Original subtitles

Děkujeme. Všechny orchestry 17 bar po letu K.

... ...

...

... ... ... ... ... ... ...

Je tady něco, co tě záleží?

Pojď mi pochopit.

Co je to?

Stalo se něco?

Asi stane.

Taková předtucha.

Najednou.

Kde mám lodní řád?

Snad je něco s dětmi.

Pořád se mi vracej.

Čtyři tóny.

F, G, S, E, F.

To nic.

To bude v pořádku.

Jedeme domů.

Teď hned.

Máš přece večer koncert.

Znaš se nemyslet na želudek. Znaším se nemyslet na královský honorář, o který

jsme přišli.

Copak za to můžu?

Když ty si do níku něco umaneš, tak jseš jako dítě.

Zda je to pouhý sen, jenž se v nás probouzí?

Anebo život sám, viděný pod výčky?

Kdo rozpozná, co zdá se nám?

Je život divadlo?

Divadlo pravá skutečnost?

Bohátkou jenom svět, v němž může se dít víc, než vůbec možné je?

Tím kolotáním, tím snem, tou pravdou, nechme

se unášet.

Zasloužila jste si.

Doprovodíte mě.

Neměli bychom raději domů?

Ale Aněnko, tam už to známe.

Hrabě, zvete ho!

Je to přání bohyně.

Prosím?

Co tomu říkáte?

Potřeboval by rozehrát.

Aby nasák muzikou.

To neznám. Cože?

Když jsi to skládal...

Právě teď.

Na tomhle to jde samo.

Tentokrát se budeme držet listu, ano?

Ano.

Proč?

Nemám ráda improvizace.

Takový věci by se měly trestat.

Něco se ti nezdá?

Ukaž mi tady nějakej nápad. Jedinej.

Například tohle.

Kradený. Z Mozarta.

A špatně.

To si nepoznal?

Dneska snad nebudeme malicherní.

Klidně jim to přebrnkej.

Stačí hejpat prstama.

A čím si zacpu uši?

Kolega se nám poněkud vymknul z ruky.

Nikdy nezáleží na tom, jak je to napsaný, ale kdo to zda... Zda se. Přál

si zpřed celé kraci, ne? Představ si, že jde třeba o tajného dvorního radu.

Tak ať tajní radí u dvora a neplete se do muziky.

Jde o záměrnou kombinaci motivů.

O nový způsob hudebního výrazu.

Proč se drbat takhle, když to jde takhle?

Jestliže chci hudbou vyslovit vše, co se mně dotkne, moderní filozofii, temné

propasti duše, titanismus.

Rozumíte mi?

Čím víc řečí, tím míň muziky.

Přece tohle nebudete zpívat.

Já vám přinesu něco jinýho.

Jakže se jmenuje ten člověk?

Dvořák jasnosti.

Spíš nezdvořák, ne?

Máme hodinu hudby?

Já vám něco slíbil.

Ano, vy mě lekáte.

Kde máte piano?

V té sladké moci očí tvých.

Už jste snídal?

Ne.

Já vím, že v sladké naději tě smím předsmělovat.

Zlova jsou taky od vás?

Ne.

Velmi bolestně.

O naší lásce nekvete

to vytoužené

štěstí.

Nesnáším epizody ani na jevišti na to, že v životě.

Zde v lese, u potoka, já sedím sám a

sám.

Tu vidím starý kámen,

nad nímž se vlny dmou.

Opravdu vstala.

Myslela jsem, že zpíváš ze spání.

Z hladu.

Jak to, že prší?

Copak?

Milostný cyklus?

Od koho to máš?

Ale už ani nevím.

Když jsem šla nahoru, potkala jsem na schodech dvořáka.

Oplatila si mu.

Že ti včera zkazil entré?

Ty duše milosrdná.

Budeš asi jediná, kdo toho potrhlého venkovana bere vážně.

Pomoc mi s tím.

Jen aby vás ten venkovan nestačil všecky do kapsy.

Zapomněla jsi říct potrhlej?

