještě se nevrátím. Jak by mohl, víte sám nejlíp, kdy se má vrátit.

Proč u mě slidíte?

Co je s Vladimírem?

Ale nic, nic, matko, jen klid. Zkrátka jsem se zmýlil o nějaký ten měsíc.

Copak nebude mít pokoj od policie, ani až si odpiká svůj drest?

Copak nemůže...

Tak nic, vezle jen hmatko a pamatujte si, že jsem ho měl vždycky rád.

Co pak je, Františku?

Ten pán od policie.

Byl u staré šachovy a vyhlídl hodině, jako by ho vyhodil. Ale nepovídej. Jo,

jo. Ale to není možný. Na mou duši ho viděla vlastní v oči. To je divný, že vy

kvůli kartám... Temane, nemáš cigaretu?

Paneše, jak už jdete zpátky?

Kdo pak vám to tady teď konzertoval? To máte v té bedně takový váleček. To jste

uhád. Nějaký mladík si to brnkala, najednou jako když do něho střelí.

Díte mi jednu hořkou.

Pojď sem, pojď sem, ty povídavej.

Co jsi to tady vykládal, než ten mladík vypadl, ale pravdu. Ale jen to, že jste

byl starý šachový.

A jak jste od ní byli.

Ale, si ty pusinka dostavila.

Tak

co,

jak jdou odchody?

To víte, pane komisaři, za moc to nestojí. Ale, ale, vy abyste si věčně

nenaříkal. Tam u nás je nějaká stížnost.

To víte, pane komisaři, lidi jsou zlí.

Živou!

Kam si to hasíš, praco?

Požejí ti karoci, víš?

Františku, ztratil jste harmonikum!

Tak za čtvrt roku to můžete začít bourat. A co bude s nájemníky?

Náhradní byty a odstup, jako vždycky. A posterejte se, aby měli slušné byty, aby

nebyly stížnosti.

Samozřejmě. Františku!

Františku, ztratil jste harmonikum! Pojďte k nám!

Tak kdo má s vámi dělat trápku?

Byl bych vám velmi vděčný, pane šéfe.

No dobrá.

Tak to tedy uděláme od prvního na rovných dva tisíce sedmset.

Spokojen?

Děkuju vám, pane šéfe.

Živnobanka, Drávku.

Je to na sobotní výplatu.

Zaskočte tam.

Ať vám to dají ve 100 korunách.

Dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, sto tisíc. Taky ve 100 korunách.

Prosím. To je čekání.

Pět, šest, sedm, osm, devět, deset.

Haló, pan Výšek.

Šest, sedm, osm, devět, deset, jednáct, dvanáct, třináct.

Jeničku, co se stalo?

Jen klid, Julinko, jen klid. Byl jsem pro peníze v bance a zaskočil jsem se na

tebe podívat.

Ale to přece nemáš. Co kdyby tě viděli od vás? A kdo by tady chodil?

Musel jsem ti povědět, že jsem dostal přidáno.

Děvče, budu mít rovných sedma dvacet stovek. Za to už se dá něco pořídit.

Sedma dvacet set.

Vypiješ si něco.

Julinko, už je konec s touhle jírou.

Podívej si.

Tu je aspoň šest tisíc ročně stranou a za pětatřicet tisíc už se dá postavit

slušný domek. Ale kde je vzít? Dvanáct tisíc hotový a zbytek ti půjčí záložná.

Počkej, pojď, ať jednou uvidíš, jak vypadá hromada peněz.

To je rovných sto tisíc. Pro pána.

To je veně. Vidíš, tohle to je deset tisíc.

Dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, šedesát, sedmdesát, osmdesát, devadesát,

devadesát.

Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět.

Pro Ježíše Krista.

Co se stalo, Jiníčku? Počkej, počkej.

Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět.

Mě někdo ukra deset tisíc.

Co to povídáš?

To je konec.

Teď mě to budou srážet. Nebo mě to strhnou z kauce a vyhodí mě.

Zase nebudeme mít nic.

Možná, že se spletlím v bance.

Myslíš?

To je možný. To je docela možný. Byl tam takový zmatek.

Bohem.

Tak vy říkáte, že ta ženská omdlela a pak nastal zmatek. Ano. A já se takhle

otočil... To známe, to je starý trik.

Velkou naději vám nedávám.

Pro Krista. Jen klid, klid, všechno to nějak dopadne.

Holečku.

Ty uděláš dneska šťáru po hotelích ve svým rajonu. A pazdelo, vy si vezmete

lokály a někoho postavte ke čtrnáce.

A kluci.

Jestli toho šacha tady dorána nemám, tak...

Prosím.

Tady na vás počkám do zíkříše odpoledne. A dnes?

Ne, dnes ne. Přijte zítra odpoledne.

Ve čtyře.

Bobby Lala, mám zamluvený pokoj číslo 104.

Prosím. Pepí.

Což mám asi.

Děkuji. Zjistěte mě, prosím, kdy odjíždí zítra hraní Ryfík do Bazilej. Prosím.

Linec Salzburg, Innsbruck, Zürich, ráno 8.45, prosím.

Připravte mi na ráno účet.

Dobrý den, paní Šachová.

Paní Šachová.

Dneska jsem viděla jednoho pána a hned jsem si na vás vzpomněla. Proč?

To byl celý váš Vladimír.

Podle té fotografie u vás. To není možné.

Já vím, ale stál dole před domem a koukal se do oken. Ne, to nebyl on.

Děkujeme.

Pani Šachová nemá smysl se rozčilovat, jistě jste si ji někam založila.

Ale uklidněte se, paní

Šachová, však ji najdeme. A co hledáte? Tu tašku, tu papelu velkou.

