Original subtitles

Bratři, odkud jdete?

Spoustí. My od sobě, Slavy, mohli jsme jít jen v noci.

A ty jsi je přivedla.

Jdou s bratřími až ze želiva.

Uteklí jsme našim mnichům, pro nás sledují nás. Už třetí noc jdou o hladu,

nemohli si vzít nic sebou.

Rádi se s vámi rozdělíme o všechno, co máme.

Pojďte, bratři, postaráme se o vás.

Jak si jmenuješ, sestro?

Johanka. Hezké jméno.

A odkud pak jsi? Z Prahy.

Ale šla jsem za mistrem Janem a po jeho smrti chodím po vsích a vodím bratry na

schromáždění. To je děvče. Co říkáš, Tomší?

Ondřejí. Nic neříkají, ani neslyší, jenom se dívají.

To je divu. Mě se taky líbíš.

Ale pojď mi.

Nesmíme ztrátit čas.

abychom došli na tábor ještě zatmí.

Ať jsi utekl z hroboty!

Kdo vás pustil?

Kde se scházíte?

Mluv! Nebojte nám povězit!

Nevřeknu! Na strom!

Povězte mne, ale nemáte dost provazů, abyste zvěšili všechny věrné,

kteří už povstávají na obranu pravdy! Skryťte se! Přijdem za vámi!

Nepřátelé marně usilují, aby nám zabránili v pouti na svatou horu tábor.

Nečem nás rozánějí, si na nás štvou z veliké nenávisti,

ale my se nedáme uhroziti.

Šekejme a viděme, páníž ve dveřích stojí a

denice svítí před námi od východu.

Tehdy vzkvete mezi lidmi láska a bude vládnout spravedlnost.

Na zemi nebude v ten čas žádného panování a podání.

Všechny úroky a daně přestanou, i roboty a služby.

Nikdo nebude druhého k čemu nutit, neboť všichni budou si rovni,

jako bratři a sestry.

Protož přijměte vy všichni z Kalicha na znamení, že před tváří Boží

není rozdílu mezi lidmi.

Toto jest tělo Páně.

Toto jest krev Páně.

Ta husická nákaza se rozežírá jako rakovina po celém království.

Všude se kacíři srocují. Jejich kazatelé štpou proti římu. Ti špinaví sedláci

utíkají z roboty. Naše pole jsou neoseta. Kam to povede?

Hlad bude v celé zemi.

Radši vyslechnout milosti zástupce novoměstských končelů. Mají zprávy o

těch schromážděních. Přivedli jsme ti očitého světka královská milosti.

Milosti, nedaleko ústí Sezimová se jich sešlo ke čtyřiceti tisícům na jedné

hoře, které říkají Tábor.

Kolik jich bylo?

Čtyřicet tisíc.

A co tam kážou?

Co je mé, je tvé.

Pomysli. A u nás na Novém městě je to nejhorší.

Tak?

Proč jsem vás tady dosadil tam na radnici?

Místo těch kališníků.

Trestáme každé srocování.

Ale na nové městě je samá chudina, samý bořiči.

U pany Marie Sněžné nějaký zběhlý měch, želivský, štve lid proti vrchnosti. Ten

je ze všech nejzuřivější.

I proti tobě se odvažuje. Nevěř, králi!

A vy špatě žijíte!

Všechno jen na zlé obrátíte! Štve proti mně?

Proč?

Prý není třeba králu ani papéžu. To by byl konec řádu.

Konec světa. Dost, dost!

Dost, pryč!

Jeho milost král se nesmí rozčilovat, je nemocen.

Odejděte v pokoji.

Ani těm bestiím se nelíbíte.

Víno, miserere.

Lékař zakázal moc. Víno!

Co chceš, kněže a arcibiskup je ode mne.

Chtěl jsem tě jen v dobrém varovat, milosti. Svatý otec i tvůj bratr římský

král Zikmund se obávají, že budou nuceni vyhlásit křížovou válku proti Čechům.

Neuvedeš-li římské kněze na jejich místa a nevrátíš-li jim jejich majetky.

Zase hrozíte?

Byl jsem vždycky poslušným synem Říma.

Ve všem jsem papěži ustoupil.

A jak jeho vděku jsem se dočkal. Žádná hrozba nás nezastaví.

Zůstaneme Kalichu věrni. My rozumíme vaši věrnosti.

Zastáváte Kalich, protože jste si zabrali církevní statky.

Katoličtí páni, pokud vím, si také pospíšili.

Ale my jsme vzali církevní zboží jen pod svou ochranu.

Královská milosti, co vzkážeš svatému oci?

Co vzkázám?

Co vzkázám?

Nechci válku.

Nechci krve prolití.

Tak si tedy vezmi své fary a kostely zpět.

Králi Václave, rozvažen, jaké vzbouření teď nastane!

Již jsem rozvážel.

Pak mne již nepočítej ke své radě.

