Original subtitles

Děkujeme.

No. Jdem, pojď, hop.

Vidíš, bojovníče, první křest máš za sebou.

Chováš se si jako voják.

No co, doma žádný zdržovačky, šlápni na... Nebudem tady radši moc provokovat.

Vezmu vám posilu.

Desátní krupka.

Vezmete dostavu Františka Bureše. Bude u vás vělený jako vojinelev. Zatím je

určen k lehčí službě. Rozuměno?

Rozkáz, pane nadporučíku.

Vojine Bureši, trochu si tady kolem omrkní.

Rozkáz, pane nadporučíku.

Přivezli nám horusové.

Našli ho někde v koncentráku. Bylo tam spousta dětí. Tenhle je Čech, tak nám ho

poslali.

No tak šipaksí.

František, budeš?

Těší mě.

Taky byste se uměli Vando představit, aby viděl, s kým má tu čest.

Jsem nějakej Walda Heller.

Prdsku.

Haló, jímej.

Šamonil.

Jsem Pradlinka Pekárková, jináč kuchař Jozefzva.

Tak tě vítám do našeho podnígu, vašinosto.

Na voli!

Ferinko, nechcel bys si trošku do vody vykoupat se, víš?

No, měl bys se trošku vymáchat z té špíny.

Lukas.

Já sám.

Člověče tebe ale vymódili.

Odhodili bys mu dělat stračáka na...

Hytře mě.

No, no.

Neboj se.

Nazdar vojáku. Měj se tu hezky a přijď se na mě podívat.

Ukáž, co tam máš.

Fuj.

Ať hodně jí, ať něco dělá, aby neměl čas vzpomínat.

O koncentráku ani slovo. Samou sebou.

Jdeme. Aha, dobré.

Je to prima.

Ano, pana desátníku.

A nemáš hlad?

Mám, pana desátníku. Až se vykoupeš, dostaneš jíst.

A jak to víš, že jsem desátník? Říká mi to pan nadporučík. Jedna pecka

svobodník, dvě pecky desátník, tři pecky č... Pořádku.

A proč pořád vyskakuješ?

Když můj voják se šarží, tak stojí v pozoru.

Víš co, Frantiku, říkej nám všem, strejčku, ano?

Rozkáz, pane strejčku.

My jsme teď tadyhle.

A hranice je jen kousiček, hned tady, tady, tady za nuklou.

Když prorazíme hoši, tak jsme doma. No to je právě to, když.

Zatím jsme na tom bledě.

Fricové všude nastleli miny. Zkazu vzali i s minami.

Nebečí jenom.

Člověk by brečel.

Noju, ale jak mám pro něj dělat bodky, když mu nemůžou vymrknout pedály?

Chceš ho teda zbudit? Jestli máš krapet rozumu.

Přijde Minda.

Jseš pošál, dědku?

Já vím. Tluču se k vám přes dva kopce a práce do foroty.

Hernajs, vy jste hezký spolek. Dobrou noc.

Dobrou. Dobrou. Dobrou.

Počkej, Frantíku, já ti něco přidám.

Tak, to je jedna.

Terko, pojď sem.

Nesješ? Nesu.

Jsme nějaký chlápi, ne?

Ano.

Pojď, pojď.

O, partia!

No, ty jsi se pochlapil na moje pravdičku.

Choď vedle, už tě tam čekají. Ukáž.

Šestnáct, ohni ruku v lokti, no tak vytáhni ji z kapci.

Třicet sedm,

padesát sedm a budeš kamaráde jako ze salónu. Zkrátka frajel, co? A kabáteček

uděláme krapánek delší.

Asi takhle.

Slepeš, jo?

Jo, jo, jo. Dobrý, hotovo, děkuju.

Po sem, vyzuj se z těch šuplat a šoupni tadyhle na ten papír.

No tak, drž, hernaj.

A co budeš dělat až tě v oboju?

Nechtěl bys ji ševcovat?

