Original subtitles

Děj se šanci, pevnou vůli!

To, co náš je na tabuli, své síly dáme generaci,

která najde štěstní práci. To, co náš je na tabuli,

své síly dáme generaci, která najde štěstní práci.

Titulky vytvořil Jirka Kováč

Je to obraz sladkého

dětství, hravého, bestarostného, které nezná lidskou bídu a bolest. Nahoře šumí

les a páry mraků válejí se po úboči.

Podvůček se zvětšuje, roste, vyrývá si hlubší koryto, mění se v bystřinu, žádné

překážky se neleká, hlavě přeskakuje i velké balvany a brhá se z třem hlad nebo

jástně do hloubek překrásných vodopárek. Je to obraz zdravého mládí, plného

síly a touhy po životě, mládí, které se žádné překážky neleká, odvážně jí

přeskakuje a veselé tam běží dál vstřík dalšímu životu.

Tak jako vodní tok v romantických peřejích a slapech, tak krásně to

vyjádřil náš nesmrtelný Smetana ve Zébrnu.

A tak se dostává řeka do širokých rovin a nížin, teče klidně v polích a lukách

od vesničky k vesničce, protéká městy, napájí krajinu v době sucha, nosí

těžké vory a parní.

Je to obraz dospělost, klidné práce a štěstí.

odpočínku na filmíčku Úvody a zapomínáme na životní starosti a strachy.

Ty, Karle, láska musí být strašně hloupá, viď? Proč?

Víš, už několikrát jsem na tobě kozorová, že ty se mnou mluvíš, že se ti

křepe hlas a vůbec zváří se tak divně zamyšleně. Ty zas toho víš.

Prosím tě, já mám plnou hlavu starostí o maturitu a ty mě tady vytládáš takové

nesmysly. Kam na to chodíš?

Je, Karel, podívej, tohle pana teď od někud znám.

To by mohlo být profesora Pírka.

A podívejme se, Karel Tobál, vodní pana Eva Výchrová.

A můj dešník.

A to je krásný, studujeme za školou, že? Pardon, pane profesore... Usedněte s

hangou!

Doví se to tatínek.

Copak tatínek, ale deštník tu zapomněl.

Počkej, já za ním doběhnu a promluvím mu do duše.

Poprosím ho sama, slabší mu pohlavit, nadpíš vyhovit.

A tady jsou boty, maminko.

Vyblízkal jsem ti je s nevšední ochotou, ale podrážky ti povážlivě hlodá zůst

času. Jakáž pomoc.

Ještě to v nich nějaký čas vydržím.

No naříkej, drahá máti.

Po prázdninách půjdu na praxi a koupím ti nové. Na tebe čekají. No dovol, mami.

Na vlastníka tří akát vyznamenání. Víš ty vůbec, co je to conto forem? Saldo

conto? A právo směnečné? Nevíš. Tak uvidíš.

O tom se takovému nějakému šéfovi ani nezdálo. Já mohu provádět

nejkomplikovanější obchodní mezinárodní transakce levou rukou. Ale číšníka bys

dělat nemohl.

Podívej se, jak jsi rozbrýndal tu kávu.

To nic, maminko, to se ducha přítomně napraví.

Co to děláš? Kdo to má pít? To nezná študenty, maminko. Těm je to jedno, těm

nezáleží ani tak na kvalitě, jen když je dobrá míra.

Co tam vidíš?

Divochu!

Halí, haló! Halí, haló!

Stavejte lenoši! Už jeden bílý!

Neseš mléko a strdí?

Ivo!

Divánku náš!

Vstávej!

Vstávej! Už je tři čtvrtě!

Teprv za tři minuty, ty podvodníku!

Makánek vrní.

Ještě k lásky.

Dobrý tro, Evičko!

Dobrý tro!

Nezapomeň na korfu delikty!

Kdepak?

Divo!

Co tak takhle nadal? Okna, skonci, karel, troufa.

Ale jak jsou spolu, tak z nějakou dne od slova nedostaneš. No pak by ne.

Představ si tu společenskou propad. On a dcera velkou obchodníku.

Prokážu pak propad.

Opak ten nula.

Za rok budu mít po maturitě a dostanu pěkné místo.

Třeba u nich v kanceláři. No to bych zrovna nestál, v takovém kšeftě. Co

chceš, mají pír dvanáct úředníků. Kteří prodávají příležitostně, tak je za

pultem. Dovol na to, nepotřebují obchodní školu. Na praxi to stačí, ale

koň přijde člověk, se vším dostytí.

Poslední výstraha.

Co pak čekáte? Že máte deštinu? Ne, poušku.

Už troubili?

Ne, budou čekat, až pánů přijdou. Pane Znamínko, prosím vás, učte mi ten

účinník. Na co? Já vám ho o přestavce vrátím.

Na nás, džentlmen. Tohle.

A podívej, co kdybys tam šla ty.

To víš, já jako muž s ním nic nezvedu.

Ale ženské kouzlo, ženské kouzlo spíš hne jeho srdce. Tak řekni rovnou, že se

ho bojíš.

Holana, chci to.

Dej to sem.

A podívej, pojď tam se mnou. Ve dvou se to lépe přemlouvá. Já to věděla.

Zase nějaké novoty, pane kolego? Jen pokus. Dal jsem žákům za úkol nakreslit

úpravu výkladní skříně a zde jsou výsledky.

A co je tohle?

Hračka. Je to výkladní skříně hračkářského obchodu.

No ovšem, hračičkářství. To je celý ten váš vyučovací systém. Jakoby nebyly

potřebné vědomosti obsaženy ve všech učebnicích.

Ale vy, mladí, zapomínáte, že vaši povinností je ukádat žákům nauku,

stránku po stránce, slovo za slovem do hlavy, a ne jestli s nimi hrát na

hokinářství.

Opájíte se každý svým mládím jako kůzle podmásly a nedbáte rady starých, starých

kozů.

Dovolte! Ale pánové, pánové...

Zde vidíte největší a nejzáhadnější záhadu 20.

století.

Tato podivouhodná nestvůra nazvaná Creténius Idiotik je

obyvatelem neznámé planety, jejíž kulturní vyspělost je spodle všech

fyzických znaků daleko před námi. Ta nádherná hlava, ty oduševnělé oči, ten

postoj...

No to co je, už je konec? Váš koušník, dej mi to, nebo se v tom udusím!

Dobrý den, pane Kropusové!

Menažer je.

Tak takhle se připravujete na vyučování.

Já vás naučím, chaso!

Vstyk!

A na trest budete celou hodinu stát!

Vstyd!

Kdo chybí?

Libenska. Prosím, Tomána Vichrová.

Tomána Vichrová, prosím, nechybí. Tak kde tedy jsou?

Viděl jsem je.

Zůstaly patrně asi někde na cestě. Aha, patrně zůstaly někde na celnici.

Napište mi někdo jména těch, co chybí.

Třeba, třeba támhle, pan...

Nejzáhadnější záhada dvacátého století.

Dej sem písátko.

Kde máte své péro?