No, bráms to snad není.

Tak mi, jestli ti na něm nějak záleží.

Co kdybychom to jeho jménem poslali Brámslavi?

Pan hrabě čeká.

Mám ráda, když se na mě čeká.

Majstro Brahms.

Nena stydne.

Dobře.

Zaředím to sama.

Co pak?

Dneska se neskouší?

Mouřka předitelně.

Prozdát.

Pánstvo, na místa.

Jak to?

Měla se přece zkoušet moje věc.

Šéf dostal echo.

Jaký echo?

Co to má znamenat?

Někdo se o tobě prostě nelíbě vyjádřil.

Jsou lidi, kteří nespíš urazit.

Ty myslíš toho... takovej?

Urozenej a vlivnej.

Můžeš si s tím zatopit.

Co to pro boha pálíte?

Tak různě.

Tohle byl například kvartet.

Tak to bysme měli.

Deset let galeji.

Tohle tam můžete hodit taky.

To je od vaší... Není.

Die Sammlung ihrer Lieder.

Doporučil jsem svému nakladateli, aby... Příliš

hloupej vtip.

To není vtip.

In aus gezeichnete hochachtung sehr ergeben Johannes Brahms.

Prý kdy uděláte koncert.

Koncert... Komu jste tím prospěl?

O muziku nejde.

Tý mám dost.

Napsal bych jinou.

Umíte si představit, co takovej koncert obnáší?

Copak si myslíte, že stačí, abych přišel a řekl, dejte mi sál.

Potřebuju na týden orchestr.

Udělíte plagáty.

Stačí, když mě půjčíte tenhle dopis.

Dobrou noc.

Říkám svatevní dar.

Nepřestávám aplaudovat.

Prosím.

Copak tohle, ale nahnat jsem ty plamedáky.

Všiml jsem si, že jste se na koncertu nechal zastupovat.

Ale stejně nemohu uvěřit, že byste opustila prkna, která znamená jí

divadlo. Pro paní hraběnku by to snad nebylo vhodné.

Děkuji. I uvedl hospodin těžký sen na Adama.

A vyňav mu jedno z žeber, vytvořil ženu.

A přivedl ji k Adamovi řka.

Vyber si.

Vyber si?

No ano.

Bible nám totiž zatajila, že v ráji byla ještě jedna žena jménem Lilith.

Adam dostal Evu, aby měl někoho na blízku.

Lilit se vznášela v dálkách, Evu měla, aby s ní žil, Lilit,

aby o ní snil.

A od těch dob má každý muž dvě ženy.

A oběma je věrný.

Náš přítel Dvořák mi osvědčil zvláštních způsob věrnosti.

Kolik bys řekla, že měli děti u strejce Josefa?

Celou kapelu.

25.

Tam jsem chodil nejradši.

To jednou o posvícení jsme vyklidili sednici.

Jež toho nem podlejt.

Rozložili jsme koláče po celý podlaze.

Představ si.

Plná podlaha koláčů.

Pro nikoho nejsem doma.

To není kupocem.

Tenhle nevymáhá dluhy.

Naopak, máš si napsat, kolik chceš.

Jak to? Za co?

No, prý, jestli bys něco nesložil.

No, jak když já teďka zrovna dělám něco svého. Ale nijak prý to nespěchá.

Někdy něco.

Času dost.

Od koho asi? Teď o nás vědí.

Měl by ses rozhodnout, než odejde.

Ano, tak... Drobnost za desítku a moucta. Pro tebe neexistuje drobnost.

Když někomu na tobě tolik záleží, zabav ho.

Klidně bych napsala sto.

Abych někdy něco napsal, to... To je mlha.

To může být všechno.

Nebo také nic.

Pouhek jest o mecenáře.

Dar, který sleduje, abyste mohl dělat, po čem toužíte.

Na tom jediném mi záleží, Toníčku.

Podepiš to.

Čtyři, šest, osm, tisíc.

Napsal jste tisíc?