Nadávaj nám prťáku, ale kam by se bez nás hrabali?

Já chci k tankistům.

Sakra! Vydá ho tankistům.

Hele, máš pravdu, Fransku. My jsme tady stejně jenom sama pačatá, regmatická

chamrač.

Z tebe bude práče. Co?

Frantíku, práče, to je od slova prátí. Jako je pračka, kde se dělá... Koukej,

ty tady těch nazike moc neštrikuj. Stejně nevíš, co je to.

Podívej, Frantíku.

To už za žižky.

Kluci jako ty měli praky.

Praky, povídám.

A v nich oblásky.

A když se přiblížili křižáci, fí, spustili na ně takovou sprchu kamení,

až milejm litířům pukaly hlavy.

A těm chlapcům se říkalo práčata.

A až budeš chodit v těch botech, Ať na tebe neslyším žádnou špatnost.

No. I práče. Ano, děkuju.

Tak a po zejtří to bude, pánové.

Jsem já nějakej pekař?

Františku, boty i uniformu budeš mít do pěti dnů.

Děda Maralík nechtěl, ale přemluvili jsme ho.

To jsou vtipy, to jsou vtipy, málen si dětě doháje.

A co mi, to jsi na špatný adrese, to líbíš si.

Františku, šel jsem.

Neví náhodou, jak se dostali patroni do Vohníčku?

Já si chtěl prohlídnout, spadli mě tam.

Já se chci učit střílet a ne furt běhat s majídlem.

A ty myslíš, že takhle nepomáháš našim vojákům?

Víš, jak je to úžasný, když se člověk může čistě převlíknout?

Podívej se, který pak zvířata na světě jsou nejvěrnější?

Psi. Psi.

U armády to vždycky byly a budou všich.

No a my se staráme, aby naše kluky nesežraly prcku. Moc se tady začňuje.

Budeš dělat dobrotu, ty pískoři jeden.

A basta fidli.

Já nejsem pískoř, já jsem lev.

Cože si?

Lev? A tuhletu šarži já teda neznám.

Říkal to pře sebe nadporučit, že tu bude...

To jsi, chudátko, špatně rozuměl. My tě tu vedeme jako vojína, eléva.

Elév. To je učeník, žák, rozumíš?

Potřebuji, abyste doběhl přes kopec k tankistům.

Machnůvskou cestou se tam nedostanu. Je pod pálbou.

Vy jste krupka z pravdelný, víte, desátníku.

Tak to z toho nebude nic. S vaším zrakem byste zabloudil.

A my musíme tanky nasadit i hned, sakra.

Kdo je tohle?

Boni Alef, budeš plantíšek. Já tam doběhnu, než mi za tebe... Pane majore,

já za chlapce ručím, kdyby se mu něco... Mně se nic nestane, opravdu.

Pane majore, ať mě stejček pustí. A budeš si pamatovat cestu? Ano. Tak pojď

sem.

Tak podívej, tady tohle, to je tenhle kopec.

Sadím asi dvěstě metrů, je lesík.

Kolem něho doběhneš k potoku a pak půjdeš dál podél potoka a tady uvidíš

takovou velikou hromadu kamení. Tam jsou naše tanky.

Tohle odevzdáš kapitánu Sojkovi. Na, opakuj to.

Půjdu přesně podle plánku a doby se odevzdám podle kapitánu Sojkovi.

Výborně. A pak se neprodleně vydáš na zpáteční cestu rovněž podle nákresu. A

pak se neprodleně vydám na zpáteční cestu rovněž podle nákresu.

Pojď, nejálej, ne?

To jen ta rozkaz.

Člověče, teď je to kluk.

Pukáš? A vyvádí jako indián.

On nedělá to špatně.

To jsem Janek.

Hej, vojáku, kam pak?

Vážně. Tak OK.

U třetího tanku napravo, vidíš?

Vidím.

Člověči, my jsme tady vážně jako táboryti.