Jdi!

A jděte všichni! Co si nadrobíte, sami sníte!

Už teď ti přeju dobré chutnání, ctihodný oče.

Co chceš ještě?

Proč se mračíš?

Který pak Čech by se mohl s chladnou krví dívat, jak

cizozemci kolem celý náš národ tupí jako kacíře a naše

nejšlechetnější muže upalují jako zločince.

Milí jene, co dělat?

Odpust milosti, ale nedobře číš.

Proč ty sám?

Je to marné, trocno.

Je těžké být nyní v Čechách králem.

Teď udělám, co chci.

Všechno se mi obracím na rudy.

Protože jednáš proti svému lidu, král.

A co tedy?

Mám snad vzít kalich do rukou a jít v čele těch buřičů? Ne, ale ty dáváš svou

moc do rukou církve a pánů proti lidu.

A brzy poznáš, co z toho vzejde.

Právě proto, aby nevzešlo.

Ať všichni Pražané složí na hradě své zbraně. Králi, tím ještě více pobudíš

lid proti sobě.

Ukážu jim, kdo je tu pánem.

Provaď můj rozkaz. Do neposlechné ztrati hrdlo, jinak nebude klid.

A daté doby Prahu nechci vidět.

Omrzeli jste mne všichni.

Mizerére, jedeme na tu mratický hráde. Chci lovit a na nic nemyslet.

A co k motře, Žižko?

Ty se rozmýšlíš poslechnout krále?

Jde o hrdlo.

Co jen z toho všeho bude?

Venku je jako předsoudným dnem.

Vystrašení kupcí zavírají krámy.

Stěží jsem pro tebe dostal kus slaniny.

Nemám hlad.

Jíst musíš.

A cože pan král tak obrátil? A najednou je proti kalichu.

Nech mě.

Slyšel to, kdy svět, aby král, český král, se vylekal, když si vřímně duplou?

Neč.

Napíš se kvasu. Já nechci kvas.

Víno jsem také nesehnal.

Pěkně to pan král dopracoval. Měř si ty babské žvasty!

To mě zachránil před Rošberkem!

A tebe!

Klid se mi z očí!

Drž pra...

Kde je pravda?

Těžko rozhodnout.

Jsem voják.

A kdyby byl Václav tisíckrát horší,

musím poslechnout.

Ježka také odvedli do vězení. A s nimi i tři tovariše.

Páni naradnici se chtějí mstit.

Oni mi ho zabijí.

Upokoj se, matko.

Tvojí syn je synem nás všech.

Nesmí mu být ublíženo ani ostatním věrným.

Já ti věřím.

Když jsme rozhodli.

Na zítřek zvoláme sem k paně Marii sněžné veliké schromáždění.

Jděte? A rozhlašte to mezi lidem.

Svoláme všechny studenty! Půjdeme k radbám pro kovariše! My do pockalý

zanádeníky!

Buď stráv, hejtmane.

Přicházíš mě zatknout?

Ne.

Ještě ne.

Brat Řiška je věrný význovač Kalicha.

Mohl by se přimluvit za uvězněné.

Popros krále za mého synka.

Řekni mu, že je nevinný.

Jen pověz, králi, čeho se jeho jménem dopouštějí na voměšti Konšelé, jak

popouzejí pražský lid. Král Václav má dobré srdce. Jistě se to děje bez jeho

vůle. Učiním, co je v mé moci.

Chci s tebou mluvit, bratře.

Jdi v pokoji, matko.

Můj syn se ti prátí.

rozkaz, aby všichni Pražané složili své zbraně na hradě.

To, že rozkázal král Václav?

Pod ztrátou hrdla.

Postavil se zjevně proti nám.

My tedy půjdem proti němu. Lid nesmí své zbraně vydat a nevydá.

Ty bys chtěl vést národ proti králi?

Ano, protože dnes patří i Václav k našim nepřátelům. Co

učiníš ty?

Já uposlechnu králova rozkazu.

Ale jinak.

Kdo nevzplní i hned králov rozkaz a neonevzdá zbraně,

Ztratí hrdlo!

Bratři, neposlouchejte!

Chtějí, abychom byli proti pánu bez zbraní! Jak Bůh, že náš král něco

takového dní? Pražané!

Uposlechněte králov rozkaz!

Vezměte své zbraně na sebe a přijďte s nimi na hrad před králem!

Já vás povedu a ručím!

že budete milostivě slyšeni.

To jsem dal napsat sám mistr Jan Hus.

Není vždy hříchem neuposlechnouti příkazu vrchnosti.

Když vrchnost nařizuje věci, které odporují bůli boží, tehdy jich nemá být

poslouchána.

Vstupte.

Promiň, zácný mistře.

Pracuješ a já tě vyrušil.

A náš ohnivý kazatel.

Co tě přivádí ke mně?