Prosím, já jsem vám... Sedněte!

Vy ne! Vy vstaňte!

Tak jak je to s oním pérem?

Prosím, vždyť jsem vám... Klas!

Nic nechci slyšet.

Máte mít své věci v pořádku.

Co by řekli Zedníkovi, kdyby přišel do práce bez nádobí? No, co by řekli?

Píšte vy.

Limeňská, Taman, Vychrová.

Co pak jste mi přinesli?

Prosím, pane profesore, my jsme vás chtěli poprosit, vlastně

požádat a vrátit vám, kdybyste to laskavě neoznamoval, že jste nás

viděl, on tam vysel, chudinka na zábradlí, tak jsme vám ho přinesli.

A kdo?

Kdo vy se nazávraví? Prosím, deštník. Deštník, tu.

A, deštníček.

Podívejme se.

A je celý.

Pane profesore, neoznamujte na nás, že jste nás viděl.

Tatínek by mě vydědil, kdyby to prasklo.

Pane profesore, bylo to poprvé.

Já jsem měla včera narozeniny, tak jsem to chtěla nějak oslavit.

Pane profesore...

My už to vážně víckrát neuděláme.

Račte to laskavě ututlat.

Nic nebudu tutlatit.

Nevím, o čem mluvíte, nikdy jsem vás neviděl a doufám, že vidět nebudu.

A až budete na plovárnu, nechoďte na Vyšehradskou. Tam totiž mám předklaceno.

Děkujeme vám, pane profesore. To jste hodný, pane... Prosím, deštníček.

Ty jsi něco zachránil.

Vždyť jsi tam kvílela jako kojenec, když se mu klobou zoubky. Musela jsem, když

jsem viděla, že jseš grogy.

Tak jdi napřed.

Vždyť jsi, dáma má přednost.

Děkuji, rytíři, a počkám až po zkoušení. Teď nic nemůžu. Já to radši objehnu za

den.

Již opradávna pocitovali lidé potřebu ukazovatí na určitých místech plody

svého snažení uměleckého.

hospodářského a průmyslu... Stoj!

Tak copak si dnes pan Toman vymyslí?

Zoubky bolelý, elektrika nejela.

Co? Prosím, pane profesore, my jsme... totiž... já jsem...

Oni jsou, ne? Hehe.

Totiž, prosím, oni nám do mě spadly schody, tak jsem... prosím, čekal...

Prosím, čekal.

A potom mne, prosím, napadlo, abych sjel, prosím, po zábradlí dolů.

Tak jsem, prosím, sjel.

Já tě sjedu, ulejváku.

Čekáš si, až bude poskoušení.

K tabuli.

Pověz nám o podpůrných prostředcích obratu.

Podpůrné prostředky obratu jsou trhy, veletrhy, výstavy, aukce, muzea.

a reklama.

Trhy. Rozeznáváme trhy výroční, trhy na dobytek, trhy pídení, trhy denní a

konečně veletrhy. Trh výročný povstal z církevních slavností středověkých a

shledáváme na něm nejrozmanitější druhy... Nas!

Jak vidíš, ty prkoslave.

A podruhé si dej pozor na schody.

Na místa.

Budeme tedy pokračovat.

Povím vám něco o burzovních obchodech.

Burzovní obchody. Strana 238, hlava 13.

Pojem rozdělení a zpráva burz. Odstavec první, druhý, třetí vynechat. Odstavec

čtvrtý, šestá řádka z dola škrtnout.

Strana následující, odstavec třetí vynechat.

Strana další, potrhnout slovo aby.

Postatek v učebnici pro první ročník.

Tím jsme probrali burzovní obchody a přistoupíme ke clu.

Čtěte, Svobodová? Tak a teď si pěkně zavřete knížky a půjdeme za půl.

Kdo bude dnes dělat prodavače?

Pojď sem, Pokor.

Tak a teď si vyber zákaznici.

Svobodová.

Radšte si přát, milostivá paní. Prosila bych nějaký klovouček. Klovouček.

Prosím, milostivá paní.

Studujeme reklamu. Když dávně zkoušíte klobouk, musíte k němu hned něco

podotknout, co jeho hodnotu vyzdvihne. Aby si nemyslel, že je to jen tak

obyčejné zboží. Ano, pane profesore.

Milostivá paní, je to nejnovější model dejoho na dračku. Už jsme jich prodali

nejmín dvěstě kusů.

Ty koskotáci!

Tak vidíte, pokorný, to je špatná reklama.

Žádná dáma nechce nosit něco, co už nosí druhá.

Viličová!

Tak jste si přát, prosím, slečno? Prosím, abych nějaké rukavice. Rukavice,

prosím, prosím, tady je jeden pár, velmi slušivé.

Opravdu pěkný pár, slečno.

Ty jsou mi poněkud velké.

Velké.

A co tady ty, slečno?

Taky hezký pár.

Ty jsou mi zase malé.

Když pozorujete, že by se zboží líbilo až na nějakou maličkost, Snažíte se

maličkost snížit na minimum.

Řeknete například, oni jsou poněkud těsné, ale až je jednou vypadete,

roztáhnou se a budou jako ulité.

No jo, pane profesore, já řeknu, že se roztáhnou, oni se srazí, dáma mě zítra

přinese zpátky a udělá mi z krámu kulničku na dříví.

Zcela správně.

Každý prodávající musí znát jakost svého zboží. Prosím, pane profesore, já bych

si třeba nechala tyhle. Já neprodávám, tam je.

Prosím, slečno, třicet korun.

Děkuji. Počkat.

Tak jakou chybu tady asi prodávající udělal?

Prosím, měl se slečny zeptat, jestli ještě něco nechce.

Tak jest.

Musíte nechtíravě upozornit na nějakou věc, kterou by ta osoba mohla

potřebovat. Přijde jí například do krámu venkovská babička, nenabídnete jí

pavučinové punčošky nebo pudřenku, ale šátek na hlavu a podobně.

Jakmile někdo vstoupí do krámu, musí prodávající vědět, do jaké škatulky ho

zařadit a podle toho s ním musí také jednat.

Máme tady překrásné pudřenky, slyšno, nebo rušnarty.

Zaručeně neslíbatelnou. Můžete si to hned vyzkoušet.

Kde jste byla?

Prosím, mě nebylo dobře. Tak, a co pak vám bylo včera?

Prosím, včera mi bylo špatně.

Ticho.

Abyste si nemyslela, že utečete zkoušením. K tabuli.

Mluvte o reklamě.

Reklama.

Reklama, stránka 233, stavec, ne, hlava, první, odtavec,

třetí.

Reklamaj.

No?

Řím, já to neumím. Tak.

A proč to neumíte?

Prosím, tátínek říkal, že je to hloupost a chle se to učit.

Co jste to řekla?

Co to má znamenat?

To je vzpoura, rozumíte?

To vám přijde draho.

Tak váš tatínek si dovoluje kritizovat školu.

Čím pak je váš otec?

Právě obchodníkem. Proč právě?