Ženských je farmádě jako much a nakonec tady zaváděj práčata.

To je rozum, to je rozum.

Nedalo se nic dělat?

Major Kubeš povídal? Povídal.

Zoberu ti obě dvě frčky a zatvore tě a jsi majorom. A čo a chlapci zkostoupí na

míno? V tom úseku míny nejsou. Ne.

No ono, kamaráde, by stačilo, kdyby si kluk splet cestu.

Sergok, přestaň už s tím verhlem, abys to udělal v šajbu.

Měli jste ho vidět, jak mazel přes pole.

Pro mejdlo by tak neutíkal.

Když on si kluk myslí, že je to všecko jenom hra, co s ním budeme dělat? Co s

ním budeme dělat, vím.

Teď se dáme do plížení. Jo.

Tady.

Dej dolů ten zadek!

Musíš se úplně přilepít k zemi!

Tak!

Nevyhýbej se!

Dost!

Stačí!

Je zastraječku lepší, než jim myslit košile.

Ty,

ty, ty sekera. A?

Ty, tá Agat.

E? Ty, táta, ty papírníci.

A jestli poznáš zastraječkovi, co telegrafuju. Ty, táta...

Tak, Frantíku, přitisknout zbraň ke tváři.

A zasadíme ji pevně do ramene, jinak by nás kopla s pětným odrazem. Takhle.

Víš, chápeš?

Ano.

Potom zjistíš, kde je mužka.

Musí sedět tadyhle v zářezu toho žlábku, říkáme tomu hledí.

Zamíříš, zadržíš dech.

To je teda vpělení práda nebo výraz vaší bojovnosti?

Při tady chlapi nejde vůbec projet.

Polem mojole, my vlastně sami jsme, nevěděli. On to sliběji, že nechce říct,

ale to náš drahoušek Frantík zkoušel jak čaděj dýmovnic.

Kde ho máte?

Stradil se jako smrádek, pardon.

Paní odporučníků pod ochranou slony opustil své pozici a násluh nechal v

tom. No, však to slí zde.

Hrošťan. To jsem zvěděl.

Bojí, nebudeš jít dolů.

Aholem.

Pane Majore, Bojí s Alem Františem Bureš.

Co tu provádíš?

Na například hlásím, že se cvičím.

A co to za mlžování?

Stejček slepéš, od nej povídá pan desátní Krupka. Přeprvé musím všechno

poznat prakticky. Já jsem zkoušel, jak vypadá kouřová slona. Proč jsi to nikomu

neřekl? Když oni mi nic nedovolili.

O vojně se učím jen z knížky a z paměti. Třeba střílení znám zkaz naskrz. Ale

kdybych to chtěl zkusit, ještě bych dostal.

Pořád počítám košily a nosím medla. Věřím, příteli, ale pro začátek si musíš

vytrpět svoje.

Vydrž a já to s tou střelbou nějak zařídím. Platí?

Platí. No tak.

A umýj si krk, špindíro.

Boják na sebe dbá.

Ne, ne, ne, leží, leží, leží, leží.

Tak, tak a tak a ani si nevrz.

Jo, milý chlapče, a když se rozjedu, tak to je tornádo.

Měl jsi jedku? No jo, ty jsi tornádo. Člověče, ty jsi mohl... To jsi nemohl,

ne.

Tak jako to vyzerával, no?

Porád vedeš.

O šestnáct.

Ale já tě roznesu, počkej.

Panovi, kluk, ten bude mrkat.

Kde jsi byl, uličníku?

Pan desátníku, hlásím, že jsem se nesučil k plížení.

Šel jsem jako na průzkum a zastihla mě palba.

Opakoval jsem to...

Vojinelev, budeš ke mně.

Kdyby všichni vojáci vyváděli tak jako ty Frantiku, tak by byl z armády blzo

cirkus.

Hode dneška nevytáhneš z prádelný paty a ten stejnokroj se prozatím uklidí.