Je nějak poplet nuly, nebo co?

Bylo by pro nás ctí, říkám to dobře, kdybychom vám mohli nabídnout stále

sousedství. Není chudý, kdo je milován.

Jak by se vám zamlouvalo jako letní sídlo tamto bílé stavení?

Což o to ale... My jsme přišli hlavně...

Všechno jsem zaviněla já.

Ta částka samozřejmě neplatí.

Rozumíte, drahá?

Ne.

Chápu, nepřejete si o tom mluvit.

Ten notář nic neřekl.

Ale nám bylo okamžitě jasné, že... Patrně dědictví.

Jde o těch tisíc zlatejch od vás.

Já nebyl ani na kupecký počty.

Nula sem, nula tam.

Víš, že jsme vám poslali nějaké peníze?

Hrabě, víte o tom něco?

Ne. Ale Josefino.

No ať se propadnou.

Toniku.

No.

Tu tisícovku si schovala?

Jakou tisícovku?

Ten krátek.

Jak jsem řekl, aby se na ní nesáhlo.

Něco se ti zdálo.

Napi se čaje.

Já jsem neměl nic podpisovat.

To tě pořád straší.

Jak se říká tomu, když člověk vzpomíná na to, co teprve

přijde?

Copak se dá vzpomínat na budoucnost?

Můžeš si něco představovat. To jistě.

Co jsi navíc?

Tobě je zima, Jozef, víte?

Děkujeme.

www.hradeckralove.org

Máš tady návštěvu.

Naš Jendi.

Běž tam, nejsem oblečená.

Tylka ho vzala k tobě do pracovny.

Na čí vůbec máš?

Co je to vůbec zač?

A to jste vy.

Mr. Simney ještě pamatuje?

Po takových letech?

Přivádí vás?

Závěť.

Dárce, který vám svého času poukázal částku jeden

tisíc zlatých, v

poslední vůli projevuje přání, zda byste k uctění jeho duše zkomponoval velkou

panechidu.

Chápu, jestli se tím kříží vaše...

Tvůrčí plány.

Takhle by mohl začínat requiem, ne?

Za koho to má bejt?

Já nevím.

Zapomněl jsem se zeptat.

Přišlo mi divný, že se trefili Hausgerechne do toho...

Dostavil se

tajemný posel, neřekl od koho, obytal requiem,

poněkud otřelé.

Ty myslíš?

Jo, po božském Amádéovi nic nového.

Abyš taky nakonec neměl pocit, že si skládáš requiem na svůj vlastní funus.

Toníku, snad nejsi romantik.

Takovejch náhod je.

Kde vězíš, prosím tě?

Vilka už běžela, že zas koukáš na lokomotivy. Dobrý večer, tati.

Dělej, najíš se pak.

Překvapení.

Pouřád jsi takový přál?

Copak není hezký?

Je, ale mně se nelíbí.

Omluvte mě, prosím.

Nedivím se, že tyhle ubreptané večírky nesnášíte.

Pořádám je spom z tých divosti.

Moje milá, máte opravdu talent dělat si nepřátelé.

Já tam snad vlítnu.

Promiňte.

Už vás netrpělivě očekávám.

Zajisté tušíte, kdo si u vás objednal opus magnum.

Já. To jste si nemohl vymyslet něco, co tu ještě nebylo?

Zase plagiát z Mozarta.

Zrovna requiem.

Kdybych pomýšlel na snětek, přál bych si svatební pochod.

Každý musí jednou zemřít.

Nevíme dne ani hodiny.

Čím chcete dělat?

Nevím.

Nechám to dílo hrát do omrzení.

Budu se jim tajně kochat.

Dám se s ním pohřbít.

Tohle já nemám rád.

Kdyžtak vám přinesu něco jinýho.

Trvám na requiem.

Panskej kapric?

Vás nezajímá Oda na smrt?

Chorál o sladkosti zániku.

Smrt jako koruna života.

Danca dei morti.

Já, abych tak řekl,

neskládám sám.