Protože on už zaměstnával praktikanty z obchodní akademie, tak ví, co dovedou.

No ovšem, jestli zaměstnává takové lajdáky, jako jste vy, pak musí mít

smutné zkušenosti. Tatínek už měl... s významenáním a bylo to stejné.

Ticho!

A s vámi si to ještě vyřídím.

Pošlete mi sem svého oce, ať mě a celému profesorskému sboru poradí, jak máme

vyučovat.

Napište mu ale raději hned, aby si reformoval svůj kšept a nepletl se do

pedagogiky, které nerozumí.

Pane profesore Vichrova si představuje... Mlčte!

Nebyl jste tázán!

Nikdo nemá právo si něco představovat!

Vy máte právo jen mlčet!

A vy jděte na své místo.

Ticho!

Okamžik, okamžik.

A Málko, jsi tam ještě? To budeš mít radost.

Něco moc důležitého se stalo, ano?

Představ si, že je na světě.

To dnešní, víš, přinesli mi odvažáci.

No, no, to víš. Tak papa.

Ty jsi mu to dala, ale tři nula. Ale kdyby z toho něco bylo, tak ty jsi na

špite a my všichni jsme solidárně...

Mám hrdci už aspoň třes týden.

Dovolte, dovolte.

Pane Znamínko, opacoval jste mi dnes střídaní čít nikoliv.

Jak pak by ne, pane profesore, jednoho kuzenáče a chleb náš venřejší. Tak jsem

se přece neví.

Děkuji, děkuji.

pane kolego, pěna, která se utvořila na pokraji světového vření.

Poválečná generace, která je lehkomyslná, povrchní, nemorální a

nedává pozor při vyučování.

Ten její otec, který zlehčuje naše výchovné metody, ten je předválečný,

pane kolego. Takový strejt zvenkova si dovoluje reformovat školství. Jo, pane

kolego, na profesory si každý troupne.

Nejvíc mě rozlobí, když taková máma na mě spustí. Jak jsi toho mohl řekat,

propadnout? Už děťa ho doma zkoušela.

Ona ho doma zkoušela.

Ale přesto myslím, že takový zkušený obchodník může mít docela dobrý postřeh.

Postřeh. Něco na tom je.

Já jsem tuhle například přišel o přestávce do čtvrtého ročníku.

Měli právě pojistnou matematiku.

Tabule byla popsána samými vzorečky, že se z těch cíper hlava točila. To všechno

si musí takový kluk nacpat do lebky.

Když potom přijde do praxe, tak pozná, že to vůbec nepotřebuje, protože jsou na

to tabulky, kde už je všechno pěkně vypočítává.

Pane kolego, prosím vás, dovolte pánově, neviděl se tu nikdo můj deštník se

svačinou.

Já nevím, pane kolego, že vy musíte vždycky odporovat. To je zvláštní.

Já nejsem proti reformám, prosím, ale ty musí dělat zkušený odborník, profesor, a

ne nějaké...

profesorské embryo nebo venkovský kalonkář.

Má svačina!

Vlastně jsem to zavinil všechno já, pane řediteli. Holka doma studovala obchodní

nauku, jak se říká, biflovala, třela to z té knihy, no a já povídám, že je to

hloupost, takhle se to učit. No a to bylo všechno.

Hloupost.

Hloupost. Já vím, že jsem se přenálil, pane profesore, ale ujišťuji vás, že

jsem tím nic nemyslel.

Papadon. Já, já ještě přijdu.

Až později.

Pane profesore, mě ani nenapadlo, že to holka řekne ve škole.

Já si přece nechci dovolit reformovat školu nebo pány profesory.

Tak nemáte před děvčetem něco takového říkat.

No, snad mám také právo poučit své dítě. Ale nemáte právo plést se do věcí,

kterým nerozumíte.

Pardon, pane profesore, já zaměstnávám a vytrujem ty obchodní akademie a ti se

musí u mě ještě dlouho učit, než jich něco je.

No, to je obchod, ale tady je škola. Vy rozumíte svému obchodu a mi zase škole.

Prosím, ale na vašich žácích to vidět není.

Obchodní akademii nemůžete posluzovat podle nějakého lajdáka. Moje cena není

žádný lajdák. Ale drzá je!

A vůbec, už to mám to.

A já vaši metody také.

Dobrý den, pane ředitel. Promiň. Pane profesore.

Taková drzost.

Pane kolego, nemohli jste domů odsidát aspoň trochu naději?

Sločno, jste příliš zelená.

Ano, příliš zelená, abyste mi mohla radit.

Pane kolego, mluvíte s ženou, která si osobuje právo radit mě zkušenějšímu. Ale

vždyť on do kolegáček tak nemyslí, víte, pane kolego. No vám se nebudu svěřovat

se svým myšlením, pane fyziku. Vy si rozbijejte své atomy a já rozbiju tvrdou

rukou elementy, které uvolňují disciplinu tohoto ústavové.

Pánové, pánové.

někud prchl, ale já s ním promluvím, až o to přejde.

Zajímám se také o ten poměr mezi praxí a školou a dal bych vám v mnohem zapravdu.

To víte, nám přece na tom velmi záleží, aby se naše mládež v praxi osvědčila.

No ale... Nevzali byste nějakého žáka od nás na praxi přes prázdniny?

Že byste to jednou zkusil s nám?

Byl rád, pane řediteli.

Vždyť je konečně může pan profesor Vlk sám vybrat.

Vidíte, to je dobrý nápad.

Napíši vám za několik dní, na koho padla jeho volba.

Kluci, tak je to zařízeno. Jede se.

Váš.

Vážení pánové, to jsme jako my. V

úctě Josefy.

Pane šéfe?

Děkujeme vám. Tak vy jste tedy mládenci z obchodní školy z Prahy.

Aha.

Posílá vás pan profesor Blk, zvaný Bivoj. Prosím, pane šéfe.

Sympatický profesor.

Radšte se posadit, pánové. Kam, prosím? Třeba na zem, prosím.

Máte nějaká vysvětšení? Prosím, pane šéfe. A tu.

Krásné vysvětšení. Samá významenání.

To tedy zkoušku ani dělat nemusíme. To by bylo zbytečné, pane šéfe. My stejně

všeckou mýme.

To s vámi bude radost pracovat. A jaké máte požadavky? Tedy byt. Byt. Čistý.

Stravu. Masitos.

A každý jednu služku. Modra okou.

Modra okou.

No to by šlo. Radšte mne následovat, pánové. Uvedu vás do vašich komnat.

Nastoupíte místa prokuristů.

Děkujeme, my trafíme sami.

Kluci, vidím město veliké, které nám leží o daně u nohou.

Zaclíbená země, z níž pochází slavná Eva Vichrová.

Balíkov. Nahorou vědět starosta, že jsou tu páni studenti, tak nás přišel uvítat.

Měli by nás vítat s muzikou. To by měli.

Tamhle ta věž by se měla před námi uklonit. Ta už je stejně nakloněná.

Kluci, shůru na bastilu!

Někdo tam je?

Asi prodavač, který má službu.