Ať si!

Stejně jsem to všechno řek panu majorovi.

Že chci pryč, že jsem voják. No a co pak jsme ti udělali, blahorodí?

U vás se nic nenaučím.

Víš to, v flinty mám klace. Kuška se říká.

Papaličák. Čistá ráce. Číman.

Kouta 534 je naše. Stojíme ubraný.

Kouta 534

je naše. Stojíme ubraný.

Frantiku, slyšel jsi?

Co ti je?

Ukaž.

Tak, pravá frontová, padesátka, moje stavosty.

No, podnesu žemnovci.

Jem, jem, jem, jem.

Frantiku!

Tak ještě obsloužíme pána tady.

Tak pojď, pojď, pojď.

Tady Šamoněl přišel na to, že si košile vůbec nepočítal.

Vytřucal jsi to číslo z prstu.

Co ty na to?

Není na tebe spolehnutí, švindluješ.

Vojáka jako ty nechceme.

Ka kam bysme přišli?

Kam? Nikam.

Stejně jsou to hadry. Mašť!

No, tak si cvatni.

Urzost člověka hodnějšího, než si vůbec dovedeš představit.

A hrdinu.

Jednou při útoku před ním vybuchl granát.

Zasypalo ho to.

Proto nemluví dobře, proto koktá.

Pak musel prádelně.

A ty se tomuhle vojákovi posmíváš jak nehorší uličník, že se nestydíš.

Pane svobodníku!

Strajičku!

A není v tom zase podfuk?

A nezlouk to se už, trajičku.

Pořádku.

Vidím, no téčka, riadné mašinky.

Ať ne, ty tamky ne.

Tamhle, vidíte ho?

Z rozkazu nadporučíka Zlonického povede tvůj výcvik. Dneškem počínaje tady

hrotný Sodoma.

Vždycky ve volných chvílích.

Vyhovuje vojáku?

Rudolfe, elef, budeš je spokojen. Můžeš začít.

Oni nebudeš ji?

Vzad!

Přehlém, vzad!

Směr k silnici pochlém, vchod!

Pojď sem, ukaž se.

No vidíš, jak ti to sluší. Jak se máš, Františku? Už jdeš k nám, dostaneš

lívance s marmeládou.

Uvidí, že ti budou chutnat. Paní Šetářko, já bych vám nazával čas. Mám

víc, jak je válka.

Když chceme vypálit, tak uděláme co?

Zalícíme upažbu pořád... Já znám! Opakuju to pořád dokola a umím to stejně

naspamět.

Tak co?

Budeme se podívat na zásah, ne?

No nic, chlapče, nic.

Dáme se zas do toho?

Pane Rutný, prosím vás, neříkejte to na mě v prádelně. No samozřejmě, spolehni

se.

Co já bych jim povídal?

Kuku, kuku.

Co víte, ty jsi na mě jako ras.

Vůbec mě nenecháš rozmyslet. Tohle není žádná hra.

Tak to máme.

Osemsta peťků.

Kuku. Sedemsto děvaděsťat jedny.

Hele, pojď ještě jednou, jo?

Ukaž. Běle.

Ne, ne, ne, čekaj, čekaj.

No, Františku, jak pak ti to šlo?

Dobře, strajčku, stříleli jsme až do teďka.

A kolik jsi měl tref?

Deset, ne, šestnáct.

A z kolik jich stříl?

To já už nevím, ale nebylo jich ani třicet.

No, to jsi teda frajer.

Mukaš, člověče, Franto, kdy jsi se tak umazal?

Můžeš si ho jen umýt. Já se myl.

Hm, ale teda špatně, Milánku.

Pecku! Píso!

Už jsou vypány, zanícíme a natáhneme

váříř.

A pak ho pořádně přitlačíme.

Úsek B12.

Silný palebný přepad.

Havran hlásil, že nepřítel v klidu.

Ne, žádný pohyb.

Ano, ano, slyším.