Když mě nepomůže pán Bůh... Ne,

tohle nedopustí. Ale dopustí.

Pospěšte si.

Tady není nic k smíchu.

Co je to?

Mrtvola.

tak ji budete křísit.

Podívejte to někam jinam.

Dost.

Prosím?

Být spálen jako Fénix.

Přehrajte jim to.

Kvarty. Samý zvětšený kvarty.

Jako kdyby vyvolával Ďábla.

Píše o posledních věcech, rouhá se.

Proč jste to tam dal?

Protože se mi to líbí.

Nepovídejte. Kapric. Sami na schváli.

To chcete pošlapat všecky pravidla?

Ano.

Nic jim není svatý.

Jak vypadá, tak skládá.

Každý má svou pravdu.

Tahle je moje.

Moje pravda.

Když skládám, ztratím se sám sobě.

Nikdo na nás není zvědavej.

Blížím se k zákonu.

Hudba je... niterná.

Bezohledná sonda.

Hudba je medicína.

Tohle je recept odchůravýho.

Být spálen jako Fénix.

K čertu s takovým talentem.

Však na to přijdeš, uvidíš.

Nepřijdu. Nebudu nic psát.

Zase ti něco přeletělo přes nos.

Jednou jsme vzali peníze, tak... Chce rekviem a je živej.

Copak musí napřed umřít?

Jenomže tohle nepochází z čistýho úmyslu.

Neví, co hroupama.

Gašpára. Sama pozor.

Můžeš proti tomu něco dělat.

Vrátíme ty peníze.

Tak to pusť z hlavy, nebudeme se ukvapovat.

Jsou věci, které se nesmí brát nadarmo.

Se smrtí se nehandluje.

Když je to takový fanfaron.

Můžeš si to ještě rozmyslet.

Zatím piš něco jiného.

Já že mi tady furt někdo chybí.

Kde pak je náš Fénix?

Vyhodil jste ho.

Jak to?

Že nemá talent.

Co pak jsem to tak myslel?

To je jen, že nemá talent.

Jestli ho nemůžu vystát, ale mám ho rád.

To se ho nedokážete zastát?

On nebude daleko.

Tak na co čekáte?

Poklona, fotrlinku.

Ještě máte v té svý skladbě stroj na vítr?

Já si to rozmyslel.

Už jsem to vyndal.

Já si to rozmyslel.

Ten tam patří.

Každej má chodit ve vlastních botách.

Předepište si tam třeba rachejtle, jestli to má poctivý smysl.

Na to, aby se ozval genialita, stačí jediná tajemná nota.

On musí v jednom kuse odporovat.

To řekl pan ředitel tady za dveřma, když jste hrál.

Ha, ten tomu rozumí.

Odpovídal podle jedné noty.

Která je to?

Právě že je tajemná.

Když se mě nikdo neptal, tak to vím.

Jak to mám vysvětlit, nevím nic.

Jenom pokorně čekám.

Krása nejradši přichází sama.

Dá Bůh, snad mě najde.

Jako kdyby člověk dostal kouzelný proutek.

Koukám, abych našel živou vodu.

Nic víc.

Tady se podívejte, jak má vypadat skládání.

Z kolika částí je to slažený. A každá má svou důležitost.

I ten nejmenší šroubek tady něco drží.

Všecky svý symfonie bych dal za to, kdybych vynašel lokomotiv.

Zbudíš děti.

Pořád se mi zdají takový sny.

Běhám po nějakém městě a nemůžu najít nádraží.

Kde máme ty peníze?

Marná sná.

Každou... abych ze sebe hrval.

Když smlouvu nesplníš, bude je vymáhat sám.

Už nemám klid ani na nic jinýho.

Taková nula.

A co dokáže?

Vrátíme je, dokud není pozdě.

Vždyť ten člověk vůbec neví, kolik má.

Uvědomuješ si vůbec, jaký je v tom rozdíl, když těch... Tisíc zlatých nemá

on, nebo když je nebudeme mít my?