Dlouho jsem si přál uvidět, kde býval mistr Jan Hus.

Tak proto si přišel.

Prohlédni si všechno, jak ti líbo.

Vše zůstalo, jak to tu bylo za mistra Jana svaté paměti.

Jeho stůl, pulpit, na něm psal svá kázání.

Jeho křeslo.

Ano, tam na tom místě sedával.

Jak vidíš, chováme v úctě všechny jeho památky. Ale ještě přísněji střežíme

odkaz jeho učení.

Vím, mistře Jakoubku.

Ty jsi obnovil přece přijímání pod obojí. Vrátil s věřícím kalich.

A proto přicházím dnes právě k tobě.

Tak přece.

No, co máš na srdci?

Král Václav zradil naši zemi a zaprodal ji Antikristovi. Ze strachu před Římem.

Jeho konšelé na Novém městě pronásledují a bězní vyznavače Kalicha.

Kdo jiný než ty, mistře Jakoubku, by měl nyní vystoupit na jeho obranu? Co

myslíš, že právě píší?

Obhajobu Kalicha pro příští disputaci.

Ty jsi mi nerozuměl, mistře. Dnes je třeba, abys pozvedl svůj hlas nejenom na

vysokém učení, ale před celým pražským lidem. Jste v Betlémě, jako kdysi mistr

Jan.

Pražský lid už nechodí do Betléma.

Chodí teď k paně Marii Sněžné.

Za tebou. Lid chodí vždycky tam, kde se věci nazývají pravými jmény. Nebo kde se

nebezpečně rozněcují vášně a nesváry.

Povinnosti dobrého křesťana je vzepřít se zlému. A právě tak i nehodného

vladaře je hříchem poslouchat. A to chceš v těchto bouřlivých dnech říkat

obecnému lidu? Volat chci, že je třeba vzepřít se tomu nehodnému a slabošskému

králi a přísně trestat protivníky pravdy boží. To jsou slova vzpoury.

To jsou slova husova, mistře.

To bys špatně vykládal slova mistra Jana.

Jan Hus chtěl, aby kněži a páni byli dobrými oci svých podaných.

a aby podaní poslouchali svou vrchnost. A za to myslíš, že mistr Jan dal svůj

život?

Proto ho preláti upálili?

A mluvíš také za ostatní mistry vysokého učení?

Za všechny.

Čekal jsem od tebe jinou řeč.

Nejsem učený člověk, jsem jen chudý kazatel.

Ale varuji tě, mistře Jakoubku,

takovou učeností zahubíte celý národ.

Dnešní svět se v pravdě podobá bouřlivému moři.

plné mudravých ryb, které požírají jedna druhou, každá podle

síly své.

Velké požírají menší a malé ty nejmenší.

Tak i na tomto světě požírá mocný slabé a boháč kude.

Váši moci, neboť stojí v písmu, kdo nepracuje, ať nejí.

Dobře znáte ty vyděrače a zloděje obce.

Král je dosadil na radnici proti bůli pražského lidu a teď sedí nad

městem jako ropuch jedovaté napravení a jed.

Takhle mě poznavenali, že jsem se proti ním ozval.

Syna mi uměznili.

Tak se můžeme...

chtěl otevřít městské zbrojnice a rozdělit zbraně mezi chudinu.

Ježiši christe, co bude?

Utečme. Mám dva rodinu. A chceš se rád zabít na ulici?

Nemáme se čeho bát.

Nás chrání král.

Richtáři pošli nárad pro zbrojnou pomoc.

A všechny běží se k hlavnímu vchodu.

Na takovou chátru se musí schoztrat.

Podřezdat jim krky, pak přestanou přičet.

Zahu se ty tři tovaryše popravili a byl klid.

Dej popravit odsouzené kacíře. Ne, ne.

Na dvoře!

Tak a teď s vámi souctujeme.

Naši bratři, ti nás zachrání! Těbe už nesachrání!

Ne jsi!

Dojďte zbraně!

Věšku, pamatuj se, už jsi na svobodě!

Bratři!

Zapravdu!

osvědčené muže zalejit many města a připravte se k obraně. Chceme toho, kdo

nás vedl, Jana Žižku. Jana Žižku!

Radce Žižko, všechen věrný lid Pražský tě přijímá v této chvíli na slovo.

V celém městě Pražském se lůza zmocnila radnice.

Končely shodily z oken.

Všude je strach a zmatek.

Vedli je Želibský.

A tvůj hejtman Jan Žižka?

Mohl jsi čekat, že se něco takového stane.

Jdi mi z očí!

Jdi si k těm svým kacířům, které jsi vždycky chránila!

Teď vidíš, co zavinili!

Vraždy! V sporu!

Ti tví beránci!

Václave... Mlč!

Ty mi budeš něco vyčítat!

Dětice si mi nedala.

Přestávám tomu všemu rozumět.

Vždyť jsem je miloval.