Ne, taky ne.

Dobře, rozkaz.

Zaulej k dělostvelcům. Pár zásilek na druhou stranu. Rozkaz.

Pak snad Frickove dají pokoj.

Plastičko, spojte mě s třijatřicítkou.

Prosím.

Kozina, nazdar.

Ty poslouchej, Skopčáci nám ostřelují.

Víš? No taky se divíme.

Ale ne, Voříšek už je týden pryč.

Heleť, pošlím na revanš z kanónu pozdrav.

Samozřejmě, ty už si poradíš.

No!

Boráče, půjdem dopředu.

A teď to zkejsneme.

Bůh mi jak dlouho.

Nakonec ještě budeme to ustupovat.

Možná, že Frýckové dostali posilu. No to určitě. A táhnou teď direktně k nám. Oni

už asi mají málo podlíkaček, ne?

Tady jich je.

Co když bude poplach?

Máte všechno v pořádku?

Jedna puška chybí.

Komu?

Době.

A co kdyby teďka byl náhodou poplach, hm?

A proč se ho nikdo neukradl?

Tak nedělíte si legraci, holomci.

Kam jste jízkovali? Josef, ty jsi tady byl naposle. Co já?

Kluka se zeptej.

Frantiku!

Já se snad musím zastřelit.

A to si člověk říká, budeš na něj spíš jako táta a bázo.

Ale já mu to osladím. Prosím tě, slepejší.

Víš co, já si ho vezmu přes den sem.

Tady o pičárni dělat nebude, to ti garantuju.

budeš osobně.

Franto, ty darebáku, kde jsi lajdal?

Smluv, kde jsi lajdal?

Ukaž si je. Moment.

Hlájenci, nechte nás chvilku ve samotě.

Trefils?

To je špatná puška.

Pojď.

Vidíš ten smrt?

A tu velkou šišku vpravo.

Ano. Vidíš?

Copa?

My si to s Elévem Burešem střílíme, viď?

A je voříšek.

Co, ukáž?

No jo, a pak neměli Němci trojčit.

Co, oni mohli tušit, že lev z prádelny po něm bude přebírat firmu?

Voříšek, to je náš nejlepší snajper, víš?

Snajper? To je střelec, samotář.

Vždycky se někde zahrabe do díry a číhá.

A jak nepřítel vystrčí hlavu, prásk po něm. Ty voříšku, tady máš kostičky, abys

nám na štábu neumřel hlady, rozumíš?

Děkuju, strajičku.

Sekej dobrotu a nikde se necoudej.

Ani se nevolí dne povstalice.

A z těchto důvodů byly přesunuty...

Máte?

Přesunuty dvě motorizované čety k třetímu praporu.

Tečka!

Konec.

Slyším.

Ne, neposlal.

Mám tady prázdné jak po země třesení.

Já už to nějak zařídím. Spolejni se.

Budou mít.

Vojín Elief, budeš ke mně.

Tohle doneseš a rychle k našim dělostřelcům.

Všechny spojky mám pryč a telefonistku přece nepošlu.

Nakonec je to záležitost pro chlapi, rozumíš?

Co vím.

Rozkaz. Není to žádná procházka.

Na louku nesmíš ani na krok.

Všude jsou miny.

Někde jsou od nich dráty, takhle, podívej.

Vidíš?

Blízko u země, dávej pozor.

Drž se na cestě a projdeš hladce, rozumíš?

Rozkaz. Pojď na poručíku.

Tak jsi.

Kora kapitána Fotíka, jdu ze štávu.

Tak a jde se.

Nazdar, práče.

Nazdar.

To je ten kluk z prádelny, co chtěl dělat na vlastní pěst snajpra.

Tobě říkaj práče, viď?

Ano, pane kapitáne.

Tak vyřiď, že bude všechno provedeno.

Co tva se někde usadíme, už nás kopčáci vyčuchají.

Strefujou se do nás, jak... Už jak jste to viděl, ne?