Odnesu moje sám.

Toniku, my už ty peníze dávno nemáme.

Jak jsi mohla... V téhle rodině musí také někdo hospodařit.

To bohužel zbylo na mě.

Mám na starost šest dětí.

Ty jsi sedmé.

Z čeho si myslíš, že jsem mohla doplácet na jídlo, na byt, na oblečení, když jsem

chtěla, aby tě nerušily všední starosti?

Bych se nechtěla, aby tě probouzely jiné sny.

Co jsi přinesl z domova?

O žebrácké holi, o kurce chleba.

Potřeboval jsem někdy víc než nějakej řemesník. A viděl jsi, že bych já si

někdy nechala něco pro sebe?

Aby jsi věděla, co vzniklo z tvrdejch kůrek.

Když Beethoven tohle psal, čtyři dny nic jinýho nejed.

Já už nedovolím, aby nad náma někdo ohrnoval nos!

Neměla ni grož!

Teda peníze měla, ale zapomněla to.

Bez peněz, jako by člověk ani nebyl.

Proč nepadnete na kolena?

Tak bude to!

No kde jste, člověče?

tak bude to konečně fungovat.

Co zas?

Prosím tě, já jen kvůli tomu Mozartovi.

Jak to tenkrát doopravdy bylo?

Toníčku, prosím tě, máme generálku.

Já myslím, to rekvije.

Proč to vydopsal?

Protože umřel.

Nebo umřel, protože to nedopsal.

Tvoje starosti na moji hlavu.

Nemohu bys mě pučit?

Tisíc zlatých.

Ready?

Bohužel, out.

Ani nevíte, co pro mě každá vaše návštěva znamená.

Vrťte mi tu smlouvu.

Jistě neodmítnete šálek čaje.

Já vám to nenapíšu.

Dostal jste málo?

Přidám.

Ne.

Kolik?

Muzika nesmí bejt podvod.

Copak se stane poctivější, když ji víc uplatíte?

To je jako, kdyby se člověk chtěl prolhat k pravdě.

Svatá prostruto.

Krása je přece od ďábla.

Enid se nebojte.

Ponese to můj podpis.

Napíšete ten sabat za mě.

Uděláte nejdražší hluk na světě a já udělám nejdražší ticho.

Ready?

Tohle kdyby viděl můj syn.

Kdyby se dnes vrátil, už by bylo pozdě.

Nebude to první muž, kterého štěstí zrujnovalo?

Zbožňují politiku.

Parlament mi učinil manžela vzácným.

Naše drahá Josefína musí hrát divadlo i sama pro sebe.

Že?

Ano, jsem své nejvděčnější publikum.

Po každém výstupu si tleskám. A když se mi něco zvlášť líbí, dám si to sama od

sebe několikrát zopakovat.

Znáte tu komedii o člověku, jak vleze do zlaté klece a sám za sebou zaklapne?

To nik by s tebou potřeboval mluvit. O samotě. O samotě?

Jsme tu dost sami?

Prosím.

Nemohla byste vrátit tyhle peníze?

Na komu?

Rozumím. Vy přece víte, že já jsem vyučenej řezník, ale...

Nemusíte mi nic vysvětlovat.

Nám svého švagra moc dobře.

Dejte mi ty peníze.

On má tu smlouvu.

Trvá na ní.

Jak to zařídím?

Milostivá?

Je tu teda masňorku se svým společníkem.

Zatím jim něco nabídněte.

Všem, ale... Už bych cupitala, děvenko.

ukládám ho co nejhlouběji.

Za ní dennikuje určitý druh neurózy.

Tady se načervenám a vydám za celé svazky.

Já dozvím se někdy.

Seznámím vás jednou americkou milionářkou.

Budete jí zajímat?

Vem si glik.

Co byl?

Němec rodem, v Čechách vyrost, u Italu se vyučil, francouz novou vlastí.

Necítil muziku jako národní umění. To pro něj bylo směšný rozlišování.

Pane doktore...

Ta...

