Original subtitles

Zdálo se vám, milosti.

Vody, vody.

Co to?

Vodu!

Večeře milosti.

Ten nobej doktor ještě nepřijel.

Co na tom?

To je alžbětov.

Nic, už jsem stará, milosti.

A zníš, cověče!

Zaber!

Anglický emigrant. Kam šel?

Jdeme.

No tak, kam šel?

Nevěřím. Nemusíš.

Jeho milost.

Ještě se nevrátil ze zřícenin.

Nebudeme čekat.

Milostivá slečna usnula.

Jedla? Čaj vypila.

Stejně je to k ničemu, odnes to!

Co se na mě tak díváte?

Kolik je vám vlastně lek?

Nepočítám je.

Dobře děláte.

Aspoň nevíte, jak jste zaprášený.

To nic.

Všichni jsme na tom stejně.

Vás jen možná Bůh miluje trochu víc.

Bůh miluje všechny stejnou láskou.

Nedělá rozdíl. To říkáte pořád.

Proste Boha, aby zapomněl na vaše slova.

Prosila jsem ho, aby si na mě vůbec vzpomněl.

Tisíckrát jsem ho volala.

Bůh není váš sluha, abyste na něj volala.

Modlit se musíte.

A co jiného dělám?

Modlíte se špatně.

Tak, jak jste mě naučil, badé otče.

Váš Bůh už dávno z tohoto světa odešel.

www.hradeckralove.org

Tady celér.

No pojď dál, Tomáši, pojď se hořát. Tvoje!

Utekl, utekl!

To je všechno, na co se zmůžeš.

Ztratil se v mze, není vidět na krok. Zmysl.

Tak necháme rozlézat tu kacířskou chamrať po celém kraji.

A my se budeme jenom dívat, jak ničí a obracejí všechno, co církev svatá matka

naše tak těžce hájla.

Do města se mělo poslat pro vojsku.

A jeho milost si kope poklad. Ale to je to naše slavné století oslícenecké.

Zrušení našeho řádu to byl jenom začátek.

A konec?

Zatím vám jen vypálili rybník.

To snad není žádný hřích.

Jde o vaše panství, milosti.

Milosti, nový doktor přijel.

Přijel jsem na pozvání jeho milosti, vašeho pana... Já vím.

Přijel jste sem umírat s námi?

Tady je do Vídně daleko, doktore.

Tady je celý svět daleko.

Milosti, moje povinnosti jako lékaři... Bane doktore, byste si mě nevybral,

jako já si nevybrala vás.

A nemluvte o čase, pokoře a trpělivosti.

O tom bych mohla vyprávět já vám. Byťte otče.

Krištof se o vás postará.

Dobrou noc.

Tady nejsme ve Vídni, doktoré.

Už jsem odvykla.

Promiňte, nerad bych zdržoval.

Řekněte, jak se ve do jejímu veličenstvu v poslední době prý churavěla?

Císařovna Marie Terezie umřela.

Dominus v obisku.

Vše připraveno, milosti.

Chorba pokračuje, milosti.

Dobré jítro, milosti.

Jak zemřela císařovna?

Doktore? Den umrtí pršelo a bylo si chravo.

Císařovna prý si povzdychla.

Jaká nepohoda na tak dalekou cestu.

A... a dál?

Milosti, kašel vaší slečny dcery. To není moje dcera, doktore.

Já jsem porodila dceru mrtvou.

A nemůžou mi to zapomenout.

Ani lidi, ani Bůh.

Ale to přece není vaše vina.

Renata je syrotek.

Znala jsem dobře její matku.

Prosila mě, než umřela.

Mám jenom jí.

A tohle místo na slunci.

Bojím se, doktore.

Nevím už, co je sen a co vdění.

Co jsou mé vlastní myšlenky a co našeptávání druhých.

Jsem pořád sama.

Konec.

Co?

Počkej, Luteráne!

Ty rozvážeš jazyk.

Mirovský.

Řeknu vám, proč hledám poklat a pro koho.

Jste krásná, Renato.

Až navracím na podzemní řeku, zahrnu vás bohatstvím. Věřte mi, staré knihy

nelžou. Mám první důkazy. Promiňte, hraběcí milosti.

Zločince sice ještě nedostalím.

Ale víme, kde hledat.

Vy jste se jmenul posláním, otče.

Naše biblík.

Zase nemáte pravdu, pane A.B.

Snad vy mě, doktore, nechcete poučovat o svobodných

zednářích.

Celou Evropu otráví svými drzými spisy a hesly.

Nebo jste snad jiného názoru?

Četl jste, pane A.B. Voltérov, spis o toleranci?

Děkuji, není třeba.