Tak co, kdo půjde první? Ty, Karle?

No, snad bylo Bašek, ne?

Beze všeho, vy Pelíškové jsme nikdy necouli před nepřítelem.

Dobrý den.

Přejete si, prosím.

Kamarádičku, je pan šéf doma.

Pan šéf?

Ten, ten je právě u oběda. Přál jste si?

My jsme nové kancelářské síly, pane... Jozef, prosím.

Pane Jozef.

Pan šéf si nás sem pozval, abychom mu to tu trochu zreformovali. A práce tady

bude hodně starý, brachu.

Je to tu tak trochu před potopním.

Prahorní. Bab?

Zanedbané. Takhle by se měla probourat zeď do ulice.

Jenže tam žádná ulice není.

Není? No, to by snad nevadilo. Snad bychom tam mohli dát něco. Zkrátka, musí

sem světlo. Více světla. Jak to řekl ten, no ten básník, než umřel.

Co to máte v tomhle udělení?

Tam? Tam jsou, prosím řád sonové látky.

Nevhodné. Takový artikl patří do prvního poschodí, aby bylo vidět na ovtíny.

To se koupí takové podstavce, vypadá to jako hrazda a na to se látka zavěšuje.

No to se snad během času zařídí, když tu teď budeme žít tak učené pány.

To víte, dříve obchodník pověsil kus hadru na tyč a byl obchod.

Dnes je to ohromná věda, tatíku.

My už to studujeme tři roky a ještě z toho nejsme moudří. Jaký má ty

zahraniční obraz?

Ten bohužel nemáme. My obchodujeme doma. Papné vedení. To musíme závod postavit

na nohy.

No to budete muset, pánové. Ale teď prosím tady nahoru po schodech. Pan šéf

už tak bude.

Prosím.

Prosím, prosím.

Oh, to nemuselo být. Jo, a jaký je starý? Dá se s ním mluvit?

Těžko. Náš pan šef je takový starý, zanedbaný, prahorní brundibár.

Dokonečně to už uvidíte sami, pánové. Prosím, raďte.

Haló, pane prokuristo, jsou tu ti hoši na praxi.

Přesvědčte se, co dovedou. Ano, prosím, pane šefe.

Ano, hned.

Dobré pohledne, pan šef. Vrátím se asi za půl hodiny. Prosím, pane šef.

Při uděláme malou zkouštičku, pánové. To snad nemusí být. Vždyť my máme

vyznamenání. Výborně, ale přesto si to zkusíme. Tak co dovedete z obchodních

věcí? No, psaní na stroji, účetnictví. Částečně německý, částečně francouzský,

trochu anglický. A částečně těslopis.

Tak se částečně posaďte ke stroju.

Tak co, nejde to?

Prosím, jsme se učili na remingtonci.

A parátem na bříše?

Dobrý úředník musí umět psát na každém psacím stroji.

Pište.

Firmě Václav Svoboda, Praha.

Zboží, které jste nám včera čerstvě dodali, je k nepotřebě?

No tak pište.

Jak nepotřebě, vracíme vám je i s příslušenstvím

a připisujeme vám výlohy na vruch.

Prosím, bylo to firmě Václav Svoboda nebo Josef Svoboda Praha? Václav Václav.

Proč nepíšete?

Prosím, jsem hotov. Hm, ukažte.

Hašky jste to prokopíroval, ale obráceně. Tak dost.

Ukažte mi, co jste napsali.

Rychle, rychle.

Tak a teď si vezměte papír na diktát.

Napíšete mně každý svým způsobem akviziční dopis.

Nabídněte nějaké firmě, partii, třeba odprodeji letního zboží za sniženou

cenu. Rozuměli jste mi, co myslím? Ano, samozřejmě.

Výborně.

Karle, jak to mám napsat?

To bych taky rád věděl. Vždyť jsi říkal tomu chlapíkovi, že rozumíš.

Já mu říkal, že rozumím. Ty jsi to říkal.

Já jenom říkal.

Ano, samozřejmě. No vidíš, a teď tu sedíme.

No něco snad dáme dohromady, vždyť je to látka pro první ročník. K nauce jsou

vzorce nabídek.

Karle, nemáš ji s sebou? Mám, ale dole v kufru. Co kdyby Vašek skočil dolů? To

nemá cenu. Tam je vzorek nabídky na Bobkový list.

To by vůbec nevadilo.

Místo Bobkového listu napíšeme letní zboží za sniženou cenu a je to. Vašku,

skoč pro ní.

Beze všeho, my pelížkové jsme ještě nikdy... Já vím, neco uvlídi už.

Znal jsem si s nimi práci, zkoušel jsem je velmi trpělivě, ale u nich je každá

námaha marná.

Mají velmi sporadické znalosti.

Umějí odříkávat celé pasáže z knížek, ale bohužel jinak víc.

Umějí všechno, abych tak řekl, částečně. No tohle jsou podle nich nabídky zboží.

No dobrá, dobrá, ale s tím vyházovem jste mohl počkat, až se vrátím. Tak já

za nimi do Bělmu, snad bohužel na nádraži.

Slíbil jsem jejich přídnímu, že je přes práziny zaměstnám a vyzkouším jejich

praktické znalosti.

To kdybych byl věděl, no ale snad tě Jevička ještě dohoní. No doufejme.

Tak si připadám jako na útěku ze zaclíbené z

Teď by nás tak měl vidět Bivoj. Nemaluj čerta na zeď. Na tuhle hostinu máme dost

času.

Já vím, že Ivo už sedí ve vlaku. Copak, Ivo?

Zemlosti u pani Matinku nějak okulatí. Ale my?

My jsme se vyznamenali.

Jak to my?

Já jako jednotlivec jsem jakž takž obstál. Ale Celek?

Celek zaznářil osilňující nemocnosti.

Tak zazdem.

Počkej.

Tahle stechalou se požárá mého přístřeší. Dnes bychom do Prahy už

stejně nedošli.

Pomalej, kom.

Jdeš to.

Tatínku, neprodá byste nám trochu mléka?

A to ví, že prodám, synáčku.

Hned to bude.

Pozor na prsty, mladej pane, to není práce pro slečinky.

Páni jedou na prázdniny?

Kdepak, páni hledají práci.

Kdy mi na to vypadáte.

A copak umíte?

No, vlastně... Rozumíme hlavně obchodu. Jsme totiž obchodní

akademici. Co je to?

Studujeme obchodní nauku.

Moderní obchodní metódy.

Racionální způsob prodeje. Propagaci, reklamu, finanční transakce. A vůbec

všechno, co s obchodem souvisí.

A prodávat taky umíte?

No všecko.

No dali.

Karle, pojď ho tu. Ten člověk se mi nelíbí. Počkej, rychle musíme zaplatit.

Ty nemáš rozum, vždyť jsou to ještě děti.

Ale jsou chodní školy, málinko.

Na troch potřebuješ pištron a ne školu. No na tu hodinku by tě snad zastali.

Dělej si, co chceš, ale já ti říkám, že nemáš rozum.