Tohle je vetřek, nech šestej přesun.

Jak vás můžou najít, když ty kanony zamaskujete a není k vám vidět?

Někdo odsaď nosí fricům zprávy. Kdo?

Třeba jsou mezi námi špioni.

Nejsi ty kluku taky takovej špion?

No tak, a teď se seber.

A máš rovnou do štávu.

Stojíčku, nešel byste se mnou ještě kousek?

Máš strach?

Pane četaři, hlásím odchod!

Lísaňa běžala, nemohla jsem jí doběn. Nevšimni si krávi, když s tebou mluvím.

Kdy jsi jí chytla? Seber si asi v domu.

Já nemůžem, protože u nás jsou Němci. A starý otec mi poslal s Lísanou

do hory, aby nám jí nezhabali.

Jak to? Němci?

Odkud jsi? Jak se jmenuješ? Z Porubky.

Marika Kalinčuková. Ty jsi přišla frontu? Já nevím.

Lísaňa běžala.

V cestě nebyla žádná fronta. Neříkej, že nevíš, že se tu bojuje.

Budeš se mnou, my na špiony musíme dát pořád.

s tím bizónem, ty válečníku.

A vůbec.

Proč nejsi na štábu?

Protože to je její kráva.

Ti je podezřela. Ta holka přišla rovnou od fričky. Jo, počkáme, počkáme.

Vážně? Je to pravda?

Proč pláčeš? Vždyť my ti nic neuděláme.

Pojď, panenko.

Pojď, půjdem do tepla.

Ten má ale štěstí, co? Jen vytáhne pati z baráka a už má nevěstu.

I s věnem.

Poruka.

Poruka. Tady.

To si, malýko, ušla pěknou dálku.

A říkáš, že k vám přijeli Němci?

Ale jak se dostala přes frontu? Všude jsou miny. Z toho je vidět, Františku,

že ve frontě jsou mezery.

Já chce mi stát mocový. Já tu nebudím. Počkej, malýko.

Podívej. Teď se všude střílí.

Mohlo by se ti něco stát.

Víš co?

Zůstaneš u nás a my tě potom k vám do polubky dovedeme.

I s Liskou, ano?

A ti už nám tady chybí jen oddělení pokojence.

Ham!

Čenče, ta rohantá vlíkárna originálně reaguje na muziku.

No koukni se na to, jak je citlivá.

Tak stará, děkujeme za smetanu. Poloučíme se.

Přičo? Z lágru. Z čoho?

No ty nevíš, co je to koncentrák?

To jsou takový baráky a do těch zavírají lidi, víš?

Kolem je plot z drátů a nikdo nesmí ven.

Všichni mají hlad a chtějí domů. A nač už ti vytlačili to číslo?

Aby se v nás vyznali.

Místo jména.

Ale vy, ty jsi František.

Tam bylo Františkům.

A čo s vámi chceli robit?

Čo? Zabít.

A mě by ti je zabili?

Děvčata, kluky, jim je to

jedno. A pročo?

Nemají rádi cizí děti.

A kdybych poprosila, že chci jít k mámce?

Člověče, to je všechno.

Jestli tady nic nepřivezeš, tak nebudeme mít do čeho píchnout. Asi nepřivezu.

Naši kluci teď nemají kdy převlíkat si prádlo.

Po metru se dostaneme někam na kopec a musíme zpátky. Skopčáci se držej, jak

vši v košili.

Jakoby napřed věděli, kam se hrem.

Doplňujeme stavy, kde se dá.

I ze štávu berou. Že Zlonický jde taky k polní rotě. No to určitě nepovídej. No

copak Zlonický, to je opravdový voját, hned a páni.

Ještě nás povolají taky. No a?

Už párkrát nám pomohli písaři, šefci, muzikanti, nebo kuchaři, tak proč byste

taky jednou nepomohli vy?

Zasbůh bradleny!

Mějte se tu hezky!