Tolik jsem miloval svůj český lid.

A oni se obrátili proti mně.

Slepí, šílení.

Což nevidí, do jaké skází ženou celou českou zemí.

Ale toho já nedopustím.

Vyhubím všechny ty kacíře, i kdybych měl celou Prahu zapálit. Běda zemí,

která se ocizí svému králi.

A běda králi, který se ocizí své zemi.

Ty!

Přišli jsme ve zbroji ke královým službám.

Jsme připraveni k boji proti všem nepřátelům, kteří naši zemi potupně

obviňují s kacírství a hrozí přířáckou válkou.

Pražský lid čeká na královo slovo.

Václav IV., král Český, je mrtv.

Chudák Václav.

Jeho smrt je pro celé království tím větším neštěstím, že nás opustil

v tak bouřlivé době.

Neštěstí? Je to naše záchrana.

Naší zemi může z těch zmatků vyvést jedině Zygmunt.

Tanec Vartiberka?

Musíme poslat i hnedž do budína, aby se římský král Zikmund ujal českého trůnu.

Cože?

Vy chcete do Čech zvát toho cizáka?

Toho papežence?

Jak to mluvíš o našem králi? Jeho milost římský a uherský král Zikmund byl přijat

na český trůn ještě za Václavova života. Kým?

Český lid ho za krále nepřijal a nikdy nepřijme.

protože je to jeho nejuhlavnější nepřítel. Dal upálit Jana Husa na potupu

českého národa. Vlastnímu bratru vyhražoval křižářskou válkou.

Všichni ho nenávidí.

Jaký by to byl český král? Lepší, než byl Václav.

Pane Zdubé, ty jsi byl přece světkem v kostnici, jak porušil slib a vydal

Husa na smrt.

Tenkrát si ovšem ještě zastával husovo učení.

Ano, protože mistr Jan měl dobrý úmysl napravit církev, ale jeho slov se teď

zneužívá k obyčejnému buřičství.

Slyšíš to, pane Zvartenberka?

Všichni jsme buřiči.

Dovyznáváme kalich. Uklidni se, jen Žižko.

Nepřijmeme krále Zikmunda, dokud nepotvrdí svobodu vyznání.

a všechna práva, která jsme si vydobili. Tak.

Vám se nejedná o nic, než aby vám Zikmund zachoval vaše úřady a statky,

které jste zabrali z církvy. Za to se s ním chcete smiřovat. A to je zrada!

Jeme, Žižko!

Odejdi, než zapomenu, že jsi kdysi věrně sloužil králi.

Zrádci.

Rozpihněme svá srdce, opásejte se zbraní, neboť pomněte,

kdo zapravdu život položí, nikdy nezahyne.

která vám pomůže v boji za tisíc železných jezdců. Bratře Želivský,

přivádím ti posly z půstí se Zimovou. Neseme ti list od kněze Korandy.

Bratři si ptají, kdy nastane čas.

Slyšeli jste, už nastal.

Ty vyrostlý.

A co tvá žena?

Nouze jí umořila.

Už tři roky jsme sami.

Jste oba soustí?

Ano, synové pekaře Johy.

To jméno už jsem slyšel.

U bratra Johy nalezlo přístřeší mnoho našich věrných, když byli pro

následování. I bratr Koranda a jiní kazatelé připravují náš lid ve městě i

na venkově, až přijde čas boje.

A co ta sestra?

To je tvoje žena?

Ne,

není. To je Johanka, věrná posluchačka mistra Jana.

Žádného nebezpečí se nezalekne. Proč bych se měla bát?

Což nechceme, aby všichni lidé žili jako bratři a sestry, aby bylo všem dobře na

zemi.

Jsi hezké a milé děvče.

Nedivím se, že tě tak chválí.

No ale teď k naší věci.

Jděte a vyprávějte našim bratřím, co jste tu viděli.

Povězte jim, že Praha už povstala prodi cizátskému králi a zrádnému

Vartenbergovi.

Nastala rozhodná chvíle, děti.

Dones ten list bratru Korandovi. Pozor, aby se nedostal do rukou nepřátelům.

Ustanovíme příští veliké schromáždení v Praze na 10.

listopadu. Ať přijdou všichni věrní Praze na pomoc.

Ať nechodějí s holýma rukama. Ať si okovají cepy.

Napřímí kosy.

A pevné vozí ať vezmou. Nestrácejte ani chvíli.

Pání také nesmí. Scholevni se, bratře.

Urkmister a končelé Starého města přišli.

Ať vejdou.

Jménem starého města pražského oznamujeme vám, že také staroměstská

radice je opět v rukou českých kališníků.

Němečtí končené a ostatní němečtí kupci ze strachu před hněvem lidu uprchli z

města. Jejich majitek jsme zabavili.

Konečně jsme očistili Prahu od potupné německé nadvlády.