Mádenci, chcete si opravdu něco vydělat?

Jo, jo, rádi.

S největší ochotou.

Tak pojďte, můžete tady přespat.

Stejně sežene Bouřka.

Řekla má pouliční a veřejné vyvolávání. To je velmi starý armadičný prostředek,

ne právě pustní. To by nás nebylo zůstojno.

Rozdávání netáku kolem dousí. To na trhu nejde.

Tak co tedy?

Něco si dorána vymyslíme.

Musíme té paničce dokázat stouní výkvět obchodní akademie.

To je počasíčko.

Já si dám obchodní náufu pod halahu. Když mi to nepomůže dorána něco

vymyslet... Takhle mi hlava, aspoň něco víš.

Teď už to asi ví Evičko.

Ta ostuda.

Hele, ono sem prší.

Podle teoretického předpokladu by sem vlastně pršet nemělo, protože sem na

večer ten otvor uspal.

A prší se.

Ono se vlastně teoreticky neprší. Ono sem jen prakticky kápe voda. Teorie a

praxe. To máš asi tak jako vývoje ve třídě toho účetního kanteáře.

Ta ospůda, ta blamáš.

Mohu něčím posloužit, prosím?

Zdravím vás pěkně, pane vrchní komisáři. To je dnes počasíčko, co?

Je, je, je, je, paní vrchní adjuntová, vy máte krásné šátečky jako holčička. Má

ústa, pane doktory, nezastavíte se u nás.

To je samý pan doktor, sama milostivá pania. To víš, malé městečko, kus berie

každý škrabák od soudu panem Radou. Mohu něčím posloužit, pane sekční šéfe?

Ty kločku, dělej si blázníc jako jinýho.

Nebo ti tu bouru rozšvihám.

Ať já mám sešního šefa, ty komediantem.

A to jste museli vzít hned do zájčí, hrdinové, to jste nemohli počkat na mě.

No ono to šlo všecko tak rychle, že jsme byli venku, než by si řekla kontochorem.

Když on, chápec, všechno umí, to měl jen takovou trému.

Prosím vás, paní, nebudeme si lhát.

Neuměl nic.

Všichni nic neuměli. Oni jsou totiž typickým příkladem mládeže, jakou nám

dnes soustavně posílají naše školy.

To je totiž tak.

Školé chce naučit všechno, do všeho trochu zavrtá a nakonec si nenaučí nic.

Pane šéf, můj ten kus práte jako kazlový.

No, může tak.

Takový chlapec vystupuje obchodní akademi a myslí si, že už je pán, že je

pro něho ponižující, aby se postavil třeba za pol.

A přece se nijak neuplatní, dokud se nenaučí zacházet s lidmi.

Vždyť takový kluk neumí ani vstoupit do místnosti, nedovede ani pozdravit.

Vždyť neumí ani chodit. To tam nějak dlouho dohadují.

Prosím tě, nechtěla bys mě provést trochu po korze? Udělal bys jí nějaké

snímky? Tako.

Milostivá paní, to je výstavní kousek. A co za ně chcete?

Přivelej, moment.

Dvacet korun. Hm, podel. Je to hubený.

Je, je, milostivá paní, to víte, chudinka je žip jen z té trávy, ale

hlavičku má pěknou. Tak si dejte vycpat.

Dáte toho králíka s tou pěknou hlavičkou zapatnat?

Co říkáš?

No, to bys načlal?

Milostivá pani, neraz, ale dám vám ho zapatmát.

Tak bych si ho vzdala. Prosím, prosím. Vezmete si ho jen tak, milostivá pani?

Nebo radšte zabalit?

Zabte mi ho, já to nerada dělám.

Zabij.

Ano, zabijem, zabijem.

Pani, prosím vás, jak si zabij králík? Praští se sekýrkou.

Praští se sekýrkou.

Ale já žádnou vymám.

No tak se mu podřeže krk.

No podříznou.

Tak já si přijdu, až ho taky oholíte vy, umělče.

Co to vyvádíte ničemové? Přeberte si své věci a už ať jste pryč. Kdo to javži

viděl takhle vyhánět zákazníků? Ani slovo. Kdepak já to věděla, páni

studenti.

Tak já toho hladce přijmu přes práziny na praxi, nosivá pani. Už protože jsem

to slíbil v řediteli akademie. Děkuji vám, pane Vichr.

Bude to terená práce. Oni totiž ti kandidáti umějí všechno částečně.

Částečně psát na stroji, částečně stenografovat, částečně německy, ale

podle něj vůbec nic.

Ať se naučí pořádně, aspoň jeden... Tak tady je, tatínku, máš.

Vy jste tatíny.

Je, je, promiňte, tatínku, totiž, pane velkoobchodník, že jsme vás

považovali... No jo, no, to by nebylo žádné neštěstí. Ale kde jste se tu,

prosím, vás vzali? Oni chtěli reformovat...

Králíku moderními prostředky. A nepovedlo se jim. Kdepak, dnešní

obyvatelstvo nemá pochopení pro moderní vedení obchodů. Není zhrálé pro nové

myšlenky. Za to vy jste zhrálí, Cvrčkové, tak abyste věděli přímo u vás

přes práziny na praxi. Ale kdybyste mě chtěli probourávat řeč nebo propouštět

personál, tak mě to ohlašte, prosím vás, napřed. Tak to jsem rád.

Tak, kluci, a teď spojenými styrály.

Uvidíte, paní, že na tomhle domě bude ještě jednou pamětní deska. Zde se

narodil slavný, no třeba profesor Karel Tomáš. Tak poslouchejte. Drahá maminko,

už jsme tu týden a daří se nám velmi dobře. Všichni respektují naše vzdělání

a dostali jsme hned od počátku těžkou duševní práci.

Ukaž, ty nešíklo.

Tedy, kluci, dělejte si tady, co chcete, ale já s tím asi praštim.

Tři roky se člověk dře na obchodní akademii, nechá se týrat od kantoru a

nakonec, aby tady někomu dělal nádeníka, ne?

Hochu, každý začátek je těžký. I ten Kolumbus musel začít od piky, když chtěl

vynalézt to vajíčko. A potom... Tohle máš fyziku v praxi.

Jak pak je to?

Aha, chceme-li změnit ti směr tělesa, musíme vykonat ti nějaký zásah, to je

učinkovat ti na těleso silou. Tak nemluv a pojď učinkovat. Dělám pokoj.

První týden jsme působili dole v obchodě, kde jsme každého udivovali

svými znalostmi fyziky a jejich zákonů.

Druhý týden jsme přišli do expedice, kde jsme vybavovali důležité spisy.

Potom jsme postoupili do účtárny, kde byla práce velmi odpovědná, protože

často šlo o veliké sumy, které jsme dostávali do rukou.

Ale pane prokuristo, vždyť je to jenom pět haléřů. Nemohla bych je zaplatit ze

svého a zaknihovat.

No ale co vás to napadá, zlečno, ta chyba se musí najít. Ale vždyť těch pět

haléřů hledám už dva dny. A kdybyste hledala dva roky, nesmíte ochavnout. Já

jsem znal účetního, který se šedí měl při hledání pouhých dvou haléřů.