Slepejší.

Já zejdu na štáb.

Aby mě vzali...

Poč mě nechce říct sebou?

Hele, už zase začínáš?

Co ti schází?

Když mě to v prádelně vůbec nebaví.

Já myslel, že zůstanu u pana náporučíka.

Tak podívej se, přehledem vzát a domů.

Stejně jsme se zdrželi.

Ale já si musím mluvit. Uňučíš, jak nemluvně. To si říkáš voják?

Spakuj se po vydám a pokud v prádelně.

No, nekoukej tak na mě.

Pojď ale, budeš hlasí odchod.

Zlonický nadporučík.

Děkuju.

A nechce s tebou na frontu taky slepejš?

Vy jste se zbláznili.

Kdo mě potom vypere košily?

Ale já... Posaď se.

Sedni si.

Já byl od začátku...

Když je potřeba... Co je potřeba? Volá tě někdo?

Na mě si zpomněli.

Já jdu.

To laskavě přenech mě, ty už to nevytrhneš.

Vem si.

Děkuji. Vem si.

Nemáš jednoho metálu dost?

Nebo už tě omlzel život, co?

že na frontě moc děkuji za uznání.

Ještě mi tu agituj, člověče, to má moc rád.

Praha je za rohem, hledala bych se tlouk po zákopech.

Jen bych rád věděl, kdo mě záviděl, že tady sedím.

Tři, dvě...

Francíšek.

Co pak bys rád?

Zdrav.

Pojď.

Víš, kde je Frantík?

Bráče!

Frantíku!

Haló!

Kde jsi?

Le František!

O jin budeš!

Frantíku!

Budeš! Nebudeš ani jet.

No, to si nedá nic dělat.

Nehledejte ho.

A dálejte na něj pozor, mládenci!

Vějte si tu hezky!

A

hele,

naše pokladko.

Pozdě, ale přece víte? No tak pojď sem, pojď blíž pokladem.

Kde jsi byl?

Jak si to vlastně představuješ?

Myslíš, že na tebe bude někdo čekat jako nemilost pána?

Rozkaz, nerozkaz, děláš si, co chceš.

Ale ode dneška bude jináč.

Nevyčítej mu.

Já vím, proč nechtěl.

Počuvaj, milý starý otec, naša Lisaně je zdravá a

já těž. Až bude po vojně, hned s ňou prýdem domů.

František ti všetko vyrozprává.

To František škrtni.

Napiš jen vojak.

Co kdyby tu u mě nepřítel našel? Ty František, mě vzal bys jim a zo sebou?

Ani nápad, člověče.

To bych si dal.

No?

Radši mi pořádně pověz, jak se tam kvál, nejlíp dostanu.

Musíš jít z povědla potoka, až dojdeš na Rubanisko, s tou vysokánskou

borovicou. Potom musíš jít přes Černý les.

Můj široký chod.

...představují, že jsme se stáli v švédském městě.

Představují, že jsme se stáli v

švédském

městě.

Děkujeme.

Podíváme se na ně.

Strejčku, jsme s vámi.

Ne, zůstaneš tady.

Jdeme.

Novice, čo se ti stalo?

Ale...

Jindy ti chlebárna jede jak šlejfířovi.

Teď ti najednou zamrzla.

Řekni něco. Copak jsem hreška, abych furt mého pantel bezrozumoutil?

Hávej, už jsou tady!

Marýko, no tak nespi!

Trečku, podělali, utekli.

No hám, co tě nevá čověče.

To jsi měl vidět, jak jsme je tam skřípli.

Že to byly Fricové? Fricové špioní, jak Brno, kamaráde.

Marýko, špioní to byli, co jsi jim děříkal?

Stříhali jste? Zabili jste někoho? A kde jsou tať? Komarády, to jsi... Pekárek!

Jo, mimo, mimo.

Tak co k pannám Slyšíňka připravila k večeři?

Frantíku, sever si deku a ústel si na půdě. S námi spát nebudeš.