Tady pod stolem nebo někde.

Tady je.

No.

Tak vidíte, že jsem měl pravdu.

Má ale váhu.

Jakoby v ní byly deseti tisíce.

Děkuju.

Děkuju, děkuju.

Děkuju. Vodať byste neděkovala. Panečku, taky bych se bál o takovou kabelu, když

se v ní celý mění.

To bych řekla. To není jen tak.

Taky si myslím. Co chcete? Co si myslíte?

Nic tam nemám.

Docela nic.

Jen samé rodinné památky.

Jsem chudá, jsem chudá.

Tak poď, Jeničku.

Co pak se tak zamyslím?

To je pro něho, až se vrátí.

Gramofón mě nemůžete zabavit. To je předmět mé obživy a ne zábava.

To s tím chodíte po hospodách?

Dovolte.

A co tohle? Na hvězdičky se snad dívat nemusíte. To není na hvězdy. To je

mapovací přístroj, Teodolit. Člověče, co chcete v Praze mapovat? Teodolit musím

mít. Připravuji velkou výpravu do neprobádaných končin amazonského povodí.

Počkejte, to mě přece nemůžete udělat.

Já, já...

Zaplatím.

Posaďte se.

Posaďte se, prosím.

Okamžik, okamžik, prosím.

Tady máte.

Čtěte zatím.

To je moje knížka. Ať víte, s kým máte tu čest.

Chystám se totiž na velkou výpravu, která bude korunou mého dosavadního

životního díla a bude jistě podporována finančními ústavy.

Klopí tam však o okamžitý nedostatek peněz.

A protože všichni v tomto domě jsme přesvědčeni o vaší zámožnosti, přišel

jsem vás požádat o malou zápůjčku, která by mě dovolila odklidit nejnalehavější

břemena. Jsem chudá stará žena.

Sotva se uživím vykládáním karet.

Nebyste se nemusela obávat. Uchoval bych tu záležitost v naprosté tajnosti. A

peníze bych vám jistě brzo vrátil.

Nemám nic. A s mnohonásobným úrokem. Říkám vám, že nemám nic.

A... Tady.

Jděte pryč.

Jděte pryč.

Copak jste se všichni zbláznili se do mne urštvat?

Nesmíš ti to tak brát.

Dobrý den.

Já jsem Šlejhar.

Karel Šlejhar, prosím.

Inkasista firmy Rejzek a Spol. Co si přejete?

Taková nevysvětlená věc.

Vybíral jsem peníze pro firmu.

Nějaká paní za mnou omdlela a v tom zmatku jsem omylem sebral... Okamžik,

prosím.

Tenhle balíček pánovi, který stál přede mnou. Aha.

O tom už tady něco víme.

Je mi to tak líto.

Mohli byste, prosím, najít toho člověka, kterému to patří. Už jsme ho našli.

Konec.

Rudo?

Co je?

Nic.

Leho, on si myslí, že taky něco umí.

Ty

se

mnou ani nepřipiješ?

Jdi spát. Už je pozdě.

Dobrou noc.

Těničku. Pro Ježíše Krista, co jsi to chtěl udělat? Já, já, já nevím,

já se snad z toho zblásil. Těničku, zpamatuj se.

To všechno tahle díra, ten prokletý prašivý dům. To už se uklidni. Ne já, ne

já, ten barák je vším vinen, ten nás jednou všechny přivede do kriminálu.

Těničku. Tobě ukrad zdraví, všechnem krade zdraví a poctivost a slušnost.

Proč tu musíme být? Proč jsme tu jako v pasti?

Co je? Co je?

Ne.

Jdu.

Kdo je tam?

To jsem já, mami.

Vláďo.

Rudolf!

Děkujeme.

Nost! Chci vědět, kdo v to má prsty.

Kdo z vás jí zabil.

Kdo to udělal?

Zavřete dům a vyklidte hospodu. Vy mi najděte kabelu té starej a někdo ať běží

pro doktora.

Tady to nebylo jen tak.

Tak tedy mrtvice.

No.

To jste si všichni oddychli, co?

Ale já bych se chtěl vsadit, že neumřela jen tak.

Co tomu říkáte?

My se přece známe.

Už jsme se dneska viděli.

Co jste dělal, Ušachove?

Křičela. Běžel jsem tam.

A to jste byl tak rozběhnutý, že jste vlít až do bytu.

A co ostatní panstvo?

Proč jste byli dnes v noci všichni vzhůru?

Proč nikdo z vás nespal? A proč nikdo nemáte alibi?

A co vy?

Prostě se vrátil do pěknýho.

Proto jste nemusel pospíchat domů.

Jak jste k ní přišel?

Někdo... Někdo jí hodil do mého pokoje.

Kdo?

Jeva! Jevní mé dědictví. Ona sama mi ji dnes noci přinesla. Tak to jsi byl ty,

Tatrmane. Vemte ho tu.

Já si s ním ještě probluvím.

Co jste dělal s tou kabelou tak dlouho?

Jsem jenom člověk, pane komisaři.

Zápasil jsem s pokušením.

Všichni jsme jen lidé.

No, není žalobce, není soudce.

Ale nechtěl bych do vás tuhle chvíli vidět.

Jen tadyhle je náš pan Drábek, ne?

To všechno ten prokletý prašivý dům.

Abych nezapomněl, tady máte, co nám podevzdal poctivý nálezce.

Josef, ať ti to potvrdí.

A teď se podíváme, po čem jste všichni tak pásli.

Vladimírovi, až se vrátí.

Mohu?

Tak to ti nechám u sebe, až se doopravdy vrátíš.

To schovám.

Vladimíre, jdeme.