Seděl v kanceláři ve dne v noci, spadl se o deset kilo, nejedl, nepil a nakonec

si podřezal žíly logaritmickým pravítkem.

Děkuji za pozbuzení z práci.

Ale ta chyba se musí najít, to se nedá nic dělat.

Haló?

Haló, kdo tam?

Kdo tam?

Já?

Já, já?

Abr... Abr, kdo tam?

Já? Her, her, učetník je ne tady. Já,

já. Ne, her, učetník je pryč.

Já stejně.

Já, já, já, já, já víte.

Já jsem ta lady.

Já.

Nebo ničí práce? Tak abys věděla, že jsem dnes v tomhle kriminále naposled.

Ale Ivo, snad bych... Ano, snad bych. Nechodil jsem přece do školy, abych

letel pytlíky. To se dám rovnou zavřít. Víte, použil jsem umyslně poněkud tvrdší

medchody, pane profesore.

Zpočátku sice protestovali, ale... Dals, dals, to stačí.

Je to nezvedený, neukázněný potěr, který čte jednou rukou pod lavici detektívky a

druhou nedává pozor při vyučování. Mě nebudete učit znátky, pane.

Prodělali za těch několik dnů.

Zhruba všecky úkony v krámu. Tak říkajíc odpíky. No a teď sedí nahoře v

kanceláři. A prostě chování mravy? Váš nezapozorňuji, pane profesor. Dobře,

jděte na své místo.

A totiž děkuji vám.

To jsou to špatní hoši. Mají i snahu. Ale to víte, v praxi je to poněkud jiné,

nežli u vás ve škole.

Tohle mi, pane, neříkejte.

Neexistuje situace v praktickém obchodě, která by žákovi nepřipomněla stránku

nebo odstavec v učebnici. Jenímž jsem autorem.

Ale myslit, namáhat mozek, učit se, dávat pozor při vyučování a nevít plnou

hlavu kopané a podobných lasádů, to vám chybí, makabejci, pilištějnčtí. Styk,

sednout, styk, sednout, styk, sednout, styk, sednout. Tak co, mladíku, ještě to

nemáte?

Pro pána vy jste to zvodal.

Kam jste to napsal tu filmu a co tu mají co dělat ty cifry?

Člověče, copak jste nikdy neslyšel, co je to nákladní list?

Nákladní list?

Nákladní list je průvodní listinou zboží podaného k přepravě po železnici a

dokumentem o přepravní umluvě. O přepravní smlouvě?

Tomane, jsme se učili o přepravní smlouvě!

Vždyť je to látka pro první ročník, ty v Brkoslave, ty ignorante chalcedonsky.

Ano, pane profetele, poklonáv.

Pane profesore. Nazdar, studente.

Taková jednoduchá věc. Poklada, pane profesore. Poklada, pane profesore.

Dobrý den, žáci, dobrý den. Pane profesore, neukážete láskavě Tomanovi,

jak se ten list vyplňuje?

Ovšem, že mu ukáži.

Ale dnes už naposledy. Prosím.

Tošku evo.

Přece vám to nebude dělat osla.

Ahoj, Diano.

Víš, co bych ráda věděla, jak se asi cítí Bivol po tom fiasku.

No dobře mu asi není.

Ale ta pomsta, to finále po prázdninách.

Dovedeš si představit to bojiště pod té mrtvolami nadějných študáků.

Jenže já se letos nedám.

Uvědomila jsem si, že jsem vlastně žena a že je pod mou důstojnost... Počkej, to

je zajímavé.

Jak jsi přišla na tuhle ohromující metamorfózu? Kdy to vypuklo?

To se v tobě něco...

Prosvíti ho.

Co ty tomu rozumíš? To se člověk prostě jednoho rána probudí a bát ho.

Uvědomí si, že dospěl. Aha.

To je asi tak, jako když vyleze motýl z kukly, viď? Ať ti muži!

Nevšimli jsi, jak se prokuristovi třepe hlas, když se mnou mluví?

To je holenku fluidum ženy. To je zbraň, kterou ovládáme celé vaše pokolení. A

tobě záleží na tom prokuristovi, Evičko?

Vidíš, už se ti taky třepe hlas.

Nic se mi netřepe.

Ale třepe, to je právý, to je její fluidum.

Nazdar, Fransku, jak ses měl oprázdnina? Člověči, byl jsem na praxi.

Jak jsi to zdělal? Jako Sokrates, vím, že nic nevím.

Nazdar, Taničko.

Nazdar, ty jsi jak slov.

Neřekni to tak nahlas.

Nazdar, Taničko.

Nazdar, Feleku.

Ahoj, Karle.

Nazdar, ty jsi vyrost.

Jak se jsi měl ukázínat? Dnes se žrali tě moli. No, moli ani ne, byl by mě

málem zadávil prokurista. Ty jsi byl taky na praxi? Ty chodíš o kluská děca,

tak poslouchejte. Evíčka má zahajovací přednášku.

Dvě známých tváří, junáků to...

Podívejte se, jaké má mozoli, ošklivé, co?

Naopak, nejkrásnější květy vyrostly z pilné práce. Musím už jít, si se zmeškám

první hodinu. Naschledanou. Naschledanou.

Poklada, pane kolego, poklada.

Nazda, kolegáčku, nazda. Kam ten zpěch, pane kolego? Mám ve třetí třídě zboží.

Ale vždyť tam mám já korespondenci.

Korespondenci. Ano. A ve třetí? Ano.

A tak mám ve druhé to zboží.

Pane kolego?

Tak takhle začínáme nový školní rok?

Takhle se chcete připravovat na maturitu a život prakticky?

No počkejte!

Já si na vás zarejtuju!

Co, Pelíšku?

Vy jste byl přece na praxi.

Ano, pane profesore.

Ano, pane Pelíšku.

A tam jste se přesvědčili, jak nedbale a povrchně jste se loní učil, ne? Prosím,

pane profesore, to máte těžký. V obchodě chtějí na člověku něco docela jiného,

než nás ve škole učíte.

Tak vy se domníváte, že vás špatně vyučujeme.

Že vás váš třídní neúčelně vychovává. Pane profesore, já... Dost!

Pane profesore, co je nám platno napřít třeba i dvě stránky o nákladním listě,

když ho potom nedovedeme vyplnit?

Sada! Všichni!

Dále!

Pane profesore, prosil bych na okamžik.

Výborně, Karlíku, ty jsi ho nasolil.

Co tpa vyjde do třídy, už vyhražuje.

Jedek jede.

Tohle to si přece nenecháme líbit. Nejsme žádná banda.

Jsme tu většně pod ohledem. Jako v kriminále.

Pak, kdo byl oprácená na praxi, vědí nejlépe, že jsou tyjo výklahy pro bočku.

Proč neučí jako horák ve trojce? Ten všechno vysvětlí, ukáže prakticky a

nenutí žáky, aby otříkávali nauku na spamě. Kluci a děvčata, nenecháme se

celý rok týrat od bivoje, který nás ničemu nenaučí.