No nic, nediv se!

Proč? Na velitelství mi nařídili, Vojín Bůlež musí být potrestán

třídenním vězením.

Rozkaz je rozkaz.

Nedá se nic dělat, utekl jsi otud jako malej kluk?

Já jsem voják, Strejčku.

Však taky po vojensku sedíš.

Jednou je tvoje stanoviště tady a ty se odsud nesmíš hnout.

Víš, jak to s tebou mohlo dopadnout?

Ta banda to nebyli žádný hlupáci, Frantíku.

Vyšpekulovali si to dobře.

Rusky uměli perfektně, oblídli situaci a rádiem dávali signály, kde jsou naše

pozice.

Koho by to napadlo?

Mě, Strejčku.

Hele, nenafukuj se.

No, já vím, ty jsi těl kvůli Marice.

Vůbec ne.

Já?

Já kvůli krávě.

To prnesol ujku šamonil pre těba.

To je od ujka galu, od ujka helejra, od

ujka krupku a od ujka pikárka.

Parýko, že všem strajičkům děkuju a dobrou noc. Dobrou noc.

No to seš teda prajer.

Takhle bys mohl jít za celou brigádu klidně na módní přehlídku.

Připráče.

Hotovi? Všichni?

Desátník Antonín Krupka, svobodník Dalibor Šamonil, vojín Imrich Gallo,

vojín Josef Pekárek, vojín Ewald Herr se rozhodli po odhalení nepřátelských

záškodníků pro samostatnou, rychlou...

a ráznou akci proti nim.

Jejich včasným a statečným zásahem byli členové této skupiny zajati nebo

zničeni. Stalo se tak v době, kdy naše prapory a celá brigáda byla ve velmi

obtížném bojovém postavení.

Toto přerušení záškodnické činnosti a výpovědi zajatých členů skupiny mělo

velký význam pro vedení dalších bojů s nepřítelem.

Vyslovuji jim svůj velitelský dík a uděluji jim zvláštní pochvalu.

Vojinelev František Bureš odhalil tuto skupinu nepřátelských škůdců, která

silně narušovala rozvíjení bojových operací a způsobovala značné ztráty na

životech a bojové technice.

Proto byl na návrh velitele dělostřeleckého pluku vyznamenán medailí

za chlabnost.

Bláho přeju.

Na to jsem blázen.

Narenci!

Podívejte se.

S Lonickým.

Tak vida.

Před samým koncem.

Chudá. Bať.

Škoda ho.

Božinku.

Vždycky jako ze škatulky.

Frajér, ale prýma voják.

A jak mě rád toho našeho kluka pamatuješ, šámo.

Ále, my tu lamentujeme jako o funusu a on si možná někde v Lazare tu dává

pohov.

Lidi, náš prapor překročil hranice.

Co? Co?

My už jsme za prusmíkem? Už tam máme vlajku!

Podle mě je Přeslav támhle. Podle čeho? Podle mě. To to podle tebe, ale podle

slunka musí být někde támhle. Hele, kdyby bylo ráno, tam by mohla být. Ale

ona je odpoledne, rozumíš? No, taky. No, taky kde je? Taky tam, kde je. No a

hotovo.

Tak co, kresavice moje, nechceš se svést? Já půjdu radši s Františkou. Ale

tady, já bych jel hned. Vem to Měšovo.

No a nevěstu tady necháš na krku, víš? Jestli oni pěkně staré, asi jeď,

František. No nedá se nic dělat, Elchu. Tak pozor, malinko, ať ti nakonec

neuteče.

A jedem!

Stoj, stoj, stoj! Počkej, počkej, počkej!

Ježišmar... Hej, chápe, snad bys teď nebrčel nad takovým krávem, ne? Tak,

kamarád, jsme jisa, už jsme to hrali.

Tak, děti, a teď udělejte ten nejdelší, největší krok.

Tak.

Vítám vás doma.