Budeme nyní spolu s vámi věrně hájit kalich a odkaz mistra Jana Hůsa.

Za víru a pravdu jsme připraveni nasadit vše. I své

statky a měšce? Vše. I hrdlo.

Uvítáme každého, kdo je odhodlán k boji za vítězství pravdy.

Pohleďte na tento mež.

Běrným bude vždy pomáhat a krutě ztrestá ty, kdo chceli ho.

Dej Bůh, abyste v něm vždycky měli spojence.

Zase hoří kostely a kláštery.

Vyhánějí mnichy za to, že schvalovali upálení mistra Jana Husa.

Královská milosti, vozy jsou už připraveny u zadní brány.

V noci tajně prchat z královského hradu.

Jaká hlaup.

Hručím králi Zikmundovi za tvé bezpečí.

Proto nemůžeš zůstat v Praze.

Jak to jen mohlo dojít tak daleko?

Mistr Jan byl svatý muž.

A taková zkáze z jeho slov.

Proč mluvil nejvíc k chudákům? V tom byla chyba.

Krahlovská milosti, všechno je připraveno. Je nejvyšší čas. Zběžte si,

páni.

Už je slyším.

Tisíce jich jdou.

Už vylomili bránu. Jdu po poshodech. Pani královna. Musíme králi vystrojit

slavný pohřeb. V těchto dnech, když celé město bouří, nelze.

Dám odvést jeho tělo na Zbraslav.

Ještě dnes noc.

Ani po smrti nemá klidu.

Z hrátku jste ho vezli na Vyšehrad, pak sem, na hrad.

Tajně, bez poc, bez průvodu.

Českého krále.

Jinak není možno. V ulicích je rozvášněný lift.

Rychle! Krysi!

Vidíš, k motře Václave, kam jsi to dopracovál?

Ani neměli kdy tě pohřbít.

Královská milosti, husité u nás drancují a vypalují kláštery a vyhánějí všechny

věrné Říma.

Ať počká.

Pokračujte, pánové.

Nevtrhneš-li se svým vojskem nyní do Čech a neujmeš-li se svého dědictví,

zmocní se ho ti kacíři. Neumíte si poradit s nějakými selskými chlapi? Král

shromážil vojsko proti Turkům.

a ne proti českým sedlákům. Turci jsou největším nebezpečím pro celé

křesťanstvo. Český národ očekává od tvé milosti, že povládneš pevnou rukou a

vrátíš naší zemi klid a pořádně.

Vyslenec Osmanské říše čeká na odpověď.

Přiveďte ho.

Králi Zikmund, jak ses rozhodl?

Skloníš se před vůlí velikého sultána?

Rozevřete závěs.

Podívej se tam.

Tak to skončí každý pohan, který překročí Dunaj.

Věřiť to sultánov.

Žehnám tvému meči, který zvedneš na obranu kříže.

Doufám, že se mi dostane stejně požehnané pomoci i od svatého otce.

Římské pokladnice budou jistě otevřeny pro křížové tažení proti pohanům. Štědře

je třeba otevřít, protože potřebujeme veliké vojsko.

Uvidíte, pánové, jak vznešený úkol mě čeká.

Pak budu mít teprve kdy, abych srovnal ty vaše různice.

Ztratíš své dědictví, králi. Co má věrná šrechta v Čechách?

Vy mě máte obhájit mé dědictví.

Postavte vojsko a dobře je vyzbrojte.

V nejhorším si na to můžete něco vzít z Václavova pokladu.

Nevím, jak s tím pořídíme u kališnických pánů.

Žádají od tebe.

Jako podmínku potvrzení svobody Kalicha.

Mně nikdo nebude klást žádné podmínky. O Kalichu budu jednat, až se ujmu v

Čechách vlády.

Zatím se postavíte ať Praha odzbrojí a vy se vypořádajte zbuřiči.

Tomu vůdci Kališníků, pane Zwartenberka.

Dejte tento řád zlatého draka na znamení, že má dokořene vyhubit draka

kacířského moru.

Na prsou Vartenberkových se bude zvlášť dobře vyjímat.

Zároveň Vartenberka ustanovuji až do svého příjezdu svým zástupcem v Čechách.

Ať vidí ti vaši kacíři, jakého ve mně dostanou nestraného krále.

Urození pánové, sestoupili jsme se v panskou jednotu, kališníci z katolíky,

abychom zjednali kázení a pořádek v zemi dřív, než se ujme svého dědictví jeho

milost král Zikmun. Ať žije král Zikmun!

Ať žije!

Vyzbrojte co nejvíce obrněných jezdců. Jde o záchranu království proti buřičům,

kteří se chtějí zmocnit Prahy.

Vyhupte do kořené.

Ohněm i mečem ty vzbouřence.

Ve městech i na venkově.

Špiní jako bláto dobrou pověst našeho království.

V Praze zesílíme posádky, hlavně na Vyšehradě. Protože kdo je pánem

Vyšehradu, je pánem Prahy.