Jestli si myslí, že jsme tráva, na kterou se může jít s kosou, tak mu

dokážeme, že kosa narazí na tvrdý kámen.

Navrhuji, abychom všichni společně prohlásili, že vyboje nechceme.

Vy nechcete profesora, který vás něco naučí?

Toho Bohda nebude, aby vlk z boje utíkal.

To je vzdor! To je vzpůra!

Pane profesore... Ticho!

Já jí potlačím.

Pane profesore...

Kdo

mi vbalal stápku?

Pane profesore, to nevím. Já byl právě venku. Kde venku?

Prosím,

tak.

A proč jste potom opustil školu?

Prosím, já mám v pravý, v pravý ruce kloubový reumatismus a včera mě to tak

strašně bolelo, že jsem musel jít domů.

Kdo vyvolal ve třídě stávku?

Myslím, to já nevím.

Já nevím, že ve škole byla nějaká stávka.

Tak vy tedy nic nevíte.

A proč jste odešel včera ze školy?

Si oni kluci říkali, že škola není, že je záškrt.

No tak jsem šel domů.

Dušková.

Elise, postavte.

Kdo vyvolal ve třídě stávku?

Ptám se vás, kdo vyvolal ve třídě stávku?

Pane profesore, to je těžké.

Ona to vlastně byla celá třída.

Mlčte.

Celá třída nemohla přijít na takovou myšlenku. To si musel vymyslit jen jeden

lump.

Kdo to prvně vyslavil?

No!

To prosím nevím, hledala jsem něco pod lavicí.

Jívan Javorský!

Kdo vyvalal ve třídě stávku?

No!

Neumíte mluvit?

Tak vy se nikdo nepřiznáte.

Vy budete všichni mlčet, a to myslíte, že vám projde holoubkovi? To se velmi

mílíte? Všechny máte nám vyloučit! Všechny! I s vámi, rozumíte?!

Viťko...

Chcete udělat svým rodičům hambu jen proto, abyste chránil

nějakou prašivou ovci?

No tak neslyšel jste?

Kdo to řekl první?

Já nevím.

Snad... Kdo?

Snad.

Pane profesore, to nemohu říci. Jak bych potom vypadal před přídom?

Kdo přechovává zloděje, bude trestán tak, jako by sám kradl.

Rozumíte?

Rozumím.

Buď se pachatel přizná sám, dobrovolně.

anebo potrestám bezohledně celou třídu.

No?

Já to byl, pane profesore.

Vytomen?

A kdo byl vaším spoluvinníkem?

Nikdo, pane profesore.

Ujišťuji vás.

Nikdo. Nevěřte mu, pane profesore. Chce vzít celou vinu na sebe. Ale já jsem mu

přitom pomáhala. Tak.

No to vám přijde draho.

A když jsem jim pohrozil udáním, sesypali se kolem mne a ujišťovali mne,

jak pro jim nemají rádi.

A když jsem si potom odešel umýt ruce, napsal si ten jeden kluk do notesu

jedničku. To za našich časů býval profesorský notes v jiné ústě. Chcete

dát opravdu ty dva pro takovou hloupost vyloučit z ústavu? Každý máme na tu věc

své názory, pane kolego.

Pán kolega Horák má pravdu, pane profesore. Podívejte se, taková ostura

hned na začátku školního roku.

To by se nám přece nemuselo být. Hm, to je až dojemné, jak vy dva jeden druhému

pomáháte.

Vrkáte jedno a tutejš písničku jako dvě dobře seštimované hrdličky. Tohle už

přesahuje meze.

Říkám jen to, co vidím. Ale kolegové, tohle sem přece nepatří.

Řediteli, uvažte, že mám jen jeho. Kdo mě bude živit, až nebudu moci pracovat?

Je to vážná věc, paní Tomanová, ale slibuji vám, že se vynasnažím, aby to

tak daleko nedošlo.

Ostatně, tady je pan kolega Velk.

Budu jednat podle svého svědomí a nedám se nikým oblivňovat.

Nebejte to tak tragicky, paní Tomanová.

Já doufám, že to dobře dopadne.

No.

Pane řediteli, chceli pán profesor Vlhnát věc na ostří nože.

Prosím, budu se bránit.

Poznal jsem ve školství mnoho dobrých lidí, ale o tomto pánovi to použil říct

si nemohu. Budu si na něho stěžovat, protože jeho výklady ve škole jsou

nemožné. Pane velkou chodníku, prosím, neukvapujte se.

Počkáme, až jak to dopadne. Budu hledět, aby nebylo nikomu ublíženo.

Děkuji vám, pane řediteli. Teď mě laskavě omluvte.

Jsme tu už všichni?

Kolega Pírko chybí, ale on přijde, počkáme ji dostatečně dlouho.

Pane profesore, teď máte konferenci.

Ach, áno, áno, vidíte, máte pravdu. Vždyť jsem vlastně kvůli tomu přišel.

Lapče nešťastný, co jsi mi to provedl?

Poklona, pane profesore.

Dobrý den.

Co tak jsi stělil, maminko, proč pak plátěte?

Pane profesore, takové neštěstí.

Takové neštěpcí. Copak?

Aha.

Karel.

Trochu si přestřelil, chvále, že víš.

No, se upokojte, maminko.

Ještě se nic nestalo.

A snad to nedopadne tak zlém.

To víte, mládí bývá vždycky radikální.

Však my jsme také nebývalí.

No, upokojte.

Upokojte se.

Ale co já si počnu, jestli bude vyloučen?

Vždyť jsem žila jen pro něho. Jen pro něj jsem si utrhovala od úst. A dělala

jsem to ráda, jen aby z něho něco bylo.

A teď tohle.

Pane profesore, já tu hambu nepřežiju, já si něco udělám.

Nesmíte mluvit, maminko. Tak nesmíte mluvit?

Kam pak by to vedlo?

Pane kolego, čekáme na vás.

Už běžím.

Tak, hezky vám. Zůru a nasvedanou.

A jestli tě vyloučí, tak mi nechoď domů.

Takové případy ve školách vždycky byly a budou. Vždyť pracujeme se živlem mladým

a veselým. A musíme si přiznat, že by nás ani nebavilo, kdyby žadstvo sedělo v

lavicích jako můje.

Navrhoval bych, aby jim byl vyměřen trest nižší.

Prosím. Já bych se přikláněla k návrhu kolegy Horáka. Znám Tomana i Vichrovou a

musím říci, že u mě se vždycky dobře chovají. No nevím, co to má dělat našim

případem. No jsou to přece ještě děti. A nejsme zde, abychom je ničili, vím, že

abychom je varovali, sejdou-li na špatnou cestu a pomohli jim zase najít

cestu správnou.

Potom se mi zdá, že jestli taková jediná věta, utečeme ze školy, strhla celou

třídu k jásotu, pak zde, myslím, musí být nějaký hlubší důvod. No to je

impertin

Prosím, aby bylo konstatováno, že se tu slečna snaží ovlivnit svými nechutnými

narážkami celý profesorský sbor!