Obávám se, že by mě možná nakazil.

A já bych potom prchajícímu kacíři a emigrantovi pomohl na svobodu.

Dragounovi zmátl cestu.

Vidíte, a já bych to udělal, i kdybych Voltaire nečetl.

Proč mám nenávidět člověka, který nic jiného nezavinil, než je jiného

přesvědčení a víry než já?

Tušil jsem to. Stejně, jako bych nemohl udat, že se tu v městečku zřídilo

katolické bratrstvo bez úředního povolení a přímo proti císařskému

patentu. Ten stále jdoufám, pane A.D. Četl.

Nebo snad také ne.

Já jsem se domníval, že na zámek přijel jen nový doktor.

Jak vidím, tak jsem se mýlil.

Dávej pozor.

Pryt! Pryt!

Doktore!

Žanetko, běže!

Ať se tak na mě nedívá!

Ať se tak na mě nedívá!

Trest boží na tenhle dům.

Trest boží.

Proč byte, doktore?

Žanetka zůstane s vámi.

Teď potřebujete spát.

Doktore, prosím vás... Nebojte se.

Zítra bude zase dobře.

Dobrou noc.

Odvykla jsem se svlékat.

Doktor Šalér... Vám předepisoval minerální vodu, já vím.

Tím aspoň nic neskazil.

Nedůvěřujete mi, protože nejsem tak starý jako doktor Schaller?

Vaše nemoc není beznadějná, milosti.

Ale žádná modlitba, žádný zázrak vám nepomůže, a vy to víte.

To je otázka vůle, touhy po životě. Být šťastná, milovat.

Koho, doktore?

Koho, koho, koho, koho?

Tenhle dům, který je mi peklem.

Svého muže, který už dávno zapomněl, že jsem žena. Zeptala jste se proč? Boha

jsem zeptala. Ne, sama sebe jste zeptala.

Nerozumím vám. Nerozumíte? Nechcete rozumět? Ani mě, ani sobě, nikomu.

To není právda!

Vaše lhostejnost otravuje vás i ostatní.

Nechtějte pak, aby vás slitovali!

Nestojí mojich soucit!

A dáhnou všichni k čertu!

Nechte mě, doktore!

Máte pravdu.

Konec.

Co tu chceš?

Jeho milost mi poručila.

Neprosila jsem se ho.

Na co čekáš?

Jdi pryč!

Chci mluvit s hrabětem. Teď hned!

Proč mě neustále ponižujete?

Jan má sílu.

Zastane víc než Alžběta.

Dejte mi děvče.

Je to váš sluh.

Vychovejte si ho.

Jsou chvíle, kdy...

kdy můj zdravotní stav nedovoluje, abych... Když tolik trváte na své

počasné intimitě, ať vám s tím vypomůže Žaneta.

Zazvoňte, prosím.

Tvoje paní.

Co si mě tak prohlížíš?

Otoč se!

Náhoda, co?

Kdo pak tě honí? Snad nešpatný svědomí. To by se tak budu zpovídat, ty slídilé!

Pus! Jen povězku o tu hledáš! Nebo spíš schováváš!

Můžeš hádat, ty chytráku!

Kdoho se mi vyspůdat, ani pošpebovat nebudeš! Zajízdáte se spolu! Náhodně, ve

skalách! Myslíš, že o něm nevím?

Frantino! Pus mě!

Buď mě! Buď mě!

Čí jsi?

Bartodějskýho. Ze samoty.

Dcera toho jinověrce, coho pan Abbé včera poctil svou vizitací.

Chtěla bych vás o něco poprosit.

Buďte opatrný, prosím vás.

Ta disputace včera s panem Abbé... Díky, milosti.

Krásný den, milosti.

Slunce jak svítí.

Ještě vidím, otče.

Děkuji, že jste mi to přišel říct.

Jistě mi ale chcete povědět něco úplně jiného.

Poslouchám vás.

Nejsem spokojen s tím, co se děje ve vašem domě, milosti.

Poslední dobou pozoruju, že... Nelíbí se vám doktor Kamenický.

Z toho si nic nedělejte.

Vy se zase nelíbíte jemu.

O tom nepochybuji.

Ale jistě se vám, vaše milosti, nepochlubil tou rvačkou se synem zbožné

vdovy Celerové dneska ráno.

Přišel jste žalovat?

Jen upozornit.

Zmlátil ho do krve.

Zatímco ten chlapec jen hájil vaše panství před tou kacířskou zběří,

schovávanou nahoře ve skalách.

Ani milostivá slečna se vám nezmínila?

Byla přece s panem doktorem na projíždce.

Stojíte mi v slunci, otče.