Urození pánové, zvedám pohár, abychom do jara očistili naši zemi od bláta.

Říká se, že jich táhnou tisíce na prahu. Co s mohou?

Vyšehrad je nedohytný.

Tady neprojde ani myš. Stůj!

Kdo tam?

Zpětej pro hejtmana!

Kdo je?

Stůj! Je-li ti život milý?

Chci s vámi mluvit.

Hejtman Žižka!

Otevřte bránu!

Hejtman Žižka!

Petík Žižka!

Vítej, hejtman!

Cože? Ten psarec!

Jak se může opomážit?

Žižka byl náš hejtman!

To mi zaplatíte hrdlem!

Vítej!

Ondra! A ty, starochů!

A ty, beznostu!

Tak jak se vám daří, chlapci?

Nedobře, Jitmane.

Jako v panské službě.

Když si vzpomenu, jak jsme před lety spolu honili rožmberské... To jsme byli

vyděděnci. Páni nás neměli nikdy vlásci. Mě vypálili rožmbereští rodný dvorec,

protože jim překážel. A vás, vás dřeli bez slitování. Však jsme jim nezůstali

nic dlužní.

No a co teď?

Naši bratři táhnou ražanům na pomoc.

Až přijdou.

Budete je také být, protože vám to páni poručili?

Své rodné bratry budete zabíjet?

Řekli nám, že na Prahu táhnou zbouření sedláci.

A čím je tvůj otec syn?

Sedlák.

Robotěs. No tak vidí.

A to jsou také ti zbouřenci.

Z Husova kraje přicházejí.

Pomoci Praze na stolic spravedlivý řád. Již jdou!

podle svého srdce.

Takhle se ti bude lepší dýchat, synku.

Jen hoří.

Přilož mu obklad.

Prokúpku, nepoznáváš mě? To jsem já, Johanka.

Nevídí nás.

Ani neslyší.

Chudák.

Taková hrozná rána.

Zabíjejte je!

Jene! Stašku!

Martine!

Prokupku!

Tiša!

Merč!

Blouznu! Ty vrahové!

Zabte mě také!

Vraci!

Nebojme se!

Umří za pravdu jako oni! Martine!

Joanko, proč pláčíš?

Tady na tom místě je zabili.

Koho zabili?

Bračí vítězí!

Jak je můj?

Ušlý.

Uslou.

Pojď.

Zde leží pochování Jan, Stašek a

Martin.

Ti první prolili krev za Husovu pravdu.

Martin byl můj ženích.

Jeli ho v den naší svatby.

Do poslední chvíle zpíval mistrovu píseň, než ho zabili.

A já mu zůstávám věrná.

Teď rozumíš?

Žena, která rodí, má zármute, ale

když porodí dítě, již nepamatuje na soužení

pro radost, že se narodil člověk na svět.

Tak i víc. strasti máte dní, ale radovatí se

bude srdce vaše. Má je milá madlička,

má je mála jablíčka,

jablíčka je.

Pst,

nepohoršuj ty zbožné duši, pojď!

Přijmej se mnou pod obojí!

Naše zcívrob! Kriste Ježiši! Všecko nám

rozkradou!

Nezavívej! Zblázila ses! Tady v těch...

Látkách je víc zlata, než v celé té truhlici.

To jsou naši.

Jak to vypadáš? Co jsi dělal?

Chtěli mě zabít. Vám ti.

Dej na záboru.

Tak co se děje? Hrůze, co je kopra ze těch selských trhanů. Celé město

zasmraně. Máme plný dvůr. Člověk se bojí po ulici.

Zavřel jsem krávy. Já také. Už si to váčení blzi nepřestane, zajde obchod a

přijdeme o všecko. Jak je na bojišti?

Vyhráváme, nevíš?

Nedej bože.

Kdo vyhrává? My?

Ten krvavý kněz Želivský s Žižkou.

No ti nuzáci. Zatva jsme vyhnali ty německé papežence a dostali do rukou

radnici a obchod. Přijde několik štváčů a zničí všechno.

O Želivského tak dostat torlkou.

Co dělat?

Jak se zachránit?

Jedna naděja by tu byla.

Pan Zvartenberka chce s námi mluvit.

Vždyť se spojil se Zikmundem.

Lepší Zikmund než Želivský.

Ale jak se dostaneme na hrad?

Všude kolem jsou Žižkovi lidé.

Všechno jsem už zařídil.

Čekám jeho posla.

To je on.

Kdo je to?

Posílá mne Jan Želivský.

Je to jeho pacholek Jíra.

Toho bychom mohli právě teď potřebovat.

Otevři mu.

Bratře purkmistře, Jan Želivský žádá radu Starého města, abyste poskytli

přístřeší venkovským bratřím.

Nevím.

Máme všude plno.

Přece je nemůžeme nechat na ulici.