Moji studenti nad sedovkou, tomu říkám...

Příprava na nesmrtelnost.

Věřínko sem.

Jak starý Feldwebel, kdyby to aspoň bylo Trabuko.

Sednout.

Jako obvykle, mistře?

Ano.

Vypravujte mi něco.

Nebo čtěte.

To jste měli řeči.

My se musíme umět se napřed zeptat. Jsi vlastenec?

Jenomže já se ptám, jseš mu řekan?

Aby se něco stalo světovým, musí to být především české.

My jsme my.

Co je český, to je hezký.

Počte mi radýrku.

Radýrku.

Tuška je velký vynález, ale ta radýrka větší.

Bylo snad málo českýho, co se nedostavilo dávnej za homna.

Aby svět po ničem šáh ty bojí, musí to být především dobrý.

Vy nic neříkáte.

Povědejte něco.

Včera přivedla paní N. na svět projčata.

Zrava.

Proč velčíte?

Přemýšlel jsem, jak zařídit, aby se nám dílo dařilo.

Povede vás výlučně ideál.

Ale já už ty peníze... Ano, peníze nás nesmí zajímat.

Napíšete to zadarmo.

Čestě ze vztahu ke mně.

S pocitou vnitřní spřízněnosti.

Proč myslíte, že jsem s vámi uzavřel smlouvu?

Vy jste tenkrát ve mně cosi křehkého zlomil.

Pěstoval jsem si vás jako náhradu za sebe.

Vy jste moje dílo.

Vy jste já, já jsem vy.

Vy můj život.

Já vaše smrt.

Je pravda, že se Mozart rovněž oženil se sestrou své lásky.

Jistě ten pocit znáš.

Najednou člověk nemůže doběhnout.

Ze všeho nejvíc jsem měl strach, že se už nikdy nedostanu domů.

Nemám ráda noc.

Stačí nejasná úzkost, fantazie

jí dá hned svou podobu.

Ve tmě má každý svou chiméru.

Člověk nesmí moc myslet.

To by se zbláznil.

Mozek dělá, co chce sám.

Stejně jako srdce.

To... Jednou v noci jsem zažil smetanu.

Dobýval se na komisarství.

Chtěla by mu spravili hodinky, že se mu v nich polámaly kolečka.

A právě v té době dělal největší muziku.

Ty ses přece narodil na šťastné planete.

Dědo, dědo, vy jste tady taky? V pekle prej mají úplně plno.

Ani bych tam neměl čím skřípat. To je vy jste sama, legraci.

No, no, no, chudej bejt a ještě smutnej.

Jak víte, že tuhle mám nejradši.

Nestůjte, mládemci, pod okny.

Pojďte rač do sednice.

Buďte zdrav, mistře. Zdrav, bůhmistře. Co tak poráno?

Kdepak to sem? Dále zvykote.

Propadávají se tam starý štoli. Co to bude, až to bude?

Koncert. Však to uslyšíte. No jo, jistě. Zejtra si nechám ušit frak.

Tak něco sjednejte.

Ode mě to máte zadarmo.

Dobře.

Dědo, hned takhle po ránu.

Co z vás bude? Ve mně může bejt už jenom neboštihyk.

Víte, každý marodění je moc zadržený opití.

Snad jste se nedal taky na umění. Aby tam někdo nezaučal.

Jako jít sem do pekel.

To je tak, když lidi do něčeho moc vrtají.

Nepřejte si to bludiště pod náma.

Slyšíte?

Skřítkové.

Víte, všichni chlapi z téhletý šachty světýlkovali jak svatojánský

mušky.

Zmeškali jsme velkej pátek.

To se otvírají poklady.

Co nejde. Tenhleten kraj stojí na střívru.

Hanstvo chce znovu kopat.

Hrbě nemá dost?

Ten druhej, jeho bratr, už se ohlásil.

Lenoši! Rozepsat a ten včerejšek si hned přejedeme.

Já už složil půl kvarteta, on by snad spal do oběda.

Já musím, já ještě rostu.