Na něco jste zapomněl, pane Abbé.

Že totiž ten zbožný chlapec předtím napadl sám partodějského dceru.

Tím se vám nepochlubil?

Šlechetné, jak se ujímáte kacířky, pane doktore.

Milosti.

Stále zapomínáte, že nejste ve Vídni.

Jejich moc je ta tam, milosti.

Pane doktore, tady se žije pořád postaru.

Nenutím tě, abys šla hned.

Vrátím se pro tebe, až bude čas.

Hezky spijete, má milá.

Dobrou noc.

Dobrou noc, tatínku.

I vy, doktore.

Vidíte, jak vám sluší, když se usmějete.

To patří k vaší léčbě?

Milosti. Ano?

Odložte tu černou barvu. Ta sluší opravdu už jen panu Ape.

Co vám umřelo? Dobrou noc, doktore.

De Alžběta.

Umřela. Pan Abbe vám nenapsal?

Jak to vypadáte? Un Gottes will.

Promiňte. Zapomněla jsem, že jsem ještě neumřela.

Na stará kolena jste prosmích.

Já na vašem místě bych Boha prosila. Pan Abbe list poslal, ve

kterém... Žaluje.

Na doktora, na kacíře, na mě.

Ještě, že má vás.

Stydím se, že jsem vaše matka.

Vždycky jste se za mě stydila.

Modlila jste se, aby si mě pámuh vzal. Dodnes mi nemůžete zapomenout, že jsem

se vůbec narodila.

Mrzák! Mlčte!

Nikdy jste mě ani nepohladila.

Schovávala jste mě v kuchyni u Alžběty.

Zapírala a odvezla z Prahy.

A nakonec podstrčila muži jako nutné zlo k věnu.

Prodala jste mě jako věc, jako krám, který už nepotřebujete!

Dost! Čréklich!

Bůh vás musí ztrestat, že takhle mluvíte s vlastní motkou! Boha do

toho netahejte, i toho byste prodala, kdyby to šlo.

Dva kostely jsem vystavila k větší slávě boží, rezidenci, ocun, stovarištva,

semináře. Já mám právo na krám...

Nebeské! Nikdo vám ho nebere.

A pak je satanas!

Nechte mě žít, prosím vás!

Aspoň na stará kolena, jak říkáte.

Se ještě trochu zasmát.

Napudrovat si vlasy.

Maličko se chtít líbit.

Nebo si to aspoň myslet.

Přilož.

Ježiši Kristus!

Pán Bůh s námi!

Na mrkviště s ním!

Za hranice pánství! Nebo nám, hospodin, sešle na kraj

kroupy! Cucho a hlad!

Ne přísluší nám soudit ho.

Byl to chudák.

Klid se otud, ty luteráne! Ty nezda bohu! Ty kacířský plemeno nečistý!

Co ty chceš rozhodovat?

Jeho milost císař vydal patent, že se mrtvoli sebevrahu nesmí zakopávat na

mrchlovišti.

Ať přijde komise ze zámku. Ten nový císař. Stejně si uděláme po svým. Hlas

lidů, hlas moží.

Dojdeme za panem A.B. Ať sám rozsoudí. Ano, chudá pana B.

Chvilku nemáte.

Pane Abe, kdybyste to slyšel, uklidněte se.

Podíváme se na to a po právu zakročíme.

Pojedete tady s panem Abe, vezměte s sebou náčin.

Nemáte právu brát lidem víru.

Spíš pověří, pane Abe.

Usknuté krávy, sedmletné úrody, sválně necháváte lidi v nevědomosti a

hlouposti.

Tady je také z Voldera?

Nebo snad od jiného osvícencu? To je z Bible, pane Ape.

Písaři, zapište.

Nebožtík byl pohřben řádně a z hlediska zdravotního, morálního

ani náboženského nebyly porušeny předpisy ani zákony.

Pane, doufám, že hnej.

Nestává se, aby se učený pán zastal... Lukáš.

...chudáka a navíc ještě kacíři. Čistou vodu a světlo.

Je ještě mnoho tmárství a pověry mezi lidem.

Tady.

Vodu!

Řekněte, pane, pomohl jste mladému horákovi, když utíkal.

Vy jste přece nevěděl, že je evangelík.

Nevěděl. A pomohl jste.

Teď vidím, že jste z jiných.

Ví vůbec ten mládenec, že pro těch pár pašovaných knížek riskuje svobodu? Právě

proto, že jde o svobodu. Aby jazyk našich otců měl zase svá práva.

Rána není zlá, ale zůstaňte v klidu.

Přijdu se na vás podívat.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Ráda vás vidím veselou, moje dítě.