Pane kolego, to je poněkud ukvapený... Kolegáčku, ona to tak nemyslela! Víte,

že?

Tak si, Karle, sedni. Za chvíli se to

stejně dohodne. Hlavu nám přece neutrhnou.

Tobě se to hezky mluví.

Co tobě na tom záleží, když tě vyhodí?

Ale já?

Já budu zničen.

Maminka to nepřežije.

Mně nezbývá, než abych rovnou skočil do vody. Ale Karle, podívej se.

Pojďte ho jdem se mnou.

Co je?

Neptej se a pojďte. Na něco jsem přišel.

Ono tu nejde jen o kolegu Vlka a oni tři nešťastníky.

Tento případ je vlastně výrazem nespokojenosti našeho žadstva s dnešním

systémem vyučovacím, snad zejména i s metodou kolegy Vlka, který snad právě

protože je sám autorem učebnice o obchodní nauce, váže se příliš na psané

slovo a neuvrací zřetel k jeho praktickému využití. Pane řediteli,

vidím zde stále snahu zatahovat případ na vedlejší kolejně. A proti tomu musím

rozhodně protestovat. Ale pane kolego, prosím.

Zapomínáte, že tu jde o neblahy vliv dvou studentů na celek a proto trvám na

tom, aby byli vyloučeni. Prosím.

Nebudou-li odstraněni, nemohou se jako třídní zaručit za zdávnou přípravu svých

žáků k maturitě.

Já od vyloučení neustoupím. Měli bychom snad vyslechnout vývody pana ředitele do

konce. Chtěl jsem jen naznačit, že naše škola je škola odborná.

Všimněte si jiných odborných učilišt.

Hospodářské školy mají pokusné statky...

Učitelské ústavy mají cvičné školy.

Průmyslové školy mají svoje dílny, jen my nemáme nic.

Při naší škole měl by být obchodní dům, kde by žadstvo prakticky prošlo všemi

stupní obchody. Pak by ovšem po takových kandidátech byla jiná poptávka.

Ale to je zatím sen budoucnosti.

Nicméně musíme hledět, abychom své vyučování zlepšili jak můžeme.

A řekněme si spravedlivě, pane kolego Vlku, máme-li v tom ohledu čisté

svědomí. Učíme žáky na spamě... Pane ředitel, Karel Toman!

Co je s Tomanem? Karel Toman se ztratil. On se utopí. Já topím, on se utopí.

To nebude tak hrozné. Proč by se topil? Pane řediteli, on mi to říkal v

předkonferenci. A potom, a potom, my jsme seděli nahoře a ono tam bylo

slyšet, jak pan profesor Vlk křičel, odvolučej, neustoupím.

A hned na to se ztratil.

To je, to je vyhrožování.

Protestuji, abych byl zatahován do věcí, do nichž mi nic není. No, pane kolego,

já jsem před chvílí potkal na chodbě paní Tomanovou s Karlem a ten chlapec se

mi nelíbil.

Stará paní plakala a zdala se úplně zničená.

No, uvažte přece, pane kolego, že by to byla pro ně katastrofa.

Myslím, pánové, že budeme nuceni odložit konferenci na zítřek.

Musíme to přece jenom vyšetřit.

Pojďte mnou.

Kde jste ten lístek našla? Michal ho v třídě na lavici.

Musíme se tady přesvědčit, není-li doma. Já k ním doběhnu.

Dobře. A hned mě sem zavolejte. Prosím, pane ředitel.

Poslal jsem k jeho matce, nevrátil jí se domů.

Toman je rozumný chlapec a doufám, že se nedopustí něčeho nepředloženého.

Bylo by mi velice líto, kdyby se něco stalo.

Ale nejsem si vědom viny.

Kam by to vedlo, aby nám žáci dávali směrnice vyučování?

Každý musí uznat, že jsem v právu.

Já na vašem místě, pane kolego, bych nebyl tak neustupný.

Jednak si myslím...

že by vám to, páni kolegové, ani neodhlasovali a i ktyby.

Myslíte si, že by nadřízený úřad to vyloučení potvrdil?

A potom, což kdyby si pan Vichr stěžoval na váš vyučovací systém?

Jak byste se potom hájil?

Podívejte se například na kolegu Horák.

Je to mladý profesor a vyučuje také podle vaší knihy.

Myslím, pane kolego, že byste si měl svůj poměr k žadstvu nějak upravit.

Takového holobrátka si přece nebudu brát za vzor.

Haló?

Ano.

Domů se nevrátil?

Nic o něm nevíte?

Prosím, uvědomím hned policii.

Pane kolego Horáku, myslíte, že by si ten chlapec něco udělal? Doufejme, že

ne.

Pane kolego, chtěl bych vás o něco požádat a o něčem se s vámi poradit.

Pani Tomanová, já vím, řekla jsem mu, aby mi nechodil domů, když bude

vyloučet, ale copak jsem to tak myslela?

Píseň máma, když se dalem zavíjí.

Mám už jen...

Kde jsi byl?

Kocim vejdu.

Ty prkoslave, ty bys zasloužil. Kocim už? Já bych tě přece nenechal

vyloučit. Tak vy jste mě.

Já nejsem.

Co pak, jsem takový tyran?

Pane profesore.

Tak už běž k mamince, ty prkoslave jede.

Děkuju vám, pane profesore.

že umím dvě stránky o nákladním listě, když jej nedovedu vyplnit.

V obchodě chtěj na člověku něco docela jiného, než nás ve škole učíte.

Učení musíme podávat zajímavější formou.

Dnešní člověk je nespolečenský, nedůvěřivý.

Rád síčkuje a proto mu musí reklama přinést věci pod nos, pod

nosánek, aby mu taková věc říkala.

Človíčku, nebuď takový sumec a podívej se na mě, jak jsem hezká.

Budeš mít ze mě radost, vyplatím se ti.

Kup si mě.

Človíček reklamou zpracovaný věc očichá a koupí.

Reklama však nesmí lhát, musí potrhovat pravdu. Nesmí říkat... Mám krásné

ložičky, jsou-li jako vštrosý pařák.

Prodáváme například látky.

Dnešní člověk je štvané zvíře, nemá kdy starat se o módu. Proto ho upozorněme

nápisy. Nesahejte však po cizích vzorech. Naše řeč je krásná, jen ji

dobře znát.

Makabejci filištínčtí.

Nejsme tu v biografu.

Napíšeme tedy houstávková žluť.

Je to milé, dáma se hned vidí houstávkem, které by chtěl kdekdo

pohladit. Nebo korunovační červen.

Hadí zeleň.

Práce, reklama musí lahodit, musí vyzařovat teplo, musí hladit kupujícího

po srsti. Musí působit jako narkotikum, aby kupující zapomněl, že metr stojí 70

korun.

zdravého mládí, plného síly a touhy po životě. Mládí, které se žádné

překážky neleká a odvážně běží vstříc dalšímu životu.