No tak šup z postele.

A kde máte toho náměsičníka?

Tady si vemte příklad.

Začneme druhou větou.

A jak si myslím, Larenci, orchestr je národ, kvarteto.

No? Rodina.

Promiňte, pane doktore.

Primtu má tečkovaný rytmus.

A já, jak to opakuju, rovné osminky.

Jak to má být?

Kdo to má vidět?

Co jsem to napsal?

Dá se to vůbec zahrát?

Dobrý den.

Paní Hrabinka nechá vzkazovat, jestli byste se umí nemou zastavit.

Dědo?

Dědo?

Dal byste mi jednu růži?

Třeba všecky.

Mně stačí jedna. Tak která?

Třeba... Třeba tuhle. Aha, tuhle.

Dobrý. Tak, prosím.

Gracias, děda.

Jděte tuhle, to je kratší.

Mistře!

Mistře, máme to v kupě.

Neříkejte mě mistře, nebo mě taky upálej. Byli jsme za příbramským

starostou. Ten mrkal.

Prej, jak jsme přišli k téhle známosti.

Ale pro vás prej všecko.

Kdybyste chtěl, tak hned osmýho. Vzal by se jedním brzem náš svátek, vaše

narozeniny, posvícení.

pohledu z Itálie?

Kolik byste řekl, že má ručně jeho excelence, pan místo držící?

Nabízejí vám dvakrát tolik.

Já vás prosil o tu kvitanci.

Ne o pozvání do nějaký tramtárie.

Čekají, že se stanete zakladatelem americké hudby.

Copak se stalo?

Moje kazeta se ztratila.

Takže ty peníze jsou pryč?

Copak o něj, to je nejmenší.

Zmizel i můj denník.

A to tady takhle sedíte?

Pro těch tisíc zlatých bych klidně stropila povyk.

Ale kvůli těm zápiskům musím zůstat sticha.

To nechápu.

To, co neměl nikdo vědět, má v ruce ten, kdo to měl vědět nejmíň.

Všechno, co jsem měla proti nim, mají teď oni proti mně.

Hrabě... Ne, to nebyl.

Ovšem, že ne. To není jeho úroveň.

Navíc se ještě nevrátil z Vídně.

Drží se v povzdálí.

Takže to mohl být jedině... Je to daleko jednodušší.

Vy jste si vážně nevšiml, že mezi mým ctihodným manželem a tímto andílkem...

Jinak se dopadnout nemohlo.

O ní rozhoduje on.

O něm rozhoduje ona.

Musím čekat, že toho zneužijí.

Byla bych ráda, kde byste u toho nebyla.

Je tam i lodní lístek.

Proč tolik pracujou?

Jako lidi.

Aby měli z čeho žít.

Proč žijou?

Aby mezi ně čas od času sáhla jakási cizí ruka.

Stejně jako mezi nás.

Nic není na světě jistý.

Jenom smrt.

Nebo jen ty druhý.

Copak vy nemáte strach?

Dědo.

Já to jinak neznám.

Když jsem vzles prvně dolů do šachty, já řekl,

tady nejsou okna, já jdu domů.

A uvíz jsem tam přes padesát let.

Řekněte mi, dědo, jak vy si představujete Boha?

Víte,

Maminka mi umřela, když jsem přišel na svět.

Častokrát, když mě bylo jeho zle, jsem prosil, aby se mi zjevila ve

snu.

Abych znal aspoň její

podobu.

Kdyby záleželo na ní, místě by se prosit nedala.

Ale pán Buto nedovolil a nebo nic není.

Ale něco přece být musí.

No, dokud mě hoří fajfka,

držím se tady.

Beru, co je?

Mami, víš, co si nám slíbila?

Co jsi zase slíbil?

My jsme se tolik těšili, že si užijem posvícení.

Tady píšou, že osmého diriguješ v Praze.

Kdo to za škrt?

Už to tak přišlo. V poště.

Na moje narozeniny jsme přece byli vždycky všichni pohromadě.