On nic vezl je.

Oznámím to radě.

Zde vezmi.

Zavíří zejni.

Dobře sloužíš svému pánu. Svému bratru?

Nemám pána. No všem, že?

Bratru.

Ale počkej.

Nechtěl bys sloužit nám?

Podívej se.

My platíme s vlatem.

No.

Vezmi si.

Vezmi si.

Co chcete ode mne?

Nám jde o prospěch celé obce, ne jako Želivskému. Ten myslí jenom na sebe, na

svou slávu a nás při tom, že nedoskází. To je mu lhostejné.

Želivský je nepřítelem Huslova lidu. Klame tebe i nás všechny. Kdo odstraní,

zaslouží se okalich. Jak to mluvíš o našem kazateli?

Vy zrádci ničemní!

Vy si říkáte Kališníci?

Tohle budeš opakovat před bratrem Želivským. Ne!

Takhle neodejdeš.

Už nebudeš mluvit.

Tomáši, otevři!

Je tu posel z hradu.

Jak jsi pořídil?

Pan Zwartenberka!

Není čas na vzkazy.

Takhle se domluvíme rychleji.

Mluvíš k nám, pane, jako vítěz.

A zatím my. Vy jste zatím dobili malou stranu a máte Vyšehrad, klíčku Praze.

Dobrá, ale v této chvíli se blíží k městu sta a sta železných vytířů.

No, co tomu říkáte, vítězové?

A dejte mi křeslo.

Drahý samet, ten se bude Želivskému sotva líbit.

Zamyslete se trochu, kdo je váš skutečný nepřítel? Já, anebo tam ti hladovci?

My se přece můžeme dohodnout,

říkme Kališníci.

Vy mi dáte vyšehrat a já vám zaručuji, že zůstanete ve svých úřadech a při svém

obchodu, kterého jste se zmocnili po těch papežencích.

Hrádi přijímáme, milosti.

Jen kdyby nebylo Žižky.

Má na Vyšehradě svoje lidi.

Vystřídejte je tedy svými.

Žižka je dost zaměstnán bojem na druhém břehu.

Doví se ovšem, až bude pozdě.

Velice žilíšský.

Tím si už jistě poradíte.

Urozený pán Vilém z Hasenburka opovídá tímto listem pražanům nepřátelství.

Jestliže se i hned nepodáte králi Zygmundovi a jeho náměstku panu vladaři

Vartenberkovi, přitrhne můj pán s celým vojskem ku Praze a nechá vaše mrtvoli

psům na smetišti.

Věřiť svému pánu, ať jen přijde.

že ho přilítáme s mečem v ruce.

Vidíš to sám, je jich příliš mnoho.

Co na tom?

S námi je boží pravda a to je nejmocnější spojenec. Boji kněžejené

rozhodují nakonec meče a těch mají páni bez počet. Přesťanu náleží bojovat

slovem a ne mečem. To se tedy máme nechat zotročit a pobít.

Jako bezbrané ovce. Dosud jsme se bránili násilí. A to je dovolen.

Uvaž tu výhodu, kdy začneme vyjednávat o mír teď, dokud ještě vítězíme.

S nepřítelem se nikdy směřovat nebudu. Za věci duchovní odpovídá naše vysoké

učení. A my jsme se rozhodli přesvědčit Zikmunda, aby uznal kalich. Toho

lstivého ryšavého draka, toho nikdy nepřesvědčíte jinak, než mečem.

Je mi líto, že nám nechceš rozumět. Se s Babělcí se nesmlouvám.

Křivdíš nám, drahý bratře. Nemohu připustit, abys odešel dřív, než se

dohodneme.

Stůjte! Vám nikdo nesí. Hezdy!

Mám rozkaz! Tady teď rozkazuji já!

Hezdy povídám!

Jsi živ? Co se děje? Ty nevíš, co jste poučinili.

Vyšehrad jste vydali Martenbergovi.

Zréci! Jak jste se mohli opovážit?

Všichni dobrí lidé v Praze si přejí mír. A my jsme za Vyšehrad sjednali příměři.

Za to tedy naši bratři bojovali. Za to prolili krev. Pražané už nechtějí

prolěvat krev.

Chtějí klid a pořádek.

Teď stojí bratr proti bratru. Ne, pán proti chudákovi. Potřebujete klid a

pořádek, aby se mohl vrátit Zikmund, protože se bojíte vlastního lidu víc než

nepřítele. A nejvíc vám překáží bratr Želivský. Kdybychom nepřišli v čas,

nebyl by už naživu.

Nerozumím. Ale já porozuměl vašim strážím přede dveřmi. To jen pro naši

ochranu. Je válečný čas. Nedložete!

Chytře jste to smluvili.

Teď svírá Vartenberg opět Prahu ze dvou stran, aby ji mohl vydat Zygmundovi.