Tolik se těším na večer, tetínko. Nemohla jsem ani dočkat rána.

Škoda, že je člověk tak dlouho příliš mladý.

A pak ještě déle příliš starý.

Ale vy nejste stará.

Sám doktor říká, že... Já vím, já vím.

Moc bych si přála, abyste byla dnes večer krásna.

Máte přece tolik šatů a vůbec je nenosíte.

A tyhle modré.

Anebo tyhle.

Ty jsou krásné.

Nikdy jsem je na vás neviděla.

V těch jsem se vdávala.

To je krása.

Tatičko, prosím vás.

To už je dávno.

Její milost, Marie Karolina, hraběnka Šamaré.

Vaše hraběcí milosti, dovolte mi, abych jménem všech zde přítomných

pozdravil den vašich narozenin a popřál vám splnění

všech vašich přání.

A nyní poprosíme její hraběcí milost, aby nám něco zazpívala.

Doktora, prosím vás, proč mi tak tráknete?

Ano, teď to zazpívejte nám.

Plaisir d'amour.

Celický život dál.

Jsem ráda, že se vám líbí mé šaty.

Milosti. Jedem!

Pojďte, Renato.

Povedu vás.

Tady pozor, Renato.

Kržte se mně.

Odpušťte.

Neznáším hloubkům, milosti.

Trpím závratí.

A doktor bude jistě tak laskav a doprovodí vás zpátky.

Proč se mě bojíte?

Jsem u cíle.

Pokořil jsem tuhle skálu, Renato.

Všechno, co mi ode dneška vydá, bude patřit vám.

Ne, proboha ne!

Pokračujeme.

Milostiž je připraveno, ale...

Nepojte se, Venko, nálož není silná.

Klidna to.

Ale podzemí řeka, ručení se siluje. Vaše milost by měla silnou uvážit... Na nic

jsem se tě neptal.

Konec.

Do zámku, pak se pro ně vrátíš.

Z nejhoršího ušerinku.

Dávejte jí horký čaj a obklady.

Zůstanu u ní přes noc.

Milosti?

Jeho hrabětří milosti? Pro mě umřel dávno.

Měli bychom vystrojit svuteční slavnost, jak se patří.

Mrtvým už nic nepatří.

Mají dost království nebeského.

Co ještě chcete, otče?

Vaši pokoru a poslušnost.

Pozdě. U Boha není nikdy pozdě.

Jsem přece váš zpovědník.

Nebudu se už zpovídat, otče.

Ani vám, ani Bohu.

Nikomu.

Tady ve levnosti.

Tudy tam lezou. Jako vlci.

Jsou tam určitě oba.

Počkáme si.

A jdeme!

Řubu!

Nic víc jsem už nenašel.

Malto! Tak se hni!

Jakým právem, pane Aber?

Nezláte patent o kacířských knihách?

Odlazte je na zámek!

Komise je proskoumá.

Ale tihle půjdou před krajský soud!

Nebo snad máte pro ně také nějaký?

Pani! Doktore!

Neboj se.

Nic se jim nestane.

Pane Abe, pane Abe, prosím vás, pojďte s tím, co uděláte. Rozejděte se pokojně

domů a buďte klidní.

S pomocí Boží budou zločinci po zásluze potrestáti. Zaplať pámu, zaplať pámu,

pane Abe, zaplať pámu.

O to se už postarám.

Přivedli je na zámek.

Ještě teď v noci musí pryč.

Přišel jsem se rozloučit.

Nenechávejte mě tady.

Vy ještě nespíte, má drahá.

Stalo se něco?

Chtěla jsem vám popřát dobrou noc, tetínko.

Ale vždyť už jsme se dneska loučili, Maše.

Odpušťte mi to, prosím.

Renátko!

Renáto!

Počkejte dokud upěhní.

Před úsvětem pojede kolem kočár.

Všechno je domluveno.

Tohle je na mříže v okně.

Tak nezapomeňte.

Před úsvětem.

Tomáši! Tomáši, honem! Honem, prosím tě, pojď! Pojď honem, Tomáši! Prosím tě,

dělej! Rychle!

No! Tak dělej!

Frantino!

Dědeči! Frantino, pojď!

Frantino, pojď, všechno ti řeknu! Ale já ho tady nemůžu nechat!

Frantino!

Vlaďte se!

Rychle, vlaďte se!

Frantino!

To jsem tě boč!

A nezlobte se, prosím, že jsem vás opustila tajně a bez rozloučení.

Snad jednou se nám poštěstí opět se uviděti.

A já se vám odvděčím za všechno, co jste pro mě udělala.

Buďte s Bohem, drahá tetínko.

Zůstávám ve vzpomínkách stále s vámi.