Chlapci se rozhodli, aby vás potěšili.

Teď přijde krásný místo.

Ten náměsíčník u Piana neví, že jsem mu ukrad jeden list.

Jak je to možný?

Vždyť si to sotva jednou přehráli.

Mohu? Vrázky zmizely.

Za pouva bysme spíš trestány.

Už jsem stará sova, vidím v noci.

Vraťte se na divadlo.

Zabloudit může jenom průměrný talent.

Ničeho nelituji.

Existuje... Dvojí tragédie. Buď člověk to, po čem touží, nikdy nedostane,

anebo, což je mnohem horší, toho

dosáhne.

Představte si tu hrůzu, kdybych vás byla tehdy vyslyšela.

Takhle si rozumíme i mlčky.

Můžeme spolu mlčet.

Není to vzácné?

Ani nevíte, k jaký spoustě muziky jste mě přivedla.

Že by milostný rozhovor?

To je přece tylka.

S tím náměsičníkem.

A já jim k tomu ještě složím pár tesy.

A už je tu podzim.

Odeslal jste tu smlouvu?

Všecko, co má na světě cenu, se dá svázat do úzlíku.

Budeme hlasovat.

Když já a...

Maminka, pojedeme?

Přivezu moc peněz.

Ale budete tu sami.

Dlouho.

A nebo zůstaneme všichni pohromadě.

Budeme žít skromně.

A kdo si myslí, že bych měl zůstat doma?

Taky tři.

Maminka nehlasovala.

Musíš to rozhodnout zase ty.

Máme to nejen v prstech.

Nějaká chyba?

Ne.

Mice.

Mice.

Mice, mě to vás vyrušilo?

Uděláme ten koncert u nás.

Pod širým nebem.

Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti.

Nebuduť se bát zlého.

Víš o tom?

Když si představím tu ostodu.

Koncert, který se nekonal, skladba, která neexistuje, od autora, který není

autor.

Ten šilenec mu to neodpustí.

Tohle už jen na sobě nenecháme.

Peníze jsme vrátili.

Dala jsi mu je?

Proč mlčíš?

Josefino.

A co když sem ten člověk přijede?

Všechno se urovná, Aninko.

Běž za Dvořákem.

Buď u něho, slib mi to.

No tak běž.

Váš lék, milostivá.

Dáme přednost vínu.

Vaše srdce, ale... Přinesete to sem.

Raději do ložnice. Ještě tady poroučím já.

Chystám se na terasu, nikoliv na věčnost.

Víno pro dva.

Vy nejdete na koncert?

Nemohu se dočkat manžela a zatím... Musíte vzít za vděk mou společnosti.

Doprovedím vás opět já.

Na uvítanou?

Půjdeme?

Máte rád antiku?

Udivilo mě, jak...

Ta hudba a ty vzdálené věty k sobě patří.

Zkuste to sám.

Třeba tady.

Po dlouhý čas obcházel stavbu... Ale musíte nahlas, aby to vyznělo.

Po dlouhý čas obcházel stavbu a kradmo sledoval, jak se zdvíhají stěny.

Když pak byl chrám završen a on stanul pod moutnou klenbou, pocítil naplno

vlastní nicotnost.

Tak kdy pojel myšlenku vepsat se v obecnou paměť tím, že skvostné dílo

zapálí a pohřbí tvůrce v trskách.

Zná dnes někdo jméno stavitelem?

Všichni však vědí, kdo to byl Herostrátes.

Vznicená fantazie.

Nemyslíte si snad dokonce, že mám u sebe zbraň?

Vznicená fantazie?

Klíč.

Něco za něco.

Abyste se do něčeho nepřipletla.

Předpokládám, že víte, co chcete.

Řekla jsem otevřít.

Okamžitě mě pustíte.

To neuděláte.

Rodina vás trčí do glázince.

Zavřou se vody.

Ten klíč!

Braha, prosím.

Řekají nás.

Všichni.

Všecko je v pořádku.

Toníku.