Jste věrolovní a zbavěli. A to všechno před tvýma očima, mistře Jakoubku.

To si konšele smlouvali sami.

Přísahám, že jsem o ničem nevěděl. A teď.

Na čí stranu se postavíš?

Již jsem řekl.

Vysoké učení bude jednat se Zygmundem.

To stačí.

Jednat se Sigmundem, to znamená podrobit se mu.

Provedli jste své, báli jste se nás a proto jste zradili.

Ale pamatujte si, dnešní den draze zaplatíte.

Pojď, bratře.

Vzpomeňte si na to, až vás Sigmund zrazí na kolena.

Tomeš s Ondřejem ho našli na náměstí, v Podloubí.

Byl proboden.

Pratře milý, drahý.

Svou věrnost si zaplatil životem.

Nezemřel. Bude mít život věčný. Ti kramáři učinili z husový Prahy Babylon,

prolezl jí neřesí a mamonem. Město proradne je, propadle je zkáze. Přináší

nám jenom neštěstí. Ale je také Praha tisíců věrných, jako byl tento.

Bratr Koranda má pravdu.

Nemůžeme se být s nepřáteliami za zády z hradu.

Obklíčili by nás.

A v městě by nastal hlad.

Musíme odejít s bratry na bezpečné místo. Hledejme blízko hory tábor, kde

se scházejí naše schromáždění.

Znám takové místo.

Je to staré hradiště, nedaleko se Zimova ústí.

Vysoko na skále, ze tří stran, chráněno vodou.

Tam položíme náš tábor.

Dobře ho opevníme, aby ho nepřítel nemohl dobít.

Bratře Žižko!

Veď nás tam. Pojď s námi, bratře. Ty znáš válečné umění. Veď nás.

Povedu vás.

A co ty, bratře?

Mé místo je zde.

Zůstanu u svých.

Nemohu je opustit.

Máš pravdu.

Dej na sebe pozor.

Jsi mladý a prudký.

Přirostl jsi mi k srdci.

No, obejmi mne.

Naše srdce a mysli se nerozcházejí.

Lid tě vzal na slovo.

Veď, boží bojovníky!

kvítěství.

Je to v Strakoništi křižáři.

Vydejte do kroku, máme za sebou nepřítele.

A co teď?

Dnes se rozhlédneme.

Bratře Gorando, vy k bratřím, aby neklesali na mysli, ať se připraví k

boji. Tak, bratře.

Postavíme se jim tady, u hráze. Tady?

Odtud se nedostaneme, zaženou nás do vody. Nedáme se zahrát.

Tady je přivítáme, za tou mokřinou, na nejužším místě.

Zražte vozy v hradbu od vody k hrázi. Rozumím, bratře Žižko. Ale pravý zvuk,

nemáme chránění. Je tu vypuštěný rybník. Podstav náraz, střelce z paleznění.

Rozumím, bratře Jenek.

Sami se tu.

Konec.

Podívejte se, páni, na ty špinavé chlapi. Oni se chtějí bránit. Kdybychom

je ničím nebyli, jenom tlačili koňmi, tak je na kupitech rozneseme. První!

První!

Trpělivost urození, pánové, však nám neutečou. Musíme počkat na královské

vojsko. Panoši, výnosem!

Střelci a cepníci na vozi!

Ostatní na hráz a do zálohy.

Poli, se jim nepostavíme?

Ne, budeme se bránit z vozu jako z hradeb. To není podle rytířského

způsobu. A je snad rytířské postavit železné jezdce proti nahým sedlákům?

Urození pánovi!

Dnes skončí poslední zbytky těch buřičských kacířů tam v tom livníce. Na

zdraví našeho milostivého krále Zikmunda.

Obávali jsme se, že přijedeme pozdravit již jenom vítěze.

Nechtěli jsme vás připravit o tu kratochvíli. Mám šest nabídnout vašim

pánům rytířům, aby pustili své koně do těch sedláků a rozdupali je.

Přijeli jste první, máte přednost.

Až budou blízko, vystřelíte z pušek a kuší.

Nejedřív!

Čekejte, až poručím. A vy ostatní v záloze čekejte na mé znamení.

Vy, bratře Chvale, je povede.

Bratři, čeká nás těžká zkouška.

Kdo zapravdu život položí, dostane život věčný.

Vrať se, Marko.

Jdu s tebou.

Vezměte mě mezi sebe.

Johanko, máme tě rádi, to víš.

Vyvol si jednoho z nás, než půjdem do boje.

Nebo si už zvolila?

Ne, Tomši, nechtěj to teď vědět.

Když přežijem, všechno ti povím.

Pozvedněte z vás srdce, bratři.

Což nás mohou porazit, ti služebníci lži? S námi je pravda

a proto naše bude i vítězství.

Vidět jí!

Bojovnice boží.

Johanko!

Děvče drahé.

Zvítězili. Teď máme volnou cestu na tábor.